• Profil mazlíčka

2. září 2010 18:38:25

Většinu včerejšího dne jsem prospal, takže je logické, že v noci jsem spát už vůbec nepotřeboval. Vím, že s mojí paničkou málokdy dobře pořídím, a tak jsem jí nechal, ať spí, a šel jsem rovnou za druhou paničkou. Skočil jsem k ní do postele, ale ona vůbec nepochopila, že se s ní chci prát. Místo toho mi udělala místečko vedle sebe a řekla mi, abych si k ní lehnul a spal. Chvíli jsem se nechal drbat. Jenomže panička zase usnula. Tak mi nezbylo nic jiného, než jí vzbudit znovu. Celou noc jsem se snažil dostat jí ven z postele, ale dál jak k tomu podrbání jsme se nedostali. Ráno jsem šel zkusit vzbudit mojí paničku. Po chvilce přemlouvání konečně vstala a pustila mě ven. Po těch několika dnech, kdy pořád pršelo a byla hrozná zima, bylo dneska relativně hezky. Sice sluníčko nesvítilo tak jak by se na něj v létě slušelo, ale musíme být rádi, že se alespoň trochu ukázalo. Hned jsem utíkal k sousedům do zahrady. Já vím, že mi před odchodem panička říkala abych tam nechodil, jenomže jsem to nemohl vydržet, když už jsem tam tak dlouho nebyl a v posledních dnech jsem neměl šanci ani se tam pořádně podívat z plotu, protože sotva jsem vyskočil na plot začalo pršet. Chvilku jsem se prodíral tou vysokou trávou a už jsem slyšel, jak mě zase panička volá domů. Ale já vůbec neragoval a procházel jsem se dál. Až za hezkou chvíli jsem si řekl, že bych se teda mohl jít zase podívat domů a hupnul jsem přes plot na dvorek. Jenomže tam se nic nezměnilo. Zato mě zajímalo, co je nového taky u druhých sousedů, takže jsem neváhal a skočil jsem na plot. Odtamtud jsem přešel na střechu naší letní kuchyně, vyskočil jsem si na komín a rozhlížel jsem se po okolí. Nejednou kde se vzal tu se vzal na střechu skočil cizí kocour, strakáč, na kterého mám snad úplnou alergii. Jak jsem ho viděl, seskočil jsem z komína na střechu a šel jsem za ním. Začal jsem na něj ječet, aby koukal mazat pryč. On se dal pomalinku na ústup. Ještě jsem na něj zakřičel pár nehezkých slov a on se zatím stačil přeplížit až na druhý konec střechy. V tom mě ale napadlo, že si moje výhružky určitě zapamatuje lépe, když mu na cestu přidám ještě nějaký pohlavek. Skočil jsem po něm ale on místo aby ustoupi, začal se se mnou rvát, až chlupy létaly. Panička na nás křičela abychom dali pokoj, jenomže na střechu se za námi nedostala, takže jsme si mohli v klidu vyřídit účty. Sice jsem utrpěl několik šrámů, ale z bitvy jsem vyšel jako vítěz. Kocour se odplížil k sousedům a já se vrátil jako hrdina domů. Panička už na mě čekala na dvoře a jak jsem seskočil na zem, hned mě chytila a začala mě prohlížet a prohmatávat, jestli jsem celý. No to snad viděla, ne? Tak nevím, proč mě otravovala. Ale nedala si říct a když jsem viděl, že by možná došlo k další bitvě, tentokráte teda s paničkou, tak jsem to vzdal a nechal jsem si ty šrámy vyčistit a zasypat. Všechno mě to dalo pořádně zabrat, že jsem si vyskočil do křesílka a usnul jsem. Když jsem se odpoledne probudil, nabaštil jsem se a šel jsem zase ven. Raději jsem paničku nijak neprovokoval. Jen jsem se prošel po dvoře, vrátil jsem se domů a šel jsem si sednout na balkon. K večeru jsem se šel ještě na chvíli mrknout na dvorek, ale opět začalo trochu poprchávat, takže jsem se zase vrátil a uložil jsem se do křesílka.

1. září 2010 20:28:52

Dneska ráno to vypadalo, že snad už konečně nebude venku pršet. Bylo ještě docela brzo, ale já nechtěl zbytečně ztrácet čas, takže jsem šel za paničkou a začal jsem na ní křičet, aby vstávala, že chci ven. Jenomže panička se se mnou chvíli dohadovala, že je brzo a poslala mě ještě spát. Tak jsem se vydal za druhou paničkou. Té se taky moc vstávat nechtělo, ale po chvilce přemlouvání nakonec vstala a pustila mě. Nevěděl jsem, co dřív. Honem jsem utíkal na plot k sousedům, odamtud zase zpátky a na plot k druhým sousedům a nakonec jsem se šel pořádně rozhlédnout ze střechy letní kuchyně. Když jsem měl tahle moje místečka proběhnutá, vrátil jsem se domů na snídani. Než jsem se najedl, páníci zavřeli dveře a řekli nám, že musí jet pryč. To byla teda smůla, ale nedalo se nic dělat. Vyskočil jsem si na chodbě do okna, podíval jsem se za nimi, jak odjíždí a šel jsem si lehnout do pelíšku. Když jsem se vyspal, šel jsem zase na okno zkontrolovat, jestli už páníci nejedou domů. Sotva jsem tam dosedl a natáhnul jsem se, abych pořádně viděl, zastavilo auto pod oknem. Hned mi panička otevřela na dvorek a já mohl mohl vyrazit na další pochůzky. Jenomže v té době už bylo zase pěkně zataženo a během chvilky se spustil pořádný liják. Ani jsem nestačil doběhnout suchý domů a musela mi panička zase sušit kožíšek. S malými přestávkami pršelo skoro celé odpoledne. Tak jsem si lehnul na křeslo a spal jsem. K večeru se na chvíli ukázalo sluníčko, a tak jsem toho využil a šel jsem se zase podívat ven. Byla tam ale docela zima, tak jsem to moc nepřeháněl a vrátil jsem se zpátky do teploučka na moje křesílko.

31. srpen 2010 18:41:10

Dneska ráno, jak jsem vyběhl ven, rovnou jsem se vypravil na průzkum svých místeček. Ani jsem je všechna neproběhl a už začalo pršet. Tak jsem šel domů. Když se ten déšť přehnal, tak jsem vyrazil znovu. Jenomže jak bylo všechno mokré, samozřejmě jsem byl mokrý i já. Když jsem se šel paničce ukázat, hned mě chytila a zabalila do ručníku a musel jsem se sušit. Nějak se mi to začíná líbit. Panička si ze mě dokonce dělá i legraci, že prý se mi začne líbit chování. No to se teda spletla. To, že jsem vrněl blahem, tak to nebylo vůbec kvůli chování, ale kvůli tomu, že budu suchý a venku mi nebude zima. Jak jsem byl vysušený, hned jsem zase letěl ven. Jenomže za chvíli zase začalo pršet a já už se fakt naštval. Jeden vůbec nic nestihne. Tak jsem šel domů, lehnul jsem si na křesílko, krásně jsem se stočil do klubíčka a spal jsem. Spal jsem docela dlouho a vzbudil jsem se až k večeru. Hned jsem vyrazil ven. Ona už ta zima také není taková jako včera, takže se mi venku docela líbí. Myslím si, že se ještě trochu proběhnu a potom půjdu domů. Dám si nějakou večeři a počkám si na tyčinku. A pak si opět lehnu do křesílka a budu hezky spinkat.

30. srpen 2010 18:50:39

Dneska už jsem budil paničku zase v pět hodin. To jsem to ale schytal. Hned jsem dostal vynadáno, abych koukal ještě spinkat, že je venku zima a to teda nikam nepůjdu. Tak jsem si zalezl zpátky na křesílko a usnul jsem. Když jsem se zase probral, tak jsem nejdříve chodil po bytě a prozpěvoval si. To jen proto, aby se panička trochu probrala a nedělala mi takové potíže. Když už jsem myslel, že je panička trochu probuzená, skočil jsem k ní do postele, dal jsem jí pusu a jen tak potichu jsem jí řekl véén. Tentokráte jsem měl úspěch. Panička vyskočila a šla mi otevřít dveře na dvorek. No, ale musím uznat, že měla pravdu. Tam byla zima a jaký foukal děsný vítr. Ale já to nevzdal. Proběhnul jsem si svá místečka, skočil jsem i za plot, ale brzo jsem se vrátil domů. Tak jsem několikrát během dne vyběhnul a vždycky tam byla zima. Moc mě to tam nebavilo. Co taky samotného. Naše holky všechny spaly a páníkům se taky ven nechtělo. Po obědě se mi podařilo vytáhnout ven paničku, ale dlouho tam nevydržela a řekla mi, abych šel také raději domů nebo tady zmrznu. To je nápad, vždyť mám kožíšek. Tak jsem se tam ještě trochu proběhnul a šel jsem zase domů. Odpoledne se páníček nade mnou smiloval a šel ven. Chvilku mě honil s provázkem a chvilku mi házel větvičku. Bylo to prima, ale také tam navydržel tak dlouho, jak mě by se líbilo. Tak jsem sebral větvičku a šel jsem za paničkou. Ta mi jí házela a já jsem jí větvičku aportoval. To jsem se teda něco naběhal. Před chvilkou jsem dorazil hladový domů, pořádně jsem se nabaštil a šel jsem ještě ven. Chvilku se tam proběhnu a potom půjdu domů na tyčinku.

29. srpen 2010 18:51:55

Včera jsem si ráno hezky přispal, a dneska jsem se probudil o to dřív. Kolem páté hodiny už jsem kňučel na paničku, že chci ven, tak aby vstávala a šla mě pustit. Ale přemluvit ji se mi nepodařilo. Když konečně ona sama uznala za vhodné, že mě pustí, musel jsem venku uznat, že to nadšení bylo zbytečné. Byla tam pořádná zima, foukal vítr a občas i pršelo. Během dopoledne jsem se několikrát přišel na chvíli schovat, ale všechna moje důležitá místečka jsem stihnul proběhnout. Odpoledne už jsem to vzdal. Raději jsem se pral doma s paničkou a pak jsem se uvelebil v křesílku a spal jsem. Až k večeru jsem se šel zase na chvíli proběhnout. Když jsem se vrátil, zavřela panička dveře a já se chystal, že si zase hupnu na křesílko. Jenomže vtom šla panička na balkon sbírat prádlo a jak otevřela dveře, proklouznul jsem ven a rovnou jsem skočil dolů na dvorek. Docela mě zarazilo, když jsem zjistil, že dveře do chodby jsou zavřené, protože horem přes balkon se vrátit neumím. Ale obavy byly zbytečné, protože panička už byla taky dole a otevřela mi. Tak jsem šel zase hned za ní do chodby a panička zavřela. Chvilku jsem bloumal po bytě a nevěděl jsem, co bych tak dělal. Jak ale panička vyběhla na chodbu měl jsem jasno. Utíkal jsem za ní, sednul jsem si ke dveřím na dvorek a vysílal ty nejsmutnější pohledy, jaké umím. Takže mi nakonec panička zase otevřela a já vyběhnul ven. Teď právě jsem se tam potkal s Míšou, kterou panička pustila ven balkonem, a docela bych se s ní chtěl honit. Ale ona je nějaké líná a moc se jí do toho nechce. Tak jí ještě chvíli budu provokovat a uvidíme jak to dopadne, třeba nakonec přece jenom uzná, že pohyb je zdravý, a trochu se proběhneme.

28. srpen 2010 19:57:43

Dneska mě panička pěkně přelstila. Ležel jsem natažený u ní v posteli a spal. Ona potichoučku vstala, utekla mi pryč a já vůbec nic nevěděl a spal jsem dál a probudil jsem se až v devět hodin. To se mi panička smála. Holky už měly ranní pochůzku venku odbytou, už byly po snídani a dokonce už nanovo spaly a já jsem se slavnostně vzbudil. Ale mě to bylo jedno. Stejně venku bylo ošklivo, tak jsem se alespoň hezky dorůžova vyspal. Když jsem vstal, šel jsem se hned proběhnout. Ale na žádné velké běhání to tam nebylo. Všude bylo mokro a byla pěkná zima. Raději jsem šel domů, nasnídal jsem se a hrál jsem si s myškou. Potom jsem to šel zase omrknout ven. Pořád bylo ošklivo. Tak jsem si sebral větvičku, přinesl jsem jí paničce a ona mi jí házela na chodbě a já jí aportoval. Přes poledne jsem si na chvílí lehnul a odpočinul si a odpoledne jsem vyrazil zase ven. Dlouho mě to tam nebavilo, tak jsem se šel domů prát s paničkou. Později odpoledne se udělalo venku trochu lépe, dokonce i sluníčko začalo na chvíli svítit, tak jsem toho využil a šel jsem se projít po střeše. Ještěže jsem to udělal, protože za chvíli začalo zase lít jako z konve a musel jsem se vrátit domů. Teď už jsem po večeři, už mám dokonce snědenou i tyčinku, tak jsem se uložil k televizi na křesílko, ale myslím, že dlouho koukat nebudu a budu raději spát.

27. srpen 2010 21:01:40

Ráno jsem vyběhnul na dvorek a pořádně jsem se leknul. Běžel jsem rovnou na zahrádku, jenomže přes celý vchod do zahrádky ležel na zemi cypřiš. Z bezpečné vzdálenosti jsem se na něj pořád díval a nemohl jsem pochopit, proč leží na zemi, když včera večer ještě stál vzpřímeně a já si pod něj dokonce šel i několikrát za den lehnout. Napadlo mě, že i ty rostlinky na zahrádce, než v noci usnou, tak že si lehnou a tenhle cypřiš, že asi zaspal. Odhodlal jsem se jít k němu blíž. Opatrně jsem do něj štouchnul pacičkou, abych ho probudil, ale on se ani nehnul. Tak jsem si k němu sednu a čekal jsem, co udělá. Neudělal vůbec nic. Když už jsem u něj seděl hezkou chvíli a pořád se nic nedělo, usoudil jsem, že teda není vůbec nebezpečný a můžu trochu vyzkoušet jeho trpělivost. Zjistil jsem, že pod ním vznikl jakýsi tunel, takže jsem si do něj vlezl. Dokonce jsem jím prolezl až do zahrádky. Docela mě to začalo bavit a prolézal jsem tunelem sem tam, zkusil jsem vyskočit i nahoru, ale to moc nešlo, protože byl hrozně mokrý. Panička říkala, že v noci moc pršelo a ten cypřiš se tak namočil, že padnul. To jsem rád, že si je panička takových následků vědomá. Doufám, že jí je jasné, že kdybych se namočil já, taky by se mi mohly podlomit nohy a padnul bych, a tak už mě nikdy nebude koupat.
S tím padlým cypřišem jsem si ale moc dlouho nepohrál, protože ho páník přivázal a už je zase stejný jako včera, ale to nevadí, alespoń si mám zase kam lehnout:-)
Jinak i dneska celý den foukal hrozný vítr. Takže jsem byl většinou schovaný pod pergolou nebo v boudičce a číhal jsem na lupínky. Občas jsem se za nějakým rozeběhnul trochu ho prohnal. Několikrát během dne přišel za mnou někdo z páníků, a tak jsme si hráli s provázkem. Ještě před osmou hodinou jsem se sám od sebe sebral a šel jsem domů. Dal jsem si tyčinku a rovnou jsem si vyskočil do křesílka a už budu spát.

26. srpen 2010 20:06:24

Dneska od rána fouká hrozný vítr. Sice bylo venku teplo a svítilo sluníčko, ale ten vítr byl dost nepříjemný. I když musím uznat, že něco do sebe to taky má, protože každou chvíli žene po dvoře nějaký lupínek nebo větvičku a já mám za čím běhat. Když už mě to foukání opravdu hodně štvalo, schoval jsem se na chvíli do naší boudičky venku na dvoře a nebo jsem se šel podívat domů. Trochu jsem se popral s paničkou a mohl jsem vyrazit zase nanovo ven. Odpoledne se mi podařilo chytit motýlka. Samozřejmě, že jsem se včera nepoučil a moje první cesta vedla opět za paničkou, abych se jí pochlubil. Jak jsem jí ho v kuchyni položil k nohám, motýl zamával křídly a chtěl mi uletět. Ale já ho nenechal. Pohotově jsem po něm skočil a raději jsem si ho odnesl zase na dvorek, aby mi znovu neuletěl a při jeho chytání mě panička nepředběhla a nesebrala mi ho.
K večeru jsem se šel podívat na plot, abych zjistil, co je nového u sousedů. Najednou jsem se mrknul před sebe a vidím, že o kus dál se rozhlíží i ten cizí kocour. Začal jsem ječet ze všech sil. Kocour na mě koukal a ani se nepohnul, zato panička to slyšela a přihnala se za mnou, aby zjistila co se mi stalo, že tak vyvádím. Je to zajímavé, panička nevydala ani hlásku a kocour jí viděl a hned prchal pryč. To teda nevím, jak je možné, že jí se bál a na moje výhružky vůbec neragooval. Až ho zase potkám, tak si s ním budu muset pořádně promluvit. Dneska už to ale nebude. Před chviličkou jsem dorazil domů, teď právě si pochutnávám na tyčincce a až jí sním, tak myslím, že už půjdu spát.

25. srpen 2010 20:49:40

Dneska ráno jsem venku moc dlouho nepobyl a už mě panička volala domů. Myslel jsem si, že má třeba pro mě přivenou nějakou dobrůtku, tak jsem to utíkal zkontrolovat. Jenomže na mě čekalo úplně jiné překvapení. Páníci opět jeli pryč a já musel třčet celou tu dobu doma. Sice mi panička řekla, že mám hlídat, ale já jen v okně počkal až uvidím, že auto mizí za zatáčkou. Pak jsem si vyskočil chodbě na skříň a celou dobu, co nebyli páníci doma jsem tam spal. To jsem udělal moc dobře, protože jsem si hezky odpočinul a celé odpoledne jsem potom mohl běhat venku. A že jsem tam dneska měl pořádnou haldu práce. Nejdříve přiletěl motýl, tak jsem na něj chvíli číhal, pak jsem se za ním rozeběhnul a už byl můj. Netrvalo to dlouho a u plotu jsem zaslechl nějaký šramot. Utíkal jsem se tam podívat a to už k nám pod plotem prolézalo nějaké malé zvířátko. V životě jsem nic podobného neviděl, ale bylo to děsně srandovní. Hned jsem po něm skočil a chytil ho. Protože zrovna v tu chvíli nikdo nebyl na dvoře, šel jsem se pochlubit paničce domů. Zuzka mě pronásledovala na každém kroku, asi se ji ten legrační tvoreček taky líbil. V chodbě mě zahlédla druhá panička a začala ječet že nesu domů ještěrku. Když jsem slyšel, jak kvůli ní křičí, chtěl jsem se raději otočit a odnést jí ven, protože jsem si myslel, že o ní nebude mít zájem jenom Zuzka, ale i páníci. Jenomže jsem to nestihnul. Moje panička za mnou přiběhla a zavřela dveře, abych si prý ještěrku neodnesl a nechtěl jí sníst. No to jsem teda v úmyslu fakt neměl, copak hračky se jí? Chvíli mi ji panička nechala na chodbě, abych si ji mohl prohlédnout, ale pak mi ji sebrala a vynesla ji na ulici. To je teda fakt smůla, že jí odnesla zrovna tam. Celé odpoledne chodím ke dveřím a házím na páníky smutné oči, že chci na ulici za ještěrkou, ale nikdo mi neotevře a nepustí mě tam.
K večeru docela dost foukal vítr, tak jsem po dvoře honil lupínky, pak přiletěl na jabloň ptáček, takže jsem na něj číhal, dokonce se u nás po dlouhé době objevila zase dlouhozobka, tak jsem jí sledoval, ale stejně to není ono a pořád mě to k těm dveřím na ulici táhne a pořád mám tu ještěrku v hlavě.

24. srpen 2010 18:46:55

Dneska ráno jsem paničku budil už od čtyř hodin. Asi tak pravidelně po půl hodinách. Vůbec s ní nebyla rozumná řeč. Jen vrčela a nadávala, abych ještě koukal spát. Copak to jde, když se mi moc chce jít ven. Zkoušel jsem to po dobrém, dal jsem jí pusinku, to mi jenom řekla, ty si můj chlapeček a spinkej, zkoušel jsem to i po zlém, kousnul jsem jí do ruky i do nohy, to mi zase řekla, ty pacholku, koukej spát a nezlob. No dalo mi to hodně starostí, než se konečně uráčila a vstala. Jak mi panička otevřela dveře, vyletěl jsem ven jako střela. Já totiž moc myslel na motýlky, jenomže oni tam po ránu nebyli. Tak jsem si zatím proběhnul svoje místečka a hned jsem se šel podívat domů. Dneska jsem byl fakt celý den hrozně vzorný. Několikrát jsem sice vyskočil na plot a rozhlížel jsem se po sousedovic zahradě, ale nešel jsem tam. Panička mě chválila a mě to dělalo moc dobře. Dneska jsem měl skoro celý den mazlivou náladu. Každou chvilku jsem běžel za paničkou a lísal se. Nejlepší bylo, když jsem šel ke druhé paničce a začal jsem se lísat, ona z toho byla celá vedle a já jsem jí otřel hlavu o ruku a v tom momentě jsem jí do té ruky kousnul. Ta teda vykřikla a já raději utekl. Ale ona dobře ví, jak jsem to kousnutí myslel. Teď ještě běháme s holkama venku a dokud nás panička nebude volat na tyčinku, tak domů nejdu.

23. srpen 2010 20:09:35

Dneska ráno jsem zaslechl paničku v kuchyni, ještě dříve než jsem jí šel vzbudit. Ta mě teda překvapila. Honem jsem k ní utíkal a ona mi hned otevřela dveře na balkon. Vyběhnul jsem ven a hned jsem skočil na dvorek. Proběhnul jsem si všechna svoje místečka a vrátil jsem se zpátky. To už jsem měl i dveře do chodby otevřené. Tak jsem se šel mrknout domů. Ukázal jsem se a hned jsem zase odešel. Tak jsem to střídal celé dopoledne. To už ale venku bylo pořádné horko, že jsem se šel na chvilku domů ochladit. Po obědě začalo strašně pršet, tak jsem ten déšť přečkal doma. Odpoledne jsem zase vyrazil. Bylo to moc prima. Protože tam s námi byli i páníci. I když jsem dělal, že je mi to fuk, tak jsem byl rád. Vždycky jsem odběhnul na plot a tam jsem čekal až mě panička zavolá. Jakmile zavolala, okamžitě jsem skočil z plotu a běžel k ní. Ona mi moc chválila a já byl na to patřičně pyšný. Večer jsem ale zase musel vyskočit na střechu letní kuchyně. Omrknout to hezky z výšky u všech sousedů a potom jsem skočil dolů a usadil jsem se na plotě. Přesně v osm hodin panička zavolala, kdo chce tyčinku a já se fakt skoro přerazil jak jsem letěl. Ale ne jen já, i holky a to jí Zuzka nejí. Ale ona zase dostává takové polštářky a ty jsou také dobré.

22. srpen 2010 20:05:24

Dneska bylo venku pěkné horko. Poránu jsem si proběhnul všechna moje místečka a během dne jsem převážně odpočíval. Buď jsem se schoval do stínu mezi kytičky nebo jsem si lehnul na židli pod pergolou. Občas jsem se proběhnul po zahrádce, začíhal jsem si na nějakého motýlka a taky jsem si párkrát vyskočil na plot, abych se mrknul k sousedům. Jednou jsem se teda šel podívat i do jejich zahrady, ale raději jsem se tam dlouho nezdržoval, protože znám paničku, jak by mě zase vyvolávala na celou ves a dělala mi ostudu.Raději jsem se vrátil zpátky pod pergolu. K večeru už mě ale to věčné povalování přestávalo pomalu bavit, a tak jsem si zase vyskočil na plot. Jak jsem se tam tak rozhlížel, zaslechl jsem, že panička cinká s talíři v letní kuchyni. Hned jsem si řekl, že páníci budou večeřet, a že je teda potřeba, abych si zkontroloval, jestli nemají něco takového, co by chutnalo i mě. Seskočil jsem z plotu a utíkal jsem pod pergolu. Jak jsem byl tak rozběhnutý, nedíval jsem se nalevo ani napravo a rovnou jsem vykočil na stůl. Ale bohužel jsem neskočil na stůl, ale rovnou do talíře. Jenomže jsem měl smůlu. Panička říká, že to bylo veliké štěstí, ale podle mého názoru štěstí vypadá naprosto jinak, protože ten talíř byl úplně prázdný. Navíc jsem zavadil tlapkou o vidličku a ta s děsným rachotem spadla na zem. To mě teda hodně vyděsilo a raději jsem se lětel schovat na zahrádku pod keř. Ale k něčemu to přece jenom bylo, protože mi až tam panička odnesla ochutnat masíčko. Během chvilky jsem se z toho šoku vzpamatoval a vyrazil jsem "do světa". Vyskočil jsem si na pergolu, odtamtud na střechu letní kuchyně, mrknul jsem k sousedům a nakonec jsem si vyskočil na komín a hezky dlouho jsem se rozhlížel po okolí. Když mě to přestalo bavit, seskočil jsem dolů a šel jsem si zase sednout na plot. V tom se panička začala ptát, jestli bude chtít někdo tyčinku. No to se ani ptát nemusela. To je jisté, že já jí chci. Hned jsem uháněl domů, aby se na mě nezapomnělo.

21. srpen 2010 21:10:43

Dneska ráno, hned jak se mi podařilo dostat paničku z postele, jsem letěl ven. To je tak pěkné, když je venku teploučko a svítí sluníčko. Hned jsem utíkal proběhnout celou mojí trasu, vyskočil jsem na plot, mrknul jsem se na zahradu, ale neskočil jsem tam, prošel jsem znovu naší zahrádku a šel jsem domů na snídani. Tu jsem docela odbyl, moc jsem to nepřeháněl a zase jsem běžel ven. Chvíli jsem ležel na chodníku, potom jsem se přemístil na záhonek mezi kytičky, tam byl totiž příjemný chládek a trošku jsem se prospal. Jenomže za malinkou chviliku mě probudilo takové slaboučké pípání a u nás na stomě seděla maličká sýkorka. Tak jsem na ní chvíli koukal, pravda je, že to se mnou škubalo, nejraději bych po ní skočil, ale stejně by to nemělo cenu, ona seděla na špičce stromu a kdopak by tam za ní lezl. Stejně za chvilku uletěla. Několikrát během dne jsem vyskočil na ten plot. Moc mě ta zahrada láká, ale dneska jsem byl na sebe tvrdý a vydržel jsem to a nešel jsem tam. K večeru jsem opět vyskočil na plot a u druhých sousedů ležela na králíkárně kočička. Docela fešanda, tak jsem se k ní trošku přiblížil a ona na mě zasyčela a utekla. Tak jsem šel zpátky. Vyskočil jsem na střechu letní kuchyně a šel jsem to zase omrknout k dalším sousedům. My totiž máme sousedy tři a ono to dá starostí, aby mi něco neuteklo. Pak jsem se ještě prošel po střeše pergoly, to se teda páníci lekli, protože když se koukli nahoru, tak jsem stál nad nima. Potom jsem se ještě trochu proběhl a najednou panička začala křičet, kdo prý chce tyčinku, tak ať jde na ní. No to je jasné, že já jí chci, tak jsem letěl a byl jsem první. Tyčinku jsem dostal, potom jsem se navečeřel a teď si pěkně ležím v obýváku na křesílku a koukám s páníčkem na televizi. Ale asi to dlouho nevydržím. Moc mě to nebaví. Lepší bude, když budu spinkat.

20. srpen 2010 20:48:56

Dneska celý den krásně svítilo sluníčko, takže jsem si ho užíval jak nejvíce se dalo. Celé dopoledne jsem byl na zahrádce a číhal jsem na motýlky. Několikrát jsem se za nějakým rozeběhnul, ale pokaždé jsem po něm skočil a on mi uletěl. Po obědě mě panička zavolala domů. Myslel jsem si, že se jí jenom ukážu a zase poběžím ven. Jenomže ona mi řekla, že budu chvíli muset hlídat a šla zavřít dveře. Z toho jsem teda neměl vůbec žádnou radost a taky jsem nehlídal. Vyskočil jsem si na chodbě na skříň, stočil jsem se do klubíčka a spal jsem. Páníci se vrátili docela brzo. Dokonce tak brzo, že jsem se ani nestačil vyspat a našli mě ještě na té skříni. Ale to už jsem pomalu skákal dolů a rovnou jsem utíkal zase na dvorek. Vyskočil jsem si na plot a díval jsem se k sousedům do zahrady. Pak jsem se uložil na židli pod pergolou a odpočíval jsem. K večeru jsem si ještě proběhnul moje místečka, porozhlédnul jsem se z plotu do všech směrů a šel jsem domů na tyčinku.

19. srpen 2010 19:20:12

Ráno jsem šel vzbudit paničku, jenomže ona opět vůbec nereagovala. Tak jsem si vlezl do tunelu a pořádně jsem začal harašit s chrastícíma kuličkama, které jsou tam připevněné. Myslel jsem si, jak panička vyskočí a když už teda bude z té postele venku, tak mě půjde pustit ven. Jenomže ona jen zabrblala, abych toho nechal a šel spát. Řekl jsem si, že tady se dneska nechytnu, tak jsem se sebral a šel jsem za druhou paničkou. Ona teda taky nebyla zrovna moc přívětivá, ale alespoň mi udělal místo v posteli a řekla mi, abych si k ní lehnul. Tak jsem si tam vyskočil, chvíli jsem si nechal drbat bříško a nakonec jsme ještě usnuli. Když jsem se probudil, tak jsem si sednul a díval jsem se na paničku. Ona pořád spala, tak jsem začal křičet, že chci ven. Nereagovala na to, tak jsem jí šel dát pusu a to jí konečně probudilo. Šla mi otevřít na dvorek a já konečně mohl vyrazit. Prošel jsem se po zahrádce a šel jsem se domů nasnídat. Potom jsem se procházel po dvoře, a když se nikdo nedíval, vyskočil jsem na plot a utíkal jsem k sousedům. Za chvíli mě zase začala panička shánět, tak jsem se raději vrátil. Pořád mám obavy, aby náhodou nedošlo na ty kšíry. Pro jistotu jsem se už zdržoval na dvoře a na zahrádce a každou chvíli jsem se chodil domů ukázat. Pokaždé jsem odešel přes balkon. Chvíli jsem se tam usadil a rozhlédnul a pak jsem zase skočil na dvorek. Teď si ještě projdu zahrádku a za chvíli půjdu domů na tyčinku.

18. srpen 2010 19:00:10

Dneska ráno konečně nepršelo, tak jsem vyrazil do terénu. Nevím proč, ale sousedova zahrada na mě opět působila jako magnet. Tak jsem si naplánoval jak to provedu, abych se tam mohl jít poadívat a panička nic nezjistila. Vzorně jsem se prošel po dvoře a utíkal jsem domů, abych se paničce ukázal. Zase jsem šel na dvorek a během pěti minut jsem se šel ukázat ještě jednou. Když mě panička znovu pochválila a vypadala na to, že uvěřila tomu, jaký jsem šikovný, mohl jsem podniknout chystanou cestu. Hupnul jsem za plot, přebrodil jsem se vysokou trávou a došel jsem až do kůlny. Nevím jak je to možné, ale panička si zrovna v té chvíli vzpomněla, že by mě chtěla zase vidět. Ale já jsem si řekl, že když už jsem si dodal odvahu dojít zase až do kůlny, tak to přece nevzdám a na její volání jsem vůbec nereagoval. Hezkou dobu zase ječela u plotu, a tak jsem se raději vrátil. Sám sobě jsem si slíbil, že už to dneska nebudu více pokoušet a raději se tam znovu nevypravím. Jenomže během dopoledne se na plotě objevil strakatý kocour. Nedalo se nic dělat a musel jsem vyskočit na plot za ním, abych mu vysvětlil, že u nás nemá co pohledávat. Nějak mě nemohl pochopit a začal na mě řvát. Tak jsem mu ukázal, že umím křičet taky hodně nahlas. Konečně mu došlo, co jsem mu chtěl říct a skočil z plotu dolů. Samozřejmě že ne jinam, než sousedům do zahrady. Protože jsem mu musel ještě trochu vynadat, skočil jsem tam za ním. Jak jsme si hlasitě vyměňovali názory, hned zase přiběhla panička a začala ječet taky, ne teda, že by se hádala s kocourem jako já, ale neustále vykřikovala svoji známou větu, abych se okamžitě vrátil domů. Je snad jasné, že jsem nemohl. Dál jsem na kocoura ječel a vrčel, dokonce došlo i na pár pohlavků. Teprve potom uznal, že jsem silnějí a utekl se schovat do kůlny. Měl jsem vyhráno a mohl jsem se vrátit domů. Jenomže panička se pořád vztekala u plotu, tak jsem si řekl, že bych jí tak akorát skočil pod ruku, a o to že rozhodně nestojím. Zůstal jsem za plotem a čekal jsem, dokud to panička nevzdá. Za chvíli utichla a šla domů. Toho jsem využil a jakmile jsem jí viděl, že vchází do chodby, hupnul jsem na dvorek. Natáhnul jsem se na chodníku, abych si po té hádce trochu odpočinul, jenomže panička mě zahlédla a už na mě letěla. Tak jsem se jí schoval do kytiček. Když se k nim blížila, utekl jsem jí domů a zalezl jsem si pod postel. Nakonec mě stejně chytla a pořádně mi vynadala a dokonce začala vyhrožovat, že budu chodit ven jenom na kšírách. Pro jistotu už jsem to víc nepokoušel a držel jsem se po zbytek dne na dvorku a každou chvilku jsme se chodil domů ukázat.

17. srpen 2010 18:52:52

Dneska u nás nás od rána pršelo a byla docela zima. Jenomže já bych celý den doma nevydržel. Tak jsem alespoň proběhnul pod pergolu, schoval jsem se tam a díval jsem se, jak je všude kolem všechno mokré. Párkrát na malou chvilku pršet přestalo, jenomže to stejně nebylo nic platné. Všude byly louže, na zahrádce bláto, tráva mokrá a všechny kytičky a keříky samá kapka. Hodně opatrně jsem se prošel kolem kytiček, ty co se mi pletly v cestě jsem raději přeskočil, a stejně jsem měl celý kožíšek zmáčený a musel jsem jít domů za paničkou, aby mě vysušila. Odpoledne už mě to venku moc nebavilo. Tak jsem šel domů a hráli jsme si s paničkou. Přinesl jsem zase větvičku, abych jí mohl aportovat, a pak mi panička házela po chodbě hopíka. Potom jsem si šel ještě párkrát sednout na chviličku pod pergolu nebo do boudičky. K večeru jsem se ale sebral a úplně dobrovolně jsem šel domů. Vyskočil jsem si do křesla a teď si tu hezky v teploučku odpočívám.

16. srpen 2010 19:37:50

Ráno jsem vyběhnul ven, ale zjistil jsem, že tam prší. To mě docela naštvalo. Místo toho, abych si mohl odbýt mojí pravidelnou pochůzku, jsem se musel usadit pod pergolou a sledovat kapky deště. To mě nebavilo, tak jsem si sebral malinkatou větvičku, která pod pergolou ležela, a šel jsem za paničkou, aby mi jí házela. To mě moc bavilo a hezky mi při tom uběhla doba, kdy pršelo. Mezitím totiž přestalo a vykouklo sluníčko. To bylo bezva. Sice se moc nedalo chodit na zahrádku, protože tam bylo bláto a všechno bylo mokré, ale mohl jsem si v klidu projít alespoň dvorek a podívat se z plotu k sousedům. Zatím sluníčko začalo pořádně hřát a zahrádku alespoň částěčně vysušilo, takže jsem se mohl mrknout i tam. Když jsem si prošel vše, co jsem potřeboval, lehnul jsem si pod pergolou na židli a odpočíval jsem. Odpoledne jsem měl vyspáno a nevěděl jsem, co bych tak dělal. Panička mi přinesla náš stan, chrastila mi v něm s myškou, ale nebylo to to pravé. Sice jsem tam po té myšce několikrát vystartoval a pořád jsem měl představu, že by to chtělo nějakou jinou činnost. Potom panička na chvilku odešla a vrátila se s hopíkem. Házela mi ho po dvoře, po chodbě a dokonce i po schodech, a já za ním lítal jako blázen. To byla prímová zábava. Taky mi jednou panička hopíka hodila a on skočil někam do zahrádky. Panička chodila a hledala ho, ale pořád ho neviděla. Tak mi řekla, abych šel hledat s ní. Stoupnul jsem si k záhonku, pořádně jsem se rozhlédnul a už jsem ho viděl, jak leží pod kytičkou. Utíkal jsem k němu a začal jsem na něj dorážet. To panička koukala, jaký jsem detektiv. Ale já jsem se fakt snažil, protože jsem měl strach, aby se mi nestratil. Pěkně jsem se proběhnul a musel jsem si jít zase odpočinout. Opět jsem si lehnul na židli pod pergolu a spal jsem. Ale spal jsem jenom tak napůl. Jakmile panička prošla kolem, už jsem se převrátil na záda a nastavil jsem jí bříško, aby mě podrbala. Když mi to stačilo, kousnul jsem jí do ruky a poslal jsem jí zase pryč.
Teď si ještě v rychlosti proběhnu nejnutnější místečka a pomalu budu muset jít domů, protože bude tyčinka.

15. srpen 2010 20:21:42

Dneska jsem byl venku celý den. Bylo krásně, a tak jsem toho musel pořádně využít. Dopoledne jsem si prošel všechna moje důležitá místečka a pak jsem se uložil v záhonku mezi kytičky a odpočíval jsem. Jen občas jsem zaběhnul domů, abych se ukázal paničce a zase jsem utíkal ven. Odpoledne už darazili ven i páníci, takže jsem se nemusel zdržovat docházením domů a mohl jsem energii vložit do lovu motýlů. Když se mi podařilo získat do mé sbírky další kus, začal jsem prohánět naše holky. Celý den se povalovaly, tak jsem si řekl, ať mají taky trochu pohybu. Zuzce se to nejdřív nějak nezdálo, tak na mě syčela, ale pak přišla na to, že pohyb je zdravý a bez řečí se k nám přidala. Chvíli jsme se všichni čtyři honili, a pak vzala panička zase provázek a hráli jsme si s ním. K večeru jsem si vyskočil na plot, abych se trochu porozhlédnul, ale hned jsem se vrátil, aby byl klid. Jenomže panička si vzpomněla, že už by se mohlo jít domů. No tak ať si jde, ale já chtěl být ještě venku. Tak jsem vyskočil na plot s tím, že uteču k sousedům. Jenomže jsem měl smůlu, kde se vzal, tu se vzal, stál u plotu jejich pes a štěkal na mě. Nezbylo mi nic jiného, než se vrátit zpátky. Ale stejně jsem utekl. Prosvištěl jsem kolem paničky a schoval jsem se za skleníkem. Chvíli mě s druhou paničkou naháněly, ale já byl rychlejší a stále jsem jim unikal. Nakonec jsem udělal velikou hloupou chybu. Jak jsem byl rozběhnutý, aby mě panička nechytila, nabral jsem špatný směr a místo, abych zaběhnul zase za skleník, vletěl jsem do dveří na chodbu. To bylo něco pro paničku, hned zavřela a ještě se mi posmívala. Ale já dělal jakože nic. Sednul jsem si k místečku, kde jsou tyčinky a čekal jsem na odměnu za to, že jsem takový šikovný a úplně dobrovolně jsem přišel domů. Ono už bylo stejně osm hodin, tak přece bych tu mňamku paničce neodpustil.

14. srpen 2010 19:11:52

Dneska ráno, když jsem se vyspinkal, tak jsem šel vzbudit paničku. Jenomže, jako vždy mě odbyla tím, že je brzo a abych šel ještě spát. Udělala mi vedle sebe místečko a já si tam k ní lehnul. Chvilku mě drbala bříško, potom mě vzala za tlapičku, já zase jsem chytil její ruku a krásně jsme oba usnuli. Když už jsem byl ale opravdu vyspinkaný, tak jsem vyskočil. Paničce jsem vlepil pusu a zakřičel jsem vééén. To teda pomohlo. Panička vstala a šla mě pustit. To jsem byl rád. Jenomže venku bylo všechno strašně moc mokré, tak jsem se mohl procházet jen po chodníku. Také jsem vyskočil na plot a mrknul jsem se do té zahrady, ale nešel jsem tam. Já moc dobře vím, co se mi tam stalo a myslím si, že tam hodně dlouho nepůjdu. A kdyby náhodou, tak jen na krajíček a dál ne. Potom jsem se šel podívat domů a nasnídal jsem se a šel jsem zase ven. Je tam dneska docela pěkně. K večeru jsem měl pěknou starost, ale zase mi to nevyšlo. Pozoroval jsem dvě hrdličky. Seděly na střeše naší letní kuchyně. Tak jsem potichoučku vyskočil za nima na střechu a opatrně jsem se plížil k nim. Když už jsem byl malinký kousíček od nich, zamávaly na mě křídly a byly pryč. To mě fakt naštvalo. Skočil jsem ze střechy dolů a šel jsem zase na ten plot. No jasně, odletěly na sousedvic smrk. Ale tam už jsem za nima nešel. To mě ani nenapadne. Teď jsem ještě venku a budu tady až do té doby než bude čas na tyčinku.

13. srpen 2010 19:27:26

Dneska bylo venku docela ošklivo. Ale mě to zas až tak moc nevadilo. Sice každou chvíli poprchávalo, ale já vždycky zaběhnul pod pergolu, tam jsem to přečkal a zase jsem mohl běhat po dvorku. Párkrát jsem si vyskočil na plot a jednou jsem teda neodolal a skočil jsem k sousedům do zahrady. Dlouho jsem se tam ale nezdržoval, protože vím, že by panička zase ječela u plotu a dělala by mi ostudu v celém širokém okolí. Raději jsem se tedy vrátil domů a hráli jsme si s paničkou s provázkem. Taky jsem řádil v našem stanu a nakonec jsem se uložil na židli a odpočíval jsem. K večeru začalo pršet o něco víc a páníci šli domů. Ani jsem se nenechal moc přemlouvat a šel jsem taky. Teď už jsem uložený na křesílku a sleduju televizi:-)

12. srpen 2010 20:00:32

Ráno krásně svítilo sluníčko, tak jsem vyrazil ven. Omrknul jsem to na zahrádce a vypravil jsem se na plot k sousedům. Trochu jsem se porozhlédnul, abych zjistil, co je nového a teprve potom jsem šel na snídani. Během dopoledne jsem převážně odpočíval na zahrádce mezi kytičkama jen občas jsem se rozeběhnul za nějakým ptáčkem nebo motýlkem, ale jenom tak, abych je prohnal. Chytat se mi je nechtělo. To přišlo až odpoledne. Ptáčky jsem teda nechytal, ty se vždycky usadí až vysoko na stromě a já na ně nemůžu, ale motýlky jsem prohánel pořádně a zase jsem získal pár kousků do mé sbírky:-) Najednou se začalo zatahovat a ozvaly se první hromy. Vlezl jsem si mezi kytičky a čekal jsem, co z toho bude. Netrvalo to dlouho a spadlo prvních pár kapek. Tak jsem se šel schovat pod pergolu, protože tam byli i páníčkové, tak jsem se tam nemusel bát. Jenomže déšť pořád sílil, hřmělo taky čím dál víc, takže nám nezbylo nic jiného než se utíkat schovat domů. Ne že bych se bál, ale pro jistotu jsem se uchýllil v obývaku na křeslo, v blízkosti páníčků, a tu bouřku jsem sledoval odtamtud. Naštěstí jsem toho moc neviděl, protože jsem si sednul tak, že jsem se díval do opírátka od křesla a teprve za ním je okno. Bouřka ale dlouho netrvala a mohli jsme zase vyrazit ven. Jenomže všechno bylo mokré, na zahrádcce bylo bláto, a mě nezbývalo nic jiného než být pod pergolou. Ale i tak to bylo fajn. Lehnul jsem si na židli a odpočíval jsem.

11. srpen 2010 19:04:48

Dneska ráno, když jsem se probudil, tak jsem šel vzbudit paničku. Vůbec jsem nekřičel, že chci ven, ale vyskočil jsem si k ní do postele a strašně moc jsme se mazlili. Teprve, když mě to přestalo bavit, tak jsem chtěl jít ven. Panička hned vyskočila a šla mě otevřít dveře. Také mi řekla, abych nechodil za plot a abych se přišel brzo ukázat. Proběhnul jsem si svoje místečka. Vyskočil jsem na plot, ale k sousedům do zahrady jsem neskočil. Vrátil jsem se na dvorek a vyhupnul jsem si na střechu u naší letní kuchyně. Měl jsem důležitý úkol, zjistit co je u sousedů nového, když tam byli včera u nich pánové na střeše. Hezky jsem se přikrčil a pořádně jsem se rozhlížel. Ale nic se nedělo. To až později. Pánové zase dorazili. Lehl jsem si na dvorku před boudu a mohl jsem na nich oči nechat. Oni totiž běhali po střeše zrovna tak, jako já. Vůbec se nebáli. To jsem teda valil oči. Pak jsem šel domů na snídani a už jsem ven nemohl. Páníci zase jeli pryč a my jsme museli hlídat. Zase Zuzka a já. My jsme fakt chudáci, protože to vždycky odneseme. Ale vydrželi jsme to. Páníci naštěstí přijeli docela brzo. Jak dorazili, hned jsem letěl ven. Musel jsem zkontrolovat ty mé kolegy na střeše. Dobře to dopadlo, ještě jsem je viděl. Odpoledne jsme byli venku všichni i páníci. Bylo tam moc hezky. Krásné teploučko. Chvilkama až dost veliké. Já měl tolika starostí. Dneska ani motýlci moc nelítali, ale zase ptáčci. Hopsali po větvičkách stromů a já na ně číhal. Ale nechytl jsem žádného. Oni vždycky, když už jsem myslel, že bych mohl po něm skočit uletěli. Ale to mě nevadí. Panička by mi stejně vynadala a takhle jsem měl alespoň nějakou zábavu. Teď ještě běhám venku, ale v osm hodin musím domů na tyčinku. Tak mám co dělat, abych se stačil pořádně proběhnout.

10. srpen 2010 20:40:52

Dneska bylo krásně, tak jsem byl celý den venku. Dopoledne jsem si vyskočil na plot a díval jsem se k sousedům do zahrady. Dlouho jsem se přemlouval, ale nevydržel jsem to a skočil jsem tam. Je tam totiž spousta vysokých bodláků a na nich seděli motýlkové, tak jsem je šel trochu prohnat. Během desti minut jsem se ale vrátil zase zpátky domů. Měli jsme venku náš stan, tak jsem si v něm hrál, pak jsem si ho trochu upravil, to znamená, že jsem si ho otočil vzhůru nohama, a odpočíval jsem v něm. Odpoledne jsem se dal do chytání motýlků u nás na zahrádce. Ani mi to nedalo moc práce a už jsem jednoho měl. Panička byla zrovna doma, tak jsem jí ho běžel ukázat. Ale nechal jsem jí jenom ať se podívá a zase jsem si ho odnesl ven. Uložil jsem si ho do mé sbírky a už mi nad hlavou kroužil další. Tak jsem ho lapil taky a zase jsem se šel pochlubit paničce. Ona se mi smála, protože jsem držel motýlka v čumáčku a on mával křídly a cvrnkal mě do nosu. Pak jsem si lehnul do záhonku mezi kytičky a dal jsem si pauzu. Za chvíli přišla panička ven, tak jsem vstal a běžel jsem jí naproti. Cestou jsem si všimnul, že na kopretině sedí zase motýl. Postavil jsem se na zadní nohy, předníma tlapkama jsem tlesknul a už byl motýl můj. Večer jsem ještě pozoroval můru a myslel jsem si, že když mi dneska ten lov tak dobře šel, tak že bych jí mohl taky chytit, jenomže už na to nebyl čas. Panička šla domů a řekla, že teď bude rozdávat tyčinky, tak jestli někdo chce, ať jde s ní. Tak je přece jisté, že jsem musel utíkat, aby na mě náhodou nezapomněla.

9. srpen 2010 19:18:43

Dneska ráno jsem se nemohl dočkat, až mě panička pustí ven. Jenomže jako obvykle se jí nechtělo vstávat, a tak se snažila přesvědčit mě, že je ještě moc brzo. Když se mi podařilo konečně jí vytáhnout z postele, vyběhnul jsem ven a rovnou jsem se utíkal podívat na plot. Dál jsem ale neudělal ani krok. Jen jsem se tom rozhlédnul a šel jsem zpátky. Vrátil jsem se domů na snídani a šel jsem na balkon, odkud jsem si vyskočil na střechu a mrknul jsem se na ulici. Pak už jsem skoro celý den běhal po zahrádce nebo odpočíval v záhonku mezi kytičkama nebo na židli pod pergolou. Odpoledne byli páníci venku s námi, tak jsem si hrál chvíli s provázkem a pak jsem taky ukázal paničce, jak umím řádit ve stanu. Když páníci odešli, uložil jsem se na židli a odpočíval jsem. Dlouho mě to nebavilo a šel jsem se podívat za paničkou. Zrovna byla v obýváku, tak jsem se přikrčil za křeslem a číhal jsem na ní. Jak pohnula rukou, vyskočil jsem po ní a kousnul jí:-) Chvíli jsme si takhle hráli a pak se panička rozhodla, že mě chytne. To teda měla velikou smůlu. Rozeběhnul jsem se a utíkal jsem až na dvorek. Tam jsem se schoval na zahrádce pod keř. Panička chodila okolo a vůůůbec mě nemohla najít. Tak jsem počkal, až se přiblíží a těsně před ní jsem vyskočil a jako blesk jsem utekl na druhý konec zahrádky. To si panička myslela, že už mě chytne, ale byl jsem rychlejší. Nakonec mi otevřela okno v chodbě. Vyskočil jsem na parapet a ona se mě zeptala, jestli půjdu oknem domů nebo jestli chci chytit. Sotva to dořekla, odrazil jsem se a zase jsem jí utekl na zahrádku a ještě jsme se chvíli honili. Teď se ještě podívám z plotu k sousedům a pomalu půjdu domů, protože už bude brzo tyčinka.

8. srpen 2010 20:21:44

Dneska ráno, hned jak jsem se probudil, jsem mrknul do okna a už jsem viděl, jak nádherně svítí sluníčko. Hned jsem utíkal vzbudit paničku. Ale zase to bylo moc brzo. Tak jsem teda ještě chvíli počkal a šel jsem to zkusit znovu. Panička řekla, že prý jsem otravný, ale že ví jak bylo včera ošklivě a že mě tam pustí abych ten včerejšek dohnal. Proběhnul jsem se po dvorku, ale na zahrádku to nešlo, tam bylo ještě strašné mokro. Vyskočil jsem na plot a rozhlédl jsem se po sousedovic zahradě, ale neskočil jsem tam a šel jsem zase zpátky na dvoreček. Ještě jsem se trochu prošel a šel jsem se ukázat paničce. Potom jsem šel na balkon a také jsem si vyskočil na střechu, abych viděl co je nového na ulici. Potom jsem se zase vrátil na dvoreček. Za chvíli jsem se šel zase ukázat. Během dopoledne to trochu oschlo i na zahrádce a já už jsem si mohl zalézt i do záhonku mezi kytičky. Dneska za celý den jsem vůbec nebyl u sousedů v zahradě. Jen jsem několikrát vyskočil na plot a rozhlížel jsem se, ale do zahrady jsem nešel. Panička z toho byla celá vedla a říkala mi, co se mi přihodilo, že jsem tak strašně moc hodný a jestli prý jsem to vůbec já. To jsou nápady. Vždyť já to přece dobře vím, že jsem hodný kluk. Celé odpoledne jsem byl s páníkama na dvorku. Paník měl otevřené dveře do dílny a tak jsem šel na průzkum. Už jsem tam byl pěkně dlouho, když panička přišla za mnou. Ta koukala co mám za práci. Objevil jsem klubko s provázkem a potřeboval jsem ho dostat ven. Jenomže tam nějak moc drželo. Jen se mi podařilo kousek odmotat. Jak mě panička viděla, tak jí konečně došlo, že bych si rád zase jednou chtěl hrát s provázkem. Vzala nůžky, kus ho ustříhla a už to začalo. Já jsem ho teda prohnal, to bylo prima. Pak jsem ještě chvilku odpočíval na židli, potom jsem se trošku proběhl a šel jsem domů na tyčinku. Tyčinku už jsem snědl, dokonce jsem už i po večeři a teď už jen odpočívám a asi budu spinkat.

7. srpen 2010 18:52:21

Dneska od rána lilo jako z konve. Šel jsem si na chvíli sednout pod pergolu a díval jsem se na to. Pak mě napadlo, že bych to mohl zkusit omrknout ještě z balkonu, jestli tam není lépe, ale lilo tam úplně stejně. Lehnul jsem si tam pod střechou na boudičku, ale během chvilky jsem se šel zase podívat na dvorek pod pergolu. Takhle jsem přecházel skoro celé dopoledne. V poledne už jsem to vzdal a šel jsem domů. Uložil jsem se do křesla a spal jsem. Když jsem se vzbudil, šel jsem to zase ven omrknout, ale pršelo pořád. Tak jsem to přeběhnul pod pergolu a našel jsem si tam takovou malinkatou větvičku. Vzal jsem jí do tlamky a utíkal jsem s ní domů, abych se pochlubil paničce. Ta měla radost, hned mi jí šla házet na chodbu a já jí aportoval. Potom jsme se ještě s paničkou trochu poprali a šel jsem si odpočinout. Stejně mi to ale nedalo a alespoň na chvilku jsem se šel ještě mrknout na balkon. Prší pořád stejně, takže už jsem zase uložený na křesle a budu spát.

6. srpen 2010 19:37:34

Dneska ráno jsem vyrazil ven. S takovou radostí jsem vyběhl a hned ve dveřích jsem se zarazil. Pršelo. Opatrně jsem do toho vběhl a letěl jsem rovnou pod pergolu se schovat. Chvíli jsem na ten déšť koukal, ale vypadalo to, že snad nikdy nepřestane, tak jsem zase letěl domů. Moc se mi nechtělo, ale co venku. Všechno mokré a to se mi vůbec nelíbí. Tak jsem si lehl na polštářek a trochu jsem se prospal. Odpoledne to vypadalo, že už snad ten déšť přestal, tak jsem to šel omrknout. Skutečně nepršelo, tak jsem to využil a trochu jsem se proběhl. Jenomže za chvilku začalo znovu. Takže jsem zase pelášil rovnou pod pergolu a koukal na tu hrůzu. Už jsem z toho byl unuděný, že jsem si řekl, že to nemá cenu a šel jsem domů. Taky to bylo hlavně proto, že jsem dostal včera k narozeninám tyčinky a tak čistě jen kvůli tomu, aby se mi náhodou nezkazily jsem si řekl, že bych mohl nějakou zpracovat. Přišel jsem do kuchyně, ale panička tam nikde nebyla. Naštěstí druhé paničce došlo, že mám na něco chuť. Šla a tyčinku mi přinesla. Natahoval jsem se na ní, když jí rozbalovala a sliny se mi sbíhaly, že už jsem to nemohl ani vydržet. Panička tyčinku vyndala, popřála mi dobrou chuť a položila mi jí na zem. Jenomže mě něco chybělo. Tak jsem na tu tyčinku koukal, olizoval jsem se, ale nevzal jsem si ji. V tom naštěstí moje panička přišla a jak viděla, že mám na zemi tyčinku, tak jí vzala do ruky a to už jsem věděl přesně, co je potřeba. Ona totiž, když mi vždycky večer dává tyčinku, tak mi řekne, abych si sednul a poprosil. Sednul jsem si a hned jsem zase vstal, abych jí to dal na vědomí. Jakmile mi to řekla, chramstnul jsem po tyčince a během chviličky jsem jí měl v sobě.

5. srpen 2010 20:13:44

Dneska od rána mě panička pořád pronásledovala s foťákem. Řekla mi, že prý mám narozeniny, a tak si mě musí vyfotit. To jsem teda nechápal. Když má někdo narozeniny, tak má snad oslavovat a ne někde pózovat a nechat se fotit. Tohohle hesla jsem se taky držel a pokaždé jsem se současně s tím, jak panička stiskla spušť, pohnul. Za chvíli to konečně vzdala a šla něco dělat s druhou paničkou do letní kuchyně. Hned jsem to šel omrknout, abych náhodou o něco nepřišel. Udělal jsem dobře, protože měly v ruce balíček se šunkou. Ochutnávka ale nebyla moc velká. Panička mi řekla, že to mám chvilku vydržet, protože pak dostanu dort a už bych ho ani neochutnal. Naštěstí to moc dlouho netrvalo a panička šla domů i s dortem a volala mě, abych šel s ní. Tak jsem teda šel. Už jsem tam měl připravené nějaké dárky. Šel jsem si je prohlédnout, ale jak vzala panička do ruky foťák, zase jsem jí utekl. Dostal jsem nějaké dobrůtky a hračky a hlavně taky tyčinky. Jednou tyčinkou mě pančka hned uplatila. Myslela si totiž, že jí budu jíst a při tom pózovat. Ale já si tyčinku na gauči vzal do tlamky a hupnul jsem s ní na zem, abych si jí mohl sníst v klidu a bez blesků z foťáku. Teprve potom jsem šel ty dárečky omrknout znovu, aby si mě teda mohla anička vyfotit. Věděl jsem totiž, že by mi stejně nedala pokoj. Dlouho jsem se tam ale nezdržel. Ještě jsem ochutnal ždibínek šunky z dortu, dárky jsem si zahrabal leskymem na gauči, aby mi je holky nesebraly a šel jsem zase ven. Tam jsem si chvílií hrál s paničkou, protože mi s sebou vzala takové strašídýlko, které jsem dostal. Visí na gumičce a má dlouhé nohy a ruce, a tak jsem si řekl, že na něm zapracuju a časem mu je trochu zkrátím. Odpoledne jsem šel domů a panička mi vyndala ten můj dortík. Usadil jsem se k němu a sotva jsem snědl kousíček šunky, přišla Zuzka. Tak jsme chvíli baštili spolu. Míša s Kikinou ale domů nedorazily, takže jsme za chvíli dort vzali a šli jsme za nimi ven. Ty byly rády, že jim taky nesu ochutnat. Snědli jsme ho úplně celý.

4. srpen 2010 20:17:49

Ráno jsem se šel proběhnout ven a moje první cesta vedla samozřejmě na plot k sousedům. Ale do zahrady jsem neskočil. Jen jsem se usadil na plotě a díval jsem se tam. Jakmile panička přišla ven, skočil jsem na dvorek, aby byl klid. Celé dopoledne jsem trávil buď u nás na zahrádce nebo na tom plotě. Když jsem byl utahaný, šel jsem si pod pergolu lehnout na židli a spal jsem tam. Odpoledne jsem šel zase na kontrolu na plot a zjistil jsem, že se v té vysoké trávě, do které tak rád chodím, vyvaluje cizí kocour. Okamžitě jsem tam za ním skočil, začal jsem na něj ječet a dal jsem mu pořádně do kožichu. Tráva jenom svištěla, jak to kocouřisko pelášilo pryč. Ještě jsem na něj pěkně od plic ječel, aby už se nevracel. Ale tou dobou už ječela i panička na druhé straně plotu úplný opak - abych se okamžitě vrátil domů. Co jsem potřeboval, to jsem měl vyřízené, takže jsem paničku poslechl a vrátil jsem se. Odpoledne jsem se zase uvelebil pod pergolou a usnul jsem. Když jsem se probudil, vzpomněl jsem si, že si půjdu sednout před naší boudičku, co máme na dvoře, a pořádně se porozhlédnu po zahrádce. Jenomže jsem došel na místečko a boudička nikde. Chtěl jsem začít volat, že nás někdo okradl, ale v tom jsem si všimnul, že je boudička celá rozebraná a páníci s ní něco dělají. Obcházel jsem kolem a nemohl jsem pochopit, co se nám to s tou naší boudičkou stalo. Když jí páníci vátili na místo, šel jsem jí prozkoumat a zjistil jsem, že v ní máme nový polystyrén zakrýtý novým kobercem. Tak to je docela fajn, hned jsem jí vyzkoušel a myslím, že se v ní bude docela dobře odpočívat.

3. srpen 2010 19:28:01

Dneska brzy ráno jsem vyrazil na pochůzku, zatím jenom po baráku. Došel jsem až do ložnice a tam jsem měl hned prima zábavu. Lítala tam moucha. Tak já lítal za ní. Pěkně jsem to bral přes páníky, no jak taky jinak, když ta moucha tam tak lítala. Ale měl jsem štěstí. Chytil jsem jí a panička se mi potom smála, že už jenom slyšela, jak jsem si mlasknul, když jsem si na ní pochutnal. Dokonce mi řekla, že jsem čuník, ale ona tomu nerozumí, protože vůbec neví co je dobrého. Potom jsem šel za druhou paničkou, ta mi alespoň nenadávala. Ona to totiž nevěděla, jakou já měl dobrůtku. Po té honičce jsem šel ještě spinkat. Když jsem se vzbudil, tak mi panička otevřela dveře a já šel ven. Rychle jsem proběhl přes dvorek a rovnou pod pergolu. Ono totiž zase pršelo. Já už té vody mám opravdu dost. Od té neděle, co mě paničky koupaly, tak snad pořád jenom prší a já tu vodu tak nemám rád. Když přestalo pršet, tak se stejně nikam nemohlo, protože všechno bylo mokré. Tak jsem si alespoň vyskočil na plot a rozhlížel jsem se po té sousedovic zahradě. Ale nešel jsem tam, protože tam bylo mokro mnohem větší než u nás. Během dopoledne to trochu oschlo a já už mohl běhat po zahrádce. Po obědě nás panička volala, abychom šli domů, protože se žene bouřka. A taky přišla. To byl zase liják. Jenomže potom páníci museli odjet a my jsme museli hlídat. Dneska jsme teda nehlídali vůbec nikdo. Všichni jsme spali. Když páníci dorazili domů, hned jsem letěl na dvorek. Ale jenom na momentík, protože jsem musel jít zkontrolovat nákup. Teprve pak jsem šel ven. Pěkně jsem se po dvorku proběhnul, také jsem si vyskočil na plot a mrknul k sousedům, ale pořád jsem tam ještě nešel. Netrvalo to dlouho a zase se poblíž mě objevil ten strakatý cizák. Tak jsem se po něm rozeběhl a pěkně jsem ho vyhnal. Musím mu neustále připomínat, kdo je tady pánem. Ale letěl od nás. Teď jsem se byl navečeřet a už jsem zase venku. Ještě se trochu proběhnu a potom budu muset jít domů. Vždyť bude ještě tyčinka.

2. srpen 2010 19:34:50

Dneska jsem si řekl, že paničce ukážu, že když chci, umím být i hodný. Ráno jsem si vyskočil na plot, abych se porozhlédnul po světě, ale dál jsem nešel. Za malou chvilku jsem se vrátil zpátky na dvorek a uvelebil jsem se pod pergolou. Pořád odpočívat mě ale nebavilo, tak jsem se šel podívat k druhým sousedům. Ale i k nim jsem se díval jenom z plotu. Prošel jsem se po něm tam a zpět, seskočil jsem na zahrádku a šel jsem číhat na motýlky. Jednoho jsem chytil, tak jsem ho odnesl paničce, ať má nějakou radost. Odpoledne se na dvoře objevila zelená kobylka, a tak jsme měli o zábavu postaráno všichni. Číhali jsme na ní a schválně jsme na ní sahali tlapkou, aby skákala. Byla to docela prima zábava, jenomže pak nám odhopkala do trávy a úplně se v ní ztratila. Tak jsem místo ní číhal ještě chvíli na motýlky a pak jsem si šel lehnout zase pod pergolu na židli. K večeru jsem se šel mrknout na plot, ale opět jsem se udržel a do zahrady jsem neskočil. Teď se ještě vyvaluju pod pergolou na židli a ze všech sil se snažím, abych si to dneska nepokazil a nikam neutekl. Možná, že by mi to mohlo i vyjít. On totiž hlavní důvod toho, že se držím doma spočívá v tom, že v noci docela dost pršelo a ta vysoká tráva u sousedů v zahradě namokla. K tomu je celý den vlký vzduch, takže ta tráva vůbec neuschla a mě se do ní ani trošku nechce. Vždyť jsem si v posledních dnech užil nemáčení až až.

1. srpen 2010 20:59:19

Ráno jsem budil paničku, aby mě pustila ven, ale ona mě pokaždé poslala ještě spát. Jenomže mě už se spát nechtělo, tak jsem vymýšlel a plánoval, kam se všude půjdu podívat, až se konečně dostanu ven. Když nastal ten slavný okamžik, vyrazil jsem rovnou k sousedům do zahrady. Chvíli jsem zůstal sedět na plotě, a když panička naletěla na to, že tam budu jen sedět a rozhlížet se, hupnul jsem dolů. Chvilku byl klid, ale pak to zase začalo. Panička ječela jak blázen a já seděl schovaný ve vysoké trávě a chechtal jsem se, až jsem se za břicho popadal. Když už jsem na hlase poznal, že je fakt zle, šel jsem se teda ukázat. Panička si představovala, že jsem si tím prohlídku zahrady pro dnešek odbyl a víckrát se tam nepodívám. Ale to se teda mýlila. Schoval jsem se na zahrádce mezi kytičky a jak se panička otočila, už jsem vystartoval směrem k plotu. Jenomže ona mě zadržela a vrátila zpátky. Tak jsem trpělivě čekal dál. Netrvalo to dlouho a panička šla na balkon pověsit prádlo. A to byla moje chvíle. Sotva vstoupila na chodbu, zvednul jsem se a uháněl jsem pryč. Bylo docela pěkné horko, tak mě ani nebavilo něco prozkoumávat v kůlně. Rovnou jsem se uvelebil ve vysoké trávě a odpočíval jsem. Ta tráva není ani tak tráva, ale hlavně vysoké bodláky, na které létá spousta motýlků. Podařilo se mi dva chytit, tak jsem s nimi zaběhl domů a předal jsem je paničce. Ale nedal jsem je přímo jí. Nechal jsem je ležet na chodbě, aby o mě vůbec nevěděla. Už jsem se totiž těšil, jak se zase bude vztekat u plotu, protože si bude myslelt, že jsem nebyl celé odpoledne doma. A taky že jsem se nemýlil. Jako velký hrdina jsem se jí přišel ukázat a za chvíli už jsem zase zmizel. Už mě to tam ale moc nebavilo, tak jsem se vrátil. Šel jsem se mrknout na plot k druhým sousedům, pak jsem si vyskočil na pergolu, prošel jsem se po střeše a odtamtud jsem přešel na střechu letní kuchyně. Pořádně jsem se porozhlédnul po okolí a vrátil jsem se. Chvíli jsme se s Míšou proběhli po zahrádce a pak už jsem, ač nerad, musel jít domů. Zas takové neštěstí to ale nebylo. Dal jsem si tyčinku a teď už po tom vyčerpávajícím dni odpočívám na křesílku.

31. červenec 2010 21:37:29

Když jsem se konečně ráno dočkal a panička mě pustila ven, proběhnul jsem se po zahrádce a šel jsem se mrknout k sousedům. Ale zůstal jsem sedět na plotě, abych nemusel zase poslouchat ty hrozné řeči. Během dopoledne jsem zůzně pobíhal po dvorku a po zahrádce a najednou nás panička začala volat abychom šli domů. Tak jsem se šel podívat co se děje. Zuzanka s Kristýnkou mají narozeniny a dostaly dort a dárečky. To teda nevím, proč já jsem měl kvůli tomu chodit domů. Když už jsem tam teda byl, tak jsem to trochu omrknul, ale zase mě to tak moc nezajímalo. Holky se všechny pustily do dortu, ale já jsem šel raději zase ven. Když se holky vrátily, tak se olizovaly a říkaly mi, jaký jsem hloupý, že jsem to neochutnal. Tak jsem šel za paničkou a ona mi dala zbytek dortu. Zasedl jsem k němu a zjistil jsem, že je fakt dobrý. Akorát jsem měl problém. Protože ten dort byl udělaný z kočičí paštiky, kterou zas v takovém množství jíst nemusím, ale pod ní byl plátek šunky a ten jsem potřeboval dostat. Tak jsem to všechno vyházel na zem a šunčičku jsem snědl.
Odpoledne bylo horko, tak jsem hledal nějaké vhodné stinné místečko na zahrádce, ale pořád jsem si nemohl vybrat. Nakonec jsem skočil k sousedům a uvelebil jsem se v té vysoké trávě. Hned jak jsem se vyspal, tak jsem šel domů. K večeru jsme se hezky proběhli s Míšou po zahrádce a šli jsme domů. Dal jsem si tyčinku a teď už budu určitě spát.

30. červenec 2010 20:50:54

Dneska jsem se snažil, abych paničce ukázal, že je na mě spolehnutí. Většinou jsem byl jen na zahrádce, a nebo jsem vyskočil na plot, ale dál jsem nešel, a jakmile mě panička zavolala, hned jsem seskočil zase zpátky na dvorek. Vydrželo mi to ale jenom dopoledne a chvíli odpoledne. Víc jsem už nezvládnul. Když k tomu ještě navíc dorazil cizí kocour a usadil se u sousedů na plotě, musel jsem tam vyskočit také a trochu si s ním popovídat. Jenomže on seskočil dolů k sousedům do zahrady, a tak je jisté, že mě taky nezbylo nic jiného. Jenomže panička mě hned zase volala zpátky, tak jsem to raději nepokoušel a vrátil jsem se. Odpoledne jsem si ale vyčíhnul okamžik, kdy se panička nedívala, a do té zahrady jsem skočil znovu. Prodral jsem se vysokou trávou až k mé oblíbené kůlně a nejdnou jsem zaslechl nějaký šramot. Než jsem se nadál, stál přede mnou soused se sekačkou. Děsně jsem se lekl a pelášil jsem zpátky domů. Soused na pár vteřin pustil sekačku, jenomže asi zjistil, že takhle vysoké kopřivy a bodláky s ní neposeká, tak zase zmizel ze zahrady pryč. Já jsem ale měl strach, aby se náhodou nevrátil. Celé odpoledne jsem seděl na plotě a díval se k té kůlně, jestli se tam zase někde neobjeví. Stále se nic nedělo, a tak jsem si k večeru dodal odvahy a hupnul jsem tam. Jenomže jsem tam ještě ani pořádně nedoskočil a panička už zase stála u plotu a volala mě. Chvíli jsem dělal, že neslyším, ale když jsem viděl, jak už je panička vzteklá, raději jsem se vrátil. Panička místo, aby byla ráda, že mě vidí, tak začala nadávat a chtěla mě zahnat domů. Jenomže mě se ještě nechtělo. Tak jsem jí utekl za skleník. To už na mě šly paničky obě - každá z jedné strany skleníku, ale já zakličkoval jako zajíc a proklouznul jsem jim. Tak jsme se chvíli honili po zahrádce a zase jsem zaběhnul za skleník. Tantokráte už mi můj manévr nevyšel a panička mě lapila a odvlekla mě domů. Nejhorší bylo, že místo tyčinky jsem dostal pořádně vynadáno. Ale už je to zase dobré a nakonec byla i ta tyčinka.

29. červenec 2010 18:49:56

Včera večer mě panička začala důkladně prohlížet obě tlapky, které jsem měl nejvíce zašpiněné s tím, že dneska dojde na to ohromné mučení, to znamená koupání. Jenomže já jsem v předchozích dnech nezahálel a snažil jsem se z tlapek všechno smýt sám. Ono už to příliš práce nedalo, protože mi téměř všechno paničky vyčistily při prvním koupání. Takže už včera panička dospěla k názoru, že mám jen malilinko, skoro neviditelně, umazanou už jenom zadní nohu, takže ta přední z té dnešní očistné kúry vyvázne. Byl jsem moc rád, ale k úplné spokojenosti mi ještě trochu chybělo. Tak jsem se v noci dal do práce a ráno jsem byl od hlavy až k patě čistý jako právě napadaný sníh:D Panička mě prohlížela každý chlup na těle a dokonce mě i očichávala, jestli ten hnus není ještě někde na ném kožíšku cítit. Naštěstí nenašla vůbec nic a vše dopadlo nad mé očekávání. Páníci se domluvili, že už mě nebudou trápit, protože ta koupel by pro mě byla větší trauma, než všechny zážitky z posledních dnů najednou. To jsem byl rád. Teď už prý dostanu jenom dneska večer poslední tabletku toho ošklivého černého uhlí a budu mít klid. Není o co stát, ale myslím si, že když už to bude naposled, tak že se to dá vydržet. Sice se asi hned tak nezbavím toho, že panička bude sledovat každý můj krok a stále mě bude odhánět od plotu, určitě mě i nadále bude zkoumat, jestli jsem opravdu v pořádku, ale to zvládnu. A když budu chtít utéct za plot, počkám si na správný okamžit a stejně frnknu:-) Dneska jsem byl ale docela za vzorného. Jen jsem si párkrát vyskočil na plot, abych se podíval po okolí, ale k sousedům jsem nešel. Raději nebudu paničku nějaký čas provokovat, aby jí nenapadlo, že budu chodit ven jenom na kšírách. To bych teda nevydržel.

28. červenec 2010 19:01:19

Ráno jsem opět bezúspěšně budil paničku, aby mě pustila ven. Když jsem se konečně dočkal toho, že panička vstala, tak místo aby mi šla otevřít, šla rovnou do krabičky a přinasla mi to hnusné černé uhlí. Tak jsem se snažil, aby mě neotevřela tlamku, škubal jsem se, kroutil jsem se, ale stejně jsem to nevyhrál. Panička mi prášek strčila do krku a držela mě, dokud jsem ho nespolknul. Potom jsem ale mohl konečně jít ven. Sice zase s celodenní kontrolou, protože sotva jsem jen nakročil k plotu už za mnou panička přiletěla nebo alespoň začala ječet z balkonu nebo z okna, abych se vrátil. Už mě s tím hlídáním fakt štve. Vždyť už ani jednoho to běhání za plot nemůže pořádně bavit. Šel jsem tam jen na malou chvilku, když se panička zrovna nedívala. Jenomže jsem si už asi zvyknul na to, jak mě stále volá, že když se dobrých pět minut nic nedělo, tak jsem se otočil a šel jsem zase zpátky domů, abych zjistil, co se děje, že panička neječí:-) Takže jsem vlastně dneska až na těch pět minut nikde za plotem nebyl. Jen jsem se procházel po zahrádce. Odpoledne jsem si lehnul pod pergolu na židli a trochu jsem se prospal. Když jsem se probudil, šel jsem se domů nabaštit a pak šli se mnou ven i páníci. Chvíli jsem si hrál s provázkem a pak jsem jenom tak ležel na židli a odpočíval. Mezitím začalo pršet a docela se i ochladilo, tak šli páníci domů. Mě se moc nechtělo, tak jsem ještě chvilku pod pergolou zůstal, ale když pak pro mě panička přišla, abych šel taky domů, vlastně jsem ani neprotestoval a šel jsem. Uvelebil jsem se na křesílku. Tam teď budu odpočívat a čekat na osm hodin, až mi panička přinese tyčinku.

27. červenec 2010 20:43:51

Když jsem se ráno vyspinkal, hned jsem vzbudil paničku, aby mě pustila ven. Jenomže s ní nebyla rozumná řeč. Vzala si do hlavy, že ven půjdu až když půjde i ona. Pro mě za mě, když to tak měla naplánované, tak klidně mohla jít v těch půl šesté se mnou. Ale kdepak, podrbala mě na bříšku a řekla mi, abych si k ní ještě lehnul a nevymýšlel si hlouposti. Tak jsem si řekl, že třeba s druhou paničkou bude lepší domluva a vypravil jsem se za ní, ale taky jsem u ní nepochodil. Tak jsem jenom tak přecházel od jedné paničky ke druhé a čekal jsem na ten okamžik, kdy se konečně některá z nich rozhodne a otevře mi dveře. Když jsem se konečně dočkal, musel jsem si nejprve vyslechnout snad hodinovou přednáškku o tom, kam rozhodně nemám chodit. Tse, já si půjdu tam, kam chci a ne kam mi panička určí. Samozřejmě moje první cesta nevadla nikam jinam, než k sousedům do zahrady a následně do kůlny. Panička zase ječela u plotu, abych se vrátil, ale já měl ještě co prozkoumávat, takže jsem na její výzvy vůbec nereagoval. Vrátil jsem se až když jsem to já sám uznal za vhodné. Jak mě panička zahlédla na plotě, že se vracím, začala mi nadávat, ale nevydrželo jí to ani pár vteřin, protože byla ráda, že jsem celý a hlavně v ničem nenamočený. Šel jsem se nabaštit a vydal jsem se zase ven. Chvíli jsem se procházel po dvoře, odpočinul jsem si na židli pod pergolou a když panička nekoukala, skočil jsem zase za plot. A už to zase začalo. Panička ječela jak šílená, div že vzteky nevyletěla z kůže. Slyšel jsem jí dobře, ale dělal jsem, že mám něco s ušima a počkal jsem u sousedů v kůlně než z paničky ten vztek vyprchá a pak jsem se jako veliký hrdina vrátil zpátky. Vícekrát už jsem tam dneska raději nešel. K večeru jsem si vyskočil na střechu, abych se trochu porozhlédnul, pak jsem se šel podíval na plot k druhým sousedům a nakonec jsem se usadil nahoře na pergole. Když šli páníci domů, musel jsem jít s nimi. Dal jsem si tyčinku a teď už odpočívám na křesle.

26. červenec 2010 22:07:41

Ráno jsem mňoukal u dveří, že chci ven, ale páníci se rozhodli dodržet včerejší zákaz od paní doktorky a nikam mě nepustili. Když jsem viděl, že to fakt nemá cenu, šel jsem si ještě lehnout do křesla. Dopoledne jsem pořád smlouval s paničkou, až jsem jí nakonec přesvědčil a na malou chvilku jsme se vypravili na dvorek. Ale o takovou cestu ven jsem moc nestál. Panička mě doprovázela na každém kroku, a než jsem vůbec stačil pomyslet na to, že bych se vydal za plot, tak už mi nadávala a hnala mě domů.
Odpoledne jsem musel zase na kontrolu na veterinu. Dneska už jsem ale mohl jet k mojí paní doktorce, a to jsem byl rád, protože cesta je o polovinu kratší než včera. I tak jsem si ale jízdu "užil" a prozpěval jsem celou cestu. Pár skladeb jsem zapěl i v čekárně, kde byla spousta pejsků, tak aby si nemysleli, že se jich bojím. Když jsem přišel na řadu, paní doktorka mě prohlédla a řekla mi, že budu určitě v pořádku. Ještě mi dala dvě injekce, ale víckrát už tam nemusím. Teď už mě čeká jenom to, že ještě asi tak tři dny budu muset jíst to hrozné ošklivé černé uhlí.To se mi teda nelíbí ani trošku, ale ještě bych byl schopen to přetrpět. Co si ale líbit nenechám je další koupání. To je teda fakt hrůza. Paní doktorka mě pochválila, že už mám kožíšek jako nový, ale stejně by bylo dobré ta nejzasaženější místa ještě tak za dva až tři dny vyčistit znovu. Tak s tím ať teda panička nepoočítá. Sice mi řáká, že mě namočí už jenom dvě nohy, ale já už si nenechám líbit ani to. Včera jsem byl v nevýhodě, protože jsem měl za sebou tolik zážitků a ještě navíc dlouhou cestu na veterinu a zpět, takže jsem byl unavený, ale příště budu v plné síle a to by bylo, abych paničky nepřepral:-) Ale na to je zatím ještě čas, tak na to nebudu moc myslet. Hlavní věc je, že mě paní doktorka neprodloužila domácí vězení a já můžu opět svobodně ven. Okamžitě po návratu jsem vyrazil. I když teda svobody jsem si moc neužil, protože panička mě neustále hlídala a kontrolovala a jakmile jsem se přiblížil k plotu, už mě hnala pryč. Jenomže mě to tam tak strašně lákalo. Snažil jsem se nějak kolem ní proklouznout, ale stále se mi to nedařilo. Pak jsem ale vymyslel lest. Otočil jsem se a šel jsem se procházet po zahrádce. Přitom jsem dělal, že za plot už se mi vůbec ani trošku nechce, a že pro dnešek už jinde než doma na zahrádce být nechci. Uprostřed mého rozjímání mezi květy na záhonku jsem se ale rozhodl k rychlé akci. Vyskočil jsem a jako blesk jsem se přehnal kolem paničky a skočil jsem na plot. Panička mě chtěla chytit, ale já jí o vlásek unikl. Z plotu jsem přeskočil k sousedům na králíkárnu a tam jsem měl klid. Byl jsem dobrý metr od plotu a panička na mě nedosáhla. Chvíli jsem jí tam provokoval a chechtal jsem se jí, jak ječí a snaží se na mě dosáhnout. Pak jsem se ale dopustil chyby. Skočil jsem zpátky na plot, panička mě čapla a už jsem byl zase na zahrádce. Víckrát už jsem se o podobnou akci raději nepokusil, aby byl klid. Ale to neznamená, že se k sousedům do kůlny nepůjdu podívat, jen si to v noci pořádně všechno promyslím a vydám se tam zítra.

25. červenec 2010 22:27:17

Dnešní den začal docela slibně. Počasí vypadalo, že bude docela dobré, sice sluníčko nesvítilo, ale hlavní bylo, že nepršelo a mohl jsem vyrazit ven. Ovšem během dne se to pořádně zvrtlo. Vlastně to tak trochu začalo už ráno, protože jsem úplně zaspal. Jindy tahám paničku z postele od čtyř hodin a dneska jsem se probudil až ve tři čtvrtě na osm. Tak jsem se ani nijak moc ven nehrnul. Jen jsem si prošel zahrádku a šel jsem se nasnídat s tím, že po snídani vyrazím na pořádný průzkum okolí. To jsem taky dodržel. Prošel jsem si moje místečka a skončil jsem tradičně u sousedů v kůlně. Trochu jsem se tam porozhlédnul a zaujala mě tam jedna nádoba, ve ktré bylo něco nalitého. Vyzkoušel jsem si v tom namočit ocásek a zjistil jsem, že je to mastné a šílené to smrdí. Chtěl jsem od toho raději utéct pryč, ale jak jsem se otočil, nádoba se převrátila, ta tekutina mě celého opatlala a namočila mi přední i zadní nohu. Utíkal jsem domů, protože už panička zase volala u plotu, kde jsem tak dlouho. Jak mě viděla, úplně se zhrozila, protože jsem měl na sobě nějaký vyjetý olej nebo něco podobného. Hned mě vzala a s druhou paničkou natočily vodu, vzaly hadr a chtěly mě to umýt. To si teda dovolily moc. Já a voda, tak tahle kombinace nejde dohromady ani náhodou. Snažil jsem se utéct, ale stejně mě docela dost zmáčely. Nejhorší na tom bylo to, že se ta mastnota nedala vůbec smýt a jak jsem trošinku proschnul, zjistili jsme, že jsem na to stále stejně a očistná kúra se opakovala. Byl jsem vzteky bez sebe, vrčel jsem a spuštěl jsem hrůzu, ale nepomohlo mi to. Jak mě paničky pustily, utekl jsem jim a schoval jsem se pod stůl, pak za závěs a nakonec i pod postel. Jenomže panička mě všude vyčmuchala a pořád mě zkoumala a prohlížela, protože jsem kromě toho měl i poraněnou tlapku. Byl jsem z toho všeho nějaký přepadlý a bez nálady. Jak se mě panička dotkla, už jsem jí utíkal, dokonce jsem se chvilku začal i třást, že nakonec nezbylo nic jiného, než to, že mě páníci sbalili a jelo se na veterinu. Ke vší smůle je dneska neděle, takže moje paní dokrotka neordinuje a musel jsem jet na pohotovost, což znamená jednou tak dlouhá cesta než běžně. Samozřejmě jsem celou cestu zpíval na celé kolo, aby všichni viděli, že tam projíždím. Na veterině mě paní doktorka prohlédla a řekla, že bych mohl být přiotrávený z toho, jak jsem se snažil tu hrůzu ze sebe smýt. Dostal jsem dvě injekce, a pak mi ještě nacpala do tlamky černé uhlí. Byl jsem šťastný, že se můžu vrátit do přepravky a radoval jsem se, že už pojedeme domů. Jenomže to nejhorší mě teprve čekalo. Paní doktorka řekla, že je potřeba tu hrůzu z mého kožíšku dostat pryč, takže dala paničce kočičí šampon a je jisté, co mě čekalo. Sotva jsem doarzili domů a trochu jsem si odpočinul, vzaly mě paničky do vany, pustily na mě vodu a začaly mi patlat šampon do kožíšku. Teda já myslel, že z toho kožíšku vyletím, šphal jsem po vaně i po zdi a fakt se divím, že tohle vůbec paničky přežily, a že se koupelna nerozbořila. Brrr, to byl děs. A co teprve, když mě paničky konečně nechaly na pokoji. Sice mi kožíšek hodně dlouho sušily, ale stejně jsem vypadal hrozně. Vím to, protože jsem se šel na sebe kouknout do zrcadla a málem jsem se ani nepoznal. Nejdříve jsem se snažil umýt se znovu podle svého, pak jsem zkoušel vymyslet nějaký způsob, jak se vysušit, ale nakonec jsem všechno vzdal, a protože jsem byl po všech zážitcích úplně vyčerpaný, lehnul jsem si na gauč a usnul jsem a musím říct, že už jsem pomalinku i uschnul. Ještě se mi stala jedna hodně nepříjemná věc, protože paní doktorka mi doporučila, abych nějaký čas vůbec nechodil ven. To teda nevím, jak si představuje, že tohle všechno vydržím.
Zítra mě čeká další jízda, tentokráte už k mé paní doktorce, aby mi dala další injekci a ještě budu muset polykat to hrozné černé uhlí. To jsem si teda dal. Myslím, že do té zatracené kůlny hodně dlouho nepůjdu. Minimálně tak dlouho, než budu moct zase vyrazit ven:-)

24. červenec 2010 19:03:20

Dneska bylo celý den zataženo, občas poprchávalo a na mě to působilo tak, že jsem skoro pořád spal. Ráno jsem si odbyl v rychlosti jenom menší průzkum okolí, a to dokonce o něco později než obvykle, prtože ani ráno se mi vstávat nechtělo. Pak jsem se uvelebil na křesílku a buď jsem se jenom tak vyvaloval a lenošil jsem, nebo jsem spal. Jenom občas jsem se šel porozhlédnout po bytě a vyskočil jsem si na nějakou skříň. Nevím proč, ale něco mě stále táhlo nahoru do výšek. V každé místnosti jsem si vyhlédnul to nejvyšší možné místo a šel jsem se tam mrknout. Rozhlédnul jsem se odtamtud po bytě a zase jsem šel odpočívat. Až teprve k večeru jsem se probral a vyrazil jsem ven. Tentokráte jsem vzal průzkum okolí pořádně důkladně. Prozatím jsem byl na střeše, z balkonu jsem se podíval k sousedům, pak jsem šel na střechu kůlny, tam jsem se podíval zase k druhým sousedům, prošel jsem si zahrádku, mrknul jsem se za plot a ještě zdaleka jsem pro dnešek neskončil.

23. červenec 2010 20:39:38

Ráno jsem chtěl jít ven. Ale zase prý to bylo moc brzy. Tak jsem si chtěl nějak ukrátit tu čekací dobu, až to bude akorát a vyskočil jsem v kuchyni do okna. Jenomže jsem nic neviděl, protože byly zatažené žaluzie. Ale ještě štěstí, že byly zatažené. Večer tam za ně vletěla můra a já jsem jí ulovil. V tom vidím jak se panička přibližuje, protože ten rachot jí skutečně dokázal z té postele zvednout. Jenomže co teď, můru v tlamce, panička už skoro u mě, tak jsem můru rychle spolknul. No to byla dobrota. Panička mě nezapomněla říct, že jsem čuník, ale mě to nevadilo, hlavně že jsem tu můru chytil a stačil sníst. A další výhoda pro mě, když už panička byla v té kuchyni, tak mě šla pustit ven. Jenomže, v noci u nás byla bouřka a pěkně pršelo a venku bylo všechno mokré. Jen tak jsem se prošel po chodníku a šel jsem pod pergolu, tam jsem hupnul na židli a koukal po zahrádce, jak je všude mokro a bláto. Tam jsem teda vůbec nevlezl. Ale přece jen ta bouřka k něčemu byla. Krásně se ochladilo a venku byl nádherný vzdoušek. Po těch vedrech, je to opravdu moc příjemné. Měl jsem moc chutí se podívat k sousedům za plot, jestli tam by toho mokra nebylo méně, ale jak jsem skočil na plot, už jsem viděl, že je to všude stejné. Tak jsem vlastně byl dneska za velikého vzorňáka a byl jsem pořád jen u nás doma na dvorku. Konečně byla panička spokojená. Ale ať si nemyslí, jak to trošku oschne, hned to tam jdu omrknout.
Teď už jsem doma, dokonce už jsem měl i tu mojí tyčinku, ležím na křesílku a jak dopíšu deníček, tak budu spinkat.

22. červenec 2010 19:20:29

Dneska hned ráno, jak mě panička pustila ven jsem se vydal na průzkum všech mojich místeček. Udělal jsem dobře, protože jak jsem se vrátil, šel jsem na snídani, chvilku jsem se zdržel a když jsem zase dorazil ven, tak to jsem se skoro lekl. Tam to sluníčko hřálo, no hrůza. Rovnou jsem si vlezl do stínu pod keř a chvilku jsem si tam pospal. Když jsem se probudil, sice byli všichni venku, ale já šel domů se trochu ochladit. Dlouho jsem tam nevydržel, protože samotného mě to doma nebavilo, tak jsem se šel zase opékat. To bylo děsné. Po obědě šli páníci domů a já šel také. Skoro celé odpoledne jsem ležel na křesílku a spinkal. Tam mě bylo moc dobře. Když jsem se vyspal, tak mi to nedalo a šel jsem to ven omrknout. Ale hned jsem to otočil a plácnul jsem sebou na dlaždice na chodbě. K večeru, ale začal trochu foukat vítr a i to sluníčko se schovalo za mraky a konečně se venku dalo dýchat. Také jsem toho využil. Nejprve jsem hupnul k sousedům, jen jsem přebrodil tu trávu a hned jsem se zase vrátil. Vyskočil jsem si na pergolu a tak trochu pokukoval po střeše, ale dlouho jsem na ní nekoukal a už jsem tam byl. Hezky jsem se usadil na špičce a koukal k sousedům. Tam co mají tu vysokou trávu. Tam je pořád co sledovat. Zvlášť z té výšky, to je paráda. Tak jsem tam chvilku seděl a pozoroval jsem dění v té zahradě. Tam je totiž vysoký smrk a na něm jsou hnízda ptáčků a to je prima je pozorovat. Když mě to přestalo bavit, seskočil jsem na zem a trochu jsem se proběhl po našem dvorku. Určitě se ještě dneska několikrát půjdu mrknout do té zahrady. Mě to tam totiž pořád hrozně láká. Až se potom udělá tma, tak budu muset jít domů. Já bych třeba ani nemusel, ale to vždycky, když se vrátím, tak dostanu tyčinku a přece o ní nemůžu přijít.

21. červenec 2010 20:22:01

Ráno, když jsem se probudil, jsem začal budit i paničku, protože jsem chtěl, aby mě pustila ven. Dlouho se vymlouvala, že je ještě moc brzo a nakonec mě poslala spát. Je pravda, že ještě byla všude kolem tma, ale mě to nevadí, já přece ve tmě vidím. Protože jsem u paničky nepochodil, šel jsem ještě na chvíli spát. Probudil jsem se před šestou hodinou, a to už jsem si teda řekl, že paničku musím z postele vytáhnout ať se jí to líbí nebo ne. Naštěstí už sama uznala, že by mě mohla jít otevřít. Parádně jsem se proběhnul, protože bylo ještě moc hezky. Pak jsem se šel nasnídat, vyskočil jsem si na chodbě na skříň a celé dopoledne jsem tam odpočíval. Kolem poledne jsem se šel zase podívat ven. To byl teda šok. Ráno tam bylo tak příjemně a teď takový šílený hic. Snažil jsem se najít nějaké vhodné místečko někde pod keřem ve stínu, ale moc se mi to nedařilo. Nakonec jsem se rozhodnul, že půjdu k sousedům do zahrady do vysoké trávy. Tam bylo o něco lépe, takže jsem se tam hezky uvelebil a spal jsem až do té doby, než mě probudila chuť na něco dobrého. Šel jsem tedy domů, nabaštil jsem se a pak už jsem se různě potloukal po dvoře a po zahrádce. Před chvílí se schovalo sluníčko za sousedovic dům a já konečně ožil a vydal jsem se na průzkum okolí.

20. červenec 2010 20:52:15

Dneska bylo venku krásně, takže jsem si to pořádně vychutnával. Od rána jsem běhal po zahrádce, byl jsem se mrknout u sousedů, a když mi bylo velké horko, zaběhnul jsem si domů, tak jsem se uvelebil na křesílku a prospal jsem se. Hned jak jsem si odpočinul, letěl jsem zase ven. Číhal jsem na motýla, ale dneska jsem bohužel žádný úspěch neměl. Ale mě to nevadí, třeba večer ještě chytím nějakou můru. Odpoledne jsem ležel na židli pod pergolou a najednou jsem nad sebou zaslechl nějaký šramot. Zvednul jsem hlavu, a protože máme průsvitnou střechu, viděl jsem, jak se po ní prochází ptáček. Už jsem byl připravený, že vyskočím nahoru a půjdu si s ním popovídat. Jenomže on se sehnul a najednou měl v zobáčku velikánského pavouka. Zaradoval jsem se, protože jsem si hned představil dvojitý úlovek, jenomže bohužel než jsem se zvednul ze židle, ptáček zamával křídly a byl pryč.

19. červenec 2010 20:26:41

Dnešní den jsem celý trávil venku. Musím si pořádně vychutnat, že je tak krásně. Pobíhal jsem po dvoře a po zahrádce, mrknul jsem se k sousedům a hlavně jsem dneska slavil úspěch při lovu motýla. Usadil se na kytičce a mával na mě křídly. Dělal jsem, že ho vůůbec nevidím, ale po očku jsem ho sledoval, a když se otočil na druhou stanu, nenápadně jsem se připlížil až k němu a lapil jsem ho. Honem jsem ho utíkal ukázat paničce. Doběhl jsem s ním až do kuchyně, ale měl jsem strach, aby mi ho zase nesebrala, tak jsem jsem jí ho fakt jenom ukázal, otočil jsem se a utíkal jsem s ním zase ven. Měl jsem strach, abych ho nepusitl, protože jsem ho držel za tělo a on jak mával křídly, tak mě lechtal do nosu. Ale vydržel jsem to. Chvíli jsem se s ním pyšně procházel po zahrádce, aby ho všichni viděli, a pak jsem ho pustil v trávě, ale měl jsem ho stále pod kontrolou a jak se malinko pohnul, chytil jsem ho tlapkou. Holky mi ho záviděly, tak se ometaly kolem a chtěly mě ho sebrat, ale uchránil jsem si ho pro sebe.
Odpoledne jsem se zase procházel po zahrádce. Měli jsme v trávě náš stan, ve kterém je přivázaná myška. Panička šla kolem a s myškou zahýbala, abych jí šel chytat. Ale stalo se něco mnohem zajímavějšího. Jak panička pohnula s myškou, malinko se posunul i stan a vyletěla taková malá bílá můra, která byla schovaná pod ním v trávě. Přikrčil jsem se a chystal jsem se, že jí chytím. Jenomže panička mě předběhla a můru lapila dřív. Chtěla se nade mnou vytahovat, že je lepší a šla mi můru ukázat. Ale nakonec jsem stejně lepší já. Jak se panička přiblížila, natáhnul jsem se, tlamkou jsem můru chytil, dvakrát jsem kousnul a už jsem jí měl v bříšku. Panička nevěřila svým očím, že už místo můry drží v ruce jenom křídla, ale mohla s tím počítat. Vždyť já to stále říkám, že jsem lepší lovec než ona:-)

18. červenec 2010 19:14:24

Konečně je venku hezky a já můžu pořádně provádět moje pochůzky. Taky jsem se od rána nezastavil. Sice se musím přiznat, že se v tomhle počasí nejem parádně běhá venku, ale i se v něm senzačně spí, takže jsem ráno trošiku zaspal a vyrazil jsem ven nejméně o hodinu a půl později než obvykle, ale bylo to jedno, protože jsem zase nemusel utíkat během dne domů před sluníčkem a všechno jsem hravě stihnul. Dokonce jsem stačil i páníkovi pomáhat, protože dával na chodbu shrnovací dveře, tak jsem si vyskočil vedle něj na skříňku a radil jsem mu:-) Jakmile jsem mu dal pár cenných rad, šel jsem se proběhnout ven a zase jsem se vrátil, abych zkontroloval, jestli všechno udělal tak jak jsem mu řekl. V poledne už jsem byl pěkně utahaný, takže jsem se zabydlel na křesílku a schrupnul jsem si. Odpoledne jsem šel zase ven, vrátil jsem se domů, trochu jsem se popral s paničkou a vyrazil jsem nanovo. Vyskočil jsem na plot a usousedů v zahradě jsem zahlédnul cizího kocoura. Tak jsem se naježil a začal jsem na něj vrčet a syčet a prskat, abych mu dal najevo, že má jít domů, protože v téhle zahradě provádím průzkumy já:-) Zdálo se mi, že už opravdu couvá a chystá se k odchodu a v tom jsem neviděl nic. Panička totiž přišla, čapla mě a sundala mě z plotu dolů. To mě teda fakt naštvala. Nejméně pět minut jsem s ní nemluvil, ale když mě za chvílli začala provokovat, tak už jsem se s ní zase pořádně popral. Před chvíli jsem se byl podívat na střeše, abych omrknul svět trochu z výšky. Mezitím přišly na dvorek paničky, tak jsme se chvilku hráli s provázkem a teď už se chystám, že se zase půjdu podívat k sousedům.

17. červenec 2010 18:50:24

Ráno jsem se úplně lekl, že jsem zaspal, protože panička vstala z postele a já se ještě vyvaloval na křesílku a spal jsem. Hned jsem aktivně vyskočil, abych nevypadal, že spím tak dlouho, ale ukázal jsem, že jsem připraven k odchodu. Jenomže panička místo, aby mi šla otevřít dveře, šla zavřít všechna okna. To už jsem viděl, že je venku pořádný vichr, začíná pršet a dokonce jsem z dálky zaslechl hrom. Protože šla panička zpátky do postele, šel jsem s ní. Sám jsem uznal, že v takové situaci se mi ven vůbec nechce. Panička usnula a já jí utekl. Za chvíli jí slyším, jak zase vstává a jde se podívat, kde jsem. Ležel jsem v kuchyni pod stolem a s vykulenými očima se díval na paničku. Ona si hned myslela, že se snad bojím té bouřky, nebo co a začala mě chlácholit, že to nic není. Tse, to vím taky, nejsem žádná bábovka, abych se bál. To já tak zíral na to, že panička už zase vstala, když jindy jí musím dlouho a dlouho přemlouvat a tahat z postele. Podle toho jsem usoudil, že se asi té bouřky bojí ona a šel jsem zase zpátky za ní do postele. Když ustal ten největší liják a už se ani tolik neblýskalo, začal jsem paničku budit, aby už mě pustila ven. Já se tak snažil, začal jsem pusinkováním, pokračoval jsem kousáním do ruky, ale vůbec to nezabíralo. Panička stále opakovala, že ještě prší a hřímá, tak abych vydžel, že do toho přece nemůžu jít. Jako naschvál pokaždé, když se mi podařilo paničku probudit, tak zahřmělo, takže jsem si řekl, že to fakt nemá cenu a šel jsem si ještě lehnout na křeslo. Nakonec jsem tam usnul a vzbudila mě až panička, když vstala a prošla kolem mě. Hned jsem vyskočil a utíkal jsem ven. Bylo tam teda o hodně lépe něž včera. Prošel jsem si moje místečka, i když ne všechna, protože na zahrádce byly louže a bláto, ale kam se talo, tam jsem se mrknul. Pak jsem si vyskočil na střechu nad oknem v kuchyni, které bylo otevřené a poslouchal jsem páníčky, jestli mě nepomlouvají:-) Když jsem si vše prošel, lehnul jsem si pod pergolou a usnul jsem. Po obědě mě vzbudila další bouřka, tak jsem se běžel schovat domů. Když přestalo pršet, vrátil jsem se pod pergolu a znovu jsem usnul. Vzbudil jsem se teprve před chvilkou. Teď jsem se trošku popral s paničkou a myslím, že vyrazím na další průzkum okolí.

16. červenec 2010 22:48:19

Dneska bylo to vedro opravdu šílené. Celý den jsem nebyl schopen vůbec ničeho. Jenom jsem ležel buď venku ve stínu nebo doma na křesle a spal jsem. Probral jsem se až večer. Prošel jsem si všechna moje místečka a pak jsem na zahrádce číhal na můry. Dneska to bylo lepší než jindy, protože jsme byli venku déle, až do tmy, a to už alespoň nějaká můra přiletěla. Lítal jsem za nimi jako šílený a stejně se mi nepodařilo chytit ani jednu. Ale alespoň jsem je mohl trochu prohnat. Včera jsem dopadnul hůř, protože jsme šli domů, já si vyskočil na okno a díval jsem se ven, a v tom za sítí začala poletovat můra. Začal jsem po ní skákat, šplhal jsem po síti nahoru, ale protože byla z druhé strany, měl jsem smůlu a chytit se mi ji nepodařilo.

15. červenec 2010 19:35:42

Dneska ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že je venku pěkně zataženo. Zajásal jsem, že nebude takové vedro a utíkal jsem vzbudit paničku, aby mě pustila ven. Asi po půl hodině začalo trochu poprchávat a za chvíli už docela hezky pršelo. Ale domů jsem nešel ani náhodou. Sednul jsem si pod pergolu a vychutnával jsem si tu krásu. Bohužel moc dlouho nepršelo, ale hlavně, že sluníčko bylo stále schované. Tak jsem si prošel všechna moje místečka a šel jsem domů na snídani. Celé dopoledne bylo docela hezky, sluníčko nesvítilo, sem tam spadlo pár kapek a oproti včerejšku se malilinko ochladilo. Takže jsem byl k nezastavení. Pobíhal jsem po zahrádce a po dvoře, šel jsem se podívat na střechu, pak jsem zas utíkal k sousedům, a vždycky jsem si jenom na chviličku odpočinul na židli a zase jsem pokračoval. V poledne už jsem byl pořádně utahaný, že mi nezbylo nic jiného, než jít domů, vyskočit si na křeslo a spát. Odpoledne už jsem byl ale opět svěží a běžel jsem ven. Teď ležím na zahrádce mezi gladioly a číhám na broučky a mouchy. Občas se snažím nějakého chytit, ale moc se mi to nedaří, tak si myslím, že asi místo na broučky budu číhat na naše holky kočičí a ty se mi určitě chytit podaří, a když ne, tak je alespoň pořádně proženu.

14. červenec 2010 19:17:12

Dneska mi bylo venku vedro už i po ránu. Vyrazil jsem před sedmou hodinou a během čtvrt hodinky jsem se vrátil zpátky domů, protože v tom hicu se mi tam ani trošku nelíbilo. Chvíli jsem si nechal od paničky drbat bříško a pak jsem se natáhnul na zem jako placička. To mě trochu zchladilo, takže jsem se rozhodnul, že to půjdu zkusit ven znovu. Tentokráte jsem si lehnul do stínu pod stůl a jenom tak jsem tam relaxoval. Nejedou slyším, že nás panička volá. Tak jsem neváhal a uháněl jsem domů. Čekal jsem, co se bude dít. Páníci nám sdělili, že musí jet něco zařídit, a že tedy budeme hlídat. Moc se nám to nezamlouvalo a Kikina s Míšou opět tradičně raději utekli, ale my se Zuzkou jsme se k tomu postavili zodpovědně a vzali jsme hlídání na sebe. Zuzka se odstěhovala nahoru a já zůstal v přízemí. Nejprve jsem se pořádně najedl a pak jsem šel zkontrolovat do okna, jestli páníci opravdu už odjeli. Měl jsem totiž v hlavě, že dole v bytě je v obýváku moje oblíbené křesílko, a že by bylo nejlepší jít se na něj vyvalovat. Jenomže v tom byl háček. Dveře byly zavřené. Tak jsem si s nimi trochu pohrál. Měl jsem štěstí, protože klika nebyla dovřená úplně tak jak by měla být, takže stačila chvilka trpělivosti a kočičí zručnosti a byl jsem vevnitř. Uvelebil jsem se na křesle a spal jsem, dokud se páníci nevrátili. Ti koukali, kde to bydlím. Hned mi ale otevřeli na dvorek, tak jsem se šel proběhnout - spíš teda jenom projít, protože běhat se v tom vedru moc nedá - a vrátil jsem se domů na oběd, protože jsem si ještě cestou na dvorek stačil v tašce zjistit, že bude grilované kuřátko. Po obědě jsem se chvíli zchladil na chodbě na dlaždicích a šel jsem ven. Vzal jsem to rovnou za plot do té vysoké trávy. Našel jsem si tam hezké místečko a usnul jsem. Jenomže za chvíli jsem si všimnul, že se kolem potlouká zase ten cizí kocour. Tak jsme si trochu "vyměnili nározy" a kocour se raději sbalil a odešel pryč. Jenomže jsme při té rozmluvě byli trošku hluční a panička už si myslela, že mě ten cizák snad vraždí nebo co. Tak šla k plotu a volala mě domů. Jenomže jí nedošlo, že když se sbalím a odejdu, on mi zabere moje pěkné místečko a já si pak budu muset hledat nové. A už byl zase oheň na střeše. Panička ječela u plotu a já jen čekal, kdy mi prasknou bubínky. Ještěže ten kocour včas zmizel a já mohl jít v klidu domů. Panička mě hned prohlížela, jestli jsem celý. Nevím teda jak si to představovala, že budu chodit domů po částech. Ale tak jsem jí nechal ať má klid. Stejně ale když jsem se předvedl, že mi nic není, tak jsem se pro jistotu do té zahrady vypravil ještě jednou, abych si zkontroloval, jestli se cizák nevrátil a to moje místečko mi neobsadil. Všechno bylo v pořádku, tak jsem šel domů a uložil jsem se na křesílko. K večeru se venku udělalo zase lépe, tak jsem vyrazil nanovo. Procházel jsem se po zahrádce a v tom přišla panička pro popelnici, že jí vyveze před barák. Tak jsem jí šel pomáhat. Předeběhnul jsem jí došel jsem doprostřed chodby a tam jsem se nátáhnul přes celou šířku chodby, takže panička nemohla projet. Nezbývalo jí nic jiného, než zastavit a počkat si, až si odpočinu:) Jenomže druhá panička mě přelstila. Šla a otevřela dveře na ulici. To jak jsem viděl, hned jsem vstal a utíkal jsem, že se tam půjdu podívat. Nakonec jsem se tam ale mrknul, protože mě panička vzala do náruče a šla se tam se mnou podívat. Teď musím rychle dopsat deníček a utíkat na dvorek, protože už se těším, až budeme s paničkou zalévat truhlíky a já budu chytat vodičku, která poteče okolo:)

13. červenec 2010 18:50:18

Dneska ráno jsem šel vzbudit paničku ještě dřív než včera, ale to mi bohužel nevyšlo. Venku ještě byla tma a panička mě poslala spát, že na běhání po zahrádce je moc brzo. Tak jsem teda šel. Vzbudil jsem se až v sedm hodin, a to už jsem teda mohl konečně vyrazit. Netrvalo to dlouho a zaslechl jsem, že se na chodbě něco děje. Hned jsem to utíkal zistit. Panička stála u botníku a na něm měla položenou tašku. Vyskočil jsem nahoru, strčil jsem hlavu do tašky a sháněl jsem, jestli mi přinesla šunčičku. Jenomže panička mi řekla, že jsem se předeběhl, protože se teprve na nákup chystá, tak abych na ní počkal, že mi něco koupí. Aby na mě po návratu náhodou nezapomněla, vyskočil jsem si na chodbě do okna a čekal jsem. Za chvíli se vrátila i se šunkou. Ochutnal jsem a teprve potom jsem vyrazil ven. Během dopoledne to docela šlo. Sem tam se objevil nějaký mráček, takže bylo lépe než v předchozích dnech. Procházel jsem se po zahrádce nebo jsem ležel pod pergolou. Po obědě šli páníci domů a šel s nimi. Sluníčko už začínalo zase pořádně hřát, tak jsem si vyskočil v obýváku na křeslo a spal jsem. K večeru jsem zase vyrazil ven. Teď už je tam docela hezky, tak se trochu porozhlédnu po okolí.

12. červenec 2010 19:08:02

Ráno jsem se probudil v pět hodin hned jsem si řekl, že právě teď je jediný okamžik z celého dne, kdy bude venku trochu snesitelně. Hned jsem šel vzbudit paničku. Ale protože vím, že jakmile na ní začnu křičet, že chci ven, tak mě pošle ještě spinkat a budu mít po radosti. Tak jsem na to šel jinak. Vyskočil jsem za ní do postele, dal jsem jí pusu a ze všech sil jsem předl. Jak se panička probrala, hned jsem jí nastavil bříško na drbání. Tak mě začala hladit. Když už jsem si myslel, že je dostatečně probuzená, kousnul jsem jí do ruky, seskočil jsem na zem a začal jsem křičet: "véééén!!" Panička měla snahu přemlouvat mě, že je jěště brzo, ale viděla, že se tak lehce nevzdám, tak vstala a šla mi otevřít dveře na dvorek. Celou cestu mi domlouvala, abych se přišel co nejdříve ukázat, aby neměla strach, kde jsem. Všechno jsem jí slíbil a očima už jsem hypnotizoval kliku, aby už se konečně pohnula a ty dveře se otevřely. Hned jak jsem mohl, proklouznul jsem ven. Panička mi nechala otevřeno a šla ještě do postele. Já jsem zjistil, že je venku docela hezky, tak akorát na to, abych si odbyl všechny nutné pochůzky. Protože jsem ale paničce slíbil, že se jí přijdu brzo ukázat, řekl jsem si, že si to odbydu co nejdříve, abych mohl vyrazit. Hned jsem se otočil a uprostřed chodby jsem paničku doběhnul. Došli jsme spolu k její posteli. Počkal jsem, až si lehne, UKÁZAL jsem se jí a hned jsem zase utíkal ven a věnoval jsem se důležitějším věcem, než je ukazování se paničce. Měl jsem ale uši nastražené a jakmile jsem zaslechl na chodbě šramot, protože panička už vstala, utíkal jsem za ní. Byla moc ráda, že mě vidí, ale nic mi vytýkat nemohla, protože jsem se přišel ukázat opravdu včas, ještě mnohem dříve, než si to panička představovala.
Jinak celý den to byla zase hrůza. Už opravdu nevím, kam se před tím horkem schovat. Chvíli jsem byl na zahrádce pod keřem, pak jsem se přestěhoval do záhonku mezi kytičky, zkusil jsem jít na chvíli i domů a vyskočit si na chodbě na skříň a nakonec jsem zjistil, že snad nejlépe je mi v obýváku na křesle, tak jsem tam spal celé odpoledne.

11. červenec 2010 18:58:06

Ráno jsem se šel zase proběhnout dřív, abych to stihnul, než bude to ukrutné vedro. Žádné velké výpravy jsem ale nepodnikal. Jen jsem mrknul k sousedům, prošel jsem zahrádku a šel jsem se domů ukázat paničce. Hned jsem si dal snídani a zůstal jsem doma, dokud nešli ven i páníci. Panička vařila v letní kuchyni, takže jsem se nemohl nikam vzdalovat, protože jsem tušil, že by se mohlo rozdávat masíčko. Nemýlil jsem se. Sotva jsme ho snědli, vyskočil jsem na plot a hupnul jsem k sousedům do zahrady, kde jsem se uložil ve vysoké trávě. Alespoň trochu chladila, takže jsem tam usnul a vrátil jsem se až po obědě. Páníci se šli schovat před tím sluníčkem domů, a tak jsem šel s nimi. Ale doma bylo snad ještě hůř. Vyskočil jsem si na skříň, ale v té výšce se to nedalo vydržet. Raději jsem se sebral a šel jsem zase ven. Našel jsem si stín pod keřem za skleníkem a opět jsem tam usnul. Když jsem se probudil, řekl jsem si, že to zkusím znova a podívám se, jestli už to není doma trochu lepší. Tentokrát jsem na to šel chytře. Zůstal jsem v přízemí, tam je hezký chládeček. Vyskočil jsem si do křesla a spal jsem tam. Ven jsem šel až k večeru, když už to sluníčko tolik nesvítilo. Jenomže mě nenapadlo nic chytřejšího než to, že jsem ze dvorka, kde už je krásný stín, vyskočil na plot a šel jsem si vyhřívat kožíšek na sluníčko. Panička mi řekla, že asi nejsem normální, ale co mám dělat, když to mám tak nacvičené a každý den ve stejnou dobu si tam prostě na to sluníčko musím jít chvíli sednout. Dneska jsem ale uznal, že jsem to opravdu přehnal a po malé chvilce jsem seskočil na dvorek a raději budu tam. Alespoň do té doby, než se sluníčko úplně schová.

10. červenec 2010 21:51:24

Ráno jsem se probudil, a když jsem viděl, že je venku ještě šero, bylo mi jasné, že podle paničky to bude moc brzo na to, abych šel ven. Tak jsem jí nechal spát a rovnou jsem šel nahoru vzbudit druhou paničku. Jenomže dneska to zrovna bylo naopak. Když jsem k ní skočil do postele, poslala mě ještě spinkat a spala dál. Tak jsem šel zpátky za mají paničkou. Skočil jsem k ní do postele a ona se mně začala vyptávat, jestli jsem její kocourek. Tak jsem se k ní šel pomazlit, nastavil jsem bříško na podrbání, a když si ještě řekla o pusinku, tak jsem jí ji dal, aby byl klid. Ale naštěstí to zabralo a mohl jsem vyrazit ven. Proběhnul jsem se po zahrádce a po blízkém okolí a šel jsem se paničce ukázat. Pak jsem si lehnul venku pod stůl a vychutnával jsem si, že ještě není takové vedro. Když už se začalo oteplovat, šel jsem domů. Tam jsem se potkal se Zuzkou a ona se na mě tak provokativně dívala, jako by mi úplně říkala, abych jí trochu prohnal. Tak jsem se do ní dal a pořádně jí zmastil. Ta ječela! Jenom mě naštvala panička, protože zase byla na její straně a zastávala se jí. Přitom já v tom byl úplně nevinně. Tohhle byla moje poslední aktivita. Pak jsem si vyskočil n chodbě na skříň, pořádně jsem se tam natáhnul a spal jsem až do odpoledne. Ven jsem vyrazil až k večeru. I když sluníčko už zapadlo za sousedovic dům, stejně bylo hrozné horko, ale lespší už to bylo. Pmohl jsem paničce sekat trávu a přitom jsem chytal takové malé bílé můrky, které z ní vylétávaly ven. Pak jsem se šel mrknout za plot, ale i tam bylo stejné vedro, takže jsem se vrátil zpátky a pokračoval jsem v chytání těch můr. Když šla panička zalévat truhlíky, šel jsem jí zase pomáhat. Vodu, která by mě chtěla namočit, teda nemám rád ani trošku, ale takovu, která přeteče z truhlíku, hrozně rád pozoruju. Domů jsme šli až když už byla skoro tma. Dal jsem si tyčinku a teď už asi půjdu pomalu spinkat.

9. červenec 2010 21:59:48

Dneska ráno jsem se probudil asi o něco dříve než jindy, protože ještě byla docela tma. Ale mě to nevadilo, byl jsem vypsinkaný, a tak jsem šel vzbudit paničku, aby mě pustila ven. Jenomže jí se asi vstávat nechtělo, protože mi řekla, že je ještě hrozně moc brzo a abych šel spát. Ač nerad jsem teda odešel do obýváku na křeslo a ještě na chvíli jsem usnul. Když jsem se opět probudil, usoudil jsem, že tentokrát už je na běhání venku ten správný čas a vydal jsem se vzbudit paničku znovu. Ale ještě než jsem došel k její posteli, vzpomněl jsem si, jak mě odbyla, a tak jsem se rozhodl, že nebudu znovu riskovat neúspěch a šel jsem nahoru vzbudit druhou paničku. Kdybych býval tušil jak bude reagovat, tak jsem se vůbec nemusel po schodech trmácet, protože to dopadlo úplně stejně. Zase bylo brzo a měl jsem jít spát. Ale já byl rozhodnutý, že teď už chci veeen, tak jsem to jasně paničce mňouknul. Ale ona dělala jakoby přestala slyšet. Chvilku jsem teda počkal a vyrazil jsem tam a ní znovu. Tentokráte jsem k ní skočil do postele a zařval jí do ucha: "véééén!" Ona mě chtěla hladit a určitě si plánovala, jak mě bude hladit tak dlouho až usnu. A kdyby jenom to, dokonce mi řekla, jestli jí dám pusinku. No to mě naštvala úplně. Za co? Okamžitě jsem na ní mňouknul: "Neeeee" a seskočil jsem z postele na zem. Když to panička viděla, konečně se rozhoupala, vstala a pustila mě. Já jsem se chvilku proběhnul, ale sotva začalo sluníčko svítit, bylo tam už k nevydržení, že jsem zcela sám dobrovolně a bez odmlouvání šel zpátky domů. Natáhnul jsem se v obýváku na zemi a odpočíval jsem. Během dne jsem to šel ven čas od času omrknout, vždycky jsem si na chvíli vlezl za skleníkem pod keř do stínu, ale nedalo se tam být, tak jsem se raději odstěhoval do obýváku na křeslo a byl jsem tam až do večera. Když k nám na dvorek přestalo sluníčko svítit, tak jsem teprve vyrazil ven. Hezky jsem se tam proběhnul, panička si s námi hrála s provázkem, pak jsem trochu prohnal holky a teď už jsem zase na mém oblíbeném křesílku a pomalu se chystám spát.

8. červenec 2010 19:57:52

Oproti včerejšku bylo dneska zase o něco tepleji, ale stále to bylo docela snesitelné. Ani jsem nemusel být celý den schovaný ve stínu nebo se chladit někde na chodbě. Jen když už mě bylo veliké horko, tak jsem si na chvíli lehnul na židli pod pergolu. Většinu dne jsem ale číhal na ptáčky. Kousek od nás mají rehkové hnízdo a jak létají krmit mláďata, krouží nad naší zahrádkou. Já jsem neustále ve střehu. Občas se za nimi rozeběhnu, ale oni mi jen zamávají křídly na pozdrav a zmizí. Protože vím, že s nimi moc úspěchů mít nebudu, zaměřil jsem se i na mouchy. S těmi už je lepší pořízení. Když nějakou vidím běžet po zemi, přitisknu se k chodníku, začnu se plížit a v okamžiku, kdy to nejméně čeká po ní vystartuju. Spousta mi jich uletěla, ale slavil jsem i pár úspěchů. Největší radost jsem měl, když jsem přímo před paničkou chytil takovou krásnou velkou mouchu, a než se panička zvedla, protože mi jí chtěla sebrat, tak jsem jí spolknul. To byla dobrůtka. Kromě celodenního lovu jsem ráno pomáhal v letní kuchyni paničce s vařením. Jak začala krájet masíčko, vyskočil jsem si na lednici a chystal jsem se, že si počkám, až ho kousek odkrojí a hned si pro něj hupnu na linku. Jenomže panička mi řekla, že to nesmím, abych hezky seděl a počkal, že potom dostaneme. Tak jsem jí ukázal, že mám pevnou vůli. Zůstal jsem sedět na lednici jako přikovaný, i když mi tekly pořádné sliny. Ale jen co panička masíčko nakrájela, ochutnávku jsme dostali a já se kromě toho dočkal i velikánské pochvaly:-)

7. červenec 2010 19:34:01

Dneska ráno jsem šel na paničku trochu jinak. Skočil jsem k ní do postele, řekl jsem jí, že chci ven a dal jsem jí pusu. Ona mi pohladila a řekla, že ještě né. Tak jsem asi tak dvě minuty počkal a šel jsem znovu. Nejdříve dostala pusu a pak jsem znovu řekl véén. Panička mi šla otevřít a celou cestu až ke dveřím mi neustále opakovala, abych se nezapomněl přijít ukázat, protože by měla starost. To mi nemusí říkat, to já přece vím. Jenomže ona by si představovala, abych se chodil ukazovat každou chvilku, to nemůžu stihnout. Když jsem se teda dorazil ukázat, hned jsem dostal vynadáno, že prý mi ta chvilka trvala déle než hodinu. No já přece nemůžu za to, že ta hodina tak rychle uteče. Tak jsem si vyslechl přednášku o hodných kocourcích a zase jsem letěl ven. Dneska mám fakt průzkumnický den. O sousedovic pralesní zahradě už ani nemluvím. Tam jsem byl dneska několikrát. Ale už dlouho mě to táhlo k těm sousedům co mají toho pejska, jak na mě pořád štěká. No a dnešní den byl k tomu přímo stvořený. Doběhl jsem domů. Prošel jsem rovnou na balkon a odtud jsem skočil na naší stříšku, přeskočil jsem plot a skočil jsem na takovou zídku a pořádně si to odtamtud vše prohlížel. Jak mě panička viděla, přišla za mnou na balkon a řekla mi, že jsem pěkně zvědavý a až to toho pejska naštve, že k nim tak koukám, tak na mě vyletí a já se pěkně leknu. Naštěstí se to nestalo a on vůbec neví, že jsem tam byl. Možná nebyl doma a to jsem měl teda docela štěstí. Pak jsem odpočíval na židli. Potom jsem pořádně prohnal stan a v něm tu myš a kuličku. Ty teda dostaly zabrat. Pak mě vyprovokoval rehek. Poskakoval na plotě a mě nenapadlo nic jiného než to, že bych vyskočil na skleník a od tud ho normálně chyytil. Jenomže jak jsem na ten skleník skočil, najednou jsem si připadal jak v zimě na ledu. Pěkně mě to táhlo dolů. Ale spadnout jsem nechtěl, protože to už panička zjitila co zase vyvádím a kdybych spadnul, tak ta by se mi pěkně chechtala. Tak jsem se jí předvedl. Vyškrábal jsem se až na špičku a tam odtud jsem se vydal směrem k tomu plotu za tím ptáčkem. Na konci skleníku jsou větve od šeříku, tak jsem do toho vlezl, ale na ten strom jsem se nedostal. Tak jsem to vzal zase zpátky po té špičce. Došel jsem na konec střechy a teď jsem nevěděl co mám dělat dál. Ale já jsem kluk šikovný a já na to přišel. U skleníku byly otevřené dveře a já jsem se postavil na ně. Natáhnul jsem tlapy jak to šlo nejdál a hezky přešel na okraj skleníku a po něm jsem se dostal dolů. To panička koukala, že jsem to zvládnul. Pak jsem sebou plácnul na chodník a hrozně dlouho jsem odpočíval. Já byl úplně vyřízený. Když jsem si odpočinul, tak jsem pokračoval v průzkumech. Nejdříve jsem šel zase k sousedům. Pak jsem byl chvilku na dvorku a zase jsem skočil za plot. Panička mi řekla, že jsem fakt dneska blázen. To nevím, jak jí to mohlo napadnout. Teď sedím na dvorku na chodníku z jedné stany, proti mě sedí Míša a mám takový dojem, že už mě nebude dlouho provokovat a ještě jí proženu. Ale až za chvilku, protože teď šel páník zalévat do skleníku a to já mu musím pomoci. Tak musí Míša chvíli počkat, ale stejně jí to nemine, já jí fakt proženu.

6. červenec 2010 19:59:10

Dneska ráno, když jsem se vyspinkal, tak jsem si řekl paničce, aby mi pustila ven. Ona mi na to řekla, že je ještě málo hodin a abych ještě spinkal. Tak jsem si znovu lehl a spal jsem dál. Když už jsem byl ale opravdu vyspalý, tak jsem se šel ven proběhnout. Bylo tam moc hezky. Proběhl jsem si všechna moje místečka a šel jsem se ukázat. Hned jsem se nasnídal a znovu jsem letěl ven. Běhal jsem po dvorku a po zahrádce. Potom tam přišel páníček a něco dělal na zahrádce. Tak jsem se snažil mu pomáhat. Pak dorazily i paničky, protože šly vařit a to už jsem byl úplně spokojený. Šel jsem nenápadně zjistit co se bude vařit a když jsem uviděl masíčko, tak jsem se usadil pod pergolou a čekal jsem jestli náhodou nedostaneme ochutnat. Ještě že jsem počkal. Hned po ochutnávce se asi panička zbláznila a chytila Kikinu a začala jí stříhat drápky. Tak to teda určitě já si líbit nenechám. Raději jsem zdrhnul na zahrádku pod keř. Naštěstí se za chvilku přihnala bouřka a panička ty strašné kleštičky schovala. Já jsem byl celou dobu schovaný pod pergolou. Chvilku pod stolem a potom jsem objevil jednu primovou skrýš. Panička posadila náš stan na židli a já do něho vlezl. Bylo to moc pěkné. Já vlastně stanoval a přitom jsem seděl na židli. To se mi moc líbilo. Jak přestalo pršet, hned jsem šel běhat na dvorek. Odpoledne se páníci přestěhovali domů, prý je jim chladno. To se mi nezdálo, vždyť bylo akorát. Krásně jsem se dneska proběhnul. Já vlastně musel dohonit všechny ty dny co jsme jenom leželi a spali. Teď jsem pořád venku a je to moc pěkné.

5. červenec 2010 19:07:53

Dnešní den začal docela slibně. Ráno jsem vzbudil paničku, aby mě pustila ven a hned jak jsem vyběhnul na dvorek, poznal jsem, že je o něco chladněji než včera. To jsem byl rád. Hned jsem měl chuť vydat se na pořádnou pochůzku po okolí, ale protože mi panička mezi dveřmi opět říkala, abych se nezapomněl přijít brzo ukázat, tak jsem se nikam daleko nevypravil. Po snídani šly paničky vařit do letní kuchyně. To jsem samozřejmě taky nemohl nikam odejít, protože vím, že za pomoc v kuchyni bývá masíčková odměna. A taky že byla. Když jsme masíčko ochutnali, rozhodl jsem se, že teda vyrazím na průzkum okolí. Ale už to zase pořádně nešlo. Sluníčko začalo svítit a zase se udělalo vedro stejné jako bylo včera. Už mě to fakt naštvalo, že jsem se sebral a šel jsem domů. Vyskočil jsem si na chodbě na skříň a spal jsem až do odpoledne. Vzbudilo mě až to, když začala panička běhat po chodbě a sháněla domů holky. Zbystřil jsem co se děje, abych náhodou nepřišel o něco důležitého, ale zjistil jsem, že tentokráte se žádná dobrůtka podávat nebude, ale že se žene pořádná bouřka. Seskočil jsem dolů a šel jsem paničce pomáhat, aby se jí podařilo všechny holky nahnat včas domů. Ale už jsem nemusel, protože jí přišla na pomoc druhá panička a všechny tři holky u jsem potkal na chodbě. To jsem byl moc rád, protože ten černý mrak vypadal opravdu děsivě. Sotva jsme se všichni sešli doma, začalo lít jako z konve, ale bouřka nebyla tak hrozivá. Ono ve dne není blesky tolik moc jako v noci vidět, takže jsem se ani nebál. Hned jak se bouřka přehnala, šli jsme ven. To už bylo jinačí. Sice zase hned začalo sluníčko svítit a pořádně hřálo, ale nebylo to stašné dusno jako dopoledne. Ještěže jsem se během dne pořádně vyspal, protože pak jsem začal řádit. Prohnal jsem holky, hrál jsem si v našem stanu, taky jsem na chvíli zasedl paničce "její" židli, aby měla vztek, teď už si zase hraju ve stanu a přemýšlím, jestli se vydám i k sousedům, nebo budu pro dnešek doma.

4. červenec 2010 21:47:16

Ráno jsem zase vzbudil paničku, aby mě pustila na dvorek. Celou cestu než jsme došli ke dveřím, tak mě kladla na srdce, abych se jí přišel ukázat, aby neměla starost, kde jsem. Tak jsem jí to slíbil a taky jsem to splnil. Asi za půl hodinky už jsem za ní skočil do postele a znovu jí vzbudil, abych jí oznámil, že jsem v pořádku, a že zase pádím ven. Nebyl jsem tam ale opět moc dlouho a zas jsem šel za paničkou. Ještě byla v posteli, tak jsem za ní skočil. Chvilku jsem si nechal drbat bříško, a když mě to přestalo bavit, tak jsem začal kousat a škrábat a pořádně jsme se s paničkou porvali:-) Po snídani jsem šel zase ven, a tentokrát šli se mnou už i páníci. Prošel jsem se po zahrádce, odpočinul jsem si na židli pod pergolou a pak jsem se sebral a odešel jsem k sousedům. Uložil jsem se u nich na zahradě ve vysoké trávě, kde to docela příjemně chladilo a spal jsem tam až do odpoledne. Protože už i tam bylo nesnesitelné vedro, přemístil jsem se domů na chodbu. Vyskočil jsem si na skříň, zády jsem se opřel o zeď a chladil jsem se tam. K večeru šli páníci ven a já šel s nimi. Ještě stále bylo hrozné horko, tak jsem se schoval na záhonek mezi kytičky. Za nedlouho se ale sluníčko schovalo, začal foukat větřík a to byla paráda. Okamžitě jsem ožil a vydal jsem se na všechny pochůzky, které jsem nemohl během dne provést. Když jsem je měl odbyté, vrátil jsem se na zahrádku. Panička mi chvíli házela hroudičky a já za nimi lítal po zahrádce jako blázen.
Večer, když už byla skora tma, jsem se šel podívat za páníky pod pergolu. Něco až u střechy tak zvláštně šramotilo, a to jsem nemohl nechat bez povšimnutí. Panička jak viděla, že jsem se na něco zaměřil, byla taky zvědavá a společně jsme tam objevili takovou krásnou můru. Nutně jsem se za ní potřeboval dostat, ale byla moc vysoko. Tak mě panička vzala na ruku, já se jí usadil na rameni a sledoval jsem můru odtamtud. Sice jsem na ní stejně nedosáhl, ale byl jsem k ní mnoem blíže a to se mi fakt líbilo.

3. červenec 2010 22:07:53

Dneska bylo opět nesnesitelné vedro. Ještěže jsem se ráno brzo vyspal a vzbudil jsem paničku, aby mě pustila ven. Než začalo sluníčko tak hrozně moc hřát stihnul jsem si projít moje důležitá místa. Později už bych to teda učitě nezvládl. To jsem byl rád, že jsem našel stín pod stromem nebo pod pergolou. Chvíli jsem vyzkoušel i ležet v chodbě na dlaždicích, ale to vedro je i tam. Až konečně večer se sluníčko schovalo a já mohl zase vyrazit. Nejdříve jsem se šel podívat na střechu kůlny, odkud mám krásný rozhled k sousedům. Naplánoval jsem si odtamtud, co si musím u sousedů prohlédnout a šel jsem tam. Moc dlouho jsem se tam nezdržel, aby zase panička nemusela ječet u plotu a dělat mi ostudu. Vrátil jsem se, ukázal jsem se a zase jsem šel na střechu na kůlnu. Když už se začalo šeřit, uvelebil jsem se s páníky pod pergolou. Jenomže v tom se začaly u sesedů v zahradě prát nějaké cizí kočky. Všichni jsme zbystřili a já neváhal a utíkal jsem k plotu. Panička mě ale chytila a sundala mě dolů. V domění, že má vyhráno, mě postavila na zem a čekala, jak půjdeme společně zase pod pergolu. Jenomže zapomněla, že já umím vylézt i po pergole nahoru, a tak než se vzpamatovala, byl jsem tam a přeskočil jsem plot. Tam už za mnou panička nemohla a já v klidu mohl jít zjistit, kdo se tam pral. Ale taky to nedopadlo podle mých představ. Ten křik neprobral jenom nás, ale i sousedovic psa, který už obíhal nervózně kolem plotu a místo aby mě nechal v klidu projít a počkal si, co zjistím, že mu předám informace, tak ten zrádce začal štěkat na mě. Nezbylo mi nic jiného, než rychlostí blesku vyskočit na plot a utíkat se schovat na náš dvorek. To se paničce náramně hodilo. Hned mě lapila a šlo se domů. Byla to fakt smůla, ale zas tak moc mě to nevadí. Dostal jsem tyčinku a už se chystám do pelíšku. Musím nabrat sílu, abych mohl ráno zase vyrazit ven, než bude horko.

2. červenec 2010 21:39:34

Dnešní den jsem skoro celý proležel venku schovaný ve stínu pod keřem. To vedro bylo tak velikánské, že se mi nechtělo vůbec nic dělat. Jenom odpoledne, když přišla ven panička, tak jsem vylezl z mého úkrytu a přestěhoval jsem se do trávy pod strom, abych na paničku viděl. Ale stejně jsem si tam lehnul a za chvíli už jsem zase spal. Až k večeru jsem se probral. Sluníčko se schovalo za sousedovic dům a já jsem konečně byl schopný pohybu. Hned jsem si vyskočil na plot a rozhlédnul jsem se po okolí. Na chvíli jsem se tam usadil, ale když mě panička přemlouvala, abych nikam nechodil a zůstal jsem s páníky na dvoře, tak jsem zase sekočil dolů a šel jsem na zahrádku. Trochu jsem tam prohnal holky, a protože na mě syčely a vůbec si nechtěly hrát, přišla panička za námi a domlouvala mi, abych je nechal, že jsou zničené z toho horka. Tak jsem jí poslechl. Holky jsem nechal být, ale pustil jsem se do paničky a pořádně jsme se spolu poprali. Celý večer jsme byli venku. Já jsem ležel na zahrádce v záhonku a přemýšlel jsem, jestli se mám vydat za plot nebo raději ne. Vtom se Kikina rozeběhla a utíkala k pergole a odtamtud skočila na plot. Hned bylo po rozhodování a rozeběhnul jsem se za ní. Jenomže panička zrovna v tu chvíli někde našla provázek a prošla se s ním kolem mě. To jsem nemohl nechat bez povšimnutí a Kikina samozřejmě také ne. Oba jsme se vrátili a raději jsme si hráli s tím provázkem. Když nás to přestalo bavit, zase jsme se rozmístili po zahrádce a chvíli jsme si odpočinuli. Nabral jsem síly a rozhodnul jsem se, že přece jenom za ten plot půjdu. Došel jsem sotva metr od plotu a nevím jak je to možné, ale panička zase měla v ruce ten provázek a prošla kolem mě. No je jasné, že jsem se opět vrátil. Později jsem ještě udělal jeden pokus. To jsem doběhl dokonce až k pergole, i jsem po ní vyšplhal kousek nahoru, ale panička mě chytila. Držel jsem se pevně, aby mě panička nemohla sundat, jenomže nakonec jsem prohrál a zase jsem byl poslán na zahrádku. Tak jsem se s tím docela smířil. Lehnul jsem si do záhonku a zůstal jsem tam, dokud se páníci nerozhodli, že půjdou domů a já samozřejmě s nimi. Asi by se doma beze mně báli. Ale já šel rád, vždyť jsem měl před sebou vidinu toho, že dostanu tyčinku.

1. červenec 2010 20:55:54

Dneska jsem se fakt snažil, aby o mě panička nemusela pořád říkat, že jsem lump. Ono stejně, abych se přiznal, tak jsem na nějaké pobíhání po sousedních zahradách neměl náladu, protože bylo hrozné horko a já byl schopen tak akorát toho, že jsem ležel pod pergolou nebo v trávě pod keřem a odpočíval jsem. Ale k večeru, když sluníčko zapadlo za sousedovic dům a udělalo se příjemně, tak jsem zkrátka neodolal a vydal jsem se za plot. Panička mě nechala, protože ví, že na chvilku tam nakouknout musím, ale protože jsem nebyl daleko, slyšel jsem jí, jak se domlouvá s druhou paničkou, že mě chvíli nechají, ale jestli pak nepřiběhnu na první zavolání, budu mít s pobíháním po okolí defnitivní konec. Tak jsem s tím počítal. V rychlosti jsem si proběhnul a zkontroloval, co jsem potřeboval a ještě než mě vůbec panička zkusila zavolat, vyskočil jsem na plot a vrátil jsem se zpátky. To bylo chvály! Chvilku jsem si odpočinul v trávě a pak jsme se s paničkou trochu poprali. Teď jsme ještě pořád venku, diktuju paničce deníček, ale přitom jsem jak na trní a čekám, jestli se na chvilku otočí a já stihnu utéct.

30. červen 2010 19:52:46

Včera jsem měl průšvih, ale to co jsem napsal do deníčku, tak to zdaleka nebyl konec. Sice jsem se chválil, jaký jsem hodný, ale dlouho mi to nevydrželo. Když bylo asi půl devěté večer, tak jsem hupnul na plot. Panička mě sledovala, ale já normálka zdrhnul. I když mě volala, dělal jsem, že neslyším a byl jsem fuč. Skočil jsem opět do té pralesní zahrady a už mě nikdo neviděl. Asi za půl hodiny mě panička začala volat. Ale mě se ještě pořád nechtělo. Kikina šla znovu paničce na pomoc, ale nic platné. Se mnou to ani nehnulo. Vím, že jsem paničku pěkně vytáčel, ale co se dá dělat. Prostě panička se musí smířit s tím, že domů půjdu až budu chtít. Jenomže ona to nějak nechce pochopit. Vrátil jsem se po desáté hodině a to bylo něco. Já to schytal. Panička ječela a ještě k tomu jsem dostal sekec, protože vůbec neumím poslouchat. A nejhorší bylo, že jsem nedostal ani mojí tyčinku. A ještě horší, že panička se mnou nemluvila a já jsem si schválně sednul blízko ní a jak hnula s rukou už jsem nastavoval hlavičku na pohlazení a ono zase nic. Já už jsem z toho byl tak nešťastný, že jsem si nakonec vyskočil na chodbě na skříň a tam jsem spal. Později už se to začalo lepšit, dokonce už se mnou panička mluvila a i toho pohlazení jsem se dočkal. Dneska jsem od rána moc hodný. Fakt si dávám pořádného bacha abych něco nepokazil, tak snad to vydržím. Dneska mě panička pořád chválí a hladí a pořád mi říká jaký jsem šikovný, tak jenom mám strach aby mi zase něco nešvihlo a neudělal jsem zase takovou volovinu jako včera.

29. červen 2010 19:32:10

Dneska ráno jsem se vyspinkal a hned jsem chtěl jít ven. Vyběhnul jsem po schodech nahoru a šel vzbudit paničku. Jenomže ona mi zase řekla abych ještě spinkal a bylo to. Tak jsem šel zase zpátky a zkusil vzbudit mou paničku, i když to dělám nerad, ale já jsem chtěl jít opravdu ven. Moje panička okamžitě vyskočila a šla mi otevřít. Proběhnul jsem si svoje místečka a vrátil jsem se na dvorek. Ale v hlavě jsem měl plán. Sousedovic zahrada. Šel jsem se ukázat paničce, dostalo se mi pochvaly, protože jsem šikovný a vyrazil jsem znovu ven. Moje cesta vedla rovnou k sousedům do zahrady. Tam je to fakt moc pěkné. Tráva ještě potřebuje malý kousek a bude stejně vysoká jako náš plot a že ten je teda vysoký docela hodně. Tam skočím a vůbec nejsem vidět. Jenom se trochu vlní tráva. To když proběhnu, dostanu se do rozbořelé kůlny a tam je ráj. Jenomže jsem se tam zdržel a to se nemělo stát. Ještě do toho mi přišel do cesty cizí kocour, kterému jsem chtěl vysvětli, že to je můj rajon a on začal ječet jak smyslů zbavený. Ten řev paničku přivolal a už stála za plotem a volala mě. Asi to trvalo dlouho, protože jsem byl do něčeho zabrán, ale prostě jsem neslyšel. Panička to vzdala, ale za malou chvilku se opět vypravila k plotu. To už jí šla Kikina pomáhat. Konečně měly holky úspěch. Já jsem je slyšel a šel jsem teda zpátky. Myslel jsem si, že bude panička ráda a že mě bude vítat, ale za tím byla vzteky bez sebe a nadávala mi jako špaček. Dokonce jsem dostal i na prdýlku. Tak jsem si takový celý uražený lehl do stínu. Několikrát jsem se pokusil znovu zdrhnout, ale panička na mě zakřičela a já jsem se zase jak ten poslušný beránek vrátil. Ale stejně jsem musel pořád myslet na to, jak se tam dostat znovu. Po obědě paničky myly nádobí a já jsem toho využil a už jsem byl pryč. Paničky potom odešly domů a dělaly, že jim to snad nevadí. Nikdo mě nezavolal, tak jsem šel domů. Uložil jsem se ve stínu a tam jsem byl až do večera. Teď už se venku udělalo lépe. Dokonce jsem se byl už i nabaštit a teď už zase lítám venku. Jsem s holkama na dvorečku. Musím totiž paničce ukázat, že umím být i hodný.

28. červen 2010 19:16:52

Ráno jsem se vyspinkal a hned jsem šel ven. Panička mi nařídila abych byl za chvíli zpátky, protože zase pojedou pryč, ale dneska to nebude na dlouho, jen co si panička vyřídí zubaře. Nevím, jak ho bude vyřizovat, ale opravdu jsem se vrátil, tak jak mi panička řekla. I když se mi nechtělo, to hlídání mě vůbec neminulo. Ale já jsem tak strašně moc hlídal, ležel jsem v přízemí v okně na pelíšku, až jsem z toho usnul. Ale největší průšvih bylo to, že páníci se vrátili, s tou plechovkou zajeli až k tomu oknu u kterého jsem tak moc hlídal. Jenomže, oni viděli, že já spím, protože jsem vůbec nevěděl o tom, že mi u okna zastavilo auto a že na mě paničky koukají do okna. Vzbudil jsem se až když na mě zaklepaly. No já hned dělal jakou mám radost, že jsou doma, ale ve skutečnosti jsem měl zalepené oči a skoro vůbec jsem je neviděl. Když jsem se probral, tak to už páníci vešli do baráku a já hned letěl ven. Dneska bylo tak nádherně. Většinu dne jsem byl schovaný v záhonku mezi kytičkami a nebo pod keřem. Hlavně jsem byl pořád ve stínu. Teď už se sluníčko schovalo za sousedovic dům a já mohl v klidu vylézt a teď teprve se ještě musím proběhnout. Ale co, já mám času dost. Můžu být venku až do tmy. To je prima, co. Ale hlavně nesmím zapomenout na tyčinku.

27. červen 2010 21:16:49

Dneska bylo venku nádherně. Musím se přiznat, že jsem se za celý den vlastně ani pořádně nepodíval domů. Co bych tam taky dělal. Páníci byli s námi venku, tak když jsem měl hlad, dostal jsem kapsičku tam, a když jsem se potřeboval trochu pomazlit, panička byla taky nablízku. Takže jsem se celý den jenom povaloval - chvilku na židli nebo na stole pod pergolou, pak jsem přešel zase do trávy pod strom, kde byl stín a nebo jsem se uložil do záhonku mezi kytičky. Až k večeru jsem se vypravil k sousedům, abych zjistil, co je u nich nového. Nic moc se tam nezměnilo, tak jsem se vrátil na dvorek a chvilku jsme se s holkama proběhli po zahrádce. Před chvílí si páníci vzpomněli, že už půjdeme domů. Tak ať si jdou, ale nás do toho tahat nemuseli. Jenomže panička na mě v chodbě zavolala, jestli chci tyčinku, a to je jasné, že jsem neodolal a hned jsem uháněl jak o závod. Hned jak jsem jí snědl, běžel jsem zpátky ke dveřím, ale už bylo zavřeno. Tak jsem to zkusil ještě u balkonových dveří, ale ani tam jsem se nedostal. Vypadá to, že už mi asi pro dnešek nezbyde nic jiného než sedět doma. Tak si ještě chvíli zazpívám u dveří, kdyby náhodou se nade mnou někdo slitoval a pak už asi půjdu do hajan.

26. červen 2010 20:06:30

Dneska ráno hned jak jsem se vyspinkal, vzbudil jsem paničku a šel jsem ven. Pěkně jsem se proběhnul, prošel jsem si svoje místečka a lehl jsem si na židli. Když jsem si odpočinul, tak jsem se šel domů ukázat a hlavně také nasnídat. Jak jsem se najedl hned jsem zase utíkal ven. Chvilku jsem ležel na židli, chvilku pod keřem a chvilku taky pod strome. Hrozně moc se mi líbí na záhonku mezi kytičkama, ale to panička nadává, že je polámu. Ale když to nevidí, tak tam hned vběhnu. Taky je na jednom záhonku zasázený celer, ale v tom se leží. Paráda a ještě k tomu tak krásně voní. Odpoledne jsem dostal ale hrozně důležitou práci. Páníci dali na gril kuřátko a potřebovali někoho, kdo bude zodpovídat za kvalitu jeho upečení. No a jak to mohlo jinak dopadnout než tak, že tu zodpovědnost hodili na mě. Tak jsem měl o zábavu postaráno. Musel jsem dávat pozor, aby se nepřipálilo, pořád ho potírat a byl jsem z toho tak utahaný, že jsem v polovině pečení usnul. Panička to musela převzít za mě. Já jsem se vzbudil až když bylo hotovo. Ale bylo opravdu moc dobré. Teď ještě zažívám na židli pod pergolou a potom se ještě budu muset jít proběhnout a až to vše vyřídím tak půjdu domů na tyčinku.

25. červen 2010 19:49:07

Včera večer jsem si vyskočil k paničce do postele, hezky jsem se tam uvelebil a pomalu jsem začal usínat. Vtom mi nad hlavou zabzučela moucha. Hned jsem vyskočil a začal jsem jí honit po celém bytě. Musel jsem kvůli ní vyskočit na skříň, během chvilky už ale byla zase na druhé straně místnosti a já musel seskočit a vlézt za ní pod postel. Byla to hrozná práce, ale nakonec se mi to podařilo. Mouchu jsem chytil a rychle, než si toho panička všimne jsem jí snědl. Nevím, jestli mi dodala tolik energie nebo jestli jsem se při jejím lovu natolik probral, ale už se mi vůbec nechtělo spát. Přemýšlel jsem, co budu dělat a vzpomněl jsem si na mého lvíčka. Vůbec jsem nevěděl kde je, protože se během malování naše hračky pořád někam přesouvaly a přenášely. Dal jsem se do pátrání. Prolezl jsem každý kout v baráku, a našel jsem ho. Sláva! Chvíli jsem si hráli a pak jsem ho vzal do tlamky a položil jsem ho na zem paničce před postel, aby si ho hned jak ráno vstane všimla a mohla si s ním a se mnou hrát. Jenomže ráno už jsem na hraní moc náladu neměl. Zjistil jsem totiž, že venku krásně svítí sluníčko, tak jsem se šel raději proběhnout. Chvíli jsem prozkoumával okolí, ale spíš jsem většinu dne trávil na židli pod pergolou a relaxoval jsem tam.

24. červen 2010 19:52:35

Ráno jsem se šel proběhnout ven. Za chvíli mě panička volala. Protože jsem vzorný kocourek, hned jak jsem jí slyšel, běžel jsem domů. A to jsem teda neměl dělat. Panička mi oznámila opět tu "radostnou" novinu, že musí jet pryč a já budu zase hlídat. Když jsem viděl, jak venku svítí sluníčko, řekl jsem si, že přece nebudu sedět zavřený doma. Pokorně jsem vyběhnul po schodech nahoru a rovnou jsem zamířil ke dveřím na balkon, že jimi zase uteču ven. Jenomže jsem zjistil, že jsou zavřené a já se tudíž dostal do pasti, protože mezitím panička zavřela i dole na dvorek. To mě teda hodně naštvalo a ještě navíc jsem zjistil, že holky všechny utekly a já budu nakonec celý barák hlídat úplně sám. Naštěstí se paničce těsně před odjezdem podařilo dostat domů i Zuzku, takže nám bylo přece jenom o trochu veseleji. Jak se páníci vrátili, nejvyšší možnou rychlostí jsem utíkal na dvorek. Rovnou jsem běžel na zahrádku a uprostřed záhonku s kytičkama jsem si našel pěkné místečko, na kterém jsem se uvelebil a usnul jsem. Za chvíli mě zase panička volala domů. Moc se mi nechtělo, protože jsem měl strach, aby mě opět neřekla, že budu muset hlídat, jenomže ta zvědavost byla silnější, a tak jsem přece jenom šel. Ale tentokráte se žádné zavírání dveří nekonalo. Panička mi jenom řekla, že mám dneska svátek a dala mi nějaké dobrůtky a hlavně kočičí tyčinky. Hned jsem jednu ochutnal a zase jsem běžel ven lehnout si na záhonek. Spokojeně jsem spal, ale v tom mě probudil takový nějaký divný zápach. To už páníci běhali po dvoře a po balkoně a sháneli sousedy, protože u nich na dvoře začalo doutnat hnojiště a šlehaly z něj první plamínky. Nikdo u sousedů ale nebyl doma, tak páník natáhl hadici, vylezl na žebřík a přes plot hasil. U toho jsem teda já chybět nemohl. Seděl jsem u hadice a pečlivě jí hlídal. Dělal jsem to dobře, protože za chvilinku bylo po požáru a mohl jsem jít pokračovat v odpočívání na záhonku. K večeru jsem se trochu proběhnul v trávě, protože si se mnou panička hrála s provázkem. Teď už nám páníci utekli domů, ale já myslím, že venku ještě nějaký čas vydržím.

23. červen 2010 21:07:04

Dneska ráno, když jsem se vyspinkal, tak jsem šel vzbudit paničku. Moje panička spí pořád ještě v našem bytě. Ona totiž už má vymalováno, uklizeno, ale ještě pořád nemá na čem spát. Protože spí u nás, tak jsme tam s ní, musíme totiž na ní dávat pozor. A když se vyspím, tak to zase jdu nahoru vzbudit druhou paničku. S tou totiž máme vstávání nacvičené. Nejdříve mi nadává a potom mi jde otevřít. Pořádně jsem se proběhl a šel jsem domů. Pěkně jsem se nasnídal a šel zase ven. Potom nás panička zavolala, že prý jedou pryč a my musíme hlídat. To se mi teda vůbec nechtělo. Venku krásně a my zase budeme doma zavření. Jenomže co může jeden kocourek dělat. Musí poslechnout a hlídat. Odpoledne se páníci vrátili a já hned běžel na dvorek. Ale dlouho jsem tam nebyl, protože panička na nás volala, aby jsme se brzy vrátili a přišli na šunčičku. Tak jsem to šel ven omrknout a vrátil jsem se domů. Panička už na mě volala, abych si šel vybrat, co chi ochutnat. A šla mi naproti s balíčkem šunky a kladenky. Já si teda vybral kladenku, tu já mám moc rád. Potom jsem byl skoro pořád venku, jen občaas jsem se šel paničce ukázat, aby neměla starost. K večeru u nás byla návštěva, ale já byl celou dobu pěkně schovaný na zahrádce mezi liliema a tam jsem si počkal dokud neodešli. Naštěstí byli asi za hodinku pryč. Teprve před chvílí jsem dorazil domů. Dostal jsem svou tyčinku a teď koukám s páníkem na televizi.

22. červen 2010 19:26:54

Dneska bylo venku docela hezky. Doma se nic moc zvláštního nedělo, protože paničky jenom uklízely a co já bych z toho měl. Jen jsem se prošel v těch všech možných i nemožných věcech, očíhnul jsem, jestli by se mi něco nehodilo, a když jsem nic zvláštního nenašel, běžel jsem zase ven. Většinou jsem ležel pod pergolou na židli a vyhříval jsem si kožíšek na sluníčku. Hlavně taky proto, že byl venku páník a něco dělal, tak abych byl po ruce, kdyby potřeboval s něčím pomoct. Když odešel domů, šel jsem se podívat k sousedům a na střechu, pak jsem šel ještě zkontrolovat domů paničky a zase jsem se vrátil pod pergolu. K večeru jsem si šel domů na večeři. Pořádně jsem se posilnil a vyrazil jsem na pochůzku po mých obvyklých trasách, abych vše stihl, než mě panička zavolá na tyčinku.

21. červen 2010 19:36:47

Během dopoledne jsem byl venku. Sice tam byla zima, ale občas alespoň na chvilku vysvitlo sluníčko a to docela hřálo do kožíšku. Doma mě to stejně nebavilo, protože páník opět donesl kbelík s barvou, že se bude malovat schodiště, tak u toho jsem být nemusel. Naštěstí už to byl poslední kousek a už je všechno hotové. Ještěže tak. Odpoledne se totiž sluníčko schovalo a pořádně se ochladilo a já už alespoň mohl v klidu utíkat domů a uvelibit se na gauči, protože už nebylo nutné páníkům asistovat ani je kontrolovat. Když jsem se vyspal, šel jsem to ven znovu omrknout, ale k žádnému zlepšení nedošlo. Ale i přesto jsem tam chvíli zůstal. Hlavně teda proto, že šla ven i panička a hráli jsme si spolu s provázkem. Když odešla, šel jsem taky. Přestěhoval jsem se na balkon, tam bylo o něco lépe, a zbytek odpoledne jsem tam prospal. K večeru začalo svítit sluníčko a docela se i oteplilo. Vzhledem k tomu, že jsem si během dne parádně odpočinul, mohl jsem vyrazit do terénu a konečně se dneska dostanu k tomu, abych očíhnul, co je kde nového.

20. červen 2010 19:38:26

Mě už to malování moc nebaví. Ale když jsem viděl, že se dneska maluje kuchyň, tak jsem si řekl, že na tak důležitou místnost musím dohlédnout. Vyskočil jsem si hezky na ledničku a hned jsem měl vše řádně pod kontrolou. Vypadalo to, že to jde páníkům dobře, tak jsem seskočil dolů z ledničky a zalezl jsem pod stůl, pod igelit, jen hlavu jsem občas vystrčil, aby mě nikdo neviděl a prováděl jsem takovou tajnou kontrolu. Vše bylo v pořádku a tak jsem šel ven. Uložil jsem se pod pergolou a tam jsem spinkal. Odpoledne, když paničky uklízely, tak jsem je také byl několikrát zkontrolovat aby to neodbývaly a zase jsem šel ven. Později tam přišel páníček, tak jsme tam byli spolu a hned mi bylo veseleji. Teď jsem ještě pořád venku. Poslouchám jak si tam ptáčkové krásně zpívají a přemýšlím o tom, jak se na ně dostat. Ještě se trochu proběhnu a potom už půjdu domů na moji tyčinku.

19. červen 2010 20:53:05

Dneska se budu opět opakovat, ale ono mi nic jiného nezbývá. Prostě to malování už mě nebaví a rozčiluje. Ještě štěstí, že venku svítilo sluníčko a mohl jsem se vydat na průzkum nebo odpočívat pod pergolou. Doma bych se z toho věčného uklízení už asi opravdu pomátl. K večeru jsem se procházel po dvoře a docela jsem se nudil. V tom tam přišli páníci s tím, že pro dnešek mají hotovo a jdou se na chvilku taky "vyvětrat". Neváhal jsem ani vteřinu. Pod pergolou máme vystěhovaný starý stolek, který se bude vyhazovat. Tak jsem se pod něj schoval a čekal jsem na paničku, až se přiblíží. Jak k němu došla, opřela se o něj rukou a já po ní vyskočil a do té ruky jsem se jí zakousnul. Chvíli mě tam provokovala a schválně mi ruku podsrtkovala a zase mi s ní uhýbala. Když jsem viděl, že se se mnou snad konečně bude prát, utekl jsem jí na zahrádku a schoval jsem se za pažitkou. Panička mě nemohla najít, ale já se ani nepohnul. Byl jsem přitisknutý k zemi a čekal jsem. Jak se panička přiblížila, skočil jsem doprostřed pažitky a paničku jsem kousnul do ruky. Za to mě "zahnala" na trávu a pořádně mě tam zeprala. Ale já jsem se nedal a kousal jsem a škrábal jsem a za chvíli jsem jí utekl a schoval jsem se na zahrádce do kytek. Hezkou chvíli jsme se s paničkou takhle honili a prali a já jsem byl konečně spokojený, že jsem jenom nemusel přihlížet na to, jak se gruntuje:)

18. červen 2010 19:46:21

Dneska ráno pršelo. To mě teda docela naštvalo, protože jsem si myslel jak si budu krásně užívat venku sluníčko. Doma mě to totiž už nebaví. Pořád se maluje a uklízí. Nechci nic říkat, ale ono se uklízí a mě to připadá, že pomalu už není kam šlápnout. A to mi pořád páníci říkají, že už bude brzy hotovo. Ale myslím si, že to není pravda a ještě příští týden budou pořád malovat. Tak jsem se uložil pod pergolu na židli a byl jsem tam. Před polednem přestalo pršet a dokonce jsem se dočkal i toho sluníčka. Bylo to fajn. Šel jsem se podívat domů, tam žádná změna, tak jsem šel na balkon a usnul jsem tam. Teď ještě musím dohonit co jsem ráno v dešti nestihl a potom asi půjdu domů.

17. červen 2010 22:19:25

Dneska se opět malovalo. A abych se přiznal, už mě to moc nebaví. Jenom tak ze slušnosti, aby se neřeklo, jsem to přišel omrknout, chvíli jsem si lehnul doprostřed místnosti, abych zkontroloval, jestli vše probíhá v pořádku, ale usoudil jsem, že za tu dobu, co páníci takhle šílí, získali docela praxi a i bez mých rad ví co a jak. Takže stačí když jenom občas zaběhnu na kratičkou namátkovou kontrolu a jinak jsem si užíval venku sluníčko. Chvíli jsem si nahříval kožíšek, a když už mi bylo veliké vedro, přemístil jsem se pod strom do stínu a odpočíval jsem tam. Večer začal páník pokládat koberec, tak jsem mu přišel poradit, jak to má udělat, aby to bylo dobře a zase jsem odešel ven. Měl jsem tam o zábavu postaráno. Koberec byl totiž svázaný provázkem a Kikina ho sebrala a odnesla ho na dvorek. Měla sice strach, abych jí ho nevzal a nehrál si s ním, ale ani jsem nemusel. Běhala s ním po dvoře a tahala ho za sebou a já běhal za tím provázkem. Večer jsem se ještě zaběhnul podívat k sousedům, co je tam nového, a když pro mě panička přišla, nabaštil jsem se, zalehnul jsem na gauč a teď už jenom odpočívám.

16. červen 2010 19:22:29

Dneska ráno jsem šel ven. Počasí bylo docela pěkné. Nepršelo a tak mi nic nebránilo vyrazit na průzkum. Proběhnul jsem všechny svoje místečka a vrátil jsem se domů. Trochu jsem se najedl a šel znovu. Po tom včerejším lenošení jsem měl co dělat. Najednou slyším, že se něco děje na chodbě. Panička šla nakoupit. Myslel jsem si, že si na ní počkám, ale nějak jí to dlouho trvalo. Tak jsem šel ven. V tom jsem uslyšel bouchnout dveře a tak jsem letěl. Jak panička odložila tašku, hned jsem tam strčil hlavu a už jsem cítil tu krásnou vůni šunčičky. Druhá panička vyndala balíček a hned mi dala ochutnat. Tak jsem chutnal a chutnal, jé to byla dobrota. Dobře to panička koupila. Když jsem provedl řádnou ochutnávku, tak jsem šel zase ven. V poledne jsem už byl ale nějaký utahaný, tak jsem šel domů, lehl jsem si na křesílko v obýváku a spal jsem. Odpoledne šli páníci na dvorek. Budili mě, pořád na mě křičeli "Honzo, vstávej", ale mě se vůbec nechtělo. Nakonec odešli sami a mě chudáka nechali doma samotného. Tak jsem šel za nima. To jsem dobře udělal. Protože šli rozřezávat staré koberce a to jsem se při tom teda pěkně vyřádil. Když jsme měli hotovo, lehl jsem si na židli pod pergolou a zase jsem spal. Když jsem se probudil, tak už byli páníci pryč. Šel jsem za nima, zjistil jsem, že jsou doma, tak jsem zase přes balkon šel ven. Ještě se musím pořádně proběhnout, než půjdu domů na tyčinku.

15. červen 2010 19:06:34

Dnešní den jsem měl víceméně odpočinkový. Paničky ještě uklízely po malování, aby byl dostatek místa na dělání dalšího nepořádku, až se bude v malování pokrčovat:) Tahle akce mě přišla dost zbytečná, až bych řekl, že nesmyslná. Proč se má uklízet, když se v zápětí udělá další nepořádek. Já bych to býval nechal, jak to je, takže jsem se při této akci nijak neangažoval. Uchýlil jsem se na dvorek a užíval jsem si tam hezkého dne. Protože jsem se v posledních dnech pomalu ani nezastavil, řekl jsem si, že dneka budu relaxovat. Páníci odnesli pod pergolu starý koberec z obýváku, tak jsem si ho zabral pro sebe. Našel jsem si pěkné místečko a uložil jsem se na něm. Trávil jsem na něm většinu času. Jen jsem občas zaběhnul domů, abych paničky zkontroloval, jestli se neflákají. Musím je popohánět, aby měly brzo uklizeno, protože už se moooc těším, až zase budeme dělat nepořádek:)

14. červen 2010 20:24:17

Ráno jsem se šel proběhnout. Když jsem se vrátil na snídani domů, hned jsem omrknul, co se bude dělat, jestli budu muset zase na něco dohlížet a kontrolovat. Zjistil jsem ale, že žádná pořádná akce dneska nebude, protože se musí nejdříve uklidit obývák. Řekl jsem si, že tohle je práce pro ženské, takže u toho být nemusím. Raději jsem šel ven. Konečně jsem měl trochu času na své zájmy. Vypravil jsem se k sousedům, pořádně jsem to prozkoumal u nich v kůlně a na zahradě a zase jsem se vrátil zpátky na dvorek. Za chvíli někde v dálce začal štěkat pes a já se ho docela leknul. Raději jsem hned utekl domů do bezpečí. Abych byl opravdu dobře schovaný, vyskočil jsem si na chodbě na skříň. Chvíli jsem se tam rozhlížel, jestli se k nám ten pes nedostal, ale nikde jsem ho neviděl, panička mě taky ujistila, že mi žádné nebezpečí nehrozí, a tak jsem se uklidnil. Když už jsem byl na skříni, natáhnl jsem se tam a usnul jsem. Najednou u nás někdo zazvonil. Ale nebylo to takové běžné zvonění, ten dotyčný několikrát za sebou zadrnčel tolik, že snad musel probořit i zeď, když tisknul zvonek. Šíleně jsem se leknul a chtěl jsem se někde ukrýt. Rozeběhnul jsem se, ale zapomněl jsem, že spím na skříni. Udělal jsem pár kroků a zbuchnul jsem na zem. Jen jsem se ale oklepal a utekl jsem ven. Panička za mnou běžela, protože měla strach, jestli jsem v pořádku, ale nic mi nebylo. Jen jsem se hrozně bál a schoval jsem se za skleník pod keř. Když jsem se uklidnil a zjsitil jsem, že u nás nikdo není, zase jsem vylezl a šel jsem se paničce ukázat, aby viděla, že jsem v pořádku. Hned jsem ale zase běžel na dvorek, protože tam bylo hezky, tak jsem to musel využít. Odpoledne přišli páníci za námi. Chvilku si se mnou panička hrála s provázkem, a když odešla, vypravil jsem se ještě k sousedům. Večer jsem si zaběhnul domů na večeři, ale jakmile jsem se najedl, zase jsem běžel ven. Musím toho využít, protože nevím, jestli třeba zase zítra nebudu muset na něco dohlížet. To bych se ven ani pořádně nedostal.

13. červen 2010 21:33:52

Dneska bylo venku krásně. Nebylo tak příšerné vedro, zrátka den jako stvořený pro pořádný průzkum okolí. Taky jsem hned, jak mě panička pustila vyrazil rovnou k sousedům. Oběhnul jsem to nejnutnější s tím, že se půjdu nasnídat a pak vše projdu ještě jednou a důkladně. Jenomže jsem došel domů a než jsem se najedl, začali páníci přesouvat nábytek v obýváku, že budou malovat dneska tam. Nedalo se nic dělat. Na všechny naplánované trasy jsem musel zapomenout, protože jsem opět musel pomáhat. Řekl jsem si, že nejlepší bude, když opět na vše budu dohlížet a páníkům budu dávat cenné rady. Uložil jsem se na gauč, který byl zakrytý igelitem a chvíli jsem sledoval dění. Panička mi řekla, že pokud tam budu celou dobu takhle ležet, budu mít špinavý kožíšek od barvy. To jsem nechtěl, tak jsem si pořádně prohlédnul igelit, našel jsem si vhodné místo, udělal jsem do něj pořádnou díru a lehnul jsem si na křeslo pod igelit. Panička mě vyhnala, abych se tam neudusil, ale mě to bylo docela jedno, protože se musím přiznat, že mě to tam moc nebavilo. Neměl jsem odtamtud nejlepší výhled a v případě potřeby jsem nemohl okamžitě přiskočit s pomocnou tlapkou. Raději jsem tedy vylezl. Stejně jsem měl o zábavu postaráno. Když se odsunul gauč, našel jsem pod ním mojí myšku. Panička mi jí chtěla sebrat, protože už je prý hrozně ošklivá. No to teda nevím, na co koukala. Taková překrásná myšička, která už má skoro celý kožíšek odlepený, ani nemá ocásek, zkrátka naprosto ideální hračka. Nechápu, jak je možné, že se paničce nelíbí. Ale to je vlastně dobře, alespoň mi jí nesebere a nebude si s ní hrát. Klidně si může vzít některou z nových, které nejsou vůbec zajímavé:) Když jsem myšku pořádně prohnal po obýváku, zjistil jsem, že je téměř vymalováno a mohl jsem s klidným svědomím vyrazit ven. S průzkumem okolí jsem to ale moc nepřeháněl. Jen jsem to v rychlosti omrknul a pak jsem se uložil na židli pod pergolou a po té práci jsem odpočíval. Ještěže jsem to udělal. K večeru bylo uklizeno a páník začal pokládat koberec, takže to znamenalo další velikou práci pro mě. Za odměnu jsem dostal malý odstřižek a zase jsem měl plné tlapky práce, než jsem ho pořádně zepral:) Teď už je koberec natažený a já jsem se natáhnul doprostřed na něj a pořádně ho musím vyrovnat:)

12. červen 2010 19:48:38

Dneska jsem to zase prošvihnul. Panička vstávala dřív než já. Jen jsem po ní kouknul ani jsem nemohl udržet oči. Ona mi sice řekla, abych ještě spinkal, ale to zase ne. Když panička vstává, tak to já musím také. Hned mi šla otevřít dveře a já jsem se letěl proběhnout. Za chvíli jsem se vrátil a u nás byla práce v plném proudu. Páníček natahoval v ložnici koberec a paničky mu asistovaly. Jak jsem to uviděl, hned jsem se musel zapojit a taky pomáhat. Taky byl páníček rád a říkal mi, kde prý jsem byl tak dlouho, že už měl strach, že bude muset všechno dělat sám. Tak jsem se fakt snažil. Ale když už jsem toho měl dost, tak jsem mu utekl ven. Tam jsem si lehl do stínu a odpočíval. Když jsem se trochu prospal, letěl jsem se podívat domů, co je nového. Paničky měly otevřené postele a v úloženém prostoru něco rovnaly. Já jak jsem byl rozběhnutý, skočil jsem na tu otevřenou postel, přeskočil na tu druhou a už jsem jenom slyšel rány, jak se ty postele zavřely. Paničky teda měly ohromnou kliku, že zrovna v tom momentě si něco chtěly říct a obě z té pootevřené postele vylezly. Jinak by teda koupily pořádnou ránu. Hned jsem dostal vynadáno, že prý jsem jak vyplašenec. Tak jsem zase raději utekl, přece to nebudu poslouchat. Já přijdu později až mě budou zase chválit. K večeru přišli páníci na dvoreček a já tam nebyl. Netrvalo to dlouho a panička už zase začala vykřikovat kde jsem a volala mi. Jenomže mě s tím fakt štve. Vždyť mi dělá jenom ostudu, copak jsem malý abych se ztratil? Vždyť přece dobře vím kde mám domov. Ale já byl za plotem u sousedů a tam je to bezva. Vysokánská tráva už skoro jak plot. Panička mě tam neviděla ale já jí viděl. To je pěkná schovávačka. Za chvilku jsem šel domů, aby byl klid. Ono to totiž za ty řeči vůbec nestojí. Najednou začalo šíleně pršet. Byl jsem schovaný pod pergolou pod stolem a paničky tam seděly, ale i tak jsem se bál. Naštěstí ten déšť za chviličku přestal a já mohl vylézt. Teď ještě běhám venku, protože je opravdu nádherně. Po tom dešti, i když byl krátký je fakt krásný vzduch.

11. červen 2010 21:23:34

Ráno jsem se šel podívat ven. Zjistil jsem, že je tam opět neskutečné vedro. Raději jsem se sebral a šel jsem zase domů. Přišel jsem do kuchyně a páníčkové nikde. Tak jsem se je vydal hledat. Došel jsem až do ložnice. Všechno tam bylo vystěhované, jenom uprostřed místnosti byly na sobě položené postele. Šel jsem je vyzkoušet, jestli tam vůbec bude možné v noci spinkat, a zjistl jsem, že to asi možné nebude. Postel byla položená dnem vzhůru a to hrozně mačkalo. Chtěl jsem raději odejít pryč, abych náhodou nedostal taky nějakou práci, ale nestihnul jsem to. Panička mě dala igelit, pomohla mi postele zakrýt a pak mi řekla, abych je pořádně hlídal. Tak jsem se na nich uvelebil a sledoval jsem dění. Občas jsem šel zkontrolovat tu novou malbu zblízka, takže když bylo hotovo, zjistil jsem, že jsem stále černobílý, ale trochu jinak, protože tam kde jsem býval černý, jsem měl bílé šmouhy. Docela se mi to líbilo. Řekl jsem si, že změna je život a tak budu zas nějaký čas vypadat trochu jinak. Jenomže panička mi mojí radost zkazila. Lapila mě, namočila hadr do VODY a pod nátlakem mi ten můj nový melír umyla. Fuj, to byla hrůza, jako kdyby nevěděla jak tu mokrou vodu nemám rád. Odpoledne jsem se raději sebral a i přesto, že venku bylo ještě větší vedro než dopoledne, jsem se tam dobrovolně uložil ve stínu a odpočíval jsem. K večeru se konečně sluníčko schovalo a já se mohl vypravit na průzkum zahrádky a k sousedům. I holky se probraly, tak jsme se trochu společně proběhli. Teď diktuju paničce, co mi má napsat do deníčku a přitom se procházím po zahrádce. Před chvilkou mi zakroužila nad hlavou můra, chvíli jsem jí honil a nakonec se mi podařilo ji lapit. Dokonce jsem byl i dostatečně rychlý a než panička přišla, aby mi jí sebrala, tak jsem jí snědl:)

10. červen 2010 21:33:10

Dnešní den jsem celý věnoval intenzivnímu odpočinku. Bylo tak hozné vedro, že se mi nechtělo vůbec nic dělat ani nikam chodit. Jen po ránu, když ještě bylo o něco chladněji jsem trochu prohnal Kikinu. Včera jsem se zaměřil na Zuzku, tak tu jsem nechal odpočívat a pustil jsem se do Kikiny. Ale tak dlouho jako včera jsem nevydržel. Raději jsem se uložil pod keř do stínu a odpočíval jsem. Za celý den jsem zvládnul pouze přejít za zahrádky na židli pod pergolu, do krabice, kterou nám páníci věnovali, a zase zpátky na zahrádku pod keř. Ani domů jsem se neplahočil. Hlad jsem neměl, protože v tom horku se ani nedalo jíst, tak co tam, když je tam stejné vedro jako venku. Až teprve k večeru jsem se probral. A ne jen já, i holky. Tak jsme se trochu proběhli společně po zahrádcce, omrknul jsem novinky u sousedů a pak už jsme jenom tak poléhavali v trávě. Před chvílí pro náš přišly paničky, abychom už šli domů. Jak jsem je slyšel na chodbě, rozeběhnul jsem se za nimi, aby viděly, jak jsem šikovný, že umím přijít úplně sám od sebe. Taky mě za to hodně moc chválily. Zavolaly ještě holky, protože ty tak šikovné jako já nejsou, ale hned jak slyšely svá jména, tak taky přiběhly. Teď se nabaštíme a po tom vyčerpávajícím dnu si půjdu pořádně odpočinout.

9. červen 2010 20:13:10

Dneska bylo od rána venku šílené vedro. Ale mě to během dopoledne ani nevadilo. Nějak jsem se zaměřil na Zuzku a proháněl jsem jí, kde se dalo. Jak jsem jí někde zahlédnul, už jsem po ní vystartoval. Ona by se pořád někde vyvalovala, tak ať má holka trochu pohybu. Moc se jí to nezamlouvalo, protože na mě neustále syčela a vrčela. Bral jsem to tak, že si chce popovídat, tak jsem na ní taky občas něco zavrčel a hnal jsem jí zas dál. Když jsem se pořádně utahal, zalehnul jsem si venku pod pergolou do stínu na židli a odpočíval jsem. Panička vařila v letní kuchyni, tak jsem tam občas za ní nahlédnul, kdyby měla něco dobrého, tak aby věděla, že jsem nablízku, a zase jsem se vrátil na židli. Vydržel jsem tam až do té doby, než na mě začalo svítit sluníčko. To jsem vstal a chtěl jsem se přemístit na můj polystyrén pod keř. Jenomže to nešlo. Ona si tam totiž vyspávala Zuzka. Pak se ráno divila, že jí proháním. Já totiž tušil, že mi provede něco nepěkného, tak jsem jí proháněl prventivně:) Nezbylo mi tedy nic jiného než se přestěhovat na jinou židli, kde byl stín. Tam jsem byl celé odpoledne. Občas jsem se šel podívat domů na páníky, jestli se při malovaní a uklízení neflákají, poskytl jsem jim cenné rady, a zase jsem šel relaxovat. Teď už se sluníčko schovalo a já musím všechnu energii, kterou jsem při odpočinku během dne nasbíral, dostat z těla ven. Tak běhám po zahrádce, byl jsem na střeše, občas zaběhnu k sousedům a myslím, že ještě stihnu i pořádně prohnat ty naše holky, ať se taky trochu proběhnou.

8. červen 2010 19:50:58

Včera večer jsem paničku umňoukal, aby mě nechala venku déle. Sama uznala, že když je tam tak krásně, byla by škoda, abych se od osmi hodin povaloval doma na gauči. Byl jsem rád, protože jsem tam měl fůru starostí. Hned za plotem totiž celý večer pípal nějaký ptáček a já ho nemohl vůbec najít. Lítal jsem stále na plot, k sousedům a zase zpátky na dvorek, ale ptáček nikde. Nakonec jsem to vzdal a v půl desáté jsem dorazil domů. Měl jsem strach, aby vůbec byla tyčinka, když jí jindy dostávám v osm, ale dobře to dopadlo. Pak jsem se ještě nabaštil a pomalu jsem se uvelebil na gauči a šel jsem spát. Ty dvě hodiny, které mi večer chyběly jsem musel pochopitelně dohnat ráno. A tak když jsem šel paničku probudit, bylo to podle ní už v rozumnu dobu, takže hned vstala a šla mě pustit. Kdybych býval věděl, jaké překvapení na mě venku čeká, nařídil bych si budíka. Sotva jsem vyběhnul ze dveří, hopkal mi v trávě naproti malinkatý ptáček, to byl ten, které ho jsem včera celý večer hledal. Byl to ještě mrňousek, který neuměl pořádně létat. Sotva se mu podařilo na chvilku se vznést, popolétl ani ne metr a zase hopkal v trávě. Nespustil jsem z něj oči, stále jsem za ním běhal, nekolikrát jsem do něj opatrně šťouchnul tlapou, abych mu dal najevo, že bychom si mohli spolu hrát, ale neměl na to ani pomyšlení. Byl celý vykulený z toho, kde se ocitl. Jeho máma kosice z něj ale nespustila oči. Létala nad zahrádkou, seděla na stromě a dodávala mu kuráž, aby se nebál a vzlétl. Já byl z toho taky celý vedle. Takhle zblízka jsem na ptáčka nikdy nekoukal. Vždycky jsem si představoval, jak bych ty opeřence proháněl a chytal, ale dneska jsem zjistil, že bych mu nedokázal ublížit. Myslím, že bychom byli za chvíli docela dobří kamarádi. Jenomže panička mi ptáčka sebrala a vysadila ho nahoru na pergolu do větviček. Mohl jsem si sice vyskočit za ním, ale nechal jsem ho být, už měl dneska zážitků až až, tak třeba příště. Nakonec se mu podařilo vzlétnout a jeho máma ho odvedla zpátky do hnízda. Po takovém velikém zážitku jsem si musel pořádně odpočinout. Lehnul jsem si na židli a spal jsem až do odpoledne. Když jsem se probudil, bylo šílené vedro. Vůbec se mi nechtělo nic dělat. Jenom jsem se přemístil pod stůl a spal jsem dál. Až k večeru jsem se probral. Páníci grilovali kuřátko a ta jeho vůně na mě nějak zapůsobila. Hlídal jsem ho, aby nám ho nikdo nesnědl, a když bylo hotové, seděl jsem v první řadě a hlásil jsem se o svůj podíl. Samozřejmě jsme dostali ochutnat všichni. Po večeři jsem si ještě chvilku odpočinul, ale teď už běhám po zahrádce, protože je opět nádherně. Není tak šílené vedro, tak to musím využít a proběhnout se a domů půjdu určitě až zase pozdě.

7. červen 2010 19:34:58

Dneska ráno jsem chtěl jít ven. Jenomže mám pořád problémy s paničkou. Tak jsem se procházel po bytě a zpíval jsem na celé kolo. Samozřejmně, že s paničkou to ani nehnulo. Tak jsem za ní skočil do postele. A opatrně jsem se snažil jí probudit a tichounkým hláskem jsem jí říkal, že chci jít ven. Tento pokus se však nezdařil. Tak jsem na ní zakřičel vééén a kousnul jsem jí do ruky. Ona se na mě koukla a řekla mi, že jsem otravný jako moucha a abych koukal jít spát. Prý ještě není pět hodin. To si ale myslím, že už bylo o hodně víc. Tak jsem zase začal zpívat a byl jsem přesvědčený, že to zabere. Ale nic. Asi v půl sedmé se panice uráčila a vstala. Hned mi šla otevřít a já mohl konečně ven.Pořádně jsem proběhnul všechny moje stanoviště. Mrknul jsem i k sousedům a šel jsem se ukázat. Dostal jsem snídani, najedl jsem se a šel zase ven. Tam už jsem se uložil na židli a odpočíval. Vždyť jsem měl hotovo. Tak si tak venku hezky pospávám a najednou slyším, že mě panička volá. Tak jako ten vzorný a poslušný kocourek jsem hned letěl. A dozvěděl jsem se, že budu se Zuzkou hlídat, protože páníci jedou pryč. Tak to kdybych býval věděl, tak bych teda domů nešel. My chudáci zase budeme zavření doma a páníčkové si jedou na výlet. Byli tam pěkně dlouho. Ale když se vrátili, tak jsem byl moc rád. Nejdříve mě otevřeli dveře na dvorek a já letěl ven. Za chvilku jsem se ale vrátil, abych se s nimi přivítal a zase jsem šel zpátky. Nejraději bych byl venku hodně dlouho, protože je moc hezky, ale zase v osm hodin budu mít tyčinku a tak teď nevím, jestli mám na ní běžet domů a už tam zůstat nebo ukecat paničku a být ještě chvíli venku a teprve potom si dát tu tyčinku. Ale asi tak to bude nejlepší. Ještě budu venku a potom udělám smutný oči a tyčinka bude taky.

6. červen 2010 21:29:48

Dneska byla venku pořádné vedro. Naštěstí jsem si všechna důležitá místa stačil proběhnout ráno, kdy sluníčko příjemně svítilo a ještě tolik nehřálo. Byl jsem totiž brzo vyspinkaný, a tak jsem každých pět minut chodil za paničkou do postele, aby už vstávala a šla mě pustit. Stále odmlouvala ale před sedmou hodinou už mému nátlaku neodolala a pustila mě. To bylo prima. Hned jsem se utíkal podívat k sousedům, ale zdržel jsem se tam jen na chvilku a běžel jsem se zase ukázat domů, aby panička věděla, že neuděla chybu, tím že mě pustila, protože na mně je spolehnutí. Teplo bylo stále větší a větší a já byl stále línější a línější. Nechtělo se mi ani nikam chodit, dokonce ani holky jsem neproháněl, jenom jsem se vyvaloval střídavě na židli a pod keřem. Odpoledne přišly paničky a daly se do uklízení na dvoře. Tak jsem jim pomáhal a radil. Myslím, že beze mně by to moc dobře neuděly. To mě utahalo, že jsem se uložil na židli a opět jsem usnul. Večer už bylo zase krásně, jenomže já musel v osm hodin domů na tyčinku, tu si přece nenechám ujít. Když jsem jí snědl, šel jsem si lehnout na gauč a ještě jsem se prospal. Teď už bych ale zase šel docela ven. Jenomže panička říká, že to nejde, že musím počkat na ráno. Ach jo, co se dá dělat.

5. červen 2010 21:14:45

Dneska ráno, když jsem se vyspinkal, tak jsem šel vzbudit paničku. Ona mi vůbec nenadávala, dokonce mi řekla, že jsem její brouček a že ví, že chci jít ven. Že prý mi půjde otevřít, ale musím se přijít ukázat. Tak jsem vyběhnul. To byla paráda, ve vzduchu to tak krásně vonělo. Řekl jsem si, že určitě bude dneska krásný den. Proběhl jsem svá místečka a šel jsem se kouknou na paničku. Byl jsem pochválen. Tak jsem vyrazil znovu. Pobíhal jsem po dvorku, ale dlouho to netrvalo a sluníčko začalo pěkně hřát. Nejdříve to bylo primové, ale později už mi bylo veliké teplo, tak jsem se schoval do stínu. Přes den jsem moc nevycházel, ale k večeru už to bylo lepší. Taky jsem měl velikánské štěstí. Povedlo se mi chytit můru. Já měl takovou radost a honem jsem utíkal za paničkou. Jenomže ta když viděla co mám v tlamičce, sebrala mi jí, pochválila mě jak jsem šikovný a otevřeným oknem jí vypustila ven. To mi teda docela naštvalo. Tak jsem si řekl, že už jí nic nebudu ukazovat. Večer byla panička venku a já jsem zase měl štěstí. Taková maličká, můrečka a už panička viděla jen jak jsem jí spolknul. Dostal jsem vynadáno, že prý jsem čuník a že mi bude bolet bříško, ale není to pravda. Panička tomu vůbec nerozumí. Když bylo osm hodin, tak jsem šel na tyčinku. Myslel jsem si, že ještě půjdu ven, ale panička mi řekla, abych už byl doma, že jsem byl venku celý den. Nejdříve mě to štvalo, ale potom jsem jí dal za pravdu. Šel jsem do obýváku, lehl jsem si na křeslo a odpočívám.

4. červen 2010 21:00:55

Dneska přijeli zase ti cizí pánové. Přijel i nějaký jiný, který dorazil hodně brzo. Dokonce tak brzo, že se mi ještě ani nechtělo vstávat. Ale přemohl jsem se. Dokonce jsem došel až do kuchyně a obětoval jsem se natolik, že jsem tam chvíli setrval a nasnídal jsem se. To byl ale maximální výkon, kterého jsem byl schopen. Hned jsem se zase odebral do obýváku, vyskočil jsem si na gauč a ještě jsem pokračoval ve spánku. Když jsem se dostatečně vyspinkal, zjistil jsem, že venku krásně svítí sluníčko, a tak jsem se rozhodl, že tam chci, ať si je u nás třeba tisíc cizích pánů. Šel jsem ke dveřím a mňoukal jsem na paničku, ať mě tam pustí. Jenomže se nenechala přesvědčit. Slíbila mi ale, že dneska budou mít brzo hotovo a pak budu moct vyrazit ven. I přesto jsem to ale zkoušel a stále paničku přemlouval. Před polednem jsem se konečně dočkal.Všichni odjeli a já mohl uhánět ven.Sice to bylo jenom na chvilku, protože jsme čekali ještě na další pány, ale každá chvilka je dobrá. Opravdu jsem se moc proběhnout nestačil a pánové dorazili. Panička mě odnesla domů a zase zavřela dveře, abych nemohl utéct. Tak jsem si vyskočil zase na gauč a usnul jsem. Naštěstí to netrvalo dlouho a pánové odjeli. Ti prý byli poslední, od teď už k nám vůbec nikdo cizí nepřijede a my budeme zase moct v klidu běhat venku od rána až do večera. To bude prima. Hned odpoledne jsem si to vyzoušeli a mooooc se nám to líbilo.

3. červen 2010 19:09:14

Dneska ráno lilo jako z konve, takže mě to ani ven příliš nelákalo. Je pravda, že kdybych měl možnost, přeběhnul bych pod pergolu a alespoň chvilku bych tam poseděl, ale stejně mi posloužilo i otevřené okno. Trochu jsem se v něm nadýchal čertvého vzduchu, pak jsem se přesunul ke druhému oknu, které bylo zavřené, lehnul jsem si na pelíšek na parapetu a spal jsem. Dneska byli pánové na chodbě docela potichu, tak jsem si říkal, že bych se na ně mohl jít podívat a trochu se s ními seznámit. Panička mě tam ale nepustila. Stále se vymlouvá, že je otevřeno na ulici a já bych utekl. Když ale pánové přišli do kuchyně, myslím si, že mě panička nemusela před nimi schovávat v pokoji. Klidně nás tam všechny nahnala a zavřela dveře. Já jsem se teda rozhodl, že tam nebudu. Hrabal jsem tlapkou pod dveřmi, ale podařilo se mi jenom odhrnout koberec a do kuchyně jsem se stejně nedostal. Nakonec jsem to vzdal, zase jsem si vyskočil na okno a usnul jsem tam. Když odpoledne pánové odjeli, hned nás páníci pustili ven. Nejdříve jsem samozřejmě musel prohlédnout všechno na chodbě, a pak jsem se konečně dostal na dvorek. Naštěstí už nepršelo, takže jsem tam mohl všechno důkladně prozkoumat. Potom jsem si vyskočil na střechu na kůlnu a pořádně jsem se rozhlédnul, jestli je někde něco nového. Teď jsem se přišel ukázat domů, aby zase panička nemusela chodit ječet na dvorek, shánět mě a dělat mi ostudu, a už zase poběžím. Myslím, že se dřív jak v osm hodin na tyčinku nevrátím:)

2. červen 2010 19:25:24

Dneska už jsem se s tím rámusem u nás v baráku docela smířil. Když mě panička řekla, že zase nemůžu jít ven, šel jsem do obýváku, uložil jsem se na gauči a spinkal jsem. Probudil mě podezřelý zvuk v kuchyni. No jasně, panička krájela masíčko. Hned jsem jí běžel pomáhat, abych si vysloužil odměnu. Potom jsem zase zkusil paničce naznačit, že bych se docela rád podíval ven. Jenomže to stále nešlo. Nakonec jsem si dobrovolně nechal navléknout kšíry, musel jsem paničce slíbit, že dneska žádné kouzelnické chvaty dělat nebudu a šli jsme se podívat alespoň na balkon. Tam ležela Míša. Tak jsem se spolu pozdravili, chvilku jsme si popovídali, já jsem se ještě skrz zábradlí podíval na dvorek a k sousedům a šli jsme domů. Docela mi taková "procházka" stačila. Venku byla docela zima, tak co tam. Šel jsem do ložnice, vyskočil jsem si na okno, chvíli jsem se díval na ulici, až mě to uspalo. Když jsem se probudil, lilo už jako z konve. Ani se mi nechtělo vstávat. Jen jsem chvilku sledoval jak stékají kapky po skle a zase jsem usnul. Když k večeru pánové odjeli, šel jsem zkontrolovat, co dneska dělali. Ale hlavně jsem měl v hlavě, že na konci chodby jsou dveře na dvorek a těmi musím projít a vydat se na pochůzku. Jenomže ve dveřích jsem zjistil, že stále lije jako z konve a nedá se nikam jít. Rychle jsem to přeběhnul a schoval jsem se pod pergolou. Trochu jsem se odtamtud porozhlédnul po zahrádce, zase jsem to proběhnul zpátky a už jsem tam nešel. Najedl jsem se a šel jsem si lehnout do obýváku na gauč. Byla puštěná televize, tak jsem se začal dívat, protože tam zrovna dávali hrozně zajímavý pořad. Panička se na mě přišla podívat a smála se mi, že sleduju Večerníček, ale mě je to fuk, ať se mi směje, ona neví, že po takové hezké pohádce se mi teď bude krásně spinkat:)

1. červen 2010 19:31:06

Včera jsem byl z toho hrozného bouchání a vrčení u nás na chodbě celý nesvůj. Ale dneska jsem si řekl, že to vůbec nebudu vnímat. Ti pánové jsou schovaní za dveřmi, na mě nemůžou, tak co bych se kvůli nim stresoval. Rozvalil jsem se na křeslo a pořádně jsem se prospal. Když pánové přišli do kuchyně na svačinu, panička mě zavřela v pokoji, abych se nebál. Ale já se nebál, spíš naopak jsem byl zvědavý, co se v kuchyni děje. Lehnul jsem si ke dveřím, nalepil jsem na ně ucho a poslouchal jsem. Dokonce jsem se chvílemi i přitisknul k podlaze a pod dveřmi jsem nakukoval do kuchyně. Během dopoledne mě zase popadla chuť vyrazit na procházku. Stoupnul jsem si ke dveřím, ale hned mě panička oznámila, že nikam jít nemůžu, leda že bych šel na kšírách. Jinou možnost, že nemám. To se panička divila, když jsem vůbec neprotestoval a řekl jsem jí, že když to teda jinak nejde, tak se z toho taky nezblázním a ať mi klidně kšíry oblékne, že teda půjdu tak. Divila se jestli nejsem nemocný, ale navklékla mi je a šlo se. To panička ještě nevěděla, co jsem na ní vymyslel. Došli jsem na dvorek, dokonce i kolem těch pánů jsem prošel, a odvedl jsem paničku až na zahrádku. Uprostřed zahrádky jsem udělal kouzelnický chvat a panička držela v ruce vodítko, na něm kšíry a to bylo všechno. Kocourek už prachal schovat se za skleník:) Panička začala ječet, že jsem zdrhnul, že to není možné, protože kšíry jsem měl pevně utažené, nic se nepřetrhlo ani nerozeplo... ale hlavní věc byla, že já to dokázal a byl jsem volný jako pták. Bohužel ne nadlouho. Druhá panička slyšela, že se něco děje, přihnala se na dvorek a já byl v pasti. Mám za skleníkem v keři tajný úkryt, o kterém panička neví. Jenomže mě paničky obklíčily. Každá šla z jedné strany skleníku a na zbývající dvě strany jsem utéct nemohl - tam je ten skleník a na druhé straně plot k sousedům. Nakonec mě panička vytáhla ze skrýše, opět mi navlékla kšíry (to už jsem teda pořádně protestoval, protože jsem byl vzteky bez sebe, že mi to nevyšlo) a jako zajatce mě odvlekla domů. Navíc mi řekla, že teď už si se mnou ven netroufne a budu hezky zítra celý den sedět doma na zadku a ven se podívám, až u nás nikdo nebude.

31. květen 2010 18:45:10

Věděl jsem, že to dneska budu muset vydržet a zůstat zavřený doma. I přesto jsem hned ráno šel ke dveřím a mňouknul jsem na paničku, jestli si to náhodou nerozmyslela, že bych přece jenom šel raději ven na pořádnou pochůzku. Ale nevyšlo to. Panička mě nepustila a řekla mi, že teď se mi to sice zdá asi divné, ale za malou chvíli zjistím, že je mi doma lépe. Netrvalo to dlouho a přijeli k nám zase nějací pánové. Tentokrát si přivezli s sebou ještě hlučnější nářadí než minule a začali kopat dlažbu na chodbě. Byl jsem fakt rád, že jsem doma schovaný a máme zavřené dveře. Proti tomu rachotu to moc nepomohlo, ale alespoň jsem ty pány neviděl a nemusel jsem se jich bát. Za chvíli jsem si na ten hluk trochu zvykl a uložil jsem se v obýváku, chvíli na křesle, chvíli na gauči a chvíli pod stolem. Moc mi to poléhávání nebavilo. Pak jsem se šel podívat do ložnice. Panička přišla za mnou a chvíli jsme si spolu hráli. Když už jsem ten hluk ani moc nevnímal, rozhodnul jsem se, že bych mohl jít ven. Stoupnul jsem si ke dveřím, ale nešlo to tentokrát ani na kšírách. Všude po chodbě byly rozmlácené dlaždičky a mohl bych si je zapíchnout do tlapky. Navíc ten rámus, i když se to nezdálo, byl díky zavřeným dveřím dost tlumený a tou chodbou bych zkrátka projít nedokázal. Raději jsem si vyskočil do okna a ven jsem se jenom díval. Potom panička vymyslela, že bych se mohl podívat alespoň na balkon. To jsem souhlasil a už jsem se hrnul ke dveřím. Jenomže ona mi přinesla kšíry a řekla, že bez nich to nepůjde. Tak jsem se odrazil a utekl jsem se schovat do obýváku pod stůl, protože na navléknutí se do té hrůzy jsem neměl ani nejmenší náladu. Odpoledne už jsem byl pořádně unavený, že jsem se uvelebil na gauči a i přes ten hluk jsem usnul. Pánové odjeli až k večeru. Panička mi otevřela dveře na chodbu a řekla mi, že už můžu konečně běžet ven. Vystrčil jsem hlavu ze dveří a hned jsem zacouval zpátky. Nám se ztratily schody a chodba. Teda ne jako úplně, ale nebylo tam to co vždy, jenom omlácený beton. Rozhodl jsem se, že na to nešlápnu. Kdoví, kam bych se třeba mohl propadnout. Až když panička sešla po schodech dolů a zavola mě, abych se nebál, že se po tom dá úplně normálně chodit, tak jsem to teda zkusil. A šlo to. Sotva jsem sešel dolů, objevil jsem na chodbě soustu zajímavých věcí - různé kbelíky a pytle a nářadí... všechno jsem to musel pořádně prozkoumat a teprve potom jsem vyběhnul na dvorek. To byla úleva. Konečně venku. Nevěděl jsem, co dřív. Běhal jsem po zahrádce, utíkal jsem za plot, pak mě zase napadlo, že musím prozkoumat pořádně tu chodbu, tak jsem se vrátil, hned jsem zase utíkal na střechu...mám toho ještě moc, co musím stihnout, protože zítra se ven asi opět hned tak nedostanu. Ach jo, už aby to bylo hotové.

30. květen 2010 19:09:11

Ráno jsem se vypravil za paničkou do postele, abych jí upozornil, že je nejvyšší čas pustit kocourka ven. Chvíli jsem jí přemlouval, ale jako vždy to k ničemu nevedlo. Tak jsem se uvelebil vedle ní v posteli a čekal jsem, až sama uzná za vhodné vstát a pustit mě. Najednou se do ložnice přihnala i Zuzka. Jak mě uviděla v posteli, přikrčila se vedle postele a číhala na mě. Tak jsem si řekl: "Jen počkej, holka, já tě převezu." Viděl jsem jí, že leží vedle mě, ale já se odrazil a skočil po ní přímým skokem před sebe. To jsem se ale lekl. Zuzka nikde a já viděl před očima jen hvězdičky. Nebylo to tím, že by Zuzka stačila utéct, skok byl naprosto přesný, ale bohužel jsem neskákal po Zuzce, ale skočil jsem na zrcadlo. Ta se mi začala řehtat a panička se k ní hned přidala. Ale alespoň k něčemu to bylo, paničku to chechtání probralo, vstala a pustila mě ven. To ale není jediný můj dnešní nezdar. Dopoledne jsem přiběhnul do kuchyně, abych zkontroloval, co panička vaří. Měl jsem chuť na masíčko, a tak jsem se rozhodnul, že nebudu čekat, než se panička rozmyslí, jestli mi dá ochutnat nebo ne, a vyskočil jsem si na kredenc. První, co mi padlo do oka byl hrnec. Hned jsem se k němu rozeběhnul. Nakouknul jsem dovnitř a zajásal jsem. Na dně ležel kus masa. Hned jsem sklonil hlavu, že ho ochutnám, a v tom jsem opět narazil. Takovou zradu jsem teda nečekal. Masíčka jsem se ani nedotknul, protože bylo potopené ve vodě a já si namočil čumáček. Brr, takový šok! Hned jsem seskočil na zem a úplně jsem zapomněl, co jsem vlastně na kredenci hledal. Naštěstí mi to panička připomněla a dala mi odškodné za to trauma. Odpoledne šla panička na půdu a přinesla na zítřek fólie na zakrytí. Položila je na chodbě a odešla. Počkal jsem si až zmizí a šel jsem si je trochu prohlédnout. Vzal jsem to teda důkladněji. Musí přece projít pořádnou kontrolou. Jenomže byly ještě zabalené v balíčku, tak mi nezbývalo nic jiného, než ten obal prokousat a kus fólie vytáhnout. Sotva jsem začal pomocí zubů provádět kontolu, přihnala se panička a začala mi nadávat, že s takovou fólií už se nic nezakryje. A opět mi lhala. Večer tuhle poupravenou fólii vzala a šla s ní zakrýt něco dolů do bytu. Šel jsem s ní a na vlstní kůži jsem vyzkoušel, že je fólie v pořádku. Vlezl jsem si pod ní a nechtěl jsem vylézt, dokud v ní neudělám pár ozdobných dírek. Jenom mě štve panička, protože by nejraději nechala fólii takovou neupravenou, a přitom po mé úpravě vypadá mnohem lépe:)

29. květen 2010 19:29:04

Dneska jsem si musel pořádně užít, že u nás nikdo nic nebourá a netluče a já můžu být v klidu bez omezování na kšírách venku. Trávil jsem tam téměř celý den. Kromě páru okamžiků, kdy jsem byl na chodbě. Musel jsem znovu všechno pořádně prozkoumat a prohlédnout, ale to mi ani tolik práce nedalo. Spíš jsem objevil, že je chodba úplně vyklizená, neplete se mi v cestě žádná skříňka ani rohožky ani koberečky, jenom pár balíků nových dlaždic, které jsou ale taky docela fajn, protože se po nich dobře prolézá, a tak jsem si vzal jednu z těch objevených myšek a lítal jsem s ní po chodbě jako blázen. Jinak jsem celý den střídavě ležel pod keřem a v té vystěhované polici jako včera. Tam se mi to hrozně líbí a ne jen mě. Všichni v ní odpočíváme jako na palndě:) Rozhodně bych byl bych pro, aby ji páníci nechali venku nastálo.

28. květen 2010 21:18:30

Ráno mě panička nejen nepustila na balkon, ale dokonce zavřela dveře i na chodbu a musel jsem zůstat doma. Za chvíli mi bylo jasné proč. Přijeli k nám úplně cizí pánové a něco dělali na chodbě. Docela mě rozčilovali. Nemohl jsem kvůli nim ven a ještě navíc jsem ani nemohl spát, protože bouchali do zdi a vrtali a dělali hrozný rámus. Chvíli jsem seděla na křesle a poslouchal jsem ten rachot, pak jsem před ním chtěl utéct, tak jsem se schoval pod stůl, ale vůbec to nepomohlo. Když jsem si na hluk zvykl, začal jsem být pěkně nervózní z toho, že nemůžu ven. Nakonec jsem se snížil k tomu, že jsem si nechal navléknout kšíry a potupně jsem se nechal odvést na dvorek. Udělal jsem tam průzkum důležitých míst, a pak jsem nechal své tělo na chvíli odpočinout na lavičce. Včera páník vystěhoval na dvorek z chodby regál, ve kterém se nám krásně leželo, tak jsem ho šel zase omrknout a uvelibil jsem se v něm. A pak se šlo domů. Jenomže všechno předtím se událo v době, kdy ti pánové svačili a pak jenom tak něco drobného upravovali, ale teď už zase bouchali a vrtali a já měl projít kolem nich. To ani náhodou. Nakonec to dopadlo tak, že mě panička vzala do ruky, vylezla se mnou na vyvýšené místo, druhá panička to obešla po chodbě, vyšla na balkon a tam si mě převzala. Když panička došla za námi, ještě jsme tam chvilku seděli na sluníčku. Potom jsem se musel řádně umýt v místech, kde jsem měl ty odporné kšíry, aby nikdo nic nepoznal a šel jsem omrknout z okna, jestli už se náhodou pánové nechystají odjet. Ale bohužel. Dočkal jsem se až odpoledne. Hned jsem se vydal na průzkum. Nedřív jsem si prohlédnul trochu tu chodbu, a pak jsem šel konečně zcela svobodně a bez omezení ven. Měl jsem po celém dni opravdu co dohánět. Ani se mi večer nechtělo domů, jenože to bych zase prošvihnul tyčinku, a to by mě fakt mrzelo.

27. květen 2010 19:40:18

Dneska jsem to ráno pěkně prošvihnul. Panička vstávala dřív než já. Jenomže je to nespravedlivé. Ona mě totiž pěkně převezla. Já spinkám v obýváku na gauči. Nebudu se přece tlačit někde na pelíšku. Panička nechala zatažené žaluzie a mě se tak krásně spinkalo. Pořád byla tma, ani to sluníčko jsem neviděl. Ale jak jsem vstal, hned jsem běžel ven. Proběhnul jsem si svoje místečka a šel se mrknout domů. Panička mi pochválila, jak jsem vzorný a já důležitý zase odešel. Ale za chvilku jsem zase letěl domů Hezky jsem se nasnídal, trochu jsem se proběhl po bytě a šel jsem ven. Najednou začalo pršet. Já zaletěl pod pergolu a čekal co bude dál. V tom trochu přestalo a já se rozběhl a už jsem byl doma. Netrvalo to dlouho a už zase svítilo sluníčko. Od té doby jsem pořád venku a moc se mi tam líbí. Ale poctivě se chodím paničce ukazovat, protože nemám chuť poslouchat nějaké řeči, ale tu chválu, kterou vždy panička pronese, tu teda slyším moc rád.

26. květen 2010 18:59:54

Ráno jsem utíkal ven, jenomže jsem zjistil, že není zrovna moc o co stát. Všechno bylo mokré, na zahrádce bláto a sluníčko, které by vysvitlo a vodu vysušilo bylo někde v nedohlednu. Proběhnul jsem nejnutnější místečka, abych provedl zběžnou kontrolu a vrátil jsem se domů. Uložil jsem se na gauči a spal jsem. Probudil jsem se až v poledne. Podíval jsem se ven z okna, a když jsem zjistil, že sluníčko stále nesvítí a od rána tam vlastně není vidět ani nejmenší změna, vrátil jsem se na guač, natáhnul jsem se hezky uprostřed a pokračoval jsem ve spaní. Odpoledne už jsem měl toho odpočívání plné zuby. Chvíli jsem jenom tak bloumal po bytě, panička si vzala myšku na prutu a hrála si chvíli s námi, a potom jsem se teda rozhodnul, že to půjdu omrknout ven. Kupodivu jsem zjistil, že tam taková zima, jak se to z okna jevilo, není. Šel jsem se podívat k sousedům, pak jsem se prošel po zahrádce a šel jsem domů, aby mě panička pustila na balkon. Chvilku jsem tam poseděl a pak jsem si vyskočil na střechu. Když jsem si odtamtud prohlédl novinky na ulici, seskočil jsem zpátky na balkon a dolů na dvorek. Tam jsme se potkali s Kikinou, tak jsem se pořádně honili. Když mi utekla, vydal jsem se ještě na střechu na kůlnu. Naše kůlna sousedí se sousedovic kůlnou a u nich na střeše seděl nějaký neznámý kocour. Tak jsem se usadil kousek od něj a trochu jsme si popovídali o životě. Nad hlavami nám zpíval špaček, který tam má budku, a my se domlouvali jak to udělat, abychom se po železné tyči dostali za ním. Kocour nebyl schopen vůbec nic vymyslet, a tak jsem si řekl, že s ním teda kamarádit nebudu. Postavil jsem se proti němu, houknul jsem na něj, ať jde z mojí střechy pryč a pořádně jsem naježil kožich, aby viděl, že to myslím vážně. Zabralo to, kocour se sebral a utekl kamsi k sousedům na dvorek. Prošel jsem si mojí střechu křížem krážem a vrátil jsem se domů. Jen jsem se ukázal paničce a hned jsem zase utíkal na dvorek, protože domů se mi ještě nechce ani náhodou. Musím dohnat to, co jsem zameškal během celodenního povalování na gauči.

25. květen 2010 18:59:08

Dneska už jsem to ráno zase nemohl vydržet. Moc jsem chtěl jít ven. Neustále jsem volal na paničku, že chci ven, ale nějak to nepomáhalo. Když jsem viděl, že vstává tak jsem se zaradoval. Jenomže panička mi řekla, že je půl šesté a to že hodní kocourkové ještě venku nelítají. To nevím proč. Zase se to muselo řídit podle holek, protože ty ještě spaly. Nakonec to dopadlo zase pro mě špatně. Bylo čtvrt na sedm a panička odcházela. Letěl jsem s ní po schodech dolů, v bláhové představě, že už mi jde otevřít. Ale nešla. Řekla mi, že teď musí odejít a že prý přijde brzy a do té doby musím počkat, teprve potom mě pustí ven. Ale dopadlo to dobře. Opravdu byla doma už v sedm. Hned mi otevřela na dvorek a já letěl. Ona se šla se mnou podívat, prý aby věděla, co jsem měl v hlavě tak důležitého. Ta se divila. Moje první cesta vedla rovnou ke konvi s vodou. Jé to byla žízeň. Pak jsem proběhl vše důležité, mrknul za plot a šel domů. Protože bylo všechno strašně mokré, dorazil jsem mokrý i já. Ale to nevadilo, protože panička mi hned vysušila kožíšek. Jak to bylo hotové letěl jsem ven znova. Najednou začalo pršet. Tak jsem šel domů. Alespoň jsem si taky mohl chvilku odpočinout. Když začala panička vařit oběd, musel jsem jít taky pomáhat. Holky už tam byly všechny v pozoru a já bych zase byl za ulejváka, který nic nedělá. Tak jsem taky pomáhal. Pak jsme šli ven a já jsem musel holky trochu prohnat. Já nevím co je s nima, ale připadají mi nějaké lenivé. Odpoledne byly s námi venku i páníci. Ležel jsem pod keříkama na polystyrénu a odpočíval. V tom panička začala foukat do pavučiny na pavouka. Jak jsem to slyšel, mě to tak rozčílilo, že jsem vyskočil z mého úkrytu a skočil po paničce a kousnul jsem jí. Ta se divila. Když viděla co to se mnou dělá, ještě víc foukala na tu pavučinu a já fakt z toho úplně šílel. Když mě to unavilo, musel jsem si odpočinout. Padnul jsem uprostřed chodníku a odpočíval jsem. Teď už je klid. Panička šla domů a já si pěkně na dvorečku užívám sluníčko.

24. květen 2010 19:00:56

Dneska brzo ráno páník někam odjel. Když se chystal k odchodu, šel jsem za ním do kuchyně a zkoušel jsem ho umňoukat, že by mi mohl pustit ven. Řekl, že je ale ještě brzo a vlastně měl pravdu. Vždyť se mi ještě chtělo docela spinkat. Šel jsem zpátky do obýváku, že se uložím na gauči a budu spát dál, ale v tom mi svitlo - páník odchází a to znamená, že jeho postel je prázná:) Hned jsem se tam rozeběhnul. Uvelebil jsem se hezky uprostřed, natáhnul jsem se na bok, pořádně jsem si nátáhnul nohy a spal jsem dál. Když jsem se vyspinkal, panička mě pustila ven. Proběhnul jsem se po zahrádce a šel jsem si lehnout pod keř. Za chvíli jsem slyšel paničky na chodbě. Běžel jsem se podívat, co se děje. Panička mi řekla, abych se nebál, že se mnou bude doma, jenom druhá panička někam musí jít. Byl jsem rád, že nezůstanu doma sám, ale stejně jsem vyskočil do okna a na paničku jsem čekal. Až když se vrátila, přestěhoval jsem se zase pod keř. Hezky jsem si tam poklimbával, když mě v poledne probudila hrozná rána. Lekl jsem se a utíkal jsem se schovat domů. To už na mě po cestě spadlo pár kapek. Panička rychle nahnala domů i holky a sotva za námi zavřela dveře, spustil pořádný liják a ještě několikrát zahřmělo. Během chvíle se všechno uklidnilo a zase vysvitlo sluníčko. Celé odpoledne jsem byl venku. Občas trochu zapršelo, ale to nebylo ani pořádně znát. A navíc mě to bylo fuk, protože jsem měl na polystyrénu pod keřem náš stan a v něm jsem byl hezky schovaný. K večeru se začalo blýskat a přihnala se další bouřka a liják. Jak přestalo pršet, šel jsem se podívat ven. Ani celý dvorek jsem nestačil přejít a začalo lít nanovo a opět přišla bouřka. Takže už jsem ven nešel a ani už tam dneska nepůjdu, protože už zase začala další bouřka.

23. květen 2010 19:40:13

Jak jsem ráno viděl, že svítí sluníčko, hned jsem utíkal ven. Těšil jsem se, jak se schovám pod keř na můj polystyrénový pelíšek a budu tam celý den hezky schovaný číhat na ptáčky. Jenomže sotva jsem vkročil na zahrádku, došlo mi, co panička včera provedla. Všechnu trávu kolem keře mi posekala a já se nemám za co schovat. I přesto jsem se tam uložil, ale nebylo to ono. Ptáčkové mě asi viděli a vůbec se ke mě nepřiblížili. Tak jsem se vydal blíž za nimi. Nedříve jsem šel na bakon, usadil jsem se na zídku vedle zábradlí a sledoval jsem, co se kde děje. Rozhled jsem měl dobrý ale nebylo to ono, protože jsem neviděl na ulici. Tak jsem se odrazil a vyskočil jsem nahoru na střechu. Omrknul jsem to pěkně z výšky, podíval jsem se, jestli náhodou nesedí ptáčkové na anténě, a protože tam nebyli, vrátil jsem se zase zpátky na dvorek. Uložil jsem se opět pod keř a chvilku jsem si schrupnul. Odpoledne přišly ven paničky. Vyndaly si na židle sedáky, ještě si pro něco odběhly a já využil situace. Vyskočil jsem si pěkně na židli, zatočil jsem se do klubíčka a než se panička vrátila, už jsem spinkal. Ta se čertila, ale mě to bylo fuk. Ať si jde sednout pod ten keř, když mi to tam tak pokazila.

22. květen 2010 19:48:19

Já to věděl, že bude dneska krásně. Taky jsem se snažil ráno paničku probudit, protože jsem se chtěl už jít podívat ven. Ale nic z toho nebylo. Panička mi řekla ať koukám zalézt do pelíšku a spím, protože ještě není ani pět hodin. Tak jsem odešel a strašně dlouho jsem čekal, aby panička zase nenadávala, a šel jsem znovu. Teda já jsem se úplně lekl, prý je čtvrt na šest a mám zase mazat spát. Já to fakt zkoušel každou čtvrt hodinu. Panička už byla na mě docela naštvaná, protože mi nakonec řekla, že mě vyhodí ven a zamkne a uvidíme, kdo bude brečet. Prý já venku. Jenomže já vím dobře, že to by mě nikdy neudělala. Taky, že né. Když bylo půl sedmé, vyskočila z postele a šla mi otevřít. Dveře nechala otevřené a šla ještě spát. Jé, to bylo prima. Hned jsem si proběhl všechny moje místečka, skočil jsem si i za plot, to abych na něco nezapomněl a pak jsem se šel paničce ukázat. Ale sešli jsme se v kuchyni a konečně od rána jsem poprvé uslyšel, že jsem šikovný a hodný, když se jdu ukázat. Že teda panička vůbec nemá žádnou starost. Když jsem si vyposlechl pochvalu, že mi to teda udělalo dobře, hned jsem zase letěl ven. To bylo tak primové. Bylo krásně, dopoledne tam za mnou přišel páníček a odpoledne zase paničky. Páníček totiž koukal na hokej. Já taky někdy s ním koukám, ale dneska ne. Dneska je to lepší venku. Když mu to skončilo, tak přišel taky za námi. To jsem byl moc spokojený kocourek. Všichni jsme byli venku. Zajímavé bylo, když panička šla sekat trávu a vyjela ven se sekačkou. Nejdříve jsem se bál, protože ta sekačka moc vrčela, ale pak jsem jí šel prozkoumat. Dokonce jsem si na ní vyskočil a už jsem se jí nebál. Potom s ní panička jezdila okolo mě a vůbec mi to nevadilo. Když páníci odešli domů, šel jsem se za chvilku na ně mrknout, ale hned jsem vběhnul na balkon a ještě jsem od tamtud vyskočil na střechu a mrknul jsem se do ulice. Chvilku jsem se tam zdržel a pak jsem zase skočil dolů na balkon a z balkonu na dvorek a uložil jsem se na mém polystyrénu a ještě pořád tam jsem. Mě se nějak dneska nechce domů.

21. květen 2010 20:21:26

Dneska ráno mě panička předběhla. Vstávala dřív než já. Ale jak jsem jí zaslechl, hned jsem za ní utíkal. Pořádně jsme se přivítali, pohladili a hned jsem letěl ven. Proběhl jsem nejdůležitější místa a šel jsem se ukázat. Ale opravdu jen ukázat a zase hurá zpátky. Venku počasí zase nebylo nic moc, ale hlavně že nepršelo. Prošel jsem si svojí trasu, na nic jsem nezapomněl a usadil jsem se pod keříky na můj polystyrén a pozoroval co se děje. A taky se dělo. Netrvalo dlouho a ten vetřelec už byl u nás na dvoře zase. Tak jsem po něm vyjel. To teda nečekal, protože mě neviděl, to je totiž fakt dobré místečko, ale ten mazal. Jen jsem se na něj kouknul a už hnal za plot. Přes poledne jsem šel domů. Najedl jsem se a šel si odpočinout. Když jsem se vyspinkal venku už bylo krásně. Svítilo sluníčko. Tak jsem hned letěl ven. Byl jsem tam celé odpoledne. Pak tam za námi dorazila i panička, trochu si s námi pohrála, hlavně s provázkem. Za ty dny co bylo ošklivo už nám to docela chybělo. Pořádně nás prohnala a odešla. Já jsem tam zůstal. Už byl večer. Holky byly všechny už doma a já byl na dvorku sám. Vůbec nikdo pro mě nepřišel, dokonce mi ani panička nevolala. Zdálo se mi to nějaké divné. Už jsem si říkal, jestli třeba na mě nezapomněli. Tak jsem šel domů sám. Téda, to panička koukala a jak mi chválila, že jsem šikovný a přišel jsem sám. No to je pravda, jenože panička neví, že jsem přišel domů na tyčinku, protože v té době jí zrovna dostávám. Ale to jsem paničce neřekl, ať má radost a myslí si, že jsem takový šikulka. Tyčinku už jsem zbaštil, teď jsem se uložil na modrý polštářek a musím si taky trochu odpočinout.

20. květen 2010 18:32:41

Dneska bylo na můj vkus venku nějak moc mokro. Na zahrádce bylo bláto, všechny keříky byly zmáčené a já měl co dělat, abych se jim úspěšně vyhýbal, aniž bych si namočil kožíšek. Párkrát se mi to taky nepodařilo. Protože já s vodou zrovna moc nekamarádím, prošel jsem si rychle, co bylo třeba a šel jsem domů. Odpočívat se mi nechtělo, tak jsem si vzal plyšáka a pořádně jsme se spolu poprali. Pak jsem vyprovokoval paničku a hráli jsme si spolu na schovávanou. Když jsem si odpočinul, šel jsem to omrknout ven. Pořád to nybyla žádná sláva. Řekl jsem si, že to vyzkouším na balkóně, ale ani tam jsem moc nadšený nebyl. Alespoň na chvilku jsem se tam usadil, než jsem zase pokračoval v ležení na gauči. K večeru jsem se vydal ven znovu. Začal jsem běhat z balkonu na dvorek, po schodech zpátky a zase na balkon. Tak asi udělám ještě pár koleček a půjdu zase odpočívat. Teda pokud mě nenaštve ta hrdlička, co stále létá k sousedům na strom. Ještě chvíli mě bude provokovat a vypravím se tam za ní:)

19. květen 2010 18:56:45

Ráno jsem šel za paničkou, aby vstávala. Včera celý den nebyla doma, tak abych si jí dneska pořádně užil. Nevím proč, ale nějak se jí to nezdálo a místo aby radostně vyskočila z postele a šla se se mnou proběhnout po dvoře, zavrčela na mě, abych šel ještě spinkat, že je brzo. Nenechal jsem se tak snadno odbýt a alespoň jsme si spolu povídali. Já křičel že chci ven a panička mě nadávala abych byl zticha a šel spát. Když jsem se konečně dočkal, vydal jsem se k sousedům. Trochu jsem to tam omrknul a vrátil jsem se na zahrádku. Uložil jsem se pod keřem a číhal jsem na ptáčky. Určitě jsem tam hodně nenápadný, protože za chvilku se na dvoře objevil cizí kocour. Tak jsem po něm vystartoval a poslal jsem ho k sousedům s tím, že tahle zahrádka je moje. Byl celý vystrašený a utekl. Já jsem zahrádku ale taky brzo opustil. Venku byla zima a navíc začalo i pršet. Zbytek dne jsem tedy nedělal vůbec nic a jen jsem odpočíval na gauči. K večeru jsem se šel ještě jednou proběhnout. To šla se mnou i Kikina, tak jsme se trochu prohnali, ale stejně to skončilo tak, že když Kikina hnala mě, utekl jsem před ní domů a schoval jsem se jí za gauč. Když mě našla, vystartoval jsem po ní zase já, ale dál než na chodbu už jsme neběželi. Venku je ošklivo a vůbec se nám do toho nechtělo. Raději jsme se po té rozcvičce opět uložili do pelíšku a odpočíváme.

18. květen 2010 19:48:47

Dneska ráno jsem spikal na gauči a nejednou mě probulo, jak nede mnou stála panička. Vůbec se mi nechtělo vstávat, tak jsem se převrátil na záda, nastavil jsem bříško, aby mě podrbala a zase jsem usnul. Za chvíli mi to ale nedalo a šel jsem zjistit do kuchyně, co se děje. Panička mi dala jídlo a oznámila mi, že musí jet i s duhou paničkou pryč a vrátí se až večer, ale abych se ničeho nebál, že páník bude se mnou doma. Tak jsem to vzal na vědomí, tochu jsem se nejedl a šel jsem zase spát, protože bylo i na mě ještě málo hodin. Během dne jsem pobíhal venku, číhal jsem zase na ptáčky, ale navíc jsem každou chvíli běžel na okno, abych se podíval, jestli už se paničky vrací. Věděl jsem, že přijedou až večer, ale co kdyby náhodou přjely dřív a já je prošvihnul. Když se konečně vrátily, nastalo velikánské vítání. Potom jsem se šel ještě na chvilinku proběhnout ven, ale raději jsem se vrátil domů, abych si paničky pořádně užil.

17. květen 2010 19:17:08

Dnešní den jsem skoro celý trávil venku. Musel jsem se podívat k sousedům, taky prohlédnout vše ze střechy a samozřejmě největší část dne mi zabralo ležení na polystyrénu pod keřem a číhání na ptáčky. Dopoledne jsem se přišel ukázat paničce úplně v pravou chvíli. Zrovna totiž krájela masíčko. Byl bych blázen, kdybych se jí ukázal a zase šel ven. Zasedl jsem si k lince a čekal jsem co upadne. Nebyl jsem na to sám. Už dávno přede mnou vařila i Zuzka. Tak jsem si vyskočil na židli, abych byl první na řadě a čekal jsem. Nic neupadlo ale panička na nás nezapomněla a spravidlivě nás o masíčko rozdělila. Pochutnal jsem si a mohl jsem zase utíkat ven a pokračovat v mé rozdělané práci. Odpoledne za mnou přišly paničky, tak jsem se trochu proběhnul po zahrádce, protože mi panička házela hroudičky a hrála si se mnou s provázkem. Když odešla domů, přesunul jsem se opět pod keř. Najednou se na dvoře objevil úplně cizí neznámý kocour. Opatrně našlapoval a rozhlížel se, jestli ho nikdo nevidí. No díval se špatně, já bedlivě sledoval každý jeho krok. Nechal jsem ho, až se dostane doprostřed dvorka a pak jsem na něj vyletěl. Nevěděl na kterou stranu má zdrhat. Nakonec to stočil na plot a skočil k sousedům, kam tak rád chodívám na průzkum kůlny. Tak jsem tam skočil za ním a vyhnal ho i odtamtud. Když byl dostatečně daleko, mohl jsem se v klidu vrátit a zase se uložit pod keř.

16. květen 2010 19:17:49

Dneska jsem se ráno probudil a hned jsem si vymyslel, že půjdu ven. Tak jsem šel vzbudit paničku. Jenomže ona mrkla na budík a řekla mi, že jsem se zbláznil, že je teprve pět hodin, abych si k ní lehnul a ještě spinkal. Tak jsem si tam lehnul a panička mi chviličku hladila, jenomže usnula a bylo po všem. Tak jsem se šel projít a za chvilku jsem byl u ní znovu. Jenomže mi rovnou řekla, abych koukal ještě spát. To určitě. Tak jsem jí kousnul do ruky. Řekla mi pacholku, to se nedělá. Tak jsem jí kousnul ještě jednou. To už mi nadávala a jak jsem se otočil a jí koukala noha, tak jsem jí kousnul do nohy. Jé, ta mi nadávala, ale stejně nevstala. Ale to kousání, to je jen takové opatrné, aby to nebolelo, ale aby to probudilo. Panička už to moje křičení " vééén " nemohla poslouchat, tak mi otevřela dveře. Jé, to bylo bezva. Já vyletěl jako střela a rovnou jsem skočil na dvorek. Netrvalo to dlouho a panička přišla za mnou. Letěl jsem k ní, aby viděla jakou mám radost, že už můžu být venku. Potom když odešla, prošel jsem si všechna svá místečka. Vyskočil jsem na střechu a pozoroval ptáčky. Oni tak lítali hnizoučko, snad schválně, aby mě ještě víc naštvali a jak jsem se rozběhl, že už ho snad chytím, v tom momentě byly tak strašně vysoko. Tak jsem se schoval na můj polystyrén mezi keříky a pěkně jsem je pozoroval. Celý den jsem byl venku. Jen jsem se každou chvilku šel paničce ukázat, aby neměla starost a zase jsem letěl ven abych náhodou o něco nepřišel. A když už mě to na dvorečku nebavilo, tak jsem šel na balkon. Prostě celý den jsem měl zábavu. Škoda, že už je večer a ven už nemůžu. Prý zase až ráno.

15. květen 2010 18:59:11

Včerejší den mě totálně vyčerpal. Stále jenom pršelo a já se mohl nanejvýš podívat ze dveří ven a honem zase zpátky domů na gauč a spát. To mě dalo víc zabrat, než kdybych celý den běhal venku a vůbec se nezastavil. Dokonce jsem večer dostal hlad, došel jsem k mističce a těsně u ní jsem si musel lehnout a ještě si chvilku schrupnout. Teprve když jsem se dospal, mohl jsem se nabaštit. Zato ráno. Vyskočil jsem do okna a zjistil jsem, že konečně neprší. Hned jsem to utíkal říct paničce a hlavně jsem jí musel oznámit, že nutně potřebuju ven. Když jsem párkrát zakňučel paničce do ucha, vstala a šla mě pustit. To bylo radosti. Sice bylo všechno mokré a ani žádné teplo nebylo, ale mě to bylo fuk. Hlavně že nepršelo a mohl jsem se proběhnout. Venku jsem trávil témeř celý den. Jenom přes poledne jsem si šel na chvilku odpočinout na gauč, ale sotva jsem se malinko prospal, už jsem zase utíkal. Jenom mě bylo líto, že tam nebyli páníčkové celý den se mnou. Ale jakmile za mnou na chvilku někdo přišel, hned jsem toho náležitě využil a běžel jsem se pomazlit a hned jsem si chtěl hrát s provázkem. K večeru si se mnou šel chvilku páník hrát. Držel mi provázek a já ho na druhé straně chytal. Najednou jsem provázek čapnul do tlamky a řekl jsem si, že ho odnesu domů paničce, abych jí taky trochu udělal radost. Jenomže páník ho držel z druhé strany a tak jsem ho na provázku přivedl až domů do kuchyně:)

14. květen 2010 18:36:48

Dneska ráno jsem se tak strašně moc těšil ven. Vzbudil jsem paničku, moc se jí nechtělo, ale vstala a šla mi otevřít. Je to fakt, že mi řekla abych nikam nechodil, protože prší. Ale já si nedal říct. Musím se sám přesvědčit. Ono teda nepršelo, ale doslova lilo jako z konve- Velikou rychlostí jsem proběhl dvorek a letěl rovnou pod pergolu. To bylo jediné suché místo. Na zahrádku se také nedalo jít, tak mi nezbývalo, než se zase vrátit domů. Páníci nám řekli, že musí jet nakoupit a že budeme hlídat. Mě to dneska vůbec nevadilo. Klidně jsem hlídal. Když páníci odjížděli, vyskočil jsem do okna, kouknul jsem se jak odjíždějí a šel jsem spát. Ani mi nevzbudilo když přijelo auto. Teprve jsem se probral když jsem slyšel, že odemykají. Hned mi otevřeli dveře na dvorek, ale k ničemu to nebylo. Pořád pršelo. Tak jsem si chviličku sedl pod stříškou a koukal na to. Nevypadalo, že by chtělo přestat, tak jsem šel zase domů. Lehl jsem si na polštářek a zase spal. To je teda nuda. Doufám, že už zítra bude lépe. Ale když se kouknu z okna, tak to vypadá, že snad nikdy nepřestane pršet. Ale co já budu dělat, to fakt nevím. Jak asi budu chytat motýlky a ptáčky. To nikoho nezajímá. Já už chci zase hezké počasí.

13. květen 2010 19:13:59

Ráno jsem zase vyběhnul ven. Proběhl jsem svou trasu a šel jsem se mrknout domů. To jen pro klid, aby bylo vidět, že jsem se neztratil. Hned jsem ale letěl zpátky. Vždyť já mám pod keříkama můj polystyrén a už jsem se nemohl dočkat, až se na něj usadím. Odtud já vidím všude a mě nikdo. To je bezvadné. Sledoval jsem ty ptáčky. Oni snad schválně, aby mě ještě víc rozčílili si zpívají na celé kolo. To je křiku. Ale fakt jsem na ně číhal. Kolikrát já za ten den musel na střechu vyskočit, protože to už jsou skoro na dosah, ale kdepak. Dopadlo to jako vždy, nic. Prostě mi ulítnou. Taky jsem byl na průzkumu u sousedů a taky jsme se honili s Kikinou. Zuzka s Míšou, ty dneska byly skoro celý den doma. Tak jsem je ani nemohl prohnat. Ale s Kristýnkou jsme si to vynahradili. Teď už jsem doma jako holky a už nikam nejdu.

12. květen 2010 18:05:57

Dnešní den byl pro mě spíše odpočinkový. Venku bylo krásně, takže jsem si užíval sluníčko a vyhříval jsem si kožíšek. Jediný problém byl v tom, aby se mi podařilo uchránit si vhodná místečka na ležení. Jakmile jsem se někde vyvyloval a pak jsem vsal a chtěl jsem se přestěhovat na jiné místečko, už mi byla některá z holek v patách a MOJE předchozí místo mi zabrala. Takže sotva jsem se zvednul z mojí modré židle, že půjdu na polystyrén pod keř, už na židli ležela Zuzka. Tak jsem se na polystyrénu otočil a utíkal jsem zpátky k židli, abych jí upozornil, že tam nemá co dělat, protože za chvíli tam budu chtít ležet zase já. Naštěstí stačila slovní domluva a Zuzka si přelehla pod židli a já se mohl uvelebit na svém. Jenomže z té židle jsem se podíval pod keř a na MÉM polystyrénu ležela Kikina. Nedalo se nic dělat a musel jsem vstát a jít jí vysvětlit, že tam nemá co pohledávat. Když jsem tyhle dvě holky usměrnil, přišla Míša a vyskočila si na židli ke stolu. To by tak nevadilo, jenomže zákon schválnosti byl v tom, že to byla zrovna ta židle, kterou jsem si vyhlédnul jako další místo odpočinku. Je to fakt děs. Tolik ženských mít na krku není žádná legrace. A to ani nemluvím o paničce, která si klidně sedla na MOJÍ lavičku.

11. květen 2010 18:38:23

Ráno jsem vyběhnul ven, abych si zkontroloval, jestli mi v noci nikdo nesebral můj nový polystyrénový pelíšek, který mi včera dal páník pod keř. Naštěstí to dobře dopadlo a byl stále na svém místě. Jenom tak zběžně jsem ho vyzkoušel, jestli se na něm stále tak dobře leží a vydal jsem se na pochůzku k sousedům a po střechách. Vše proběhlo podle plánu, rychle jsem se jště běžel domů nabaštit a přitom jsem se těšil, jak zaujmu pozici na mém místečku a budu hezky odpočívat a přitom sledovat ptáčky. Vyběhnul jsem ven a najednou jsem uviděl, že na mém místě leží Míša. Utíkal jsem za ní a pohledem jí naznačil, že tohle místo patří mě. Jenomže ona dělala že nevidí neslyší, otočila hlavu a vůbec na mojí výstrahu neragovala. Tak jsem přistoupit k násilí. Nedalo se nic dělat, ale Míša dostala facku, vystřažně jsem na ní zasyšel a vyhnal jí pryč. Od té doby prakticky celý den ležím pod keřem, vyběhnu jenom občas, když mám hlad a nebo za námi přijde ven panička, protože to vím, že si s námi bude hrát s provázkem a zabaví nás všechny, takže mi na pelíšek nikdo nevleze. Jenom nevím jak to udělám večer. Asi si ten kus toho polystyrénu vezmu na záda a položím si ho na gauč, aby mi na něm v noci neležel nějaký cizí kocour.

10. květen 2010 18:34:49

Ráno jsem se nadšeně vyřítil na balkon a hned mě radost přešla. Všude bylo všechno mokré, na zahrádce bláto a obloha černá jen spustit další liják. Jenomže jsem potřeboval kakat. Můžu jít samozřejmě domů na náš kočíčí záchůdek, ale to já ráno nechodím, ráno prostě musím ven. Alespoň mám záminku, aby mě panička pustila. Ale co těď. Seskočil jsem na dvorek, mrknul jsem z chodníku na zahrádku, ale do toho bláta se mi nechtělo. Jenomže jsem chytrý kluk, a tak jsem si poradil. Vyskočil jsem si na pergolu, odtamtud jsem pšeskočil na střechu dílny, našel jsem si pěkné místečko vedle komína a učinil jsem, co bylo třeba. Pak jsem seskočil zpátky na dvorek a přece jenom jsem to šel omrknout i na tu zahrádku. Prošel jsem se pod keřem a měl jsem záda mokrá jak po koupeli. Utíkal jsem tedy domů za paničkou, aby mě vysušila. Během dopoledne jsem takhle přiběhnul několikrát za sebou. Ale jinak to nešlo. Pod tím keřem jsem schovaný musel být, protože ti ptáčkové mě nenechají v klidu. Páník mi nakonec přinesl kus polystyrenu a položil mi ho tam, abych nemusel být na té mokré zemi. Bylo to lepší, ale stejjně mi to při lovu nepomohlo. Odpoledne už jsem to vzdal a šel jsem domů. Ležel jsem na gauči a najednou se panička sebrala a někam šla. Hned jsem vyskočil a utíkal jsem za ní, protože šla ke dveřím na ulici. Chtěl jsem jít taky, ale panička mě řekla, že mám na ní čekat a ukázala mi moje místečko na okně. Tak jsem si tam vyskočil, přilepil jsem čelo na sklo a díval jsem se, abych paničku nepropásl, až půjde kolem. Nejedou bouchly dveře, tak jsem se ještě víc natáhl, aby si mě všimla, jenomže kde se vzala tu se vzala, panička promluvila za mými zády. Chválila mě jak jsem šikovný ale zároveň se mi i smála, že jsem čekal kdoví kam půjde a ona zatím šla jenom do schránky.

9. květen 2010 18:35:55

Dneska bylo venku celé dopoledne krásně. Vyhříval jsem si kožíšek na trávě, ale zdaleka jsem jenom nelonošil. Musel jsem omrknout situaci u sousedů a hlavně jsem musel být stále ve střehu, abych náhodou nepropásl některého ptáčka. Odpoledne přišla ven panička a chtěla si se mnou hrát s provázkem. Tak jsem se za ním jenom tak ze slušnosti párkrát rozeběhnul. Měl jsem totiž stále plnou hlavu těch ptáčků. Nad hlavou mi kroužily vlašťovky a já se nemohl na provázek soustředit. Raději jsem se schoval pod keř a číhal jsem. Jenomže panička mi je plašila, takže jsem se nakonec rozhodnul, že přece jenom využuju ten provázek a trochu ho proženu. Jakmile ale odešla panička domů, uchýlil jsem se opět pod keř. Jenomže za chvilku se přihnal veliký černý mrak a začalo pršet. Domů jsem ale nešel. Schoval jsem se pod pergolu, lehnul jsem si na židli a přečkal déšť tam. Naštěstí dlouho nepršelo. Docela se dost ochladilo, ale to nám otužlcům přece nevadí. Zaujmul jsem opět svojí pozici pod keřem a číhal jsem. Konečně se jeden rehek odvážil a usadil se na nedaleký keř. Hned jsem vyskočil jako střela, ale jen do poloviny cesty a pak už jsem se plížil po zemi, aby mě neviděl. Neviděl mě, ale jenom do té doby, než jsem se připravil, že po něm skočím. Najednou se odpíchnul od větvičky a byl fuč. Panička mě sledovala z okna. Do té doby jsem o ní nevěděl, ale jak jsem jí tam objevil, chtěl jsem jít za ní, abych si mohl postěžovat. Běžel jsem pod okno, podíval jsem se nahoru, zamňoukal jsem, že jdu k ní, odrazil jsem se, vyskočil jsem na parapet, jenomže ouha. Okno zavřené a panička nikde. To se mi teda zdálo hodně divné, že by mi takhle zavřela před nosem a vtom jsem jí slyšel jak na mě promluvila. Podíval jsem se nahoru a zjistil jsem, že je o patro výš. To teda byla zrada. Tak vysoko nevyskočím, ani s rozeběhem. Aho jo, nezbývalo mi nic jeiného, než utíkat na chodbu a běžet za ní po schodech. Ale ani jsem až nahoru nemusel, protože panička šla za mnou ven, aby mě prý nenapadlo dělat nějaké pokusné skoky, tak jsem se potkali na chodbě.

8. květen 2010 18:36:52

Konečně už se to počasí trochu umoudřilo a já můžu bez obav běhat celý den venku. Dopoledne jsem byl s páníkem na zahrádce a pomáhal mu tam. Ještěže si mě vzal s sebou. On totiž uhrabal záhonek, ale vůbec se mu to nepovedlo. Tak jsem nastoupil a trochu mu to přehrabal, ať to má úroveň:) No sám uznal, že se mi to podařilo lépe než jemu, protože tu svoji prohru neunesl a vyhnal mě pryč. Zjistil jsem, že je otevřeno do skleníku, tak jsem se tam šel mrknout. Taky by to tam nějaké moje úpravy potřebovalo, ale odtamtud mě pro změnu vyhnala panička. Tak jsem se sebral a šel jsem se vyvalovat na balkon. Když nikdo o mojí pomoc nestojí, tak se přece nebudu vnucovat. Jenomže najednou jsem práci dostal. Panička sušila na balkoně prádlo a hned mě pověřila, abych hlídal, kdyby náhodou se přihnal mrak a začalo pršet. Tak jsem se uvelebil pod sušákem a hlídal jsem. Když mě to přestalo bavit, seskočil jsem na dvorek. Chvíli jsem ležel pod keřem a číhal jsem na ptáčky, pak přišla panička a hrála si s námi s provázkem, taky jsem se musel jít podívat k sousedům na zahradu a ani jsem nezapomněl vyskočit na střechu a omrknout to všechno pěkně z výšky.

7. květen 2010 19:07:40

Dneska ráno už jsem to fakt nemohl vydržet. Hrozně moc jsem chtěl ven. Panička mi tam pustila a já vyběhl s takovou radostí, venku už nepršelo. Hned jsem skočil na dvorek. Proběhnul jsem všechna svá místečka a rovnou na plot k sousedům. Dlouho jsem se tam nezdržel a zase letěl domů, abych se ukázal paničce. Byl jsem pochválen, jaký jsem šikovný kocourek a že zase můžu jít ven a abych nezapomněl zase přijít. No, já někdy fakt zapomenu. Dneska teda ne. Jsem asi opravdu šikovný, alespoň mi to panička říkala. Odpoledne jsem byl rád, protože páníček šel ven a to já vždycky jdu s ním a pomáhám mu co je potřeba. On je rád, že má takového pomocníka. Když odešel domů, ještě jsem tam zůstal. Pozoroval jsem vlaštovky. Jenomže ony jsou tak rychlé, že na ně prostě nemám. Dokonce jsem vyskočil i na střechu abych je měl blíž, ale stejně mi to nebylo nic platné. Taky jsem seděl hodně dlouho na zahrádce a pozoroval broučky. To je také moc zajímavé, jak tam pobíhají. A to už je lepší. Ty už chytím, ale pak dostanu vynadáno, protože prý jsem čuník a baštím je. Ale jenom malinko a panička vůbec neví jaká je to dobrota. Teď ještě lítám venku. Ani se mi moc nechce domů. Je tam moc pěkně.

6. květen 2010 19:00:54

Dnešní den byl úplně hrozný. Od rána lilo jako z konve a k tomu se ještě udělala mlha. Alespoň na chvilku jsem ráno vyběhnul ven, ale nemohl jsem ani na zahrádku ani k sousedům, jenom jsem chvilku poseděl schovaný pod stříškou a zase jsem se vrátil zpátky domů. Byla to hrozná nuda. Panička si přinesla hračky a chvilku nás jimi provokovala. Párkrát jsem se rozeběhnul za myškou, chvilku jsem chytal provázek, ale byl jsem tak otrávený z toho počasí, že mě to moc nebavilo. Jediná věc, která mě na chvíli zabavila bylo to, že jsme si s paničkou hráli na schovávanou. Já jsem si schoval hlavu do tunelu a panička mě vůbec nemohla najít. Když už mě hledala tak dlouho, tak jsem proběhnul tunelem a vybafnul na ní. Lekla se a chtěla mě chytit. Jenomže já se otočil a vzlezl zpátky do tunelu a zas mě nenašla:) Odpoledne jsem se uvelebil na gauči a spal jsem a spal jsem. K večeru přestalo pršet, tak jsem konečně mohl vyběhnout na chvilku ven. Ale stejně není o co stát. Na zahrádce je bláto, tráva a včechny keře jsou mokré, tak se můžu maximálně procházet po chodníku. Ale jsem rád i za to. Dokonce za mnou přišla i Kikina, a tak jsme se trochu proběhli.

5. květen 2010 18:34:38

Včera bylo venku ošklivo, tak jsem se tam moc nezdržoval. O to víc jsem tam potřeboval utíkat ráno co nejdříve. Jenomže opět nastal problém s paničkou. Ať jsem jí zpíval do ouška jak jsem chtěl, vůbec to nezabíralo. Jenom mě řekla abych byl zticha šel ještě spát. No to určitě, hned jsem jí mňouknul, že pokud si nevpomíná, musím jí tedy připomenout, že jsem spal včera skoro celé odpoledne, a teď už chci konečně véééén. Ale zase bez úspěchu, panička si stále mlela svou, že mám jít ještě spát a tak jsem si řekl, že když se se mnou chce hádat, budu se teda hádat. A hned jsem na ní znovu zařval: "véééén". Když už mě od toho křiku začínalo bolet v krku, vyskočil jsem k paničce do postele a rafnul jsem jí do ruky, aby se už konečně probrala. Jenomže to bych musel mít nějakou jinou paničku a ne tu mojí, která si schovala ruku pod peřinu a spala dál. Když jsem se konečně dočkal a panička vstala, hned jsem utíkal na balkon. Než se panička stačila podívat z okna, kam tak spěchám, byl už jsem dávno u sousedů za plotem. Jenomže sotva jsem vystrčil čumáček ze dveří, zjsitil jsem, že ani dneska venku hezky nebude. Takže jsem rychle proběhnul nutné pochůzky a utíkal jsem domů do tepla. Vyskočil jsem si v obýváku na gauč, zatočil jsem se do klubíčka na polštářku a spal jsem. A paničce už se to zase nelíbilo. Já se z ní fakt jednou zblázním, prostě nechápu, co se jí na mě pořád nezdá. Copak jí nemohlo dojít, že jsem se tím buzením ráno tak vyčerpal, že jsem si musel nutně odpočinout? Když jsem se vyspal, šel jsem se znovu podívat ven. Zima byla stále stejná, ne-li ještě větší, tak jsem se otočil a vrátil jsem se zpátky na gauč. Celé odpoledne jsem prospal. Až k večeru jsem se vvydal znovu ven. Našel jsem tam větvičku, tak jsem jí přinesl paničce, aby mi jí hodila. Dlouho mě to ale nebavilo a raději jsem šel zase spát.

4. květen 2010 19:22:10

Dneska ráno jsem šel vzbudit paničku. Ona na mě už čekala. Tak jsem skočil k ní do postele, lehnul si na bok a moc jsem se mazlil. Potom jsem vyskočil, panička taky a hned mi šla otevřít dveře na balkon. Než se stačila rozkoukat, už jsem chodil na dvorečku po chodníku. Když panička otevírala dveře na chodbě, byl jsem právě připraven skočit za plot. Ale když jsem jí uviděl ve dveřích, skočil jsem dolů a letěl k ní. Nechal jsem se pohladit, panička mi řekla abych se přišel brzy ukázat a zase jsem běžel na svojí pravidelnou obchůzku. Nebyl jsem tam dlouho a šel jsem raději za paničkou. Ta mě chválila, jaký jsem šikovný a hodný kocourek. No, ale mě ta chvála dělala taky moc dobře. Já jsem snad v tom okamžiku vyrostl o půl metru. Pak jsem šel zase ven. Sešli jsme se s Kikinou a pěkně jsme se prohnali. My jsme tak lítali, že i Zuzka si sedla raději stranou, protože z nás šla hrůza. Ale stálo to za to. Pěkně jsme se vyřádili. Pak jsem musel jít odpočívat. Lehnul jsem si v obýváku na gauč. Dlouho jsem to tam nevydržel a šel jsem ven. Moc se mi venku líbilo. Byl jsem tam s páníkem, on tam sázel nějaké rostlinky a já mu pomáhal. Nejlepší bylo, když se ohnul a já mu nenápadně skočil na záda. Ten se teda lekl. Pak šel v předklonu po dvorečku a já mu seděl na zádech a pěkně jsem se vozil. Odpoledne jsem se znovu honil, ale pro změnu zase s paničkou. Hlavně jsem se jí schovával a moc dobře, protože mě vůbec nemohla najít. Ta se vždycky lekla, když jsem někde na ní vyskočil. To byla legranda. Pěkně jsme se vyřádili. Potom jsem si musel zase trochu odpočinout. Teď tam prší, tak ten déšť pozoruji z okna a doufám, že do rána bude zase hezky.

3. květen 2010 18:42:05

Ráno jsem šel na balkon omrknout, jestli ještě stále prší. Obloha byla sice pořádně zatažená, ale naštěstí už nepršelo. Tak jsem mohl hned vyrazit na pochůzku. Když už jsem byl na tom balkoně, měl jsem to jen kousek na střechu, tak jsem s pochůzkou začal právě tam. Došel jsem po střeše až k sousedům. Trochu jsem se porozhlédnul a zase jsem se vrátil zpět na balkon a pokračoval jsem dolů na dvorek a na zahrádku. Všechno bylo mokré, ale i přesto jsem se schoval pod keř a číhal jsem na ptáčky. Po poledni jsem si šel domů odpočinout. Venku se mi spát nechtělo, protože sluníčko svítilo jenom chvílemi a nechtěl jsem riskovat, že se zatáhne a ještě nakonec zmoknu. Uložil jsem se tedy na gauči. Páníci mi oznámili, že na chvíli musí odjet, ale mě to tentokráte ani nevadilo. Než se vrátili, stačil jsem se vyspinkat, pak jsem ochutnal šunku a vyrazil jsem znovu ven. Sice jsem celou dobu spal, ale když jsem viděl, že je panička zpátky doma, měl jsem z toho hroznou radost. Když jsem došel na dvorek, začal jsem lítat jako šílený. Vletěl jsem i domů. Panička zrovna byla dole v "našem" bytě a tak jsem tam začal skákat a řádit po křeslech. Pak jsem zase vyběhnul ven. Páníci přišli také. Panička vzala náš oblíbený provázek a ještě jsem se pořádně proběhnul za ním. Teď jsem si dal pár koleček - z balkonu na plot a na dvorek, přes chodbu po schodech nahoru a znovu na balkon - už s tím ale asi budu končit. Chvilku se uvelebím na balkoně a pak asi uteču za plot, aby mě panička tak snadno nedostala domů:)

2. květen 2010 18:45:49

Dopoledne jsem byl jako každý den na zahrádce. Schoval jsem se pod keř a číhal jsem na ptáčky. Na švestku nám přiletěli takoví dva malí barevní a poskakovali z větvičky na větvičku. Byl jsem přitisknutý k zemi, mrskal jsem ocáskem a připravoval jsem se na útok. Všechno jsem si perfektně naplánoval a vyměřil a vyskočil jsem po nich. Jenomže než jsem se vůbec pořádně odrazil, keř, pod kterým jsem byl schovaný, se zahýbal, ptáčkové si toho všimli a frmkli mi. Rozhodnul jsem se, že tohle nemá smysl a vypravil jsem se na střechu na kůlnu. U sousedů je totiž těsně vedle naší kůlny budka pro špačky. Ze země se mi to zdálo mohem jednodušší než chytat ptáčky na stomě, jenomže sotva jsem po střeše došel na konec kůlny, došlo mi, že se ta budky tyčí ještě asi dva metry nad kůlnu. Chvilku jsem přemýšlel, co s tím provedu, ale po železné tyči šplhat neumím a nic jiného mě nenapadlo. Odešel jsem tedy pryč a šel jsem přemýšlet na balkon. Tak jsem se tam do toho zabral, až jsem z toho usnul. Odpoledne jsem se probudil a šel jsem na zahrádku.Za chvilinku začalo poprachávat pak pršet a během chvilky už lilo jako z konve. Tak jsem se sebral a šel jsem domů. Nabaštil jsem se, přesunul jsem se do obýváku na gauč a celé odpoledne jsem tam spal. Když jsem se probudil, šel jsem se mrknout ven. U dveří jsem zjistil, že stále moc prší, takže jsem se otočil, vrátil jsem se na gauč a pokračuju ve spaní.

1. květen 2010 18:49:44

Dopoledne, když jsem si odbyl pravidelnou ranní obchůzku okolí, jsem se uvelebil na balkoně. Lehnul jsem si vedle boudičky a vyhříval jsem si kožíšek. V poledne jsem šel zkontrolovat, co mají páníci k obědu. Sednul jsem si vedle paničky na zem, upřeně jsem na ní hleděl a významně jsem se olizoval. Naštstí to pochopila a dostal jsem ochutnat masíčko. Po obědě jsem vyrazil zase na balkon. Jenomže sotva jsem si tam lehnl, přitáhla panička vysavač a oznámila mi, abych šel raději pryč, že s ním bude vrčet a já bych to na balkoně moc slyšel a bál bych se. To teda měla pravdu. Vysavač jak vidím, hned utíkám rychle pryč, abych to stihnul, než s ním panička začne dělat rámus. Tak jsem se přestěhoval na dvorek. Tam jsem se usadil na židli a odpočíval jsem. Za chvíli přišli páníci za námi ven. Chvíli byl klid, hráli jsme si s provázkem a s myškou, ale pak panička přitáhla další vrčivou obludu a šla sekat trávu. Sekačky se tak moc jako vysavače nebojím, ale stejně z ní mám docela respekt. Raději jsem se přesunul na druhou stranu dvorka a hezky z povzdálí jsem paničku sledoval, aby trávu posekala pořádně. Když bylo hotovo, hned jsem to to šel otestovat. Leží se v ní dobře, ale horší je, že se nemám za co schovávat.

30. duben 2010 19:09:53

Dneska jsem zase ráno zaspal. Chrněl jsem si pěkně na gauči a v tom mě probudil nějaký šramot. Tak jsem otevřel oči a zjistil jsem, že tam stojí panička. Okamžitě jsem vyskočil, aby se mi nesmála, že ještě spím a utíkal jsem ke dveřím na balkon. Panička mi otevřela, ale já byl tak ospalý, že jsem ani nebyl schopen odejít na dvorek. Hezkou chvíli jsem seděl uprostřed balkonu, mžoural jsem, zíval jsem a protahoval jsem se, než se mi podařilo probudit se natolik, abych dokázal své tělo přesunout na dvorek. Jakmile jsem tam ale seskočil, byl jsem tam téměř celý den. Dopoledne se mi podařil senzační úlovek. Ležel jsem na zahrádce skrčený pod kořem a sledoval jsem motýla jak poletuje kolem tulipánů. Počkal jsem se v úrkytu na tu správnou chvíli a pak jsem po něm vystartoval. To nečekal, a tak se mi podařilo ho lapit. Čapnul jsem ho do tlamky a utíkal jsem s ním domů, abych se paničce pochlubil. Měla na zemi postavenou tašku s nákupem, tak jsem motýla hodil dovnitř. Jenomže panička to viděla a podezřele mě začala chválit, jaký jsem lovec. Bylo mi jasné, že je to lest a že tím chce panička dosáhnout toho, aby motýla sebrala a pustila ho na svobodu. Tak jsem rychle skočil do tašky, abych paničku předeběhnul, vzal jsem motýla do tlamky a utíkal jsem s ním zase ven. Tam jsem si s ním v klidu mohl hrát a pak jsem si ho schoval do mé tajné sbírky:)

29. duben 2010 19:30:48

Dneska ráno jsem zaspal. Šel jsem vzbudit paničku a ona mě pěkně převezla. Dokonce mi řekla, kde prý jsem tak dlouho, že pořád čeká, kdy jí přijdu zazpívat a já pořád nic. Ta mě teda naštvala. Když zpívám, je to špatně a dostanu vynadáno a když jsem potichu, tak je to zase špatně. Tak já fakt nevím, těm ženským se jeden nezavděčí. Ale tentokráte panička hned vstala a rovnou mi šla otevřít dveře. To bylo prima. Hned jsem skočil z balkonu na dvoreček a běžel na mojí pravidelnou pochůzku. Když jsem si vše proběhl, vrátil jsem se domů. Nasnídal jsem se a šel jsem zase ven. Tam bylo dneska nádherně. Nejraději jsem byl pod keřem ve stínu, tam se mi moc líbilo. Taky jsem chvíli ležel na mé modré židli. Páníci byli s námi hodně venku, tak to bylo fajn. Ale odpoledne jsem měl smůlu. Jako vzorný a hodný kocourek jsem šel domů abych se paničce ukázal. Ona teda šla se mnou i Zuzka. Jenomže jak jsme došli domů, panička nám řekla, že jsme hodní a šikovní a že musejí na chviličku odejít a my budeme hlídat. Tak jsem si řekl chvličku to vydržím, jenomže asi si nevzali s sebou hodinky a ta chvilička se protáhla na hodinu a půl. Už jsem měl strach kde jsou. Když přišli já jsem se tak strašně lekl. Oni byli všichni navonění takovou zvláštní vůní, až jsem dostal strach. Voněli pejskem. Už jsem se bál, že mi vedou domů nějakého nového kamaráda, ale nikdo s nimi nepřišel. Potom mi to panička vysvětlila, že se byli podívat u strejdy na jejich nové štěňátko. Prý jsou mu teprve tři měsíce, ale je prý trochu větší než já, asi prý tak o dvanáct kilo. No to musí být mimino, ještě štěstí že ho nepřivedli domů. Potom už jsme byli všichni venku i páníci a byli tam až do večera. Oni to tak dlouho jako my nevydrželi. My totiž ještě pořád lítáme venku a je to moc pěkné.

28. duben 2010 19:20:02

Když jsem se ráno vyspinkal, tak jsem nejdříve chodil po bytě a trénoval jsem zpěv. Docela jsem byl sám se sebou spokojený, šlo mi to. Jenom páníci nějak nemají pro můj umělecký talent pochopení. Ach jo. Když už jsem si myslel, že bych mohl jít ven, tak jsem šel vzbudit paničku. Nějak se mi to nepovedlo, tak jsem se po ní prošel. To jí většinou probudí. No probudilo, ale řekla mi, abych šel ještě spinkat, protože je málo hodin. Tak jsem to vzdal. Dlouho jsem to nevydržel a šel jsem znovu. Řekl jsem si, že to zkusím jinak. Pěkně jsem si na cestu prozpěvoval a skočil jsem paničce do postele. Dal jsem jí pusinku a místo toho aby vstala, tak mi udělala vedle sebe místečko a řekla mi, že jsem její hodný chlapeček a abych šel ještě spinkat. To určitě. Já to zkoušel po dobrém, když holt to tak nejde, tak jsem se naštval a místo pusinky jsem paničku kousnul do ruky a křičel jsem vééén. Reakce paničky taky byla jiná, už jsem nebyl její hodný chlapeček, ale řekla mi ty jeden uličníku, koukej mazat spát. Tak jsem to vzdal. Když se panička konečně uráčila zvednout, tak mi šla rovnou otevřít dveře a já hnal ven. Ono teda tam zase takové veliké horko ještě nebylo, ale přece jsem musel ukázat jak moc jsem tam musel. Dlouho jsem tam nevydržel a šel jsem domů. Až teprve později, to už bylo venku parádně, tak to už jsem tam zůstal. Venku bylo opravdu dneska moc hezky. A jak jsme si tam užívali. Hráli jsme si, nahřívali jsme si kožíšky a honili jsme se. Nejlepší to bylo odpoledne, když za námi přišli páníci. To teprve bylo fajn. Teď už je sice večer, ale domů se mi taky nechce. Nejraději bych tu byl až do tmy. Ale to asi nepůjde.

27. duben 2010 18:21:25

Dneska se nic zvláštního neudálo. Jako každý den jsem pobíhal venku nebo jsem se uložil na balkoně a vyhříval jsem se na sluníčku. Odpoledne za námi přišli ven páníci. Jak jsme viděli paničku, hned jsme utíkali na trávu a čekali jsme, až vezme do ruky provázek a budeme si zase hrát. Parádně jsme se vyblbnuli. K večeru dorazila panička ještě jednou, takže jsme si akci zopakovali. Za chvíli nám ale utekla domů, protože je tam docela chladno. Jenomže já mám kožíšek, takže mi to ani trochu nevadí, spíš naopak mě to venku k večeru vždycky baví víc než přes den. Včera večer se mi vůbec nechtělo domů. Panička pro mě přišla, ale já seděl na plotě a na její zavolání jsem nepřišel. Tak vzala do ruky provázek. Jak jsem ho viděl, zaradoval jsem se, že dostala konečně rozum a místo toho aby nás naháněla domů, zůstane tam s námi a budeme si hrát. Jenomže to byla ošklivá lest. Jak jsem doběhnul k provázku a chytil ho, přestal jsem paničku kontrolovat, ona využila situace, chytila mě a odvlekla mě domů. Hned na chodbě jsem jí předběhnul a utíkal jsem rychle nahoru. Myslel jsem si, že bude otevřeno na balkon a než tam panička dojde, budu pryč. Ale měl jsem smůlu, dveře byly zavřené. Dneska si musím dát pozor a nenechát se takhle nachytat.

26. duben 2010 19:27:06

Dneska se nám počasí trochu pokazilo, ale nebylo to tak hrozné a abych se přiznal, mě to vlastně ani nevadilo. Ráno když jsem se konečně domňoukal a panička mi otevřela dveře, svítilo sluníčko, a tak jsem se vypravil na moje pravidelné pochůzky. Všechno jsem si v klidu prošel a vrátil jsem se na snídani. V tom okamžiku se začalo venku zatahovat a dlouho to netrvalo a začalo i pršet. Tak jsem zůstal na balkoně. Tam máme stříšku, takže mi nějaký déšť vůbec nemohl vadit. Panička tam měla postavený sušák s prádlem, tak jsem si pro jistotu, aby na mě opravdu nepršelo, lehnul pod ten sušák a usnul jsem tam. Probudil jsem se až v poledne. Zaběhnul jsem se podívat domů a bylo to právě včas. Páníci zrovna seděli u stolu a obědvali. Vyskočl jsem si na škrabadlo, významně jsem se olizoval a upřeně jsem hleděl na paničku. Ale ona je úplně natvrdlá. Ono jí snad vůbec nedošlo, že to znamená, že bych si dal taky. Když se neměla k tomu, aby mi podala ochutnávku, odrazil jsem se a vyskočil jsem doprostřed stolu hezky páníkům mezi talíře. To teda paničku probralo, ale jinak. Začala mi nadávat a sundala mě na zem. Naštěstí hned za mnou skončil na zemi i kousek masa, takže jsem svého docílil. Protože jsem si pochutnal, musel jsem si po obědě trochu odpočinout. Šel jsem ještě chvíli na balkon a pak jsem se přestěhoval do obýváku na gauč. Hezky jsem se rozvalil na polštářek a spal jsem. Probudil jsem se a venku už zase krásně svítilo sluníčko. Hned jsem vyrazil na dvorek a pořádně jsem se proběhnul.

25. duben 2010 18:54:08

Jak ráno vyleze sluníčko, tak já už chci ven taky. Jenomže nevím jak to udělat, ale s paničkou ani nehnu. Tak jsem začal zpívat. Následovalo známé, psssst a koukej jít spinkat, takže nic. Za chvilku jsem šel paničku vzbudit, zase nic. Tak jsem přes ní přešel a nic. Nakonec jsem jí kousnul do ruky a ona místo aby vyskočila, tak mi udělala místečko a řekla mi hezky si tu hajni a ještě budeme spinkat. No já už fakt nevím co mám dělat. Když jsem se konečně dočkal a panička mi otevřela dveře, vyletěl jsem jako blesk, abych o něco nepřišel. Proběhnul jsem dvoreček a rovnou za plot. Nebyl jsem tam dlouho a šel jsem se domů ukázat, abych měl klid. Ono to fakt za ty řeči nestojí. Až do odpoledne jsem byl na dvorečku. Občas jsem šel domů kouknout se na paničku, ale ten hlavní důvod bylo to, že jsem si udělal kolečko a šel jsem na dvoreček hezky přes balkon.
Odpoledne přišli za námi i páníčci. Jenomže paničky se zbláznily a jak včera uklízely v té naší letní kuchyni, tak dneska pokračovaly. Vyndaly úplně všechno nádobí a celé odpoledne jen myly a utíraly. Tak jsem si lehl na židli a pozoroval jsem je. Ony si totiž myslely, že jim budu pomáhat. To určitě, nejsem žádný blázen, abych si kazil tak krásný den mytím nádobí.
To jsem se raději vypravil na zahrádku a v tom jsem uviděl motýlka, krásný, jenom mu chybělo ho chytit. Přitisknul jsem se k zemi a číhal na něj. On mě asi taky pozoroval, protože jak jsem po něm skočil, tak ulítnul. No je to škoda, už jsem ho skoro měl, ale co se dá dělat snad příště.

24. duben 2010 18:54:51

Dneska bylo nádherně,takže jsem od rána, kdy mi panička otevřela dveře na dvorek, byl doma celkově za celý den zhruba čtvrt hodinky. A to ještě jenom proto, že jsem měl hlad a musel jsem se dojít nabaštit. Ani jsem dneska neměl potřebu moc obcházet po okolí. Páníci byli skoro celý den venku, takže jsem se tam nemusel sám nudit. Ale stejně se musím přiznat, že jsem byl docela lenivý. Převážně jsem dnešní den trávil vyvalováním se na židli, ve stanu nebo na balkoně. Ale úplně nečinný jsem taky nebyl. Chvíli sem si hrál s provázkem a taky se musím pochlubit, že se mi dneska konečně podařilo v letošním roce poprvé chytit motýla:)

23. duben 2010 18:35:04

Dneska ráno jsem zase zpíval na celé kolo. Ale páníci opět neragovali. Jenom mě zase okřikovali, abych byl zticha. Když jsem je konečně dostal ven z postele, mohl jsem vyrazit ven. Šel jsem se mrknout k sousedům, při zpáteční cestě jsem udělal loužičku na zahrádce a vrátil jsem se na snídani. Jenomže to byla zrada. Sotva jsem zasedl k mističce, páník se sebral a šel zavřít dveře na dvorek. Přitom mi panička oznámila, že budu muset zase chvíli hlídat, ale že se brzo vrátí a pak půjdu ven. Vyskočil jsem si tedy v chodbě na okno, lehnul jsem si tam na deku a čekal jsem. Trochu jsem při tom čekání usnul a vzbudilo mě až bouchnutí dvířek od auta. Hned jsem vyskočil a jak panička otevřela dveře, jen tak zběžně jsem jí přivítal, nechal jsem se pohladit a rovnou jsem utíkal ke dveřím na dvorek, aby mě pustila ven. Od té doby jsem tam trávil celý zbytek dne. Chvíli jsem se vyříval na sluníčku, ale na to polehávání já moc nejsem tak jsem raději zkoumal, co je nového na zahrádce a u sousedů. Pak přišla panička a zase si s námi hrála s provázkem, takže jsem se bezvadně vyblbnul.

22. duben 2010 18:47:56

Dneššní den jsem si báječně užil. Po ránu byla sice pěkná zima, ale během dopoledne sluníčko nabíralo na intenzitě a odpoledne už bylo krásně teploučko. Dopoledne jsem si prošel všechny důležité pochůzky, v poledne jsem se vrátil domů, dal jsem si oběd, lehnul jsem na křeslo a trochu jsem se prospal. Nertvalo to dlouho a páníci se sebrali a šli ven. Já tam samozřejmě nemohl chybět. To byla paráda. Celé odpoledne si s námi panička hrála s provázkem a s větvičkou nebo jsem se sami mezi sebou prali a honili. Ani na pořádný odpočinek jsem neměl čas. Musím přiznat, že ze všech těch lumpáren jsem byl pěkně utahaný. Když panička viděla, že sice číhám na provázek, ale skoro při tom usínám, přinesla mi ven náš stan. Paráda, poprvé v letošním roce jsem stanoval. Chvilku jsem se tam vyvaloval, ale neusnul jsem. Po očku jsem musel sledovat holky. Dlouho jsem to nevydržel a zase jsem po nich vystartoval a pořádně je prohnal.

21. duben 2010 19:05:35

Dnešní den jsem pojal zcela odpočinkově. Ráno jsem zjistil, že se venku pěkně ochladilo. Sice mě lákalo vydat se na pořádnou pochůzku, ale v té zimě nebylo o co stát. Na dvoře mě to taky moc nebavilo, protože páníci byli zalezlí doma, jenom na malou chvilku přišla panička a hráli jsme si s provázkem. Když mi utekla domů, šel jsem taky. Vyskočil jsem si do křesla a celý den jsem se povaloval. Odpoledne mě panička provokovala a myslela si, že si s ní budu hrát, ale já byl tak líný, že jsem na ní chvíli číhal, asi dvakrát jsem jí skočil po ruce, odebral jsem se na gauč a pokračoval jsem v odpočinku. K večeru mě napadlo, že bych se docela šel ještě na chvíli mrknout ven, ale zrovna lilo jako z konve, takže jsem se vrátil zpátky na gauč a už to pro dnešek asi měnit nebudu.

20. duben 2010 19:00:46

Ach jo, já mám s páníky takové trápení. Zase ráno nechtěli vstávat a pustit mě ven. Už jsem fakt nevěděl co mám dělat. Na mňoukání už dávno nikdo nereaguje a jediné, co trochu zabírá je kousnutí. Takže jsem se vydal za paničkou, a když ani na mojí třetí výzvu nevstala, šel jsem a kousnul jsem jí do ruky. A ona místo aby vyskočila a utíkala mi otevřít, tak si ruku schovala pod peřinu a spala dál. Žádnou účinnější metodu buzení jsem zatím nevynaleznul, takže se nedalo nic dělat a musel jsem počkat, až se páníci sami uráčí a z postele vylezou. Hned jak jsem se dočkal, utíkal jsem na tradiční pochůzku. Když jsem se vrátil, nasnídal jsem se a šel jsem zase na dvorek. Za chvilku za mnou přišla panička a docela pěkně jsem si spolu pohráli s provázkm. Dneska se k nám přidala jenom Kikina. Holky byly nějaké líné a musím přiznat, že se to pomalu přeneslo i na mě. Šel jsem na balkon, tam jsem se natáhnul a hezkou chvíli jsem tam spal. Pak jsem se šel mrknout po okolí. Když jsem se vrátil, vyskočil jsem si na dvoře na židli a vyvaloval jsem se tam. Za chvíli přišli páníci ven a panička mi házela hroudičky na zahrádce. To bylo prima, pořádně jsem si zase zaskákal a zaběhal. Teď už mám odbytou i večerní pochůzku, takže ležím v obýváku na křesle a čekám na tyčinku.

19. duben 2010 19:39:30

Dneska ráno jsem spinkal, jako když mě do vody hodí. Já normálně zaspal. Panička vstala, prošla v obýváku kolem mého gauče, kde jsem spinkal, pěkně potichoučku a já vůbec o ní nevěděl. Ještě štěstí, že klaply dveře do koupelny, to mě vzbudilo. Sedl jsem si proti dveřím a čekal na paničku. Když vyšla ven a viděla mi jak tam sedím, tak mi řekla doslova Honzo vstávej, už je ráno, ale já pořád seděl a koukal a nějak jsem se nemohl probudit. Když už se mi to za chvíli povedlo, tak mi panička otevřela dveře a já se šel ven proběhnout. Za chvilku jsem se vrátil, nasnídal jsem se a pak jsem šel zase ven. Venku to bylo moc pěkné. Bylo tam krásné teploučko, sluníčko pěkně svítilo. Prostě bezvadný den. Jenomže odpoledne páníci odjeli a my jsme museli hlídat. Zuzka je zrádce. Utekla mi a já jsem teda hlídal s Kristýnkou. Ale docela nám to šlo. Ani jsme se moc nehádali. A dokonce jsme byli i od páníčků pochváleni, jak prý jsme šikovní. Pak jsem ještě letěl ven a byl jsem tam až do večera. Byli jsme tam všichni i s páníkama a moc se nám tam líbilo. Ještě jsme se pěkně vyřádili a pořádně jsme se prohnali. Teď už ležím na mém modrém polštářku a čekám na tyčinku a potom asi budu spinkat.

18. duben 2010 19:17:47

Ráno jsem se těšil, že zase budu trávit celý den venku, ale sotva jsem tam vyběhnul, zjsitil jsem, že tam tak krásně jako včera nebude. Sice sluníčko svítilo, ale foukal k tomu studený vítr, takže bylo docela chladno. Dopoledne jsem měl spoustu pochůzek. Jako každý den jsem musel k sousedům, taky jsem vyskočil na střachu a došel jsem až na střechu k druhým sousedům a potom jsem prošel zahrádku a dvorek. Abych si chvilku odpočinul, lehnul jsem si na naší boudičku na dvoře. Sotva jsem dolehnul, začal nad zahrádkou kroužit motýl - KONEČNĚ. Ani vteřinu jsem nezaváhal a vydal jsem se na lov. Seskočil jsem z boudy a plížil jsem se po chodníku až k tulipánu, na kterém seděl. Vyskočil jsem po něm. Skoro jsem ho držel v tlapce a on mi ten dareba uletěl. Ale to bylo tím, že přiletěl tak nečekaně. Teď už vím, že začali lítat a přístě si na ně počíhám a to by bylo, že bych ho nechytil. Odpoledne přišla panička, vzala provázek a zase jsme si chvilku hráli. Ale nebavilo mě to tak jako včera. Byl jsem nějaký líný a spíš jsem si jen hrál na diváka a sledoval jsem provázek jak kolem mě krouží. Nejednou s ním panička zamávala a provázek mi přistál za krkem. No na to jsem zvyklý a ani by mě to nevadilo, ale dneska si na sebe cestou nabalil pavčinu a ta pavučina se mi nalepila na záda. Nejdříve jsem se leknul a pak jsem začal lítat po dvoře, abych se jí zbavil. Ale ona tam držela. Panička mě chtěla chytit a očistit mě, ale já se nedal. Co já vím, co by mi všechno chtěla dělat, tak jsem jí raději utekl. Naháněla mě po zahrádce, druhá panička vždycky mě chytala z druhé strany, ale já jim pokaždé proklouznul. Až jsem se jim schoval pod keř a tam se pavučina chytila na větvičku. Konečně jsem měl klid od pavučiny, ale hlavně i od paniček. Ještě chvíli jsem si hrál s provázkem, ale za chvilku jsme šli zpátky domů, já jsem se uložil na gauč a usnul jsem. K večeru jsem ještě na chvíli vyběhnul, ale je tam opravdu chladno, takže už jsem zase doma a vyvaluju se na křesle.

17. duben 2010 19:19:38

To je paráda! Dneska bylo venku tak nádherně. Ráno jsem vyrazil a teprve teď jsem se vrátil. Celé dopoledne jsem pobíhal po okolí. Musel jsem prozkoumat naši i sousedovic zahrádku, taky mě napadlo, že už jsem dlouho nebyl na střeše, tak jsem to musel napravit a do toho mě neustále poletovali nad hlavou ptáci. Vrcholem drzosti bylo, když se dva z nich usadili přímo před mými zraky na jabloni. Pomalu jsem se plížil v trávě za nimi, už jsem si představoval jak je najednou chytnu oba dva, jenomže to dopadlo tak, že oba dva nejednou mi uletěli. V poledne jsem si šel na chvilku schrupnout domů. Sotva jsem se uložil na křesle, přišla panička a řekla mi, abych se připravil, že půjde ven a já jí budu muset pomáhat. Nevěděl jsem, co budu museet dělat, takže jsem se na to moc netěšil. Nakonec jsem ale zjistil, že to byla docela dobrá práce. Panička si přinesla schůdky a začala stříhat větvičky na pergole. Hned jsem vylezl za ní na schůdky, uvelebil jsem se na tom nejvyšším ze všech a všechny větvičky, které panička ustříhla a padaly k zemi jsem chytal. Když jsme to měli hotové, začaly paničky zametat. To mě teda zrovna dvakrát nebavilo. Chvilku jsem jim pomáhal, ale naštěstí přišel páník a začal si s námi hrát s provázkem. Potom si převzala provázek jedna panička, po ní druhá panička, takže jsme si hráli skoro celé odpoledne. Až mě to pěkně utahalo. Ale paničky mezitím vyndaly ven stůl a židle, takže jsem se hned v jedné židli uvelebil a pořádně si odpočinul. K večeru jsme šli domů. Já utíkal rovnou do našeho bytu, jenomže tam bylo zavřeno. Stoupnul jsem si ke dveřím a začal jsem ze všech sil mňoukat na paničku. Uvědomil jsem si totiž, že tam mám nasypané granulky, které jsou úplně nejdobřejší ze všech. Tak je přece jasné, že nepůjdu chroupat domů takové, na které zrovna nemám chuť. Naštěstí jsem paničku přivolal a mohl jsem si jít chroupnout. Potom jsem šel domů. Lehnul jsem si v kuchyni pod stolem a klimbal jsem. Najednou mě probudila známá vůně - panička mi pod čumáček položila kousek šunčičky. Jenomže já v tu chvíli nevěděl, jestli jí mám jíst. Asi jsem měl strach, jestli mi panička nedává nějakou nedobrou nebo co, ale prostě jsem nad ní ležel a koukal. Panička držela ještě kousek v ruce. Tak z něj utrhla dva kousky. Jeden snědla a druhý mi položila na mojí hromádku. Jak jsem viděl, že panička úplně klidně šunku jí, pustil jsem se do ní a snědl jsem jí. Taky jsem hlavně dostal strach, aby paničce nezachutnala a nesnědla mi jí:) Sotva jsem spolknul poslední sousto zvednul jsem se a ještě jsem se šel podívat ven. Dlouho už jsem tam ale nebyl. Jen jsem prošel nejdůležitější místa, vrátil jsem se domů, uložil jsem se na křesle a teď už budu jenom odpočívat.

16. duben 2010 19:58:21

Ráno jsem otevřel oči a uviděl jsem, že začíná svítit sluníčko. Hned jsem utíkal za paničkou do postele, abych jí tu novinku sdělil a hned při té příležitosti jí donutil vstát. Jenomže ona se ani pořádně nepodívala, udělala mi místo v posteli a řekla mi, abych šel ještě spát. Tak jsem to zkusil znovu. Zas nic. To už mě ale opravdu naštvalo a šel jsem paničku kousnout do ruky. Jenomže účinek to mělo jen takový, že se panička přikryla a spala dál. Obešel jsem jí tedy a kousnul jsem jí do nohy. To už trošku zabralo, ale panička stejně nevstávala. Tak jsem si vyskočil k ní do postele, sednul jsem si tam a začal jsem si okusovat moje vlastní drápky. Jak jsem je chroupal, konečně to paničku probudilo, sedla si a dokonce mi dala malou facku, abych s tím dal pokoj. Samozřejmě jsem přestal. Ale ne pro radost paničky, ale protože už si panička sedla a tudíž byla šance, že snad si i stoupne a půjde mě pustit. Naštěstí se mi můj plán zadařil a panička opravdu z postele vylezla a pustila mě na balkon. Oběhnul jsem dvorek a zahrádku, utíkal jsem se mrknout k sousedům a vrátil jsem se na snídani. Potom jsem vyrazil znovu na balkon. Sešli jsme se tam úplně všichni. Holky si nahřívaly kožíšky, ale mě to moc dlouho nebavilo. Raději jsem skočil na dvorek a vydal jsem se na střechu. Seděla tam totiž hrdlička a já se rozhodnul, že jí chytím. Bohužel to zase ale nevyšlo a ta potvora mi uletěla. Tak jsem se alespoň ze střechy porozhlédnul po okolí a šel jsem zpátky domů. Chvíli jsem si odpočinul na gauči, ale raději jsem to moc nepřeháněl a šel jsem zase ven. Odpoledne tam přišla i panička a zase jsme si hráli s provázkem a s větvičkou. K večeru už jsem byl utahaný jako kotě, a stejně venku začal foukat vítr, takže jsem šel domů, lehnul jsem si pod stůl v kuchyni a pořádně se prospal. Když jsem nabral síly, rozhodnul jsem se, že si udělám ještě takový menší výlet. Úplně jsem se ale lekl, jak se venku ochladilo a jaký foukal ledový vítr. Tak jsem to omrknul jenom na zahrádce a šel jsem zpátky domů pokračovat v odpočívání.

15. duben 2010 19:19:52

Dneska ráno jsem to už zase nemohl vydržet jak moc jsem chtěl ven. Když panička vstala, otevřela mi dveře na balkon a já letěl. Než se stačila rozkoukat už jsem běhal po dvorečku a když přišla otevřít dveře z chodby už jsem byl dávno pryč. Samozřejmě za plotem, u sousedů na zahrádce. Proběhnul jsem vše co potřebuji a vrátil jsem se domů. Panička měla radost, že prý jsem šikovný, že jsem tak brzy přišel, ale to bylo hlavně proto, že už jsem chtěl snídani. Nabaštil jsem se a zase se vrátil na dvorek. Tak jsem tam tak pobíhal a nevěděl jsem čeho se chytit, protože byla docela pěkná zima. Tak jsem šel domů. Dopoledne jsme zase se Zuzkou hlídali, protože páníci jeli nakupovat. Ale zase mě to až tak moc nevadilo, venku stejně nebylo hezky, tak co tam. Když se vrátili, šel jsem se proběhnout, ale hned jsem byl zpátky. Než být v té zimě venku, to je lepší si dát dvacet. Odpoledne jsem se tam šel zase na chvilku mrknout, ale fakt byla děsná zima, takže jsem se brzy vrátil a už tam nejdu. Snad zítra bude tepleji.

14. duben 2010 18:44:26

Tak to hezké počasí nám moc dlouho nevydrželo. Dneska už se sluníčko ukázalo jenom tak na chvilku a venku bylo zase o dost chladněji. Stejně jsem tam ale musel. Ovšem tak dlouho jako včera jsem se tam nezdržoval. Jen jsem si proběhnul svoji trasu a vrátil jsem se zpátky domů. Chvilku jsem se natáhnul na gauči a vyrazil jsem nanovo. Tantokráte jsem si dal pár koleček. To znamená, že jsem odešel ven horem přes balkon, skočil jsem na dvorek a rovnou jsem utíkal na chodbu, po schodech jsem se vrátil zpátky a šel jsem znovu. Odpoledne jsem si lehnul v kuchyni pod stůl a spal jsem. Pak šla panička chvilku na dvorek, tak jsem šel s ní. Vzala si provázek a já za ním běhal. Moc dlouho nás to ale dneska nebavilo, protože tam bylo chladno, a tak jsme šli raději zpátky domů. Tady už jsem se proběhnul víc. Panička mi házela hračku po chodbě a já za ní běhal a chytal jí. Teď odpočívám na gauči a ani už nic jiného pro dnešní den neplánuju.

13. duben 2010 18:18:13

Konečně jsem se dneska dočkal a po delší době se nám zase ukázalo sluníčko. To byla paráda. Celé dopoledne jsem byl venku. Šel jsem se mrknout k sousedům, ale vrátil jsem se brzo. Sluníčko totiž vylákalo ven i páníky, a tak jsem nemusel být na dvoře sám. Panička vzala provázek a větvičku a všichni jsme za ní běhali jako šílenci. Pak mi ale utekla a šla s druhou paničkou nakoupit. Zůstal jsem venku s páníkem, ale když jsem slyšel, že bouchly dveře a paničky se vrátily, musel jsem můj pobyt venku okamžitě přerušit a uháněl jsem zkontrolovat tašku, jestli na mě nezapomněly a koupily mi šunku. Měly štěstí. Došel jsem si do kuchyně na ochutnávku a hned jsem zase mazal ven. Odpoledne přišla panička zase za námi ven a pořádně nás prohnala. Blbnul jsem s provázkema s větvičkou s takovou vervou, že jsem byl úplně vyřízený. Když šla panička domů, přidal jsem se k ní, natáhnul jsem se na gauč a musel jsem si odpočinout. Stačila mi ale jenom malá chvilička a už jsem zase běžel ven. Později odpoledne se sluníčko schovalo a zase se ochladilo. I přesto jsem měl dneska tolik rozběháno, že jsem v tom pokračoval. Před chvílí ale začalo poprachávat, a tak mě panička zavolala domů a zavřela dveře. Ještě jsem učinil takový pokus a šel jsem se podívat ke dveřím na balkon, jestli není otevřeno. Samozřejmě nebylo. Ale mě už je to celkem fuk. Uvelebil jsem se hezky na gauči a po tom náročném dni odpočívám.

12. duben 2010 19:35:50

Ráno jsem vyrazil ven s nadějí, že snad už bude lépe, ale kdepak. Sice zorvna v tu chvíli nepršelo, ale všude bylo všechno mokré a studené. Jenomže já tam musel. Zvyknul jsem si totiž, že ráno chodím ven udělat loužičku. Má to značnou výhodu. Panička mě tam musí pustit, protože ví, že potřebuju:) Během dne už je mi to jedno a kdykoliv musím na záchod, přiběhnu ze dvorka domů a utíkám na náš kočičí, protože je to v něm pohodlnější. Ale ráno jsem tedy šel. Panička mě pustila horem přes balkon a šla mi otevřít dveře dolu na dvorek, abych se mohl vrátit. Jak dveře otevírala, podívala se z okna na chodbě. Trochu odhrnula záclonu, a protože jsem byl kousek od okna, viděl jsem jí a rozeběhnul jsem se k oknu. Panička mi ho otevřela a já jím skočil dovnitř. Jak jsem ale hupnul na chodbu, nedíval jsem se ani nalevo ani napravo a rovnou jsem běžel a těmi otevřenými dveřmi jsem zase odešel ven. Dlouho jsem tam ale nebyl. Jen jsem vyskočil na plot z výšky jsem omrknul, jestli je v okolí něco nového, a zase jsem šel domů do tepla. Ale co tady. To je hrozná nuda být zavřený doma. Holky se taky jenom tak procházely po bytě a nevěděly čeho se chytit, když v tom přišla panička a v ruce držela naší hračku - takový prut na konci se střapcem. Už jak s ním šla, všichni jsme běželi za ní a skákali po tom střapci. To bylo něco. Lítali jsme v obýváku přes křesla, nebo jsme si jenom tak střapec chytli, svalili se s ním na zem a okusovali ho. Docela pěkně jsem se vyřádili. Pak jsem si chvíli odpočinul a v tom k nám přišla návštěva. Na tu jsem teda vůbec náladu neměl. Utekl jsem dolů do našeho bytu, vyskočil jsem si do okna na pelíšek a celou dobu jsem tam spal. Když návštěva odjela, šel jsem se podívat domů, ale protože se mi v našem bytě docela zalíbilo, vrátil jsem se zpátky, vyskočil jsem si na křeslo a spal jsem až do odpoledne. Když jsem se probudil, vypdalo to venku o něco lépe. Dokonce i chvílemi svítilo sluníčko, tak jsem se na něj šel podívat. Dlouho jsem tam ale nepobyl, protože začalo zase pršet. Tak jsem se vrátil domů a právě včas. Panička něco hledala nahoře ve skříni a stála na schůdkách. O to jsem nemohl přijít. Vyskočil jsem jí na záda, vyšplhal jsem jí za krk a odtamtud přelezl do skříně. Všechno jsem tam náležitě prozkoumal a zase stejnou cestou jako nahoru, jsem se vrátil na zem.

11. duben 2010 18:43:43

Ach jo, dneska bylo tak ošklivé počasí, že se ani pořádně nedalo být venku. Ráno jsem se mrknul k sousedům, prošel jsem si zahrádku a šel jsem zase domů. Tam jsem to hned schytal, protože jsem utíkal rovnou do ložnice a vyskočil jsem si na noční stolek. Chtěl jsem hupnout i do postele ale panička šla v mých stopách a zastavila mě. Jak jsem se totiž prošel po záhonku, umazal jsem si nohy od bláta a děala jsem za sebou pořádnou cestičku. Nechápu, proč se to paničce nelíbilo. Mohla být přece ráda, že jsem se jí postaral o zábavu. Ven jít nemohla, tak se mohla do ukllízení pustit s radostí a s vděčností, že se nebude nudit, a ne s plnou pusou řečí. Když jsem viděl, že mé nadšení z bláta nesdílí, raději jsem do postele nešel, udělal jsem ještě jednu zpáteční pěšinku (na tu už jsem teda tak pyšný nebyl, protože bláto mi pomalu na tlapkách docházelo a ani na světlém koberci nebylo skoro nic vidět), došel jsem zase až ven, tam jsem si vlezl do naší boudičky a přemýšlel jsem, co bych tak dělal. Jediné, co mě napadlo bylo to, že si půjdu schrupnout. Cestou jsem se zastavil v kuchyni, omrknul jsem, co panička vaří, ochutnal jsem masíčko a pak jsem vyskočil na gauč a spal. Odpoledne šly paničky něco uklízet do "našeho" bytu. U toho jsem samozřejmě musel být. Chvilku tam něco přerovnávaly, což mě ani trochu nebavilo, tak jsem se vydal na vlastní průzkum. Vyskočil jsem paničce za krk, odtamtud na skříň, podíval jsem se na svět trochu z výšky, pak jsem se zase ponořil do hloubek, protože jsem se šel schovat pod postel. Tam to bylo dobré. Nikdo mě neviděl a já měl přehled o všem. Tedy i o tom, že panička drží v ruce staré prostěradlo a chce ho jít vyhodit. Hned jsem musel zasáhnout. Vyběhnul jsem, skočil jsem po něm a sebral jí ho. Nakonec vzaly paničky prostěradlo každá z jedné strany a já se v něm mohl houpat a pořádně v něm řádit. K večeru jsem se rozhodnul, že půjdu ještě na chvíli ven. Zuzka šla se mnou, ale ani tak mě to tam moc nebavilo. Jen jsem se malinko prošel a vrátil jsem se domů. Chtěl jsem se otočit a jít ven ještě jednou, ale panička mi řekla, abych už byl doma, že půjde zavřít. Tak jsem ani neprotestoval. Šel jsem s ní dolu zavřít a když jsme se vraceli, dostala panička nápad, že si dáme závody, kdo bude první nahoře. Tse, než se vůbec rozmyslela, že taky půjde, já už byl dávno v obýváku. Když se konečně připlazila za mnou, utekl jsem jí a schoval jsem se za gauč. Jak panička poodešla, hned jsem vyběhnul a pořádně jsem se prohnali. Teď už jsem dostatečně utahaný a zase budu chvíli spát.

10. duben 2010 18:39:05

Dnešní den jsem strávil spíše odpočinkově. Počasí se nám docela pokazilo, hlavně foukal vítr, a tak jsem venku moc času netrávil. Samozřejmě že mojí pravidelnou ranní pochůzku jsem musel absolvovat, ale vše jsem si prošel, nikde jsem se nezdržoval a vrátil jsem se domů. Chvíli jsem se uvelebil v kuchyni pod stolem, ale nemohl jsem to dlouho vydržet a musel jsem ven. Tak jsem šel na balkon. Tam jsem se natáhnul na baoudičku a pozoroval jsem ptáčky. Hlavně jedna hrdlička mě nějak provokovala. Klidně se procházela po zahrádce a bylo jí úplně jedno, že jí sleduju. Seskočil jsem z boudičky, přitisknul jsem se k podlaze, aby mě neviděla a doplížil jsem se až k zábradlí. Sotva jsem se ale rozhodnul, že skočím dolů a půjdu jí chytit, zamávala křídly a byla pryč. Tak jsem se sebral a šel jsem zase domů. Prospal jsem se na křesle. Odpoledne šla panička na dvorek, tak jsme šli všichni s ní. Moc nás to tam ale na tom větru nebavilo. Za malou chvilku jsme šli zase domů. Holky šly spát a já se pořádně popral s paničkou. K večeru jsem vyrazil ještě jednou ven. Sotva jsem se tam trochu rozkoukal, začalo lít jako z konve a musel jsem utíkat domů. Teď už sice začalo svítit sluníčko, ale já odpočívám na křesle a ven už se mi ani nechce.

9. duben 2010 18:40:48

Ráno to vypadalo, že se počasí pokazí, ale naštěstí se to za chvilku vybralo a zase tak krásně svítilo sluníčko. Samozřejmě jsem musel pobíhat venku. Šel jsem se podívat na střechu, abych zjistil, co je v okolí nového. Když jsem se pořádně rozhlédnul, seskočil jsem zpátky na balkon, a tam jsem se chvíli vyhříval. Nabral jsem síly na další pochůzky a vyrazil jsem na dvorek. Najdenou jsem uviděl, že se na střeše kůlny něco zahýbalo, netrvalo to dlouho a na zahrádku skočila nějaká úplně cizí neznámá kočka. Schoval jsem se za keř a pozoroval jsem jí, abych zjistil jaké má úmysly. Začala se rozhlížet po zahrádce jakoby se tam chtěla nastěhovat, a tak jsem na ní vybafnul. Lekla se, kousek popoběhla, zastavila a zírala na mě. Tak jsem se za ní rozeběhnul znovu. Dohnal jsem jí až na plot, ale ona zase vypadala, že tam zůstane sedět. Nezbývalo mi nic jiného, než se za ní rozeběhnout a doprovodit jí k sousedům do zahrady, aby jí konečně došlo, že u nás nemá co pohledávat. Potom jsem pro jistotu vyskočil na střechu kůlny a hlídal jsem, aby se nevrátila. Zastrašil jsem jí ale dokonale a víc už se u nás neobjevila. Šel jsem si tedy na chvilku odpočinout domů na gauč a sotva jsem se prospal, vyrazil jsem ven znovu. Odpoledne přišla ven panička a hrála si s námi s provázkem a s větvičkou. To mě moc bavilo. Hlavně ten provázek se mi moc líbil, tak jsem ho chytil do tlamky, trochu s ním cuknul, vytrhnul ho paničce z ruky a utekl jsem s ním na zahrádku. To by prima, jak se stále plazil za mnou. Otáčel jsem se za ním jak jsem šel a on mi byl pořád v patách. Trochu jsme se spolu prošli a já ho zase donesl paničce, aby mi s ním hýbala a já ho mohl chytat.

8. duben 2010 19:59:05

Dneska bylo venku nádherně. Ráno jsem se ale proběhnul, a když jsem se přišel ukázat, oznámili mi páníci, že teď budu muset zůstat doma a hlídat, protože jedou pryč. Moc se mi nechtělo, ale už jsem nemohl nic dělat. Dveře na dvorek byly zavřené, takže jsem se musel smířit s osudem. Naštěstí byli páníci docela brzo zpátky. Akorát jsem se stačil během jejich nepřítomnosti prospat na okně a už jsem mohl jít zase ven. Nevěděl jsem, co mám dělat dřív. Běhal jsem po zahrádce, utíkal jsem k sousedům, mezitím jsem číhal na ptáčky, taky jsem za nimi vyskočil na střechu, abych jim byl blíže, panička mi házela hroudičky na zahrádce a taky jsem si musel chvilku odpočinout. Tak jsem se uložil v trávě a nahříval jsem si na sluníčku kožíšek.

7. duben 2010 18:41:46

Včera k večeru jsem se šel ještě na chvilku proběhnout. Prošel jsem se po zahrádce, a pak jsem si vyskočil na plot odkud mám parádní výhled. Jak jsem se tak rozhllížel po sousedních zahradách, najednou se objevila panička na balkoně a začala mě přemlouvat, abych už šel domů. Otočil jsem se, že jí tedy ukážu jaký jsem šikovný kocourek, že poběžím za ní. V tom mi ale došlo, co nám ráno provedla a řekl jsem si, že by taková malá pomstička nebyla špatná. Na plotě jsem e otočil a skočil jsem k sousedům do zahrady. Chvilku mě panička nechala, ale netrvalo to dlouho a už stála u plotu a volala mě. Já seděl u sousedů v kůlně na schodech a čekal jsem na ní. Jakmile začala vyčuhovat přes plot, sestoupil jsem po schodech dolů, prošel jsem kolem kůlny jako bych se pokorně vracel domů, ale na konci kůlny jsem to stočil na druhou stranu a hupnul jsem dovnitř. Panička mě chvíli volala a pak zmizela. Netrvalo to dlouho a už stála u plotu s rourou od alobalu a volala mě znovu. Na to už jsem tedy zareagoval a vrátil jsem se. Samozřejmě následovalo zase kázání o ošklivých zlobivých kocourech, ale já jsem se rozhlédnul a kromě jednoho šikovného kocourka - tedy mě - jsem nikde žádného jiného neviděl, tak jsem si řekl, že takové zbytečné povídání o ničem a o nikom nemá smysl poslouchat a odebral jsem se do obýváku na křeslo.
Dneska bylo venku krásně. Celý den jsem si užíval sluníčko. Bylo to prima, protože i páníci s námi trávili venku víc času. Panička mi házela hroudičky, taky našla větvičku, a tak jsme si s ní hráli a úplně nejlepší zábavu jsem měl odpoledne. Paničky si přinesly na dvorek staré prostěradlo, aby ho rozstříhaly na kousky. Nejprve od něj odstříhly gumu, která byla kolem dokola. Jak jsem jí viděl, hned jsem si jí zabral pro sebe a pořádně jsem se s ní popral. Pak jsem ale viděl to prostěradlo, a to mi přišlo ještě zajímavější. Utíkal jsem k paničkám a začal jim po zbytku prostěradla skákat. Nakonec ho vzaly každá z jedné strany, já si skočil dovnitř a měl jsem z něj krásnou houpací síť a trampolínu v jednom. Parádně jsem se v něm vyřádil.

6. duben 2010 18:22:48

Sotva jsem chvilku běhal ráno venku, už jsem slyšel paničku, že mě volá, abych šel domů. Abych jí ukázal, jaký jsem poslušný kocourek, hned jsem přeskočil přes plot a uháněl jsem za ní. Došel jsem do kuchyně. Holky už tam byly všechny tři seřazené u kredence a čekaly, co bude dorého. Stoupnul jsem si do fronty - samozřejmě před ně, abych byl první na řadě - a čekal jsem taky. V tom už jsem ale začal tušit zradu. A taky že to tak bylo. Panička zavřela dveře, přinesla si takový odporný mastný roztok, druhá panička mě chytla a už jsem to měl nalité za krkem. Bleee, to bylo tak hnusné! Hned jsem si to chtěl umýt, jenomže mi to schválně panička dala na takové místo, kam jsem se vůbec nemohl dostat. Tak jsem to zkusil očistit alespoň okolo, ale jakmile jsem trošku otočil hlavu už panička křičela, ať to nechám zaschout a vůbec si toho nevšímám. Brrr, kdo to má vydržet. Prý je to proti klíšťatům, ale já jsem pevně přesvědčený, že to bylo hlavně a především proti nám. Kdo to kdy viděl, takhle nám znečistit náš krásný kožíšek. Hned jak nám to zaschlo, pustila nás panička ven. Sednul jsem si do trávy a učinil jsem další marný pokus o olízání. Odpoledne jsem přišel na to, že bych se toho mohl zbavit na zahrádce. Tak jsem si chodil lehnout doprostřed záhonku na záda a pořádně si tam ten krk otírám. Je zvláštní, že mi panička nadává, jaké jsem prasátko, že budu z té hlíny celý černý, ale co ona mi s kožíškem udělala jí vůbec nevadí.

5. duben 2010 18:51:33

Dneska jsem se celý den docela pěkně nudil. Vneku byla zima, tak jsem jenom proběhnul zahrádku, mrknul jsem se k sousedům a utíkal jsem zpátky domů. Buď jsem bloumal po baráku nebo jsem ležel a pospával. Panička viděla, že nevím, čeho se chytit, tak šla se mnou chvilku ven. Hodila mi pár hroudiček, ale mě nebavilo dneska ani to chytání. Za několika jsem se rozeběhnul, ale většinou jsem seděl na zahrádce v pěšince a díval jsem se, jak je panička hází. Za chvilku jsme šli zpátky domů. Panička si přinesla nějaké naše hračky, ale chytla se jediná Zuzka, my ostatní jsme byli tak líní, že jsme jen seděli a dělali jsme publikum. Ovšem i taková hra na diváka jednoho pěkně utahá, že jsem se nakonec uložil na křeslo a odpočíval jsem. Vzbudil jsem se až když šel páník na dvorek. Šel jsem s ním, nechal jsem si hodit pár hroudiček, pak jsem se s ním mrknul do skleníku a šli jsme zase domů. Najednou mě to nějak došlo, sednul jsem si ke dveřím na balkon a chtěl jsem jít ven. Panička mě pustila a já rovnou seskočil na dvorek. Foukal vítr a já jsem si všimnul, že na trávě prohání lupínek. Hned jsem po něm skočil a docela hezky jsem se s ním vyblbnul.

4. duben 2010 19:13:47

Ráno jsem se probudil a chtěl jsem jít ven. Měl jsem ale smůlu, protože páníci ještě spali. Na moje mňoukání u dveří nikdo nereagoval a tak jsem musel zasáhnout trochu víc. Nedříve jsem šel za paničkou, stoupnul jsem si k její posteli a zamňoukal jsem, ona ale jen něco zamumlala a spala dál. Tak jsem se šel trochu blíže podívat na počítač. Vyskočil jsem na stůl, prošel jsem se po klávesnici a začal jsem lovit myš. Mělo to účenek jako vždy. Panička hned vyskočila z postele a šla mě vyhnat. Škoda, docela mě ta hra s myškou začala bavit. Už tak krásně visela ze stolu dolů, stačilo mi překousnout jeden jediný provázek a mohla být moje:) Nejhorší bylo, že panička zase utekla do postele a spala dál. Tak jsem se rozhodnul, že půjdu vzbudit druhou paničku. Skočil jsem k ní, olíznul jsem jí nos a mňouknul na ní, že chci ven. Taky neragovala. Jen mi udělala místo vedle sebe v posteli a řekla mi ať jdu ještě spát. Na chvilku jsem se tam uložil a machal se hladit, jenomže panička zase usnula. Šel jsem jí znovu olíznout, ale pořád se jí vstávat nechtělo. Tak jsem jenom tak procházel po bytě, až jsem nakonec došel na gauč a ještě jsem usnul. Když páníci vstali, hned mi otevřeli a já zjistil že ani není o co stát. Venku byla zima, sluníčko se jen na chvilku ukázalo a hned zase zmizelo za mrak, dokonce chvíli i poprchávalo, takže mě to tam vůbec nebavilo a šel jsem zpátky domů. Až do odpoledne jsem buď někde odpočíval nebo jenom tak bloumal po bytě. Odpoledne se ale paničky rozhodly, že půjdou ven. Hned jsem utíkal taky, teda ne jenom já, šli jsme úplně všichni. Panička našla větvičku, tak jsme si s ní hráli, taky jsme si hráli s provázkem a i na moje oblíbené chytání hroudiček došlo. Potom jsem se šel nabaštit. Panička si myslela, že už zůstanu doma, ale já utíkal ke dveřím a chtěl jsem jít ještě ven. Tak mě tam pustila. Obešel jsem si můj rajón, podíval jsem se k sousedům a za chvilku už jsem byl zpátky doma.

3. duben 2010 19:35:48

Ráno jsem si obešel mojí pochůzku a šel jsem se ukázat domů. Hned jak jsem vstoupil do kuchyně, zdála se mi panička nějaká podezřelá. Sice mi pokaždé řekne, že jsem šikovný kluk, když se tak hezky jdu ukázat, ale dneska to řekla tak nějak jinak. Hned se ke mě rozeběhla, pohladila mě, vzala si mě do náručí a mezitím druhá paniča zavřela dveře na chodbu, abych nemohl utéct. To už mi bylo jasné, že je zle. Začal jsem se paničce v náručí škubat a snažil jsem se utéct, ale bylo to marné, držela mě jak ve svěráku. Pak mě postavila na stůl, vzala do ruky tabletku a než jsem stačil utéct, otevřela mi tlamku a do krku mi strčila prášek. Fuuuj, to jí nedaruju! Chtěl jsem se rozeběhnout, utéct ven a tam tabletku vyplivnout, ale panička mě nepustila. Znovu mě začala otevírat tlamku, ale tentokráte jsem jí držel vší silou zavřenou. Až když mě panička ukázala, že má prázdnou ruku a nic jiného už mi dávat nebude, a jenom si chce zkontrolovat jestli jsem prášek spolknul, tlamku jsem otevřel. Bohužel pro mě, tabletka už byla spolknutá, ale panička byla spokojená. Chválila mě jaký jsem šikovný a dávala mě za vzor všem ostatním. Ono totiž když dojde na holky, tak ty umí jinak protestovat. Pak jsem šel na balkon, hezky jsem se natáhnul na sluníčku a pořádně jsem si po tom šoku odpočinul. Panička si mne udobřila až když šla se mnou ven a hodila mi na zahrádce pár hroudiček. To jsem hned na všechno zapomněl.

2. duben 2010 18:49:06

Dneska bylo venku docela chladno. Během dopoledne jsem si proběhnul nutné pochůzky. Po obědě jsem se uložil na gauči na polštářek a celé odpoledne jsem spal. K večeru mě to odpočívání ale přestalo bavit a vydal jsem se ještě ven. Šel jsem se mrknout na dvoreček, trochu jsem se prošel po zahrádce a vrátil jsem se domů. Stoupnul jsem si ke dveřím na balkon a mňouknul jsem na paničku, ať mě tam pustí. Tam jsem se usadil na sluníčku, prostrčil jsem hlavu skrz zábradlí a naplánoval jsem i trasu, kam se vydám. Když jsem měl vše rozmyšleno, skočil jsem na dvorek a utíkal jsem k sousedům na zahradu. Mají tam vysoký smrk kolem kterého poletují ptáčkové. Přikrčil jsem se v trávě a číhal jsem na ně. Aby mě zase panička nechodila volat a ptáčky mi neplašila, vyskočil jsem občas na plot, ukázal jsem se jí a hned jsem zase hupnul zpátky do zahrady. Samozřejmě jsem zádného ptáčka nechytil, ale to nevadí, mě stačí se na ně dívat.

1. duben 2010 19:13:44

Když jsem se ráno probudil, hned jsem utíkal ke dveřím na balkon, aby mě panička pustila ven. Měl jsem ale smůlu. Páníci jeli hned po snídani pryč a mě byl svěřen celý dům včetně těch našich kočičích ženských, abych hlídal. Vůbec se mi to nelíbilo. Chvíli jsme protestoval u dveří a přemlouval paničku, aby zůstala doma a hlídala, že bych raději šel ven, ale bohužel jsem neuspěl. Když páníci odjížděli, vyskočil jsem do okna, aby viděli, že můj úkol budu plnit zodpovědně, ale sotva vyjeli z ulice, odešel jsem do pelíšku a spal jsem. Vzbudilo mě, až když jsem slyšel bouchnout dvířka od auta. Honem rychle jsem utíkal a vyskočil jsem v chodbě do okna, aby páníci viděli, že jsem se odtamtud celou dobu nehnul. Sotva panička otevřela dveře, ani jsem jí nevítal a utíkal jsem ke dveřím na dvorek. Hned mě tam pustila. Dlouho jsem se tam ale nezdržoval a utíkal jsem zpátky domů. Musel jsem totiž prozkoumat tašky a zjistit, jestli mi něco páaníci koupili. Dostal jsem šunku a zase jasem vyrazil ven. Odpoledne už mě to tam samotného nebavilo, tak jsem si došel domů pro paničku a odvedl si jí k zahrádce, aby mi házela hroudičky. Protože byla venku zima, dlouho tam se mnou nebyla a utekla mi. Tak jsem se šel mrknout k sousedům, nechal jsem paničku aby se zatím doma ohřála, a zase jsem si pro ní došel, aby mi zase chvíli házela hroudičky. Docela mě to utahalo, tak jsem si šel schrupnout. Ale za chvilku už jsem běžel ven. Tentokrát se ke mně přidala i Kikina a pořádně jsme se tam spolu prohnali. Ještě chvíli jsme v tom pokračovali doma, ale teď už jsem se uložil do boudičky a po tom náročném dni odpočívám.

31. březen 2010 19:44:19

Dneska jsem se opět vydal k sousedům na zahradu. Raději jsem ale můj průzkum několikrát přerušil a šel jsem se ukázat paničce, abych měl klid. Kdo má pořád poslouchat to její vyřvávání u plotu. Během dopoledne jsem si prohlédnul všechno co jsem potřeboval a odpoledne už jsem se zdržoval na zahrádce. Jenomže se venku oproti včerejšu pěkně ochladilo, takže se tam paničce nelíbilo. Nekolikrát jsem si pro ní došel a odvedl si jí k záhonku, aby mi hodila alespoň pár hroudiček:) K večeru se konečně ukázalo sluníčko, tak páníci přišli za námi ven. Konečně mi panička házela hroudičky bez odmlouvání:) pak jsme si ještě hráli s míčkem, s provázkem a s větvičkou. Jenomže najednou panička řekla, že už půjdeme domů. Mě se ale nechtělo. Utekl jsem jí a schoval jsem se za skleník. Za rohem jsem ale vyčuhoval a čekal jsem na ní, až za mnou půjde. Nychytala se. Sotva vykročila směrem ke mně, rozeběhnul jsem se a schoval jí za dalším rohem. Klidně jsme se mohli honit kolem skleníku, ale panička mě chtěla přelstít, tak se otočila a chtěla mě překvapit z druhé strany. Jenommže na mne si nepřijde. Jak jsem to viděl, nabral jsem rychlost a utekl jí na plot. Počkal jsem si až ke mně dojde a skočil jsem k sousedům na zahradu. Tam jsem seděl, plazil jsem na ní jazyk a chechtal se jí, protže tam za mnou nemohla. Zavolala mě, ale nešel jsem, nakonec mě tam nechala šla domů. Já se ještě trochu proběhnul po dvorku a teprve když se začalo šeřit, šel jsem domů.

30. březen 2010 19:03:47

Dneska krásně svítilo sluníčko, takže jsem trávil celý den venku. Ráno jsem si prošel pravidelnou pochůzku, vrátil jsem se domů na snídani a jen, co jsem se trochu najedl, vyrazil jsem nanovo. Chvíli jsem byl na zahrádce, ale pak jsem si vyskočil na plot, chvilku jsem si dodával odvahu a vyrazil jsem. Zvědavost, co je u sousedů na zahradě a v kůlně nového, byla silnější než ten strach z toho, že by tam mohl být zase nějaký vetřelec, který by mě ublížil jako minulý týden. Skočil jsem do zahrady, rozhlédnul jsem se, jestli tam nečíhá žádné nebezpečí a vyrazil jsem do kůlny. Za chvíli už zase panička křičela u plotu, abych šel domů. To určitě. Teď, když jsem se konečně rozhodnul, že se tam vydám, půjdu hned zase zpátky, když je tam tolik zajímavého. Vůbec jsem na volání neragoval. A zabralo to, panička za chvíli přestala. Myslel jsem si, že dostala rozum a nechá mě na pokoji, ale kdepak. Přestala jenom proto, aby si došla domů pro rouru od alobalu, na kterou reaguju a začala volat znovu. Já myslel, že mi snad prasknou uši a stále to nebralo konce. Myslel jsem, že už snad opravdu půjdu raději domů, aby byl klid, ale kupodivu panička zase zmkla. Chvíli bylo ticho, ale za chvilku už volala nanovo. Raději jsem šel tedy zpátky. Paničky už byly oblečené, měly připravenou tašku a kšíry a chtěly mě jít hledat. Já totiž do té sousedovic zahrady přeskočím plot a jsem tam, ale ony by musely obejít půl vsi, aby se tam dostaly. Nakonec jsem byl rád, že jsem se vrátil, ještě by mě dělaly ostudu po okolí, jak mě potupně vedou na kšírách domů. Já je nechápu. To, že mě tam jednou napadnul zlý kocour, přece neznamená, že tam na mne číhá nebezpečí každý den.

29. březen 2010 19:13:51

Dneska jsem musel být celý den ve střehu. Objevil jsem totiž hrozně zábavnou hru - chytám malé hroudičky hlíny, které mi někdo hází po zahrádce. I když jsem se šel podívat k sousedům na králíky, stále jsem měl uši nastražené a jakmile někdo z páníků přišel na dvorek, hned jsem utíkal za ním, šel jsem k zahrádce, stoupnul jsem si k záhonku a dával jsem jim najevo, ať hází. Za každou hroudičkou jsem se rozeběhnul a lítal jsem z jedné stany zahrádky na druhou. Odpoledne dlouho nikdo nešel, ale protože jsem byl opravdu ve střehu, slyšel jsem paničku, že je na chodbě. Utíkal jsem za ní. Jen co si mne všimla, zastavil jsem a počkal jsem si, až ke mě dojde. Pak jsem zase popoběhl a odvedl si jí až k zahrádce. Naštěstí jí došlo, co chci, a pár hroudiček mi hodila.

28. březen 2010 19:21:33

Sotva se začalo trochu rozednívat, šel jsem vzbutit paničku, že chci ven. Předem už jsem věděl, že to dopadne jako vždy - panička mě poslala spinkat, že je ještě brzo. Tak jsem šel. Natáhnul jsem se v obýváku na gauči a usnul jsem. Spal jsem nějak trvdě, protože mě probudila až panička, když vstala přišla do obýváku. Byl jsem z toho celý vedle, protože na to nejsem zvyklý. Vždy je to obráceně - já jsem ten, kdo chodí tahat paničku z postele ven:) Ale zorientoval jsem se rychle a narozdíl od paničky, která vždycky odmlouvá a nechce vstávat, jsem vyskočil jako rybička a už jsem stál připraven u dveří na balkon a křičel jsem na paničku, že jsem přichystán k odchodu. Hned mi otevřela a já si šel proběhnout mojí pravidelnou trasu. Dopoledne jsem trochu pomáhal s vařením, teda hlavně v té době, kdy se prováděla ochutnávka masíčka, a pak jsem zase vyrazil ven. Netrvalo to dlouho a šel jsem se ukázat. Dorazil jsem domů v pravý čas. Michalka má totiž narozeniny, a tak dostala dort a rozdělila se s námi.
Odpoledne paničky někam odešly. Byl jsem chvíli s páníčekm doma, ale pak jsem mu utekl na chodbu, vyskočil jsem si na okno a čekal jsem, až se mi vrátí paničky. Původně jsem si myslel, že mi donesou šunčičku, ale i přesto, že jí nepřinesly, jsem byl spokojen. Donesly totiž jakési větvičky. Hned jsem po nich začal skákat a chtěl jsem je paničce sebrat, abych je mohl aportovat. Jenomže jsem měl smůlu. Panička je dala do vázy a měl jsem po radosti. Ale abych nebyl smutný, alespoň jednu větvičku mi ulomila a hráli jsme si spolu.

27. březen 2010 19:35:28

Dneska se počasí pokazilo. Sluníčko mi sice chybělo, ale zas až tak moc mi to nevadilo a ven jsem šel. Jenomže páníčkové se tam tak dlouho jako v předchozích dnech nezdržovali a já se tam docela nudil. Jak jsem slyšel paničku, že je na chodbě, doběhnul jsem si pro ní. Šel jsem před ní, stále jsem se za ní ohlížel a nabádal jsem jí, aby šla za mnou. Odvedl jsem si jí až k zahrádce. Tam jsem zastavil a počkal jsem si, až hodí hroudičku hlíny a já za ní budu moci běžet. Pár mi jich hodila, já jsem se trochu proběhnul, ale zase mi utekla domů. Tak jsem šel taky. Našel jsem jí v našem bytě. Něco tam s druhou paničkou uklízely. Chodil jsem kolem nich a vypadal jsem, že chci papat. Panička mi přinesla kapsičku, a protože neměla po ruce naší misku, vyndala z kredence "člověčí" mističku a nasypala mi do ní papání. Měl jsem fakt hlad, ale protože to nebylo v né mističce, tak jsem to nejdl a dál jsem paničce naznačoval, že chci jíst. Když to viděla, vysypala z mojí mističky granulky, papání do ní přendala a já k tomu zasedl a úplně všechno jsem to snědl. Jenom nevím, proč si panička ťukala na čelo a prohlásila o mě, že nejsem normální.

26. březen 2010 18:28:35

Dneska bylo opět venku krásně. Sotva začalo svítat, už jsem tahal paničku z postele, aby mě pustila. Samozřejmě jsem jako vždy úspěch neměl. Když se mi konečně podařilo dostat ji z postele ven, nezdržoval jsem se snídáním a utíkal jsem na dvorek. Nakouknul jsem přes plot k sousedům, ale když jsem si představil, že by tam mohl být ten zlý kocour, raději jsem se vrátil a byl jsem celý den na zahrádce. Odpoledne nám páníčkové dělali rekonstrukci naší boudičky na balkoně. Musel jsem u toho samozřejmě asistovat. Když byla boudička upravená, čisťoučká a s novou dekou, hned jsem jí musel vyzkoušet. Pak jsem šel zase na zahrádku. Chvilku jsem se honil s holkama, pak přišla panička a hráli jsme si s větvičkou a s provázkem a mezitím jsem odpočíval na mojí židli. Vrátil jsem se teprve před chvilkou a to mě ještě musela panička přelouvat, protože se mi domů nechtělo ani trošku.

25. březen 2010 19:27:57

Dneska bylo zase venku krásně, a tak jsem si to náležitě užíval. Od rána jsem byl na dvoře. K sousedům jsem raději moc nechodil. Jen jsem tam mrknul a utíkal jsem pryč, protože mám strach, aby se tam zas ten vetřelec neobjevil. Ale i přesto, že jsem nebyl zkoumat, co mají sousedi na zahradě a v kůlně, jsem měl dneska hromadu práce. Páníčkové totiž byli skoro pořád s námi venku, a tak jsem byl pomáhat páníkovi ve skleníku, s paničkama jsme pak pracovali na zahrádce a mezitím jsem musel taky trochu prohnat holky. Ještěže mi panička konečně přinesla ven mojí modrou židli. Hned jsem se tam uvelibil a krásně jsem se ohříval na sluníčku.

24. březen 2010 19:35:52

Dneska už mě tlapka nebolela vůbec. Od rána jsem se snažil paničce namluvit, že jsem v pořádku, a že návštěva veteriny je zcela zbytečná. Ač jsem se hodně snažil, paničku jsem nepřemluvil. Odpoledne mě posadila do přepravky, nacpala mě do té vrčivé plechovky a vyrazili jsme. Celou cestu jsem hlasitě dával najevo, že nikam nechci, a že venku na zahrádce by mě bylo mnohem lépe, ale nikdo mě nevyslyšel. Proti mé vůli mě panička odnesla až do čekárny. Kolem mě byla spousta velkých psů, kteří protestovali a přesvědčovali své páníčky, aby je odvedli zpátky domů. Já jsem se docela držel. Ono to ani tak nebylo tím, že bych jim chtěl ukázat, že jsem narozdíl od nich statečný, ale spíš proto, že jsem na sebe nechtěl zbytečně upozorňovat. Přece jenom byli ve značné přesile. V ordinaci jsem naznačil, že s prohlídkou nesouhlasím, ale nakonec jsem se nechal z přepravky vyndat. Paní doktorka mě tlapku prohlédla a byla moc spokojená, protože díky tomu, že jsme přišli hned jak se mi to stalo, se mi vše rychle zahojilo. Byl jsem rád, že to tak dopadlo a chystal jsem se vklouznout zpět do přepravky. Ale bohužel jsem to nestihul. Panička mě totiž držela a paní doktorka mi přepravku otočila s tím, že nejdříve dostanu slíbenou injekci, a teprve potom se tam budu moci vrátit. To mě naštvalo. Když řekla, že jsem zdravý, tak proč další injekce? Začal jsem se cukat, jenomže panička mě pevně držela. Až když už paní doktorka vytahovala jehlu, seknul jsem po ní tlapkou, ale bohužel tak nešikovně, že jsem místo jí do ruky seknul do té jehly. Naštěstí už jsem mohl jít zpět do přepravky. Zalelezl jsem si až dozadu a pořádně jsem jim vynadal. Cestou zpátky už jsem ani moc nebrečel. Těšil jsem se domů, že zase vyrazím ven. A taky že jsem šel. Jen co jsem si po cestě trochu odpočinul, otevřela mi panička dveře a vyrazil jsem. Šli jsme ven úplně všichni i páníci. Parádně jsem se tam vyřádil. Panička mi házela větvičku a já lítal po zahrádce jako bych nikdy žádnou bolístku neměl. Teprve před chvílí jsem dorazil domů, nabaštil jsem se a teď už odpočívám na křesle.

23. březen 2010 18:51:00

Moc děkuju všem kamarádům za milé vzkazíky a za dárečky, moc mě to potešilo. Speciálně musím poděkovat mému kamarádovi Jassmínkovi za jeho podporu a hlavně za to, jak je perfektně připravený k boji s vetřelcem:-)
Dneska už mě pacička skoro vůbec nebolí. Už včera večer to bylo o dost lepší. Injekce mi zabrala a já se konečně trochu najedl a prošel se po bytě. Do rána už jsem pomalu ani nevěděl, co se mi stalo. K ráno panička vstala a šla se na mě podívat. Spal jsem v obýváku na gauči a jak jsem jí viděl, seskočil jsem dolů a běžel jsem jí naproti. Hned jsem chtěl jít ven, ale panička mě nepustila. Ona totiž byla venku ještě tma. Tak jsem si alespoň nechal nandat kapsičku a nabaštil jsem se. Když páníci vstali, nemusel jsem se zdržovat se snídaní a rovnou jsem šel ke dveřím na balkon. Panička mě tam ale nepustila, abych nemusel skákat z plotu na dvorek. Už jsem se lekl, že budu muset být celý den doma, ale panička to se mnou obešla po schodech a otevřela mi dole. Venku bylo tak krásně, že jsem tam trávil celičký den. Protože už je nožička skoro v pořádku, měl jsem zase zájem o vše, co se kolem děje - šel jsem se podívat k sousedům, pozoroval jsem mouchy a včelky, číhal jsem na holky...dokonce ani v poledne jsem nešel domů spát, jak je u mě zvykem. Raději jsem se natáhnul na sluníčku a vyhříval jsem si kožíšek. Většinu dne byli s námi venku i páníčkové, takže jsem pobíhal kolem nich, a i když odešli domů, zůstal jsem tam dál. Vrátil jsem se až na večeři. Nabaštil jsem se a teď už odpočívám na gauči. Jediná věc ze které nemám ani nejmenší radost je to, že zítra budu muset zase jet k paní doktorce. Ale nadá se nic dělat a budu to muset vydržet.

22. březen 2010 19:06:54

Ráno jsem se vydal na průzkum k sousedům do kůlny. Vzal jsem to opravdu důkladně a vrátil jsem se celý černý, že mě ani panička nemohla poznat. Řekl jsem jí, že tomu nerozumí, že změna je život a černobílý už jsem dost dlouho, takže teď jsem se přebarvil na černo a zase jsem odešel. Přišel jsem zpět k sousedům na zahradu a byl tam nějaký vetřelec. Jsem zvyklý, že v případě nebezpečí raději uteču domů k paničce, ale tenhle kocour mě nějak rozčílil, že jsem na něj začal vrčet. Jenomže on, tulák a bojovník, se nazalekl a pustil se do mě. Za chvíli už jsem byl doma a jednu přední tlapku jsem měl zase krásně běloučkou. Panička si myslela, že jsem se někde na sluníčku myl, tak jsem jí přitom nechal. Přece se nepřiznám, že jsem dostal do kožichu a lízal jsem si rány. V poledne už mě pacina pěkně bolela, že jsem dorazil domů a jak jsem si sednul, musel jsem jí nechat ve vzduchu, abych se o ní nemusel opírat. Panička myslela, že mě štípla včela, protože jich bylo dopoledne plno na zahrádce. Já pravou příčinu pořád tajil a jakmile se mne dotkla, začal jsem vrčet a prskat a utekl jsem. Tím jsem jí dal samozřejmě najevo, že něco není v pořádku a začala mě pronásledovat. Noha bolela čím dál víc, takže jsem odpoledne už skákal po třech. To už se paničce konečně podařilo zjistit, že mám do tlapky z obou stran dírku. Hned jak začala ordinovat paní doktorka, naložili mě páníci do té včivé plechovky a ujížděl jsem. Samozřejmě, že veterinářka hned poznala, že jsem se porval a hned to paničce napráskala. Nohu mě vyčistila, dostal jsem injekci a ve středu odpoledne musím jet znovu. Jsem z té bolesti úplně vyřízený, nemám na nic náladu a ani nic nepapám. Chvíli jsem odpočíval v kuchyni pod stolem, pak jsem se dobelhal do obýváku na gauč a spinkám.

21. březen 2010 19:18:27

Ještěže jsem se ráno nezdržoval se snídaní a běžel jsem ven. Sotva jsem si proběhnul to nejdůležitější, začalo pršet. Domů jsem kvůli tomu ale nešel. Schoval jsem se pod pergolou a počkal jsem si dokud nepřestane. Naštěstí to dlouho netvalo a mohl jsem pokračovat v průzkumu okolí. Byl jsem venku celý den. Odpoledne přišly ven i paničky. Chvíli byly s námi venku, ale pak si vlezly do skleníku a zavřely se tam. Seděl jsem u dveří, ale nechtěly mě tam pustit, že prý půjdu hned zase ven. Naštěstí přišla Kikina a taky se chtěla dostat dovnitř. Všimla si, že dveře jsou jenom přivřené, tak za ně párkrát chytla tlapkou a už jsme byli všichni vevnitř. To jsem musel využít k pořádnému průzkumu a prolezl jsem každé zákoutí. Pak jsem zůstal ještě chvíli venku, ale teď už jsem se napapal, uložil jsem se na křeslo a musím si pořádně odpočinout.

20. březen 2010 19:13:53

Dneska ráno, sotva jsem oči otevřel, už jsem křičel, že chci ven. Panička mi tam samozřejmě pustila. Ona už totiž vzdala to, že se mám napřed nasnídat a teprve pak jít lítat. Jenomže pro mě je lepší, když jdu proběhnout můj rajon a zjistit co je nového a potom teprve jdu domů na snídani. To už se alespoň můžu najíst v klidu. Venku bylo zase hezky. Sice nesvítilo sluníčko, ale bylo teplo. Moc se mi tam líbilo. Byl jsem tam víc než doma. Ale abych měl klid, tak jsem se každou chvilku chodil paničce ukazovat. Ono je to taky dobrý, protože zase jsem pokaždé byl pochválen a to mi taky dělá dobře. Odpoledne jsem si hezky ležel na gauči na polštáčku, když v tom někdo zazvonil. Přišla k nám návštěva. Teda já jsem z toho žádnou radost neměl, ale co se dá dělat. Musel jsem to nějak přežít. Tak jsem šel do našeho bytu a tam jsem si počkal až odejdou. Teď už mám klid. Nikdo u nás není a já ležím na polštářku na gauči a hezky si odpočívám.

19. březen 2010 19:21:30

To jarní počasí mě dává pěkně zabrat. Po včerejším celodenním pobytu na čersvém vzduchu jsem byl večer tak utahaný, že jsem lehnul do pelíšku a spal jsem celou noc. Ani jsem netrénoval skoky přes páníky v posteli a dokonce jsem ani nezpíval. Ráno mě probudila až panička, když přišla do obýváku. Hned jsem byl ale čilý jak rybička a už jsem stál u dveří a křičel jsem, že jdu zase ven. A opět se opakovalo to co včera. Kromě těch několika chvilek, kdy jsem se šel domů napapat jsem byl venku až do večera. Když už jsem byl utahaný, šel jsem se domů trochu prospat. Mezitím se ale venku sešeřilo a panička už mě nikam nechtěla pustit. Tak jsem jí umňoukal, aby mi otevřela na balkon. Myslela si, že tam se mnou půjde, já se podívám co je venku nového a hned zase půjdeme domů. Jenomže jsem byl rychlejší. Než panička došlápla na balkon, rychle jsem ho přeběhnul, skočil jsem na plot a odtamtud jsem utekl na dvorek. Protože panička neumí chodit po plotě jako já, musela to oběhnout po schodech. Na dvoře jsem se, ač nerad, nechal chytit. Hned jak mě ale panička postavila na chodbě na zem, utekl jsem a schoval se jí za závěs. Hledala mě, ale nenašla. Počkal jsem si na vhodnou chvíli a vybafnul jsem na ní. Hned mě chtěla chytit, ale já jí stejně utekl:)

18. březen 2010 18:28:23

Konečně jsem se dočkal. Už od rána kráně svítilo sluníčko a vyydrželo mu to celý den. Skoro všechen ten ošklivý sníh už je pryč, takže jsem se mohl bez obav proběhnout i po zahrádce, taky jsem se byl podívat na střeše, chvíli jsem se vyhříval na balkoně, ale moc dlouho jsem to nevydržel. Raději jsem šel na průzkum okolí. Jedinou vadou je, že je venku bláto, takže taky podle toho vypadaly moje nožičky, ale venku to nevadilo, a když jsem se vrátil domů, hned jsem se dal do pořádné očisty, celý jsem se umyl a teď už po tom náročném dni odpočívám na gauči.

17. březen 2010 19:04:18

Dneska jsem se zdržoval většinou spíš doma. Dopoledne jsem si hrál na chodbě se lvíčkem a při tom jsem se tam tak nějak porozhlédnul a usoudil jsem, že páníci nemají pořádný vkus a je potřeba trochu to tam poupravit. Hlavně jsem se zaměřil na koberce a rohožky. Přišlo mě zvláštní, proč u dveří leží jenom malá rohožka, když o kus dál pod schodami je mnohem větší koberec. Tak jsem se dal do díla. Rohožku jsem odsunul do rohu, namáčknul jsem jí až ke zdi a místo rohožky jsem se dveřím natáhnul ten koberec. Pořád to ještě nebylo ono. Tak jsem si vlezl pod koberec a podíval jsem se, jestli by třeba nebyl hezčí z druhé strany. Nakonec jsem se rozhodnul, že nejlepší bude kompromis a tak jsem kobereček přehnul, aby část byla naruby a část na líc. S tímto mým dílem jsem byl spokojený, a tak jsem šel ještě upravit koberec na druhou chodbu. Tomu stačilo málo. Jenom jsem pořádně zabral nahama a rozeběhnul jsem se. Přitom se koberec po celé délce navlnil a hned to vypadalo lépe. Škoda, že panička tohle neocenila a hned jak to viděla, všechno vrátila do původního stavu a moje námaha k ničemu nebyla.

16. březen 2010 18:53:11

Dneska jsem venku moc času netrávil. Ráno jsem zase vyrazil na mojí obvyklou pochůzku. Bylo tam ale ošklivo, poletoval sníh a foukal vítr. Raději jsem vše potřebné v rychlosti proběhnul a vrátil jsem se domů, aby mi panička vysušila kožíšek. Během dopoledne se počasí trochu umoudřilo, dokonce i sluníčko se nám ukázalo, a tak jsem toho využil a šel jsem se na něj podívat. Před polednem jsem se vrátil, lehnul jsem si v kuchyni pod stůl a spal jsem až do odpoledne. Potom jsem chvíli pobíhal po bytě, ještě jednou jsem se šel podívat ven a teď už zase ležím v obýváku na gauči a odpočívám.

15. březen 2010 18:52:06

Po včerejším dni jsem dneska raději paničku neprovokoval a "sekal jsem latinu". Ono abych pravdu řekl, na nějaké zvlášť dlouhé potulování po okolí to venku moc nebylo. V noci se u nás přehnala bouře během níž zase napadal nový sníh. Hned jak jsem to ráno viděl z okna, bylo mi jasné, že dneska toho venku moc nenaběhám. Dopoledne jsem sice byl s paničkou na dvoře a pomáhal jsem jí s odmetáním, pak jsme si tam spolu ještě chvíli hráli, protože svítilo sluníčko a bylo docela hezky. Dlouho to ale nevydrželo, zatáhlo se a zase se začal sypat sníh. Vlastně celé odpoledne se střídaly chvilky kdy svítilo sluníčko a chvilky, kdy se sypal sníh. Byl jsem raději doma a odpočíval jsem na gauči. K večeru jsem se rozhodnul, že to půjdu omrknout ven. Jen v rychlosti jsem se proběhnul a během deseti minut jsem byl zpátky doma.

14. březen 2010 19:20:12

Dneska mám zase pořádný průšvih. Ráno jsem jako každý den vyrazil ven. Prošel jsem si zahrádku a pokračoval jsem dál po mé známé trase k sousedům. Vlezl jsem u nich do kůlny a zabral jsem se do průzkumu. Ani jsem nesledoval čas. Prostě mi to tam hrozně utíkalo. Když jsem byl pryč asi hodinu a půl, šla mě panička shánět. Nejdřív mě volala z balkonu, pak šla na dvorek a nakonec si stoupla u plotu na židli a volala mě přes plot. Možná jsem i někde něco zaslechl, ale nevnímal jsem to. Protože ty věci co jsem prohlížel byly mnohem zajímavější než panička. Když se mě panička nedovolala, šla domů, otevřela okno a druhá panička začala klepat maso a chtěly mě tím přivolat. Ale já to neslyšel. Pak šla panička zazvonit na domovní zvonek, protože na ten vždycky zareaguju a běžím se podívat kdo k nám jde. Ale ani to jsem neslyšel. Asi po půl hodině panička vyrazila znovu. Tentokrát si vzala s sebou rouro od alobalu a do ní mě volala. To pomohlo. Vyskočil jsem na plot a utíkal jsem za paničkou. Myslel jsem si jak bude ráda, že mě konečně vidí, jenomže ona mě čapla a než jsem se stačil vzpamatovat už jsem dostal na zadek. Ani jsem nemohl utéct, protože mě panička chytla, odnesla mě domů a zavřela dveře. Tam už na mě čekala druhá panička a začala mi vykládat moudra o šikovných, hodných a zodpovědných kocourcích mezi které prý já rozhodně nepatřím. Dělal jsem, že poslouchám, ale vůbec mě to nezajímalo. Mnohem víc mě zajímalo, kdy se otevřou dveře a budu moct zase vyrazit ven. Chodil jsem od dveří na balkon ke dveřím na dvorek, ale pořád bylo zavřeno. Mňoukal jsem ať mi jde konečně někdo pustit, ale pokaždé jsem se dozvěděl jenom to, že dneska už se ven nepodívám jedině na vodítku. Tak jsem se dal do holek, aby z toho taky něco měly. Začal jsem je prohánět po baráku. Ty prskaly, všechny tři. Jenomže panička byla zas na jejich straně a dostal jsem nasekáno znovu. Tak jsem šel chvíli trucovat do našeho bytu a pak jsem znovu začal křičet u dveří. Panička mě pustila ven až v poledne s podmínkou, že se musím včas vrátit, jinak už mě ven nikdy nepustí. Tak jsem to raději neriskoval a za chvilku jsem se přišel ukázat. Ta chvilka venku mi stačila k tomu, abych poznal, že je tam docela zima, takže jsem se po návratu uložil na gauči na polštářek a celé odpoledne spím. Ovšem s pocitem, že už jsem zase vzorný a kdybych byl býval chtěl mohl bych být celé odpoledne venku.

13. březen 2010 19:13:32

Hned jak jsem ráno vyrazil ven, bylo mi jasné, že se mi tam zase moc líbit nebude. Sníh sice nepadal, ale foukal vítr, bylo zataženo a zima. Proběhnul jsem si dvorek a zahrádku, skočil jsem k sousedům, abych zjistil, co je u nich nového, pak jsem přes plot mrnul k druhým sousedům a vrátil jsem se zpátky domů. Vlezl jsem si do boudičky a přemýšlel jsem, co bych tak mohl dělat, když ven se mi nechce. Nic moc jsem ale nevymyslel. Jenom jsem šel omrknout, co panička dělá v kuchyni, zkontroloval jsem, jestli používá na vaření dobré masíčko a zase jsem si šel lehnout, tentokrát pro změnu na gauč. Odpoledne už mě ale tohle poflakování přestalo bavit. Stoupnul jsem si ke dveřím na balkón a zakřičel jsem na paničku, že chci jít ven. Pustila mě tam a šla mi otevřít dveře na dvorek, abych se mohl vrátit, protože horem přes balkon umím jenom odejít. Když jsem ale seskočil dolů, jen jsem do dveří nahlédnul a hned jsem se otočil a utekl jsem na zahrádku. Panička mi nechala pootevřené dveře a odešla nahoru. Jakmile tam došla, už jsem jí byl v patách. Tak se otočila, že půjde zase zpátky dolů zavřít. Nechal jsem jí. Počíhal jsem si a když už byla dole, rychle jsem se rozeběhnul, těsně před dveřmi jsem jí přeběhnul a proklouznul jsem ven. Paničce nezbylo nic jiného než se zase otočit a jít zpátky. Sotva došla domů, zase jsem přiběhnul. A vše se opakovalo. Až teprve při dalším návratu jsem zůstal doma a nechal jsem paničku jít zavřít. No co, jen ať se taky trochu potrénuje chůzi po schodech sem tam. Já jsem se taky docela hezky proběhnul, takže jsem si zase vyskočil na gauč, uložil jsem se na polštářek a odpočívám.

12. březen 2010 18:59:41

Dneska se mi venku moc nelíbilo. Celý den poletoval sníh, žádné velké teplo taky nebylo, ale alespoň na chvilku jsem vždycky vyběhnul. Odešel jsem horem přes balkon, skočil jsem na dvorek a utíkal jsem se podívat k sousedům. Šel jsem omrknout, jestli jsou u nich v zahradě na stromě ještě ti kosové, co tam byli včera. Ale už jsem je tam nenašel. Zato když jsem se vrátil domů, stačilo chvilku počkat přikrčený pod pergolou a už jsem viděla kosáka jak sedí na plotě. Bohužel jsem víc než to číhání nedokázal. Jen jsem se malinko pohnul, kosák zamával křídly a byl fuč. Tak jsem se šel podívat ještě k druhým sousedům. Ti maji na dvoře králíkárnu a já zjistil, že takové pozorování králíků je taky docela zábavné.

11. březen 2010 18:45:21

Včera odpoledne jsem se hezky vyspinkal, takže jakmile večer páníci zhasli a šli spát, vstal jsem a dal jsem se do zpívání. Všichni mě okřikovali, abych šel spát, jediná Kikina měla pro mě pochopení a tak jsme se dali do pořádné honičky. Hned ráno jsem vyrazil ven. Byla sice docela zima, ale bez mojí pravidelné ranní obchůzky by ten den nestál za nic, takže jsem se vydal ven. Podíval jsem se k sousedům a zjistil jsem, že se u nich na stromě slétají kosové. No to bylo pokoukáníčko. Seděl jsem pod stromem a brousil jsem si zuby jak je všechny pochytám. Jenomže zrovna v téhle nejnevhodnější době mě panička začala volat, že prý jsem už nějak dlouho venku a vůbec jsem se nepřišel podívat. Každý musí pochopit, že na nějaké ukazování se paničce nebyl absolutně žádný čas. To tak, abych hned na zavolání uháněl domů a kosové mi zatím uletěli. Vůbec jsem nereagoval. Jenomže panička jak si něco umane tak nedá pokoj. Řvala na dvoře, kde jsem. Nakonec jsem si řekl, že bude lepší se paničce ukázat, protože tím jejím otravným voláním by za chvíli kosy splašila. Vyskočil jsem na plot, podíval jsem se na paničku, aby měla klídek a hned jsem zase zmizel v zahradě. Naštěstí to zabralo a byl klid. Odpoledne šly paničky nakoupit. Vyskočil jsem si do okna a čekal jsem, až se vrátí a přinesou mi šunčičku. Hned mezi dveřmi jsem prohlédnul tašky, ale po šunce ani stopa. Když paničce došlo, jaké chyby se dopustila, udělala na mne takovou lest, ale mě to bylo fuk. Jakmile došla do kuchyně, otevřela lednici, dala do tašky balíček se šunkou a pak jí přede mnou vítězoslavně vytáhla. Myslí si, že jsem hlupák, a že jsem nic nepoznal, ale to se plete. Kdybych býval na tu šunčičku neměl takovou chuť, tak bych k ní ani nečichnul, ale dneska ta chuť byla silnější než já a zkrátka jsem neodolal.

10. březen 2010 18:59:58

Dneska jsem v noci zase poctivě trénoval zpívání. Jenom se stále ozývalo, abych byl zticha a šel spinkat. Asi budu muset trénovat každou noc a ve větší míře, protože páníci mají k mému hlasu stále nějaké výhrady, tak abych se pořádně zdokonalil:) Ráno jsem zase, ještě dřív než jsem se nasnídal, utíkal ven. Sluníčko krásně svítilo, za oknem hezky hřálo, tak jsem to nemohl doma vydržet. Ale jakmile mi panička otevřela dveře, změnil jsem názor. Sluníčko sice svítilo hezky, ale foukal vítr a byla docela zima. Jenom jsem se proběhnul a utíkal jssem zpátky do tepla. Až do odpoledne jsem vždycky pobíhal chvilku venku a chvilku doma. Když se odpoledne sluníčko schovalo, uložil jsem se na gauči a od té doby už jenom střídám gauč s boudičkou a odpočívám.

9. březen 2010 18:48:18

Dneska jsem se ani příliš nezdržoval doma. Venku od rána svítilo sluníčko, a tak jsem si ho pořádně užíval. Běhal jsem po dvoře a po zahrádce, ale hlavně jsem objevil jednu velice zajímavou věc. U sousedů mají holuby a ti poletují ve své voliéře. Každý den kolem nich chodím a až teprve dneska jsem si jich pořádně všimnul:) Způsobil to teda jeden holub, který se usadil v holubníku u okénka a ťukal na mne zobáčkem. Od té doby jsem skoro celý den seděl na plotě pozoroval je. Jenom občas jsem se utíkal ukázat paničce, aby zase neměla nějaké zbytečné řeči a taky jsem se musel sem tam přijít nabaštit.

8. březen 2010 18:56:32

Dneska ráno nás venku opět čekala hromada nového sněhu. Vůbec se mi do něj nechtělo, ale protože svítilo sluníčko, doma jsem taky zůstat nechtěl. Sednul jsem si na dvorku pod stříškou, kde žádný sníh nebyl a přemýšlel jsem, mám-li do něj vkročit nebo ne. Nakonec to za mne vyřešila Zuzka - vyběhla a prošlápnula mi pěšinku. V jejích stopách jsem došel až na druhou stranu dvorka pod pergolu. Tam taky sníh nebyl a navíc jsem tam mohl být schovaný a číhat na kosy. Pak za námi přišla panička, chodník nám odmetla a mohli jsme teprve začít pořádně běhat. Běhali jsme nejen venku, ale pořádně jsme se prohnali i po bytě. Odpoledne jsem si šel lehnout, jenomže panička se sebrala a šla dolů do "našeho" bytu. Šel jsem si zkontrolovat, co tam bude dělat. Schoval jsem se v ložnici pod postel a počakl jsem, až mě bude panička hledat. Jakmile mě zavoala, vyběhnul jsem a pořádně jsme se spolu poprali. To mě tak utahalo, že jsem si zalezl do boudičky a usnul jsem tam. Před chvílí jsem se napapal, a teď už zase odpočívám, pro změnu na gauči:)

7. březen 2010 18:55:11

Když jsem se ráno probudil a viděl jsem, jak venku krásně svítí sluníčko, hned jsem utíkal ke dveřím a mňoukal na paničku, ať mě pustí ven, že se nemíním zrdžovat s nějakým snídáním. Panička ví, že bych si stejně stoupnul k mističce, tlapkou bych jídlo "zahrabal" a šel bych ven. Proto uznala, že opravdu nemá smysl mě přemlouvat a otevřela mi dveře na dvorek. Tam už takové teplo jako doma za oknem nebylo, ale mě to bylo jedno. Po včerejším celodenním ležení na gauči jsem byl rád, že nechumelí a můžu vyrazit. Chvilku jsem se proběhnul a šel jsem domů na snídani. Hned potom jsem šel zase ven. Celé dopoledne jsem běhal po zahrádce a po dvoře. Měl jsem tam i spoustu práce. Zima zase přilákala kosíky, tak jsem ležel přitisknutý k chodníku a číhal jsem na ně. Měl jsem ale smůlu, protože jsem opět žádného nechytil. Co se mi ale podařilo chytit byla vodička. Jak svítilo sluníčko, sníh na střeše tál a z okapu tekla vodička. To se mi moc líbí. Vodu sice rád nemám, ale to je taková, která je někde nalitá hrozí od ní, že mě namočí. Takovou, která je zavřená v rouře a vím o ní, že ma mne od jinud nezaútočí, tu hrozně rád pozoruju a chytám tlapkou.
Tak mě to venku dneska bavilo, že jsem ani v poledne nešel domů spinkat jako jindy. Jen jsem se přišel ukázat a zase jsem utíkal ven. Vrátil jsem se až odpoledne, když se sluníčko schovalo a začalo se ochlazovat. Nabaštil jsem se, vyskočil jsem si na gauč a od té doby už jenom odpočívám.

6. březen 2010 18:55:28

Dneska ráno jsem chtěl jít ven. Jen co mi ale panička otevřela dveře, abych se podíval na balkon, změnil jsem názor. Do rána nám zase napadala spousta sněhu. Pro jistotu jsem to šel omrknout ještě dolů na dvorek, jestli ho tam třeba není méně, ale bylo to stejné. Vrátil jsem se domů a počkal jsem si, až panička půjde a odmete mi chodník. Šel jsem s ní, ale nyvydržel jsem tam. Sníh se sypal, do toho občas zafoukal vítr, brrr raději jsem šel domů. Když měla panička téměř odmeteno, šel jsem se za ní podívat. Společně jsme nakrmili kosíky a zase jsme se vrátili domů do teploučka. Odpoledne šel odmetat páníček, tak jsem ho šel vyprovodit, ale mezi dveřmi jsem mu utekl a vrátil jsem se domů. Skoro celý den jsem strávil na gauči na polštářku a buď jsem spinkal nebo jenom tak ležel a díval se s páníkem na televizi:)

5. březen 2010 19:33:11

Když jsem se ráno podíval z okna, nechtěl jsem věřit svým očím. Venku bylo zase bílo. Sice jenom poprašek, ale stačilo to. Ani se mi tam moc nechtělo, ale sedět doma bych nevydržel, takže jsem i přesto vyrazil. Proběhnul jsem se po zahrádce a vrátil jsem se domů. Zjistil jsem, že o něco lépe je na balkoně. Ale i přesto, že tam svítilo sluníčko, byla tam docela zima. Chvilku jsem tam pobyl a šel jsem domů. Chvíli jsem si hrál s holkama, chvíli se lvíčkem a když se přiblížilo poledne, zalehnul jsem si na gauč a spal jsem. Odpoledne šla panička dolů do našeho bytu. Samozřejmě jsem musel jít s ní, abych jí kontroloval, co nám tam dělá. Zjistil jsem, že si vzala konvičku a zalévá květiny. Hned jsem jí utíkal na pomoc. Poctivě jsem kontroloval, aby nalila vodičku do každého květináče, a občas jsem tlapkou vodičku otestoval, jestli má tu správnou teplotu. Když měla panička hotovo, utekl jsem do ložnice a schoval jsem se pod přehoz. Panička mě vůůůbec nemohla najít. Jenom se divila, že máme v posteli asi krtka, který se provrtává pod přehozem ze strany na stranu. To jsem se jí smál, že neví, že jsem to já:) Ale potom strčila panička hlavu pod přehoz a šla se podívat, kdo tam je. Rychle jsem musel zdrhnout, aby nepoznala, že jsem to já. Vylezl jsem nahoru, seděl jsem na posteli a sledoval jsem paničku, jak má hlavu pod přehozem. Chvilku jsem na ní číhal, a když se zahýbala, skočil jsem po ní a chytil jí. Panička hned vylezla a chtěla mě taky chytit, ale kdepak, já už byl dávno v obýváku schovaný za křeslem. Tak jsme se ještě chvíli honili tam, a pak jsme šli zase domů, já jsem si vlezl do boudičky a odpočívám, abych byl zítra brzo ráno svěží a mohl jsem si s písní na rtech pořádně zasprintovat po bytě:)

4. březen 2010 18:58:03

Já nepochopím, proč se mi páníčkové trochu nepřizpůsobí. Každý den celé dopoledne pobíhám, odpoledne zalehnu do pelíšku a kromě několika přestávek na jídlo spím až do noci. Je logické, že když se probudím, jsem dostatečně vyspinkaný a rád bych se šel podívat ven. Jenomže páníci spí a nehnu s nimi ani za nic. Dám se do zpěvu, k tomu lítám po bytě, ale vůbec to nezabírá. Dneska už jsem se opravdu rozčílil. Vydal jsem se za paničkou, stoupnul jsem si k její posteli a zcela zřetelně jsem na ní zamňoukal: "vstáááveeej!!!" Jenomže panička se jenom otočila v posteli a zeptala se mě, co blázním. Tak jsem zamňoukal ještě jednou. Tentokráte jsem mňouknul: "vééééén!!!", ale zase nic. Panička mě poslala spát a nepustila mě. Tak jsme si dali závody s Kikinou. Alespoň nám to rychleji uteklo a konečně páníci vstali. Hned jsem utíkal na dvorek. Teprve když jsem se proběhnul, jsem se vrátil na snídani. Celé dopoledne jsem pobíhal po okolí, přes poledne a odpoledne jsem se zdržoval spíš na balkoně na sluníčku. Pak ale začal poletovat sníh, tak jsem šel domů, uložil jsem se do boudičky a odpočívám.

3. březen 2010 18:52:43

Ráno jsem se stačil sotva chvilku proběhnout venku a když jsem si odskočil domů na snídani, oznámili mi páníčkové, že pojedou pryč a my budeme zase hlídat. Neměl jsem z toho ani nejmenší radost, ale co jsem mohl dělat. Seděl jsem na okně a díval jsem se, jak venku svítí sluníčko. Páníci se vrátili až odpoledne a hned mi otevřeli dveře na dvorek. Konečně jsem se mohl pořádně proběhnout. Chvíli jsem byl na dvorku a na zahrádce, chvíli jsem šel domů, aby mě panička pustila na balkon, pak jsem se šel mrnout za plot a krásně jsem si užíval zbytek odpoledne. Domů jsem se vrátil až když se začalo šeřit. Napapal jsem se a teď už odpočívám v boudičce.

2. březen 2010 18:50:40

Dneska ráno jsem zase pořádně rozcvičoval hlasivky. Venku už se začínalo pomalu rezednívat a páníci pořád spali. Nemohl jsem vydržet sedět za oknem, dívat se na to a čekat, dokud se někdo neuráčí vstát a pustit mě ven. Tak jsem si stoupnul ke dveřím na balkon a začal jsem zpívat. Nejdříve jenom tak potichu, ale protože se nic nedělo, hlas jsem zesílil. To už mělo lepší úspěch, protože se tu a tam ozvalo psssst, buď zticha a jdi spát... Sice jsem slavil úspěch, že jsem páníky probudil, ale z postele jsem ven nikoho nedostal. Tak jsem začal zpívat ještě o něco hlasitě, ale zase jsem se dočkal jenom okřiknutí. Když už jsem nevěděl, jak to mám udělat, vyskočil jsem si na stůl vedle počítače a předníma tlapkama jsem si stoupnul na tiskárnu. To na paničku působí lépe než budík. Okamžitě vyskočila z postele a utíkala za mnou, abych slezl. Tím jsem měl vyhráno. Když už panička vylezla z postele, znovu se tam nevrátila a mě pustila rovnou na balkon. Holky šly taky, ani na snídani jsme nečekali. Až teprve, když jsme se trochu proběhli po okolí, přišli jsme se nasnídat. Hned jak jsem se nabaštil, utíkal jsem zase ven. Celé dopoledne krásně svítilo sluníčko, tak by bylo škoda sedět doma. Udělal jsem dobře. Odpoledne už tak hezky nebylo, ale mě to bylo fuk, protože už jsem byl pěkně utahaný. Vyskočil jsem si na gauč a odpočívám.

1. březen 2010 19:12:25

Dopoledne to venku ještě pořádně foukalo. Chtěl jsem jít za každou cenu na balkon, ale panička mě nechtěla otevřít dveře. Prý bych vyskočil na střechu, zafoukal by vítr a shodil mě dolů. To jsou nápady. Místo aby panička vzala batůžek, dala mi do něj cihlu a otevřela mi, tak mě raději nikam nepustila:( Nedalo se nic dělat. Když jsem viděl, že jí nepřesvědčím, šel jsem dolů na dvorek. Proběhnul jsem se, ale ten vítr byl opravdu dost nepříjemný, takže jsem se raději vrátil domů. Vyskočil jsem si na okno a díval jsem se na ulici, jak se tam na stomech houpají v tom větru větvičky. V poledne jsem se přestěhoval na gauč, uložil jsem se na polštářek a usnul jsem. Spal jsem malou chviličku, sotva dvě tři hodinky a přišla panička. To mě probudilo, ale vstávat se mi nechtělo. Když mi ale začala říkat, že venku svítí sluníčko a vítr se trochu utišil... tak jsem si řekl, že by byla opravdu škoda, abych to zaspal. Konečně jsem se mohl jít podívat i na balkon. Ale na střechu už mě to nelákalo. Raději jsem skočil na dvorek, vrátil jsem se po chodbě domů a šel jsem znovu na balkon. Udělal jsem pár koleček, ještě jsem se zaběhnul podívat k sousedům a teď už zase odpočívám na polšářku.

28. únor 2010 19:25:14

Ráno jsem se probudil a myslel jsem si, že půjdu vzbudit paničku, aby mě pustila ven. Jak jsem šel za ní do postele, potkal jsem se s Kikinou. Taky už měla vyspáno a vypadala, že by potřebovala pořádně prohnat. Vůbec jsem se nerozmýšlel a dal jsem se do toho. Chvíli jsem jí honil, chvíli jsem na ní číhal, pak zase číhala a honila ona mne...byla z toho bezva honička. Jenom páníčkům se to nějak nezdálo a každou chvíli na nás pokřikovali, abychom dali pokoj a šli spát. Ale my je neposloluchali. Jen jsme prosvištěli kolem jejich hlavy a pokračovali v honičce.
Dopoledne jsem běhal venku. Je to prima, že už není sníh, protože můžu chodit ven horem přes balkon, skočím na dvorek a vrátím se po schodech domů. Udělal jsem si pár koleček a pak jsem se vypravil na střechu. Letos poprvé. Pořád tam byly hromady sněhu a závěje, ale teď už konečně roztál a já tam mohl bez obav vyskočit. Prošel jsem celou naši střechu a dokonce jsem se šel podívat i k sousdům. To je rozhled, už mi to moc chybělo.
Odpoledne sice občas vysvitlo sluníčko, ale začal foukat veliký vítr. Díky němu se mi venku už ani moc nelíbilo. Jen jsem tam vyběhnul, přinesl jsem klacík a nechal jsem si ho házet a aportoval jsem ho. Pak jsem se uložil do boudičky a teď si tam hezky odpočívám.

27. únor 2010 18:25:40

Dneska se naše Zuzanka provdala za mého kámoše Bertíka. Teď jsme všichni na hostině a slavíme společně s kamarády Jassmínkem, Lulinkou, Fildou... je nás tu hrozně moc a parádně se bavíme.

26. únor 2010 18:43:15

Po včerejším krásném slunečném dni jsem se nemohl dočkat, až zase dneska vyrazím ven. Ještě byla tma a já už chodil za paničkou a křičel jsem na ní, že chci vééén. Ale pokaždé mě buď lákala k sobě do postele a nebo mě poslala do pelíšku s tím, že je ještě moc brzo. Když konečně vstala, ani jsem se nezdržoval se snídáním a rovnou jsem musel běžet. Sice už tak hezky jako včera nebylo, ale po těch dlouhých mrazech jsem spokojený. Proběhnul jsem dvorek a zahrádku a vrátil jsem se domů na snídani. Jenomže páníci mi oznámili, že jedou nakoupit, a že budeme zase sami doma. Především to ale znamenalo, že bude zavřeno na dvorek a já budu trčet doma za oknem. Naštěstí to dobře dopadlo. Páníci byli brzo zpátky a já mohl vyrazit ven. Procházel jsem se po dvoře a našel jsem tam krásnou větvičku. Vzal jsem jí do tlamky a odnesl jí paničce. Hodila mi jí po schodech dolů. Já pro ní běžel, ale místo abych jí paničce hned odnesl, vzal jsem jí na dvorek, tam jsem si s ní chvilku pohrál a teprve potom jsem šel za paničkou. Ta mi zase větvičku hodila.. a takhle jsem se bavil celé odpoledne. To mě docela dost unavilo, takže jsem se trochu napapal, vlezl jsem si do boudičky a teď odpočívám.

25. únor 2010 18:19:24

Dneska se panička rozhodla, že trochu rozhrabe a rozhází po balkoně tu hromadu sněhu, která tam byla, aby dříve roztál. Celý den krásně svítilo sluníčko, takže sníh opravdu rychle ubýval. Mě už konečně nehrozí, že zapadnu někam do závěje a můžu opět svobodně chodit na balkon a odtamtud seskočit na plot a na dvorek. Takže pokaždé, když tam šla panička, šel jsem s ní. Pomáhal jsem jí rozhrabovat sníh, číhal jsem na něj a chytal ho do tlapek. Jakmile šla panička domů, seskočil jsem na plot a běžel jsem na dvorek. Když jsme tam byli takhle spolu už poněkolikáté, zase jsem se pěkně rozparádil. Lítal jsem za sněhem, ovšem jenom do té doby, než se mi to vymklo z tlapky. Nějak jsem to špatně odhadnul. Panička nabrala sníh na lopatku, vyhodila ho a já vletěl přímo pod něj. Všechno to studené mokré mi přistálo na zádech. To jsem se leknul. Panička se mi smála, ale já z toho radost neměl. Rychle jsem seskočil na plot a utekl jí. Ale to jsem udělal chybu, protože jsem se mohl taky krásně zasmát. Na přístřešku zůstával už jenom takový malinkatý kousíček sněhu a sotva jsem utekl, sníh se rozjel a spadnul rovnou paničce za krk. To měla za to:-) Když šla na balkon znovu, šel jsem zase s ní, ale raději jsem se držel kousek dál, abych zase nebyl zasypán:) Jinak jsem byl dneska venku úplně celý den. Musel jsem si to krásné sluníčko pořádně užít. Teprve před chvilkou jsem dorazil domů a teď už se mi chce pořádně spát.

24. únor 2010 19:14:11

Včera si panička vymyslela, že mě musí vyfotit. Představovala si, že z toho budu celý odvázaný, budu sedět jako přikovaný a pózovat. Jenomže proč bych to měl dělat, když se mi ani trošku nechtělo. Snažil jsem se jí za každou cenu utéct. Jenomže panička jak si něco vezme do hlavy, tak nedá pokoj, dokud to nedotáhne do konce. Když už něvěděla jak na mě, přinesla mi tyčinku, kousíček mi dala ochutnat a zbytek schovala jako odměnu, až mě vyfotí. Myslela si, že když budu mít nějakou inspiraci, bude focení jednoduší. Jenomže já jsem si řekl, že než za takovou cenu, tak to že tu tyčinku raději nechci vůbec. A paničce jsem utekl. Protože panička přece jenom nějakou fotku udělala, chtěla si mě udobřit tyčinkou. Já ale tyčku očichal a odešel jsem pryč. Stálo to hodně přemáhání, ale vydržel jsem to. Počkal jsem si na večer, kdy v osm hodin pravidelně dostávám tyčinku. Panička přišla a snažila se mi vnutit tuhle "fotografickou". Já jsem se ale otočil a jasně jí dal najevo, že tuhle jíst nebudu. Nezbývalo jí, než mi přinést tyčinku jinou. Po té jsem okamžitě skočil a slupnul jí. Tyčinka "za focení" zůstala ležet zabalená na kredenci. Byla tam celou noc, ale já si jí ani nevšimnul. Ráno panička udělala druhý pokus. Tyčinku rozbalila, zapíchla mi jí do misky s granulkama a myslela si, jak si budu pochutnávat. Jenomže já jsem jí převezl. Šel jsem k mističce, tyčinku jsem vzal do tlamky, vytáhnul jí z granulek, položil jí vedle mističky na zem a dal jsem se do granulí. Dokonce i holky drží se mnou a tyčinku si nevzaly:) Ať si jí panička klidně sní sama, já o takovouhle nestojím:)

23. únor 2010 19:26:36

Kolem poledne jsem se vrátil domů, abych si trochu odpočinul, protože jsem celé dopoledne pobíhal po dvoře. Sotva jsem se uložil v boudičce, někdo zazvonil. Nejdříve jsem se lekl, a tak jsem začal pořádně vrčet, aby šel ze mně trochu strach:) Jenomže zvědavost byla větší než ten strach, a tak jsem se utíkal podívat na chodbu, abych zjistil, co se děle. To už panička zavírala dveře a nesla nějaký balík a dokonce řekla, že v něm je něco pro nás. Hned jsem utíkal, abych jí ho pomohl rozbalit, a hlavně, abych viděl, co v něm je. Když se konečně krabice otevřela, byl v ní nový pelíšek. Jenomže jak ho panička vyndala z krabice na zem, nevěděl jsem, co mám dříve dělat. Potřeboval jsem vyzkoušet pelíšek i jeho obal, a tak jsem běhal z pelíšku do krabice a z krabice do papíru... Za chvíli přiběhla Zuzka a pravděpodobně si myslela, že si pelíšek zabere pro sebe. Tak to určitě. Počkal jsem si, až se tam trošku uloží, a pak jsem se proti ní rozeběhnul a úplně jsem jí vyfackoval z pokoje. Celé odpoledne jsem měl plné tlapky práce, aby mi holky nevlezly do boudy nebo do pelíšku. Jenomže páníci jsou na jejich straně. Říkají, že je to pelíšek všech a ne jenom můj. Ale ať si říkaj, co chtěj, já si ho ohlídám:) Ovšem celé odpoledne jsem si ho nehlídal. Musel jsem se totiž podívat ještě ven. Konečně ubylo trošku sněhu a já našel krááásnou větvičku. Hned jsem se s ní utíkal paničce pochlubit, nechal jsem si jí házet po schodech dolů a aportoval jsem jí. Pak jsem se vypravil ještě na chvíli ven a pod stromem jsem našel ležet na zemi kůži, která tam visela na stromě pro ptáčky. Co kůži! Půlku kůže! Normálka nějací kočičí vetřelci přišli v noci na strom a naší kůži okousali. Nemohl jsem dopustit, aby nám jí snědli úplně celou. Tak jsem jí vzal do tlamky, odnesl jsem jí domů a schoval jsem jí na chodbě pod kobereček. Byl jsem na sebe pyšný, ale panička z toho moc radosti neměla. Kůži vzala a vyhodila jí do popelnice. No je jí škoda, ale když si představím, že by nám jí nějaký vetřelec kllidně snědl...:)

22. únor 2010 18:38:40

Dneska dopoledne krásně svítilo sluníčko a já se konečně po dlouhém čase podíval na balkon. Zuzka s Kikinou se tam taky vyhřívaly. Byla tam s námi i panička, protože měla strach, aby mě náhodou nenapadlo vyskočit si odtamtud na střechu. Pravda je, že by mě to docela lákalo, ale asi bych se tam přes ty hromady sněhu ani nedostal. Byl jsem ale spokojený i s pobytem na balkoně. Krásně jsem si tam vyhřál koříšek, a když mě to přestalo bavit a chtěl jsem se proběhnout, šel jsem domů, po schodech jsem seběhnul dolů a utíkal jsem na dvorek. Pobíhal jsem tam celé dopoledne. Po poledni jsem se vrátil domů a šel jsem si odpočinout na pelíšek. Mezitím se sluníčko schovalo, a to už se mi venku tolik nelíbilo. Jen jsem se na chviličku proběhnul a zase jsem utíkal domů.

21. únor 2010 19:37:26

Ráno jsem mojí pravidelnou pochůzku vzal nějak rychleji než obvykle. Jakoby mi něco říkalo, že mám přijít včas domů. Jak jsem se vrátil, slyšel jsem paničky, že se domlouvají, že budou převlékat peřiny. To by byla tragédie, kdybych u toho měl chyběl:) Hned jsem utíkal s paničkou do ložnice, zavrtal jsem se pod peřinu a číhal jsem na ní. Když mi panička peřinu sebrala, začal jsem se pořádně rvát s prostěradlem. Netrvalo to dlouho a panička se přidala. Pořádně mi zmastila bříško a poprala se se mnou a pak si myslela, že bude pokračovat. No nechal jsem jí. Počkal jsem si, až sundá prostěradlo a přinese nové. Jak nadzvihla postel, aby tam mohla prostěradlo napnout, zalezl jsem pod něj a za nic na světě jsem nechtěl ven. Jak panička přišla do jednoho rohu a chtěla mě vyndat, rychle jsem se přeplížil na druhou stranu. Kdyby bývala nepřišla druhá panička a nechytala mě na druhé straně, prolézal bych tam určitě ještě teď. I když už bylo prostěradlo napnuté, pokračoval jsem v bitvě. To už ale přišla i Zuzka s Kikinou a řádili jsme všichni tři. Tak nás to rozparádilo, že panička už měla dávno hotovo a my stále lítali po bytě i po dvoře jako splašení. Prý jsme vypadali jako veverky. Měli jsme totiž všichni naježené ocásky a skákali jsme po křeslech a po stolech. Když jsme se doatatečně vyběhali, zalezl jsem si do boudičky a pořádně jsem si musel odpočinout. Odpoledne jsem se šel na chvilku podívat ven, ale sluníčko už nesvítilo, tak mě to tam moc nebavilo. Vrátil jsem se domů, nabaštil jsem se a už zase spinkám v boudičce.

20. únor 2010 18:45:55

Dneska jsem po ránu vyrazil ven. Prošel jsem obvyklou pochůzku a chystal jsem se zpátky domů. Vtom jsem uslyšel nějaký šramot za plotem. Tak jsem si chvíli počkal, abych zjistil, co se to tam děje. Netrvalo to dlouho a na plot vyskočila sousedovic Micka. Kdyby tam bývala zůstala sedět, šel bych jí pozdravit, trochu bychom poklábosili a zase se rozešli každý domů. Jenomže ona si chvilku dodávala odvahu a najednou udělala hop a už byla na našem stromě u našeho krmítka, kam chodí MŮJ kos. Naštěstí tam zrovna kosík nebyl, tak jen omrkla situaci, ovšem místo aby se vrátila domů, klidně lezla po stromě až k té voňavé kůžičce, kterou tam máme pověšenou pro ptáčky. Tak to teda ne, taková drzost, co si myslí? Snad nebude chodit kdejaká Micina na náš špek. Přitisknul jsem se k chodníku, opatrně, aby si mě nevšimla jsem se proplížil k pergole, odtamtud jsem vyšplhal na plot a rozeběhnul jsem se za ní. Ta koukala, kde jsem se tam vzal, začala na mě prskat, ale nic platné jí to nebylo, protože jsem jí dal pořádnou facku, aby si pro příště pamatovala, že na mém stromě nemá co dělat. Dokonce jsem i život nasadil, protože mi uklouzla jedna tlapka a zůstal jsem viset na předních na plotě. Ale rychle jsem to vybral a vyšvihnul jsem se nahoru. Dal jsem jí co proto, protože už se u nás za celý den neukázala. Panička sice říká, že odpoledne, když jsem spal, už zase seděla u mého krmítka, ale já tomu nevěřím, to by si přece netroufla:-)

19. únor 2010 18:38:45

Během dopoledne jsem byl většinou doma. Venku byla hrozná mlha, tak jsem si proběhnul jen to nejnutnější a raději jsem si hrál doma v teploučku. Odpoledne šla panička krmit ptáčky. Šel jsem s ní, jenomže ona si nechala zobání u dveří, vzala si koště a šla zametat chodbu. To mě nebavilo a raději jsem šel i bez ní ven. Naštěstí šla se mnou i Zuzka, a tak jsme se dali do pořádné honičky. Za chviličku přišla panička za námi, nasypala ptáčkům do krmítka a pak nás pěkně prohnala. Mezitím druhá panička umyla chodbu a dorazila za námi. Taky na nás párkrát vybafla, ale pak už nás obě paničky hnaly zase zpátky domů do teploučka. Musím přiznat, že mě to vůbec nevadilo. Ta mlha byla fakt lezavá, takže doma bylo mnohem lépe. Když jme dorazili na chodbu, chtěla panička natahnout rohožky ke dveřím, ale to se jí nemohlo podařit. Jak se toho koberečku jenom malinko dotknula, hned jsem jí vystartoval po ruce, pod ty rohožky jsem se schovával a po dlažicích pod nimi podkluzoval. Úžasně jsem se vyřádil a byl jsem rád, že jsem nezůstal venku. Potom jsem se uložil na gauči na polštářek a teď už jenom odpočívám.

18. únor 2010 19:08:22

Během dopoledne jsem pobíhal venku. Moc hezky tam ale nebylo. Sice se trochu oteplilo, ale bylo zataženo, mlhavo a chvílemi i poprchávalo. Raději jsem se před polednem uložil na gauči a odpočíval jsem. V tom mě vylekala hrozná rána. Ze střechy nám spadnul kus ledu. Panička potom vzala klacek, otevřela okno a schazovala další kusy, které ze střechy visely. Při tom jsem jí moc pomáhal. Seděl jsem na parapetu a sledoval jsem ten padající led a sníh. Protože celé odpoledne každou chvíli kus spadnul, ani jsem raději nešel ven. Jenom na chvilku, když tam šel páníček, tak jsem šel s ním.

17. únor 2010 21:01:09

Včera paničce nepomohla ani ta tyčinka navíc. Byl jsem uražený, ptože mi ujela a za celý den se mi nepřišla ani jedou ukázat. Kdyby mě bývala alespoň ráno řekla, že budu doma jen s páníkem až do večera, tak to bylo něco jiného. Ale takhle jsem pořád chodil koukat z okna, jestli už se náhodou nevrací. Za celou noc jsem se za paničkou vůbec nepřišel podívat a raději než u ní v posteli jsem spal v obýváku na gauči. Ráno už jsem to nemohl vydržet a malinko jsem se nechal pohladit, ale stejně jsem paničce dával stále najevo jak jsem dotčený. Celé dopoledne jsem lítal venku a každou chvilku jsem se chodil paničce ukazovat, aby viděla jak to má být správně, a ne tak jako ona včera. Tak doufám, že už si to příště bude pamatovat, a než odejde, tak mi nezapomene říct, jak dlouho tam bude. Protože mě celé dopoledne panička chválila, tak jsem jí ten včerejšek odpustil a dokonce jsme se spolu pořádně poprali. Vždyť už mě to chybělo:) Odpoledne jsem se šel ještě na chvilku proběhnout. Když jsem se vrátil, šel jsem rovnou do boudičky, jenomže v ní ležela Kikina. Stoupnul jsem si k boudě a dal jsem Kikině pořádnou facku a důrazně jí upozornil, že boudička je moje. Ale ona si z toho vůbec nic nedělala. Tak jsem boudu obešel a udělal ještě jeden pokus. Bohužel se mi Kikinu vymlátit ven nepodařilo. Nezbylo mi nic jiného než si lehnout na polštářek na gauč.

16. únor 2010 22:04:32

Dneska vůbec nemluvím s paničkou. Ráno, když ještě byla tma, se sebrala a odjela mi pryč. Vrátila se až večer, když už zase byla tma, a myslela si, jak jí budu nadšeně vítat. To teda ani náhodou. Já včera odešel sotva na hodinku a dostal jsem vynadáno, že měla strach, kde jsem. A já jako dneska čekat mohl? To paničku vůbec nezajímalo, že se mi stýská? Když se vrátila domů, byl jsem hrozně rád, ale zcela jsem jí přehlížel - na zavolání jsem nepřišel, vlastně jsem se ani neotočil, jestli mi něco přivezla mě vůbec nezajímalo, ani jsem jí nepomáhal rozvázat tkaničky od bot...jen jsem si od druhé paničky nechal nandat papání, nabaštil jsem se a šel jsem do boudy. V osm hodin mi panička přinesla tyčinku, ale já kvůli ní ani nevylezl. Ona si myslí, že mě uplatí nějakou tyčkou. Ale když se panička otočila, tak jsem po tyčince hned skočil a zblajznul jsem jí. Celý večer jsem sice ležel vedle paničky na gauči na polštářku, ale měl jsem očíčka zakrytá ocáskem, aby mě nikdo neviděl, že tam jsem. Pak udělala panička ještě jeden udobřovací pokus a přinesla mi ještě jednu tyčinku. Tu už jsem teda přímo před ní snědl a nečekal jsem, až zase odejde. Myslím, že když si mě panička ještě tak pětrát zkusí udobřit, mohl bych se přestat hněvat.

15. únor 2010 18:57:02

Dneska mám zase pěkný průšvih. Odpoledne jsem se šel proběhnout ven, prozkoumal jsem dvorek a zahrádku a vydal jsem se dál za plot. Skočil jsem k sousedům na zahradu a rozeběhnul jsem se k nim do kůlny na takový menší průzkum. No samozřejmě za chvíli začala panička zase vyšilovat, kde jsem, jestli jsem se náhodou neztratil. Ona si snad myslí, že nevím, kde bydlím nebo co. Stála u dveří na dvorek a volala mě, za chvíli volala hlasitěji, ale já nevím, co se mi to stalo s ušima, zkrátka mi v nich nějak zalehlo a já vůůůbec neslyšel:) Protože na mě, platí domovní zvonek, tak šla panička zazvonit. No a já zase nic, tak šla zase volat ale já nemohl přijít, měl jsem přece něco s těma ušima:) Za chvilku drnčel zvonek znovu a zase panička ječela u plotu, kde jsem. Protože se mi ještě nechtělo domů, šla zazvonit znovu. To už mi bylo jasné, že k nám nikdo nejde, že je to jenom lest, takže jsem na zvonek už vůbec nereagoval a chechtal jsem se na za plotem v zahradě. Najednou začaly šlehat hromy a blesky, protože panička vlezla do závěje a šla se podívat přes plot. Když už mě viděla, tak se nedalo nic dělat a musel jsem jít domů. Panička nadávala jednak proto, že se propadala do zavěje, a pak jsem v těch nadávkách zaslechl i něco jako Honzoušáku a podobné ošklivé výrazy. Hned u plotu se na mě sesypala, něco pořád směrem ke mně mlela, ale já měl pořád ty uši nějaké špatné a bídně jsem slyšel a k tomu to byly jenom takové, jak nedávno můj kamarád Matýsek trefně nazval, průtokové informace - to znamená jedním uchem tam a druhým uchem ven. Nevím, co všechno mi panička sdělovala, ale najednou kde se vzala tu se vzala, přistála její ruka na mém zadku. Tak jsem teď raději vzorný a odpočívám v boudičce.

14. únor 2010 22:37:30

Dneska ráno jsem šel zase s paničkou odmetat sníh, potom jsme spolu nakrmili kosíky. Já jí zase vyskočil na rameno, abych to pořádně kontroloval. Během dopoledne svítilo sluníčko, takže jsem běhal venku. V poledne jsem se vrátil a uložil jsem se na pelíšku, že budu odpočívat. Za chvíli šel ale páníček na dvorek, a já ho přece nemohl nechat jít samotného. Dlouho jsme tam ale nebyli. Sluníčko už nesvítilo, takže tam byla docela pěkná zima. Po zbytek dne už jsem byl doma a hrál jsem si nebo jsem odpočíval. Večer po sedmé hodině jsem dostal velikou chuť na tyčinku. Dostávám jí vždycky až v osm, ale dneska jsem to nemohl vydržet. Šel jsem za paničkou a házel jsem na ní takové smutné pohledy, že jsem jí ani dlouho přesvedčovat nemusel a docílil jsem svého. Moc jsem si na tyčince pochutnal a šel jsem si odpočinout do boudičky. V osm hodin jsem vstal a šel si pro pravidelnou tyčinku. Panička to na mě zkoušela a klidně mi řekla, že už jsem jednu měl, a že už tedy jiná nebude. Ale to jsem si líbit nenechal. Přece mi v tom panička nebude dělat takový zmatek. Tyčinka se papá v osm, a jestli jsem někdy během dne měl už jednu měl, tak ta se nepočítá. Ta byla zcela mimořádná:-) Dopadlo to dobře a tyčinka byla. Asi to budu muset zkusit častěji, vždyť je to taková dobrůtka.

13. únor 2010 19:54:12

Dnešní počasí se konečně trochu umoudřilo. Ne že by byl teplo, ale zas po delší době se nám ukázalo sluníčko. Hned jsem měl lepší náladu. Celé dopoledne jsem běhal venku. Panička byla zase odmetat sníh, tak jsem jí asistoval. Potom jsem jí pomohl nakrmit kosíky, abych je mě pořádně vypasené. Zkontroloval jsem to opravdu důkladně, protože jak se panička přiblížila ke krmítku, rozeběhnul jsem se, vyskočil jsem jí na záda, vyšplhal jsem jí na rameno a tam jsem se usadil. Když jsme to měli hotové, chvíli jsme si ještě spolu venku hráli. Panička mi házela koule a já za nimi běhal po chodníku a honil je. Pak mi panička utekla, ale já zůstal venku a číhal jsem na kosy. Byl jsem schovaný za naší boudičkou a čekal jsem na příležitost. Několikrát jsem po tom opeřenci vystartoval, ale on mi vždycky uletěl. Tak jsem se šel podívat za plot, ale za chvilku jsem byl zpět a číhal jsem nanovo. Mezitím jsem se proběhnul po dvoře a trochu jsem prohnal Zuzku. Odpoledne přišel ven páníček a tak jsem tam byl s ním, i přesto že už byl čas, kdy obvykle odpočívám doma v boudičce. Ale dobře jsem udělal, že jsem tam zůstal. Páníček přinesl takovou velikou plachtu a nechal jí ležet na zemi. To bylo něco. Prozkoumal jsem jí ze všech stran a pěkně jsem se v ní vyřádil. Potom už jsem ale opravdu odešl domů, zalehl jsem si do boudičky a pořádně jsem si odpočinul.

12. únor 2010 22:34:44

Ach jo, já už bych tak moc chtěl jaro. Ten hrozný sníh už mě opravdu štve. Venku se mi nelíbí, doma mě nic nebaví, a tak celý den střídavě ležím buď na gauči nebo v boudičce. Odpoledne jsem kňučel u dveří, že chci ven. Tak mě panička pustila na dvoreček, ale bylo tam tak ošklivo, že jsem se jenom rozhlédnul mezi dveřmi a vrátil jsem se zpátky. Jenomže jsem nevěděl, co bych dělal. Jediná hra, která mě trochu bavila, byla hra na diváka. Panička vyndala nějaké moje hračky a chtěla mě na ně nalákat. Byl jsem ale tak líný, že jsem jen seděl proti paničce a díval se na ní, jak si hraje:) Pak se přidala i druhá panička. Stoupla si nahoru na schody, moje panička šla dolů a házely si s mým plyšákem. Myslely si, že se k nim přidám a budu se honit za plyšákem nahoru a dolu. Ale kdepak, pokračoval jsem v mé hře na diváka. Usadil jsem se uprostřed schodů a jen jsem za plyšákem otáčel hlavu. Pak se ale připlížila Zuzka, číhala na plyšáka a já začal číhat na Zuzku. Nakonec z toho byla pěkná honička. Potom jsem se chvíli jenom tak plácal po bytě a večer, když už byla tma, mě vzala panička na chvíli ven na procházku. Po návratu jsem se napapal a už zase ležím v boudičce a čekám na jaro.

11. únor 2010 19:03:13

Protože jsme včera chtěli jít brzo ráno ven a páníci spali a vůbec se neměli k tomu, aby nás pustili, tak jsme jim na dnešní noc nařídili budíka. Za to teda patří hlavní dík Zuzce, abych se nechlubil cizím peřím. Ona se včera šikovně proběhla kolem meteo stanice a zapnula tam budík. Takže když se začalo trochu rozednívat, zazvonil páníkům budík, aby vstávali. Koukali na to nějak divně, budík vypnuli a šli zase spát. Ale musím přiznat, že mě to ani nevadilo. Z okna jsem viděl, že zase padá sníh, takže mě to takhle brzo ven ani nelákalo. Když ale páníci vstali, nasnídal jsem se a nutně jsem potřeboval jít na průzkum. Panička mě to rozmlouvala, ale když viděla, že se nenechám odbýt, šla mi otevřít dveře na dvorek. To jsem se teda leknul. Sníh byl navátý až do dveří a jak je panička otevřela, napadal nám až do chodby. Chvíli jsem stál mezi dveřmi a rozmýšlel jsem se, jestli to mám risknout a udělat krok nebo se raději vrátit. Nakonec jsem sebral odvahu a udělal první krůček. Dokud jsem byl pod stříškou, tak se to dalo vydržet. Jenomže jsem došel k chodníku, a tam už to vypadalo hůř. Abych nebyl za nějakou bábovku, tak jsem tam taky šlápnul. Podařilo se mi ujít necelých půl metru a vzdal jsem to. Jako blesk jsem vltěl do chodby a pádil jsem domů rovnou na topení. Tam jsem si počkal, dokud panička neodhrne sníh. Teprve potom jsem se šel na chvíli projít. Ale moc se mi tam nelíbilo. Za chviličku jsem se vrátil domů. Raději jsem se honil s holkama, pral jsem se s paničkou, hrál jsem si se lvíčkem a odpočíval jsem. Odpoledne jsem se uložil na polštářku na gauči. Panička přišla za mnou a začala mi říkat, jak je ráda, že jsem tam, že má volnou boudičku, a že hned jak něco dodělá, tak si do ní vleze a bude tam odpočívat. To by tak hrálo, aby mi někdo lezl do mé boudičky. Hned jsem vstal a utíkal jsem si tam lehnout.

10. únor 2010 19:27:00

Ráno jsem vyrazil na průzkum okolí. Když jsem se vracel, akorát ve dveřích jsem se potkal s paničkou. Šla zase krmit kosáky. Řekla mi, abych šel domů, že hned přijde za mnou. To mi přišlo dost podezřelé a začalo mi vrtat v hlavě, co asi těm opeřencům nese zase za pochoutky, když mě ani nevezme s sebou. Hned jsem se ve dveřích otočil a utíkal jsem za ní. Jak stála panička u krmítka, rozeběhnul jsem se, vyskočil jsem jí na záda a vyšplhal jsem za jí za krk. Podíval jsem se do krmítka, ale opět tam nic zajímavého nebylo. Zjistil jsem ale, jaký mám pěkný přehled. Usadil jsem se paničce na rameni a zůstal jsem tam. Nechal jsem se nosit po dvoře a slezl jsem až doma na chodbě.
Jinak jsem celé odpoledne spal. Když jsem se probudil, byl jsem nabitý enrgií a začal jsem lítat po baráku. Snažil jsem se trochu prohnat holky, ale ty dneska pořádaly jiný závod, prý která z nich vydrží spát nejdéle, takže mi brzo utekly zase zpátky do pelíšku. Naštěstí se se mnou začala honit panička. Ale chytit jsem se nenechal. Jakmile řekla, že mě vidí, a že mě jde chytit, rychle jsem zaběhnul do tunelu a schoval jsem se jí. Tak mě hledala, ale nenašla. Musela počkat, až zase vylezu, ale jen se za mnou rozeběhla, hned jsem se zase schoval.

9. únor 2010 19:14:28

Dneska byla prima noc. Paničku vzbudilo nějaké bouchání venku, tak se šla podívat z okna, aby zjistila, co se děje. Samozřejmě nezjistila nic. Zato já zjistil, že je vzůru. Hned jsem utíkal za ní, skočil jsem si k ní do postele a nechal jsem se pořádně hladit a drbat. Panička už chtěla zase spát, ale já jí nenechal. Strkal jsem jí hlavou do ruky, dokud mě zase nezačala hladit. Vydrželo mi to asi dvě hodiny:) Takže jsem se pořádně nevyspal a během dne jsem to musel dohánět. Ani jsem venku přiliš nepobyl. Jen po ránu jsem se proběhnul, pak jsem to tam šel omrnout ještě v poledne a víc už jsem tam nešel. Ale samozřejmě jsem celý den nespal. Taky jsem se pořádně popral se lvíčkem, hrál jsem si v tunelu a trochu jsem musel prohnat i paničku. Nevím proč, ale zdála se mi nějaká unavená;)

8. únor 2010 18:45:37

Dneska jsem celé dopoledne pobíhal venku. Sice tam byla zase větší zima naž včera, ale svítilo sluníčko, a to mě tam vylákalo. Prošel jsem si dvorek a zahrádku, chvíli jsem si sednul na boudičku a číhal jsem na kosy, pak jsem si vyskočil na plot, podíval jsem se k sousedům a zase jsem šel zpátky domů. Trochu jsem se zahřál na radiátoru a už jsem zase utíkal ven. Odpoledne jsem si hrál v tunelu. Panička mi ho připojila k boudičce a tím mě vznikla chodba. Tak jsem probíhal sem tam. Pak mi panička odepla zadní stěnu v boudičce a rázem jsem měl tunely dva:) Chvíli jsem v nich probíhal, až mě to unavilo a šel jsem spát. Od té doby už jsem jenom střídal polštářek na gauči, boudičku a misku s jídlem.

7. únor 2010 18:38:33

Ta zima už mě vážně štve. Vždyť já už pomalu začínám být ospalý jako holky. V poledne jsem zalehl do boudičky a spím a spím celé odpoledne. Jenom občas jsem vstal, šel jsem se napapat, a hned jsem zase zalezl zpátky. Dopoledne jsem se byl proběhnout venku. Musel jsem zase zkontrolovat krmítko. Co se lovu týká, tak to je stále stejné, opět nic, ale dneska jsem našel poklad. Pod krmítkem leželo několik kosích pírek. Hned jsem k nim zasedl a začal je přebírat. Jenomže mám hroznou smůlu. Ani jsem si je nestačil pořádné prohlédnout a panička přišla nasypat ptáčkům do krmítka. Když viděla, že něco zkoumám, samozřejmě byla zvědavá a šla se podívat. A tím moje radost skončila. Panička pírka sebrala a vyhodila. Prý bych je určitě snědl a pak by mě bolelo bříško a bylo by mě špatně. No že bych je snědl, to je pravda, ale jak může panička vědět, že by mi bylo zle, když mi ani nedá příležitost to vyzkoušet.

6. únor 2010 19:32:08

Dneska byla venku mlha, ale i přesto se mi tam docela líbilo. Po ránu jsem se vydal na mojí tradiční pochůzku. Pak jsem se šel ukázat domů, aby mi panička zase nedělala ostudu a nechodila mě volat. Hned jsem ale vyrazil nanovo, a tak to chodilo celé dopoledne. Přesně v poledne jsem se vrátil, že budu chvíli odpočívat. Jak jsem šel do boudičky, připletl se mi do cesty tunel, a tak jsem začal probíhat skrz naskrz a chytal jsem kuličky a provázky, které jsou na něm přidělané. Když jsem se vyřádil, dostal jsem hlad. Jenomže v tu chvíli mě napadlo, že i můj lvíček by se potřeboval napapat. Vzal jsem ho do tlamky a odnesl ho k misce s granulkama. Teprve potom jsem šel za paničkou, aby mi dala kapsičku. Nabaštil jsem se a šel jsem spát do boudy. Dneska jsem ale nespal tak dlouho jako jindy. Za chvíli už jsem zase stál u dveří a šel ven. Chvilku jsem se proběhnul, vrátil jsem se domů, vyskočil jsem si na okno a díval jsem se ven. Když už se začalo šeřit, šel jsem zase ke dveřím a zkusil jsem mňouknout na paničku, že bych chtěl ještě ven. Myslel jsem si, že mi zase řekne, že už je pozdě, ale ona kupodivu šla a ještě mě na chvilku pustila. To jsem byl rád. Ani jsem nikam nešel, jen jsem si na dvoře sednul na boudičku a rozhlížel se tam. Během chvilky jsem se šel ukázat paničce, aby viděla, že jsem šikovný, a že mě může ven úplně bez obav pouštět. Teď už jsem uložený v boudičce a odpočívám po mém náročném dnu.

5. únor 2010 18:38:36

Dneska jsem skoro celý den jenom spal. Venku bylo ošklivo. Sluníčko se vůbec neukázalo a byla tam docela zima. Jenom jsem se šel podívat kelem krmítka, a když jsem zjistil, že ani těm kosákům se dneska nechce poletovat venku, šel jsem zase zpátky domů. Chvilku jsem si hrál v tunelu, chvilku jsem se pral se lvíčkem, a pak jsem si zalezl do boudičky a odpočívám. Snad bude zítra lépe a vyrazím na pořádnou výpravu.

4. únor 2010 19:35:01

Včera večer mi panička řekla, abych se připravil, že už půjdeme spát. Tak jsem jí poslechnul, okamžitě jsem se sebral, odešel jsem do ložnice, lehnul jsem si do její postele a čekal jsem na ní. Jenomže jí trvalo nějak moc dlouho, než za mnou dorazila a to jsem nemohl vydržet. Naštěstí páníček už byl v posteli, tak jsem se pořádně pomazlil u něj a odešel jsem. Když šla panička spát, už jsem byl na pochůzce na chodbě. Ani už jsem potom za paničkou do postele nešel. Měla si pospíšit. Než dorazila, páníček mě prohladil dostatečně, takže jsem si pak hajnul do boudičky a spal jsem.
Jinak dneska se nic zvláštního neudálo. Ráno jsem jako každý den obešel okolí, okouknul jsem krmítko, ale venku bylo docela ošklivo, ani sluníčko nesvítilo, tak jsem šel domů a dá se říct, že jsem až na malé přestávky strávil celé odpoledne v mojí boudičce.

3. únor 2010 19:16:02

Většinu dne jsem dneska trávil venku. Svítilo zase sluníčko, tak jsem si ho užíval. Odpoledne jsem se šel zase podívat do krmítka. Jak jsem se chytil větvičky, že se na ní vyhoupnu a vyšplhám nahoru na strom, něco zapraskalo a větvička spadla na zem. Nejdříve mě to docela naštvalo, protože jsem měl tak hezky naplánovoanou cestu a jedna hloupá větev mi to všechno pokazila, ale pak jsem přišel na to, že jsem vlastně získal krásnou větvičku na aportování. Tolik jsem se pro to nadchnul, že jsem nechal krmítko krmítkem, chytil jsem větvičku do tlamky a utíkal jsem s ní za paničkou. Ta měla radost, když viděla, co nesu. To se jí nedivím, protože takhle pěknou velkou větev jsem jí ještě nepřinesl. Hned mi jí hodila po schodech dolů a já pro ní běžel. Dlouho jsme si spolu hráli, až mě to nakonec utahalo. Tak jsem si vlezl do boudičky a po zbytek dne už jsem převážně odpočíval.

2. únor 2010 19:12:36

Včera večer jsem kňoural u dveří, že chci ven, až do půlnoci. Pak jsem ale usoudil, že to asi vážně nemá smysl a vzdal jsem to. Zalezl jsem si do boudičky a myslel jsem, že budu spát. Jenomže za celé odpoledne jsem se vyspal dosyta, takže už se mi nechtělo. Kdybych býval začal zpívat nebo pobíhat po bytě, zase by mi páníci nadávali, tak jsem si vzal lvíčka do tlamky a šel jsem s ním dolů do našeho bytu. Tam jsem si s ním vyskočil na gauč a pořádně jsme se poprali. To panička ráno koukala, jak jsme řádili, že je z leskyma, které ještě večer bylo natažené, úplná koule:) To mě docela utahalo. Vzal jsem tedy lvíčka, odnesl jsem ho k mističce s granulkama, aby se napapal, a já šel spát. Ráno po snídani jsem zase vyrazil ven. Krásně svítilo sluníčko, tak jse si vyhříval kožížek, taky jsem se zašel podívat k sousedům a samozřejmě jsem neustále poočku sledoval krmítko, kdyby náhodou...no zas nic, jako vždy, ach jo. Odpoledne se sluníčko schovalo a začal foukat vítr. Mě už to ale nevadilo. Já už byl taky dávno schovaný doma v boudičce a odpočíval jsem. Před chvílí jsem vstal, napapal jsem se, teď si ještě umyju čumáček a budu pokračovat v odpočinku.

1. únor 2010 19:33:01

Do rána napadal jenom poprašek sněhu, takže jsem ani nemusel čekat, až mi panička odmete chodník, a rovnou jsem vyrazil do terénu. Samozřejmě moje první kroky vedly jako vždy pod budku. Rozhllížel jsem se kolem, ale kosa jsem neviděl ani jednoho. Tak jsem si řekl, že jsou asi všichni schovaní v tom krmítku. Vyskočil jsem na větev a vyšplhal jsem nahoru na strom. Ale zas nikde nikdo. Tak jsem šel zase domů. Vyskočil jsem si do okna a sledoval jsem, co se děje na ulici. Za chvíli šly paničky nakoupit. Tak jsem zůstal sedět v okně a čekal jsem, až se vrátí. Hlavně jsem přemýšlel, jestli mi něco koupí. Hned jak se vrátily, běžel jsem se podívat do tašky. Prozkoumal jsem obsah a našel jsem tam voňavoučký balíček. Hned přímo na chodbě mi ho musela panička vyndat a dát mi ochutnat plátek šunky. Potom jsem se šel ještě na chvíli proběhnout, a pak jsem si zalezl do boudičky a celé odpoledne jsem prospal. Když jsem se probudi, vymyslel jsem si, že chci ven. Křičel jsem na paničku, aby mě pustila. Jenomže už bylo pozdě, tak mě nikdo nepustil. ˇJediné, co mi panička nabídla, že se mnou půjde na ulici, ale budu muset mít kšíry. To se mi ani trochu nechtělo, tak jsem jí utekl. Nechal jsem si to ale projít havou a za chvíli jsem se za ní vrátil. Neochotně jsem si nechal kšíry navléknout a vyrazili jsme. Vůbec se mi tam nelíbilo. Vyšli jsme totiž zrovna ve chvíli, kdy šel někdo okolo nás, a já se ho hrozně bál. Tak mě chvilku panička přemlouvala, hladila a chlácholila, abych se nebál, ale nešlo to. Museli jsme jít domů. Ještě jsme šli spolu na dvorek, tam jsem šel očíhnout krmítko a vrátili jsme se domů. I nadále bych ale hrozně nutně potřeboval jít ven. Takže chodím po bytě, kňučím a mňoukám a čekám, jestli se najde někdo, kdo mě pustí na pořádnou pochůzku po sousedních zahradách bez vodítka a bez doprovodu. Pochybuju ale že se dočkám.

31. leden 2010 19:21:24

Na mojí včerejší zkušenost v lezení na stom jsem nemohl celou noc zapomenout. Stále jsem přemýšlel, jak to udělám, abych vlezl do toho krmítka ve správný čas, aby tam ten kos seděl. Hned ráno po snídani jsem vyrazil ven. Jak jindy oklepávám tlapky, když šlápnu do sněhu, dneska jsem ani nevnímal, že zase do rána napadal nový, a rovnou jsem se rozeběhnul ke stromu. Řekl jsem si, že to musí jít i jiným způsobem, než včera. Procházel jsem pod stromem, a najednou mě napadlo, že kus nad zemí je jedna větvička, která by se dala využít. Stoupnul jsem si na zadní, pořádně jsem se natáhnul a už jsem jí držel. Pak už stačilo jenom trochu zabrat, pořádně se odrazit a byl jsem tam. Strom je naštěstí nízký, takže mi to nedalo moc práce a byl jsem na potřebném místě. Ze všeho nejdřív jsem zase omrknul ten špek a pak jsem se vydal ke krmítku. Ale mám děsnou smůlu, zas uvnitř žádný kos nebyl. Tak jsem skočil na zem, kousek jsem popoběhnul a v tom mi kos zakroužil nad hlavou a rovnou vletěl do krmítka. To mě teda hrozně naštvalo. Dokud jsem tam čekal tak se nic nedělo a jen odejdu, už tam kos seděl. Řekl jsem si, že to nemá cenu a úplně jsem ten lov vzdal. Raději jsem si vyskočil v přízemí na parapet a vyhříval jsem se na sluníčku. Pak jsem šel prohlédnout, co je nového u sousedů, a to mě všechno tak unavilo, že jsem šel domů, lehnul jsem si na gauč a usnul jsem. Když jsem se probudil, šel jsem se podívat z okna ven. To dívání se mě tak unavilo, že jsem opět usínal. Jenom jsem se přesunul z okna do boudičky a spal jsem celé odpoledne.

30. leden 2010 22:50:49

Do rána nám zase napadalo trochu sněhu, tak jsem ho šel s paničkou odmetat. Bylo docela hezky, sluníčko krásně svítilo a já celou dobu seděl na naší boudičce a sledoval jsem paničku, jestli odmetá dobře. Jedním očkem jsem ale pokukoval i po krmítku, aby náhodou mi měco neuniklo. Najednou přiletěl kos. Rozeběhnul jsem se za ním, úplně jsem se pížil ke stromu, jenomže jsem zjistil, že to krmítko je hrozně vysoko, a já na něj nevyskočím. Seděl jsem pod krmítkem, klepal jsem bradičkou, a kosák si klidně zobal, jako by mě neviděl. Když měl dost, zamával křídly a byl pryč. Tak jsem si vyskočil nahoru na popelnici, protože na ní krásně svítilo sluníčko, a vyhříval jsem si kožíšek. Panička už dávno odešla, ale já si dál odpočíval. Najednou přišla panička ven a něco nesla v ruce. Jak kolem prošla, strašně moc mi to zavonělo. Hned jsem skočil dolů a utíkal za ní. Nesla na provázku kůži ze špeku a šla jí přivázat sýrokám na strom. To by tak hrálo. Ti žlutobřichatí opeřinci si budou pochutnávat na takové voňavé dobrůtce a já nic. Běžel jsem za paničkou a skákal jí pu ruce, aby to dala raději mě, než jim. Jenomže mi řekla, že já, který si pochutnávám na šunčičce, bych tohle ani neochutnal. Asi měla pravdu, protože něco tak tlustého bych nejedl, jenomže jsem nemohl přenést přes srdce, že ty ptačí potvory to dostaly a já ne. Jakmile panička odešla, řekl jsem si, že tenhle poklad mmusím utržit pro sebe. Jenomže jak jsem to měl udělat. Kůže visela vysoko, takže ze země jsem na ní nevyskočil. Chvíli jsem obcházel kolem stromu, ale opravdu to nešlo. Jediná možnost byla dostat se na ten strom z plotu. V tom byl ale taky veliký problém. Po plotě chodím běžně, ale jenom do poloviny k pergole a odtamtud na zem. Na druhou polovinu plotu jsem se zatím ještě nikdy nevypravil. Teda jednou jsem tam udělal asi dva kroky, a tak jsem se bál, že jsem se hned otočil a vrátil jsem se zpět. Dneska jsem si ale řekl, že nejsem žádná bábovka, a že to musím zkusit. Vydal jsem se na cestu. Chvíli se mi nohy klepaly, ale pak mi došlo, že je to úplně stejný plot jako ten, po kterém chodívám, a že to musím zvládnout. Došel jsem až k tomu stromu. Je to teda ukrutná vzdálenost - asi 1,5 metru. Byl jsem na sebe pyšný, že jsem to zládnul, ale nastal další problém. Z toho plotu jsem musel nějakým způsobem přelézt na strom. Chvíli jsem se tam motal a přešlapoval, ale pak jsem udělal krok do neznáma a byl jsem na větvi. No to bylo něco. Já jsem poprvé v mém životě vylezl na strom. Motal jsem se tam, zkoušel jestli mě unesou i ty nejtenčí větvičky a kupodivu jsem nespadnul. Dopotácel jsem se až k tomu špeku, ale musím uznat, že ta krásná vůně byla asi tak vše. Že bych ho chtěl ochutnat, to teda ani náhodou. Jenomže jsem zlistil, že na tom stromě nevisí jenom špek, ale i krmítko. Tak jsem se k němu vypravil. Podíval jsem se dovnitř, a je to úplná záhada. Ani jeden kos v něm nebyl. Mezitím už Kikina zjistila, kde jsem, a následovala mě. Jenomže to nějak špatně odhadla a vlezla na jiný strom. Ale poradila si a za chvíli už jsme se motali oba na jedné větvi. Pak jsem slezl zpátky na plot, Kikina šla ještě zkoumat krmítko, jestli náhodou nepřiletěl kos, a šel jsem si domů odpočinout. Nějak se mi to lezení po stromech zalíbilo. Odpoledne mi to nedalo a vypravil jsem se tam znovu. Tentokráte se za mnou vypravila Zuzka. Už jsme tam ale tak dlouho nebyli. Zuzka odešla domů a já si lehnul s Kikinou v přízemí na parapet, protože tam krásně svítilo sluníčko. Teď už půjdu pomalu spát, abych byl ráno brzo svěží a mohl zase vyrazit šplhat po stromech. Třeba tam zítra bude i ten kos:)

Mám i video z mé výpravy, tak pokud budete mít chuť, můžete se podívat.

29. leden 2010 19:42:33

Když jsem se ráno probudil, vyskočil jsem si na okno a myslel jsem si, že si naplánuju trasu, kam dneska vyrazím. To jsem se ale lekl. Všude bylo všechno bílé. I přesto jsem se do toho ale vypravil. Byla to hrůza, pomalu jsem ani nemohl chodit, protože se mi do sněhu zabořily celé nohy a sahal mi až k bříšku. Rychle jsem přeběhnul dvorek a utíkal jsem se schovat pod pergolu. To byly holky rády, že jsem jim prošlápnul pěšinu, hezky pak v mých stopách přišly za mnou. Jenom Zuzka měla problém. Je o něco menší než já, takže se jí do sněhu zabořily nejen nohy, ale i břicho a jak šla, tak se úplně motala. Naštěstí za námi přišla panička a odmetla nám chodník:) Pak už to bylo lepší, holky venku sice tak dlouho jako já nevydržely, ale já jsem si počkal, až bude mít panička hotovo. Pak mi házela sněhové koule, já za nimi běhal po chodníku a honil je, sníh, který zůstal na chodníku jsem ochutnával, a pak jsme s paničkou taky číhali na kosy a sýkorky. Teda ne že by mi je panička chtěla pomáhat lovit, to ne, to jí ještě nenapdlo, ona na ně číhala s foťákem. Já byl rád. Alespoň jsem měl na chvíli klid od focení. Kolem poledne jsem se zase uložil do boudičky a skoro celé odpoledne jsem spal. Ještě jsem se šel asi na pět minut podívat ven, ale už tam byla zima, tak jsem šel zase domů a hrál jsem si nebo jsem se díval z okna.

28. leden 2010 22:05:39

Dneska dopoledne bylo venku po dlouhé době hezky. Svítilo sluníčko, vítr se utišil, mráz už taky nebyl tak veliký jako v minulých dnech, zkrátka ideální podmínky na pořádné provětrání kožíšku. Celé dopoledne jsem byl na dvorku. Protože přišly i holky, pořádně jsme se tam proběhli, a pak jsme se vyhřívali na sluníčku. Kolem poledne už jsem byl docela dost utahaný. Hajnul jsem si doma do boudičky a spal jsem. Odpoledne už jsem ani ven nešel. Sluníčko se schovalo a mě to tam už vůbec nelákalo. Tak jsem si hrál se lvíčkem, trochu jsem prohnal holky, chvíli jsem se pral s paničkou a šel jsem zase odpočívat. Teď už jenom střídám boudičku a polštářek na gauči a čekám, až odbije půlnoc, protože to je pro mě i pro holky hodina H, kdy se probouzíme a začínáme řádit:)

27. leden 2010 22:22:33

Po snídani jsem chtěl vyrazit jako obvykle ven. Stoupnul jsem si ke dveřím a mňouknul jsem na paničku, aby mě šla pustit. Jenomže ona mi řekla, že dneska budu muset počkat, protože je venku 15 pod nulou a to bych tam zmrznul. Chvíli jsem se díval na tu zimu z okna, pak jsem si hrál, ale za chvilku už jsem zase seděl u dveří a křičel jsem, že chci ven. Nikdo mě nepustil. Až v poledne, když svítilo na dvorek sluníčko, mi panička konečně otevřela dveře. Musím uznat, že byla pořádná zima i na tom sluníčko a to už bylo o dost stupňu tepleji. Raději jsem se zase vrátil domů. Po zbytek dne jsem si buď hrál a nebo jsem odpočíval v boudičce. Asi tak v devět večer jsem si řekl, že bych se ještě mohl podívat ven. Chodil jsem za paničkou, mňoukal jsem, lísal jsem se, ale ona stále nechápala, co chci. Nabízela mi papání, chtěla mě hladit...ale pustit mě ven, to jí nenapadlo. Až když jsem začal běhat ke dveřím, tak jí to došlo. Chvíli mě od toho odrazovala, prtože venku fičí pořádný vichr, ale já se nenechal přesvědčit. Tak dlouho jsem skučel u dveří, až přinesla kšíry a svetr a řekla, že tedy půjdeme. Jak jsem viděl kříry, tak jsem utekl. Já chtěl jít jenom tak na volno. Jak panička kšíry uklidila, začal jsem mňoukat u dveří nanovo. Tak šla pro kšíry druhá panička. Od té bych to nečekal, tak jsem nestačil utéct. A když už jsem byl takhle přelstěn, nechal jsem si je tedy navléknout. Pak jsem dostal svetr a vyrazili jsme. Jen panička otevřela dveře, pořádně to na mě fouklo. Ale nevzdal jsem to. Udělal jsem ještě asi dva kroky a už jsem mířil zpátky do dveří. Kdepak, v takovém počasí venku nebudu ani minutu. Panička ještě kousek poodešla a zkoušela mě nalákat, jestli půjdu za ní, ale bylo to zbytečné. Procházka byla u konce. Ale alespoň k něčemu to bylo dobré. Teď mám jistotu, že ven už jít nechci ani za nic a v klidu můžu odpočívat na gauči.

26. leden 2010 19:44:38

Ráno mi paničky odjely pryč a já zůstal doma sám s páníkem. Protože zase přes noc napadal nový sníh, šli jsme ho spolu odmetat. Potom šel páníček domů, ale já zůstal venku. Proběhnul jsem se a šel jsem teky do teploučka. Uložil jsem se do boudičky a odpočíval jsem. Občas jsem se šel podívat z okna, jestli už se mi panička nevací, a když jsem viděl, že nejde, šel jsem zase spinkat. Když jsem byl řádně odpočinutý, vydal jsem se nanovo ven. Konečně po dlouhé době svítilo sluníčko, a tak jsem toho musel využít. Odešel jsem za plot a netrvalo to dlouho a syšel jsem nějaký hlas u nás na dvoře. Trošku jsem nastražil ouška a bylo mi jasné, že je to panička. Hurá. Ani jsem nečekal, až mě zavolá a utíkal jsem za ní. Chtěl jsem být u ní co nejdříve, a tak jsem ani neskočil z plotu dolů a doběhnul jsem za ní po tom plotě, abych se zbytečně nezdržoval. Až když jsme se přivítali, skočil jsem dolů a šel jsem se přivítat i s druhou paničkou. Potom jsem šel zkontrolovat, jestli mi něco přvezly. Byl jsem rád, že na mě nezapomněly a dovezly šunčičku. Ochutnal jsem jí a ještě jsem šel ven, abych si užil to sluníčko, dokud svítí. Když ale přestalo na náš dvorek svítit, hned jsem se běžel schovat do teploučka, protože se pořádně ochladilo.

25. leden 2010 19:13:24

Dopoledne páníci někam odjeli a my museli zase hlídat. Naštěstí to dneska netrvalo moc dlouho. Hned jak se vrátili, šel mi páníček otevřít dveře na dvorek, ale panička na mě volala, abych se proběhnul a přišel jsem se podívat, co nám koupili. Rychle jsem omrknul krmítko, do kterého se dneska zase vrátili kosové, a utíkal jsem domů. Rovnou jsem strčil hlavu do tašky a hledal jsem šunku. Panička mě ale zklamala, prtože prý žádná šunčička dneska není. Pak jsem si ale všimnul krabice, tak jsem jí šel prozkoumat a zjistil jsem, že je v ní schované nové škrabadlo. Pomáhali jsme paničce dát ho dohromady. Jenom mě teda dost naštvala Zuzka, protože si tu práznou krabici zabrala pro sebe a nepustila mě tam. Ale já jí to oplatil. Jak dala panička šrabadlo na místo, hned jsem ho šel vyzkoušet a chránil jsem si ho, aby ne něj Zuzka nevlezla. Potom jsem jí ale taky nechal trochu nabrousit drápky a vyrazili jsme spolu ven na kosa. Obklíčili jsme krmítko a čekali na příležitost. Bohužel, zase to nevyšlo. Odpoledne jsme šli toho kosa zase s paničkou nakmit, a to by bylo, abychom ho jednou nechytli.

24. leden 2010 19:06:56

Já nevím, co se přihodilo, ale dneska jsem za celý den neviděl ani jednoho kosa. Po snídani jsem se tradičně vydal ven, ale nikde nebylo ani jedno ptačí křídlo. Řekl jsem si, že musím být trpělivý a třeba se mi dneska podaří nějakého chytit. Lehnul jsem si pod krmítko a čekal jsem. Už mi pomalu začínalo hrozit, že tam přimrznu, a kos stále nikde. Nakonec jsem to musel vzdát a vrátil jsem se domů. Lehnul jsem si na topení a nabral jsem si do zásoby teploučko, abych zase vydržel chvíli číhat. Po obědě jsem si sednul ke dveřím a křičel jsem, aby mě někdo otevřel, že nutně potřebuju ven. Ale opět jsem tam nebyl nic platný. Chvilku jsem se procházel po dvoře, ale když jsem viděl, že to nemá smysl, šel jsem zase domů. Sednul jsem si v obýváku na topení a díval jsem se z okna. Najednou se před naším domem objevila krááásná kočička. Špatně jsem na ní viděl, tak jsem si stoupnul na zadní a předním tlapkama jsem se plazil po skle, abych se pořádně natáhnul a viděl na ní. Protože jsem byl v prvním patře, výhled nebyl moc dobrý. Pak jsem ale dostal nápad. Rychle jsem seskočil z topení a běžel jsem po schodech dolů. Tam jsem si vyskočil na okno v chodbě a měl jsem číču přímo před očima. Taky si mě všimla a začala se přede mnou natřásat. Jenomže za chvíli projelo po silnici auto, ona se ho lekla a utekla pryč. Během odpoledne jsem se šel ještě několikrát z okna podívat, ale už jsem jí neviděl.

23. leden 2010 19:17:35

Dneska je venku hrozná zima. Musím se přiznat, že už je to i na mě moc a za celý den jsem se tam byl podívat jenom dvakrát. Ráno jsem si neodpustil mojí pravidelnou pochůzku. To jsem vlastně ještě nevěděl, do čehu jdu. Když jsem ale po pěti minutách myslel, že už zmrznu, rychle jsem utíkal zpátky domů. Vyskočil jsem si na topení a díval jsem se z okna - střídavě chvíli na dvorek, chvíli na ulici. Pak jsem si trochu pohrál se lvíčkem, uložil jsem se v kuchyni pod stůl a spal jsem. Když jsem se probudil, zvládnul jsem jenom přejít do boudičky a spal jsem dál. Odpoledne šla panička zase dávat kosovi zobání do krmítka. Když jsem slyšel na chodbě šramot, šel jsem se podívat, co se děje. Nebyl jsem zvědavý jenm, já ale i Zuzka a Kikina. Tak jsem si všichni tři sedli nahoře nad schody a dílvali jsme se dolů, co se děje. Když jsme viděli paničku, že jde ven, šli jsme s ní. Moc dlouho tam nebyla, ale musím uznat, že jsem byl fakt rád, že už zase jdeme domů. Byl jsem tak šťastný, že už jsem zase v teple, že jsem lítal po bytě jak šílený. Honil jsem se s holkama i s paničkou, pral jsem se se lvíčkem, hrál jsem si s provázkem, až jsem se utahal a usnul jsem nanovo. Teď si odpočívám v boudičce a jsem si jistý, že dneska mě na noční procházku nikdo nedostane. I kdyby mě zabalili do peřiny, tak nikam nejdu.

22. leden 2010 19:47:02

Ráno jsem se šel na chvíli proběhnout, ale venku byla hrozná zima, tak jsem se vrátil zase domů do teploučka. Panička odmrazovala lednici, tak jsem jí pomáhal. Chytal jsem kapky v mrazáku a vlastním tělem jsem lednici vytíral. To mě unavilo natolik, že jsem zalehl do boudičky a usnul jsem. Dlouho jsem ale spát nemohl. Musel jsem totiž jít zkontrolovat ven toho kosáka. Dneska jsem toho měl víc než obvykle. Kos tam nebyl jeden, ale rovnou tři a k tomu ještě několik sýkorek. I když bylo venku tolik ptáčků, zase se mi nepodařilo ani jednoho jediného chytit.
Odpoledne jsem se chvíli honil a pral s paničkou. Mám totiž další velký problém. JÁ mám MOJE vlastní škrabadlo, ale Zuzka si ho nějak přivlastňuje, chodí si na něj brousit drápky a hraje si s bambulí. To mě pěkně štve, takže jak jí tam vidím, tak jí běžím vyhnat. Jenomže panička se nějak přidala na Zuzčinu stranu a jak jsem Zuzku vyhnal, panička šla ke škrabadlu a začala si na něm "brousit drápky". To mě tak naštvalo, že jsem se proti ní rozeběhnul a hned jí chytil za ruku a kousnul:) Ale nedala s provokováním pokoj, takže jsme se spolu pěkně prali. Potom jsem si zase vlezl do boudičky a spal jsem. Před chvílí mě panička zavolala, jestli chci jít ven. Vyletěl jsem jako střela, protože jsem se lekl, jestli už mě nevolá na tyčinku:) Nakonec jsem si řekl, že ani taková procházka by nemusela být nejhorší, nechal jsem si nasadit kšíry a obléknout svetr a šli jsme. Byla tam ale pěkná zima, takže jsme to s tím procházením dneska moc nepřeháněli a brzo jsem se vrátili do teploučka. Teď už jsem zase v boudičce a čekám tyčinku.

21. leden 2010 19:28:00

Před malou chvilkou jsem se vrátil z procházky. Ani se mi ven nechtělo, jenomže panička pro mě přišla až do boudičky, vyndala mě ven, dala mi kšíry a svetr a šlo se. Prý abych se trochu utahal a pak v noci spal a ne jako na dnešek. No je pravda, že jsem byl v noci asi trochu hlučnější. Ale co jsem měl dělat. Během včerejšího odpoledne a večera jsem se vyspinakl dostatečně, takže je jasné, že se mi v noci už vůbec nechtělo. A co může dělat kocourek uprostřed noci, když všichni spí? Zabavit se nějak sám - a nejlepší je si pořádně zazpívat, k tomu si trochu zařádit v tunelu, pohrát si s hračkami, které pěkně cinkají a rachotí, k tomu jsem se občas proběhnul po klávesnici a po tiskárně, cestou jsem ze stolu shodil tužky atd. atd. docela se mi to vyplatilo, protože jsem za chvíli probudil holky a ty neváhaly a hned se ke mě přidaly. Jenom páníci zase nějak neměli pochopení. Nejednou na nás panička vystartovala z postele, ale do honičky se nezapojila, zas jenom nadávala a posílala nás spát... No tak holt se mi pomstila tou procházkou na kšírách. Nakonec ale musím přiznat, že se mi venku moooc líbilo. Už jsem tam pár dní nebyl, tak jsem měl zase co prozkoumávat. Na té plechovce před domem bylo tolik nových značek, že jsem se od ní nemohl ani odlepit. Když jsem se ale přece jenom rozeběhnul, šli jsme dneska na druhou stranu než obvykle a opět jsme došli až na konec ulice. Krásně jsem se proběhnul a teď už zase odpočívám v boudičce.

20. leden 2010 19:46:00

Ráno jsem se šel proběhnout, ale venku byla hrozná mlha. Ani jsem neviděl k sousedům na zahrádku, když jsem vyskočil na plot. Nezbývalo mi nic jiného než se tam jít podívat osobně. Jen jsem se tam chvilku procházel, už jsem zase slyšel jak mě panička volá. Raději jsem se jí šel ukázat, aby byl klid. Já jí nechápu. Někde něco bouchlo a ona už si myslí, že někdo z nás někam spadnul. Holky to být nemohly, ty si všechny zabraly radiátor a spaly, takže jsem byl v podezření zase já. Když viděla, že jsem celý, nechala mě, ať jdu zase ven. Jenomže mě už se ani moc nechtělo. A udělal jsem dobře.Panička viděla, že jsme všichni doma, tak zase otevřela okno a shazovala sníh ze střechy. To bylo prima, seděl jsem v okně vedle ní a sledoval jsem jak to lítá na zem. Dokonce mi i kousek sněhu přistál na parapetu, tak jsem ho hned snědl:) Když jsem seděl v okně do ulice, poznal jsem místo, kam chodíme s paničkou na procházku a řekl jsem si, že bychom se tam mohli podívat. Jenomže panička mě zadržela. Prý z prvního patra dolů skákat nebudeme a jestli chci jít ven, dá mi kšíry a můžeme vyrazit dveřmi. No to je jasné, že jsem nechtěl. Chtěl jsem se svobodně proběhnout a ne jít uvázaný na špagátě. Raději jsem se schoval do boudy, aby bylo jasno, že za téhle situace nikam nejdu.
Odpoledne jsem se šel podívat z okna na dvorek a tam jsem viděl, jak se nám po chodníku prochází dva kosové. Kdyby bylo otevřené okno, býval bych tam na ně skočil a určitě bych je už chytil. Jenomže jsem to musel oběhnout po schoddech a než jsem tam došel, byli pryč.

19. leden 2010 19:13:08

Ráno zase padal sníh. Ale protože bylo teplo, na zemi se neudržel. A nudržel se ani na mém kožíšku, takže jsem se na chvilku šel proběhnout a musel jsem utíkat domů, aby mi panička vysušila kožíšek. Nechal jsem se zabalit do ručníku a řádně jsem si to vysoušení a zahřívání vychutnal. Pak jsem vyrazil znovu. Omrknul jsem, co je nového u sousedů a vrátil jsem se zpátky. Přišla za mnou panička, házela mi koule a já je chytal do tlapek. Potom panička něco motala v závěji, žádné koule mi neházela a za chvíli stál na chodníku takový malý bílý sněhový trpaslík. Nejdříve jsem si ho zdálky prohlédnul a moc jsem mu nedůveřoval, ale jak s ním panička trošku zahýbala, rozeběhnul jsem se proti němu, vyskočil jsem na něj ...a urazil mu hlavu:-) Zjistil jsem, že to není žádná hlava, ale sněhová koule. Tak jsem jí tlapkou honil po chodníku, až se úplně rozpadla. To mě docela utahalo, a tak jsem šel domů odpočívat. Odpoledne jsem se zase vypravil ven. Musel jsem jít s paničkou nakrmit mojí budoucí pochoutku - kosíka. Panička šla zase zpátky domů, ale já zůstal venku. Jenom tak jsem se procházel a najednou mě vyděsila ukrutná rána. Ze střechy nám spadl kus ledu. Strašně jsem se leknul, ale jakmile jsem se vzpamatoval, rozeběhnul jsem se, že to půjdu prozkoumat. Ale ani jsem tam nestačil dojít. Panička přiběhla za mnou, chytla mě, odnesla mě domů a řekla mi, že nejdříve musí shodit zbytek, který visí ze střechy, a pak tepve budu moci jít ven. Otevřela okno a násadou od koštěte sníh shazovala. Přitom jsem jí asistoval. Seděl jsem v okně a sledoval jsem jak padá sníh a led dolů. Byly to pořádné kusy a dělaly děsný rachot. Myslím, že v místech kam to padá, se vůbec zdržovat nebudu. Raději už jsem ani ven nešel, vlezl jsem si do boudičky, protože tam žádné lavinové nebezpečí nehrozí, a odpočívám v ní ještě teď.

19. leden 2010 19:13:08

Ráno zase padal sníh. Ale protože bylo teplo, na zemi se neudržel. A nudržel se ani na mém kožíšku, takže jsem se na chvilku šel proběhnout a musel jsem utíkat domů, aby mi panička vysušila kožíšek. Nechal jsem se zabalit do ručníku a řádně jsem si to vysoušení a zahřívání vychutnal. Pak jsem vyrazil znovu. Omrknul jsem, co je nového u sousedů a vrátil jsem se zpátky. Přišla za mnou panička, házela mi koule a já je chytal do tlapek. Potom panička něco motala v závěji, žádné koule mi neházela a za chvíli stál na chodníku takový malý bílý sněhový trpaslík. Nejdříve jsem si ho zdálky prohlédnul a moc jsem mu nedůveřoval, ale jak s ním panička trošku zahýbala, rozeběhnul jsem se proti němu, vyskočil jsem na něj ...a urazil mu hlavu:-) Zjistil jsem, že to není žádná hlava, ale sněhová koule. Tak jsem jí tlapkou honil po chodníku, až se úplně rozpadla. To mě docela utahalo, a tak jsem šel domů odpočívat. Odpoledne jsem se zase vypravil ven. Musel jsem jít s paničkou nakrmit mojí budoucí pochoutku - kosíka. Panička šla zase zpátky domů, ale já zůstal venku. Jenom tak jsem se procházel a najednou mě vyděsila ukrutná rána. Ze střechy nám spadl kus ledu. Strašně jsem se leknul, ale jakmile jsem se vzpamatoval, rozeběhnul jsem se, že to půjdu prozkoumat. Ale ani jsem tam nestačil dojít. Panička přiběhla za mnou, chytla mě, odnesla mě domů a řekla mi, že nejdříve musí shodit zbytek, který visí ze střechy, a pak tepve budu moci jít ven. Otevřela okno a násadou od koštěte sníh shazovala. Přitom jsem jí asistoval. Seděl jsem v okně a sledoval jsem jak padá sníh a led dolů. Byly to pořádné kusy a dělaly děsný rachot. Myslím, že v místech kam to padá, se vůbec zdržovat nebudu. Raději už jsem ani ven nešel, vlezl jsem si do boudičky, protože tam žádné lavinové nebezpečí nehrozí, a odpočívám v ní ještě teď.

18. leden 2010 18:50:57

Dneska jsem se nějak smířil s tím, že je venku sníh. Řekl jsem si, že nemůžu čekat doma za oknem do té doby než roztaje, protože místo aby ubýval, tak stále víc a víc přibývá. Zkrátka jsem se ráno sebral a vyrazil jsem do toho. Moc příjemné to nebylo. Do rána zase připadal nový sníh, tentokráte takový ošklivý mokrý a těžký, takže ani nešel pořádně z tlapek setřepat, ale nenechal jsem se zastavit. Prošel jsem se po dvoře a vyskočil jsem na plot. Za chvíli přišla panička a odmetla mi chodníček. Hrozně se mi zalíbilo, jak paničce lítal sníh od koštěte. Tak jsem na něj číhal. Zuzka nás asi sledovala z okna, a když zjistila, že je to prima zábava, taky přišla. Pořádně jsme se spolu proběhli a pak jsme chytali sněhové koule, které nám panička házela. Potom jsem šel ještě pomáhat páníčkovi, když shazoval sníh z přístřešku. Když páníci i Zuzka odešli zase domů, vypravil jsem se k sousedům. Prošel jsem se u nich po zahrádce a vracel jsem se domů. Jak jsem byl na plotě, uviděl jsem, že skoro na konci plotu sedí sousedovic Micka. Býval bych se za ní rozeběhnul, jenomže to něšlo. Byla totiž na druhé polovině plotu, po které já neumím chodit. Nevím proč, ale mám nacvičenou chůzi do poloviny plotu, tam přejdu na pergolu a z ní skáču dolů. Na druhou stranu od pergoly jsem se ještě nikdy v životě nevypravil. Když jsem tam ale viděl tu krasavici, řekl jsem si, že to zkusím. Ušel jsem sotva metr, ale dál to nešlo. Nohy se mi klepaly a jak jsem viděl před sebou větvičku stromu, kterou bych musel přelézt, raději jsem to vzdal a vrátil jsem se. Mrzelo mi to, protože jsem si před Mickou useknul pořádnou ostudu, asi jsem jí úplně přestal zajímat, protože se sebrala a odkráčela pryč. Když jsem si představil, že to třeba viděl i ten hlolupý kos a bude se mi vysmívat, raději jsem šel domů. Uložil jsem se na křeslo a usnul jsem. Odpoledne jsem se šel ještě na chvíli proběhnout, ale jen po mých trasách, abych se náhodou zase před někým nezesměšnil.

17. leden 2010 21:18:57

Když jsem se ráno vyspal, šel jsem se podívat z okna, abych zjistil, co je venku nového. To jsem se ale lekl. On tam napadal zase ten ošklivý studený sníh. Ach jo, já už jsem si zvyknul na to, že chodím po odmetených cestičkách a jenom tam, kde je to nutné opatrně šlápnu do sněhu, ale jak jen je to trošku možné, tak se mu vyhýbám. Jenomže dneska už bylo zase všechno zasypané. Po snídani jsem se šel přesvědčit na vlastní oči, jestli je ten sníh opravdu všude. Bohužel byl. Zůstal jsem schovaný pod stříškou a vůbec jsem do něj nevlezl. Počkal jsem si na paničku, až přijde a zase mi odmete cestičku. Teprve potom jsem se šel podívat k sousedům. Vrátil jsem se ale zpátky a byl jsem na dvoře s paničkou. Házela mi sněhové koule po tom odmeteném chodníčku a já za nimi lítal a chytal je. Myslel jsem si, že když je všechny pochytám, tak třeba ten sníh ubyde:) ale nepomohlo to. Odpoledne jsem se uložil na polštářek a spal jsem. Vzbudila mě až Zuzka, když začala běhat po bytě. Jak jsem viděl příležitost k honičce, hned jsem se k ní přidal a pořádně jsme se proběhli. K večeru jsem šel s paničkou ještě jednou odmetat, ale už jsem tam s ní celou dobu nevydržel. Raději jsem šel domů, vyskočil jsem si na radiátor a sledoval jí hezky v teploučku z okna.

16. leden 2010 20:41:58

Ráno po snídani jsem šel ven. Podíval jsem se co je nového u sousedů, chvilku jsem si opět bezúspěšně počíhal na kosíka a vrátil jsem se zase domů. Nějak mě to venku dneska nebavilo. Když jsem se vrátil, koukal jsem na Zuzku a připadala mě, že by potřebovala trochu prohnat. Ale ona vůbec nezareagovala a raději ode mě odešla. Tak jsem si došel pro lvíčka, v tlamce jsem si ho odnesl na křeslo do našeho bytu a tam se s ním pral, až jsme z toho oba usnuli. Odpoledne přišli paničky něco dělat do našeho bytu a to mě probudilo. Chvilku jsem je pozoroval a netrvalo to dlouho a přišla i Zuzka. Tentokráte s pořádnou honící náladou. Začali jsme lítat po chodbě, potom po celém domě a já jsem si řekl, že bychom si mohli zahrát na schovávanou. Zalezl jsem mezi kamna a zeď, ani jsem pomalu nedýchal a čekal jsem až se Zuzka objeví, jak na ní skočím. Jenomže ona pořád nešla. Za chvíli už jsem byl nervózní ce se děje a tak jsem z mého úkrytu vylezl. Šel jsem na chodbu a Zuzka nikde, ale v tom jsem zjistil co se děje. Nemohla přijít, protože na mě číhala za závěsem. Protože jsme se konečně našli, tak vypukla pořádná honička. Uhonili jsme se tak, že jsme z toho oba usnuli. Kdyby mě v osm hodin nevzbudila chuť na tyčinku, tak spím určitě ještě teď. Ještě že jsem se probudil, protože kdybych se býval neozval, tak žádná tyčinka nebyla, protože panička na mě zase zapomněla. To nepochopím, jak může na svého kocourka zapomenout.

15. leden 2010 19:36:10

Včera večer jsem byl zase na procházce. Nějak se mi ta noční promenáda na kšírách po ulici zalíbila. Sice se to všera neobešlo jenom tak, protože panička si usmyslela, že mě tam musí vyfotit. Copak jsem na to měl čas a náladu? Já musel všechno prozkoumat a prohlédnout a ne někde stát a pózovat. Když už to vypadalo, že mě panička bude na tom špagátě držet a nikam se nepohneme, tak jsem se jí podíval do foťáku a byl klid.
Ráno jsem se vypravil ven. Raději jsem si to hlídal a za chvilku jsem se přišel ukázat, aby zase panička neměla řeči. Během dopoledne jsem se šel proběhnout několikrát, ale před polednem už jsem byl nějaký ospalý. Lehnul jsem si do boudičky a trochu jsem se prospal. Když jsem se probudil, šli jsme s paničkou na dvorek. Nasypali jsme kosovi do krmítka (jen ať ho mám pěkně vypaseného, ať to stojí za to, až ho chytnu) a pak jsme si s paničkou hráli. Házela mě sníh, já za ním lítal, dokonce jsem ho i ochutnával. Pak mi z hromady sněhu udělala "iglů", tak jsem se tam chodil schovávat, aby mě nanašla. Nevím, jestli mě k tomu okolnosti donutili, ale mě se ten sníh začíná líbit. Za chvíli se k nám přidala i Zuzka a druhá panička, a tak jsme se tam pořádně vyřádili. Jenom panička to kazila zase s tím jejím foťákem. Museli jsme jí pózovat abychom prý měli nějakou fotku ve sněhu. Nevím na co. Vždyť je to jedno jestli mě vyfotí na gauči nebo v závěji, pokaždé jsem na té fotce já. Tak jsme se venku rozdováděli, že jsme po návratu domů ještě pokračovali v dovádění v našem bytě. Ale za chvíli nás to utahalo a usnuli jsme. Když jsem se vyspinakl, šel jsem se nabaštit. Teď odpočívám v boudičce a čekám na tyčinku. Až jí sním, tak půjdu rychle spinkat, abych zase nabral síly na noční procházku.

14. leden 2010 18:24:22

Včera večer jsem nějak nevěděl, čeho se chytit. Holky jsem nemohl prohánět protože spaly, a na moje dorážení téměř neragovaly. Pak ale přišla panička s nápadem, jestli nechci jít na procházku. Tak jsem si řekl, že by to nemuselo být nejhorší. Bylo už skoro jedenáct hodin a musím se přiznat, že takhle pozdě večer jsem venku ještě nikdy nebyl. Nechal jsem si navléknout kšíry a šli jsme. Hrooozně moc se mi tam líbilo. Došel jsem až na konec naší ulice, takhle daleko jsem ještě nikdy nedošel. Tam je na hromadě nahrnutý sníh. Stoupnul jsem si k němu, předníma tlapkama jsem se opřel o ten sníh a rozhlížel jsem se do dálky. To se mi hrozně líbilo. Je odtamtud vidět až na silnici, tak jsem si mohl z bezpečné vzálenosti prohlížet všechna ta světýlka na autech. Když jsem se pokochal, vydal jsem se na zpáteční cestu. Došlo mi, že jsme dál než obvykle, a tak jsem pospíchal zpátky domů. Táhnul jsem ne špagátě paničku za sebou až do mě důvěrně známých míst. Když jsem konečně došel k té vrčivé plechovce, zabočil jsem k baráku. Panička zůstala stát na cestě a tahala mě odtamdut, že tam nemám chodit. Tak jsem se na ní otočil a důrazně na ní mňouknul, že už jsme byli dost daleko, a že chci domů. Jenomže panička mě vzala do náruče a ještě a někam mě nesla. Najednou mě postavila na chodníček a už jsem stál u dveří. Páni, to byla ostuda, já si ty plechovky nějak popletl a místo domů jsem chtěl jít k sousedům. Jak panička odemkla a viděl jsem, že je doma vše při starém, otočil jsem se ve dveřích a chtěl jsem jít ještě ven. Ale panička už mě vzala domů a zavřela, že prý už jsme tam byli dost dlouho. No zas tak moc mě to nevadilo, ale dneska bychom mohli jít zase, to by bylo fajn. Myslím, že po dnešku bych si to i zasloužil. Byl jsem totiž celý den moooc hodný. Ráno šla panička se mnou na dvorek, abych se prý zas někde nezapomněl. Já?! :-) Chvilkku si tam se mnou hrála, a pak jsem úplně dobrovolně šel domů. Během dopoledne jsem nějak ani neměl potřebu vycházet. Až odpoledne jsem vyrazil. Konečně bez paničky. Ale aby byl klid, tak jsem se každou chvíli přišel ukázat a jakmile jsem si proběhnul vše, co jsem potřeboval, vrátil jsem se dobrovolně domů. Teď už odpočívám v boudičce a čekám na večerní procházku.

13. leden 2010 20:36:52

Včera během odpoledne a večera jsem si můj průšvih docela vyžehlil. Do rána bylo vše zapomenuto a já mohl zase v klidu vyrazit ven. Jen jsem vylezl ze dveří, už jsem viděl toho kosáka, jak zase sedí uprostřed krmítka a cpe se. Chvilku jsem ho pozoroval a pak si všimnul i on mě. Jenomže místo aby ze mě dostal strach a s respektem opustil náš dvorek, normálka mě začal provokovat. Prosvištěl mi sotva pár centimetrů nad hlavou a usadil se na plotě. Jen jsem se přikrčil jako že na něj zaútočím, prosvištěl mi nad hlavou znovu a sednul si na strom. To mě tak ukrutně rozčílilo, že jsem se za ním rozeběhnul. Až když jsem doběhnul doprostřed zahrádky, uvědomil jsem si, že stojím uprostřed sněhu. Chtěl jsem si otřepat tlapku, ale ono to nešlo. Celé nohy až po břicho jsem měl ve sněhu. Hned jsem se brodil ven, abych se z té hrůzy dostal a nemusel tam čekat až do jara než ten sníh roztaje. Kdybych alespoň toho kosáka chytil, ale kdepak. Seděl na stromě a ještě se mi posmíval. Raději jsem se sebral a utekl jsem za plot, aby mě neviděl. Jenomže v tu chvíli opět panička vymyslela, že už jsem pryč nějak dlouho, a že bych se měl přijít ukázat. Párkrát mě zavolala, ale nešel jsem. Ještě by se mi ten kos smál, že jsem mazánek, který hned na zavolání běží domů. A to já teda nejsem, takže jsem vůbec nereagoval. Opět na mě zapůsobilo až to, když panička zazvonila a domovní zvonek. Až do odpoledne jsem byl hodný. No já většinou spal, a přitom se moc zlobit nedá. Ale odpoledne jsem si opět vzpomněl, že chci ven. Panička mi kladla na srdce, že se mám proběhnout a za chvíli se přijít ukázat. Jenomže...nebyl bych to já, abych se někde nezdržel. Panička řvala zas jak na lesy, ale já byl schovaný za plotem a chechtal jsem se jí, jak se rozčiluje. Nakonec mě opět dostal ten domovní zvonek. Mám smůlu, že jsem zvědavý a pokaždé paničce naletím, protože si myslím, že k nám někdo jde. Kdybych býval věděl, že mě čeká zas dlouhý paniččin monolog, tak bych se býval nevracel. Asi jsem jí dneska už opravdu pořádně naštval, protože se mnou potom dokonce přestala mluvit. Buď se tím proslovem tak vyčerpala, že už nebyla schopná, nebo bylo opravdu zle. Raději jsem se schoval do boudy a spal jsem. Za chvíli už se mnou panička zase mluvila, dokonce i tyčinku mi večer dala, ale taky jsem si všimnul, že má u dveří připravené moje kšíry...aj aj aj....

12. leden 2010 19:37:07

Včera večer jsem se málem stal televizní hvězdou. Dávali totiž hrozně zajímavý pořad. Nejdříve tam bylo hejno ptáků a pak tam běhaly a bečely ovce. Dělalo to se mnou úplné divy. Skoro jsem rozbil obrazovku a vletěl tam na ně. Jenomže pak k nim přiběhnul pes, zaštěkal a z toho jsem měl docela respekt. Raději jsem se trochu uklidnil, lehnul jsem si pod televizi na zem a sledoval jsem to už jenom z povzdálí.
Dneska mám pěkný průšvih. Už to začalo hned po ránu, rozhodnul jsem se, že se nebudu zdržovat nějakou snídaní a hned jsem si vymňoukal, aby mě panička pustila ven. Jenomže jsem se trošku zdržel u sousedů. Pokaždé se proběhnu, a tak do půl hodiny se přijdu ukázat domů, aby páníci věděli, že jsem se jim neztratil, a pak se zase klidně běžím ven. Ale dneska se mi nechtělo. Panička mě musela jít zavolat, abych se jí ukázal. Hned jsem přiběhnul. Panička mě pochválila, ale pak mi začala promlouvat do duše, že už měla starost a abych koukal příště přijít včas a podobné nesmysly. Děsná nuda, takže jsem vše jedním uchem poslouchal a druhým to pouštěl ven. Když panička přestala kázat svá moudra, šel jsem si odpočinout a za chvíli už jsem zas mňoukal u dveří, že chci ven. Tak mě šla pustit, zase mi opakovala, abych se přišel ukázat, ale já si myslel své a vyrazil jsem. Opět jsem se tam trochu zapomněl a už jsem slyšel jak mě panička volá. Ale dělal jsem, že neslyším. Chvíli volala z okna, pak šla na balkon, potom šla dolu mezi dveře na dvorek, za chvíli už ječela na druhé straně dvora až u plotu, ale já neragoval. Dokonce mě chtěla nalákat na ulici, protože odemkla a několikrát bouchla dveřmi, ale já něšel. Nebyl jsem zvědavý na její kázání. Až když zazvonila na zvonek, začal ve mě hlodat červík, jestli náhodou k nám někdo nejde a šel jsem to zjistit. Jenomže panička už stála u plotu hned mě čapla a pořádně jsem to schytal. Viděl jsem na ní, že je fakt zle, tak jsem jak beránek odpochodoval domů, způsobně jsem se napapal a odstěhoval jsem se do našeho bytu a tam usnul. Celé odpoledne jsem byl tím nejvzornějším kocourkem pod sluncem. Netroufnul jsem si ani ceknout o tom, že bych se chtěl mrknout ven. Ale když šla odpoledne panička na dvorek, opatrně jsem se k ní přidal. Kupodivu neměla žádné řeči, a tak jsme tam spolu chvilku byli. Abych si to trochu vyžehlil, tak jsem se nechal vyfotit u sněhu a pak jsem s ní zase šel domů. Raději už jí neprovokuju, protože mám strach, že by mohla splnit to, čím mi vyhrožovala. Řekla mi totiž, že jestli budu takový ošklivý kocourek, tak budu chodit ven jedině na kšírách. A to bych teda fakt nechtěl.

11. leden 2010 19:27:26

Ráno jsem šel zase s paničkou odmetat sníh. Jak jsme vylezli na dvorek, hned jsem si všimnul, že v krmítku sedí opět ten kos. Byl bych ho býval šel chytit, jenomže chodník ještě nebyl odmetený a kdo by do toho sněhu šlapal, když tak zebe. Usadil jsem se pod stříškou a čekal jsem. Kos se tam chvíli natřásal, ale když viděl, že panička už odmetla kus chodníku a já bych se na něj mohl vypravit, dostal strach a uletěl. Potom jsem změnil taktiku. Místo abych byl naštvaný, že ho panička jde zase krmit, šel jsem s ní. Přišel jsem totiž na to, že to bude výhodné dokonce dvojnásob. Za prvé bude kosák pořádně vykrmený a až ho chytnu, bude to stát za to a za druhé když uvidí, že ho krmím, bude si myslet, že jsem jeho kamarád a půjde si se mnou trochu "popovídat". Uvidíme zítra. Dneska už jsem bohužel neměl možnost to vyzkoušet. Dopoledne u nás někdo zazvonil. Raději jsem se nešel podívat, kdo to je, aby mě třeba nechtěl ukradnout, a tak jsem čekal venku, ale hned jak za ním zaklaply dveře, šel jsem to očíhnout. Na chodbě ležela velikánská krabice, tak jsem se dal do zkoumání. Jenomže jsem se u ní nemohl moc zdržovat a musel jsem utíkat nahoru. Páníci byli na chodbě a posouvali skříně a u toho jsem nemohl chybět. Když bylo vše přestěhováno, dal jsem se do podrobnějšího zkoumání. Musel jsem vyskočit na sříně, abych zjistil, jestli je z nich stejný rozhled i když stojí o kus dál, a pak mě taky hrozně zaujal stočený koberec. Hned jsem si do něj vlezl, chvilku jsem tam ležel, pak jsem vyběhnul druhou stranou a zjistil jsem, že v něm můžu probíhat jako v tunelu. Po obědě mě ale humor přešel, protože opět někdo zazvonil. Ještě předtím jsem zjistil, že v té krabici je schovaný nový bojler, a ten teď řijel úplně cizí pán vyměnit za ten starý kapající. Většinou mi cizí lidé zas až tak moc nevadí, ale když jsem viděl, jak si tenhle pán nese tu spoustu nářadí, nějak jsem z něj dostal strach a uháněl jsem se schovat. Zaběhnul jsem do našeho bytu a tam si vlezl pod postel. Potkal jsem se tam s Kikinou. Tak jsme tam leželi vedle sebe, klepali jsme se strachy a čekali jsme, až bude hotovo a budeme moci zase vylézt. Když ten pán odjel, šli jsme se na chvilku proběhnout ven, ale byli jsme z toho tak vyčerpaní, že jsme se raději vrátili, já jsem si vlezl do boudičky a teď pořádně odpočívám.

10. leden 2010 20:26:44

Ráno jsem vyrazil ven. Šli jsme teda společně se Zuzkou. Po cestě ke dveřím nám panička kladla na srdce, abychom se nezapomněli přijít ukázat. Když jsem viděl Zuzku, že jde domů, tak já jsem nešel. To jsem, ale neměl dělat. Za chvíli už panička přišla a zase mi dělala ostudu, protože mě volala, kde jsem. No kdebych asi tak byl. Byl jsem schovaný pod pergolou, aby na mě nepadal sníh. Tak jsem teda šel k ní, aby viděla, že jsem se neztratil, ale hned jsem jí utekl a šel jsem rovnou až k sousedům. Tam jsem se probrodil zahradou a vrátil jsem se jak sněhulák. Taky mi panička hned zabalila do mého ručníku a musela mi vysušit kožíšek a pořádně mě zahřát. Chvilku jsem byl doma, protože druhá panička zrovna vařila a vypadalo to, že se co nevidět začnou rozdávat odměny. Zuzka totiž pomáhala. Když bylo masíčko spapáno, šel jsem zase ven. Mezitím už mi panička odmetla chodník a já už se mohl suchou nohou procházet po celém dvoře. Tak jsem toho taky využil. Když měla panička odmeteno, tak šla ještě doplnit zásoby kosovi do krmítka. Netrvalo to dlouho a přiletěl. Obcházel jsem kolem a neustále ho pozoroval. A on jenom jedl a jedl. Úplně mu bylo jedno, že si na něj šelma brousí zuby. Klidně se najedl a odletěl. V tom někdo u nás zazvonil a Míša jako střela vyběhla ven. Letěla na plot a tam se usadila. Kosík se vrátil do krmítka. Zuzka ho pozorovala z okna v kuchyni a já to jistil pod krmítkem. Takhle pěkně jsme ho obklíčili a stejně nám uletěl. To už jsem to teda zabalil, protože další neúspěch už bych dneska asi neunesl. Zalezl jsem si do boudy a trávím v ní celé odpoledne a celý večer.

9. leden 2010 22:32:54

Ráno už jsem to nemohl doma vydržet, a i když padal sníh, vyrazil jsem ven. Rychle jsem se přebrodil po ještě neodmeteném chodníčku, vyskočil jsem na plot a šel jsem se podívat k sousedům. Mají tam ale taky tolik sněhu, tak mě to tam dlouho nebavilo. Když jsem se vrátil zpátky na dvorek, schoval jsem se pod stříšku a chvilku jsem tam seděl. Vtom se mi začalo chtít kakat. Jenomže kam jsem měl jít. Samozřejmě, že jsem mohl zaběhnout domů na náš záchůdek, ale to jsem zamítl. Přece nejsem taková bábovka abych kůli tomu chodil domů. Tak jsem se dal do hledání místečka. Na zahrádce to nešlo, tam je tolik sněhu, ža by tam úplně zapadnul, takže jedinou možností byl chodník. Ten panička večer odmetla a bylo na něm jenom těch pár centimetrů, co napadlo v noci. Začal jsem hrabat díru, ale nebylo to to pravé. Než se mi podařilo najít správné místečko, vyhrabal jsem díry po celém chodníku. Vypadalo to, jako by tam nadělal krtek krtiny:) Ranní procházka mi docela vystačila, takže už jsem celý den ven nešel. Zato večer. Panička se vypravila zase odmetat a já šel s ní. Bylo to fajn. Už nepadal sníh a hlavně už byla tma. Připadal jsem si jak hrdina. Lítal jsem po dvorku jako blázen. Když bylo na dvoře hotovo, šla panička odmetat ještě na ulici. Přinesla si kšíry a myslela si, že tam půjdu s ní. To určitě nechám se uvázat na špagát, když jsem měl možnost až do té doby běhat venku. Jak jsem viděl, že se panička ke mě blíží a v ruce drží kšíry, rychle jsem utekl domů a schoval jsem se do boudy.

8. leden 2010 19:19:43

Dneska se od rána sype sníh. To je hrůza, jak moc to zebe do tlapek. Ven jsem šel jenom s paničkou, když šla odmetat. Došel jsem ale ke dveřím, jenom tak zběžně jsem to tam omrknul a rychle jsem utíkal do teploučka. Vyskočil jsem si na chodbě na radiátor a počkal jsem tam na paničku až bude mít hotovo. Odpoledne mě napadlo, že bych se mohl jít podívat ven, jestli už tam třeba není lépe. Mňoukal jsem u dveří, ale panička mě přemlouvala, abych tam nechtěl, že je tam zima. Nedal jsem si říct. Křičel jsem tak dlouho, dokud se panička neoblékla a nešla zase odmetat. Šel jsem s ní, podíval jsem se na to ze dveří, asi půl minuty jsem poseděl schovaný pod stříškou a utíkal jsem domů do tepla. Paničku jsem tam nechal. Když tam chce být, tak ať si to tam užije. Po zbytek dne už jsem ven nevročil. Raději si hraju se lvíčkem nebo pozoruju ten sníh z okna a úplně nejlépe mi je, když jsem hezky schovaný v boudičce a odpočívám.

7. leden 2010 20:54:56

Celé dopoledne jsem pobíhal venku. Samozřejmě že ne v jenom kuse. Vždycky jsem se chvilku proběhnul, vrátil jsem se domů, zahřál jsem se na topení, přitom jsem si z okna promyslel trasu další cesty a pak jsem vyrazil. Kolem poledne jsem si udělal další přestávku, jenomže páníci mi zavřeli dveře s tím, že pojedou pryč a my budemem muset zase hlídat. Začal jsem pořádně nahlas protestovat, ale nebylo mi to nic platné. Nervózně jsem přešlapoval u dveří, protože skrz okno sluníčko tak krásně hřálo a domáhal jsem se svého práva volně se pohybovat. Stejně se nikdo nesmiloval a ven mě nepustil. Vím, že je to nedůstojné, ale opět jsem se nechal ukecat. Panička mi slíbila, že přivezou šunčičku, tak abych to chvíli vydržel, že se brzo vrátí. No jak jsem slyšel o šunce, neodolal jsem, a jak se říká že moudřejší ustoupí, svůj boj jsem vzdal a uložil jsem se v chodbě na deku na okno, abych mohl páníky řádně vyprovodit. Trochu jsem se tam prospal a za chvíli už se páníci vraceli. Hned jsem šel na kontrolu tašek a opravdu jedna krásně voněla. Dostal jsem ochutnávku a byl jsem spokojený. Ještě jsem se šel na chvilinku podívat ven, ale už tam byla veliká zima, a tak jsem se raději uložil do boudičky. K večeru jsem si vzpomněl, jak jsme byli včera na procházce, a že to bylo docela fajn, tak že bychom mohli jít dneska zase. Šel jsem za paničkou, lísal jsem se a ona mi začala nabízet jídlo. To jsem teda nechtěl. Tak si myslela, že se chci jenom tak pomazlit, ale to já taky nechtěl. Až třetí pokus se vydařil. Konečně přinesla panička vodítko. Bylo to prima zase jsme se hezky prošli na ulici, ale taky jsme tam pořádně promrzli. Hned jsem si šel hajnout do boudičky. Vzal jsem si s sebou lvíčka, abych mu mohl vyprávět, jaké to venku bylo, pak jsem ho pořádně umyl a za chvilku už jsme oba spali. Vzbudil jsem se až na tyčinku. Rychle jsem jí snědl, přestěhoval jsem se na polštářek na gauč a pokračuju v odpočívání.

6. leden 2010 21:33:23

Konečně dneska paničku taky napadlo, že by nám mohla pomáhat sundat všechny ty korálky a řetězy ze stromečku. Jen si k němu stoupla a trošku zahýbala s větvičkou, už jsme byli u ní. Hlavně já jsem si řekl, že jí musím ukázat, jak má za ty korálky správně tahat, aby se uvolnily. Radil jsem jí dobře - aby taky ne, za těch čtrnáct dnů už mám nějaké zkušenosti - a za chvilku měla kus korálků na zemi. Tak jsem jí je hned sebral. Jenomže holky je chtěly taky. Ještěže panička sundala další a další. Jinak bychom se o ně určitě poprali. Když byl stromek odstrojený, páníček ho odnesl ven. Chvilku jsem si prohlížel obývák a docela mi bylo líto, že si nebudu mít s čím hrát. Pak jsem ale zjistil, že to tak špatné není, protože se tam uvolnilo místo a já se budu moci alespoň pořádně proběhnout. Hned jsem to vyzkoušel. Odpoledne jsem se šel na chvilku podívat ven. Jenomže tam byla zima, kos asi zrovna někde odpočíval s plným břichem, tak mě to tam moc nebavilo. Vrátil jsem se zpátky zrovna ve chvíli, kdy paničky někam odcházely. Řádně jsem pomohl paničce zavázat šňůrky u bot a pak jsem si vyskočil na okno a sledoval je, kam jdou. Když mi zmizely z dohledu, hajnul jsem si tam na deku a usnul jsem. Dlouho jsem tam neležel a paničky byly zpět. Nejdříve jsem musel pomoci paničce rozvázat zase ty šňůrky u bot, pak jsem jí pomohl sundat šálu a nakonce jsem jí chtěl trochu zkrátit pásek u bundy, ale to se jí nějak nezdálo. I když jsem měl spoustu práce, stále směřoval můj zrak na tašku, ze které se linula krásná vůně. Šel jsem jí omrknout a našel jsem v ní balíček se šunkou. Jenomže panička tašku vzala a chtěla jí odnést domů. To jsem nemohl vydržet. Začal jsem mňoukat, stoupnul jsem si na zadní, natahoval jsem se na paničku a dokonce jsem i poprosil. Nakonec panička musela balíček rozbalit, vyndat mi plátek šunčičky, já ho hned na chodbě zblajznul a teprve pak jsem šli nahoru.
K večeru jsem se začal nudit. Nosil jsem paničce lvíčka, aby mi ho házela. Ale lvíček byl za chvíli utahaný, tak jsem ho odnesl do boudičky, uložil jsem ho tam, aby spal a šel jsem si hledat jinou zábavu. Panička mi řekla, jestli nechci jít ven. Nejdřív jsem se nějak nemohl rozmyslet, ale pak jsem si řekl, že bych se na ulici docela podívat šel. Nechal jsem si obléknout kšíry a vyrazili jsme. Docela jsem se hezky prošel. Vrátil jsem se utahaný jako kotě. Hned jsem si vlezl do boudičky k mému lvíčkovi a hezky jsme tam spoulu odpočívali.

5. leden 2010 18:57:15

Ráno po snídani jsem vyrazil ven, abych zkontroloval toho kosa. Chvilku jsem na něj číhal, ale byla tam děsná zima, tak jsem ho nechal ať si tam mrzne a šel jsem do teploučka. Trochu jsem se porozhlédnul po bytě a sháněl jsem, co bych tak mohl dělat. Holky ležely v pelíškách nebo na topení, ale mě se spát nechtělo. A v tom mě padnul do oka stromek. Sednul jsem si proti němu, pořádně jsem si ho prohlédnul, a pak jsem si řekl, že ho zase trochu upravím. Chytil jsem řetěz, trochu jsem zatáhnul a už jsem ho měl do poloviny na zemi. Pak jsem si sundal i korálky a hezky jsem si s nimi hrál. Dokonce i Zuzku to probudilo a přišla mi pomáhat.
Odpoledne jsem si vzal do tlamky lvíčka a odnesl jsem ho dolu do našeho bytu. Chvíli jsem se s ním pral na křesle a pak jsme usnuli. Za chvíli přišla panička a protože nás vyrušila z našeho odpočinku, tak jsem jí taky trochu zepral. Asi se mě za to chtěla pomstít, protože se sebrala a šla nasypat tomu kosákovi něco k snědku do krmítka. Z taktických důvodů jsem šel s ní. Napadlo mě totiž, že když třeba ten kos uvidí, že mu nesu jídlo, nebude se mi bát a já ho snadněji chytím. No uvidíme zítra.
Venku byla zima, tak jsem šel hned s paničkou zase domů. Ale neměl jsem to dělat. Ona totiž cestou vyndala váhu, chytla Zuzku a zvážila jí. Jak jsem to viděl, utíkal jsem se schovat do boudy. Jenomže to netrvalo dlouho a panička si pro mě taky přišla. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem se zvážit nechal, ať je klid. Ještě jsem si počkal, abych se trochu pobavil jak panička zápasí s Kikinou a s Míšou, aby je taky zvážila, a šel jsem zase spát do boudy.

4. leden 2010 19:35:48

Protože jsem šel včera večer včas spinkat, měj jsem ráno brzo vyspáno. Asi bylo opravdu docela brzo, protože všude kolem byla černočerná tma, ale já se tmy nebojím. Hned jsem se dal do zpěvu. Asi budu muset trénovat ještě častěji, aby se i páníčkové trochu přiučili. Zatím totiž kromě známého pssssst nejsou schopni vydat ani hlásku. Ale zjistil jsem, že když zpívám dlouho a k tomu se procházím po klávesnici a poklepávám si šlapáním na písmenka do rytmu, začíná se pomalu panička chytat. Sice jí zpěv nejde, ale bude-li trénovat, něco by z toho mohlo být, protože čím déle jí to učím, tím více ječí:)
Ráno jsem šel zase s paničkou odmetat sníh. Dneska jsem jí ale nepomáhal jako jindy. Vůbec jsem na to totiž neměl čas. V krmítku se zase cpal ten kosík. Přikrčil jsem se k zemi a nespustil jsem z něj oči. Jenomže kosík si sebral kus dobrůtky do zobáku a uletěl k sousedům na strom. Vydal jsem se za ním, ale daleko jsem se nedostal. Vyskočil jsem na plot a zjistil jsem, že sice vysko jsem dost, ale ten strom je jaksi daleko. Oni ho mají totiž na druhé straně dvora a opravdu jsem si netroufnul skočit nějakých deset metrů. Tak jsem si alespoň sednul u sousedů na králíkárnu, abych měl toho kosa stále pod dohledem. Když mě to omrzelo, šel jsem se zahřát domů. Nejlépe se jeden zahřeje pohybem, tak jsem trochu prohnal holky:) Pak jsem si vlezl do boudičky a usnul jsem. Odpoledne jsem se probudil a chtěl jsem jít zase ven. Panička mě přemlouvala, že je tam zima, abych už byl doma a nechal to na zítřek, ale když zjistila, že je to úplně zbytečné, že si stejně nedám pokoj a budu mňoukat u dveří, šla mi otevřít. Ještě mi řekla, abych se přišel brzo ukázat, otočila se a šla domů. Sotva udělala dva kroky, předběhnul jsem jí a utíkal jsem domů. No co, chtěla abych se brzo vrátil, tak už jsem šel zpět:) Jenomže mezitím šla druhá panička do schránky a já si zase vymyslel, že bych se teda chtěl jít podívat na ulici. Panička mi hned aktivně přinesla kšíry, ale ty já nechtěl, já chtěl jít jenom tak. Nakonec mě panička vzala do náruče, oteřvela dveře, já jsem se rozhlédnul, co je na ulici nového a šli jsme zase zpátky domů. Tím jsem byl naprosto spokojený. Delší pobyt venku jsem nepotřeboval. V klidu jsem se uložil v boudičce a hezky jsem si odpočíval.
Jinak jsem dneska taky pěkně trpěl. Hned po ránu panička přišla a přinesla odčervovací prášek. Jak jsem ho viděl, chtěl jsem zdrhnout, ale bohužel jsem to nestihnul. Než jsem se nadál, nacpala mi ho panička do krku. Pěkně mě naštvala, ale za chvíli už jsem ani nevěděl, že se něco dělo.

3. leden 2010 18:46:06

Dneská ráno jsem opět nacvičoval svoje árie. Pobíhal jsem po bytě a prozpěvoval si. Mám ze sebe radost, protože si myslím že mi to docela jde, ale moje panička si asi myslí něco jiného. Protože místo chvály jsem poslouchal jenom nech toho a jdi spinkat. Nevím proč bych chodil spinkat, když bylo ráno. Přece v šest hodin už se může vstávat, né. Ale zase na jednu stranu jsem měl na ty moje zpěvy klídek a v tom tichu se to hezky rozléhalo. Když jsem se konečně dočkal a páníci vstali, šel jsem ven. Ten sníh je ale tak strašně studený. Ale řekl jsem si, že nejsem žádná bačkora a musím to vydržet. Proběhl jsem dvoreček i k sousedům jsem zaběhl a hurá domů do teploučka. Potom šla panička zametat sníh. Chvilku jsem jí pomáhal, ale dlouho jsem tam nevydržel. Já už měl svoji pochůzku za sebou a tak jsem si řekl, že půjdu domů. Na chodbě jsem se potkal se Zuzkou. A začala honička. Lítali jsme jako blázni. Ona totiž jediná Zuzka je správná holka. Ta je fakt pro každou volovinu. A moc si spolu rozumíme, jsme totiž stejní. Ono se přece říká, že jablko nepadá daleko od stromu. A Zuzka je přece moje matka. Takže je jasný, že jsem celý po ní. V poledne jsme doběhli za páníkama, akorát obědvali, takže jsme dostali každý masíčko, nabaštili jsme se a šli odpočívat. Jenomže já nemohl usnout, prostě pořád jsem měl v hlavě že musím ven. Tak jsem šel za paničkama abych jim to řekl a otevřely mi dveře. Jenomže ony nemohly pochopit co chci, protože je u mě normálně zvykem, že odpoledne nastane siesta a já spím. Už se dohadovaly jestli prý mi něco není, že to takhle není normální. Až najednou jim to došlo, že chci ven. Tam je na stromě pověšené krmítko pro ptáčky a v něm byl ráno kos. A ten mi nedal spát. Vyběhnul jsem na dvoreček. Vlezl jsem si pod stříšku, tam totiž nepadá sníh, přikrčil jsem se a už jsem ho viděl. Zrovna si pochutnával na nějaké dobrůtce a já si v duchu říkal. Jen se nabašti a já tě potom chytím. Jenomže on je nějaký mazaný, nabaštil se, zamával mi křídly a uletěl. Ale neboj, já si na tebe počíhám zítra a to už mi teda neuletíš. Tak jsem šel domů, lehl si na topení abych se zahřál a začal jsem usínat. V tom se panička asi zbláznila a povídá mi abych s ní šel ven, že jde zametat sníh. Tak jsem teda šel, ale úplně vyřízenej jsem došel až na verandu, tam jsem se otočil a šel domů. Nabumbal jsem se a zalezl do boudičky. Než se panička vrátila už jsem spal jak nemluvně. Jen jak dopíšu deníček jdu pokračovat.

2. leden 2010 18:30:50

Dneska ráno jsem zase trénoval zpěvy. No já myslel, že ráno, ale panička mi řekla, že prý byly asi tři hodiny. Možné to je, ale já už měl vyspáno. Když se mi zdálo, že páníci nějak nechtějí vstávat, tak jsem skočil na paničku a chtěl jsem jí probudit, ale nešlo to. Tak jsem jí kousnul a bylo. A zase nic, nechal jsem jí chvilku a šel jsem na to znovu. Zase jsem jí kousnul a to už jsem dostal vynadáno a abych prý koukal mazat spát. No nevím proč, vždyť už bylo půl šesté. Tak to už mohla klidně vyskočit, dát mi snídani a já mohl utíkat ven. Tak jsem vyskočil na stůl a chtěl jsem si pohrát s myškou od počítače. Ale za nic nasvětě se mi nedařilo jí shodit dolů, asi se zachytila ocáskem. Tak jsem si řekl, že bych ho mohl ukousnout a pak už by to mohlo být dobré. Jenomže to teda paničku probudilo a hned jsem to schytal. Raději jsem si zalezl do boudy, protože už to vypadolo dost zle. Dlouho jsem tam ale nevydržel. Tak jsem tak pobíhal po bytě, až se konečně vzbudily i holky. Pořádně jsme se proběhli. A hned mi bylo lépe. Konečně jsem se dočkal. Panička už také vstala, hurá. Dostali jsme snídani a hned jak jsem se nabaštil, tak mi šla otevřít dveře na dvorek a já tam vběhl. To jsem se ale lekl. Tam bylo sněhu. Opatrně jsem tam šlápnul a pěkně to záblo. Ale musel jsem jít na svojí pochůzku. Nevydržel jsem tam tak dlouho jako obvykle, protože se v tom nedá chodit a přece si dobrovolně nenechám umrznou nohy. Jenomže sotva jsem se trochu zahřál, panička se sebrala a šla odmetat. Musel jsem jít s ní abych jí pomohl, protože beze mne by to ani nezvládla. Když bylo hotovo a přišli jsme domů, tak jsem se v tom teple nějak rozehřál a získal jsem strašně moc energie, a začal jsem lítat po baráku jako šílenec. Holky se přidaly a když je to přestalo bavit, vzal jsem si mého nového lvíčka a nosil jsem ho v tlamce a ukazoval jsem mu celej barák. Když už to všechno viděl, tak jsem ho začal nosit paničce a ona mi ho házela po schodech dolů a já ho aportoval. Odpoledne jsme šli ještě jednou odmetat a teď už jsem po celém dni pěkně utahaný a odpočívám si hezky na pelíšku.

1. leden 2010 19:26:13

Všem kamarádům přeju všechno nejlepší do nového roku, hlavně hodně zdravíčka a štěstíčka.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Silvestrovské oslavy máme za sebou. Jsem docela rád, protože ty petardy se mi vůbec nelíbí. Letos poprvé jsem se ale držel statečně. Vždycky jsem se totiž klepal strachy někdě pod postelí, ale letos jsem celou dobu vydržel sedět na křesle a s vykulenýma očima jsem sledoval, co se to děje. Jenom občas jsem vyskočil nahoru na opírátko, protože jsem se na to chtěl podívat z okna, ale měli jsme zatažené žaluzie, tak jsem si zase sednul zpátky čekal jsem, až to zkončí. Když už petardy nepráskaly v takové míře, pomalu jsem se začal uklidňovat a za chvilku už jsem zase popotahoval korálky na stromečku:)

31. prosinec 2009 18:48:08

Přeju všem nádherné prožití posledního večera v tomto roce. Držím vám všem tlapičky, aby se ve vašem okolí střílelo co nejméně petard a nebáli jste se.

30. prosinec 2009 20:34:44

Ráno asi tak v pět hodin, ještě byla venku tma jsem se rozhodl, že půjdu vzbudit paničku. Úspěšný jsem teda nebyl. Panička mi řekla abych koukal ještě spinkat a klidně spala dál. Za chvíli jsem to zkusil znovu. Výsledek byl stejný. Pak už jsem na ní křičel, vééén. Aby věděla, že musím nutně jít na dvoreček. Ale ona mi řekla, že stejně nepůjdu dřív, dokud nebudu nasnídanej a abych nezlobil a koukal ještě spát. No kdo tohle má vydržet. Já teda ne. Když už konečně jsem se dočkal, tak napřed musela být snídaně. Taková zbytečnost. Pak jsem teda šel ven. No to jsem se lekl. Ono bylo zase všude bílo a mě se do toho vůbec nechtělo. Chvilku jsem tam na ten sníh pod stříškou koukal a šel jsem domů. Když šla panička sníh odmetat, to jsem byl rád. Běžel jsem také. Pak už to bylo prima. Chodník čistý a dalo to dobře proběhnout. Naštěstí bylo venku teplo a ten sníh ošklivý a studený začal pěkně mizet. No a já se konečně dočkal a odpoledne už jsem se zase mohl vydat na pochůzku. Občas se tam objevila Zuzka nebo Míša, tak jsem je holky prohnal, aby mi nezlenivěly. Ono se jim to docela taky líbilo. Nejlepší je když si hrajeme na schovávanou. To si užijeme legrace. Odpoledne si panička oblékla svetr a šla si pro něco do letní kuchyně. Já s Míšou jsme šli s ní. Panička se ohnula a já šup a už jsem ji seděl na zádech. Začala mi nadávat a já zase hop a už jsem byl nahoře na kredenci. Ta se do mě pustila. Nadávala mi abych koukal skočit dolů a já se jen tak pěkně z té výšky rozhlížel. Najednou se sehnula a já jí z tý výšky skočil zase na záda. Ještě štěstí, že jsem hned utekl, ta nadávala. Odpoledne jsem se usadil pod stromečkem a prohlížel jsem si ho. Tak jsem pořád koumal nad tím provazem, jak ho dostat dolů, ale fakt si stím nevím rady. Vyskočil jsem na radiátor a ani tam jsem na nic nepřišel. Tak to asi nechám být jak to je.

29. prosinec 2009 22:42:42

Ráno jsem se v rychlosti nasnídal a uháněl jsem ven. Krásně svítilo sluníčko, a i když jsem venku poznal, že za oknem se to jeví mnohem lépe a tepleji, než je to ve skutečnosti, nevzadl jsem se vyrazil jsem na pochůzku. Za chvíli jsem se vrátil a panička mi oznámila, že opět budu meset hlídat, protože prý páníci pojednou na nákup. To snad není možné, zrovna když je venku docela hezky, budu zase trčet doma a dívat se na to z okna. Byl jsem hrozně naštvaný, a to je slabé slovo, zkrátka jsem byl vzteky bez sebe. Nafouknul jsem se, zalezl jsem si do boudičky a vůbec jsem s paničkou nemluvil. I panička sama viděla, že to přehnala a chlácholila mě, že se brzo vrátí a že pak zase půjdu ven. Ale já dělal že neslyším. Sluch se mi vrátil teprve tehdy, když panička prohlásila, že vlastně na ten nákup jedou hlavně proto, aby mohli koupit Honíčkovi šunčičku. V tu ránu mi došlo, že takový nákup je vlastně hrozně moc důležitý, protože co bychom asi tak dělali, kdyby doma nebyla šunčička. Hned jsem vylezl z boudičky a dokonce jsem šel páníčkům "zamávat" z okna, když odjížděli. Panička měla pravdu. Vrátili se docela brzo - a hlavně - v tašce jsem našel podezřelý voňavý balíček:) Hned jsem z něj ochutnal a šel jsem se ještě na chvilku proběhnout. Když jsem se vracel domů, tak zrovna ve chvíli, kdy jsem procházel kolem domovních dveří, se nám někdo sápal do schránky. S ohromným vrčením a spouštěním hrůzy jsem se utíkal schovat domů. Panička poznala, že se něco děje a hned šla do schránky, protože nám přinesli nějaké letáky. Protože jsem bystrý chlapec, nezaváhal jsem a jakmile panička otevřela dveře na ulici, proklouznul jsem ven a rovnou jsem se schoval pod auto. Hned přiběhla i druhá panička a každá mě naháněla z jedné strany, dokonce i koště si na mě přinesly. No nedalo se nic dělat. Bojoval jsem proti nim statečně a dlouho, ale nakonec mě odtamtud vyštouraly a odnesly domů. Nejhorší je, že panička jak mě tam honila jenom tak v tričku, tak asi namrzla a zbláznila se, protože za chvíli vyndala její "lékárnu" a začala mě nahánět znovu. A nejen mě, odnesly to i holky. Museli jsme vytrpět stříhání drápků a čištění oušek a to bylo něco tak odporného, že bych býval paničku nejraději zakousnul. Vrčel jsem na ní prskal jsem, ale ona ze mě nemá vůbec žádný respekt.

28. prosinec 2009 22:00:31

Dneska byla venku sice zima, ale svítilo sluníčko, takže jsem toho musel využít. Konečně zmizel led a sníh z balkonu a ze střech a já mohl po dlouhé době vyrazit zase horem přes balkon ven. Nejdříve jsem musel řádně očichat celý balkon křížem krážem, abych zjistil, kdo se tam byl u nás za tu dobu podívat a pak jsem se šel podívat na střechu. To byla paráda. Zase jednou jsem se mohl pořádně rozhlédnout po okolí. Doufám, že to počasí vydrží a nenapadá zase sníh, abych mohl chodit na střechu každý den jako v létě. Odpoledne jsem už měl všechno řádně prozkoumané a zakotvil jsem doma. Stále mě totiž provokuje ten strom v obýváku, a tak jsem se na něj šel zase trochu podívat. Chvilku jsme popotahoval korálky, chvilku řetězy, taky jsem občas pošťuchoval jablíčka, a hlavně jsem se snažil přijít na to, jak ho zbavit toho provazu, kterým je přivázaný k topení. Vyskočil jsem si na to topení, schoval jsem se za stromek a zkoumal a přemýšlel jsem, co s tím provázkem provedu. Zatím jsem ale na nic nepřišel a strom stále stojí. To hloubání mě tak unavilo, že se mi začalo chtít spinkat. Šel jsem do boudičky, ale byla obsazená. Chvíli jsem čekal, jestli se náhodou neuvolní, ale neměl jsem šanci. Holky ležely u vchodu ve frontě a jak jedna vstala, druhá si tam hned vlezla. Nechápu, proč se tam nevmáčknou všechny najednou a pak neuvolní pelíšek MNĚ. Když jsem viděl, že se nedočkám, protestantně jsem si lehnul v kuchyni pod stůl, aby každý kdo půjde kolem, viděl jaký jsem chudáček, který nemá kde spinkat. Ještě že večer dostaly všechny holky hromadně hlad. Hned jsem si vlezl do boudičky a pěkně dlouho tam nikoho nepustil.

27. prosinec 2009 22:45:48

Dneska byla zima celý den. Ale já prostě na tu svoji pochůzku musel. Musel jsem prozkoumat okolí, prostě všechny moje trasy. Nevzal jsem to najednou, ale na vícekrát. Vždycky jsem zaběhl domů, abych se zahřál. Sice si paničky myslely, že se chodím ukazovat, tak jsem je při tom nechal. Po obědě jsem si hezky zalehnul do boudičky a spinkal. Když jsem se probudil, tak jsem tak přecházel po obýváku a nějak jsem nevěděl čeho se chytnout. Když už to vypadalo, že se nudou ukoušu, padl mě do oka stromeček. A už jsem byl u něj. Korálky na něm visí, tak jsem je začal trochu pošťuchovat a najednou jich visel pěkný kus. V tom už mě páníci začali napomínat, abych toho nechal. Tak jsem kousek poodešel, chvíli jsem počkal a zase jsem se k němu vrátil. Chvilku jsem ho pacičkou pošťuchoval, ale dlouho mě to nebaviĺo a šel jsem ještě raději ven. Když jsem se vrátil, vběhnul jsem do mé boudičky a spinkal. Najednou mě něco probudilo. No, byl to čas na tyčinku. Vylezl jsem z boudy a panička už tam stála s tyčinkou v ruce. Když jsem jí dostal, seděl jsem nad ní jako hromádka neštěstí a vůbec jsem se do ní nepustil. Zalezl jsem zpátky do boudy, panička mi tam položila tyčinku a já v momentě usnul. Asi tak za dvě minuty jsem měl dospáno a chtěl jsem se pustit do té tyčky. Ale ona nikde. Potvůrka jedna, zalezla mi pod polštářek v boudičce. Panička mi jí vyndala ven a já konečně pořádně vyspinkaný si mohl pochutnat.

26. prosinec 2009 23:12:34

Dneska konečně svítilo sluníčko a já mohl po delší době opět vyrazit na pořádnou pochůzku. I když se mi venku líbilo, musel jsem se brzo vrátit domů, abych mohl zkontrolovat, jestli mi náhodou holky neobsadily mojí boudičku. Měly štěstí. Panička totiž zrovna vařila a holky jí pomáhaly. Teda spíš než pomáhaly, tak seděliy ve frontě a čekaly, až se bude podávat ochutnávka masíčka. Tak jsem se zařadil před ně a taky jsem si na tu odměnu za pomoc počkal. Po ochutnávce jsem se šel ještě proběhnout ven a než jsem se nadál bylo poledne.
Po obědě se páníci začali chystat, že pojedou na návštěvu. Bylo mi jasné, že se zavřou dveře a já místo pořádného průzkumu okolí budu muset sedět doma a hlídat barák a holky. A vrcholem všeho bylo ještě to, že si Kikina vlezla do mojí boudičky a vůbec se nenechala vyhnat. Když se páníci vrátili, ještě nám otevřeli dveře na dvorek, abychom se mohli proběhnout. Tak jsem šel. Ale vzal jsem to rychle. Dokonce tak rychle, že než se páníčkové přezuli, byl jsem zpět. Chvilku jsem se honil s paničkou, a pak jsem se uložil do boudičky, protože Kikina konečně vstala. Hezky jsem se tam uvelebil a celý večer jsem spinkal.

25. prosinec 2009 22:04:37

Včera byl Štedrý den, a tak musím napsat, jak to u nás probíhalo. Hned ráno šel páníček na dvorek a přinesl stromek. Nechal ho na chodbě, abychom se s ním pomalu seznámili. My jsme ale to seznamování vzali poměrně rychle. Stromek jsme důkladně očichali a prohlédli. On k nám ale moc přátelský nebyl, útočil na nás pichlavým jehličím a naše vstřícné chování vůbec neopětoval. To jsme si nemohli nechat líbit. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou mu jedna malá větvička visela jen tak na vlásku:) Nijak se to nedalo opravit, a tak jí panička musela ustříhnout. Byl to ale jenom takový malý kousek, takže to vůbec není poznat. Během dopoledne páníček přenesl stromek domů do obýváku. Jenom zběžně jsem ho prohlédnul a nechal ho být, protože na to nebyl čas. Musel jsem tou dobou totiž pomáhat v kuchyni. Jedna panička připravovala řízky a druhá dělala chlebíčky. Byl jsem v jednom kole, protože jsem musel sledovat, jestli se bude podávat masíčko nebo šunčička. Dopadlo to ale dobře a ochutnávka byla od obojího. Když začaly paničky připravovat ještě bramborový salát, vaření mě přestalo bavit. To už nebylo nic zajímavého a taky moje chuťové buňky byly uspokojeny, takže jsem mohl jít v klidu odpočívat na gauč. Udělal jsem dobře, alespoň jsem byl svěží, a když po obědě vypuklo zdobení stromku mohl jsem při tom asistovat. Po nazdobení jsme se se Zuzkou střídali pod stromkem a hlídali jsme, kdyby už náhodou nesl Ježíšek dárky. Celé odpoledne se nic nedělo, a tak jsem se k večeru uložil na gauč, že půjdu spát. Jen jsem usnul, Ježíšek přišel. Probudil mě až zvoneček. Zbystřil jsem, co se děje a pod stromečkem už byly dárečky. Hned jsem vstal, abych se podíval, jestli tam najdu i něco pro mě. Ani jsem nemusel hledat, protože hned na kraji stála boudička. Vlezl jsem si do ní, aby mě holky nepředběhly, a vylezl jsem, až když mě panička volala, že našla další dáreček pro nás. Jenomže toho využila Zuzka a do té boudičky mi vlezla. Hned jsem se do ní pustil a doslova jí odtamtud vymlátil. Ale celý večer jsem uvnitř nevydžel. Dostali jsme taky spoustu dobrůtek, tak jsem musel jít na tyčinku, a pak jsme dostali také nové hračky. Ze všeho nejvíc se mi líbí takový žlutý lvíček, který senzačně haraší jakmile ho vezmu do tlamky, a pak se mi moc líbí plyšový pes. Toho jsem hned jak jsme ho dostali pořádně zepral, aby si nemyslel, že když jsme samí kočičáci, tak že si na nás bude troufat:) Za celý den jsem měl tolik zážitků, že jsem si zalezl do boudičky a usnul jsem. Jenomže v noci už se mi spát nechtělo. Naštěstí byla odpočinutá i Zuzka, a tak jsme se mohli spolu honit. Za celý den jsme ani nestačili zjistit, že ten strom nám překáží na trati, a tak když jsme k němu doběhli, trochu jsme se na něj "podívali". Ty korálky a mašličky na něm byly hrozně lákavé ..a zkrátka jsme neodolali. Začali jsme je škádlit a popotahovat, ale doržely se stromku pevně. Dokonce tak pevně, že jsme zabrali trošku víc a stomeček podanul. Pořádně jsme se lekli, ale hned jsme se vzpamatovali. Z jedné strany stálo křeslo, z druhé strany naše nová boudička, tak Zuzka skočila na opírátko, já jsem vyskočil na boudičku a korálky jsme měli "jak na dlani":) Hezky jsme si pohráli a zase v klidu odešli spát. Zato ráno, když se páníci vzbudili a vstoupili do obýváku. Skoro to s nimi seklo jako s tím stromkem. Byla to hotová spoušť. Polovina stromečku byla téměř neozdobená, protože korálky a řetězy při tom pádu přeletěly na druhou půlku, hvězda, ktará byla na špici ležela uprostřed obýváku a několik jablíček "uzrálo" a spadlo pod stůl. Ještě, že tam nebyly žádné skleněné ozdoby, které by se rozbily a pořezaly nám tlapky. Páník si přinesl provaz a řekl, že takovou hrůzu už podruhé zažít nechce, a stromek přivázal k radiátoru. A hned potom proběhla akce odstojení zbytku ozdob a zdobení stromku číslo dvě. Protože mě to bavilo už včera, i dnešní zdobení jsem si náramně užíval:) Když bylo hotovo a měl jsem zase osobní volno, šel jsem se podívat ven, ale bylo tam hrozné náledí a vichr, takže jsem se zase vrátil, chvilku jsem si hrál se lvíčkem, a pak jsem šel spát do boudy. Jen co jsem jí odpoledne na chvilku opustil, obsadila mi jí Kikina. Za nic jsem jí odtamtud nedostal, takže jsem nakonec celý zbytek dne musel trávit na gauči na polštářku. Před chvílí Kikina konečně vstala, takže jsem hned šupnul dovnitř a dneska už tam nikoho nepustím.

24. prosinec 2009 23:18:53

Konečně jsme se dočkali a večer přišel Ježíšek. Dostali jsme spoustu dobrůtek, hraček a ... musíme to stále prozkoumávat, tak podrobnosti napíšeme zítra

23. prosinec 2009 23:03:39

Kamarádi, přeju vám všem i vaším páníčkům krásné prožití vánočních svátků, užívejte si klidu a pohody.

22. prosinec 2009 22:57:21

Dneska bylo venku trochu tepleji, tak jsem tam trávil i o něco více času. Byl jsem se podívat u sousedů, prošel jsem si zahrádku a taky jsem hezkou chvíli pozoroval kosa v krmítku. Mám smůlu, protože to krmítko páníci umístili na takové špatné místo, kam se vůbec nemůžu dostat. Po stromech šplhat neumím a po plotě se dostanu nejblíže tak metr od něj. Ale to nevadí. Jsem trpělivý a počkám si na něj na dvoře. Třeba se jednou pořádně nadlábne, že ho ani křídla neunesou a já ho pak pěkně proženu po zemi.

21. prosinec 2009 21:47:24

Včera večer jsem na paničku naléhal, aby mě můj polštářek vrátila, ale vymlouvala se, že prý je ještě mokrý, a že na něm nemůžu ležet. Tak jsem si řekl, že když to tedy nejde, tak si poradím po svém. Skočil jsem si k paničce do postele a celou noc jsem se u ní pořádně rozvaloval. Opravdu to zabralo. Do rána nějakým zázračným způsobem polštářek uschnul a hned mi byl k dispozici. Takže jsem si ho musel pořádně zabydlet a všechny ty pachy z aviváží a podobných hrůz převonět mnou. Vlastně mi ani nezbývalo nic jiného, než každou volnou chvilku využík k tomu, abych na tom pracoval. Ale úplně celý den jsem neležel. Venku už nebyla tak hrozně veliká zima jako v posledních páru dnech, takže jsem mohl alespň malou pochůzku provést. A taky jsem musel trochu prozkoumat stromek, který páníci odpoledne přinesli. Ležel na chodbě zamotaný do sítě a spouštěl na mě hrůzu. Tak jsem na něj chtěl zaůtočit, ale děsně se bránil, vytasil bodliny a píchal mě do tlapek. Raději jsem s páníkem odnesl ven, aby si na mě nedovoloval.

20. prosinec 2009 20:58:22

Dneska mě panička pěkně naštvala. Přišla do obýváku, sebrala mi můj modrý polštářek a odnesla ho pryč, že prý mi ho vyčistí. Copak ho mám špinavý? Těch pár chlupů vůbec nic neznamená. Naopak, mám jimi polštářek označený, aby všichni věděli, že je můj a nechodili mi na něj ležet. Jenomže to panička nepochopila. Celý den blombám po obýváku a nemám kam složit hlavu. Panička mi na moje místečko položila jiný polštářek - červený, že prý mi jde k pleti. To teda přehnala, ten se mi vůbec nelíbí. V největší nouzi, kdy už se mi chtělo opravdu hodně spát, jsem se uložil na křeslo, ale tam se mi spí špatně. Raději jsem protestně ležel v kuchyni pod židlí, aby každý viděl, jaký jsem chudáček. Zatím mi panička polštářek nevrátila, ale slibuje, že v noci už na něm zase budu moct spát.
Odpoledne jsem se honili se Zuzkou. Nejdříve jsme si dali rozvičku na dvoře a potom jsme lítali po celém domě. Ona občas zavrčela nebo zasyčela, ale mě tím nezastrašila a proháněl jsem jí dál. Najednou mě napadlo, že se jí schovám a až půjde kolem, vybafnu na ní. Jenomže jí to taky napodlo ve stejnou dobu a na stejném místě. Oba jsem se jako na povel šli schovat za závěs na chodbě. Ovšem každý z druhé strany, takže jsem se hezky navzájem vylekali, když jsme se uprostřed potkali.
Jinak jsem byl večer zase na procházce. Tam je taková hrozná zima. Vyšli jsme s paničkou na ulici, očichal jsem prostor kolem dveří a vydal jsem se na cestu. Ušel jsem sotva metr a zastavil jsem. Měl jsem pocit, že mi nožičky přimrzly k chodníku. Panička mě vzala do náruče a kousek mě poponesla. Začal jsem se ale kroutit, aby mě pustila. Jakmile mě postavila na zem, pelášil jsem ke dveřím. Paničku jsem táhl na vodítku, aby si pospíšila a u dveřích už jsem se na ní pořádně rozkřiknul, ať kouká dělat, jestli nechce mít místo kocourka nanuka. Ona by byla schopná odemykat snad hodinu, když vidí, jaká je mi zima. Pánici se mi posmívali, že jsem byl asi hooodně daleko, když celá moje procházka trvala sotva dvě minuty. Ale mě to bylo jedno, hlavně že jsem si mohl vyskočit na topení a pořádně se zahřát.

19. prosinec 2009 22:30:59

Tak dneska jsem se v tom studeném sněhu proběhnul, a ani jsem nevnímal, že zebe. Panička se mi posmívala, že prý bych se kvůli ženské přetrhnul. No přiznávám, že v tom opravdu byla ženská. Ovšem ne panička, ale nádherná, šarmantní, noblesní kočičí dáma - krásná sousedovic Micka. Jak jsem pomáhal paničce s odmetáním sněhu na dvoře, slyšel jsem zamňoukání za plotem. Chvilku jsem poslouchal, abych zjistil, kdo to tam povídá, ale nemusel jsem dlouho čekat a Míca vyskočila na plot. Jak jsem jí uviděl, musel jsem jí běžet pozdravit. Samozřejmě tou nejkratší možnou cestou, abych byl co nejdřív u ní. Takže jsem se nerozhlížel nalevo napravo, nevybíral jsem si odmetenou pěšinku na chodníčku, ale vzal jsem to rovnou přes zasněžený trávník. A ani mě to nezáblo. Rychle jsem vyskočil za Mickou na plot a pořádně jsme si spolu poklábosili. Když mi odešla do stodoly, protože už jí byla zima, utíkal jsem se taky domů zahřát. Za chvíli jsem se tam šel podívat ještě jednou. Maskoval jsem to, jako že jdu omrknout, jak paničce jde to zametání, ale ve skrytu duše jsem doufal, že se Micka třeba taky trochu ohřála a ještě přijde. Už se ale nevrátila. Zato já objevil něco úžasného. Do krmítka přiletěl kos. Ten byl. Obcházel jsem po odmeteném chodníčku, krčil jsem se, schovával jsem se za odmetený sníh...ale chytit se mi ho samozřejmě nepovedlo. Taky kdo by kvůli kosovi šlapal na ten studený sníh. Raději jsem šel domů, usadil jsem se na topení a pozoroval jsem ho z okna.

18. prosinec 2009 21:52:58

Dneska byla venku zase hrozná zima. Když šla panička odmetat sníh, šel jsem s ní, abych jí trochu pomohl. Už jsem tam byl hrozně dlouho - alespoň tak tři minuty - a panička stále neměla hotovo. Řekl jsem si, že nejsem blázen, abych tam mrznul, že jestli tam chce být, tak ať si tam je, sebral jsem se a šel jsem domů do teploučka. Udělal jsem dobře, protože druhá panička vařila a v tu chvíli zrovna krájela masíčko. To bylo lepší než se krčit někde venku na mrazu. Dostal jsem ochutnávku, a protože jsem byl posilněn, šel jsem zase omrknout paničku, jak jí to zametání jde od ruky. Zůstal jsem tam s ní. Když měla hotovo, udělala ze sněhu kouli a hodila mi jí. Jenomže do té koule omylem zamotala štětinu z koštěte. Jak mi kouli hodila, všimnul jsem si té štětiny. Krásně čouhala ven a já jí mohl vzít do tlamky. Bylo to výhodné, protože mě sníh nezábl a já si ho v klidu odnesl domů až do obýváku pod stůl. Myslel jsem si, že v teploučku by třeba tolik nezábl do paciček a mohl bych si s ním hrát. Jenomže panička mi opět byla v patách. Sníh mi sebrala a vyhodila z okna. No když už jsem byl v teploučku, ven pro jiný se mi nechtělo. Raději jsem se zahřál na topení a pak jsem si hrál v tunelu.

17. prosinec 2009 22:17:39

Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že během noci připadal zase nový sníh a stále padal a padal. Šel jsem to omrnout, ale jako každý den jsem došel na plot, rozhlédul jsem se po okolí a uháněl jsem zase zpátky pořádně se zahřát na topení. Když se ale panička oblékla a šla na dvorek odmetat, šel jsem jí pomáhat. Sednul jsem si na naší boudičku, ta je hezky schovaná pod stříškou a pozoroval jsem paničku. Když mi odhrnula pěšinku, teprve jsem do toho vlezl. Sníh ale stále padal docela hustě, takže pěšinka byla za chvíli zasypaná. Rozhodnul jsem se, že bych mohl zkusit ten sníh pochytat. Stoupnul jsem si na zadní a chytal ho do paciček. Dlouho mě to nebavilo. Tlapky jsem měl za chvilku mokré a zábly mě a efekt to stejně žádný nemělo, protože těch pár vloček, které jsem chytil ničemu nepomohlo a sníh stále přibýval. Raději jsem se zase schoval pod stříšku, počkal jsem, až bude mít panička hotovo a šli jsme domů.
Odpoledne k nám přijel nějaký pán kvůli internetu. Nevěděl jsem co mám dělat - jestli se ho mám bát nebo ne. Obyčejně se cizích lidí bojím, ale tady jsem měl naději, že bych se s ním mohl zkamarádit a on by mě pak za odměnu vzal na půdu, kam nesmím. Stále jsem kolem něj procházel, šel jsem mu očichat tašku, pak jsem se zase utekl schovat pod stůl...a tak dlouho jsem se rozmýšlel, až jsem na to doplatil. Pán mi na půdu utekl a než jsem se vzpamatoval, byl zase zpět, chvíli cvakal něco do těch bedynek a odjel pryč. Na půdu už znovu vůbec nešel a já chudáček se tam opět nedostal.
Když odjel, začali se páníci chystat na nákup. Musel jsem zase s holkama hlídat. Vrátili se ale docela brzo, takže jsme to vydrželi. Hned jsem šel zkoumat, jestli nám něco přivezli. Pannička něco vyndala z tašky a schovala to přede mnou do skříně, ale dneska mi to bylo docela fuk. Měl jsem jiný objekt zkoumání. Z tašky čouhala taková dlouhá zelená tyčka. Šel jsem jí očichat,abych zjistil, co to je. Sice jsem to nepoznal, ale vonělo to senzačně. I když to evidentně nebylo z masíška, nemohl jsem tomu odolat. Otíral jsem se o to hlavou a dokonce jsem si kousek ukousnul. Jíst se to ale nedalo. Prý to byl pórek. Tak jsem ten kousek nechal ležet na zemi a raději jsem šel na šunčičku:)

16. prosinec 2009 22:02:47

Ráno jsem vyrazil ven s odhodláním, že dneska ten sníh vůbec nebudu vnímat a vyrazím na pořádnou pochůzku, jako by tam vůbec žádný nebyl. Stačil jsem ale jenom přeběhnout dvorek a hned jsem se šel schovat pod stříšku na druhé straně, kde to studené bílé taky není. Chvilku jsem se rozmýšlel, jestli to mám riskovat a jít dál nebo se raději vrátit do tepla. Zvědavost nakonec zvítězila, vyskočil jsem na plot a šel jsem se podívat k sousedům, protože mě napadlo, že třeba u nich ten sníh není nebo alespoň nezebe tolik jako ten u nás. Zklamal jsem se. Sníh tam mají také a úplně stejně studený. Takže jsem se vrátil domů. Chvíli jsem pozoroval ten sníh z okna jak zase padá a pak jsem šel vařit. Panička totiž krájela masíčko, a tak jsem jí za malou odměnu trochu pomohl.
Odpoledne se panička sebrala a šla na dvorek. Všichni jsme utíkali s ní. Byli jsme hrozně rádi, protože jsme si mysleli, že si tam třeba sedne na lavičku a bude tam s námi, a tak jsme se ze samé radosti začali honit po dvoře a po zahrádce. Ale panička nevypadala, že by tam s námi chtěla zůstat. Prošla se po zahrádce, tu a tam ustříhla nějakou větvičku a hned šla zase domů. Samotné už nás to tam nebavilo, taky kdo by tam v té zimě byl, a šli jsme taky domů. Šel jsem rovnou do našeho bytu a panička už tam byla nastěhovaná i s těmi větvičkami. Začal jsem je požádně prozkoumávat, nejdříve jen zrakem, potom i hmatem a pak jsem zapojil i zuby a chtěl jsem začít ochutnávat. Ale panička mě vyhnala. Tak jsem jí alespoň ukradnul kousek provázku. Chvilku jsem si s ním hrál, ale brzo jsem se zase vrátil, protože mi vrtalo v hlavě, co panička dělá. Různě smotávala ty větvičky k sobě. Pozoroval jsem jí a rozhodnul jsem se, že jestli tuhle opičárnu někde umístí, že to okamžitě zlikviduju. Uklidnila mě, že je to svícen na hřbitov, ale jen co ho uklidila, začala dávat ty větvičky do váz a do misek a s radostí nám oznámila, že to umístí různě po bytě. Nezapomněla dodat, že prý to bude jenom na dívání a ne na okusování, tahání, porážení apod. Když se ale nedívala, tak jsem to šel omrnout. Jenomže, ty větvičky hrozně píchaj do tlapek. Tak zatím jenom chodím kolem a přemýšlím, jak to udělat, abych se nepopíchal. Doufám, že do rána na něco přijdu a alespoň nějkou mašličku nebo korálky dokážu vytáhnout. Myslím, že se bude panička ráno divit, co její hodný kocourek dokáže:)

15. prosinec 2009 21:43:35

Dneska nám do rána zase všechno zapadalo sněhem. Všechny odmetené cestičky byly opět zabílené a já do toho musel vyrazit. Teda ne že bych nutně musel, ale potřeboval jsem učinit průzkum okolí. Chvíli jsem se nervoval u dveří a přesvědčoval paničku, že mě nějaký sníh přece nemůže zastavit v cestě, až teda ustoupila a dveře mi otevřela. Sypalo se to tam, na první pohled to záblo, ale ustoupit jsem nemohl. Hrdinně jsem vyrazil ven. Chvíli jsem počkal u dveří pod stříškou, abych se psychycky připravil na cestu a pak jsem vyrazil. Došel jsem až ke plotu, vyskočil jsem nahoru, rozhlédnul jsem se do všech směrů, rychle jsem zase skočil dolů a utíkal jsem domů do teploučka. Celý den už jsem nevylezl. Až večer, když se panička zeptala, jestli půjdeme na procházku. Hned jsem za ní utíkal, nabrousil jsem si drápky o její nohu (tím dávám najvo, že s ní souhlasím), úplně dobrovolně jsem si nechal navléknout kšíry a vyrazili jsme. Jen panička otevřela dveře, začal jsem se klepat zimou. Chvilku jsem se statečně držel, dokonce jsem udělal i pár kroků v tom studeném sněhu, ale víc už to nešlo. Zastavil jsem, stoupnul jsem si na zadní a natáhnul jsem se na paničku, aby mě zachránila a přes ten ošklivý sníh mě přenesla. Jenomže to nešlo. Sníh je totiž úplně všude. Panička mě teda vzala do náručí, zachumlala mě do bundy a takhle jsem se procházeli po ulici. To byla paráda. Nožičky už mě vůbec nezábly a já se mohl v klidu rozhlížet, co je tam nového.

14. prosinec 2009 21:13:03

Dneska jsem byl skoro celý den doma. Jenom ráno jsem tradičně musel vyrazit na pochůzku. Byl jsem venku sotva pět minut a panička už mě volala, abych šel domů. Jenomže taková pochůzka by neměla vůbec žádnou cenu, tak jsem dělal, že jí neslyším. Tak volala znovu. Když už jsem mylslel, že mi snad upadnou uši, tak jsem se raději vrátil domů, aby byl klid. Sice jsem ani pořádně okolí nestačil prozkoumat, ale abych se přiznal, ani se mi znovu ven už nechtělo. Uložil jsem se na křesle a ještě jsem usnul. Vlastně celý den jsem trávil na trase křeslo - gauč - topení - miska s jídlem. Na každé zastávce jsem se trochu prospal nebo napapal a zase jsem pokračoval dál. Až k večeru, když už byla tma, jsem se probudil a šel za paničkou, abych jí upozornil, že je čas jít na procházku. Jenomže panička zrovna čistila lednici a vůbec nevypadala na to, že by chtěla zkončit a jít se mnou ven. Když jsem poznal, že dokud nebude mít hotovo, nikam nepůjdeme, tak jsem jí šel pomáhat. Jak byla ohnutá k mrazáku, vyskočil jsem jí na záda, abych posoudil, co je třeba ještě udělat. Protože už to měla všechno skoro hotové, skočil jsem zase na zem, očíhnul jsem mrazák zevnitř, jestli je pořádně umytý, počkal jsem, až panička nastěhuje všechno zase zpátky a mohli jsme vyrazit. Venku na mě čekalo překvápko. Ta naše vrčivá plechovka, co stojí před domem měla nový kabát. Takový kráásný šustivý igelit. Moc jsme se tedy dneska neprošli, protože jsem ten kabát musel pořádně prozkoumat za všech stran. Pak ale přece jenom i na tu procházku došlo. Líbilo se mi tam, ale byl jsem rád, že už se zase vracím do teploučka. Hned jsem si vyskočil na topení, abych se zahřál.

13. prosinec 2009 22:08:51

Dneska se páníci dali do rozebírání lustrů. To jsem teda moc nechápal. Jenom jsem si říkal, co asi budou dělat, až bude večer tma. Mě i holkám je to jedno, my ve tmě vidíme, ale s páníky to bude horší. Panička mi říkala, že se všechno jenom umyje a zase se to vrátí do původního stavu. Docela jsem o tom pochyboval, když jsem viděl všechny ty součástky a žárovky na hromádce. No ale nebyl to můj problém. Aby si nemysleli, že jsem nějaký lenoch, tak jsem jim šel pomáhat. Když si panička vzala hadr a vylezla na schůdky, šel jsem to taky omrknout z výšky. Vyskočil jsem jí za krk a do ucha jí mňouknul, že tohle už svítit nebude. Nevím, jestli mi nevěřila nebo jestli se jí nezamlouvaly moje drápky zapíchnuté v jejím rameni, ale shodila mě dolu. Teda neshodila, ale udělala vše pro to, abych skočil. No nakonec to teda zase dali dohromady a dokonce to i svítí.
Večer jsem šel opět na procházku. Hrozně se mi venku líbí, ale štvou mě ty kšíry. Nevím, proč bych nemohl chodit bez nich. Když mi panička řekla, jestli půjdeme ven, hned jsem k ní utíkal, aby viděla, že už chci jít. Jak ale přinesla kšíry, tak jsem jí zdrhnul na chodbu a utekl jsem dolu. Panička šla za mnou. Dohonila mě až v našem bytě. Když už jsem viděl, že začíná hrozit, že nikam nepůjdeme, tak jsem si ty kšíry nechal navléknout. Venku to bylo prima, tam už jsem kšíry ani nevnímal. Prošel jsem se v naší ulici a zase jsme šli domů. Jenom škoda, že už napadal sníh. Ten tak hrozně zebe do tlapek.

12. prosinec 2009 23:01:18

Dneska ráno jsem vyběhnul na dvoreček. Hned při prvním skoku jsem se zarazil. No to jsem se úplně lekl. Všude bylo bílo. Ten studenej sníh opravdu do rána napadal. Nejdříve jsem vběhnul pod stříšku, tam bylo sucho a přemlouval jsem se, jestli vůbec do toho půjdu. No ta chuť vydat se na mojí pochůzku byla silnější, tak jsem vyrazil. Proběhl jsem část a letěl domů se ukázat. Hlavně teda zahřát, no a za chvilku jsem šel znovu. Docela se mi tam zalíbilo. Nejlepší bylo přes poledne když vykouklo sluníčko. Jak se sluníčko schovalo, schoval jsem se taky. Nejdříve jsem jen tak pobíhal po domě, občas jsem paničce přinesl myšku a pak jsem se uložil na pelíšek a odpočíval. Večer, když už byla velká tma, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven. Ale nešlo to. Dveře byly zavřené a panička mi řekla, že nikam po tmě už nepůjdu. Jedině na procházku na ulici, ale na vodítku. Souhlasil jsem a šli jsme. Tam se mi moc líbilo. Sice jsem byl zmrzlý, ale pozorovat ve tmě ty blikající světýlka, to je fakt bezva. Ani se mi nechtělo domů. Tak mě panička chytla a už mě nesla až do chodby. Já bych tam opravdu nejraději zůstal. Bylo tam pěkně i když zima, ale to mě vůbec nevadilo. Jenom jsem se trochu klepal, ale to nic není. Přeci jsem taky nějaký chlap a ten musí něco vydržet.
Když jsem dorazil domů, musel jsem si pěkně odpočinout. No a kde asi jinde, než na mém modrém polštářku v obýváku na gauči. Počkal jsem si na tyčinku a pak jsem teda spal jako nemluvně. No jo, čerstvý vzduch dělá své.

11. prosinec 2009 23:05:25

To počasí už mě opravdu štve. Já bych tak nutně potřeboval vyrazit ven a pořádně prozkoumat okolí, taky už jsem dlouho nevyprovokoval sousedovic psa k pořádné akci. Jenomže buď jsem schovaný já nebo on. Sotva na chvilku vyrazím ven, už mám koříšek celý promáčený. Ach, jo. Doma je taková nuda. Dneska už mi svitla naděje, že budu mít nějakou zábavu, ale zase z toho nic nebylo. Páníčkové si přinesli do kuchyně takového dlouhatého zeleného hada, tak jsem se okamžitě vydal na lov. Jenomže oni na něj namotali světýlka, mě přitom jenom odháněli, a nakonec celého hada odnesli ven a natáhli kolem vchodových dveří.
Večer mě panička zase oblékla kšíry a vzala mě na procházku. Jenomže já se bál vůbec vyjít ze dveří. Jak se totiž otevřely, tak tam visel ten had a svítl na mě a já se bál, že udělám ještě krok a on mi skočí za krk. Tak jsem zůstal stát ve dveřích a až když jsem viděl, že panička pod ním prošla a nic se jí nestalo, šel jsem taky.

10. prosinec 2009 21:53:16

Dneska večer jsem na paničku udělal takový malý podfuk, ale nyvšlo mi to. Ale ona si to zasloužila. Už bylo skoro půl deváté a ona si teprve vzpomněla,že bych měl dostat tyčinku. S půlhodinovým zpožděním! Tak jsem si řekl, že jí teda ukážu. Jak jsem viděl, že konečně panička nese tyčinku, nečekal jsem na žádné její povely, rovou jsem skočil z gauče na zem, došel jsem k televizi, sednul jsem si proti a začal sledovat, co dávají. Panička došla do obýváku, stoupla si na naše místečko a volala mě na tyčinku. Vím, že jakmile k ní přijdu, následuje povel sedni a popros. Takže jsem se ani nehnul. Už jsem seděl a prosit jsem rozodně neměl v plánu. Dneska měla spíš panička prosit za odpuštění, že na mě zapomněla. Jenomže panička stála na místě a tu tyčinku mi nedonesla. Za chvíli jsem to psychycky nevydržel a ač nerad, došel jsem si k paniče, sednul jsem si u ní, nakonec jsem i poprosil.
Jinak se během dne nic zvláštního neudálo. Od rána lilo jako z konve, takže jsem se po ránu jen v rychlosti proběhnul a rychle jsem utíkal domů. Skoro celý den jsem prospal. Paničky zase pekly cukroví, a protože mi spousta kamarádů psala jak si pochutnávají, když ochutnávají, šel jsem to taky trochu prozkoumat. Ale fakt mě to opět nenadchlo, až na jednu výjimku. Našel jsem totiž misku a v ní rozemlété oříšky. Ty mě hrozně voněly a přímo mě vybízely, abych je ochutnal. Jenomže panička jak viděla, že snad bych byl schopen je chutnat, tak mi je hned sebrala. Asi měla strach, že je všechny sním. Tak jsem šel po čichu a na stole jsem našel oříškové těsto. Ale ochutnávka se mi opět nevydařila. Panička mi těsto před nosem sebrala a řekla, že prý by mě po tom bolelo bříško. Jak to může vědět, když mi nedala ani ochutnat, abych si to ověřil.

9. prosinec 2009 22:38:42

Ráno jsem vyrazil ven, ale počasí zase za nic nestálo. Jen jsem si proběhnul to nejnutnější a vrátil jsem se zase zpátky domů. Ale tam taky nebylo o co stát. Paničky začaly péct cukroví, což mě teda ani v nejmenším nelákalo. Tak jsem se sebral a odešel jsem do našeho bytu dolů. Za chvíli si tam panička pro něco přišla a jak odcházela, klidně za sebou zavřela dveře a já chudáček tam zůstal sám a opuštěný. Nejdříve mě to nevadilo, trochu jsem se tam porozhlédnul, ale po pěti minutách jsem dostal hrozný stach, že tam zůstanu navěky a umřu tam hlady a steskem a nikdo mě nezachrání..no začal jsem pěkně panikařit. Vyskočil jsem si do okna a i přestože bylo zavřené, jsem se rozhodnul, že se budu snažit na sebe upozornit a zastavím kolemjdoucí, aby mě zachránili. Jenomže zrovna jako naschvál okolo vůbec nikdo nešel. Napadlo mě i to, že třeba není nejvodnější hledat spásu na okně do dvora, ale pak jsem se přestal zabývat zbytečnými maličkostmi a vyhlížel jsem pomoc dál. Nikdo nešel. Naštěstí mě brzo zachránila panička. Opět si pro něco šla a našla mě tam chudáčka ubohého zavřeného jak ve vězení, co ve vězení, jak v hladomorně. Byl jsem rád, že mi otevřela, ale když zase odešla a já zjistil, že zůstaly dveře pootevřené, vrátil jsem se zpátky, hajnul jsem si do křesla a usnul jsem. Před polednem jsem se probudil a šel jsem prozkoumat, jak paničky pokročily v pečení. Nic moc zvláštního jsem nevypozoroval, jen větší nepořádek. Masíčko z toho cukroví stále cítit nebylo, takže mě i nadále ani trochu nezajímalo. Šel jsem tedy do obýváku, vyskočil jsem si do okna a za chvíli jsem je uviděl. Před naším domem zastavilo auto a z něj vystoupila listonoška a nesla nám balík. Nejdříve jsem na ní pro výstrahu trochu zavrčel, ale pak jsem raději přestal. Řekl jsem si, že kdyby byl náhodou ten balík pro mě, tak abych jí nevylekal a neutekla s ním. A dobře jsem udělal. Panička přinesla velikou voňavou krabici. Hned jsem šel na průzkum. To byla vůůůně. Vůbec jsem to nemohl vydržet a dral jsem se dovnitř. Panička mi pomohla balík rozbalit a v něm byla hroma dobrůtek, které jsem vyhrál v listopadu za 2. místo v TOP 100. Mám z nich velikánskou radost a ještě jednou vám všem děkuju za myšky, které jste mi posílali. I Zuzku ta vůně probudila a přišla se podívat, odkud to jde. Hned se mi drze usadila do MOJÍ krabice. To ale neměla dělat. Vymlátil jsem jí odtamtud, lehnul jsem si tam sám a prakticky celé odpoledne jsem v té krabici bydlel.

8. prosinec 2009 21:40:24

Ráno jsem nutně potřeboval jít ven. Panička mě přemlouvala abych byl doma, že hrozně prší, ale byl jsem neoblomný. Nakonec mi neodolala a pustila mě na balkon. Bláhově si myslela, že zůstanu sedět pod stříškou, jen se rozhlédnu a hned zase poběžím domů do teploučka. Tak to určitě. Rozeběhnul jsem se a v mžiku už jsem skákal z plotu na dvorek. Pršelo opravdu docela dost, ale tu nejnutnější trasu jsem proběhnout musel. Během chvilky jsem se vrátil domů a pořádně promáčený. Panička vzala ručník a chystala se mě vysoušet kožíšek. Ale já nechtěl. Řekl jsem si, že po vzoru mého kamaráda Jassmínka vyzkouším taky sprintovat po bytě. Rozeběhnul jsem se do obýváku. Panička běžela za mnou a stále držela v ruce ten ručník, který měla natažený a nachystaný tak, aby mě do něj mohla zabalit hned jak mě lapí. Vypadalo to jak na býčích zápasech. Jenom ten ručník není červený, ale hnědý:) Za chvíli jsem se nechal lapit a vysušit, aby měla panička klid. Ven už se mi znovu nechtělo, tak jsem se usadil na okně a díval jsem se na ten déšť. Netrvalo to dlouho a panička se sebrala a odjela i s druou paničkou někam pryč. Celý den jsme byli doma jenom s páníčkem. Já většinou seděl na křesle na opírátku a díval jsem se z okna, jestli už se paničky nevrací. Když konečně večer přijely,utíkal jsem je vítat. Panička mi s radostí oznámila, že mi taky něco přivezla. Nemohl jsem se dočkat, až mi ukáže, co to je. Ale to jsem se zklamal. Ona se při zpáteční cestě zastavila u mojí paní doktorky a přivezla mi prášek na odčervení. Tak to tedy opravdu nemusela. Klidně na mě mohla zapomenout. Asi jí došlo, že tohle opravdu přehnala, tak se mi začala vucovat a podstojovala mi šunčičku, ale já si nevzal. Chuť jsem na ní měl, ale jak jsem jí viděl, sebral jsem se a šel jsem pryč. Veškerá radost a nadšení z toho, že už jsou paničky doma ze mě rázem vyprchala. Urazil jsem se a odešel jsem trucovat na křeslo. Za chvíli mě to ale přešlo, a když jsem dostal večerní tyčinku, vyžehlila si to panička úplně.

7. prosinec 2009 21:03:01

Dneska ráno jsem se zase nemohl dočkat až vyrazím ven. Chodil jsem po bytě a zase na celé kolo prozpěvoval, ale bylo mi to houby platné, protože nikdo mi nepochválil, jen jsem poslouchal, abych byl tiše a šel spinkat. Kdo to má vydržet. Každý správný kocour musí ráno v pět hodin prozkoumat své okolí, aby v osm už mohl zalehnout a pěkně odpočívat. Když jsem se konečně dočkal, ještě se muselo snídat, takové zbytečnosti, jenom samé zdržování. Já už byl opravdu na nervy, že jsem do toho jídla jen tak trochu klovnul a koukal po paničce, že už bych teda šel. No řekla mi, že nejsem normální, že tam prší a abych koukal rychle přijít se vysušit. Tak jsem vyrazil. Ono teda fakt pršelo, ale nejsem žádná bábovka abych to nevydržel. Proběhnul jsem ty nejnutnější trasy a šel zpátky. No mokrý jsem byl pořádně. Takže nastalo veliké sušení a prý chování, to teda ne, já se nechovám. Už jsem zůstal doma. Potom jsem vběhnul za paničkou když šla do ložnice. Skočil jsem na postele a provokoval jí, aby se začala se mnou prát. Povedlo se, to byla bitva. Ale stejně jsem to vyhrál já. Taky jsem musel pořádně seprat toho tučňáka. Nejlepší na něm je, že on má na sobě takový kabátek, ten mu nejdříve sundám a pak se do něj pustím. Teda schytal to taky, jako panička. Potom už jsem zjistil, že venku svítí krásně sluníčko, tak jsem šel na balkon, lehl si na boudičku a krásně jsem se tam vyhříval. Byly tam se mnou Zuzka s Míšou. Povedlo se mi je vyprovokovat k pořádné honičce. Ještě štěstí, že mi to napadlo, vždyť ony by jenom ležely a odpočívaly. To přece nejde, taky musí mít nějaký pohyb.

6. prosinec 2009 20:27:58

Dopoledne panička přitáhla do obýváku to uřvanou mašinu. Jak jsem viděl, že jí vleče za sebou, raději jsem utekl ven. Jenomže tam byla zima a moc dlouho mě to tam nebavilo. Vrátil jsem se domů, sednul jsem se dole pod schody a čekal jsem až ten zpropadený přístroj přestane vrčet. Když byl konečně klid, vydal jsem se domů. Tam mě ale čekalo pořádné překvapení, spíš šok. Nevěděl jsem, jestli jsem vůbec doma nebo ne. Obývák byl úplně jiný. Křesla byla na druhé straně, stůl taky jinde, dokonce i můj gauč byl posunutý. Nemohl jsem se na to vynadívat. Vydal jsem se na průzkum. Zuzanka už tam taky procházela, a tak jsem se k ní přidal a společně jsme zkoumali, kde asi budeme večer ležet, když vůbec neuvidíme na televizi a hlavně mě teda pořádně vrtalo hlavou, kde budu večer papat tyčinku. Na místečku, kde jí vždycky dostávám totiž stál stůl. Byl jsem z toho celý vedle. Asi se to nelíbilo ani té vrčivé mašině, protože vzteky pěnila a prskala, až nám celý koberec namočila. Když jsem to všechno prozkoumal, řekla mi panička, že ještě není hotovo, a když jsem viděl, že zase bere do ruky chobot od té příšery, raději jsem utekl a šel jsem si lehnout na křeslo dolu do našeho bytu. Tam jsem usnul. Když jsem se vyspinkal, šel jsem zkontrolovat situaci. K mé radosti jsem zjistil, že už je všechno v pořádku a na svých místech, jenom ty koberce byly ještě trochu mokré. Ale to mi nevadilo. Stejně jsem si vyskočil na gauč. Když už mě nebavilo odpočívat, pořádně jsem se popral s mým novým tučňákem, aby bylo hned od prvního dne jasné, kdo je tady pánem. A taky jsem byl večer zase na procházce. Panička říkala, že už mi jde chůze v kšírkách zase o hodně lépe. To jsem rád, protože se mi to moc zalíbilo a už se těším, že zase zítra vyrazíme.

5. prosinec 2009 23:10:49

Dneska jsem měl od rána takový divný pocit. Sice jsem si stále říkal, že jsem přece hodný kluk a žádné nebezpečí mi nehrozí, ale stejně jsem raději moc nezlobil, aby mě večer neodnesli čerti do pekla. Holky jsem teda prohnat musel, to by ani jinak nešlo, i k sousedům jsem zaběhnul, abych toho jejich psa trochu rozdráždil a paničku jsem taky trochu kousnul, ale jenom proto že si to zasloužila:) Odpoledne už jsem se ale uklidnil úplně, hajnul jsem si na křeslo a ani jsem nedutal. Večer začali vylézat čerti. Práskali na ulici dělobuchy, a těch já se hrozně bojím. Ale byl jsem statečný. Setrval jsem na křesle a dělal jsem, že spím, aby si mě vůbec nevšimli. Dobře to dopadlo. Čerti proběhli kolem domu a do pekla mě neodnesli. Když viděli, jak jsme všichni hodní, ani k nám nešli a poslali jenom Mikuláše. Přinesl nám spoustu dobrůtek a taky plyšového tučňáka. Ten se mi líbil ze všeho nejvíc. Hned jsem po něm skočil, sebral jsem ho a odnesl jsem si ho pryč, aby mi ho holky nevzaly. To papání si rozdělíme, ale tučňáka jim nepůjčím!

4. prosinec 2009 21:39:23

Dneska bylo venku hrozně ošklivo. Od rána byla děsná mhla a mě se do toho vůbec nechtělo. Jenom jsem po snídani rychle proběhnul nejnutnější místa a už jsem pádil zase domů na topení, abych si ohřál kožíšek. Během dne jsem jen párkrát na malou chviličku vyběhnul a jinak jsem raději běhal doma. Trochu jsem prohnal holky, a když už je to nebavilo, hrál jsem si v tunelu nebo s myškou. Večer jsem se uložil na křeslo v dolejším bytě a usnul jsem. Ani na procházku jsem nešel a dokonce jsem zaspal i tyčinku. Vzbudilo mě, až když panička na chodbě zavolala: "Dobrý večer!", což je pro mě povel po kterém se bude papat tyčinka. Hned jsem vyletěl jako blesk a utíkal jsem na ní. Pak jsem si lehnul v obýváku na gauč a díval jsem se na televizi. Teď jsme se pořádně prohnali s Kikinou, nabaštili jsme se a asi budu zase spát.

3. prosinec 2009 19:31:27

Dneska bylo venku ošklivo. Ani trochu se mi tam nelíbilo, ale přece nemůžu celý den ležet na gauči nebo se dívat z okna. Alespoň na chvilku jsem občas vyběhnul. Odpoledne jsme se tam sešli i s Míšou a se Zuzkou, tak jsem se chvilku proběhli a šli jsme zase domů spát.
Večer, když už byla tma, jsem šel za paničkou. Sednul jsem si proti ní a střídavě se díval na paničku a na dveře na balkon. Naštěstí jí hned došlo, že chci jít ven. Asi se jí tam do té zimy moc nechtělo, protože se mi začala ptát, jestli chci jít opravdu ven, a jestli chci jít i přesto, že budu muset jít v kšírách a na vodítku. Aby bylo jasno, zvednul jsem se a utíkal jsem po schodech dolů ke dveřím. Panička tedy vzala kšíry, navlékla mi je a mohli jsme vyrazit. Šli jsme stejnou trasu jako včera. Jenom mě mrzelo, že ten pes odnaproti byl dneska schovaný doma v teploučku a já ho ani nemohl provokovat. Ale zase jsem objevil, že v ulici svítí v jedné zahrádce stromeček. Pořádně jsem si ho prohlédnul. Hrozně se mi to líbilo. Jenom škoda, že ty žárovky nablikají, to by bylo ještě mnohem zajímavější. Tak dlouho jako včera jsme tam nebyli. Musel jsem uznat, že je tam opravdu zima. Teď už jsem na gauči na polštářku a netrpělivě čekám na tyčinku.

2. prosinec 2009 22:29:52

Ráno jsem odešl přes balkon ven. Panička mi šla otevřít dveře na dvorek, abych se mohl vrátit, ale mě se ještě nechtělo. Sledoval jsem jí jak stojí u dveří, a když na mě promluvila, utekl jsem se jí schovat za skleník. Tam je vidět z okna ve verandě. Panička šla k němu, otevřela ho a zase mě lákala domů. Kdo by tomuhle odolal. Taková paráda - jít domů oknem. Okamžitě jsem skočil dovnitř.
Odpoledne nás chytla pořádně divoká nálada. Honili jsme se po celém domě i po dvoře. Teda kromě Kikiny. Ta zrovna spala, a kdybychom přes ní běhali, tak to s ní ani nehnulo. Míša opět nezklamala a pěkně řádila i Zuzka. Za chvíli se k nám přidaly i paničky a jakmile jedna z nich řekla: "Že vás chytnu!" Rozprchly jsme se do všech koutů a schovali se jim, aby nás nechytly. Ale za chvíli už jsme byli zpátky a čekali jsme až si nás všimnou. Schoval jsem se za závěs a čekal jsem na příležitost. Když se ke mě panička přiblížila, tak jsem rychle utekl. Pak jsem se schoval za křeslo. Panička mě "vůůůbec nemohla" najít. Stoupnula si k tomu křeslu, opřela se rukou o opírátko a já vyskočil a kousnul jsem jí do ruky. Hned jsem se ale schoval a jak trochu rukou pohnula, vyskočil jsem znovu. Pořádně nás to všechny utahalo. Zabrali jsme si obývák v dolejším bytě a spali jsme až do tmy. Když jsem se probudil, šel jsem se domů napapat. Pak jsem si sednul ke dveřím na balkón a začal jsem křičet na paničku, aby mě pustila ještě ven. Jenomže ona mi řekla, že takhle pozdě už nikam nepůjdu, že je tam tma. Ale pak dostala "výborný" nápad. Že prý mi dá kšíry a půjde se mnou. No jsem byl teda radostí bez sebe. Takovouhle procházku jsem si opravdu nepředstavoval. Raději jsem běžel dolů ke dveřím na dvorek, abych jí dal jasně najevo, že chci jít sám, bez ní a bez nějakých špagátů. Tam mi došlo, že je opravdu zle. Panička už se na mě sápala a začala mě navlékat tu černou hrůzu na hřbet. Trochu jsem se škubal, ale pak jsem si řekl, že se ven jinak nedostanu, a že to teda zase po dlouhé době zkusím. Hlavně už byla tma, takže mě žádné kočky ani sousedovic pes nemohli vidět. Nevím, co se se mnou stalo, ale mě se ta procházka začala líbit! Očichal jsem si sousedovic i naše auto, prošel jsem se kolem stromů a ušel jsem alespoň padesát metrů. Protože jsme většinou stáli na místě a já jen čmuchal po zemi, řekla mi panička, že už bychom mohli jít zase domů. Došli jsme ke dveřím, ale když panička otevřela, zjistil jsem, že se mi domů ještě vůbec nechce a odtáhnul jsem jí zase ven. Šli jsme ještě jednou tu samou trasu a pak ještě dobrých sto metrů. Dokonce jsem se stal i populárním. Sousedi naproti právě v té chvíli pustili na dvorek psa. Ten se mohl zbláznit, když mě viděl jak se procházím kolem jeho plotu:) Takže jsem objevil další psisko, které mě bude bavit provokovat. Určitě za ním zítra zase vyrazíme:) Když jsme se vrátili domů, vzala mě panička ještě i na balkon. Tak hrozně moc se mi ta procházka líbila, že jsem pak ani nechtěl sundat kšíry (ty kšíry, které tolik hrozně moc nenávidím!!!) Nakonec mi panička odepnula vodítko a já ještě chvíli chodil v kšírách po bytě. I večerní tyčinku jsem v nich jedl. Pak jsem si je ale nechal sundat, zalehnul jsem na gauč a okamžitě jsem usnul.

1. prosinec 2009 22:16:17

Kamarádi, moc vám všem děkuju za myšičky, které jste mi během listopadu posílali. Díky vám jsem se umístil na tak krásném místě a získal jsem pohár, ze kterého mám velikou radost. Ještě jednou MOC DĚKUJU:)
*************************
Dneska ráno zase měla panička řeči, že prý jsme v noci děsně zlobili. Ale není to pravda. Vždyť jsme úplní svatouškové. Ale je docela logické, že když jsme včera celé odpoledne a celý večer spali, tak že v noci už se nám nechtělo, a potřebovali jsme se nějak zabavit. Tak jsme se trochu honili. A že zrovna panička spala na posteli, která nám stála v cestě a tudíž jsme přes ní museli přebíhat, to je její problém a ne náš. A taky jsme prý dupali. Nevím, co zase páníci slyšeli. Já teda přes ten náš zpěv, syčení a vrčení žádné dupání neslyšl. Jinak to docela vypadá, že si dneska v noci dáme opáčko. Venku bylo celý den tak ošklivo, že ani já jsem tam nešel a raději jsem spal. A to je teda co říct. Až večer, když už byla tma, jsem se rozhodnul, že se nutně potřebuju podívat ven. Panička mě přemlouvala, že je tam zima a prší, ale já si stále mňoukal svou, dokud jsem jí nepřesvědčil. Panička mi otevřela dveře na balkon a čekala, že tam nahlédnu a rychle se vrátím do teploučka. Jenomže, já jsem si řekl, že toho musím využít, a i když pěkně pršelo, rozeběhnul jsem se a skočil jsem s balkónu na dvorek. Byl jsem na sebe pyšný, ale jakmile tam pro mě panička přišla, s velikou radostí jsem pelášil domů do teploučka.

30. listopad 2009 19:07:00

Dneska ráno už jsem to opravdu nemohl doma vydržet. Když už jsem si myslel, že by mi panička mohla pustit ven, tak jsem jí šel vzbudit. Cestou jsem zpíval na celé kolo, aby se tak moc nelekla až na ní skočím. Skočil jsem k ní do postele a ona mi pohladila a řekla, koukej spát, ještě není ani šest hodin. To se mi, ale vůbec nelíbilo, tak jsem jí kousnul do ruky a ona místo aby vstala a šla mi otevřít dveře, tak mi vynadala a poslala mi spát. To určitě. Když jsem teda nemohl jít ven, tak jsem chodil po bytě a zpíval na celé kolo. I holky to vzbudilo, jen s paničkou to ani nehnulo. Tak jsme se alespoň honili. Když se panička konečně rozhodla, že vstane, tak zase z toho nic nebylo. Ještě se muselo napřed snídat. Takové zbytečnosti, když mě se tolik chtělo ven. Hurá, konečně se dveře otevřely. Docela jsem se lekl. Čekal jsem zase krásné počasí jako včera a ona tam byla mlha jako hrom. Ale nevzdal jsem to a šel do toho. Přece paničce neukážu jak se mi do toho nechce. Naštěstí mlha opadla a pak už bylo hezky až do odpoledne. Krásně jsem se proběhnul, mrknul k sousedům. Tam je to fakt bezva, zvlášť když můžu rozčilovat toho jejich psa. A že se mi to dneska dařilo, mohl se uštěkat a já se mu z plotu chechtal. Taky jsem vběhnul na balkon. Tam se ty naše dvě krásky opalovaly. To nepochopím. Ležely vedle sebe a nastavovaly se sluníčku. Co si chtěly opálit. Pochopím Kikinu, ta je černobílá, ale Míša je celá černá. No v ženskejch se jeden nevyzná. Dovršilo to, když na dvoreček přiběhla Zuzka a začala mě honit. To jsem ještě nezažil. Ona, která nejraději polehává a honí mě. Asi to bylo tím sluníčkem. Buď jí zahřílo mozeček a nebo z něj měla takovou radost. Jinak jsem si ten den docela užil. Byl jsem venku až do tmy. Teď už, ale zase jako vzorný kocourek odpočívám a čekám na tyčinku a potom budu určitě spinkat, abych byl zase brzo ráno připravený jít ven.

29. listopad 2009 22:25:09

Dneska jsem se k ránu probudil a páníci ještě spali. Šel jsem se podívat na paničku. Nenápadně, aby o mě nevěla, jsem si sednul proti její posteli a sledoval jsem jí. Najednou jsem si všimnul, že pootevřela oči. Nechtěl jsem, aby poznala, že na ní chodím v noci koukat. Jsem přece pořádný chlapák a ne nějaká bábovka, která to bez paničky nemůže vydržet! Okamžitě jsem vyskočil snad metr do výšky a metr do dálky a pelášil jsem pryč. Myslím, že to dopadlo dobře a panička nic nepoznala.
Po snídani jsem zase vyrazil ven. Bylo nádherně, sluníčko krásně svítilo a na balkóně pořádně hřálo do kožíšku. Usadil jsem se tam a skrz zábradlí jsem sledoval okolní svět. U sousedů na pergole se podobným způsobem rozhlížela taková kráásná kočička. Chvíli jsem na sebe koukali, ale panička nám to překazila. Přišla zase s tou její krabičkou, že prý si nás vyfotí. O to jsem teda neměl nejmenší zájem. Než stačila foťák nastartovat, otočil jsem se a utekl jí.
Jinak jsem běhal venku po zahrádce a po sousedech až dokud se nezačalo šeřit. Potom jsem se vrátil domů, lehnul jsem si na gauč a po té celodenní námaze jsem usnul. Vzbudil jsem se až na tyčinku. Teď jsem se napapal a až dopíšu deníček, půjdu zase spát.

28. listopad 2009 23:04:17

Dneska odpolene jsme se všichni najednou pěkně nafoukli a vubec jsme ani s jednou paničkou nemluvili. Spinkal jsem totiž v obýváku na gauči na mém modrém polštářku. Najednou jsem jenom tak malinko pootevřel oko, aby mi něco neuniklo a vidím, že paničky jdou někam na chodbu. Byl jsem děsně ospalý, oči jsem vůbec nemohl udržet otevřené, ale přemohl jsem se, a dal jsem se do jejich pronásledování. Došly po schodech dolů a zamířily do "našeho" bytu. Nenápadně jsem se za nimi plížil, abych si ohlídal, co nám tam budou dělat. Jenomže ony došly ke dveřím, které jsou poslední dobou stále zavřené, protože je za nimi schovaný ten velký balík, o kterém nemáme vědět. Zajásal jsem, protože mi svitla naděje, že tam konečně taky proklouznu a zjistím, co že se to tam uvnitř skrývá. Jenomže z toho nebylo nic. Div jsem si neudělal bouli na čele, protože paničky vlezly dovnitř a těsně před nosem mi zavřely dveře. Vystoupil jsem tedy z ilegality a z plných plic jsem začal křičet, aby mi otevřely, že jsem tam taky a chci jít za nimi. Ale nedoval jsem se jich. Jen jsem přivolal holky. Všichni jsme se usadili ke dveřím, čmuchali jsme pod nimi, občas jsme zakřičeli, jestli už nás konečně někdo pustí dovnitř, ale nic. Chvilku jsme se snažili, ale pak jsme se naštvali, jako na povel jsme všichni odešli zase zpátky nahoru a rozmístili jsme se do pelíšků. Postupně nás ten vztek přecházel, ale stejně si to pamatujeme a paničkám to teda nedarujeme. Jak se pomstí holky nevím, ale já už jsem zahájil noční kvílení. Sedím uprostřed kuchyně a zpívám tak nahlas, že se to rozléhá po celém domě. A to je jen takové rozezpívávání, to hlavní přijde v noci:)

27. listopad 2009 22:34:24

Ráno jsem šel jako vždy ven. Když jsem se dopoledne přišel ukázat, najednou začal hrozně štěkat sousedovic pes. Hned mě napadlo, že jde asi pošťačka. Nejdříve jsem si sednul nahoře na chodbě a okénkem ve dveřích jsem pozoroval schránku. Byl jsem z toho celý nervózní, jestli nám něco nese nebo ne, a tak jsem tam dlouho nevydržel sedět. Sebral jsem se a utíkal jsem do obýváku na okno. Jen jsem dosednul na topení, už jsem jí viděl, jak prochází kolem. Trochu jsem se přikrčil, aby mě neviděla, ale ona si našeho baráku vůbec ani nevšimnula. Nasedla na kolo a ujížděla pryč. To mě docela naštvalo, protože jsem si tak představoval, že by mě mohla přivézt něco dobrého nebo hezkého, a tak jsem na ní začal pořádně vrčet, aby věděla, že jsem na ní čekal. Stejně mi to nepomohlo a nevrátila se. Ale to nevadí. Já si na ní počíhám v pondělí a to by bylo, že by na mě zase zapomněla. Alespoň nějaký leták by mi mohla donést, abych měl co trhat:)
Přes poledne jsem se trochu prospal a odpoledne jsem vyrazil na druhé kolo mých pochůzek. Vrátil jsem se domů, když se začalo šeřit. Chvíli jsem se procházel po bytě, chvíli jsem si odpočinul a pak jsem pomohl páníkům s večeří. Když jsem se napapal, chtěl jsem mít chvilku klid. Tak jsem se sebral a šel jsem dolů do "našeho" bytu, protože tam byly pootevřené dveře. Tam jsem se uložil na křeslo a spal jsem. Přesně v osm hodin jsem dorazil domů. Panička se mi smála, že prý jsem jak časové znamení, a že by si podle mě mohla řídit hodinky, ale přece se nenechám ošidit o tyčinku. Jak paničku znám, klidně by na ní zapomněla a bylo by jí to jedno.

26. listopad 2009 19:40:48

Dneska ráno mě panička pěkně naštvala. Ona totiž vstávala dřív než já. To byla ostuda, já takový ranní pěvec jsem dneska zaspal. Když jsem jí uviděl vyskočil jsem z gauče a letěl za ní. Myslel jsem si, že mě hned pustí ven, ale zase ne. Nejdřív prý snídaně. Tak jsem se pustil do jídla. Moc jsem to nepřehnal a už jsem se natahoval na kliku u dveří na balkon. No panička měla štěstí, protože když viděla, jak se nemůžu dočkat, tak mi šla otevřít. Nezapomněla mi zase připomenout, abych se přišel ukázat, aby prý neměla starost. To nepochopím. Ona když jde pryč tak se mi taky nechodí ukazovat a je jí úplně jedno, že já mám taky starost. Zase jsem musel absolvovat své obvyklé pochůzky, ale fakt jsem myslel i na to co mi panička řekla a každou chvilku jsem se jí šel ukázat. Ale udělal jsem to dobře, protože mi vždycky moc chválila jaký jsem šikovný a že to tak musí být. Odpoledne jsem šel domů odpočívat. Lehnul jsem si v obýváku na gauč na polštářek a pěkně jsem si spal. Najednou slyším jak paničky si říkají, kde prý je ten kluk, že se ani nejde ukázat. No já byl potichu aby mě neslyšely. V tom panička přišla do obýváku a skoro se lekla, když mě viděla, jak krásně spinkám doma. Odpoledne jsem ještě pořád spal. Páníček dopoledne odjel a když se vrátil tak mi přivezl nové tyčinky. Panička hned řekla, že mi ji dá ochutnat a jak jsem tak spinkal, ozvalo se "Dobré odpoledne" Já se lekl, a protože večer panička, když mi nese tyčinku, tak říká "Dobrý večer", teď jsem fakt nevěděl co se děje. Vyletěl jsem jak blesk a to jsem neměl, protože jak jsem byl rozespalý, tak jsem spadnul z toho gauče. Panička se mi chechtala, ale mě to bylo jedno, protože jsem byl úplně mimo. Potom mi to došlo, co se děje, mimořádná tyčinka, mňam to byla dobrota.

25. listopad 2009 21:51:34

Dneska ráno jsem měl docela brzo vyspáno. Tak jsem zase pobíhal po domě a do kroku jsem si prozpěvoval. Místo aby mě páníčkové pochválili, jakého že to mají veselého chlapce, tak slyším jenom, budeš ticho, koukej jít ještě spinkat atp. Já to nepochopím proč páníčkové tak dlouho musí spát. Kdyby byly jako já, tak hezky v pět hodin, někdy i dříve, vyskočí a to by koukali, jak by ten den byl dlouhý. Mě pak nezbývá nic jiného než zalehnout a zase spát. Ale jak jsem se dneska nasnídal, moc jsem to teda nepřehnal, jen tak aby byl klid a už jsem letěl ven. Sluníčko nám hezky svítilo a i když bylo ráno, tak docela už hezky hřálo. Musel jsem proběhnout celou mojí trasu. Začal jsem jako každý den, to už mám tak natrénované, u sousedů. Nejraději sedím u nich na králíkárně, protože to jsem docela vysoko a ten jejich pes na mě nemůže, ale vidí mě a to je hlavní, protože ho pěkně rozčiluju. Po chvilce hupnu přes plot k dalším sousedům, tam prozkoumám co mají nového v kůlně a jdu se podívat domů. Za chvíli vyrážím nanovo. Taky jsem si myslel, když je tak hezky, že bych mohl prohnat holky, ale to jsem narazil. Míša moje nejlepší kamarádka mi utekla, Zuzka už měla běhání venku za sebou a naše Kikina to by se jeden zbláznil, ta se jen vyhřívá na sluníčku a snad se opaluje, já nevím, ona snad bude trochu blázen. A když jsem se proti ní rozběhnul, že bych jí trochu prohnal, začala na mě syčet, že jsem to raději vzdal. Tak jsem se rozhodnul, že asi jediná panička mě nezklame a sebral jsem větvičku a odnesl jsem jí ji. Dobře jsem udělal, protože ta byla za ní ráda, hned mi jí šla házet a krásně jsme si spolu hráli.

24. listopad 2009 22:43:19

Dneska jsem se vyspal nějak brzo. Dokonce tak brzo, že i mě samotnému se to zdálo divné. Ale co jsem měl dělat. Včera jsem byl z toho celodenního čekání na paničku utahaný a hned po jejím návratu usnul. Takže se nikdo nemůže divit, že ve tři v noci už jsem měl vyspáno. Šel jsem vzbudit paničku, ale té se vstávat nechtělo. Tak jsem zůstal sedět u její postele a zpíval jsem jí do ouška. Ona sice říkala, že jsem řval jak na lesy, ale prostě tomu nerozumí. Pak jsem si lehnul na zem podél její postele, zachytil jsem se drápkama za tu postel a ručkoval po ní z jedné strany na druhou a zase zpátky. To paničce zase vadilo. Prý to vydávalo hrozné zvuky, při kterých nemohla spát a navíc ještě měla strach, že postel uplně zničím a pak bude spát na zemi. No co, ona by to taky zvládla. Vždyť já taky někdy spávám jenom tak na zemi. Paničku jsem sice neprobudil, zato přišla Kikina. Chvíli jsme se honili a zase jsme usnuli.
Odpoledne šla panička někam pryč. Jak se šla obouvat a ohnula se, vyskočil jsem jí na záda a zůstal tam sedět. Zrovna moc se jí to nezdálo. Prostě zase nepochopila, že chci jít s ní a tenhle způsob dopravy by mi vyhovoval mnohem lépe než aby mě navlékla kšíry. Bohužel mi to neprošlo a musel jsem zůstat doma. Byla pryč ale jenom chvilku, takže mě ani nemrzelo, že jsem musel zůstat doma.

23. listopad 2009 22:39:03

Ráno jsem, stejně jako každý den, vyrazil hned po snídani ven. Když jsem se ale přišel domů ukázat, zjistil jsem, že se paničky někam chystají. Už jsem si představoval, jak mě zase zavřou doma, dají mi na starost celý barák i holky a budu muset hlídat. Naštěstí se mnou zůstal páníček doma. Šel jsem paničky vyprovodit ke dveřím a zase jsem utíkal ven. Bylo by tam docela hezky, ale hrozně foukal vítr. To mě docela štvalo. Kolem poledne jsem se vrátil domů, uložil jsem se na modrý polštářek a trochu jsem si schrupnul. Jenomže musím přiznat, že se stýskalo po paničce. Šel jsem se projít po baráku, jestli jí náhodou už někde nenajdu, ale nikde nebyla. Vrátil jsem se do obýváku, vyskočil jsem si na opírátko u křesla a díval jsem se z okna. Už byla pořádná tma, když se nám paničky vrátily. Měl jsem z toho hroznou radost. Hned jsem se utíkal podívat, jestli má panička pro mě něco v tašce. Ale nepřivezla mi vůbec nic. Jen jsem u ní našel pár podepsaných papírů a nějaké CDéčko. Byla celá nadšená, že se setkala s její hvězdou, ale na svého nebohého kocourka úplně zapomněla. To mě docela mrzelo. Nechal jsem se jen tak zběžně pohladit a šel jsem spát. Stejně jsem byl z toho celodenního čekání pěkně unavený. Když jsem ale dostal tyčinku, tak si mě udobřila a už je to zase dobré.

22. listopad 2009 20:31:05

Ráno jsem šel vzbudit paničku. Kupodivu už nespala, ale evidentně se jí ještě nechtělo vstávat. Začala mě lákat k sobě a chtěla, abych se šel pomazlit. Možná, že bych býval i šel, ale to by nad paničkou nesměla kroužit moucha. Je jasné, že jsem na takové hlouposti jako je mazlení neměl nejmenší pomyšlení. Sednul jsem si před postel a nespustil z mouchy oči. Panička se krčila a čekala, že až se odrazím a skočím na ní do postele, abych tu mouchu chytil, zabiju místo mouchy jí. Ale já byl opatrný. Když se moucha přiblížila, stoupnul jsem si na zadní, předníma tlapkama jí chytil a hned jí strčil do pusinky. Dvakrát jsem mlasknul a bylo po mouše. Mňam, to jsem si pochutnal. Panička mi sice říkala, že jsem prasátko, a že se mnou nebude vůbec kamarádit, ale když jsem skočil za ní do postele, abych si to ověřil, zjistil jsem jak lže, protože mě hned začala drbat bříšku.
Když jsme vstali, ani se mi dneska moc nechtělo ven. Z okna jsem viděl, jaká je tam hrozná mlha, a to mě vůbec nelákalo. Jenomže, co bych já mohl dělat celý den doma? Za chvíli jsem byl jak na trní a nervózně jsem přešlapoval u dveří. Panička mi otevřela...a stal se zázrak. Jak jsem vkročil ven, mlha opadla a začalo svítit sluníčko. To byla paráda. Celé dopoledne jsem běhal venku. V poledne se zase začalo sluníčko schovávat, tak jsem se šel schovat taky. Zalezl jsem do přepravky a trochu jsem si schrupnul. Když jsem se vzbudil, začínalo se už šeřit. A to mě vylákalo ven. Hrozně mě totiž baví "noční" život:) Když je venku tma, tak mě totiž nikdo nevidí a já můžu klidně řádit. Ale dlouho tam nebývám. Dneska jsem se vrátil před šestou hodinou, lehnul jsem si zase do přepravky a spinkal jsem až do osmi, než byla tyčinka. Teď dodiktuju paničce deníček a půjdu zase pokračovat v odpočinku.

21. listopad 2009 19:39:18

Ráno jsem se vyspinkal a chtěl jsem jít ven. Jenomže tradičně páníci ještě spali a vůbec se neměli k tomu, že by kvůli mě vstali a šli mi otevřít dveře. Nepomohlo ani moje mňoukání. Jak jsem se tak procházel po bytě, najednou jsem objevil na zdi mouchu. Sednul jsem si proti ní, sliny se mi sbíhaly a bradička se mi blahem klepala. Počkal jsem si na tu pravou chvíli, vyskočil jsem po ní a už byla moje. Tlapičkou jsem si jí sundal na zem a rychle jí snědl. To byla pochoutka. Je zajímavé, že tohle paničku probudilo. A dokonce natolik, že se snažila předběhnout mě a tu lapenou mouchu mi sebrat. Asi na ní taky měla chuť:) Ale já jí spolknul a nedal jsem jí ani nožičku. Sám jsem si jí ulovil, sám jsem si jí snědl:-)
Dopoledne jsem běhal venku, protože krásně svítilo sluníčko. Občas jsem přinesl paničce nějakou větvičku, aby si měla s čím hrát. Někdy jsem jí větvičku odnesl až do ložnice a skočil jsem s ní do postele. Věděl jsem, že tam za mnou určitě panička přijde, bude mi nadávat a určitě se pořádně poperem. Odpoledne jsem přišel domů zrovna ve chvíli, kdy panička uklízela něco do skříně v obáváku. Stála u ní ohnutá. Já jak viděl otevřené dveře, bylo mi jasné, že mám jedinečnou šanci podívat se i do toho nejvyššího patra. Vyskočil jsem paničce na záda a skočil jsem nahoru na skříň. Ale nějak nešikovně. Místo do skříně nebo na skříň jsem vyskočil na ta otevřená dvířka, ty se se mnou pohnuly a já zbuchnul na zem. Hned jsem letěl ven, aby si toho nikdo nevšimnul a nemysleli si o mě, že jsem nešika. Jenomže se mi to nepodařilo. Vzhledem k tomu, že v obýváku byla panička se mnou, tak to prostě nepřehlédla. Hned za mnou utíkala ven. Tak jsem jí utekl za plot. Ale volala mě a kdybych se býval nevrátil, určitě by nedala pokoj a dělala by mi ostudu ještě teď. Raději jsem šel dobrovolně domů. Nechal jsem se prozkoumat, protože panička si asi představovala, že jsem si přitom urazil nejméně dvě nohy a polovinu zubů a pak jsem si vychutnával to její obletování. Hezky jsme si hráli s větvičkou, dostal jsem ochutnat šunčičku, takže jsem maximálně spokojený a teď už hezky odpočívám.

20. listopad 2009 22:14:32

Dneska bylo zase krásně a já celé dopoledne běhal po střechách a po zahradách. Hned ráno jsem se trochu zapomněl u sousedů v kůlně a panička už mě musela opět dělat ostudu. Otevřela okno a začala mě volat. Ona si snad myslí, že netrefím domů nebo co. Aby byl klid, tak jsem se raději chodil celé dopoledne pravidelně ukazovat. Co by si o mě asi tak kočky v okolí myslely? A co teprve sousedovic pes? Až bych ho šel provokovat na plot, posmíval by se mi, že bych to raději vzdal, a to bych teda nerad! V poledne jsem se vrátil pořádně utahaný. Zalehnul jsem do přepravky a hned jsem usnul. Ani mi nevadilo, že páníci odjeli na nákup a nechali mě doma. Sice si mysleli, že budu hlídat, ale já to přenechal Zuzce a celou dobu jsem spal. Dokonce jsem je ani nešel vyprovodit a ani jsem nešel koukat z okna, když odjížděli. Vždycky si totiž jdu zkontrolovat, jestli opravdu jedou pryč a my budeme mít chvilku klid. Když se vrátili, byl jsem opět svěží a ještě jsem utíkal ven. Jen jsem se rychle proběhnul a šel jsem zkontrolovat nákup, jestli je tam pro nás něco dobrého. Ochutnal jsem šunčičku a vyrazil znovu ven a běhal jsem tam až do tmy.

19. listopad 2009 22:14:26

Protože bylo dneska zase venku krásně, tak jsem tam strávil skoro celý den. Když se začalo sluníčko schovávat a blížila se tma, byl jsem už z toho celodenního toulání pěkně utahaný. Šel jsem domů. Cestou jsem zjistil, že paničky uklízí na chodbě. Hrozně mě to zajímalo. Chtěl jsem mít ten správný rozhled, tak jsem vyskočil paničce za krk. Nevím, co se jí zase nezdálo, a proč mě zase nazývala úplně jinými zvířátky. Pořádně jsem vytasil drápky, aby poznala, že jsem to já, její kocourek, a ne nějaký kopytník:) Ale nějak jí to nedošlo a nadávala dál. Chvíli jsem paničky pozoroval, ale moc mě to nebavilo, tak jsem odešel. A už jsem jim chyběl. Začaly mě shánět, kde jsem a jestli jsem se jim náhodou neztratil, ale já už dááávno chrupčil v přepravce.

18. listopad 2009 22:07:08

Včera jsem to s tím odpočinkem nějak přehnal. Celé odpoledne jsem nešel ven a vlastně až na malé přestávky jsem jenom spal. Večer jsem v tom pokračoval, ale zato v noci. Už jsem nevěděl, jak bych si lehnul. Chvíli jsem se díval z okna, ale pak jsem si řekl, že by si se mnou mohla panička jít hrát. Snažil jsem se jí vzbudit, ale marně. Jen na mě zavrčela, abych jí nechal, a abych šel ještě spát. Jenomže mě se nechtělo. Začal jsem tradičně zpívat. Kvílel jsem na celé kolo, ale páníci stejně nevstali. Dokonce nezabralo ani to, když jsem se prošel po televizi. Nic. Nikdo nereagoval a kromě obvyklého pšššt se nedělo vůbec nic.
Ale jakmile páníci vstali, hned mě pustili ven. Bylo krásně, svítilo sluníčko a já běhal venku skoro celý den. Občas jsem přinesl paničce větvičku, aby mi jí hodila, a když mě to přestalo bavit, šel jsem zase ven. Všechny větvičky jsem shromažďoval paničce pod židlí. Ta se divila, když si šla sednout k té její bedynce, jakou tam má úrodu:)

17. listopad 2009 21:42:32

Dneska po ránu byla sice mlha, ale to mě nemohlo zastavit. Ven musím, ať je tam počasí jaké chce. Nejdříve jsem se rozhlédnul z balkónu, pak jsem se šel podívat na střechu a potom jsem se vypravil na pochůzku. Dlouho jsem tam ale nebyl, protože ta mlha opravdu nebyla příjemná. Vzal jsem tedy větvičku a odnesl jí domů paničce. Jenomže, když mě viděla, tak z házení nic nebylo. Hned mě vzala, zabalila do ručníku a sušila mi kožíšek, protože mi ho ta ošklivá mlha namočila. Až teprve, když jsem měl kožíšek usušený, tak mi panička větvičku hodila. Chvíli jsem jí aportoval, a pak jsem se šel zase proběhnout ven. Mezitím mlha zmizala. Sice zima nebyla, ale sluníčko nesvítilo a abych se přiznal, moc se mi tam nelíbilo. V poledne už jsem to vzdal úplně. Uložil jsem se v kuchyni na židli a usnul jsem. A od té doby už jsem vlastně venku nebyl. Doma jsem se hrozně nudil a jenom tak jsem bloumal po baráku a prozpěvoval si. Občas jsem se šel podívat na paničku, samozřejmě jsem jí vzal s sebou větvičku, aby mi jí hodila, chvíli jsem se s ní pral a párkrát jí zase vyskočil za krk. Večer jsem šel spát do přepravky. Vylezl jsem jenom na tyčinku. Když už jsem vykonal tu namáhavou cestu až do kuchyně, hned jsem toho využil a napapal jsem se, abych dneska už vůbec nemusel vstávat. Teď jenom nadiktuju paničce deníček a zase budu spinkat.

16. listopad 2009 21:48:53

Dneska jsem vyrazil ráno ven. Tradičně jsem odešel přes balkon. Jenomže kdo by to tam vydržel. Hned jsem skočil na plot, z něj dolů na dvorek a už jsem uháněl na pocházku. Cestou mi vrtalo v hlavě, jak se dostanu zpátky domů, když jsou dole dveře na dvorek zavřené. Stále jsem se ohlížel, jestli se neotevřou, ale jediné, co jsem viděl byla panička, která mě sledovala z okna. Už mi bylo docela ouzko, že už se nikdy domů nevrátím. Naštěstí už druhá panička stála dole u dveří a otevírala. Viděl jsem, že je vše v pohodě. Dveře zůstaly malinko pootevřené a já mohl v klidu vyrazit za plot. Jenomže, sotva jsem vyskočil nahoru, uslyšel jsem, že někdo odemyká na ulici. Neváhal jsem ani vteřinu a utíkal jsem se podívat, co se děje. Panička jak mi byla otevřít dveře, tak šla při zpáteční cestě vybrat schránku. Využil jsem toho a proklouznul jí na ulici. Snažila se mě chytit, ale byl jsem rychlejší. Hezky jsem se prošel po chodníčku, šel jsem si očichat tu plechovku, ve které tak nerad jezdím a chystal jsem se ještě dál, až na travičku. Ale panička mě nenechala. Chytla mě a nesla mě domů. Ale nedonesla. Těsně před nosem se nám totiž zabouchly dveře a my zůstali venku. Už jsem se radoval, že mě teda panička nechá, abych si v klidu všechno očichal a prohlédnul, jenomže ona se místo toho natáhla a zazvonila na zvonek. Teď jsem nevěděl, co mám dělat. Jakmile zvonek zazvoní, tak se utíkám schovat, protože se bojím, kdo k nám jde. Ale kam jsem se měl schovat, když jsem k nám šel vlastně já s paničkou? Chvíli jsem byl zaražený a pak jsem si řekl, že bych se asi měl začít bát a začal jsem se paničce mrskat v náručí. Naštěstí, než jsem se jí stačil vyškubnout, přišla druhá panička, otevřela nám dveře a pustila nás domů. To se mi ulevilo.
Jinak se dneska nic zvláštního nedělo. Celý den jsem buď spal v přepravce nebo běhal venku. Taky jsem odpoledne párkrát skočil paničce na záda vyšplhal jí za krk a jinak opravdu nic.

15. listopad 2009 22:13:01

Dneska svítilo sluníčko, takže jsem hned po snídani vyrazil a celé dopoledne jsem trávil venku. Samozřejmě jsem se chodil občas ukázat, aby panička zase nemusela chodit na dvorek a dělat mi ostudu před kočkami. Přes poledne jsem se chvíli vyhříval na balkóně, pak jsem se šel podívat na střechu, ještě jsem jednou obešel všechna důležitá místa na zahrádce a u sousedů a vrátil jsem se domů. Chtělo se mi spinkat, a tak jsem se rozeběhnul do přepravky. Jenomže jsem se přiblížil k přepravce a zjistil jsem, že v ní spí Zuzka. Sednul jsem si a provokativně se na ní díval a dával jí najevo, aby koukala vstávat, protože já chci jít spát. Ale Zuzka odfukovala a vůbec nevěděla, že tam jsem. Za chvíli jsem to vzdal a vydal jsem se hledat jiné vhodné místečko na spaní. Na židli, kde rád ležívám, seděla panička a taky se netvářila, že by mě tam chtěla pustit, na okně se mi nelíbilo a i když mi všichni říkali, že mám volný můj modrý polštářek na gauči, tak se mi na něj nechtělo. Nakonec mi panička přinesla tunel. Ten se mi docela zamlouval. Už jsem se chystal, že si do něj hajnu, když v tom jsem objevil, že u něj visí šňůrky. To jsem nemohl nechat jen tak a pustil jsem se do nich. Lítal jsem skrz tunel sem tam, ale šňůrky mi stále odolávaly. Nakonec jsem z toho dostal hlad. A to byla moje výhra. Panička přinesla kapsičku, začala mi jí nandavat do misky a jak to Zuzka slyšela, vylezla z přepravky a šla taky jíst. Pospíchal jsem, abych byl najedený dřív než ona a rychle jsem utíkal do přepavky. Uložil jsem se v ní a konečně jsem si mohl dát dvacet. Než jsem se vyspal, tak mi paničky někam utekly. Vydal jsem se na průzkum a našel jsem je v bytě dole. Hned jsem zajásal, protože vím, že tam v jedné místnosti je schovaný ten náš dárek. Šel jsem najisto, ale bohužel, dveře byly zavřené. Sednul jsem si k nim, upřeně na ně hleděl a občas jsem mňouknul na paničku, jestli mě náhodou nechce otevřít. No nechtěla. Ač jsem se snažil, prostě jsem se tam nedostal. Za chvíli jsem se otočil, a když jsem viděl paničku, zarodoval jsem se. Stála totiž na schůdkách a něco hledala nahoře v úložném prostoru. Po včerejší zkušenosti, kdy jsem se jí vyškrábal po zádech za krk, jsem to měl dneska pěkně s komfortem. Když viděla, že se k ní blížím, slezla na spodní schůdek, ohnula se, já jí pohodlně skočil na záda, pak se mnou vystoupila na vyšší schůdek a já pohodlně přešel dovnitř do skříně. To bylo fajn. Dal jsem se do prohlížení a prohrabování. To se paničce moc nezdálo a zase mě odtamtud chtěla dostat ven. Ale já se nedal. Jenomže najednou mi úplně klidně řekla: "Podívej se, co tady máme" Páááni, jakmile jsem to uviděl, ani jsem to nevzal přes její záda, ale rovnou jsem skočil až dolů na zem a uháněl zpátky domů schovat se do přepravky. Ukázala mi totiž moje kšíry a já měl hrozný strach, že mi je bude chtít obléknout a budu v nich muset chodit. Brrr, ještě teď se z té představy klepu.

14. listopad 2009 22:35:28

Dneska bylo venku docela teplo, ale byla hrozná mlha. Takže mě to tam ani moc nebavilo. Ale svoje pravidelné pochůzky jsem si samozřejmě musel odbýt. Když jsem se dopoledne přišel podívat domů, našel jsem paničku, jak uklízí něco do skříně v ložnici. Šel jsem za ní na průzkum. Z dálky jsem oblhlédnul skříň a pak se ve mě probudily opět mé touhy dostat se vzhůru k výškám. Odrazil jsem se, vyskočil jsem paničce na záda, vyšplhal jí za krk a odtamtud hupnul nahoru na skříň. Tak jsem snad ještě nikdy nebyl. Je vysoká skoro až ke stropu, takže jsem se tam jentak tak mohl plížit. Panička mě chtěla dostat dolů, jenomže na mě nedosáhla. Přinesla si schůdky, vylezla nahoru a lákala mě k sobě. Moc se mi nechtělo, ale když jsem viděl, že má asi něco v ruce, byl jsem zvědavý a přiblížil jsem se. Samozřejmě, že něměla nic, mě lapila a snažila se mě sundat dolů. Bránil jsem se, protože jsem to chtěl na té skříni pořádně vytřít, ale nakonec mě panička sundala. Přitom jsem stále protestoval a používal k tomu mojí zbraň - všechny drápky. Boj jsem prohrál, ale panička z toho taky nevyvázla jen tak:) Vypadá, jak když jí kousnul troujzubý upír. Ale nebyl to upír, byla to moje tlapička:)
Odpoledne mě vzbudil nějaký hluk v kuchyni. Šel jsem se podívat, co se děje. Panička měla nachystaný nějaký dárek, že ho bude zabalovat. No u toho jsem nemohl chybět. Měla totiž papír smotaný do ruličky a já věděl, že mě nezklame a bude na mě volat skrz tu ruličku. To je něco! Já nevěděl, co dělat. Kroutil jsem se, mňoukal jsem a mohl jsem se zbláznit. Pak jsem ještě objevil na stole mašličku. Hned jsem jí paničce sebral a utekl s ní na chodbu a tam jí pořádně rozmotal. Když bylo hotovo, sednul jsem si ke dveřím a křičel na paničku, že chci ještě ven. Bylo už dost šero, ale panička vypadala, že mě možná ještě na chvilku pustí. Sliboval jsem jí horem dolem, že zůstanu na balkóně a jakmile pro mě za chviličku přijde, okamžitě se vrátím. Uvěřila mi a pustila mě ven. Jen se za mnou zavřely na balkoně dveře, skočil jsem na plot a na dvorek a už jsem uháněl pryč. Za chvíli přišla panička na balkon a já už jí mával od sousedů:) Musela jít pro mě dolu na dvorek, protože horem odejít umím, ale vrátit se neumím. Volala mě, ale mě se ještě domů nechtělo. Když už jsem na jejím hlase poznal, že jde fakt do tuhého, vrátil jsem se na dvorek, aby neměla starost, že jsem se ztratil. Ale dal jsem jí najevo, že ještě domů nechci, protože jsem se okamžitě utekl schovat za skleník. Panička nadávala jako špaček, a když začala vyhrožovat, že takového zlobivého kocourka už nikdy večer ven nepustí, raději jsem to vzdal a šel jsem domů. Zalezl jsem si do přepravky a usnul jsem. Vtom mě vzbudil hrozný kočičí křik. Okamžitě jsem vyletěl z přepravky a utíkal za tím nářkem. Holky už pobíhaly nervózně v kuchyni po stole a hledaly tu ubohou kočičku. Pak jsem zjistili, že jí má panička schovanou v té její bedynce, do které stále něco cvaká. Procházeli jsme kolem, ale kočička nevylezla a za chvíli zmizela. Ještě jsme chvilku prohlíželi všechna zákoutí v bytě, jestli tam náhodou není schovaná a pak jsme šli zase spát.
A jinak má panička dneska pěkný průšvih. Od čtvrt na devět jsem přešlapoval po bytě a nevěděl jak na sebe upozornit a s ní to ani nehnulo. Až v devět hodin jí teprve došlo, že mě zapomněla dát tyčinku!!! To je ostuda,co?
****************************************
Na našich stránkách máme video, jak sledujeme kočičí křik v notebooku, když budete mít chuť, můžete se podívat zde: http://cicoun.webnode.cz/z-naseho-zivota/listopad-2009/

13. listopad 2009 23:22:33

Dneska ráno jsem se probudil a všichni ještě spali. Tak jsem nevěděl čeho se chytit, až jsem přišel na to, že se projdu po televizi. Jen jsem na ní vyskočil, ono to totiž vždycky hodně zavrže, už jsem slyšel, jak panička nadává abych koukal rychle slézt dolů a šel spát. Tak jsem seskočil a když už to vypadalo, že panička spí, tak jsem si tam zase vylezl. Jenomže v tom se panička otočila a řekla mi, že když tam chci být, ať tam jsem, ale že mi to tam vůbec nesluší. To mě tak naštvalo, protože jsem byl přesvědčený právě o pravém opaku, tak jsem seskočil dolů a sednul jsem si do okna a koukal ven. No moc jsem tam toho neviděl, protože byla tma. Když panička vstala, tak jsem chtěl jít ven. Řekla mi, že se musíme napřed nasnídat a pak, že půjdem. Holky se do toho pustily, ale já jsem ještě pořád byl na paničku naštvaný, když mi řekla, že mi to nesluší, tak jsem vůbec nejedl. Stejně jsem musel počkat až se ty naše holky nadlábnou a potom teprve jsem mohl vyrazit. Venku mě to všechno přešlo a když jsem se z první pochůzky vrátil domů, tak jsem si tu snídani dal taky. Dopoledne jsme se Zuzkou seděli na chodbě a pozorovali jsme okýnkem ve dveřích dění na ulici. (viz foto zde: http://cicoun.webnode.cz/z-naseho-zivota/listopad-2009/ ) Abych řekl pravdu, sledovali jsme jestli k nám dorazí listonoška a přinese mi ten vyhraný balík. Sláva, dočkali jsme se. Ona opravdu přišla a ten balík s granulkama skutečně donesla. To se holky olizovaly, když to viděly, ale já taky. Odpoledne jsem ještě šel chvíli ven, ale pak jsem se uložil do mé krásné přepravky a kdybych nemusel na večeři, tak bych ani nevylezal. Tam se mi tak hezky hajá.

12. listopad 2009 18:31:24

Dneska ráno bylo hezky, takže jsem vyrazil do terénu. Samozřejmě jsem se chodil pravidelně ukazovat a pokaždé jsem se nechal od paničky zahřát. I když svítilo sluníčko, byla venku docela zima a ouška a nožičky mě pěkně zábly. Odpoledne jsem se uložil na gauči a skoro celé jsem ho prospal. Před chvíli jsem si usmyslel, že bych se ještě mohl jít na chvilku proběhnout. Stoupnul jsem si ke dveřím a křičel na paničku, že chci ven. Jenomže panička mě to začala zase rozmlouvat, že prý už je tma a je tam zima a dokonce prý poprchává. Já jí ale nevěřil. Tak jsem šel ke dveřím na balkon, stoupnul jsem si na zadní, předníma jsem se opřel o okénko ve dveřích a díval jsem se ven. Zjistil jsem, že panička má pravdu. Vůbec nic jsem neviděl jenom černočernou tmu. Tak jsem to vzdal, vyskočil jsem si na šrabadlo, abych měl přehled a vše pod kontrolou, a protože holky jsou zalezlé v pelíškách, asi to tu taky dloluho nevydržím a i já půjdu brzo spát.

11. listopad 2009 22:25:52

Dneska jsem měl doma úžasné představení. Když jsem byl minulý týden na očkování, přivezli jsme s paničkou holkám prášek na odčervení. Těšil jsem se, až jim ho bude cpát..a dneska konečně přišel den D:) Myslel jsem si, že to bude prima zábava, ale že z toho bude až taková šou jsem si nepředstavoval. Když si panička přinesla prášky, usadil jsem se v kuchyni na škrabadle, abych byl v první řadě a měl ten nejlepší výhled. První šla Kikina. To byla teda legrace, co předváděla. Chechtal jsem se, až jsem si myslel, že z toho škrabadla spadnu. Jenom nebylo zrovna nejpšíjemnější, když se madam oklepala a ohodila mě její slinou, ale neodešel jsem, to bych byl hlupák. Když zkončilo jedno představení, začalo druhé. Panička si přinesla Zuzku. Jen se k ní přiblížila s tabletkou, Zuzka nabrala rychlost, utekla do obýváku a schovala se za gauč. Tak to schytala Míša. To je taky prima hérečka. Stála u dveří a křičela, že chce ven. No nedočkala se, hihi. Panička jí lapila. Sice nerad cestuju, ale docela se těším, až pojedu za rok zase na očkování a přivezu holkám pozdrav od paní doktorky:) Jenom mám strach, aby náhodou nejela na to očkování některá z holek a taky mi jako odvetu něco nepřivezly.

10. listopad 2009 21:54:43

Po ránu to vypadalo docela nadějně. Zdálo se, že snad i začne svítit sluníčko. Hned jak jsem se nasnídal, vyrzil jsem ven. Žádné velké horko sice nebylo, ale nepršelo a to bylo hlavní. Prošel jsem si všechny důležité trasy a šel jsem se domů zahřát. Prakticky celé dopoledne jsem strávil venku. V poledne jsem se vrátil, hajnul jsem si na polštářek a usnul jsem. Za chvíli mě probudil nějaký rachot. Jen ztěžka jsem otevřel oči, abych se porozhlédnul, co se děje. Zjistil jsem, že si Kikina hraje s myškou. Byla to šance na pořádnou bitvu, ale já nemohl. Byl jsem tak utahaný a ospalý, že jsem se znovu stočil do klubíčka a spal jsem dál. Když jsem se probudil, byla už tma. Docela bych si býval s holkama hrál, ale už je to nebavilo. Tentokráte byly zalezlé ony a spaly. Rozhodl jsem se, že půjdu ven. Jenomže dveře byly zavřené a panička mi klidně řekla, že už je pozdě a nikam mě nepustí. To mě docela mrzelo. Panička mi ale začala říkat jaký jsem šikovný kocourek, že to přece pochopím, že už je pozdě na nějaké pobíhání venku a začala mě vychvalovat. To já hrozně rád poslouchám. Usadil jsem se proto na škrabalo, poslouchal jsem paničku a nespustil z ní oči. Pak jsem si řekl, že má vlastně pravdu, že už bych stejně nikde nic v té tmě neviděl a že jsem přece šikula a ven tedy půjdu zase až zítra. Dal jsem se tedy do procvičování zpěvu. Procházel jsem se po chodbě a při tom si prozpěvoval. Pak jsem si lehnul na pelíšek a usnul jsem. Večer zase začala Kikina šílet. Lítala po bytě a hlavně děsně řádila v ložnici. Tak strašně moc jsem chtěl jít bláznit s ní, ale zase jsem byl děsně ospalý a nemohl jsem vůbec udržet oči otevřené. Snažil jsem se a za chvíli jsem se skutečně dokázal probudit a vyrazil jsem za Kikinou. Ale bylo už pozdě. Týna už měla dokonale rozvrtané postele a chystala se do pelíšku. Na moje útoky už neragovala. Byla to škoda. Dneska nám to vůbec nevyšlo, abychom se všichni společně proběhli. Tak snad zítra.
Jinak se mi dneska podařilo zjistit, kde páníčkové ukrývají ten balík pro nás. Jenomže panička tam zavřela dveře a mě se vůbec za celý den nepodařilo proklouznout tam za ní. Když už ale vím, kde se ta daná věc nachází, určitě si to ohlídám a doufám, že se mi to brzo podaří a vniknu tam.

9. listopad 2009 22:31:35

Po snídani jsem si stoupnul ke dveřím a chtěl jsem jít ven. Panička mi to rozmlouvala, že prý prší. Ale já se chtěl přesvědčit na vlastní oči, jestli mi nelže. Otevřela mi tedy dveře a já zjistil, že lhla. Sice bylo všude všechno mokré, ale už nepšelo. Tak jsem se usadil na balkóně, abych jí ukázal, že je tam hezky, ale dlouho mě to tam nebavilo a šel jsem zase domů. Nějak jsem si potřeboval vybít enrgii. A jako nejlepší nápad mi přišlo to, že proženu holky. Zuzka s Míšou nějak nejevily zájem. Když jsem se k nim přiblížil, maximálně na mě zasyčely a pokračovaly ve svém rozjímání. Zoto Kikina, ta měla energie taky přebytek. Tak jsem se začali spolu honit. Lítali jsem po celém bytě, až jsem doběhli do ložnice, a tam jsme začali lítat přes postele. Úplně jsme rozhrabali peřiny i polštáře jak jsme se jeden druhému schovávali. Panička z toho sice moc radosti neměla, protože musela jít znovu ustýlat, ale nás to náramně bavilo. Potom jsem si lehnul v obýváku na gauč a usnul jsem. V poledne jsem si řekl, že se zase na chvíli podívám ven. Moc dlouho jsem tam nebyl a panička už mě volala domů. Že prý zase budu muset hlídat. No dneska mi to ani moc nevadilo, protože venku byla děsná mlha, takže ležení na radiátoru a dívání se z okna (jestli nejdou zloději:)) pro mě bylo doce přijemné. Když se páníci vrátili, utíkal jsem ke dveřím, abych zjistil, jestli mi něco přivezli. Zaujal mě takový veliký balík a hned jsem se k němu rozeběhl. Jenomže panička byla rychlejší, balík mi před nosem sebrala a uklidila ho na místo, kam se nedostanu, se slovy, že to nesmím vidět, že to je překvapení na vánoce. To mě teda pěkně naštvalo, protože jsem to vidět chtěl. A klidně bych o vánocích dělal překvapeného, aby měla radost. Ale bohužel jsem to z ní nedostal. Sice si mě naladila šunčičkou, ale stejně mě to celý večer vrtá v hlavě a jen koumám, jak se k tomu balíku dostat, abych zjistil, co to je.

8. listopad 2009 19:34:52

Celé dopoledne jsem trávil v poklusu. Chtěl jsem totiž být co nejvíce venku, ale byla tam hrozná zima. Takže jsem vždycky na chvilku vyběhnul a zase jsem utíkal domů. Sednul jsem si na topení, abych se zahřál, přitom jsem se díval z okna, abych měl jasno jakým směrem se pak vydám, a když jsem si nabral teploučko i do zásoby, tak jsem vyběhnul. Během toho jsem se stihnul zúčasnit s holkama ochutnávky masíčka. Po poledni jsem ještě na chvilku šel ven. Když jsem se vrátil, zalehnul jsem v obýváku a celé odpoledne jsem spal. A myslím si, že až dopíšu deníček, vrátím se na mé místečko a budu ve spaní pokračovat. A jinak už se těším na noc. To už budu určitě dostatečně vyspinkaný a budu si hrát s těmi nejchrastivějšími hračkami a k tomu si taky něco pořádně od plic zazpívám.

7. listopad 2009 22:28:12

Dneska ráno jsem normálně zaspal. Páníci už vstávali a já si ještě vychrupoval na gauči na polštářku. No co, po těch včerejších nervech jsem měl právo pořádně si odpočinout. Jenom nerad jsem vstal a šel jsem si dát snídani. Pak nám panička otevřela ven. Jen jsem se prošel po dvoře a vrátil jsem se zpátky. Rovnou jsem utíkal na můj polštářek, lehnul jsem si a spal jsem dál. Teprve asi po hodině jsem byl konečně vyspinkaný, tak jak jsem potřeboval, a mohl jsem se vydat ven na delší pochůzku. Ale nebylo tam žádné horko, tak jsem se podíval, co je nového u sousedů a vrátil jsem se domů. Chvilku jsem si odpočinul a vyrazil jsem nanovo. Přinesl jsem paničce pár větviček, aby mi měla co házet a taky jsem měl moc práce. Když jsem se totiž šel ukázat měla zrovna panička v ruce takový klacek s třásničkama a vytírala podlahu. S tím jsem jí musel pomáhat a ty třásničky pořádně chytat, aby jí náhodou neutekly. Jinak jsem až na malé odpočívací přestávky byl venku až do tmy. Pak jsem se opět uložil na polštářek a vychutnával si teplo domova.

***********************************

dneska mi panička dala na naše stránky fotky a video z mojí včerejší cesty, tak pokud bude mít chuť, můžete se podívat
http://cicoun.webnode.cz/z-naseho-zivota/listopad-2009/

6. listopad 2009 19:23:47

Když jsem se ráno probudil, byla venku všude mlha hustá tak, že by se dala krájet. Jako by to předučovalo, že dnešní den se moc nevydaří. Už pár dní jsem trpěl nepřijemným pocitem, protože panička často mluvila o mém očkování. Nejdříve jsem si říkal, že je všechno dobré, že se nic neděje, a že jen to počasí na mě působí tak depresivně. Protože se mi venku nelíbilo, hrál jsem si doma. Když panička ustýlala postele, počkal jsem si dneska až bude mít hotovo a pak jsem za ní přiběhnul s větvičkou. Dali jsme se spolu do takového boje o tu ubouhou větev, že jsme postele zase tak rozvrtali (teda hlavně já), že panička musela ustlat znovu. Tím se má nálada zlepšila:) Chvíli jsem si ještě hrál, chvíli jsem honil holky, zkrátka obyčejný den jako každý druhý. Pak jsem vyskočil do okna a díval se do té mlhy, až jsem usnul.
Probudila mě až panička. Zajímalo mě, co dělá a tak jsem to šel omrknout. Na stole jsem objevil mojí "občanku" a panička měla rozebranou přepravku, dávala do ní čistou deku, a když mi k tomu začala říkat, že jsem šikovný, že to zvládnu, bylo mi jasné, co se děje. Za chvíli už byla i panička připravená a chtěla mě lapit a zavřít do té přepravky. Jenomže já se jí schoval. Vlezl jsem si v obýváku pod stůl a pro jistotu - aby mě opravdu neviděla - jsem schoval hlavu pod ubrus. Nevím jak je to možné, ale panička mě objevila, zajmula mě, násilně mě odvlekla a zavřela mě do té přepravky. To teda neměla dělat! Okamžitě jsem začal ječet a nadávat. Ale vůbec si z toho nic nedělala. Aby toho nebylo málo, naložila mě ještě do té plechovky před domem. Řval jsem ze všech sil. Plechovka se snažila překřičet nebo mě alespoň zastrašit vrčením, ale na mě neměla. Řval jsem tak silně, že to plechovka za chvíli vzdala, přestala vrčet a zůstala stát. Myslel jsem, že mám vyhráno, ale kdepak. Panička řekla, že jsme na místě, vynesla mě i s přepravkou ven a šli jsme směrem k ordinaci. Ještě jsem měl naději, že třeba bude mít paní doktorka dovolenou, ale neměla. Jen jsme vstoupili do čekárny, už nás volala dovnitř. Řekl jsem si, že se nedám. Taky jsem nechtěl paničku zklamat. Doma mě tak pracně narvala do té přepravky, že jsem si řekl, že jí ukážu, že mě tam nacpala dobře, a že ven prostě nevylezu. Tahala mě oběma rukama, paní doktorka držela pevně přepravku, ale odolával jsem. Už to vypadalo jako v pohádce o veliké řepě, že si budou muset zavolat někoho na pomoc, ale pak jsem na chviličku zaváhal, tošku jsem povolil a než jsem se nadál, byl jsem venku. Začal jsem znovu křičet a nadávat. Jenomže paní doktorce to bylo jedno, vůbec nic si z toho nedělala. A ještě klidně řekla paničce, že je dobře, že mi nerozumí, co říkám, protože to asi nic hezkého nebude. No jasně, že nebylo. Pak mě začala ohmatávat a koukala mi do tlamičky a dokonce mi měřila teplotu. No měl jsem toho plné zuby. Byl jsem rád, že je po všem a chtěl jsem se schovat zpátky do přepravky, jenomže to nejhorší mě ještě čekalo. Přinesla si na mě injekci a píchla mě. Pak už jsem jí ale doopravdy utekl do přepravky a pokračoval v nadávání. Při zpáteční cestě zastavili ještě páníci na nákup. Moje panička ale zůstala se mnou v autě, a protože auto nevrčelo a já měl klid, že tam jsme s paničkou spolu, docela hezky jsem tam odpočíval a skoro jsem usnul. Když auto začalo zase vrčet, začal jsem taky křičet, aby si nemyslelo, že je lepší. Za chvilku jsme ale byli doma. Panička mě vypustila z přepravky (vrátila jí Zuzce, která na ní už netrpělivě čekala) a já měl konečně klid. Dostal jsem ochutnat šunčičku. Tím si to panička docela vyžehlila, takže teď už jsem naprosto spokojený kocourek.

5. listopad 2009 19:47:58

Ráno jsem nevěřil svým očím. Ono svítilo sluníčko. Panička si bláhově myslela, jak se nasnídám a půjdu ven. Ale coapak jsem měl čas, zdržovat se nějakým jídlem? Vůbec ne. Rovnou jsem utíkal ke dveřím a jídla na mističce jsem si ani nevšiml. Teda všimnul jsem si ho, protože jsem ho tlapkou jakoby zahrabal, aby panička viděla, že teď opravdu jíst nehodlám. Pustila mě tedy na balkon. Jenomže... zrovna tak jako sluníčko lákalo ven mě, vykákalo i vetřelce - cizího kocoura, kterého se bojím. Nezbývalo mi nic jiného než zůstat sedět na balkoně. Naštěstí mě panička zachránila. Přišla za mnou a jak jí kocour viděl, utíkal pryč. Tím pádem jsem měl vyhráno a mohl jsem vyrazit. Skočil jsem na dvorek a rovnou jsem utíkal za plot zjistit, co je tam nového. Až teprve když jsem si prohlédnul to nejnutnější, šel jsem se domů nasnídat. Abych o nic nepřišel, strávil jsem skoro celý den na plotě nebo na střeše a rozhlížel jsem se, co je v okolí nového. Domů jsem se chodil jenom ukázat a napapat a odpoledne jsem taky paničce přinesl pár větviček pro radost. Teď už jsem docela utahaný, takže odpočívám na modrém polštářku. Počkám si na tyčinku a pak už budu určitě spinkat.

4. listopad 2009 22:17:06

Ráno jsem se rozhodl, že ať je počasí jaké chcce, já už to doma nevydržím a prostě půjdu ven. Stoupnul jsem se ke dveřím a mňoukáním přivolal paničku, aby mě tam pustila. Vymlouvala mě to, ale nenechal jsem se přesvědčit. Tak mě tedy pustila na balkon. Už ve dveřích jsem si začal nadávat, co jsem to měl za nápad, ale řekl jsem si, že teda paničce neukážu, že to vzdávám a vlezl jsem do té zimy. Vítr foukal, až mě skoro porazil, a lilo jako z konve. Rychle jsem se schoval do boudičky. Máme tam ze všech stran přidělanou deku a na jednom boku je uvolněná. Vlezl jsem si za ní, abych byl alespoň trochu schovaný a dobré dvě až tři minuty to tam vydržel. Pak už jsem ale uháněl domů do teploučka. Panička nemohla mít zas takové řeči, že mi to říkala a podobně, protože venku jsem BYL. Když jsem se trochu zahřál, tak jsem sháněl, co bych tak mohl dělat. První, co mě napadlo, byly holky. Hned jsem se rozeběhnul za Zuzkou. Ta pelášila! V kuchyni zapadla pomalu až za mikrovlnu. Tak jsem vyskočil nahoru za ní. Sice na mě syčela, ale já jí mlátil a nedal jsem se. Kdyby bývala nepřišla panička, tak jsem Zuzku přepral. Jenomže tradičně ženské drží při sobě, takže zase ten špatný jsem byl já a pořádně jsem to schytal. Nechal jsem teda Zuzku být a vrhnul jsem se za Kristýnou. Když jsem ale viděl, že jí jde panička taky na pomoc, vzdal jsem boj a raději jsem se zcela nenápadně odešel dívat z okna. Tam jsem i usnul. Když jsem se kolem poledne probudil, nevěřil jsem svým očím - svítilo sluníčko. Rychle jsem šel ven. Ani vítr už nefoukal, takže tam bylo docela fajn. Až na to, že všechno bylo mokré a jak jsem se prošel po zahrádce, byl jsem promáčený na kost. Šel jsem domů, aby mi panička vysušila kožíšek. Zabalila mě do ručníku a já si lebedil u ní v náručí. S přimhouřenýma očima jsem předl a vychtnával si to. Pak mě ale postavila na gauč a začala mi tím ručníkem vytřepávat vodu z kožíšku, protože jsem byl opravdu hodně mokrý. To už se mi teda nelíbilo ani trochu. Vrčel jsem na ní, škubal jsem se a byl jsem vzteky bez sebe. A pannička místo aby mě nechala být, tak mi ještě navrh řekla, že je vidět, že už mi asi neúčinkuje injekce proti vzteklině, a že je moc dobře, že už brzo pojedu na další. Tse to si tak nechám líbit!

3. listopad 2009 19:11:09

Dneska ráno jsem vůbec nejevil zájem, že bych chtěl jít ven. A vlastně ani holky se nehrnuly ke dveřím. Nasnídali jsme se a různě jsme se procházeli po bytě, až si panička myslela, jestli náhodou nejsme nemocní, když nechceme vem. No ale po včerejším celodenním dešti se není čemu divit, že nás to tam vůbec netáhlo. Chvíli jsme běhali po bytě, teda spíš něž běhali by se dalo řícet, že jsme lítali jako stádo divokých koní. Honili jsme se všichni čtyři. Aby toho nebylo málo, přidala se k nám i panička. Chvíli nám házela cinkací kuličku. Na to se holky moc nechytly, ale zato já. Mě se to moc líbilo. Pak přinesla panička myšku na klíček, aby se prý zapojily i holky. To už na ně teda zapůsobilo. Myška běhala po kuchyni a my na ní všichni číhali. Když šla panička ustlat, šel jsem jí zase pomáhat. Myslel jsem si, že bychom se mohli zase trochu poprat. Když jsem ale došel do ložnice, všimnul jsem si, že je pod peřinou moje plyšová opice. Byla celá schovaná a koukal jí jen ocásek, se kterým panička hýbala. Číhal jsem na něj a už už jsem se chystal k útoku. Panička ale opici rychle scchovala pod peřinu a než jsem se přiblížil, vykočila opice na mě. Fuj, já se tak strašně lekl, že jsem vyskočil snad až ke stropu. Ale nemohl jsem si to nechat líbit. Takže nejdřív jsem se pustil do paničky a pořádně se s ní popral a pak jsem se pustil i do opice. Tolik bitev najednou mě docela vyčerpalo, takže jsem si vyskočil na okno, chvilku jsem se díval ven a za okamžik už jsem spal. Odpoledne jsem se šel podívat ven, aby se neřeklo. Vydal jsem se k sousedům, prošel jsem se pod nějakým keřem a domů jsem se vrátil promáčený až na kost. Alepoň mi musela panička vysušit kožíšek:) Teď už jsem uložený na modrém polštářku a netrpělivě očekávám osm hodin, abych už konečně dostal tyčinkuuu!

2. listopad 2009 19:19:48

Dneska ráno jsem se vzbudil a páníci samozřejmě ještě spali. Dal jsem se do zpěvu, ale musel jsem být ostražitý, aby mě panička nepřekvapila s tou její krabičkou a nechtěla mě natáčet. Dopadlo to dobře. Panička nepřišla, ale zase na druhou stranu mi to přišlo docela divný, proč nejde. Tak jsem se šel podívat. A zjistil jsem, že na mě čeká s krabičkou v posteli, tak jsem okamžitě přestal zpívat. Protože jsem se hrozně nudil, trochu jsem se porozhlédnul a objevil jsem na stolku takovou krabičku a z ní čouhal bílý papírek. Vyskočil jsem nahoru a šel to prozkoumat. Docela mě to zaujalo. Chvilku jsem na to s tlapkou dorážel, papírek jsem trochu prokousal a zase jsem odešel. Když to panička zjistila, tak řekla, že se máme na co těšit, jestli budu jako moje starší sestra Mindička. Ta totiž ještě před tím, než se odstěhovala, každý kapesník, který našla sebrala a rozškubala na kousky. Na to jsem zatím nepřišel, ale jak se znám určitě k tomu časem taky dojde.
Když jsem se nasnídal chtěl jsem jít ven. Panička nás všechny pustila na balkon, ale okamžitě jsme se všichni vrátili, protože lilo jako z konve. Pak jsem šel paničce pomáhat ustlat postel a pěkně jsme se při tom vyřádili. Jenomže mě pořád vrtalo v hlavě, že musím jít ven a začal jsem vyzívavě koukat na dveře. Tak mi šla panička otevřít dveře na dvorek. Zjistil jsem, že je tam pořád stejná zima a pořád prší. A už na schodech jsem jí předběhnul, jak jsem hnal domů. Když panička viděla, že se vracím, otočila se a šla zase zavřít dveře. Jenomže já myslel, že jde se mnou ven, tak jsem to otočil a vyběhnul jsem jí na dvorek. Ona mě přemlouvala, abych se vrátil do teploučka, ale kdepak. Jenomže nastala zrada. Místo aby mě panička prosila abych šel domů, zavřela dveře a nechala mě venku. Z okna se mi smála, že jsem tam zůstal. Naštěstí mě tam nechala jenom malou chviličku a hned mě zase pustila domů. Vrátil jsem se do pěkné divočiny. Holky už lítaly, tak jsem se hned přidal k nim. Když jsme se proběhli, zalehnul jsem a až do odpoledne jsem spal. Odpoledne jsem se sebral a šel se podívat do mého bytu do přízemí. Tam jsem se uložil na křesílko a pokračoval ve spaní. Před chvílí mě probudil hlad a tak jsem šel domů na večeři. Panička mi nandala kapsičku a hned mi jí vyčetla, co to mám za byt, když tam nemám nic k snědku a chodím se stravovat okolo. Mě to ale bylo fuk, najedl jsem se a zase jsem odešel.
Teď už jsem ale zpátky. Paničce dodiktuju deníček, počkám si na tyčinku a pak se uvidí.

1. listopad 2009 19:25:31

Dneska mi panička řekla, že se snad vracím do dětství. No možná na tom něco bude, protože jsem si vzpomněl na věci, které mě bavily naposledy, když jsem byl ještě hooodně malý. Ráno jsem vyrazil ven. Jenomže jsem zjistil, že je tam opět děsná zima. Takže jsem byl během pěti minut zpátky. Vyskočil jsem si na okno a sledoval jsem dění hezky za sklem v teploučku. Pak jsem se přidal k holkám a pomáhali jsme paničce vařit. Mě teda to vaření zas až tak moc nebaví, ale když jsem viděl, že by za to mohlo být masíčko, šel jsem taky pomáhat. Když jsme se "nasvačili", začal jsem bloumat po bytě a nevěděl jsem co dělat. Potom jsem uviděl paničku, jak u dřezu točí vodu. A v tom jsem si vzpomněl, jaké to bývalo pěkné sedět a koukat na tekoucí vodičku. Hned jsem si vyskočil na kredenc a usadil jsem se u kohoutku. Chvíli jsem vodičku pozoroval, chvíli jsem jí chytal tlapičkou a dokonce jsem se i nabumbal. Byl jsem celý zmáčený. Z paciček mi kapala voda a dokonce jsem si namočil i ouška. A panička dělala jako by nic. Vůbec jí nenapadlo, aby mi vysušila kožíšek. Když běhám venku a namočím se, to mě hned suší, ale dneska nic:( Ale ono to nevadilo. Stejně jsem odtamtud šel rovnou na topení a tam jsem se krásně vysušil i nahřál. Odpoledne jsem udělal ještě jeden pokus a šel jsem ven. Zima byla ale stále stejná. Řekl jsem si, že tohle nemám zapotřebí a šel jsem zase domů. Blombal jsem po bytě a nevěděl jsem čeho se chytit. Panička mi přinesla myšku a chvíli jsme si spolu hráli, dokonce se k nám přidala i Zuzka. Když už nás to nebavilo, vzala mě panička a chovala mě (teda nechovala - zahřívala - já se totiž nechovám!!) Stoupla si se mnou k oknu a než se stačila rozkoukat, chytil jsem se za záclonu a vyšplhal jsem až ke stropu. To zase bylo řečí, že prý tam bodou díry, protože jsem už "metráček" a ne malé koťátko. Ale to není pravda. Záclona to přežila naprosto bez úhony. A kdyby náhodou se na ní nějaká dírka udělala, tak by to stejně nebyla vina moje, ale paničky, protože mě tahala za zadek dolů:)

31. říjen 2009 22:32:08

Dneska ráno, ještě byla tma jsem opět začal zkoušet své pěvecké umění. Ale vůbec jsem neslyšel žádné pšš, pšš. Najednou v obýváku stála panička s tou její krabičkou a asi si mě chtěla nafilmovat. Né snad, že by mi to neudělalo dobře. To mě tak napadlo, když to chce natáčet, že se jí to asi moc líbí. Ale na to natáčení musí být dva. Jeden co bude točit, teda panička, ta byla skutečně připravená a druhý co bude dělat opičky. To jsem měl být já. Ani náhodou. Ani jeden hlásek jsem ze sebe nevydal, natož pak árii, to určitě. Počkal jsem si až odešla a pak jsem to rozjel. Ale to už jsem tam byl sám a nikdo mě nepozoroval.
Po snídani jsem vyrazil ven. To jsem se ale lekl, když jsem zjistil jaká je venku zima. Žádné pochůzky se nekonaly a já běžel domů. Hezky jsem si vyskočil v obýváku na topení a na tu zimu koukal z okna. To bylo docela příjemné, topení mě hezky hřálo a netrvalo to dlouho a už jsem spinkal. Když jsem se probral, šel jsem se znovu mrknout ven, jestli už ta zima je pryč, ale kdepak. Tak jsem se zase vrátil domů. Jenomže jsem měl obsazený můj krásný modrý polštářek. Míšanice na něm chrupala a já nevěděl, jak jí z něho dostat pryč. Ani se nehnula. Tak jsem se sebral a šel jsem dolů do mého bytu. Hezky jsem se tam uložil v obýváku na gauči na polštářek a byl jsem spokojený. Odpoledne tam za mnou přišly obě paničky. Ono se jim asi po mě stýskalo, ale to je dobře, alespoň vidí jak já trpím, když mě ujedou. Později odešly a já šel za nima. Pořád jsem bloumal od pelíšku k polštářku a zrovna tam, kam jsem chtěl, tak bylo obsazeno. Ta Míša tam pořád spí, ta se snad za celý den ani nepohnula. No možná, že jo, ale to jsem zase nebyl doma já. Najednou mi svitla malá naděje. Panička se šikovala že půjde koukat na televizi. No a měl jsem vyhráno. Ta její krásná pojízdná židle byla volná. Když jí televize skončila, tak se vrátila a já chudák nešťastnej zase neměl kam to svý tělo složit. Obcházel jsem zase všechny pelíšky a zase nic. Chvilku mi to trvalo a nakonec jsem ho našel. Tunel byl volný. Tak jsem tam zalezl a už se z něho ani nehnu, protože ty naše holky by mi ho určitě obsadily.

30. říjen 2009 22:40:47

Dneska hned po snídani jsem vyrazil ven. Bylo tam nádherně, sluníčko svítilo. Musel jsem zase absolvovat všechny své pochůzky. Nejdříve vše prohlédnou u nás na dvorku, potom k sousedům za plot a při zpáteční cestě jsem ještě mrknul na ty špačky u druhých sousedů. Nejhorší je, že jsou hrozně vysoko. Chvilku jsem je pozoroval a pak jsem to vzdal. Běžel jsem domů. Vyběhnul jsem na balkon a odtud na střechu. To špaškové koukali, byl jsem totiž ještě výš než oni, ale zase moc daleko. Ze střechy jsem to vzal zpátky na balkon, skočil jsem na stříšku a na dvoreček. To se mi tak zalíbilo, že jsem se otočil, letěl domů, prolítnul kuchyní rovnou na balkon a hup a už jsem byl na dvorku. Toto jsem opakoval několikrát za sebou. Panička, když už jsem šel asi po páté si začala ťukat na hlavu, jestli prý jsem se nezbláznil. No to je jasný, že né. To fakt bylo pěkné. Pak jsem zůstal na balkoně a tam sem si lehnul. Krásně tam na mě svítilo sluníčko a jak hřálo. V tom tam přišla panička a začala mě obtěžovat. No mě to tak rozčílilo, jeden nemá chvilku klidu. Já chtěl odpočívat a nahřívat si kožíšek. Musel jsem se s ní poprat a když už jsem jí měl dost, tak jsem jí kousnul a měla to. Ta ječela, ale doře jí tak, nemá si začínat. Odpoledne jsem si řekl, že si taky musím odpočinout. Když jsem zjistil, že dole v bytě je otevřeno, tak jsem se tam uložil. Přece jenom jsem tam byl sám a hlavně panička tam nebyla, protože by mě určitě zase pošťuchovala. Když jsem se vyspinkal tak jsem se šel na ní podívat. Chvilku jsme si spolu pohráli a zase jsem se tam vrátil. Celý večer jsem tam byl. To je pocit, mít celý byt sám pro sebe. Jen jsem si večer odběhnul pro mojí tyčinku a zase hurá zpátky. Pak tam ale panička pro mě přišla a zavřela mi dveře. Tak už jsem zase doma na pelíšku a diktuju jí deníček. Až to napíšeme tak asi už budu spinkat, abych brzy ráno, když všichni spí mohl zase trénovat ty svoje árie. To je nejvhodnější doba, všude je ticho a krásně se to rozléhá.

29. říjen 2009 22:39:42

Dneska mě panička hned po ránu zkazila náladu a řekl jsem si, že za to co mi provedla už nikomu z páníčků nebudu nikdy s ničím pomáhat. Když jsem se vyspinkal, rychle jsem snědl snídani a vyrazil jsem ven. Proběhnul jsem se po okolí a šel jsem se domů ukázat. V kuchyni jsem se potkal s Kristýnkou. Ta měla njakou divokou náladu, takže jsem si nemohl nechat ujít příležitost a pořádně jsme se spolu začali honit. Panička toho využila, zavřela dveře na dvorek i na balkon, a když jsem chtěl jít zase ven, oznámila mi, že už tam jít nemůžu, že zase pojedou pryč a my budeme muset hlídat. To mě teda pěkně naštvalo. Já hlupák paničce v neděli tak pomáhal, když dávala větvičky a travičky do květináčů, aby to měla pořádně udělané. A páníci to všechno naložili do auta a řekli nám, že to musí odvézt na hřbitov až někam hodně daleko a my chudáci museli být zavření doma. Takže ode dneška už nebudu pomáhat vůbec s ničím. Kdybych byl býval paničce nopomohl, tak se jí to nepovedlo nebo by to nestila a mohli být všichni doma a já mohl běhat venku.
Odpoledne jsem na páníky čekal v okně, protože už se mi opravdu hodně stýskalo. To bylo něco, když jsem viděl, že u domu zastavilo auto a poznal jsem, že v něm jsou páníčkové. Celý jsem se začal kroutit a otírat o sklo. Pak jsem si ale řekl, že musím zatnout zuby a vůbec nedat radost najevo. Ať panička vidí, že udělala chybu a já se na ní práven zlobím. Hned jsem utíkal na dvoreček. Panička ještě za mnou volala, abych se přišel podívat, co nám přivezli, ale já neragoval. Vůůůbec jsem neslyšel. Byl jsem zvědavý, ale vydržel jsem to. Domů jsem dorazil až asi za půl hodiny. Panička mě hned začala podstrojovat šunčičku. Tůdle nůdle, ať si jí sní, když si jí koupila, protože já jí teda nechci! (i když chuť jsem na ní měl - a velikou). Jenomže panička místo aby mě začala litovat, že mi snad něco je, když nemůžu papat, tak mi skoro vynadala. Klidně si dovolila mě říct, jaký jsem opičák, že kvůli mě jeli takovou dálku, aby mi mohli koupit tuhle dobroučkou šunčičku a já dělám fóry, a že kdyby to věděli, tak tam vůbec nejezdili, ale že si řekli, že pro Honzíčka to přece udělat musí...no hučela do mě, že jsem získal pocit, že kdyby mě nechtěli koupit tu šunku, tak vůbec nakoupit nejeli a už by byli bývali dávno doma. Úplně jsem přehlédnul ty ostatní tašky a řekl jsem si, že když jeli extra speciálně pro šunčičku jenom pro mě, tak jí musím ochutnat. Zasednul jsem k ní a spapal jí. Pak jsem zběžně prohlédnul tašky, a když jsem zjistil, že kromě našich kapsiček, na které jsem momentálně neměl chuť, tam nic podstatného není, tak jsem vyrazil ven. Měl jsem co dohánět, když jsem tam celý den nebyl. Navíc je teď brzo tma, takže jsem musel pořádně lítat, abych stačil všechno prozkoumat. Večer jsem se úplně sám a dobrovolně vrátil domů, uložil jsem se na polštářek na gauči a spinakl jsem. Pak mě panička probudila na tyčinku. Když jsem jí snědl, vrátil jsem se na polštářek a chytal se zase ke spánku. Vtom ale paničkám začínal v televizi seriál. Protože jsem takový hudebně nadaný, tak jsem si vyslechl úvodní písníčku. Ta se mi líbila, vůbec jsem nemohl odtrhnout oči od obrazovky. Když jí dohráli, tak jsem se ale už stočil do klubíčka, protože to ostaní mě už nezajímalo, a spikal jsem.

28. říjen 2009 23:15:19

Dneska ráno jsem se dal opět do zpěvu. Ale páníci spali nějak tvrdě, protože se ani neozývalo to obvyklé pššššt. To mě docela vyvedlo z míry a musím uznat, že mi to i chybělo. Tak jsem se šel podívat na paničku zblízka. Skočil jsem k ní do postele a to jí konečně probralo. Když jsem viděl, že už trochu vnímá, utekl jsem pryč. A aby z toho taky něco měla, tak jsem jí ještě chvilku zazpíval. Pak jsem si ale všimnul, že na stole leží dvě tužky a ještě taková malá pastelka. Ty jsem nemohl nechat v klidu. Vyskočil jsem tam za nimi a začal je po stole kutálet. To paničku probralo ještě víc. Když jsem se pak ještě prošel po klávesnici, tak si dokonce sedla a snažila se mě vyhnat. Poslechnul jsem jí, ale cestou jsem ještě stačil v rychlosti strčit tlapkou do jedné tužky a schodil si jí na zem. A pak už jsem zdrhal, až jsem porazil na stole kalendář. Panička začala nadávat a já byl spokojený. Nespala a mě svitla naděje, ža bude vstávat a pustí mě ven. Ale kdepak. Za chvíli už nereagovala zase na nic. Tak mi nezbývalo než čekat, až vstane někdo sám a dobrovolně. Když jsem se dočkal nabaštil jsem se a vyrazil jsem ven. Celé dopoledne jsem měl o zábavu postaráno. U sousedů na ořechu se totiž usadilo hejno špačků a já měl plnou hlavu toho, jak se k nim dostat. Jediná možná cesta ke stromu je totiž přes sousedovic dvorek, kde běhá velký pes. A to bych si teda netroufnul. A navíc, já stejně neumím šplhat po stomě. Ach jo, tak z toho nic nebylo. Ani jednoho špačka nenapadlo, že přiletí za mnou. Odpoledne už mi to číhání nebavilo. Raději jsem si hrál a honil jsem se s Míšou. A pak jsem šel spát. Najednou za mnou přišla panička, vzbudila mě, posadila si mě na klín a začala mi čistit ouška. Fuj, to byl děs. Jen co mě pustila, utekl jsem dolu na chodbu, hajnul jsem si na okno a vůbec s ní nemluvil. Domů jsem se vrátil až před osmou hodinou, protože jsem musel na tyčinku, aby se na mě náhodou nezapomnělo. Pak už jsem se uložil na gauči a celý večer jsem spal. A myslím, že až dopíšu deníček, půjdu pokračovat.

27. říjen 2009 21:41:27

Dneska ráno jsem měl radost, protože obě paničky vstávaly ještě dřív než je u mě zvykem začít zpívat. Těšil jsem se, jak mě pustí ven a budu běhat za tmy nejen večer, ale i ráno. Holky hned taky vstaly a jak jsme všichni měli dobrou náladu, začali jsme se honit po bytě. Jenomže paničky se sebraly a utekly nám pryč. Hned jsem vyskočil na okno, abych jim mohl zamávat a chvíli jsem tam zůstal sedět. Myslel jsem si, že se mi vrátí, ale stále nešly. Už bylo vidět a paničky stále nikde. Ještěže alespoň páníček zůstal s námi doma. Otevřel nám na dvoreček a mohl jsem vyrazit na průzkum. Ale moc mě to nebavilo. Každou chvíli jsem se šel podívat domů, jestli už se panička nevrátila. Odpoledne jsem se na chvíli usadil do okna a pak jsem si hajnul na polštářek na gauči a spinkal jsem. Už byla tma, když se paničky vrátily. Byl jsem hrozně rád. Pořádně jsme se spolu přivítali, a když jsem objevl, že je v tačce šunčička, byl jsem na vrcholu blaha. Sotva byly chvilku doma, už se šly usadit k televizi, protože prý dávají zase seriál. Ony jsou totiž zvyklé sledovat jeden seriál a druhý si přitom nahrávat. Jenomže to ještě nevěděly, co jsme pro ně přichystaly. Jak jsme se honily, přeběhli jsme přes ovladač od DVD a pár tlačítek na něm stiskli..a ono to klaplo. Večer si panička vzala ovladač do ruky a chystala se nahrávat, jenomže jak DVD pustila, objevila se na obrazovce černá tma a k tomu ještě vzkaz, že je bez signálu. Pátrala po příčině, prohlížela kabely, protože si myslela že jsme třeba při naší honičce o nějaký zavadili, ale na nic nepřišla. Už se smířily s tím, že se podívají jenom na jeden a druhý si pustí pak na internetu. No a pak panička něco stiskla a dozvěděla se, co jsme udělali. Přepli jsme totiž vysílání z digitálního na analogové a ono to nefungovalo:) Těšili jsme se, že se celý večer budeme jenom honit a nakonec z toho nebylo nic. No ony stejně byly nějaké utahané, tak jsem si řekl, že je nechám do zítřka, ale zítra ať se těší - určitě zase nanesu spoustu větviček:)

26. říjen 2009 19:29:09

Dneska ráno, asi tak kolem páté hodiny jsem si zase začal prozpěvovat. Najednou jsem uslyšel takový zvláštní zvuk, jako by pípnutí. Tak poslouchám a znovu. Už jsem myslel, že snad páníci mi k tomu zpěvu obstarali i nějakou muziku. V tom přišla panička. Tentokrát jsem jí snad ani já nevzbudil, no určitě né já, to by nevstávala, ale to pípání. Poslouchala co to je a najednou na to přišla. Mobil hlásil, že má slabou baterii. Tak ho dala nabíjet a bylo po pípání. Už jsem si myslel, že budu moci vyrazit ven, ale kdepak, panička mi řekla ať koukám ještě spát a šla také.
Konečně jsem se dočkal, ale to bylo za hezky dlouho. Vyrazil jsem na dvoreček. Jenomže po ránu byla mlha a jak padala tak bylo všechno mokré. Samozřejmě i já. Přiběhnul jsem domů. Panička tam má připravený na to moje sušení pro mě ručník. Zabalila mě do něj a pěkně sušila. Musím jenom připomenout, kdyby snad si někdo myslel, že jsem se choval, tak to teda ne, chování já nemám rád. Tohleto je důležité pro moje zdraví a je to opravdu jenom sušení a zahřívání. Tato akce se opakovala po ránu asi třikrát. Potom už sluníčko to mokro vysušilo a bylo to fajn. Celé dopoledne jsem byl venku. Přes poledne jsem si odběhl domů na můj modrý polštářek, byl totiž volný, tam jsem si lehl a usnul. Když jsem se vyspinkal běžel jsem zase na dvoreček. To bylo prima. Páníček tam ryl na zahrádce, tak jsem mu musel pomáhat. Najednou jsem uviděl krásnou větvičku. Chytil jsem jí a letěl za paničkou. Ta byla ráda. Zase mi jí házela, já jí aportoval. No a aby toho nebylo málo, tak panička vzala tu její krabičku a že prý si mě natočí. Toho už mám ale fakt dost. Já se fotit nechci. Ale abych měl klid, tak jsem to pro ní vydržel. Natočila si mě jak chci aby mi tu větvičku hodila, pak letím po schodech za ní a nakonec to nejlepší, nesu jí paničce zpátky. Tak doufám, že zase budu mít na hodně dlouho od toho focení pokoj. Pak jsem ještě šel ven, prohnal jsem Míšu a moc to tam bylo pěkné. Najednou se udělala veliká tma. A já byl ještě venku. To už se mi nestalo ani nepamatuji. Byl jsem na sebe patřičně hrdý, protože jsem si myslel, že už musí být alespoň půlnoc. No a když jsem přišel domů, tak bylo na hodinách čtvrt na sedm a bylo po radosti. Je mi ale krásně. Teď odpočívám na pelíšku, jsem už docela utahaný, ale musíme dopsat s paničkou deníček. Potom ještě bude to nejdůležitější. No přece "Honzíku sedni a popros", no jasně t y č i n k a. A pak už budu opravdu spinkat.

25. říjen 2009 21:33:14

Dneska ráno jsme zase ukázali páníkům, co dovedeme. Já samozřejmě jako vždy zpíval na celé kolo, ale dneska nezůstaly pozadu ani holky. Přemlouval jsem je, aby mi dělaly sboristky, ale to se jim nechtělo. Zato se chtěly honit, a to taky nebylo vůbec k zahození. Lítali jsme po celém bytě jen to svištělo. Každou chvíli jsme někam vyskočili nebo někde zproudka zabrdili a hlavně jsem neustále probíhali tunelem a cinkali s kuličkama, které jsou na něm přidělané. Páníci nadávali, ale nic platné jim to nebylo. Když konečně uznali, že v tomhle rachotu se nedá spát a vstali, nasnídal jsem se a utíkal jsem ven. Šel jsem se podívat k sousedům a chvilku jsem se tam zdržel. A už zase panička stála u plotu a volala na celou ves, abych šel domů. To je zase ostudy. Už vidím jak se mi zítra bude sousedovic Micka posmívat.
Po obědě jsem si chvilku schrupnul. Probudil jsem se akorát včas. Páníci totiž odcházeli na dvorek. Přece bych nemohl zůstat doma. Byl jsem zvědavý, co se zase bude dít a s čím budu muset zase pomáhat, aby to vůbec zvládli. A to jsem valil oči. Panička si nanesla na stůl větvičky ze smrku a nejrůznější trávy a bodláky a začala to skládat do květníku. To mě teda hodně bavilo. Co já jsem se těch trav nachytal:) Druhá panička mě lákala, abych šel s ní na zahrádku, že ještě vytáhneme kytičky, které tam zbyly, ale kdepak. Dneska mě nenachytala. Dneska jsem na to neměl čas. Jediná Míša dokázala odpoutat mojí pozornost, když se chtěla honit. Ale stejně jsem jí každou chvilku utekl a šel se na ty trávy alespoň podívat. A dokonce jsem jednu dostal a pyšně jí nosil v tlamce po dvoře.
Když bylo hotovo, šli jsme domů. Já se šel ještě proběhnout, ale zarazilo mě, že je ještě málo hodin, ale už je taková tma. Tak jsem šel raději domů, abych se náhodou v té tmě neztratil. Teď už se mi chce hrozně moc spinkat, takže jdu na to, abych byl časně zrána svěží:)

24. říjen 2009 19:33:37

Ráno svítilo sluníčko, tak jsem vyrazil ven. Během dopoledne jsem ale musel chodit domů, jednak abych neprošvihnul masíčko, když se vařilo, a pak taky aby mi panička nechodila ven dělat ostudu. Když se totiž nepřijdu ukázat, tak už vyběhne ven a volá mě. Copak si o tom asi můžou myslet kočky a kocouři v okolí? Tak tomu raději předcházím a chodím se pravidelně ukazovat. Po obědě šla panička pověsit na balkon prádlo, tak jsem jí šel pomáhat. Hned jsem si obhlédnul střechu, a když jsme měli hotovo, vyskočil jsem nahoru a šel jsem se tam podívat. Za chvilku jsem se vrátil, uložil jsem se na polštářku na gauči a spal jsem až do tmy. Pak jsem se šel proběhnout ještě ven. Jenomže už bylo pozdě a během chvilky pro mě panička přišla, jestli už nechci jít domů. No jasně, že jsem nechtěl. Utekl jsem jí na zahrádku a alespoň chvilku tam ještě zůstal. Když pro mě ale přišla podruhé, raději jsem nepokoušel její nervy a pokorně jsem šel. Trochu jsem se napapal a uložil se na gauči. Schrupnul jsem si, teď nadiktuju paničce deníček a budu spinkat dál. Jenom jsem zvědavý, co budou páníčkové říkat v noci, až budu vyspinkaný a budu si chtít trochu zazpívat. To zase bude řečí. No ale je to jejich chyba, že se během dne neprospí jako já:)

23. říjen 2009 18:27:32

Dneska u mě není nového nic. Teda abych to upřesnil, nějaká novinka by se třeba našla, ale panička mi jí nemůže napsat, protože jí to neřeknu, jelikož s ní nemluvím. Ráno jsem se totiž šel po snídani proběhnout. Byl jsem venku sotva půl hodiny a panička už mě volala, abych šel domů. Protože jsem hodný a poslušný kluk, hned jsem utíkal. A to jsem neměl dělat. Dozvěděl jsem se, že páníčkové pojedou pryč a mě čeká opět nedobrovolné hlídání. To mě teda pěkně štvalo. Venku totiž bylo krásně, sluníčko svítilo a jak jsem se na něj díval z okna, tak skrz to sklo i krásně hřálo. Panička mě sice před odjezdem utěšovala, že se mi brzo vrátí, že jedou jen nakoupit. Myslím si, že mi ale pěkně lhala. Včera šla taky nakoupit a byla za pět minut zpátky. Dneska jeli dokonce autem a místo, aby byli doma ještě dříve, tak se vrátili až odpoledne. Hned jak přijeli, otevřeli mi dveře na dvoreček a já se mohl jít konečně proběhnout. Jenomže nevím teda jak to udělali a na jakém divném nákupu byli, protože přivezli kromě těch tašek, které jsem zběžně prohlédnul, i velký černý mrak, který zakryl sluníčko. Venku to teda už za moc nestálo. Stejně jsem se ale nemohl nikam vypravit, protože obsah těch tašek mi vrtal v hlavě a zvědavost, jestli je tam něco dobrého pro mě, byla silnější než potřeba prozkoumat okolí. V rychlosti jsem proběhnul zahrádku a utíkal domů. Udělal jsem dobře, protože byla šunčička. Když jsem jí pořádně ochutnal, šel jsem tedy na větší pochůzku. V hlavě jsem ale stále měl, že se nesmím příliš vzdalovat, protože jedna taška nádherně voněla, tak abych náhodou o něco důležitého nepřišel. A zase se proti mě páníci spikli. Procházel jsem se jenom po zahrádce. Vtom někdo zazvonil a úplně cizí pán šel na NÁŠ dvoreček. Rychle jsem se utíkal schovat za skleník, aby mě neviděl. Páníci se s ním určitě schválně domluvili, abych utekl za plot. Jenomže ta vůně mě stále vrtala v hlavě, a tak místo za plot jsem se rozeběhl domů, utekl jsem nahoru do kuchyně, tam jsem se schoval pod stůl a ze všech sil jsem vrčel. Myslím, že ten pán měl ze mě strach, protože za chvíli raději odešel. Když byl klid, mohl jsem ještě vyrazit ven. Doma se nic zvláštního nedělo, do večeře bylo času dost, a tak jsem šel proběhnout zahrádku. Za nedlouho mě panička volala. Sice ve mě byla malá dušička, protože jsem měl strach, že mi zase utečou a nechají mě doma zavřeného, ale jak už jsem psal, jsem šikovný a poslušný kluk, takže jsem zase běžel domů. Tentokráte se mi to vyplatilo. Páníci vybalili tu voňavou tašku a vyndali z ní grilované kuřátko. Hezky jsem se usadil na zemi u stolu a pomáhal jim to sníst, aby toho neměli moc a nebylo jim špatně. Teď už jsem uložený v obýváku na gauči na polštářku a zažívám. Na paničku už se tak moc nehněvám, protože přece jenom s tou dobrůtkou si to trochu vyžehlila, ale stejně to ještě není ono. Uvidím, jak se ke mě bude chovat zítra a bude-li zase něco dobrého, tak s ní asi zase začnu kamarádit:)

22. říjen 2009 23:32:08

Ráno jsem hned po snídani vyrazil ven. Sice tam žádné horko nebylo, ale mě to zas až tak moc nevadí. Vždyť já se při tom pobíhání zahřeju. Dopoledne jsem zaslechl nějaké zvuky na chodbě, tak jsem se šel podívat co se děje. Panička se chystala na nákup. Řekl jsem si, že by z toho mohlo být něco dobrého, tak jsem ji vyprovodil ke dveřím, sedl jsem si do okna a čekal jsem až se vrátí. Naštěstí to moc dlouho netrvalo a byla zpět. Než se přezula očíhnul jsem nenápadně tašku a zacítil jsem tam něco podezřelého. No jasně šunčička. Tak jsem šel s paničkou domů abych zkontroloval jestli třeba ta šunka není zkažená. A pak jsem zase vyrazil ven. Odpoledne jsme se hezky proběhli s Míšou. No proběhli, pořádně jsem jí prohnal. A jak jsem byl tak rozdivočený, tak jsem se popral i s paničkou. Pak jsem jí přinesl větvičku, aby mi jí házela. Samozřejmě, že jsem nepřinesl jednu jedinou větev, ale všechny jsem jí je neukázal. To bylo pak překvápko, když vylezla na chodbu. Místo rohožky našla kouly a v ní zamotané větvičky.

21. říjen 2009 19:30:57

Dneska jsem měl už od rána dobrou náladu. Sotva jsem se vyspinkal, začal jsem si na celé kolo prozpěvovat. Páníčkové pro to zas nějak neměli pochopení. Neustále na mě někdo dělal pššššt, a říkali mi, abych šel spát, a abych byl zticha. Ale já si náladu zkazit nenechal. Ať si říkají co chtějí, můj pěvecký talent musím rozvíjet, a tak jsem kvílel dál. Když na mě panička zavola, řekl jsem si, že možná chce, abych jí zapěl do ouška. Hned jsem za ní utíkal, vyskočil jsem si u ní na noční stolek a zpíval jsem. Čekal jsem potlesk a standing-ovacion, ale kdepak, panička se jen otočila v posteli, ani mi nezatleskala, natož aby si stoupla. Jen něco zavrčela a poslala mě spát. Nechápu, jak ti lidi můžou tak dlouho spát. Vždyť už byly čtyři hodiny. Tak jsem se šel projít po bytě. Přitom jsme se trochu proběhli s holkama, protože ty už byly taky vyspinkané. A zase to bylo špatně. Při tom běhání jsme totiž probíhali skrz náš tunel, a ten tam má takové cinakavé kuličky, a to se páníkům vůbec nelíbilo. Zato mě se to líbilo. A moc. Jak jsem slyšel cinkání, znělo mi to v uších jako hudba, takže jsem zase začal zpívat.
Když se nám konečně podařilo páníčky vytáhnout z postele, rychle jsem se nabaštil a utíkal jsem ven. Dneska tam bylo hezky, svítilo sluníčko a dokonce i holky vyrazily. Jenomže moc zábavy s nima nebylo. Zuzka byla na procházce a s tou by nehnul ani pes baskervillský, kdyby se za ní rozeběhnul. Prostě si šla jako velká dáma a naprosto mě ignorovala. Kikina trochu zasyčela a nic víc z toho nebylo. Jenom Míša nezklamala a trochu jsme se spolu proběhli. Pak holky zmizely domů a já vyrazil k sousedům na průzkum. Bylo to u nich dneska tak zajímavé, že jsem pomalu ani neměl čas nanosit domů zase nějaké větvičky. Až k večeru jsem udělal paničce radost a pár kousků jsem jí donesl do sbírky. Teď jsem se nabaštil, počkám si, až dostanu tyčinku a půjdu spát, abych se zase tak dobře vyspinkal a ráno se probudil s takovou dobrou náladou jako dnes.

20. říjen 2009 22:26:29

Já nevím jak je to možné, že ty naše holky jsou tak zmrzlé. Je to pravda, že venku byla zima a mlha, ale abych kvůli tomu byl celý den zalezlý doma, to ani náhodou. Vždyť mám přece kožíšek. A kolem poledne vylezlo sluníčko. To bylo prima. Já dneska měl zase moc práce. Nejdříve jsem musel k sousedům za plot. Tam jsem to pořádně prozkoumal, taky jsem občas musel letět domů, ukázat se, že jsem se neztratil a zase hurá zpátky. Potom jsem nosil paničce větvičky. Ona mi řekla, že už se z toho zblázní, co jich nanosím, ale kdyby viděla co jich tam ještě je. No to bude koukat, ale já se při tom asi ulítám. Nejlepší je, když jí přinesu a panička mi ji hází po schodech dolů, já ji aportuji a to je legrace. Teď už ležím na pelíšku a nabírám síly abych mohl zítra pokračovat. Za chvíli napadne sníh a do té doby je musím všechny nanosit domů. A holky místo aby mi pomohly, tak většinu dne prospí.

19. říjen 2009 22:15:06

Dneska jsem měl celý den nějak rozběháno. Ráno jsem zjistil, že konečně zase svítí sluníčko. Hned jsem utíkal na balkon. Sotva jsem tam chvilku poseděl, už jsem zase uháněl domů a hezky po schodech dolů a podívat se na dvorek. Tam jsem se prošel a zase jsem utíkal zpátky nahoru a rovnou na balkon. Odtamtud jsem skočil dolů na dvorek, vrátil jsem se po schodech a šel jsem na balkon. Takhle jsem se procházel celé dopoledne.
Protože jsem si taky musel od toho neustálého běhání chvilku odpočinout, tak jsem se usadil nahoře na chodbě a skoro se mi to stalo osudným. Jak tam tak sedím, najednou se ozvala hrozná rána a kus ode mne spadnul ze zdi na zem kalendář. Ukrutně jsem se leknul a zdrhal jsem. Jenomže jak jsem ležel u dveří, tak jsem se odrazil o práh, ten vyletěl a ozvala se druhá, ještě větší, rána. Celý jsem se naježil a prchnul jsem po schodech dolů. To už pro mě šla panička, chlácholila mě, že se nic nestalo, ale stejně jsem byl naježený ještě hodně dlouho. Naštěstí už tam páníčkové ten kalendář nevrátili, protože byl stejně už z loňského roku. To bych se snad bál vůbec vyjít na chodbu.
Odpoledne už jsem byl zase v pohodě, a tak jsem se pustil do holek. Páníčkové šli s námi na dvorek. Chvilku jsem jim pomáhal likvidovat zase něco na zahrádce - to já totiž umím dobře a páníci by se mohli leccos ode mne naučit, pak jsem jim pomáhal česat jablka..a pak vypukla honička. Holky nestačily zdrhat. Zuzka dokonce v zápalu boje spadla do popelnice (viz její deníček) a pak šla raději domů. My jsme tam ještě zůstali. Ale paničku zase chytla potřeba nás fotit. Míša už toho měla za celý den plné zuby, takže sotva viděla, že panička nese tu krabičku v ruce, utekla za plot. Kikina si sedla na plot, takže jsem tou obětí měl být já. Ale taky jsem se nedal. Ani jsem kvůli tomu nemusel utíkat. Vždycky jsem si někde sednul nebo stoupnul a zapózoval paničce, ale než si tu její krabičku vůbec stačila na mě nasměrovat, tak jsem jí utekl. Má po dnešku hooodně fotek, ale na všech je jen černobílá skvrna:)
Večer jsem se krásně napapal. Paničce se to sice moc nezdálo, ale mě to takhle náramně vyhovovalo. Dostal jsem totiž hlad ve stejné době jako Kikina. Tak panička vzala dvě misky, postavila si je na stůl a do jedné nandala papání pro mě. Neváhal jsem a vyskočil jsem si nahoru na stůl a olízal z misky všechen sosíček. Mezitím panička nandala do druhé misky pro Kikinu. Než jí to stačila podat, otočil jsem se, sednul jsem k té její míse a olízal taky sosík. Panička teda chtěla dát Týně tu mou misku. Aby to neměla suché, dala jí tam ještě trochu masíčka se sosíkem. A co jsem udělal já? Hezky jsem se otočil a zasednul zase k té mojí původní misce a všechno olízal:)

18. říjen 2009 20:20:24

Dneska ráno jsem byl nějaký nabitý energií. Asi to bylo tím, že jsem se tak krásně vyspinkal. Panička mi říkala, že jsem prý zaspal. No asi tak trochu jo, protože za ní ráno chodím do postele a nechávám si drbat bříško a dneska panička vstala a našla mě v obýváku, jak si ještě pěkně vychrupuju na gauči. Tak aby si nemyslela, že ještě spím, rychle jsem vstal a dal jí najevo, že já už jsem dááávno vzhůru, jenom jsem jí dneska nechtěl budit. Když je ta neděle, tak ať trochu přispí.
Po snídani jsem se šel podívat na balkon. Nevím jestli to bylo tím, že jsem byl ještě trochu ospalý nebo jestli tam byla opravdu taková zima, každopádně jsem tam nevydžel a vrátil se do teploučka. Vyspinkaný jsem byl dostatečně, a tak jsem si řekl, že musím něco podniknout. Holky jenom polehávaly nebo se dívaly z okna a k žádné akci se neměly. Tak jsem je trochu probral. Dal jsem se do nich a začal jsem je všechny prohánět. Ty panečku zdrhaly:) Vrčely, prskaly, syčely...dokonce jsem chytil i nějakou tu facku, ale to mi nevadilo. Prohnal jsem je po celém baráku a i na balkon jsem je zahnal. Ať taky vidí, jaká je tam zima. Vždyť to z těch jejich vyhřátých pelíšků ani nepoznaj. Jenom mě mrzelo, že jsem jim chtěl dopřát pohyb a tudíž udělat něco pro jejich zdraví, a panička místo aby mě podpořila, tak byla na jejich straně a společně s nimi mi nadávala. Asi si vzpomněla na ten včerejší večer a dostala strach, že jí taky proženu:))
Když jsem se proběhnul, přišlo na mě zase spaní. Dneska už to dopadlo dobře. Kikina totiž vnikla zase paničce dolu do bytu, tam se uložila na gauči, pak se k ní přidala Zuzka, lehla si na polštářek na druhé straně gauče a já jsem si s Míšou rozdělil gauč doma v obýváku. Takže jsme měli všichni dostatek místa a prakticky celé odpoledne jsme prospali.

17. říjen 2009 22:51:30

Celé dopoledne jsem běhal ven a snášel domů nejrůznější větvičky. Občas jsem nějakou donesl paničce, aby mi jí hodila, ale dneska jsem si je spíš shormažďoval a schovával si je na horší časy. Taky nám panička přivázala v kuchyni na kliku naší hračku, takže jsem měl na chvíli o zábavu postaráno. Odpoledne se ale stalo neštěstí. Panička se dala do vytírání a došla až na chodbu. Zvedla koberec a našla můj poklad. Hned vzala smeták a lopatku a nametla vrchovatou lopatku větviček. Vzala je a vyhodila je do popelnice. To mi pěkně naštvalo, protože moje celodenní práce nebyla vůbec k ničemu. Dlouho jsem se ale nehněval. Řekl jsem si, že si zítra nanosím nové. Alespoň budu mít co dělat. Odpoledne jsem se procházel po bytě a zkoumal jsem, co bych měl dělat. Protože mi můj kamarád Jassmínek radil, abych posiloval na garnýži, rozhodl jsem se, že se do toho pustím. Vskočil jsem si v kuchyni na mikrovlnku a už jsem vzhlížel vzhůru k výškám. Panička mi ale zarazila, že prý by mě ta tyčka neunesla a ať mě něco takového vůbec nenapadá. Tak jsem se usadil na mikrovlnce, upřeně hleděl na paničku a poslouchal ten její proslov. No poslouchal...tvářil jsem se děsně zúčastněně, ale ve skutečnosti to co jedním uchem přišlo, druhým hned odešlo. Pak se mi ale panička zeptala, jestli jsem její chlapeček. Aby věděla, že jsem, skočil jsem z mikrovlnky na stůl, otřel se jí o ruku a nastavil tvářičku, aby mi mohla dát pusinku. Pak jsem si hajnul a nechal si podrbat bříško. Večer jsme se s paničkou pořádně prohnali. Já se jí schovával za křeslo, pak jsem vyskočil a utekl jí na chodbu a po schocech dolů a ona mě honila a nemohla mě dohonit. Pak jsem se nechal chytit, ale když mi chtěla zmastit bříško, tak jsem jí zase prchnul. Asi jsem jí pořádně oddělal, protože už o hodinu dřív než obvykle zasedla i s druhou paničkou k televizi, pustily si DVD a sledovaly koncert. Mě to nevadilo, byl jsem taky z toho běhání docela utahaný, takže jsem si zabral polštářek a šel jsem spát. Kolem osmé hodiny jsem se začal vrtět, ale s paničkou to ani nehnulo. Nemohla odtrhnout oči od obrazovky, a že její kocourek nutně potřebuje tyčinku jí ani nenapadlo. Nakonec to zachránila druhá panička, protože se zvedla a tyčinku přinesla. Takže jsem o ní nepřišel, ale vypadalo to už dost špatně.

16. říjen 2009 22:29:00

Dneska ráno mám panička otevřela dveře na balkon. S nadšením jsem utíkal, ale hned ve dveřích jsem zastavil a ani jsem se nehnul. Celý balkon byl bílý. Panička mě pobízela, abych se tam šel podívat, když jsem tak moc chtěl jít ven, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Pak jsem přece jenom vylezl ven, ale zdržoval jsem se jen pod stříškou, kde to bílé nebylo. Trochu jsem to očichal a rychle jsem se vrátil zpátky. Rovnou dolu ke dveřím a chtěl jsem pustit na dvoreček. Panička se mi smála, že prý si myslím, že to tam bude lepší, a otevřela. Lepší to tam bylo ale ne o moc. Pod stříškou se to dalo vydržet, chodník byl studený a mokrý a místy i to bílé leželo a moje krásně zelená travička vůbec nebyla vidět. Větve stromů se pod tíhou sněhu prohýbaly a kusy sněhu z nich padaly na zem. Hrozně se mi chtělo rozeběhnout se a chytat je, ale nemohl jsem. Musel bych přes tu bílou trávu a to jsem prostě odmítnul. Raději jsem šel domů do teploučka.
Odpoledne už sníh roztál, a tak jsem se na chvilku vypravil ven. Jen jsem se trochu proběhnul a celý promrzlý jsem utíkal domů, abych se zahřál na mém pelíšku na topení. Už už jsem pomalu skákal nahoru..a to jsem se lekl. Ona mi v něm spala Zuzanice. A klidně si odfukovala a chrápala. Rozhodnul jsem se tedy, že si lehnu paničce na tu její měkoučkou židli. Ale ouha, panička na ní seděla. Tak jsem chodil od Zuzky k paničce a od paničky k Zuzce a na obě provokativně hleděl, a čekal jsem, které z nich to dojde a pustí mě lehnout. Bohužel na to nereagovala ani jedna z nich. Tak jsem si musel lehnout na obyčejnou židli a čekal jsem, až se mi něco uvolní. Naštěstí se Zuzka za chvíli vyspala a přestěhovala se do její přepravky a já si mohl v klidu hajnout do pelíšku a odpočívat. A ani kvůli tyčince jsem nevstal. Pěkně jsem si počkal, až mi jí panička donese do pelíšku a spapal jsem jí tam.

15. říjen 2009 22:39:11

Dneska v noci jsem se děsně nudil. Páníčkové spali, ale já jsem se dostatečně vyspinkal během dne, takže už se mi nechtělo. Bloumal jsem po bytě, a samozřejmě jsem se šel podívat i do výšek. Nemohl jsem vynachat skříň v obýváku. Mám už naučenou trasu, kudy se tam dostanu. Chodím tam jako po schodech. Vyskočím na sříňku, na které stojí věž, vylezu si na ní, z ní je to jen malý schůdek a jsem na vyšší skříňce, nad tou je polička a z poličky na skříň už je to hračka. Dneska jsem se ale cestou zarazil, protože jsem objevil, že na poličce je mísa a v té míse jsou nasypané bonbóny. Takže už jsem ani na skříň nedošel, protože mě tohle začalo opravdu hooodně zajímat. Trochu jsem bonbóny prohrábnul, jeden jsem si vyndal a utekl s ním na chodbu a tam si s ním dlouho hrál. Ráno ho panička našla pěkně schovaný pod kobercem:)
Jinak jsem se celý den opět nudil. Až na pár aportků, nekolik honiček a bitev s holkama a mým jedním "hereckým" představením (viz Zuzky deníček) se nedělo vůbec nic. Venku je tak ošklivo, že se vždycky jenom na chvilku proběhnu a už chvátám domů do teploučka. Ale jak se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, tak i tohle počasí mi vlastně v jistém smyslu vyhovuje. Vždycky se totiž vrátím s vlhkým kožíškem, takže mě panička zabalí do ručníku a hezky mě suší. A když přijdu suchý, tak mě jenom vezme do náruče (bez ručníku) a zahřívá mě. To se mi hrooozně líbí. Předu a se zavřenýma očíčkama si to vychutnávám. Jenomže druhá panička mi to úplně zkazila. Představte si, že přišla a řekla mi, jak se krásně chovám! Tse, já a chovat se, to určitě, jsem přece velký kluk a ne nějaké mimino, abych se choval. V životě jsem se nenechal pochovat a nikdy se ani pochovat nenechám! Takže jak jsem slyšel něco o chování, okamžitě jsem paničce utekl. Když jsem ale zase šel ven a vrátil jsem se, nechal jsem se u ní opět zahřát. To bylo žůžo. Ale druhá panička přišla a zas řekla: "Honzíku, ty už se zase chováš?" No je to mmožné? Hned jsem skočil dolů a utekl jsem. Ale pěkně mě to štve, že panička nerozeznává chování a zahřívání, protože to zahřívání se mi strašně moc líbí a jestli to bude nazývat chováním, tak si to budu muset odpustit, ach jo:(

14. říjen 2009 22:17:57

Dneska ráno jsem snad poprvé v životě nepospíchal ven. Nasnídal jsem se, ale vůbec jsem nekřičel u dveří, aby mě panička pustila. Předtavil jsem si, jaká tam byla včera zima, a ani se mi tam moc nechtělo. Jenomže to bych nebyl já. Za chvíli už mě to nedalo a nožičky mě samy donesly ke dveřím a pusinka se mi sama otevřela a zamňoukal jsem, že chci vééén. Ta moje zvědavost, co se od večera na zahrádce událo nového je prostě silnější. Ale dlouho jsem tam nebyl, jen jsem zjistil, co bylo třeba, a už jsem uháněl zpátky do teploučka. Dopoledne krásně svítilo sluníčko. Seděl jsem na teplém radiátoru a díval se na něj z okna. Usoudil jsem, že skrz to sklo to krásně hřeje, a že se počasí pravděpodobně umoudřilo, a vyrazil jsem ven. To jsem se leknul. Sluníčko nehřálo ani trošinku a div se mi na kožíšku neudělaly rampouchy. Hooodně rychle jsem se vrátil. Ale stačil jsem najít pořádnou větvičku a tu jsem dlouho a dlouho nosil paničce a ona mi jí musela házet. A musela s ní chodit na chodbu a házet mi jí po schodech a já lítal jako blázen a aportoval jí. Když už byla celá polámaná, vyběhnul jsem ven pro novou a zase jsem jí aportoval. Musel jsem běhat, abych se z té zimy, co je venku, trochu zahřál.

13. říjen 2009 21:42:54

Tak rychle jako dneska jsem ještě nikdy mojí ranní pochůzku neabsolvoval. Vyběhnnul jsem na balkon, ale byla tam taková zima, že jsem se vůbec nezdržoval nějakým rozhlížením se po okolí a rovnou jsem vyrazil pryč. Skočil jsem na kůlnu a z ní dolů na dvorek. Panička se šla podívat na balkon a chtěla mě přemlouvat, abych šel ještě domů, ale už mě tam nenašla. Netrvalo mi to snad ani minutu a už jsem byl u sousedů. Rychle jsem to tam prohládnul, otočil jsem se a nějvyšší možnou rychlostí jsem uháněl zpátky domů do teploučka. Dopoledne sice svítilo sluníčko, ale byla tam hrozná zima. Tak jsem vždcky jen na chvilku vyběhnul a hned jsem zase utíkal domů. Já vlastně ani neměl čas být venku, protože jsem měl moc práce. Paničky se totiž zbláznily a daly se do čištění oken. Je samožřejmé, že u toho já chbět nemohl. Nejdříve jsem paničce poctivě pomáhal, seděl jsem v otevřeném okně a fakt jsem se snažil. Pak jsem si ale řekl, že musím zkontrolovat, jestli všechno pořádně umyla, tak jsem se odrazil, vyskočil jí za krk, postavil se na zadní, předníma tlapkama jsem se chytil nahoře za okno a nutně jsem potřeboval vylézt na konzol. Jenomže v tom byla zrada. S hrůzou jsem zjistil, že už tam nemáme naší starou dobrou konzol, nýbrž nějakou ošklivou tyčku, na které by se ani nedalo sedět. Chtěl jsem to zkusit, ale panička mě zarazila, že prý by mě to neuneslo. Nechápu, jak si páníci něco tak hrozného můžou pořit:( Tím mě teda to uklízení totálně přestalo bavit a nechal jsem paničku, ať si dělá co chce a šel jsem odpočívat do pelíšku.
Odpoledne tak krásně svítilo sluníčko, že mě přímo volalo, abych šel ven. Sotva jsem tam ale vylezl, přihnal se černý mrak a začalo pršet. Musel jsem utíkat domů, aby mě panička vysušila kožíšek. Mezitím pršet přestalo a opět svítilo sluníčko. Takže jsem vyrazil ven znovu. A vtom se zase zatáhlo a začalo na mě padat takové to ošklivé studené bílé..brrr, rychle jsem utíkal domů a už jsem to sledoval jen z okna.

12. říjen 2009 21:59:09

Včera večer mě panička pěkně zmátla. Už byla tma a já byl z toho celodenního uplakaného počasí nějaký otrávený a ospalý. Prostě mě to připadalo, že už je tak akorát čas jít spát. Hajal jsem v kuchyni v pelíšku a podřimoval jsem. Najednou se panička rozeběhla a šla rovnou do ložnice. Jak jsem jí viděl, neváhal jsem ani minutu a utíkal jsem za ní. Jenomže ona místo aby si lehla do postele a šla spát, tak si jenom něco vzala z nočního stolku a já než tam došel, tak už se zase vracela zpátky. Smutně jsem se na ní podíval, takže se otočila, a šla jako spát. Lehla si do postele a já jako blesk skočil za ní. Hezky jsem se tam uvelebil, nastavil jsem si bříško a nechal jsem se pořádně drbat a hladit. Když už toho bylo dost, uložil jsem se, že už budu spinkat. Jenomže sotva jsem zamhouřil oči, panička se zvedla a utekla mi. Sám jsem tam být nechtěl, a tak jsem taky vstal a chvilku bloumal po bytě. Pak jsem si ale řekl, že když panička ještě nechce jít spát, tak já kvůli tomu přece nebudu trpět, sebral jsem se a zase jsem se vrátil do postele. Tam jsem se hezky rozvalil a usnul jsem. Když panička konečně přišla za mnou, skoro si neměla kam lehnout, protože jsem se pořádně natáhnul pěkně dobrostřed, aby viděla, čí ta postel je.

11. říjen 2009 21:35:36

Dneska se počasí vůbec nevydařilo. Skoro celý den lilo. Každou chvilku, kdy zrovna nepršelo jsem využil a šel jsem se podívat ven. Na žádné velké výlety to ale nebylo. Musel jsem se držet blízko, abych se stačil utéct schovat, když začalo pršet. Vždycky jsem si nechal od paničky vysušit kožíšek. Ani jsem ho pokaždé neměl mokrý, ale preventivně jsem se nechal zabalit do ručníku. Musel jsem se přece z té zimy zahřát. Odpoledne jsem si z mých cest donesl suvenýr - zase jednu větvičku. Neustále jsem jí nosil paničce a ona mi jí musela házet. Pak mi ale utekla a šla i s druhou paničkou loupat ořechy. U toho jsem nemohl chybět. Pomáhal jsem jim prohánět oříšky po stole, pak jsem si jeden vypůjčil a běhal jsem s ním po celém bytě. Když mě to přestalo bavit, šel jsem se ještě proběhnout ven. No ono už to ani nebylo v plánu, protože tam byla fakt zima. Jenomže panička nám vyčistila záchody a šla to odnést do popelnice. Toho jsem využil, proklouznul jsem jí ze dveří a už jsem byl pryč. Měl jsem štěstí, protože zrovna nepršelo, takže jsem tam mohl ještě chvilku zůstat. Teď už hajám v mém pelíšku na topení, protože topení topí, krásně mě to hřeje do zádíček a už se mi hrooozně zavírají očíčka.

10. říjen 2009 23:05:00

Ráno jsem hrozně pospíchal ven. Ale stejně rychle, jako jsem vyběhnul na balkon, jsem se zase vrátil domů. Tam byla zima, brrr. Jenomže doma mi to nebavilo. Měl jsem v hlavě, že musím absolvovat mojí pravidelnou pochůzku a hlavně, že se musím jít podívat na střechu. Tam mě panička vůbec nepustila, protože bylo všude mokro a měla strach, aby mi to na střeše neuklouzlo a nespadnul jsem dolu. Nedalo se nic dělat. Musel jsem být doma. Chvilku jsem si hrál v tunelu, chvilku jsem proháněl holky a taky jsem se pořádně popral s paničkou. Mezitím se počasí malinko umoudřilo, mírně se oteplilo, přestalo pršet a já vyrazil ven. Obešel jsem zahrádku, nakouknul jsem za plot a dokonce i na tu střechu jsem se podíval. Pak jsem zjistil, že u sousedů na pergole leží nějaká čičina. Chtěl jsem se za ní jít podívat, ale netroufnul jsem si na to. Měl jsem strach, že přeskočím asi deseti centimetrovou vzdálenost mezi plotem a pergolou a pak se nebudu umět vrátit zpátky. Chvíli jsem jí sledoval a přemýšlel o tom, jak se za ní dostat, ale pak jsem to raději vzdal a šel domů.

9. říjen 2009 21:37:02

Dneska mě panička zase pěkně naštvala. Venku bylo tak krásně a já jsem se sotva na půl hodinky proběhnul a už mě páníčkové volali domů, že budu muset zase hlídat, protože jedou pryč. Panička mi lichotila, že takhle dobře jako já nikdo jiný hlídat neumí, a že je na mě spolehnutí a podobné řeči. To určitě, na to jí tak skočím. Ať si pořídí na hlídání psa a mě nechá v klidu. No nevyvlíknul jsem se z toho a zůstal jsem doma se Zuzkou zavřený a nezbylo nám nic jiného než sledovat sluníčko z okna. Když se odpoledne páníčkové vrátili, hned mě pustili na dvoreček. Utíkal jsem jako o závod, jenomže panička nezapomněla dodat, abych se přišel podívat, co mi koupili. A potože jsem kocour zvědavý, tak než se páníci stačili přezout, proběhnul jsem v rychlosti dvorek a už jsem stál u tašek a sháněl, co tam pro mě bude. Dostal jsem ochutnat šunčičku a pak jsem teprve mohl v klidu vyrazit ven. Běhal jsem tam až do tmy - jenom jsem si odskočil domů na večeři, protože bylo grilované kuřátko. Teď už jsem doma. Hezky jsem se uložil v pelíšku, ale neusnul jsem. Počkal jsem si, až panička vstane od té její bedynky a jakmile odešla, skočil jsem jí na židli, a už jí tam nepustím.

8. říjen 2009 22:07:23

Dneska ráno jsem vyrazil zase ven. Bylo krásně, takže jsem tam byl celé dopoledne. Panička mi udělala tu slíbenou bambuli - dokonce dvě, jako odškodné, že nebyla včera večer. Ani jsem neměl čas je vyzkoušet. Musel jsem být venku až do večera. Odpoledne zase přišly paničky a pokračovaly v likvidování kytiček. Už mě to opravdu štve. Vrcholem všeho bylo, že si panička zase přinesla tu její krabičku a chtěla mě fotit. Copak jí můžu pózovat, když jsem tak naštvaný?
K večeru začalo pršet. Paničky už byly doma, holky mi taky utekly, ale já byl schovaný pod stříškou a vychutnával jsem si, že jsem venku. Pak jsem šel za paničkou, aby mi vysušila kožíšek. Mokrý jsem ho sice neměl, ale to zabalení do ručníku mám prostě rád. Hned jak jsem byl "usušený", šel jsem znovu ven.
Teď jsem už ale dávno doma, hajám v mém pelíšku na topení a už se mi chce docela hodně spinkat. Jsem takový nějaký přešlý. Venku docela foukal vítr a mě nafoukalo do ouška, a teď ho mám celé sklopené a bolí mi.

7. říjen 2009 21:40:34

Dneska panička pokračovala v útocích na moje kytičky. Než jsem vůbec stačil zareagovat, zas mi jich několik vytáhla. Situace už opravdu začíná být vážná. Za pár dní mám po schovávačkách. A nejhorší je, že to co nám na zahrádce zbyde, červená, žloutne a líná - normálně těm kěřům a stromům vypadávají listy! To jsem zvědavý, jaké jim narostou na zimu.
Jinak teda dneska paničky zaútočily nejen na zahrádku, ale i na stoly a židle. Všechno umyly a uklidily. A je jim úplně jedno, že my nebudeme mít na čem hajat. Když začalo tohle stěhování, řekl jsem si, že alespoň něco musím zachránit. Paničky si vzaly sebou mikiny, aby jim venku nebyla zima, jenomže jim bylo horko a mikiny odložily na lavičku. Ihned jsem si je zabral pro sebe a uložil jsem se na nich. Nevstal jsem z nich celé odpoledne. Dokonce, když panička chtěla pod lavičkou zamést, musely přijít obě, každá vzala lavičku z jedné strany a přenesly mě o kus dál. Když to bylo hotové, zase jsem se nechal přenést zpátky a ani jsem se nehnul. Pak si panička sedla vedle mě, začala mě povídat a hladit a já, truhlík, jsem si stoupnul a šel se k ní lísat, a druhá panička toho využila, sebrala mě mikiny a natáhla mi na lavičku obyčejný kousek leskyma. To se mi teda ani trochu nelíbilo. Tak jsem si počkal, až panička vstane, protože seděla na lepším pelíšku, a hajnul jsem si tam. Paničky odešly domů, a mě už to tam taky moc nebavilo, takže jsem brzo vstal, hrál jsem si s větvičkou a za chvíli jsem šel taky domů.
Jo a taky dneska panička něco položila na lavičku, a na tom byla bambule. Hrooozně se mi líbíla, a panička mi slíbila, že večer vezme vlnu a taky mi jí udělá. To jsem teda zvědavý. Pomalu se blíží půlnoc a bambule stále nikde.

6. říjen 2009 21:50:58

Dneska odpoledne bylo docela hezky. Měl jsem radost, že šla panička se mnou ven na zahrádku. Pomáhal jsem ji shrabovat listí, číhal jsem na něj a chytal ho...Když jsme to měli hotové, začala se panička podezřele rozhlížet a já se začal děsit co z toho zase bude. Nemýlil jsem se. Panička zamířila k záhonu, kde mám úkryt v kytičkách a za chvíli už odnášela náruč vytahaných kytek. Ještě pár takových akcí a na zahrádce mi zbyde jen hlína. A co potom? Kam se budu schovávat? Já se snad budu muset zahrabávat do té hlíny jako žížala! A to pak bude zase řečí, jak jsem špinavý. Ale nic jiného mi nezbyde.
Jinak dneska paničce konečně došlo, že jsem hodný, šikovný a poslušný kocourek. To jí to teda trvalo. Já už to vím jak dávno. Ale musím přiznat, že v posledních dnech se opravdu moc snažím. Objevil jsem totiž prima místečko za plotem a jak mám chvilinku čas, hned se tam běžím podívat. Když mě ale panička zavolá, okamžitě se seberu a utíkám domů. A dneska dokonce panička přišla ven s foťákem a chtěla mě fotit. Většinou mě to nebaví a tak se otáčím nebo drbu a nebo rovnou uteču. Dneska jsem ale počkal, až mě vyfotí a dokonce když mi řekla "sedni" tak jsem si sednul a zapózoval jsem. A to ani neměla v ruce tyčinku.

5. říjen 2009 21:54:31

Ráno jsem zjistil, že je venku pěkně ošklivo. Jen jsem se trochu proběhnul po zahrádce a vrátil jsem se domů. Holky měly všechny nějakou divokou náladu. Honily se po bytě, takže jsem nemohl zůstat pozadu a přidal jsem se k nim. Kupodivu na mě dneska ani nesyčely. Pak nám panička vyndala náš tunel. Před časem už nás docela omzrel, ale dneska přišel vhod. Celý den jsme si s ním hráli. Jen občas jsem vyběhnul na chvilku ven, ale dlouho jsem tam nikdy nevydržel. Já ani nemohl. Musel jsem být totiž doma a neustále po očku sledovat ten nový pelíšek, aby mi ho holky náhodou neobsadily.

4. říjen 2009 22:00:14

Dneska mě panička zase pěkně naštvala. Večer mi přinesla tyčinku. Jenomže než jí stačila rozbalit, přiběhla Kikina, sedla si vedle mě a chtěla taky. Panička místo aby jí řekla, že musí počkat, že já jsem tam byl první, tak tyčinku vzala, přelomila jí napůl, polovinu dala mě a polovinu Kristýně a šla pro další. To mě teda naštvalo a urazilo. I když jsem měl na ní hroznou chuť a sliny mi tekly až na zem, řekl jsem si, že to musím vydržet. Seděl jsem nad půlkou tyčinky, díval se na ní, ale nesnědl jí - buď dostanu celou nebo nic! Mezitím panička přišla s druhou tyčinkou, rozbalila jí, půlku zase dala Kristýně a druhou polovinu položila přede mě. Zíral jsem na to a říkal jsem si, že nějakou rozlámanou tyčku jíst nebudu. Tak panička položila oba kousky k sobě, že to vypadalo jakoby byla tyčinka vcelku. Zkoumavě jsem to prohlédnul, jestli je tyčka dlouhá jak má být, jestli náhodou mě panička neošidila, a když jsem zjistil, že je to v pořádku, teprve jsem jí snědl.
Ale musím taky uznat, že mi panička dneska udělala i velikou radost. Po snídani nám totiž řekla, že dneska mají všechna zvířátka svátek, a že má pro nás dáreček - závěsný pelíšek na topení. Hned nám ho přidělala na místečko. Vyzkoušel jsem ho jako první a jen nerad jsem tam holky na chvilku pustil, aby ho taky vyzkoušely. To je paráda, už je mi úplně jedno, že Míša obsadila můj polštářek, ať si ho nechá, já už o něj nestojím.

3. říjen 2009 20:02:57

Venku bylo dneska docela chladno, ale svítilo sluníčko a hlavně foukal vítr a to bylo něco pro mě. Všechny listy, které byly na zemi létaly po dvoře a já je honil a chytal. Do toho jsem občas našel nějakou větvičku, tak jsem jí hned vzal, odnesl jsem jí paničce a chvilku jsem jí aportoval. Pak jsem jí nechal ležet v kuchyni na zemi a šel jsem ven pokračovat. Kdyby si panička ty větvičky slepovala, tak už nám v kuchyni stojí celý strom, co jsem jich nanosil. Ale ona si toho neváží, všechny hned vyhodí.
Odpoledne paničky zase někam šly. Chtěl jsem jít taky, tak jsem si stoupnul ke dveřím, že půjdu s nima. A hned jsem zase vyslechnul přednášku o tom, že se nesmí chodit na ulici bez vodítka a panička ho teda přinesla a chtěla mi ho navlíknout. Tse, to uržitě, tak jsem utekl a raději jsem byl doma, ať si jdou samy. Stejně byly za chvilku zpátky, takže by to nemělo žádnou cenu se s tím vodítkem otravovat.

2. říjen 2009 22:50:31

Dneska brzo ráno páníčkové odjeli pryč a my zůstali sami doma. To byla děsná nuda. Holky si lehly a spaly a já tu neměl nikoho, kdo by si se mnou hrál a kdo by mi házel větvičku, abych mohl apotorvat. Ještě navíc jsme byli doma zavření, a ani jsme se nomohli jít proběhnout ven. Odpoledne se páníčkové vrátili. Hned jsem utíkal na dvoreček prozkoumat, co je tam nového. Dlouho jsem to tam ale nevydržel, protože tam bylo chladno, motýlkové nelétali a nic zajímavého se tam nedělo. Vzal jsem si tedy zase jednu větvičku a šel jsem domů. Chvíli jsem si s ní hrál na chodbě a pak jsem jí zahrabal pod kobereček a celý jsem ho smotal do takové veliké koule. Úplně jsem zapomněl, co jsem tam vyvedl a za chvilku jsem se šel zase proběhnout po chodbě. Jak jsem ale došel kousek od toho koberce, najednou jsem se podíval před sebe a úplně se mi podlomily zadní nožičky, jak jsem se lekl, co to na té chodbě máme. Panička se mi smála, že jsem si nalíčil past sám pro sebe. Koberec natáhla a šla pryč. Jenomže já jí předběhnul a zůstal jsem sedět o kus dál. Byla už docela tma a panička jak šla, tak přímo do mě nazazila nohou, a než jí došlo, že jsem to já a ne zase nějaký namuchlaný koberec, narazila do mě i druhou nohou. Nic se mi nestalo a docela jsem na tom vydělal, protože jako odškodné byla mimořádná tyčinka. Tím to ale nezkončilo. Večer si sedla panička k televizi, na stůl si položila tu její bedynku a něco do ní cvakala. Šel jsem se podívat, co tam dělá, hačnul jsem si na stůl vedle bedynky a pozoroval to. Najednou se panička zvedla, vzala bedynku a praštila mě s ní do hlavičky. Sice to byl jen takový letmý dotyk, ale panička mě naštvala, protože za to už žádná tyčinka nebyla. A to jsem mohl klidně být o hlavu kratší!

1. říjen 2009 21:27:28

Ráno bylo venku ošklivo, takže se mi tam vůbec nechtělo. Jindy musím absolvovat alespoň mojí pravidelnou pochůzku, ale dneska jsem neměl náladu ani na to. Jen jsem se podíval ze dveří a zase jsem se vrátil domů. Nechal jsem se od paničky zabalit do ručníku, abych si vysušil a zahřál kožíšek, pak jsem se uložil do pelíšku a spinkal jsem celé dopoledne. Odpoledne se počasí vylepšilo, a tak jsem konečně vyrazil "do světa". Na dvorečku jsem našel kousek provázku. Vzal jsem ho do tlamky a přinesl ho paničce. Musela mi ho házet a tahat po zemi a já za ním běhal a skákal. Když mě to omrzelo, schoval jsem si ho v kuchyni pod koberec a vydal jsem se znovu ven. Cestou domů jsem si prozpěvoval na celé kolo, aby panička věděla, že se vracím, a že opět něco nesu. Tentokráte to byla větvička. Opět mi jí panička musela házet, hlavně po schodech dolů, a já jí aporotval. Pak mi jí hodila pod schody a já dělal jako že jí nemůžu najít. Nakonec šla panička za mnou dolu, aby mi jí ukázala. Jenomže já o větvičce věděl dobře, tak jsem jí chňapnul do tlamky a zavrtal jsem se i s ní pod koberec. Takže panička nenašla ani větvičku, ani mě:-)

30. září 2009 22:31:41

Dneska ráno bylo venku pěkně ošklivo. Pršelo a ani se nám do toho moc nechtělo. No ale zase na druhou stranu jsem si řekl, že si nenechám trochou vody zkazit náladu a šel jsem alespoň na balkon. Zůstal jsem schovaný pod stříškou a pozoroval jsem vodičku jak teče do okapu. Chvilku jsem tam seděl, ale dlouho mě to nebavilo. Na mojí pravidelnou pochůzku na střechu a za plot se mi nechtělo. Šel jsem se tedy podívat na dvoreček. Trochu jsem se prošel po zahrádce a hned jsem utíkal domů ukázat paničce, že mám mokrý kožíšek. Ona už má pro mě připravený můj vlastní ručníček a jakmile přijdu zmáčený, hned mě do ručníku zabalí, vezme mě do náruče a suší mi kožíšek. To ale neznamená, že se chovám! Já se totiž NIKDY nechovám a toto je pouze a jen sušení! I když já si myslím, že to tak trochu chování je, ale jsem zamaskovaný v tom ručníku, takže to nikdo nepozná:-)
Zbytek dopoledne už jsem nikam nešel a celé jsem ho prospal. Odpoledne mě ale probudilo sluníčko. Jakmile jsem viděl, že už je venku hezky, okamžitě jsem utíkal ven. Musel jsem přece dohnat všechny moje důležité pochůzky.
Večer jsem šel domů a rovnou jsem mířil na gauč, abych si hajnul na MŮJ polštářek. Jak jsem tam ale vyskočil, děsně jsem se leknul a spadnul jsem na zemi. Ona mi na něm spala Míša. Vůbec se mi nepodařilo dostat ji odtamtud. Panička mi položila na druhou stranu gauče jiný polštářek, jenomže ten já jsem nechtěl. Já chtěl na svůj. Ještěže panička měla na sobě mikinu a když si sedla, tak si ji svlékla. Položila jí vedle sebe na gauč a hned byl pelíšek na světe:)

27. září 2009 21:52:30

Jakmile začalo ráno svítat, snažil jsem se páníčky dostat z postele, aby mě mohli pustit ven. Jenomže mě stále odháněli a jenom mi dokola opakovali, že je ještě brzo, a že mám jít ještě spát. Chvilku jsem byl v klidu, ale pak jsem dostal prima nápad. Každý den totiž dostaneme snídani a teprve až když se napapáme, tak nás panička pustí ven. Vydal jsem se do ložnice, provedl jsem poslední budicí pokus a protože byl opět neúspěšný, trochu jsem se porozhlédnul a na skříni jsem uviděl mouchu. Vyskočil jsem chytil jsem ji do tlapek a okamžitě jí spolknul. Za chvíli konečně páníci vstali. Hned jsem si sednul ke dveřím a chtěl jít ven. Panička přede mnou mávala miskou, že prý se mám nasnídat, ale já jsem to odmítl. Byl jsem po snídani...měl jsem přeci tu mouchu:)...
Odpoledne se paničky sebraly a oděšly někam pryč. Když se asi po dvou hodinách vrátily, šly se za mnou podívat na dvorek a hned si stěžovaly, že prý mě bylo úplně jedno, že nejsou doma, a že jsem na ně vůbec nečekal v okně. Náhodou jsem tam byl, ale jenom chvilku. Přeci nejsem blázen, abych tam čekal dvě hodiny, když je venku tak hezky. Hned mě ale zaujalo, co to nesla panička v ruce. Takové nějaké třásničky...nespustil jsem z ní oči. Odnesla to až ke stolu, tam si to odložila a šla si do kůlny pro provázek. Nelenil jsem a vydal jsem se nahoru na stůl na průzkum. Zjistil jsem, že je to nějaká tráva, ale taková nějaká jiná, ne ta, která roste u nás na zahrádce. Hrozně se mi líbila. Tak jsem jedno stéblo chytnul do tlamky a utekl s ním na zahrádku. Cesou se mi sice zlomilo, ale paničce jsem utekl a zdárně si ho donesl až do mé skrýše, kde mám m.j. i sbírku motýlů. Chvilku jsem si ho prohlížel a hrál si tam s ním, a potom jsem ho dlouho a dlouho nosil paničce a ona mi ho musela házet a já aportoval. Večer jsem si ho uklidil mezi motýly a vydal jsem se na lov. Přiletěla totiž zase dlouhozobka. Ani mi to nedalo moc práce a chytil jsem jí. Jenomže zrovna ve chvíli, kdy panička přišla ven. Začala mě honit po zahrádce, protože viděla, že se mi něco hýbe v tlamce a chtěla mi to ukradnout. Do toho přišla Míša a chtěla se honit, a tak se mi to celé nějak zkomplikovalo, že mě panička chytla a dlouhozobku mi sebrala. Chvíli jsem se snažil někde jí najít, ale pak jsem to vzdal a začal jsem se honit s Míšou.

26. září 2009 22:54:48

Venku bylo dneska krásně, takže jsem hned po snídani utíkal na dvoreček, abych si ten den co nejvíce užil. Chvíli jsem prohánel po zahrádce motýlky, ale pak jsem musel utíkat domů, protože nás panička zavolala na masíčko. Chtěl jsem ho urvat co nejvíce pro sebe, a tak jsem holky mlátil hlava nehlava. Jediná Míša ze mě dostala strach a odešla pryč. Jenomže se schovala pod stůl a panička jí tam to masíčko házela, takže mi to vlastně vůbec k ničemu nebylo. No a Zuzka s Kikinou ty na nějaké moje výhružky vůbec nereagovaly. A tak když jsem zjistil, že to nemá cenu, nechal jsem je na pokoji. Když jsme posvačili, šli jsme zase ven. Míša na mě byla nějaká naštvaná - vůbec teda nechápu proč - a tak jsem si řekl, že to musím srovnat. Chvíli jsem na ní číhal, ona na mě dvakrát zasyčela a bylo to zase dobré a začali jsme se honit. K večeru jsem se šel podívat domů.
Sotva jsem došel ke dveřím na chodbu, zazvonil zvonek a někdo k nám šel. Nemám návštěvy moc rád, a tak jsem se otočil a šel jsem se schovat. Za chvilku návštěva oděšla a panička mě šla hledat, protože měla strach, že jsem se ztratil. To jsem byl rád, že mám takovou pěknou skrýš a nejsem tam vůbec vidět. Ležel jsem totiž schovaný v záhonku mezi kytičkami. Panička mě samozřjmě brzo našla, protože ví, kde mám svá místečka, ale myslím, že vetřelci by mě neobjevili.

25. září 2009 23:11:35

Dneska páníčkové přivezli nějakou součástku ke kotli. To nebylo nic zvláštního a zajímavého, ale o to zajímavější byla ta krabice, ve které to bylo zabalené. Hned jsem si ji zabral pro sebe. Jenomže holky jak ji viděly, tak se mi tam chtěly nastěhovat. Měl jsem teda co dělat, abych si ji uhájil pro sebe. Celé odpoledne jsem jí okusoval a trhal a různě přelézal, občas jsem si vlezl dovnitř, abych si odpočinul a mezitím jsem musel vyhánět a mlátit holky, aby mi tam nevlezly. Večer už mi to tolik nebavilo, tak jsem se šel podívat ven a přinesl jsem si odtamtud větvičku. Neustále jsem jí nosil paničce, aby mi jí házela a já jí mohl aportovat. V osm hodin jsem si dal tyčinku a šel jsem spát. Uložil jsem se v obýváku na gauči na polštářek a než jsem se stačil pořádně uložit, už jsem spal. Najednou jsem vylítnul, vyskočil jsem na křeslo na opěradlo, vrčel jsem a upřeně jsem hleděl do kuchyně na dveře do chodby. Něco moc ošklivého se mi zdálo a já měl strach, že k nám někdo jde. Pro jistotu jsem se sebral a vyskočil jsem na skříň, aby mě nikdo neviděl. Chvíli jsem tam setrval a až teprve, když jsem zjistil, že se nic neděje, slezl jsem dolů a vrátil jsem se zpátky na můj polštářek.

24. září 2009 22:29:42

Dneska už mě bylo dobře. Sice s papáním jsem to moc nepřeháněl, ale o to lépe jsem se měl. Panička byla ráda, že alespoň něco papám, a tak mi dala kapsičku, já jen olízal sosíček a zbytek jsem nechal holkám, aby z toho taky něco měly. Je pravda, že i jim chutná víc ta omáčka než suché maso, ale já včera trpěl, tak to přece musely pochopit. Večer už jsem ale dostal pořádný hlad a tak už jsem se nabaštil tak jak se má.
Jinak jsem se celý den docela pěkně nudil. Venku bylo ošklivé počasí, každou chvíli poprchávalo, sluníčko se ani neukázalo...a co bylo horší - neukázali se ani motýlkové. Byl bych si býval hrál s holkama, ale ty to spací počasí tak zmohlo, že za celý den ani pořádně nevylezly z pelíšku. Odpoledne jsem se šel podívat ven, abych si překontroloval moji sbírku motýlů, jestli náhodou mi jí někdo nevyloupil, ale vše bylo v pořádku. Tak jsem se vrátil domů, hajnul jsem si na židli a spinkal jsem. Večer, když se sešeřilo, tak jsem se vypravil ven. Doufal jsem, že když už nepřiletěl žádný motýlek, tak by se mohla objevit nějaká můra. Ale taky nic. Místo toho začalo pořádně pršet a do toho mě panička volala, že už mám jít domů. Byl jsem tak mokrý, že jsem si opět musel nechat vysušit kožíšek, pak jsem si dal tyčinku, uložil jsem se na gauči a nechal jsem si pořádně prohladit kožíšek. Před chvilkou jsem se napapal a teď už asi půjdu spinkat.

23. září 2009 22:39:16

Protože bylo dneska venku krásně, tak jsem celý den pobíhal po dvorečku a po zahrádce a to mi naprosto stačilo ke štěstí. Občas se objevil nějaký motýlek nebo dlouhozobka, pár motýlků se mi povedlo chytit, ale spousta mi jich uletěla. Odpoledne jsem musel paničce pomáhat, protože vytáhla a úplně zlikvidovala uschlý cypřiš. Byl takový pěkný vysoký, široký a já se pod ním rád schovával, takže jsem se s ním musel náležitě rozloučit, a když ho panička položila na chodník, ještě jsem se s ním pořádně popral.
Večer jsem šel domů, napapal jsem se granulek a hajnul jsem si na gauč. Dlouho jsem ale neležel, utekl jsem na chodbu a tam to na mě přišlo. Bylo mi moc špatně a blinkal jsem. Panička to hned šla uklízet a já truhlík nevím, co mě to napadlo, ale cítil jsem se provinile a dostal jsem strach, že mi bude nadávat a schovával jsem se před ní. Až když mě začala litovat, chlácholit a hladit, tak jsem se uklidnil. Vrátil jsem se na gauč a za chvilku už jsem si dal s chutí tyčinku a všechno bylo zase v pořádku.

22. září 2009 22:15:46

Dneska brzo ráno, když byla ještě velikánská tma, nám obě paničky ujeli a nechály nás tu s páníčkem. Vrátily se až večer a bylo jim úplně fuk, že se nám stýskalo. Alespoň, že na nás nezapomněly a přivezly nám dobroučké granulky.

21. září 2009 19:08:47

Sotva včera večer páníčkové zhasli a usnuli, tak já jsem se probral. Celou noc jsem k nim skákal do postele a dožadoval se nějaké pozornosti. Ale nic. Tak jsem se procházel po bytě, a protože jsem měl i přes nepřízeň páníčků docela dobrou náladu, tak jsem si prozpěvoval - a hezky nahlas. Občas se odněkud ozvalo Pšššššt! nebo Buď zticha! ale nenechal jsem si zkazit náladu a zpíval jsem dál. Ráno jsem se nabaštil a vyrazil jsem ven. Vůbec se mi nechtělo jít domů, až když mě panička zavolala, tak jsem se teda přišel ukázat, aby byl klid, ale sám dobrovolně jsem domů nešel. Chtěl jsem prozkoumat okolí, ale jen jsem na chvilku zmizel paničce z dohledu, už mě volala, kde se toulám. Tak jsem na ní odpoledne vyzrál. Chytil jsem motýla a utekl jsem se s ním schovat za skleník. Panička mi tam nechala v domění, že s ním hraju a odešla na druhou stranu dvorka. Jenomže já nechal motýlka na zemi, vyskočil jsem na plot, dostal jsem se k sousedům, tam jsem to prošel a dostal jsem se do zahrady kam chodívám (ale přes druhé sousedy). To se panička divila, když šla zkoumat, co dělám a vůbec mě nenašla. A co tepve, když mě zavolala a já přiběhnul, ale úplně z druhé strany.

20. září 2009 21:46:53

V noci jsem chodil paničku budit a stále dokola jí mňoukal do ucha, že už chci ven. Nic platné to nebylo. Když konečně vstala, přinesla mi kapsičku a mističku a začala mě nutit snídani. Copak jsem ale ještě mohl jíst? Na to nebyl vůbec čas. Vždyť už jsem mohl být dávno venku a kvůli tomu že panička spala jsem se takhle zdržel. A navíc jsem si musel šetřit bříško na motýly. Hned jak jsem se dostal ven, vyskočil jsem si na střechu, sednul jsem si na komín a chvíli jsem sledoval okolí. Pak jsem se vydal na lov. Ten byl dneska obzvlášť úspěšný. Motýlky jsem už ani nepočítal a k tomu se mi zase podařilo chytit dlouhozobku. Přinesl jsem jí domů, v kuchyni jsem jí odložil na zem a panička měla co dělat. Naštěstí se nevznesla, ale to co předváděla na zemi dalo paničce dost zabrat, než jí chytila. Nakonec se jí to podařilo, chytla jí a místo toho, aby mi jí vrátila, tak jí odnesla. Nevím, jak si může ode mně něco půjčit a nevrátit to! A navíc jí ještě odnesla na ulici, protože věděla, že na dvoře bych jí chytil znovu. Nezbývalo mi nic jiného, než vyrazit na další lov. Opět jsem chytil pár motýlů a pak jsem uviděl, jak se plazí něco po zahrádce. Přikrčil jsem se, skočil jsem a už byl můj...takový dlouhatý had. Mrskalo se to, bránilo se to, ale já jsem držel a nepustil. Až do té chvíle než přišla panička zjistit, co zase mám. A bylo po radosti. Řkla mi, že to není had, ale žížala, sebrala mi jí, zahrabala jí do hlíny a bylo po všem.

19. září 2009 22:36:02

Dneska jsem si svým nerozumným a zbrklým jednáním prozradil svoji tajnou sbírku motýlů. Vůbec nikdo o ní nevěděl. Byl jsem totiž zase docela úspěšný v lovu. Dva kousky jsem donesl ukázat paničce, ale sebrala mi je a než jsem se nadál, vznášeli se nad zahrádkou. Ale toho třetího už jsem jí nedal. Chytil jsem ho do tlamky a utíkal jsem si ho schovat. Jenomže jsem si nevšimnul, že jde panička za mnou a vše bylo prozrazeno. Mám totiž v trávě pod stromem takové malé místečko, kde tráva naroste a tam si motýlky ukládám. Už jich tam pár mám a teď přemýšlím o tom, kterou slečnu číču na ně nalákám:) Jenom trnu hrůzou, aby mi je teď panička nesebrala, vždyť jsem na tom dělal celé léto.

18. září 2009 22:24:03

Ta moje panička už mě opravdu štve. Protože bylo venku hezky, nemohlo mě doma nic udržet a vyrazil jsem na průzkum okolí. Ani mi to nedalo moc práce a chytil jsem krááásného motýlka. Utíkal jsem se s ním pochlubit paničce, a jen jsem vstoupil mezi dveře na chodbu začal jsem kvílet ze všech sil, aby věděla, že jdu domů a nesu úlovek. Pochopila to. Sotva jsem došel ke schodům, potkali jsme se. Začala mi chválit jaký jsem šikulka, a co že to prý nesu hezkého, ať jí to ukážu, že je to určitě nějáký krásný motýlek... a já truhlík se nechal obalamutit, otavřel jsem pusinku, motýlka jsem položil na zem, aby si ho mohla panička prohlédnout a ona mi ho vzala a odnesla ho ven. Posadila ho na kytičku a než jsem stačil zasáhnout, motýlek frnknul. To mě namíchlo, tak jsem se sebral a odešel jsem úplně pryč za plot k sousedům na zahradu. Tam to bylo príma, vyválel jsem se v trávě, prošel jsem se kolem bodláku, a když jsem viděl, jaký jsem fešák, nevydržel jsem to a musel jsem se jít zase paničce předvést. Měl jsem totiž plný kožíšek (a hlavně ocásek) takových malinkatých bodláků a travních semínek ...no paráda. Naparoval jsem se jako páv. Připadal jsem si jak největší frajer v širokém dalekém okolí. Když mě panička viděla, hned mě chytla a oškubala mě jak husu. V kožíšku mi nezbylo vůbec nic. Vrčel jsem na ní, vzekal jsem se, škubal jsem se, ale neobhájil jsem si ani jeden jediný bodláček. Ach, jo, alespoň maličkatý mě teda nechat mohla!

17. září 2009 22:49:50

Včera večer mi panička řekla, že už jde spát, tak abych si šel hajnout k ní do posltele. Sice už jsem se ukládal na gauči na polšářku, ale pak jsem si řekl, že bych se tam mohl na chvíli podívat, tak jsem skočil dolu a šel jsem do ložnice, že si tam zaberu to nejlepší místečko. Pak jsem ale přišel na to, že bych se stejně uvelibil a panička by přišla a začala by tahat peřinu a tak by mě obtěžovala, ža bych si stejně musel přelehnout, že jsem raději zůstal sedět na zemi u postele a čekal jsem, až panička přijde. Když si lehla, skočil jsem hned vedle ní a nechal jsem se pořádně pohladit. Když už jsem ale chtěl spát, měl jsem tam málo místečka. Tak jsem paničce utekl, vlezl jsem si na můj gauč a tam jsem se pořádně natáhnul.

16. září 2009 22:29:56

Hned ráno jsem vyrazil na střechu. Rozlédnul jsem se po okolí, abych zjistil, co je kde nového. No nevím, co všichni v noci noci dělali. Je jasné, že já jsem musel spinkat a nabírat síly na lumpárny, ale ti dvounožci přece mohli přpravit nějaké překvápko a rozptýlení...ale nic, široko daleko nic nového. Tak jsem zase skočil dolů a šel jsem se podívat na zahrádku. Tam teda novinka je, ale ta už je od včerejšího odpoledne. Panička totiž vzala do ruky nůžky a to to zase dopadlo. Kytičky, do kterých se schovávám mi pořádně prostříhala. Přiznávám, že občas někde nějaký kvítek nebo větvičku nalomím a už byly trochu zvadlé, ale takhle to prostříhat, to je opravdu moc. A navíc ještě jedna krajní veliká kytička zrovna v tu chvíli odpočívala a ležela na zemi, a tak jí panička celou vytáhla. Tak teď se jdu schovat, ležím mezi kytičkama a každý mě vidí. A když už se mi konečně podaří, že se celý nějak skryju, už slyším, jak někdo křičí, že z toho záhonku vykukuje ocásek, a čí to prý asi bude...Fakt vtipný. Jenom jsem zvědavý, co bude panička dělat, až přijde zlý kocour a bude mi chtít uližovat, a já se nebudu mít kam schovat. No má co chtěla, budu křičet a ať mě přijde zachránit.
Naštěstí panička ty kytky nezničila ještě úplně, takže nějaký květ tam zůstal a motýlkové mohli přiletět. Chytal jsem je zase jak o závod. Občas jsem nějakého lapil do tlapek a jednoho jsem chytil úplně. Hned jsem se běžel paničce pochlubit, ale bohužel jako vždy mi ho sebrala.

15. září 2009 22:02:27

Dneska bylo konečně zase venku hezky, takže jsem tam trávil skoro celý den. Číhal jsem na motýlky, snažil jsem se je chytit, ale nějak se mi to dneska nedařilo. K večeru přiletěla zase dlouhozovka. Z té jsem nespustil oči. Stále jsem jí pronásledoval a skákal jsem po ní. Panička mi to opět vymlouvala a říkala mi, abych si vzpoměl, když jsem jí chytil, jak mě brnělo celé tělo, když se mi kmitala v tlamce. No pravdu měla, ale stejně mě to nedalo a snažil jsem se jí chytit. Chvíli nade mnou kroužila a pak uletěla. Odpoledne to bylo venku prima, protože tam byli s námi páníčkové a nemuseli jsme se ničeho bát. Ale jen oděšli domů, přišel zase ten ukrutný zlý kocour. Preventivně jsem začal ječet, jako by mě vraždil, takže panička hned přiběhla a společně jsme ho vyhnali pryč.

14. září 2009 21:28:03

Ráno jsem se sebral a šel jsem se podívat ven. Bylo tam ale tak ošklivo, že ani mě se tam nelíbilo. A to je teda co říct. Hned jsem se otočil a šel zpátky domů. Chvíli jsem bloumal po bytě, ale pak jsem objevil, že je volná židle, kterou má panička u psacího stolu. Neváhal jsem a hned jsem si na ní vyskočil. Na té se mi totiž hrozně moc líbí, protože je taková hezká měkoučká. Dá se říct, že až na malé přestávky jsem na ní strávil celé dopoledne a vlastně i část odpoledne, protože páníčkové odjeli na nákup, a co jiného bych mohl doma dělat než se vyvalovat a spát. Když jsem se vyspinkal, řekl jsem si, že už jsou pryč docela dlouho, a že bych se mohl jít podívat z okna, jestli už nejedou domů. Vyšlo nám to úplně přesně. Právě ve chvíli, kdy jsem vyskočil na okno, zastavilo před domem auto a panička vystupovala. Hned mě pustila na dvořeček, abych se proběhnul. Okamžitě jsem se ale vrátil, protože jsem musel zkontrolovat, jestli na mě nezapomněli a něco mi koupili. Jako vždy přivezli nějaké kapsičky a granulky, ale to mě v té chvíli příliš nezajímalo. Zato šunčička, ta mě potěšila:) ..a nějak mě dodala energii. Začal jsem lítal po chodbě takovou rychlostí, ža za mnou zůstávaly kobece hezky srhrnuté ke zdi. Večer jsem se uložil v obýváku a sledoval jsem s paničkou televizi. Ač to není u mě obvyklé, celou hodinu, co tam vedle mě seděla jsem se nechal hladit a mazlit.

13. září 2009 22:16:17

Tak jsme se včera večer všichni sešli v kuchyni a čekali jsme na ty medaile. A ono z toho nic nebylo. Holky neměly nárok, protože ty byly doma v pelíšku a vůbec se tím nezabývaly. A stejně - vítěz může být jenom jeden, a tím jsem byl stoprocentně já. Jenomže panička se začala vykrucovat, že žádnou medaili nemá, a že by se stejně pro tak špinavého kocoura ani nohodila. Nezbylo mi nic jiného než to vzdát a jít na kutě.
Dneska jsem byl celý den docela vzorný. Moje svědomí bylo stejně černé jako ten kožich a tak jsem raději žádné vylomeniny neprováděl. A taky jsem na ně ani neměl sílu, protože z toho věčného mytí jsem byl pěkně utahaný. Samozřejmě, že jsem ale celý den neproležel. Pobíhal jsem venku, chodil jsem na průzkum k sousedům a brodil jsem se po zahrádce mezi kytičkama. Musel jsem toho využít, protože trochu zapršelo a bylo tam docela hezké blátíčko. A když už jsem jednou špinavý, tak další nečistoty už se v mém kožíšku ztratily:) A navíc byly i ty kytičky mokré a já si namočil záda a pak jsem mohl běhat domů, aby mě panička zabalila do ručníku a vysoušela mi kožíšek. To mám totiž děsně rád, a když mě to někdy chytne, chodím se sušit, i když venku svítí sluníčko.
Večer jsem se uložil na židli. Panička z ní totiž na chvíli odešla, a to neměla dělat - hned jsem toho využil. Jé, ta prskala, že se musí přestěhovat s tou její bedynkou na gauč. Ještě že jsem byl tak pohotový. Ona totiž ta židle stála obráceně, ale já jsem se vůbec nezdržoval tím, abych jí obcházel. Hezky jsem vyskočil na opěradlo, vyšphlal jsem po něm nahoru, přelezll jsem ho a už jsem se mohl vyvalovat:)

12. září 2009 19:51:42

Ráno jsem se těšil ven, ale jakmile nás tam panička pustila, zjistil jsem, že to bylo zbytečné. Sluníčko bylo schované za mrak a byla tam pořádná zima. Vydrželi jsme tam sotva pět minut a vrátili jsme se domů. Honili jsme po bytě a prý jsme byli horší, než kdyby se vysypal pytel blech. Pak se panička postavila ke kredenci a my jsme jí šli jako na povel pomáhat vařit. Pletli jsme se jí pod nohy jeden přes druhého v domění, že dostaneme masíčko. Jenomže panička nás odbyla s tím, že žádné maso nemá. To mě teda naštvalo, protože jsem ho jasně cítil a navíc jsem viděl, jak tu voňavou směsku dává místo do našich pusinek do paprik. Vrcholem všeho bylo, když nám řekla, že se jí všude pleteme, že nemůže udělat ani krok, a že asi vyhlásí soutěž o tom, že koho celý den neuvidí dostane večer medaili. Tse, já žádnou medaili nechtěl, já chtěl maso... jo a večer taky nechci medaili, ale tyčinku. Za chvíli ale vysvitlo sluníčko, a tak jsem si řekl, že maso už je stejně všechno schované v paprikách, a že tedy vyrazím ven a jsem zvědavý, jak to večer panička udělá s tou medailí. Během dne jsem se občas nenápadně přišel podívat domů, ale jakmile si mě někdo všimnul, hned jsem utekl zase ven. Pak jsem dostal geniální nápad. Aby mě panička neviděla, tak jsem se šel trochu namaskovat. Protože bylo otevřeno do dílny, vlezl jsem dovnitř a po chvilce zkoumání jsem našel to pravé - pytel s dřevěným uhlím. Neváhal jsem ani vteřinu a skočil jsem dovnitř. Párkát jsem se tam otočil, trochu jsem to uhlí prohrábnul vyskočil jsem zase ven a šel jsem se jako velký hrdina předvést paničce. A tím to bylo vyřešeno, protože se jí domů vrátil černý kocourek a ne já:) Když mě panička uviděla, zalapala po dechu, podlomila se jí kolena a zase na mě vychrlila smršť ne zrovna hezkých slov. To ale nebylo zdaleka vše. Hned zavřela ven - a to bylo teprve sedm hodin! Přinesla lavor, natočila do něj vodu, vzala hadr, druhá panička mě držela a začaly mě máčet!!! brrrrr!!!! No snažili se, ale stejně se jim to moc nepovedlo a zbytek nechali na mě. Takže se od té doby stále myju a myju - ovšem ne kvůli té špíně, protože ta mě nevadí, na tu já jsem hrdý, ale kvůli tomu jak mě zmáčely... Jo a tyčinku už jsem snědl, ale stále ještě čekám na tu medaili...

11. září 2009 19:30:25

Dneska se venku trochu ochladilo. Moc se nám tam nelíbilo, a tak jsem se předváděli doma. Každou chvíli jsme na sebe někde číhali a honili jsme se a předháneli jsme se v tom, kdo udělá větší lumpárnu. Největší "hvězdou" se stala Kikina (viz její deníček), ale já taky nechtěl zůstat pozadu, a taky mě to děsně lákalo do výšek. A tak jsem sháněl, kam bych vyskočil. Procházka po televizi nebo po DVD byla sice dobrá, ale chtěl jsem něco víc. A pak to přišlo. Panička si vzala židli, stoupla si na ní, otevřela úložný prostor, který je až nahoře u stropu a začala tam něco hledat. A to nastala moje chvíle. Pořádně jsem se odrazil a vyskočil jsem až paničce na záda. Tam jsem se pořádně chytnul drápkama a vyšplhal jsem jí za krk. A odtamtud už se dalo vlézt dovnitř do skříně. Hezky jsem si to tam prošel a prozkoumal, ale nic zvlášního jsem tam nenašel. Jenomže panička tam stále ještě něco hledala a neměla se k tomu, že by mě třeba vzala a sundala dolu. A tak jsem si řekl, že tam nebudu čekat bůhví jak dlouho. Když jsem se dostal tam, musím se dostat i odtamtud. Cestu jsem si pamatoval a něž se panička stačila vpamatovat, skočil jsem jí na hlavu a po zádech hezky sešphal dolů. Jenom nevím proč tak křičela.

10. září 2009 21:48:10

Odpoledne byli s námi páníčkové na dvorečku. K večeru se ale paničky sebraly a šli domů. Připadalo mi to podezřelé a řekl jsem si, že půjdu zjistit, co se děje, jestli náhodou se nebude něco vařit. A moje tušení bylo správné. Paničky už stály u kredence a něco tam tvořily. Abych lépe viděl, vyskočil jsem si na stůl. Panička se ke mě otočila a nenapadlo jí nic chytřejšího, než se mě zeptat, proč jsem přišel domů, jestli náááhodou jsem nepřišel vařt. No hloupější otázka jí snad nemohla napadnout. To přece bylo jasné. Tak jsem se významně olíznul, aby bylo vidět, kvůli čemu jsem se trmácel po schodech nahoru. Naštěstí už další vysvětlování nebylo potřeba a masíčko jsem dostal.

9. září 2009 21:51:22

Dneska ráno jsem se vydatně nasnídal, abych dlouho vydržel, a vyrazil jsem ven. Za celý den jsem se přišel jenom třikrát ukázat, a to ještě tak, že jsem přišel do dveří, a když mě panička viděla a řekla, že jsem šikovný, že se jdu ukázat, aby o mě neměla starost, tak jsem se hned zase otočil a šel jsem ven. Dneska to tam bylo prima. Teploučko tak akorát - ani vedro, ani zima - motýlkové se nám po zahrádce proháněli jako na louce a navíc Míša měla zase prací náladu, takže jsem se spolu úžasně vyblbnuli. Ani se mi večer domů nechtělo, ale když jsem si vzpomněl na předešlé dny, raději jsem zatnul zuby a šel jsem. Dal jsem si tyčinku, pak jsem se pořádně napapal a šel jsem si hajnout na gauč na polštářek a klimbal jsem u televize:)
Jo a taky prý už je večer nějak dřív tma a budu si muset začít zvykat na to, že budu chodit dřív domů. Takže dneska jsem místo v osm musel už ve třičtvtě:( Pak se ale panička nemůže divit, že jí od půl čtvrté budím a křičím na ní, že chci véééén. Musím si to tam přece pořádně užít.

8. září 2009 21:54:09

Tak dneska už jsem se polepšil. Stal se ze mě ten nejhodnější a nejšikovnější kocourek v okolí. No ne že bych byl tak vzorný, ale ta včerejší tyčinka mě prostě chyběla. Takže jsem zatnul zuby a snažil jsem se. Spíš jsem se teda paničce vyhýbal, aby si zase nevymyslela, že dělám něco jinak než si ona představuje. Ráno jsem vyrazil ven, zabydlel jsem se na zahrádce a za celé dopoledne jsem se vůbec nešel domů ani ukázat. Odpoledne už to paničce nedalo a šla mě hledat, protože si myslela, že jsem se jí ztratil. Samozřejmě, že mě na zahrádce našla, ale zase jsem to schytal, že se celý den nejdu vůbec ukázat a že už měla strach, kde jsem atd. Odpoledne tedy šla raději za mnou ven a byl klid. Až do večera. Přiblížila se osmá hodina a já už slyšel, že mě panička volá, abych šel domů. Jenomže se mi ještě nechtělo. Bežel jsem ke dveřím, ale pak jsem si to rozmyslel a zahnul jsem na druhou stranu. To už se panička blížila a nadávala zase jako špaček, že prý jestli mě přestaly tyčinky chutnat a nechci je dostávat, nemusím kvůli tomu dělat každý den problémy a prostě je rovnou nebudu dostávat. Z toho jsem dostal strach. Otočil jsem se a pokorně jsem odcupital domů. Donbře to dopadlo, tyčinka byla výborná.

7. září 2009 21:23:32

Dneska mám pěkný průšvih. K večeru se u nás na dvoře objevila nějaká cizí čičina. Bylo na ní vidět, jak je nesmělá a bojí se. Tak jsem si řekl, že jí musím ukázat, kdo je tady pánem a rozeběhnul jsem se za ní, abych jí vyhnal. Kdyby to byl velký kocour, to bych se bál a utekl bych se schovat k paničce, ale na tuhle jsem si troufnnul. To byste viděli, jak utíkala. Zahnal jsem jí až na střechu na kůlnu a odtamtud utekla k sousedům. Ještě jsem se tam pro jistotu na chvíli usadil, aby se náhodou nevrátila. Pak jsem šel domů ukázat paničce toho obrovského hrdinu - tím teda myslím jako že mě - jenomže opět jsem se setkal s nespravedlností. Místo chvály a obdibu jsem to schytal, že si dovoluju na slabší a těch silnějších se bojím. Tak jsem se naštval a šel jsem ven. V osm hodin mě panička volala, ale nedovolala se. Tse, to určitě, přece nepůjdu domů, když je venku tak hezky. No netrvalo to ani minutu a pannička se přiřítila do dveří a hned na mě spustila, abych koukal jít domů a slibovala tyčinky a možná i modré z nebe, ale neměl jsem zájem. Jak vykročila, že mě chytí, nabral jsem rychlost a utekl jsem za plot. Jenomže mě opět převezla. Místo aby mě šla prosit a přemlouvat, řekla, že kdo bude chtít jít domů, ať přijde horem přes balkon (což já teda neovládám) a zavřela dveře. Hned jsem běžel ke dveřím a myslel jsem, že se hned otevřou, ale ono nic a do toho ještě přišel velký cizí kocour, kterého se bojím. Utekl jsem se před ním schovat do kůlny a musím přiznat, že ty tři minuty, než panička přišla a pustila mě domů, byly delší než rok. Doma jsem hned utíkal na místečko, abych si vyzvednul dneští tyčinku, jenže ouha. Panička se rozhodla, že jsem zlobivý a neposlušný a že žádná tyčinka nebude. Tak jsem jí šel předvádět svoji náklonnost. Lísal jsem se, dokonce bych se snad nechal i pochovat, ale nic. Jako bych tam nebyl. Panička se uložila na gauč a sledovala televizi. Hajnul jsem si k ní na polštář a předl jsem tak silně, že ani nerozuměla, co v té televizi říkají. Za chvíli se to srovnalo a začala se mnou "mluvit". Tak jsem se nechal pohladit a pak jsem se chtěl v klidu umýt. Jenomže panička mě stále obtěžovala. Tak jsem jí pro výstrahu trochu kousnul do ruky, ale evidentně to nezabralo. To mě rozčílilo, zasyčel jsem na ní dal dal jsem jí tlapkou pořádný pohlavek a utekl jsem. Takže už to mám jasné, že tyčinka nebude. Tak jsem se napapal a půjdu spinkat.

6. září 2009 20:37:41

Dneska už bylo venku zase konečně trochu líp. Hned ráno jsem utíkal ke dveřím a na všechny kolem křičel, že chci ven. Dokonce jsem se ani nezdržoval s takovou hloupostí jako snídaně. Celé dopoledne jsem pobíhal po dvorečku a po zahrádce, nakounul jsem i k sousedům a domů jsem se šel vždy jen ukázat, aby věděli, že jsem se neztratil. Přitom jsem v rychlosti schroupnul pár granulek a rychle jsem zase pádil ven. Odpoledne přišli ven i páníčkové. Tak jsem měl o zábavu postaráno. Pomáhal jsem paničce zametat a shrabovat spadaná jablka, s druhou paničkou jsem plel záhonek a měl jsem tolik práce, že jsem ani nevěděl co dřív. Pak si panička vyndala sedák na židli, že si sedne venku ke stolu. Jenomže si ho odložila na stůl a ještě někam odběhla. Toho jsem využil, vyskočil jsem si na stůl, hanul jsem si na pelíšek a už jsem ho nikomu nepůjčil, takže si panička musela přinést jiný. Večer bylo dneska nějak brzo šero, takže jsem přišel domů už v půl osmé místo v osm. To se mi taky stalo osudným. Protože jsem byl doma dřív, ani si pannička v osm nevzpomněla, že bych měl dostat tyčinku. A došlo jí to až skoro v půl deváté. Ale musím přiznat, že jsem byl napapaný a klimbal jsem na gauči a vlastně jsem na ní taky tak trochu zapomněl. Jinak bych se samozřejmě přihlásil.

5. září 2009 21:26:45

Dneska dopoledne jsem se hrozně nudil. Všchny kočky spaly a chrápaly, až se nám barák otřásal v základech. Myslel jsem si, že bych je třeba vzbudil, aby si se mnou hrály, ale to se nedalo. Venku se mi nelíbilo, protože panička tam se mnou nešla a sám jsem tam být nechtěl. A stejně tam byla zima. Tak jsem jenom tak bloumal po bytě a nevěděl jsem, čeho se chytit. Byl jsem tak otrávený, že se nade mnou panička slitovala a dala mi mojí oblíbenou kočičí tyčinku, abych měl alespoň nějakou vzpruhu. Ale moc platné to nebylo. Nakonec jsem taky nudou usnul. Odpoledne jsem se probudil a šel jsem se chvíli proběhnout ven. Pak jsem využil situace, že panička byla v přízemí a vlezl jsem domů oknem. To mě konečně trochu probralo, takže když mě panička začala provokovat, pořádně jsem se s ní popral. Po bitvě jsem se šel zase proběhnout ven. Tam jsem dostal hroznou chuť na něco dobrého. Tak jsem šel domů, sednul jsem si v kuchyni před lednici a upřeně na ní hleděl, dokud paničce nedošlo, že odtamtud něco chci. Dostal jsem plátek šunky, a když jsem ho snědl, šel jsem se zase podívat ven. Večer jsem měl strach jak to dopadne, protože už jsem měl dopoledne tyčinku, a tak jsem se bál, jestli dostanu i tu praavidelnou večerní. Dopodlo to ale dobře a tyčinka byla. Takže jsem docela spokojený, teď jsem si vyskočil na skříň, umyju se a už budu spinkat.

4. září 2009 21:38:18

Když jsem ráno vstal, podíval jsem se na chvilku ven. Zjistil jsem, že je tam hrozně ošklivo. Raději jsem se vrátil a šel jsem znovu spát. Odpoledne jsem to šel zase omrknout jak to venku vypadá, a stále nic moc. Takže jsem se opět vrátil a pokračoval jsem ve spánku. Až k večeru jsem se rozhodnul, že už to jinak nejde a alepoň na chvíli ven musím jít. Moc dlouho jsem tam nepobyl a začalo pršet. Vrátil jsem se domů s úplně promáčeným kožíškem. Tak panička vzala ručník, zabalal mě do něj a vysušila mě. To se mi tak hrozně líbilo, že jsem uvažoval o tom, že se půjdu ještě jednou namočit. Ale bylo už osm hodin a to znamenalo, že bude tyčinka. Spapal jsem jí, uložil jsem se na gauči a spinkal jsem. Teď jsem vstal, abych si mohl jít napsat deníček. Přitom jsem ještě uklidil, protože panička měla na stole nějaké papíry, tak jsem je všechny schodil na zem, ať to tu trochu vypadá. No a teď už se zase chystám, že půjdu spát.

3. září 2009 21:40:40

Dneska se nám pokazilo počasí a nějak to na mě působilo. Skoro celý den jsem prospal na skříni. Odpoledne jsem se šel podívat ven, jenomže zrovna lilo jako z konve, takže mi nezbývalo nic jiného než si na chvíli sednout pod stříškou a zase se vrátit domů. Až k večeru se počasí umoudřilo a dokonce se na chvíli ukázalo i sluníčko. Tak jsem se konečně mohl vypravit ven. Ale ani se mi tam moc nelíbilo. Foukal docela pěkný vítr a tak jak se mi jindy líbí, že prohání listy po dvoře, dneska jsem se pořádně vylekal. Místo malého lístečku se proti mě hnal ulomený květ z muškátu. Děsně jsem se ho leknul, celý jsem se naježil a utíkal jsem se schovat domů.

2. září 2009 21:50:57

Dneska se během dne nedělo nic zvláštního. Odpoledne jsme zase museli hlídat, protože nám páníci ujeli pryč. Když se vrátili, vyrazili jsme ven. Musel jsem absolvovat mojí pravidelnou pochůzku k sousedům a na střechu a pak už jsem v klidu mohl číhat na zahrádce na motýli. Ani jich dneska moc nepřiletělo, takže jsem se docela nudil. Ale zato pak k večeru. Ani jsem tomu nechtěl věřit, ale naše Míša - ta Míša, která se nám stále straní a raději celý den leží někde schovaná - se se mnou začala honit. Běhali jsme po zahrádce a po dvoře a pomalu se nám podařilo zlikvidovat i těch pár kytiček, které nám tam ještě zbyly. Uprostřed honičky si Míša sedla na chodník a zůstala tam. Myslel jsem, že jí to přestalo bavit, a tak jsem šel očíhnout situaci. Ona dělala "mrtvého brouka". Jakmile jsem se k ní ale přiblížil, vystarovala proti mě a div mě nepovalila na zem. Pak jsme se přetlačovali pohledem a ač nerad, musím přiznat, že jsem jí nakonec ustoupil. Opatrně jsem se otočil a chtěl jsem odejít. Vtom se Míša pohnula. Já se tak děsně leknul, že mě chytne, až jsem upadnul. To Míša nečekala, takže se zase lekla ona mě a utekla. Toho jsem využil, běžel jsem za ní a žačala pořádná honička nanovo.

1. září 2009 22:24:19

Tak jsem dneska zase jako vždy dopoledne číhal na motýlky. Ani jsem ale žádného nechytil, protože už mě to panička úplně zošklivila. Neustále mi říká, že jsem prasátko, že se motýlkové ani broučkové nepapají, a když něco ulovím a jdu se jí pochlubit, tak mi všechno sebere a zabaví. Odpoledne jsem to už úplně zabalil, hajnul jsem si na židli a spinkal jsem. Když jsem se vrátil domů, našel jsem na stole sáček. Tak jsem ho šel prozkoumat. Byly v něm bonbóny. Hned jsem si pacičkou jeden vyndal. Shodil jsem si ho na zem, vzal jsem ho do tlamky a odnesl ho až dolu na chodbu. Pak jsem se vrátil pro další. Ten jsem si schoval pod lednici a pak jsem ulopil ještě jeden a ten jsem si ukryl pod křeslo. Mělo to stejnný účinek jako když chytám broučky - opět jsem to schytal.

31. srpen 2009 19:44:19

Dneska jsem opravdu velký hrdina. Jako obvykle jsem ráno vyrazil ven. Moc se mi tam líbilo, protože ti motýlkové se u nás dneska snad rojili. Těch tam bylo! Tak jsem se do nich pustil. Schoval jsem se mezi kytičky a číhal jsem. A najednou přiletetěla - krásná, rychlá a pro mě nepolapitelná dlouhozobka. Ale nic není nemožné. Vyskočil jsem a už jsem jí měl. S důložitostí sobě vlastní a s radostí, která se nedá ani popsat jsem jí letěl ukázat paničce. Hned na chodbě jsme se potkali. Když viděla, že se mi zase něco kmitá v tlamičce, hned spustila. Chytla mě a chtěla mi tlamku otevřít. Jenomže já jsem dlouhozobku pevně držel. Strašně se třepala a mě už od ní brnělo celé tělo. Nakonec mi panička násilím pusinku otevřela, dlouhozobku vytáhla, otevřela okno a pustila jí ven. Pak mě vzala a začala mi vysvětlovat, že jí nesmím chytat, protože by mě po ní bolelo bříško. I když jsem byl naštvaný, tak musím uznat, že asi měla pravdu, protože sám jsem na sobě pozoroval, že ještě hezkou dobu po tom, co mi jí panička sebrala jsem se od toho jejího třepetání celý chvěl. Asi to tak mělo být, přece jenom sníst motýla štestí by asi nebylo nejvhodnější.

30. srpen 2009 22:13:16

Večer se na dvoře objevila cizí kočka. Dostal jsem strach, aby mi nechtěla ubližovat a tak jsem preventivně začal děsně ječet a utekl jsem do chodby. Panička hned přiběhla, aby svého zlatého kocourečka zachránila. Když jí ta kočka viděla, že jde ven, hned se otočila a utíkala pryč. Tím se ze mě stal hrdina, paničku jsem předběhnul a utíkal jsem za tou kočku až ke plotu, abych jí zahnal. Když byla pryč, vyskočil jsem na plot a strážil jsem dvůr před všemi vetřelci. Za chvíli mě panička zavola, že už mám jít domů. Ani trochu se mi nechtělo. Přece jsem nemohl opustit tak důležitou práci! Nechal jsem se volat pěkně dlouho, než mi došlo, že doma na mě už čeká tyčinka, a pokud se nevrátím, taky bych jí dneska nemusel dostat. Jen jsem jí snědl, sednul jsem si ke dveřím a stále na paničku mňoukám, že chci vééééén. Nevím proč to nemůže pochopit a nepustí mě ven. Jenom mi stále dokola opakuje, že musím počkat na ráno. Teď už je tam tma a prý bych se tam bál. No to teda nevím - já a bát se???

29. srpen 2009 21:46:21

Dneska foukal venku vítr a já měl plnou hlavu starostí. Po dvorečku a po zahrádce nám lítaly lupínky a já je musel všechny chytat. Prý jsem lítal jako šílenec, ale nic jiného mi opravdu nezbývalo, protože jsem je chtěl poctivě všechny pochytat. Když mě panička viděla jak řádím, tak se za mnou vyběhla a řekla, že mě chytí. To určitě, to jsem se teda nedal, utekl jsem jí a schoval jsem se mezi kytičky. Odtamtud jsem na ní číhal, a když se přiblížila, tak jsem vyrazil a utekl jsem jí znovu. Hodně dlouho jsme se takhle honili a nakonec mi panička řekla, že jde domů a až budu chtít chytit, tak abych přišel za ní. Dlouho jsem to nevydržel a opravdu jsem šel. I jsem se chytit nechal. Pořádně jsme se poprali a zase jsem jí utekl.

28. srpen 2009 21:10:06

To bych ani nebyl já, abych se opět nevydal ven na lov motýlů. Občas se nějaký objevil, ale žádná sláva to nebyla. Pak jsem si vyskočil na popelnici, abych se teda na svět podíval trochu z výšky, v domění, že snad to k něčemu bude a nějakého toho motýla někde najdu. Chvíli jsem se rozhlížel a za chvilku jsem ho opravdu viděl. Letěl ale hroooozně moc vysoko. Tak jsem se na popelnici pořádně přikrčil, aby mě neviděl a čekal jsem, až se trochu přiblíží, že po něm skočím a určitě ho chytnu. Ale on byl stále tak vysoko. Už mi letěl přímo nad hlavou, ale nedosáhnul bych na něj ani ze střechy. Panička se mi smála, že prý tohohle "motýlka" určitě neulovím. Tomu jsem nerozumněl, vždyť já jsem přece na motýli odborník:) Ještě víc jsem se přikrčil, mrskal jsem ocáskem a spouštěl jsem hrůzu. Asi se mě bál, protože se vůbec neodvážil přiblížit a ještě na mě vrčel. Panička mi sice říká, že to bylo letadlo, ale takhle malinkaté letadlo přece není, vždyť to byla opravdu jenom taková tečka na obloze. Letadlo vypadá úplně jinak. Za chvilku jsem se o tom přesvědčil, protože mi nad hlavou proletěl vrtulník. Dostal jsem z něj takový strach, že jsem pelášil domů a schoval jsem se na skříni, aby mě nic neudělal a ven jsem se vrátil až za hezkou chvíli a to mě ještě panička musela pořádně přemlouvat.

27. srpen 2009 21:55:40

Odpoledne jsem hajal na mém místečku na zahrádce v záhonku v kytičkách. Najednou se mi udělalo špatně, rychle jsem vyběhnul na dvoreček na chodník a poblinkal jsem se. Byl jsem z toho úplně vyřízený. Vyskočil jsem si na židli na polštářek a pořádně jsem se prospal. Naštěstí mě spánek pomohl a za chvíli už mi bylo dobře. Vstal jsem, usadil jsem se do trávy a sledoval jsem, jakého broučka nebo motýlka bych tam mohl jít chytit. Panička šla za mnou a chtěla mě hladit a chlácholit, ale na to jsem neměl čas, protože se o kousek dál ozval cvrček. Vyrazil jsem za ním jako střela. Podařilo se mi ho najít, ale jak jsem se k němu přiblížil, vyskočil a byl pryč. Honil jsem ho po dvorečku a dokonce i panička mi pomáhala. Když byl cvrček moc vysoko, tak mě zvedla, abych ho mohl pacičkou odehnat, když jsem ho neviděl, tak mi ho nahnala ke mě. Byla to prima zábava. Jenomže pak cvrček skočil do truhlíku s kytičkama a uplně v něm zmizel. Zabořil jsem se tam čenichem, ale nenašel jsem ho. Prohlížel jsem truhlík ze všech stran, ale cvrček nikde. Dokonce mě přestal provokovat i tím jeho cvrkáním. Tak nevím, jestli je tam ještě schovaný, ale spíš se obávám toho, že mi úplně utekl.

26. srpen 2009 21:00:41

Odpoledne vzala panička hrábě a začala shrabovat spadaná jablka v trávě. To se mi hrozně líbilo, tak jsem jí šel pomáhat a ta kutálející jablíčka jsem chytal. Pak se najednou sebrala a k té hromádce jablek přijela s takovou velkou bednou na kolečkách. Hrozně jsem se toho bál a tak jsem se schoval na zahrádce do záhonku mezi kytičky, ale pořádně jsem to od tamtud sledoval. Panička otevřela víko, všechno naházela dovnitř a šla uklidit hrábě. Mě to nedalo, vylezl jsem ze svého úkrytu a šel jsem na průzkum. Nakonec jsem zjistil, že je to popelnice , na které běžně lehávám. Tak to už jsem se nebál a vyskočil jsem si nahoru. Panička přišla a řekla mi, že mě sveze. Toho jsem se ale obával a tak jsem raději utekl. Panička šla s popelnicí na ulici a zavřela za sebou dveře na dvorek, abych neutekl. Myslela si jak budu brečet, protože já když jsem venku, tak musí být do chodby otevřeno. Jenože já jsem jí pěkně převezl. Procházel jsem se po zahrádce, číhal jsem na motýli a dlouhozobky a bylo mě úplně jedno, že jsem tam sám.

25. srpen 2009 21:56:26

Dneska jsem neměl chvilku klidu. Celý den jsem musel sledovat motýlky a broučky a běhat za nimi po zahrádce. Nejvíc zabrat mi dala dlouhozobka. Já už nevím, co mám udělat, abych jí jednou konečně chytil. Než se za ní stačím rozeběhnout, frnkne ni na druhý konec zahrádky. Takže jsem měl zase o zábavu postaráno. Ani se mi večer nechtělo domů. Jenomže panička šla nenápadně za mnou na zahrádku a já si toho všimnul až pozdě. Rychle jsem se chtěl schovat mezi kytičky, jenomže mě viděla a lapila mě. A to už se nedalo nic dělat a musel jsem domů. Ale ani mi to moc nevadilo, protože hned jsem dostal tyčinku. Tak jsem se pak uložil na gauči a šel jsem spinkat. Jenomže vtom zazvonil zvonek. Hrozně jsem se lekl a dostal jsem strach, že k nám někdo jde...a co kdyby mě chtěl ukradnout? Tak jsem začal vrčet a spouštět hrůzu a rychle jsem si vyskočil na skříň, abych nebyl vidět. Sice k nám dovnitř nikdo nešel, ale raději jsem setrval v mém úkrytu. Až před chvilkou jsem slezl, nabaštil jsem se a teď už půjdu v klidu spát.

24. srpen 2009 21:56:16

Ráno mi páníčkové oznámili, že jedou pryč. Takže to pro mě znamenalo zase to, že budu celý den doma za oknem vyčkávat, kdy se mi vrátí. Panička mi před odjezdem nezapomněla připonenout, že mám hlídat. Tak jsem vyskočil do okna, aby viděla, že to beru zodpovědně, ale jen odbočili za roh, přestěhoval jsem se na skříň na chodbě a celou dobu tam spinkal. Odpoledne mě probudil klíč v zámku. Rychle jsem skočil dolů a utíkal jsem se podívat, co se děje. Hurá, páníčkové se mi vrátili. Panička mi hned šla otevřít na dvorek a než vůbec stačili všichni dojít domů, běhal jsem už po zahrádce. Vydržel jsem venku až do večera do osmi hodin, než jsem šel na tyčinku.

23. srpen 2009 19:51:42

Ráno jsem hned po snídani vyrazil ven a byl jsem tam celý den. Bylo krásně, sluníčko svítilo, motýlkové se proháněli na kytičkách a já tradičně jako vždy proháněl motýlky. Pak jsem se usadil v trávě pod stromem a hrozně dlouho jsem tam jenom tak seděl a rozjímal o životě. Asi mi to tam slušelo, protože panička přinesla tu její krabičku a fotila mě. Tak jsem jí taky jednou udělal radost a hezky jsem zapózoval. Ani se mi teď nechtělo domů. Jenomže se blíží čas na tyčinku a to já nemůžu prošvihnout. Takže se nedalo nic dělat, ale domů jsem musel.

22. srpen 2009 20:31:53

Dneska jsem v noci zase perlil. Šel jsem se podívat na paničku, a ona klidně spala. Tak jsem si vyskočil na okno, abych se podíval, jestli se alespoň venku něco děje. Ale taky nic. Všude bylo ticho a tma, takže mě to dívání se ven vůbec nebavilo. Když jsem skákal dolů, úplně přesně jsem se netrefil na židli a ona se toho asi lekla a upadla. Jenomže si lehala tak hlasitě, že to paničku probudilo. No a hned jsem měl zábavu. Skočil jsem si k ní do postele a musela mě pořádně hladit a drbat. Když jsem viděl, že už zase usíná, tak jsem se sebral a utekl jí. Bloumal jsem po bytě a napadlo mě, že bych se mohl podívat v obýváku nahoru na skříň. Na chvilku jsem se tam uložil. Když jsem skákal dolů, zase jsem se nějak špatně trefil, skočil jsem na hranu reproduktoru a on zase padnul za doprovodu šílené rány. Takže panička veletěla z postele a šla se podívat, jestli jsem celý. Celý jsem byl, a taky jsem byl pořádně hladový. Když už se mi podařilo paničku vytáhnout z postele, házel jsem na ní ty nejneodolatenější pohledy, aby mi přinesla něco k snědku. Přidala se i Kikina, a tak panička přinesla kapsičku, vyndala mističky, přitom se vzbudila i Zuzka, a měli jsme hody:)

21. srpen 2009 20:21:46

Dneska jsem byl celý den až podezřele hodný. Ani motýlky jsem moc neproháněl a spíš jsem se držel u paničky. Hrozně mě bavilo vaření, a taky jsem za to dostal odměnu - masíčko a šunčičku. Odpoledne jsem se šel podívat, co je nového u sousedů. Vyskočil jsem na plot a rozhlížel jsem se do všech stan. Najednou mi něco káplo na záda. Koukal jsem, odkud to teče, protože jsem myslel, jestli někdo nezalévá. To bych si totiž nerad nechal ujít a hned bych utíkal chytat vodičku. Jenomže jsem nikde nikoho u žádné vody neviděl a přitom to na mě káplo znovu. A začalo to kapat víc a víc. Tak jsem zvednul hlavičku a koukal jsem nahoru, odkud to teče. A vtom mě panička zavolala, abych se šel schovat, že prší. Tak mi došlo, co to je, skočil jsem dolů a utíkal jsem za ní pod stříšku, hajnul jsem si tam na židli a poslouchal jsem jak to cvaká do střechy.

20. srpen 2009 21:28:22

Ráno po snídani jsem vyrazil ven. Zjistil jsem ale, že je tam dneska hrozné vedro. I když jsem viděl na kytičkách motýlky, nechal jsem je být, zalezl jsem si mezi kytičky do stínu a odpočíval jsem tam celé dopoledne. Až v poledne mě vyrušil zvonek. Byl jsem zvědavý kdo k nám jde, tak jsem šel na průzkum. Zjistil jsem, že listonoška přinesla nějaký balíček. Panička mě hned lákala, abych se šel podívat, že prý je to pro nás. No tak to jsem byl zvědvý ještě víc a nemohl jsem se dočkat, až to uvidím. Panička vyndala takový plyšový váleček, ve kterém je uvnitř schovaná myška. Prý nám ho objednala za bodíky, které tu nasbírala. Hned jsem váleček chytil a snažil jsem se myšku dostat ven. Zápasil jsem s ní pěkně dlouho, ale nevylezla. Tak jsem to teda vzdal a šel jsem zase ven mezi kytičky. Ale stejně to zítra zase zkusím:) Venku jsem spal až do té doby než zalezlo sluníčko. Zato potom, to jsem začal řádit jako ďábel, protože začaly létat múry. Teprve před chvilkou jsme se vrátili domů. Napapal jsem se, vyskočil jsem si na skříň, teď se pořádně umyju a už budu spinkat.

19. srpen 2009 20:20:04

Panička mi nahrála nové video, když budete mít chuť, tak se na něj mrkněte.

Dneska ráno jsem se šel podívat ven a na zahrádce byl vetřelec. Úplně cizí kocour, které ho jsem v životě neviděl. Jak jsem ho zahlédnul, hrozně jsem se rozčílil, co tady dělá, a šel jsem na něj. Tradičně jsem začal ječet a ještě k tomu jsem ho mlátil a hnal ho pryč. Vyhnal jsem ho až na střechu na kůlně. Odtamtud přeskočil na kůlnu k sousedům a já zůstal za komínem a ještě jsem to jistil, aby se nevrátil. To by si mohl zkusit. Pro jistotu jsem ještě ječel a prskal, aby měl strach. Jenomže to už byla venku panička a řekla mi, že bych se měl stydět, že takhle vyvádím. Já, takový mazánek, a prý se chovám jako rváč. Tak já se takle snažím, abych hlídal a místo pochvaly se dočkám výčitek. A nejlepší na tom je, že mě panička zahnala domů, abych prý hlídal, protože všichni jedou pryč. Tak jsem teda hlídací kocour nebo ne? Tak jsem si řekl, že hlídat nebudu. Když odjížděli, sednul jsem si do okna, abych měl jistotu, že opravdu jedou a pak jsem si vyskočil na skříň a spinkal jsem tam dokud se nevrátili a vůbec jsem nehlídal:) Ale pak jsem byl stejně hrozně rád, když se vrátili, protože asi tak trochu mazánek jsem a po paničce se mi stýskalo. Zato jsem jí pak večer proháněl po dvoře a schovával se jí na zahrádce mezi kytičky.

18. srpen 2009 20:40:33

Dneska jsem se jenom tak potloukal po dvorečku a najednou k nám zavítal úplně cizí kocour. No on úplně tak cizí není, protože čas od času se tu objeví, projde se po zahrádce a zase zmizí. Jenomže mě hrozně rozčiluje. Myslím si, že jeden kocourek, to myslím jako že já, nám na zahrádce úplně stačí. Těch motýlků k nám létá tak akorát pro jednoho. Tak jsem se naštval a začal jsem na něj děsně ječet. Mlátit ho, to jsem si netroufnul, protože on je určitě silnější než já a ještě by namlátil on mě, a tak jsem teda řval jako tygr. Panička se přihnala, protože si myslela, že snad mě někdo přišel zamordovat. Jak jí kocour viděl, dostal strach a utekl. No a ze mě se rázem stal hrdina. Rozeběhnul jsem se za tím kocouřiskem a to byste viděli, jak pelášil.

17. srpen 2009 21:16:59

Dneska si zase panička vzpomněla, že mě bude fotit. Už mě s tím opravdu štve. Já nechápu, jak může mít zálibu v tom, že mě neustále pronásleduje s tou její krabičkou a pořád chce abych na ní koukal. Vždyť já na ní vůbec nejsem zvědavý!
Večer jí to konečně přestalo bavit a začala se věnovat něčemu, co mě baví. Vzala si totiž konev a šla zalévat. Tak jsem jí pomáhal a chytal jsem vodičku, které tekla okolo truhlíků a ze všeho nelepší bylo, když zalila takový květník, který visí vysoko ve vzduchu a schválně do něj nalila hodně vody, aby přetekl. No to bylo něco. Seděl jsem pod ním, pacičkou jsem chytal vodičku, dokonce jsem jí zkoušel i chytit do tlamičky a napít se, ale to mi nešlo a celého mě to postříkalo.

16. srpen 2009 21:58:06

Ráno jsem vyrazil na lov. Na zahrádce už se proháněli motýlkové, tak mi to ani nedalo moc práce a jednoho běláska jsem chytil. Jenomže nastala neočekávaná situace a já musel běžet domů na záchod. Cestou jsem si musel motýlka odložit, ale nestačil jsem ho schovat pod rohožku. A to byl ten malér. Jako naschvál šla zrovna panička kolem. A než jsem se vrátil, byl motýlek pryč. To mě opět utrvdilo v tom, že už jí nikdy žádný úlovek neukážu. A taky jsem to dodržel. Jenomže co čert nechtěl, ten brouček, kterého jsem spolknul mě hrozně šimral v bříšku a já se poblinkal - přímo před paničkou. Hrozně mě litovala a chlácholila, ale jenom do té doby, než zjistila, co bylo příčinou mé nevolnosti. Páni, já to zase schytal, že prý jsem...no skoro všechna zvířátka z hodně velikého statku mi vyjmenovala... a nakonec mi řekla, že mi koupí náhubek a bez něj mě ven nepustí. Teď mám jenom strach, aby mi ho opravdu nekoupila, to bych asi nepřežil.

15. srpen 2009 19:11:22

Dopoledne se mi podařilo chytit motýlka. Měl jsem z něho velikou radost a hned jsem ho utíkal ukázat paničce. Když mě viděla, zase mi ho sebrala, posadila ho na strom a motýlek uletěl. Ach, jo. Dobře jsem si to pamatoval a jakmile jsem chytil dalšího, tak už jsem jí nic neukázal. Ani se nebudu zmiňovat o tom kolik jich bylo, protože by si to tady panička přečetla a za ty hrozné řeči, které bych si musel vyslechonout o čunících a podobných zvířátkách, to nestojí. Takže ode dneška už jí nepřinesu ani motýlka ani toho nejmenšího broučíčka a se všemi se hezky schovám a spapám je.

14. srpen 2009 20:54:13

Dneska jsem měl hroznou smůlu, protože jsem přišel o velikánskou dobrůtku. Chytil jsem totiž na dvoře takového velkého komára. Tak hrozně jsem se těšil, že si na něm pochutnám, až jsem ze samé radosti pootevřel pusinku a komár mi uletěl. Byl jsem z toho děsně nešťastný a panička když mě viděla, tak se mi smála a řekla, že se mi prý dobře stalo. Ona mi ho snad nepřála. Odpoledne jsem ještě zkusil chytit pár motýlků, ale neměl jsem žádný úspěch. Oni byli dneska nějak rychlejší než já. Večer jsem se sám od sebe sebral a šel jsem domů už o čtvrt hodiny dřív. Měl jsem totiž velikánskou chuť na tyčinku. Když jsem jí spapal, musela mi panička házet můj oblíbený klacík a já pro něj běhal po schodech dolů. Teď už jsem si vyskočil na skříň a pomalu se chystám k spánku.

13. srpen 2009 22:09:07

Včera večer a v noci jsem se pořádně prospal, takže hned jak ráno začalo svítat, utíkal jsem vzbudit paničku a na celé kolo jsem křičel, že už chci vééén. Jenomže prý na to bylo ještě moc brzo, tak jsem si skočil k ní do postele a šel jsem se mazlit. Po snídani jsem se konečně dostal na dvoreček. Hned jsem sledoval, jestli už přiletěli motýlkové, ale nějak se jim k nám dneska moc nechtělo. Tak jsem si našel jinou zábavu. On totiž docela dost foukal vítr a tak nám po dverečku lítaly lupínky no a já lítal za nimi:) Vydržel jsem je honit celý den. Jenom občas jsem si šel odpočinout na mojí krásnou židli.

12. srpen 2009 19:21:54

Ráno po snídani jsem vyrazil ven. Připravoval jsem se na lov motýlků, ale ještě než jsem se do toho pořádně dal, musel jsem se vrátit domů a jít na záchod. Jenomže se mi to nějak nepodařilo na 100%. Špatně jsem se tam nasměroval a kousek jsem vytratil vedle. Panička to šla po mně uklidit a pořádně se vylekala. Měl jsem tam totiž trošku krve. Hned nastala děsná muka. Panička mě prohlížela a ohmatávala a zkoušela jestli mě něco nebolí, ale kromě toho, že jsem byl děsně vzteklý a naštvaný mě nebylo vůbec nic. Celé dopoledne mě všichni obletovali, až jsem z toho byl celý vedle, že jsem úplně zapomněl na motýlky. Odpoledne mě panička zavolala domů. Hned za mnou zavřela dveře a řekla mi, že za chvíli začne už ordinovat paní doktorka, takže k ní pojedeme. Abych tam nemusel, vyskočil jsem si na tu nejvyšší skříň, kterou v celém bytě máme a usnul jsem. Panička mě lákala dolů, ale bezúspěšně. Nakonc si musela přinést schůdky a sundat mě. Pak mě zavřela do přepravky, naložila mě do té hrozné vrčivé plechovky a jeli jsme. Celou cestu jsem křičel jako tygr a v čekárně jsem v tom pokračoval. Za chvíli jsem šel do ordinace. Paní doktorka mě změřila teplotu - to jsem myslel, že jí snad sežeru - pak mě prohmatala bříško, celého mě prozkoumala od hlavy až k patě a řekla, že jsem zdravý kluk, že asi přitom jak jsem se snažil mi jenom praskla nějaká cévka, a že je všechno v pořádku. Alespoň, že už mě netrápila nějakou injekcí jak to mívá v oblibě. Když jsme jeli domů, spustil jsem zase děsný křik a přestal jsem, až když jsme zastavili před domem. Ani jsem se doma moc nezdržoval a hed jsem utíkal na dvoreček. Jsem z toho všeho ale nějaký unavený a vysílený, takže jsem už ani ty motýlky moc neproháněl, spíš jsem je jen pozoroval, a teď si asi dám tyčinku a pomalu půjdu spinkat.

11. srpen 2009 19:39:04

Odpoledne přinesla panička z kůlny takový pěkný košíček. Hned jsem vlezl dovnitř a musel jsem ho vyzkoušet. Pak jsem z něj ale musel odejít, protože prý nebyl na mě ale na švestky. Když jsem to viděl, tak jsem šel páníčkům pomáhat. To mě hrozně bavilo. Na strom sice nevylezu, ale stačilo to, že občas nějaká spadla na zem a já jí mohl jít chytit. Když to bylo hotové, uložil jsem se na MOJÍ:) modrou židli a odpočíval jsem. Najednou přišly paničky, každá vzala židli z jedné strany a přenesly mě o kus dál. Bylo mi divné, proč, ale spal jsem dál. Za chvilku už jsem zjistil, kvůli čemu to bylo. Hajal jsem totiž blízko grilu a páníci šli péct buřty. Řekli mi sice, že je to kvůli tomu, aby na mě nevletěl oharek, ale já si myslím, že spíš měli strach, abych jim nesnědl večeři. Když bylo hotovo a gril už pomalu vychladnul, vrátili mě zase zpátky. Marně jsem čmuchal, nic jsem nenašel. Gril byl prázný, přiklopený a ani kousek buřtíku nikde nezbyl. Ale mě je to jedno, já mám stejně raději šunku, toho buřta by moje vybíravá pusinka určitě ani neochutnala:-)

10. srpen 2009 19:50:25

Celé dopeledne bylo krásně a tak jsem běhal po zahrádce a jako vždy jsem číhal na motýlky. Po obědě mě panička zavolala domů. Protože jsem poslušný kocourek, hned jsem přiběhnul. A panička mi řekla, že na chvíli musí všichni odjet, a že tedy nezbývá nic jiného, než abych to chvilku vydržel doma a samozřejmě jsem dostal za úkol, že musím hlídat. To se mi ani trochu nelíbilo, naštvaně jsem vyskočil na chodbě na skříň a ani jsem se nenechal pohladit. Opravdu se páníčkové vrátili docela brzo, ale aby viděli, že jsem s tím nesouhlasil, že jsem sám doma být nechtěl, vůbec jsem na ně nečekal v okně, ale byl jsem zalezlý v pelíšku. Když se ale panička vrátila a zase mě pustila ven, bylo vše v pořádku. Opět jsem se vydal na lov motýlů a pak jsem aportoval větvičku. Jenomže před chvílí začalo pršet a já teď nevím, co bych dělal. Neustále chodím koukat ke dveřím, jestli už nepřestalo, ale stále prší, tak se zase vrátím domů a vypadá to, že mi asi nezbyde nic jiného a budu muset jít spinkat.

9. srpen 2009 21:50:37

Dnešní den sice nezačal zrovna nejlépe (o tom má zápis v deníčku Michalka), ale nakonec jsem si ho užil moooc krásně. Večer, když už tolik nepálilo sluníčko, vylezli jsme z našich skrýší na zahrádce a začali jsme se honit po dvorečku. Panička nám přinesla ven náš stan. Nejdříve ho obsadila Zuzanka a usnula v něm. Za chvilku se ale probudila tak jsem si ho zabral pro sebe. Sednul jsem si do něj a číhal jsem na broučka v trávě. Jemomže panička si ho všimla taky, sebrala mi ho a dala ho úplně nahoru na strom a já už jenom viděl jak letí pryč. Ale tentokráte mi to ani moc nevadilo. Měl jsem tam spoustu další zábavy. Hlavně jsem si hrál ve stanu, dokonce tak vydatně, že jsem ho otočil na vzhůru nohama. Každou chvíli jsem z něj vyběhnul a rovnou jsem skočil na zahrádce do záhonu a přitom jsem polámal pár kytiček. Pak jsem se taky rozhodnul, že už by se pomalu mohla česat jablka a tak jsem skákal na větve až se mi podařilo pár jablíček shodit. Teprve před chvilkou jsme se vrátili s paničkou domů, já jsem se napapal a teď se musím moc a moc mazlit.

8. srpen 2009 20:54:55

Dneska večer jsem jako každý den vyskočil na střechu u naší letní kuchyně a vydal se na prohlídku okolí z výšky. Když jsem se rozhlédl do všech stran, řekl jsem si, že mám na to abych byl ještě výš a vyskočil jsem na komín. Nevím, jestli to bylo tím, že mi odtamtud vonělo uzené masíčko, nebo jestli to bylo tím, že jsem viděl v komíně saze a chtěl jsem si hrát na kominíka, ale prostě jsem chtěl vlézt do komína. Panička mě volala, ale vůbec jsem nereagoval a nenechal jsem se při práci vyrušovat. Už už jsem byl skoro v komíně, když v tom panička pustila vodu v hadici a začala kropit trávu. Jak jsem slyšel vodu, lekl jsem se, že začalo tak děsně pršet, rychle jsem skočil dolů a utíkal jsem se schovat na zahrádku do kytek. Takže jsem komín nevyčistil.
A ještě se musím pochlubit, že jsem dneska chytil ohromného hada, myslím, že to byla určitě anakonda. Panička sice tvrdí, že to byla jenom obyčejná žížala a samozřejmě mi jí opět sebrala a zahrabala jí do hlíny. Ale já tomu stejně nevěřím, určitě to byl had:)

7. srpen 2009 22:40:28

Dneska odpoledne jsem byl venku a zjistil jsem, že bych si potřeboval trochu nabrousit drápky. Jenomže škrabadlo mám doma a tam se mi teda zrovna běžet nechtělo, a ani se mi nechtělo brousit si moje krásné drápečky venku o nějaký ošklivý strom nebo prkno. Podíval jsem se na paničku a dostal jsem výborný nápad. Ona totiž měla na sobě takové kalhoty ke kolenům, tak jsem k ní běžel, pověsil jsem se jí na koleno, vytasil jsem drápky a pořádně je začal brousit. No a myslím si, že i panička může být spokojená, protože je venku horko a teď krásné letní kalhoty s větráním:))

6. srpen 2009 21:53:52

Dneska bylo venku krásně a tak jsem zase vyrazil na lov. Číhal jsem na motýlky, ale tentokráte jsem neměl úspěch. Úplně všichni mi uletěli. Pak jsem šel odpočívat na tu mojí krásnou židli, o které panička stále říká, že je její, ale není to pravda! K večeru už mě nebavilo jenom tak zahálet. Motýlkové už nelétali, tak jsem se zaměřil na ptáčky. Abych jim byl co nejblíže, vylezl jsem si na stříšku. To bylo prima. Ptáčky jsem sice nechytil, ti si ze mě tak akorát dělali legraci, ale zjistil jsem, že pod stříškou, po které chodím sedí panička. Protože ta stříška je průsvitná, tak jsme na sebe krásně viděli, a to se mi hrozně líbilo, když jsem jí mohl chodit nad hlavou.

5. srpen 2009 20:42:42

Dneska mi panička připravovala dort k narozeninám. Já jako vzorný pomocník jsem jí pomáhal ze všech sil. Taky jsem musel pořádně dohlídnout na to, aby mě náhodou nechtěla ošidit a dala tam všechno, co tam patří. A pak jsem se musel postarat o odklizení odpadu. To znamená, že jsem musel spapat odřezky od šunčičky, kousky tyčinek, které zbyly ze "svíček", sem tam nějakou tu granulku, taky jsem musel umýt obal od paštičky atd. Docela jsem se přitom hezky napapal. Když panička svoje dílo dokončila, netrvalo to dlouho a zavolala mě domů a dala mi dort a dárečky. Kromě dortu jsem ještě dostal motýlka z paštiky a ze šunčičky. Posadila mě k tomu a myslela si, jak se do toho pustím a ona mě bude ze všech stran fotografovat. Tak to se teda spletla. Já s plným břichem budu ještě olizovat dort. To ani náhodou. Mnohem víc mě totiž zajímaly další dárečky. Ty kapsičky a granulky, které jsem dostal, ty mi byly taky fuk. Nejzajímavější ze všeho byla "kytka". Dostal jsem totiž ve váze napíchané tyčinky a mezi nimi byla zapíchnutá dvě škádlítka a ještě tam byla přivázaná myška. Jak jsem to viděl, hned jsem je začal tahat ven. Panička mi je vyndala, rozvázala a dlouuuuuho jsme si s nimi hráli. To byl ten pravý dárek a ne nějaké jídlo, když jsem vůbec neměl hlad.
Jenomže večer jsem přišel domů a ten hlad už se dostavil. Panička udělala druhý pokus a dala mi dort. Hned jsem po něm skočil, vytáhnul jsem si "svíčky", okousal jsem šunku a moc jsem si pochutnával. Holky přišly a vypadaly, že sned taky chtějí. Postavil jsem se proti nim, zavčel jsem...na Zuzanku to teda moc nezabralo, tak ještě dostala facku a hezky všechny seděly opodál a dívaly se jak já oslavuju. Panička mi udělala pár fotek, pak mi dort zabavila, rozdělila ho mezi nás a měl jsem po parádě.

4. srpen 2009 20:28:11

Dneska večer jsem přišel domů úplně sám od sebe a vůbec jsem nečekal, až mě panička půjde zavolat. Vždycky chodím domů v osm hodin, protože v ten čas dostávám tyčinku. Dneska ale ta chuť na ní byla tak veliká, že už jsem dorazil ve třičtvrtě. Panička o mě nevěděla, protože zase seděla u té její bedynky a něco do ní cvakala. Nenápadně jsem skočil za ní na židli, odrazil jsem se a po zádech jí vyšplhal za krk. Odtamtud jsem skočil na stůl, posadil se jí před obrazovku, aby nekoukala na ní ale na mě a aby jí došlo, že už nutně chci tu tyčinku. Když jsem viděl, že se zvedá a řekla mi, že jde zavřít dveře na dvoreček, a pak už bude tyčinka, přešel jsem si na okno, abych zjistil co je nového a pak už jsem se konečně dočkal. Mňam mňam.

3. srpen 2009 21:18:52

Panička si vyndala ven takovou krásnou skládací židli. Hrozně hezky se v ní hajá. Úplně si připadám jako v houpací síti. Tak je jasné, že panička nemá šanci, protože tu židli jsem si zabral sám pro sebe. Odpoledne ale přišla panička ven a normálně se mi do té židle usadila. Zrovna jsem pobíhal po zahrádce a sledoval, jestli nepřiletí nějaký motýlek, ale jak jsem viděl, že mám moje místečko obsazené, hned jsem tam utíkal, procházel jsem kolem židle, pomňoukával jsem, natahoval jsem se, až konečně panička uznala, že mi tam překáží a vstala. Hned jsem si tam vyskočil a hajnul jsem si. Potom panička odešla domů, tak jsem se přestěhoval na jinou židli. Ale jak jsem viděl, že se vrací zpátky ven, jako blesk jsem vyletěl a skočil si do té mojí židle, hezky jsem se tam uložil a hrooozně tvrdě jsem usnul:)

2. srpen 2009 21:35:23

Dneska jsem byl zase celý den venku. I když bylo vedro, stejně mi moje lovecké pudy nedovolily jen tak lenošit a na ty motýlky jsem prostě číhat musel. A měl jsem úspěch. Chytil jsem takového krásného velikého motýla a hned jsem s ním utíkal domů, abych se paničce pochlubil. Jak jsem ale přišel do kuchyně a pootevřel jsem pusinku, protože jsem paničce chtěl říct, co nesu, motýlek zamával křídly a uletěl mi. Začal létat po kuchyni, tak jsem se snažil ho chytit. Skákal jsem ze stolu na kredenc, na lednici, na mikrovlnku, ale vždycky mi uletěl. Nakonec to dopadlo tak, že ho chytla panička a řekla mi:" Pojď se podívat, pustíme ho spolu ven", a šla s ním na balkon. Šel jsem taky a už jsem jenom viděl, jak motýlek letí dolu na zahrádku, podíval se na kytičky a uletěl úplně pryč. To mě teda naštvalo a hodně dlouho mě mrzelo, že mi taková pochoutka ulítla.

1. srpen 2009 21:08:11

Dneska jsem byl úplně celý den venku a ještě stále tu jsem. A vypadá to, že se paničce vůbec nechce domů, a že tady snad budeme spát. Ale já nevím kde, když moje kanapíčko stojí doma v obýváku. Snad to dobře dopadne a půjdeme už brzo domů. Pomalu už tady není vidět, svítí nám jen měsíc, moje oči a ta bedynka, do které panička píše můj deníček, tak se asi začnu bát ...a nebo to dopadne jako tuhle a mě se tu tak zalíbí, že vůbec nebudu chtít jít domů a nakonec bude brečet panička, že tu nemá tu svojí postel a musí tu být se mnou a mě to bude fuk.

31. červenec 2009 21:07:14

Dneska má Zuzanka s Kristýnkou desáté narozeniny. Takže u nás byla oslava. Dostaly dort ze sýru. Jak tohle moohla panička udělat! Holkám sýr sice chutná, ale já ho nepapám. To byla diskriminace, vždyť jsem se vůbec nemohl oslavy zúčasnit! Holky se do dortu pustily, ale já ho jen omrknul a utekl jsem pryč. Jenomže ho samozřejmě celý nesnědly a večer ho panička vyndala a nabídla nám ho znovu. Šel jsem se taky podívat a zjistil jsem, že jsou na něm svíčky z kočičí tyčinky. No teda, já byl hlupák, že jsem se na to nepodíval už odpoledne. Hned jsem k tomu zasednul a tyčinku jsem si vytáhnul a zbaštil. Přitom jsem zjistil, že je celý talířek obložený srdíčky ze šunky. Tak jsem to bral hezky načisto kolem dokola a všechna jsem je snědl. A nakonec, tak aby to nikdo neviděl, jsem nenápadně ochutnal i ten sýr. A on mi zachutnal!!! Už to nešlo skrývat, protože jsem na celé kolo mlaskal:) A když holky chtěly taky kousek, zavrčel jsem na ně, dal jsem jim pohlavek a hezky si musely počkat až já budu napapaný. Ale co, ať čekaj, vždyť už měly odpoledne a já chudák ne.

30. červenec 2009 21:30:11

Večer jsem šel domů na tyčinku. Samozřejmě jsem zase musel ukázat, že si umím sednout a poprosit a pak teprve mi jí panička dala. Jen jsem se do ní zakousnul, hodila na zem panička hopíka, kterého mi nesla ze dvorečka domů. Jak jsem ho viděl, že začal skákat po kuchyni, nechal jsem tyčinku tyčinkou a šel ho chytat. Chvilku mi ho panička házela a pak ho uklidila do naší krabice s hračkami. Šel jsem si ještě sednout ke krabici, abych zkontroloval, že už hopík opravdu neskáče a nikam se nám nezakutálí a pak jsem si řekl, že půjdu spát. Prošel jsem okolo tyčinky, kterou jsem nechal na zemi a kdyby mi panička neřekla, abych jí snědl, snad by tam zůstala ležet, protože jsem na ní úplně zapomněl.

29. červenec 2009 20:11:50

Tak už je osm hodin pryč a tyčinka nikde. Ale ono mi to dneska ani moc nevadí. Nemusel jsem totiž domů. Panička si vzala tu její bedničku, do které stále cvaká, ven a prý tady budeme až do tmy. To už se teším. Jenom myslím, že se možná budu bát. No uvidíme, třeba se mi to naopak zalíbí a nebudu chtít jít domů a panička si vezme spacák a budeme spát venku až do rána, haha to bude prima. Jenomže k tomu jí asi nedonutím, a spíš to dopadne tak, že se budeme honit po zahrádce a stejně budu muset nakonec jít domu a spát na gauči nebo v posteli jako každý den:)

28. červenec 2009 20:56:30

Dneska mi panička otevřela ráno dveře abych mohl jít na dvoreček. Když jsem ale šel okolo dveří na ulici, něco mi hrozně moc zavonělo. Nevěděl jsem, co to je, ale byla to tak přijemná vůně, že jsem se na dvorečku otočil a vrátil jsem se na chodbu. Očichával jsem kolem dveří, pak jsem si hajnul na rohožku a stále nasával tů vůni. Netrvalo to dlouho a panička šla do schránky. Protože viděla jak se deru do dveří, vzala si mě na ruku, abych neutekl a otevřela. Vtom jsem uviděl na zemi pod schodem něco malého tmavého a najednou se to začalo hýbat. A právě tohleto vydávalo ze sebe tu nádhernou vůni. Jak to panička uviděla, Vrátila se se mnou domů, zavřela mě na chodbě a šla ven sama. Pak už jsem jenom viděl z okna, jak se snaží tu věc nabrat na lopatku a ona jí začala utíkat. Tak jí chytla za ocásek a odnesla jí přes cestu a tam jí pustila to trávy. Když se vrátila, tam mi řekla, že to byla myška. Páni, tak já jsem dneska poprvé v životě viděl opravdickou živou myšku! Sice jsem si jí ani pořádně neprohlédnul, ale i tak se mi strašně líbila.

27. červenec 2009 23:06:57

Už několik dní mám nové místečko na spinkání. Vždycky když večer přijdu domů, spapám tyčinku, pomazlím se a pak si vyskočím v obýváku na tu nejvyšší skříň. Tam se hezky natáhnu a rozvalím, protože tam mám dost místečka jenom sám pro sebe a spinkám tam. Dolů slezu až když už jde páníček spát a uvolní mi můj gauč. Nechápu, jak se mi na něj může nastěhovat a já, ubohý kocourek, pak nemám kde spinkat. Takže když se mi místečko uvolní, přestěhuju se tam, pořádně se natáhnu a spinkám až do rána.

26. červenec 2009 21:55:36

Odpoledne šly paničky na ulici a myly auto. Chtěl jsem jít taky, ale nevzaly mě, protože měly strach, že bych jim utekl za prvním ptáčkem, který by kolem proletěl. Tak jsem si vyskočil v chodbě na okno a pomáhal jsem jim alespoň skrz sklo. Když to měly hotové, přišly domů a panička mě chválila, jak jsem pracoval, a že prý bych si za odměnu zasloužil jít na ulici. Hned jsem utíkal ke dveřím a těšil se, jak se tam proběhnu. Jenomže přišla zrada. Panička vzala kšíry a chtěla mi je obléknout. To už jsem se začal krčit. Ale nakonec se jí to podařilo, kšíry mi navlékla a šli jsme. Teda panička šla a já se spíš plazil. Mé dlouhé nohy se zkrátily na pár centimetrů, a úplně mi začaly nějak špatně chodit. Chvíli mi nosily pozpátku, chvíli jsem chodil bokem, ale vetšinou jsem stál na místě. Když panička chtěla, abych se rozběhnul a trochu zatáhla za vodítko, zústala za mnou brzdná dráha a nohy se stejně ani nehnuly. Nakonec jsem se odvážil a šel jsem očichat naše i sousedovic auto a pak už jsem byl rád, že jdeme domů.

25. červenec 2009 21:14:08

Odpoledne jsem se uložil venku na židli. Najednou přišla panička a začala zametat. To už mě rozčilovalo, protože jsem nemohl v klidu spát. Ale zatočil jsem se do klubíčka a dělal jsem, že nevidím a neslyším. Pak prý ta moje židle paničce překážela, tak mě klidně i s tou židlí vzala a přenesla mě o kus dál. Když konečně dometla, měl jsem radost, že bude klid. Ale kdepak. Ona si přinesla kbelík s vodou a začala mýt stůl a židle. Už měla všechno hotové, jenom tu mou židli nemohla umýt, protože jsem jí ji nepůjčil. Jenomže v tom přišla druhá panička a normálně se na mě domluvily. Každá vzala pelíšek , na kterém jsem ležel, z jedné strany a přenesly mě na druhou už umytou židli. Ani jsem nemrknul. Otočil jsem se a spal jsem dál.

24. červenec 2009 22:31:32

Když jsem se ráno probudil, vyskočil jsem si do okna, abych se rozhlédnul, co je na ulici nového. Nikde se nic nedělo ale najednou na drát těsně nad oknem přiletěla vlašotvka. Sedla si tam a začala se přede mnou natřásat. Hned jsem po ní vystartoval. Jenomže jsem narazil na sklo. Když k ní přiletěla druhá a třetí.. už jsem to nemohl vydržet. Bradička se mi klepala rozčilením, ale sklo jsem neprorazil. Skočil jsem z okna na zem a přestěhoval jsem se na opěradlo z křesla, které stojí pod oknem, abych byl výš. Ale zas mi to nebylo nic platné. Výš jsem sice byl, ale zase jsem byl o něco dál. Chtěl jsem se přiblížit, tak jsem se pověsil na záclonu a začal jsem šplhat. Jak to panička viděla, už začala nadávat, že záclonu roztrhám a stejně nic nechytím. Raději jsem slezl, aby byl klid. Oni stejně i ty vlaštovky asi dostaly strach a uletěly. Pak jsem se šel uklidnit na dvoreček a alespoň jsem si tam chytil motýlka;)

23. červenec 2009 20:48:41

Dneska jsem měl úúúspěšný den. Ráno jsem vyrazil ven. Bylo vedro, svítilo sluníčko, a proto se na kytičkách líbilo motýlkům. Asi byli taky z toho vedra zmožení a tak se nějak snadno nechali chytit. Ani jsem ho moc dlouho nemusel honit a už jsem měl běláska. Rychle jsem se s ním utíkal pochlubit domů paničce. A místo pořádné pochvaly jsem zase dostal vynadáno, že se motýlkové nesmí chytat a ani papat. Motýlka mi sebrala a hodila ho do popelnice. Tak jsem vyrazil znovu. Nenápadně jsem se plížil po zahrádce, vyskočil jsem a už jsem držel v tlamce dalšího. Tentokráte babočku a nadšeně jsem utíkal za paničkou v domění, že ten bílý se jí nelíbil a tak snad tenhle barevný jí udělá větší radost. Ale zas nic. Zase mi ho sebrala a zahodila. A tak když jsem chytil dalšího, hezky jsem se s ním schoval na zahrádce a tam ho spapal. A panička už o nich neví a aní jí neřeknu, kolik jich bylo.

22. červenec 2009 22:13:22

Tak se musím pochlubit jaký jsem chytrý a vzdělaný kocourek. Večer byli páníčkové s námi venku. Rozhodnul jsem se, že se ještě půjdu podívat k sousedům. Sotva jsem přelezl plot, začali se páníci balit, že už půjdou domů. Věděl jsem, co přijde. A taky že to tak bylo. Už jsem slyšel jak panička volá: "Honzíku, Hóňo" a dále se to stupňovalo až na: "Hanysi, Hanoušáku, Hansi...pojď domů" Samozřejmě, že se mi nechtělo a tak jsem neslyšel. Ale najednou jak druhá panička slyšela to jméno Hansi, tak jí to inspirovalo a zavola: "Hansi, komm her!" To mě zarazilo, jak to na mě mluví a okamžitě jsem skočil na plot a šel jsem se podívat, jestli se jí něco nestalo. Jí se snad nic nestalo, ale mě se stalo to, že mě chytli a odnesli mě domů. Teď se mi smějou a říkají, že na mě asi budou muset mluvit německy, abych poslouchal. Tak já jdu raději spát - Gute Nacht!

21. červenec 2009 21:32:14

Dneska odpoledne se paničky sebraly a někam šly. Chtěl jsem jít taky na ulici, ale řekly mě, že mám počkat doma, že se za malou chviličku vrátí zpátky. Tak jsem si v chodbě vyskočil na okno. Jenomže to byla zrada. Když jsem sám doma a hlídám, odjedou většinou páníci autem. Ale dneska šly paničky pěšky a auto zůstalo zaparkované před domem přímo pod mým oknem, takže jsem neviděl vůbec nikam. Byl jsem z toho nervózní, protože jsem nutně potřeboval vědět, jestli už se mi vrací. Nakonec jsem to vymyslel dobře. Postavil jsem se na zadní nohy, předníma tlapkama jsem se opíral o sklo a pořádně jsem se natáhnul. Opravdu to dlouho netrvalo a už jsem paničky viděl, že jdou zpátky. Ty mě chválily, jak jsem šikovný a jak na ně umím krásně čekat.

20. červenec 2009 21:47:06

Dneska odpoledne odjela panička pryč. Když se vrátila, cítil jsem z ní hrozně nepřijemný pach. Zdálky jsem jí očichával a raději jsem se jí vyhýbal. Moc dobře jsem věděl, co dělám, protože z tašky vyndala ošklivé tabletky na odčervování, kapičky do oušek a bůhví co ještě. To už ale nevím, protože jsem raději utekl. Pak ale ještě začala vybalovat druhou voňavoučkou tašku a z té vyndala šunčičku. Měl jsem na ní velikou chuť, ale když mi panička natrhala plátek a položila ho přede mě, raději jsem si ho nevzal. Měl jsem totiž strach, že je to past a že až se k šunce přiblížím, panička mě chytne a bude na mě zkoušet ty hrůzy. Ona mě ale ujistila, že nic z toho není pro mě. Odčervovat se budou jenom holky, protože já jsem prášek dostal nedávno, kapičky jsou pro Kristýnku, kterou moooc bolí ouška a mě prý čeká jenom pár kapiček do kožíšku, aby jsem neměl klíště a to prý se bude dělat až za pár dní. Tak jsem se uklidnil a s chutí jsem se do šunčičky pustil.

19. červenec 2009 22:19:11

Včera se mi to hrozně zalíbilo, když mě panička vždycky po návratu z venku zabalila do ručníku a sušila mi kožíšek. Ráno jsem ale zjistil, že už dneska neprší, a kupodivu snad poprvé v životě mě to bylo líto. Ale pak jsem na něco přišel. Prošel jsem se po zahrádce pod keřem, utřel jsem si do hřbetu vodu a šel jsem se domů ukázat. Jak to panička viděla, hned vzala ručník a vysušila mě. To bylo prima. Byl jsem rád, že nezapomněla jak se mi to včera líbilo a i když jsem se pak vrátil už úplně suchý, stejně mě na chvilku zabalila a pochovala.

18. červenec 2009 22:00:43

Dneska bylo venku pěkně ošklivo. Celý den pršelo. Doma se mi ale být nechtělo a tak jsem skoro celé dopoledne proseděl pod stříškou a čeakal jsem, jestli přestane pršet. Bouhužel ale nepřestalo. Odpoledne už nelilo tolik, tak jsem se odvážil a vlezl jsem do toho. Sotva jsem se trochu prošel po zahrádce, měl jsem kožíšek úplně promáčený. Šel jsem se domů ukázat paničce, aby viděla, jaký jsem hradina. Ona vzala ručník, vysušila mi zádíčka, pak mě do ručníku trochu zabalila, chovala mě a přitom mi ještě trochu sušila. A mě se to hrozně moc líbilo. Hned jak mě usušila, šel jsem zase rovnou ven se namočit. Během chviličky jsem byl zpátky a zase jsem se nechal zabalit. Udělal jsem to několikrát. Pak jsem se najednou vrátil a panička na mě nečekala. Šel jsem za ní. Když jsem jí našel, otřel jsem se jí o nohu, aby viděla, jaký jsem zase chudáček promáčený až na kost a začal jsem mňoukat. Hned mě vzala a zase mě zabalila do ručníku a chovala.

17. červenec 2009 21:18:35

Ráno mi obě dvě paničky odjely pryč. Protože bylo ještě hodně brzo, jen jsem se za nimi podíval z okna a šel jsem ještě spinkat. Naštěstí páníček zůstal doma s námi. To bylo dobře, alespoň jsem nemuseli hlídat, a když jsme se vyspinkali, mohli jsme jít ven. Stejně se mi ale stýskalo a chodil jsem paničku vyhlížet do okna. Odpoledne jsem hajal na dvorečku a nejednou jsem slyšel klíč v zámku. Nejvyšší rychlostí jsem utíkal ke dveřím. A nespletl jsem se, paničky se vrátily. Já měl takovou radost, že jsem začal běhat po schodech nahoru a hned zase dolů, vyběhnul jsem na dvoreček, ale hned jsem se vrátil podívat se, jestli už je panička opravdu doma nebo se mi to jenom zdálo.

16. červenec 2009 22:09:37

Dneska bylo venku nádherně a já musel trčet doma, protože mi páníčkové odjeli. Naštěstí se vrátili brzo a nepřijeli sami - přivezli i šunčičkuuuu:) mňam mňam, to jsem si pochutnal a pak už jsem mohl vyrazit ven prohánět motýly a včelky a pozorovat ptáčky. Ani se mi večer nechtělo domů, ale když jsem si představil, že tam na mě čeká tyčinka, tak hned jak mě panička zavolala, jsem utíkal.

15. červenec 2009 22:19:24

Ráno šla panička nakoupit. Čekal jsem na ní v okně, až se vrátí a těšil jsem se, že mi přinese něco dobrého. Za chvilku byla zpátky. Hned jsem utíkal ke dveřím, podívat se, co nese. Zběžně jsem očichal tašku a zdálo se mi to docela divné, protže jsem žádnou šunku necítil. Když panička nákup vyndala, žádný balíček tam nebyl. Nemohl jsem tomu vůbec věřit, že by svému zlatému šikovnému hodnému kocourkovi nic nekoupila. Vyskočil jsem na stůl a vlezl si do tašky. Celou jsem jí prohlédnul a očichal .. a nic, vůbec nic. A pak mi začala nabízet kapsičku, abych papal. Ani náhodou, já chtěl šunku! Šel jsem ven smutný nešťastný a hladový a napapat jsem se přišel až v poledne, aby viděli, že jsem vůbec hlad neměl.

14. červenec 2009 21:33:45

Dneska jsem měl zase moc práce. Musel jsem totiž pomáhat páníčkovi natahovat na chodbě koberec. Hrozně mě to bavilo. On na to měl takový dlouhý metr, který se všelijak hýbal a já ho mohl chytat...a pak z toho koberce zůstaly odstřižky, které jsem dostal a mohl si s nimi hrát a okusovat je...a vůbec jsem na to na všechno dával pozor a radil jsem páníčkovi, aby to uělal dobře. A musím se pochlubit, že jsme to samozřejmě hlavně díky mě, zvládli. Jakmile to bylo hotovo, hajnul jsem si doprostřed předsíně, pořádně jsem se rozvalil a vychutnával si poleženíčko na nové měkoučké podlaze:)

Opět to mám zdokumentované, tak až nám bude lépe fungovat internet, vloží mi panička fotku do galerie.

13. červenec 2009 21:49:59

Dneska bylo venku krásně, takže jsem odpočíval na židli. Máme ji pod takovou průsvitnou stříškou. Najednou jsem uslyšel, jak stříška začala praskat. Podíval jsem se nahoru a ona tam byla nějaká úplně cizí šedá kočička, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Nejdříve jsem jí sledoval ze židle, pak jsem si vyskočil na stůl, abych byl výš, ale stejně jsem na ní nemohl. Mňoukal jsem, ale ona se jen dívala skrz střechu dolů. Tak jsem si řekl, že ona za mnou asi nepřijde, a tak jsem se vypravil za ní. Vyšplhal jsem po mřížkách na stříšku a čekal jsem, co udělá. A ona se zase ani nehnula. Tak jsem na ní začal vrčet, aby viděla, kdo je tady pánem, ale zase to s ní ani nehnulo. Sednul jsem si teda asi metr od ní a hleděli jsme na sebe. Za chvíli mě to přestalo bavit a šel jsem dolů. Ona tam ale stále seděla. Nedalo mi to a vyskočil jsem za ní znovu. Dokonce jsem ani v osm hodin nešel domů na tyčinku a když mě v devět volala panička domů, vůbec se mi nechtělo a nejraději bych se na tu číču díval až do rána. No ale uznal jsem, že na gauči se bude spát lépe než na střeše...a kdo ví, třeba se zítra zase uvidíme:)

12. červenec 2009 22:51:47

Panička mi dala do soutěže fotku, tak jsem jí dneska celý den dokazoval, že jsem opravdu lovec tělem i duší. Pod stříšku nám přiletěli dva motýlkové. Nejhorší bylo, že létali až nahoře u střechy. Vůbec jsem se na ně nemohl dostal. Vyskočil jsem na židli, pak na stůl, abych byl výš, když přišla panička, dokonce jsem jí vyskočil za krk, ale stejně jsem na ně nedosáhnul. Pak jsem vymyslel ještě jednu fintu. Obešel jsem to a vylezl jsem nahoru na tu střechu. Ale zas to k ničemu nebylo. Střecha je sice průsvitná, takže jsem je krásně viděl, ale chytit nešli.

11. červenec 2009 21:54:36

Ve fotogalerii mám novou fotku, na které je vidět, že jsem páníčkovi opravdu pomáhal a neflákal jsem se. Malovali jsme totiž spolu schodiště a tak jsem se do toho zabral, že jsem měl na čumáčku barvu.

10. červenec 2009 21:04:49

Dneska nebylo venku žádné velké horko, takže jsem byl spíše doma. Ale vůbec mi to nevadilo. Páníčkové mi udělali úplný ráj na zemi. Na chodbě otevřeli skříň a začali z ní úplně všechno vyndavat. Nejdříve jsem si vyskočil nahoru na tu skříň a pěkně jsem to z výšky pozoroval. Pak jsem slezl a šel jsem prozkoumat všechny ty věci. Než jsem se vrátil zpátky, byla skříň rozbraná na prkýnka. A to co na chodbě zbylo, bylo přikryté igelitem. Ten se mi hrozně líbil. Hned jsem se pod ním schoval, aby mě nikdo nenašel. Ale panička mě viděla a vyhnala mě pryč, abych se prý pod ním neudusil. Jakmile odešla opět jsem se tam vrátil a aby to nebylo tak nápadné, o kousek jsem ten igelit popotáhnul. Jenomže on tak hloupě chrastil, že na mě panička zase přišla a vyhnala mě úplně pryč. Ještěže pak přišel páníček s kýblem a s takovým klackem, a tím utíral zeď, a nechal mě tam a já mu mohl pomáhat.

9. červenec 2009 21:21:38

Včera nás páníčkové nechali samotné doma, že prý máme hlídat, a odjeli si prohlížet nějaká úplně cizí zvířátka. To mě docela mrzelo. Mají doma takové krásné kočičky a oni se rozplývají nad zvířátky, která si ani neumím představit. Copak může být hezkého na tom, že má někdo dlouhý krk nebo na čumáčku chobot nebo nemá vůbec nožičky a místo nich jenom ploutve...? To by se mi nelíbilo. Akorát prý tam byla taky spousta ptáčků a to teda bych klidně s paničkou šel a číhal bych na ně a ty by se pak divili, jak bych je prohnal. Klidně bych se k nim nechal zavřít do klece a počkal bych tam na paničku až si prohlédne ty ostatní podivné tvory;)
Dneska jsem si tedy řekl, že včera jsme museli hlídat mi, tak dneska budou hlídat páníci a já budu celý den venku. Hned ráno jsem vyrazil, ale nedalo mi to a na rozdíl od paničky, která se na mě včera za celý den vůbec nepřišla podívat, jsem občas domů nakouknul. V poledne už jsem viděl, že je to dobré, že dneska nebudeme sami doma. Tak jsem se uložil v obýváku na gauči a vtom panička přišla a zase nám řekla, že budeme hlídat. To se mi teda ani trochu nelíbilo, ale než jsem se nadál, zjistil jsem, že jsem zase úplně opuštěné kočičky. Naštěstí to dneska tak dlouho netvalo a páníci se brzo vrátili. Přivezli nám šunčičku a hned se nám udělalo lépe.

7. červenec 2009 19:34:54

Tak mám další průšvih. Jsem mladý a tak chci jít s dobou. Všichni kolem stále cvakají do počítače, a protože vím, že mě k němu panička nikdy nepustí, okoukal jsem ještě jednu zajímavou věc - mobil. Mám tady spoustu kamarádů a kamarádek, a tak jsem si myslel, že bych mohl někomu zavolat a hezky bychom si pomňoukali. Vyskočil jsem na stůl, vzal jsem telefon do tlapky a chtěl jsem na něj vyťukat číslo. Jenomže mi telefon vyklouznul a spadnul na zem. Panička se do mě pustila, že to není žádná hračka - jako bych to nevěděl. Hned mi telefon sebrala a schovala ho na místo, kam se nedostanu.

6. červenec 2009 19:40:59

Tak mám dneska zase pěkný průšvih. Hned ráno, sotva jsem očíčka otevřel, už jsem dostal na zadek. Chtěl už jsem totiž jít ven a panička místo, aby mě pustila, tak ještě klidně spala. Už jsem opravdu nevěděl, jak to mám udělat. Už bylo tolik hodin, skoro šest, a ona stále nechtěla vstávat. Tak jsem si řekl, že jí nařídím budíka. Vyskočil jsem na noční stolek, prohlédnul jsem budíka a zjistil jsem, že od něho vede krááásný černý provázek až do zásuvky. Tak mě napadlo, že tudy ho asi nařídím. Sednul jsem si vedle budíka a začal jsem ten provázek kousat. A opravdu jsem na to přišel a budíka jsem řídil správně, protože to paničku probudilo a rychle vyskočila z postele. Měl jsem radost, že mě jde pustit ven, ale ona mě místo toho chytla, začala i nadávat, že mě mohla klepnout elkrtika a nakonec to dopadlo tak, že elektrika se mě ani nedotkla a klepla mě panička. A ještě mě zahnala spát a ven jsem stejně nešel, ach jo.

5. červenec 2009 22:05:41

Panička šla dneska trhat petrželku do polévky. Já jsem ležel na zahrádce v záhonku pěkně schovaný pod kytičkou. Když jsem viděl, že se sehnula, utíkal jsem za ní a začal jsem mňoukat a poskakovat, protože jsem se těšil, že zase bude trhat kopr a házet stonky do kompostu a já budu mít co chytat. Jenomže ona utrhla pár větviček a odcházela domů. Byl jsem z toho hrozně nešťastný. Když viděla ty moje smutné oči, šla zpátky, vytáhla trávu a hodila mi jí. Hned jsem si s ní hrál. Pak jsem jí vzal do tlamky a odnesl jí paničce až do kuchyně, aby viděla, jakou mě udělala radost.

4. červenec 2009 19:23:47

Dneska si páníci vymysleli, že budou grilovat. Nechápu, jak si na to mohli vybrat tu nejnevhodnější dobu. Zrovna, když jsem si hezky hajnul na židli, zaklubil jsem se a chystal se spinkat, přišla panička s tím, že už je večeře a že zrovna na té mojí židli musí sedět. Klidně si dovolila mě zvednout a přenést mě na lavičku. To mě teda naštvalo, že jsem jako blesk vystřelil a než panička došla k židli, už jsem tam zase hajal. A ona místa aby mě nechala, tak se na mě domluvila s druhou paničkou a jedna mě přenesla a druhá si tam sedla a já musel zůstat na té lavičce, bééééé:( A pak druhá panička sundala ze židle i Zuzanku a položila jí ke mě a leželi jsme tam spolu na lavičce jako viděděnci a vůbec jsme s paničkama nemluvili.

3. červenec 2009 22:52:28

Dneska jsem pomáhal páníčkovi. On totiž dělá venku na ulici nový chodník, a tak jsem si vyskočil do okna a sledoval jsem ho, aby to udělal pořádně. Odpoledne tam šly i paničky a myly takovou tu plechovou krabici, do které mě občas taky zavřou a pak s ní hýbou a vrčí a najednou jsem někde jinde, kde to vůbec neznám. Tak jsem je musel taky sledovat. Přitom jsem číhal, až se budou vracet a jakmile se přiblížily ke dveřím, skočil jsem dolů a chtěl jsem jít na ulici. Panička mě ale zadržela, že prý nemám kšíry a bez nich tam kocourkové nesmí. No než abych si je nechal na sebe navléknout, to jsem se raději vrátil a šli jsme na dvoreček. Krásně svítilo sluníčko. Najednou se ozvala hrozná rána, a než jsme se stačili schovat pod stříšku, začalo lít jako z konve. Občas to do toho deště tak hrozně bouchlo, že jsem se raději schoval pod stůl. Panička mě vzala a odnesla mě domů, abych se nebál, ale za chviličku bylo po všem, zase svítilo sluníčko a mohli jsme opět vyrazit ven.

2. červenec 2009 21:32:30

Dneska jsem paničce ukázal, jak jsem šikovný a chytrý kocourek. V letní kuchyni připravovala večeři. My jsme všichni odpočívali buď na lavičce nebo na židli. Protože jsem včera nemohl po tom prášku papat a dneska dopoledne to taky ještě nebylo ono, řekla mi panička, že jí zbyly dva plátky šunky, tak jestli mám chuť, abych si jí šel vzít. Hned jsem se zvednul a šel jsem za ní. Jeden plátek jsem spapal úplně celý a s druhým mi přišla Zuzanka na pomoc. Holky to zaspaly. Asi v půl osmé šla panička domů a řekla nám, že se máme ještě proběhnout a v osm, ať jsme doma. Holky samozřejmě vše vyslechly, ale nezabývaly se tím. Já jsem si to ale vzal k srdci. Přesně v osm hodin jsem přišel domů. Tak přesně, že by se podle mě daly řídit hodinky. Dostal jsem tyčinku a hajnul jsem si na gauč vedle paničky. Když odešla z obýváku, řekla mi, že jde pryč, abych měl na gauči hodně místa a mohl se pořádně natáhnout. Tak jsem toho využil, natáhnul jsem všechny tlapky a skoro mi gauč nestačil.

1. červenec 2009 22:00:34

Včera mě panička zavolala, abych šel domů. Protože jsem šikovný a hodný kocourek, hned jsem přiběhnul. Hlavně jsem doufal, že má něco dobrého a já dostanu ochutnat. Jenomže jsem se spletl. Panička mě chytla, otevřela mi tlamičku a než jsem se nadál, nacpala mi do krku nějaký ošklivý prášek. To byla hrůza. Prý, abych neměl červíky. Nevím, proč se se mnou panička napřed nedomluví. Mě by se červíci třeba zravna líbili. No a ten prášek byl tak ošklivý, že po něm dneska vůbec nemám na nic chuť a celý den jsem nic nepapal. Až večer jsem dostal tyčinku, tak tu jsem snědl. Měl jsem už docela hlad, ale stále jsem nemohl nic jíst. Před chvílí už jsem to nevydržel a snědl jsem pár granulek a docela jsem si pochutnal. Tak snad už to bude dobré.

30. červen 2009 19:21:53

Dneska panička přišla k oknu s metrem v ruce a začala něco vyměřovat. Sledoval jsem jí, protože mě to bylo divné. Změřila okno na výšku a na šířku a hned šla do druhého a tam dělala totéž. Ten metr se mi doccela líbíl, protože se tak všelijak kroutil a prohýbal, tak jsem si myslel, že bych si s ním mohl hrát. Panička ale řekla, abych ho nechal, že to musí pořádně změřit, protože prý mě bude kupovat nové cvičební náčiní, protože to stávající už jsem úplně zničil. To jsem docela rád. Já totiž používám záclony ja šplhadlo a protahovadlo, někdy je jenom tak chytám a koušu a hraju si s nimi... a oni vůbec nic nevydrží. Když jsem byl malý, vyšplhal jsem několikrát za den nahoru a nic se nedělo a teď, sotva se na záslonu pověsím, už panička kříčí, že tam udělám díry. No, udělám, ale přece za to nemůžu, že ta záclona mě neunese:)

29. červen 2009 22:50:37

Dneska nám zase všichni ujeli pryč, takže jsme museli hlídat. Nejdříve mě to docela štvalo, protože bych býval raději vyrazil ven, když tam bylo tak hezky, ale pak jsem byl rád, že jsem doma. Po včerejším dnu jsem byl tak utahaný, že jsem si zalezl do pelíšku a spinkal jsem. Až když se večer páníčkové vrátili, utíkal jsem ven. Prý jsem byl jako likvidátor z pojišťovny, protože jsem procházel místečka, která jsme s Waldou včera zničili a prohlížel jsem, jakéže jsme to vlastně napáchali škody. No myslím, že to páníci zveličují. Pár zlámaných kytek, vyvrácené pórky a všechny gladioly si nějak lehly na zem. A jinak vůbec nic, takže žádná hrůza:)

28. červen 2009 21:28:04

Odpoledne k nám přišla návštěva. Otevřeli tašku a vyndali z ní něco chlupatého černobílého. Hrooozně jsem se toho bál. Stouplo si to proti mě, kulilo to na mě oči a děsně to syčelo jako had. Sice to vonělo kočičinou, a i přesto že to bylo víc jak o polovinu menší než já, v mých očích se to jevilo přinejmenším jako tygr. Rychle jsem utekl a schoval se na zahrádce pod keřem. A ono mě to pronásledovalo. Panička se mi smála jaký jsem "hrdina" a tak jsem se rozhodnul a opatrně jsem to očichal. Zjistil jsem, že je to úplně maličkatý kocourek. Zkusil jsem ho trochu šťouchnout tlapkou a on mi to oplatil. Chvilku jsme seděli každý z jedné strany keře a dívali se na sebe, ale za chvilku jsme se už honili a prali. To byla legrace. Jeden drhému jsme se schovávali, číhali jsme na sebe... tak jsme se do toho zabrali, že jsme úplně zničili záhon. Netrvalo to dlouho a byli z nás kámoši jako hrom. Provedl jsem Waldu po celé zahrádce a ukázal jsem mu moje tajná zákoutí. Když jsme šli domů, ukázal jsem mu i moje skrýše, které mám doma, a dál jsme pokračovali v honění. Škoda jen, že ho večer jeho páníčkové dali do tašky a odnesli si ho domů. Jsem sice utahaný, ale docela bych byl rád, kdyby Waldík zase přišel. Panička mě hned připomněla, že kdybych uměl chodit na kšírách, mohl bych jít mého nového kámoše navštívit. Tak já nevím, neměl bych se to naučit?

27. červen 2009 21:01:17

Dneska se ze mě stal kuchař. Pomáhal jsem vařit oběd a večeři už jsem páníčkům udělal skoro sám. Když panička připravovala masíčko na oběd, jako vždy jsme pomáhali, ale jakmile jsme dostali ochutnávku, šli jsme ven. Tam jsme jen tak pobíhali nebo se vyhřívali na sluníčku, když najednou přišla panička a šla na zahrádku trhat kopr. To vám byla vůně! A jakmile jsem viděl, že vytáhla celou rostlinku a kořen hází do kompostu, honem jsem jí utíkal pomáhat. Stoupnul jsem si proti ní a ručičkama jsem chytal ty kořeny. Tak mě to bavilo, až jsem nadšeně pomňoukával a kňučel. Za chvíli už mi panička házala kořeny na trávník. To byla paráda. Běhal jsem za nimi, a když panička skončila s trháním, šla ještě vybírat zbytky kopru z trávy a házela ho teprve do kompostu a běhal jsem nanovo.
Odpoledne šla panička ven a zastřihávala větvičky na pergole. Myslel jsem, že je budu zase chytat, ale nebylo to ono. Ty totiž tak krásně nevoněly. Tak jsem šel odpočívat, ale když měla panička hotovo a odešla domů, vlezl jsem do kompostu, našel tam ten nejkrásnější kořen od kopru a přinesl jsem jí ho až do kuchyně. Musela ho umýt a pak mi ho házela a já ho aportoval.
Večer se páníčkové připravovali, že budou grilovat. Páníček roztopil gril, nechal kus od něj židli a odešel. Pak přišla panička a něco na ten gril narovnala. Vyskočil jsem si na židli, hezky jsem si hačnul proti grilu a dával jsem pozor, aby se jim to nespálilo. A prý jsem moc šikovný, protože jsem to uvařil dobře a páníčkové si pochutnali:)

26. červen 2009 22:17:30

Ráno jsem šel na dvoreček, sednul jsem si proti stomu a nespustil z něj oči. Na větvičce seděl totiž stehlík. Pomalu jsem ani nedýchal, abych ho nesplašil. Nejdnou přiletěl druhý a než jsem se stačil rozkoukat, oba společně odletěli pryč.
Celý den jsem se tedy od stromu moc nevzdaloval, kdyby náhodou se vrátili. Vždycky jsem se jenom na chvilku přiběhnul podívat domů, aby si nemysleli, že jsem se jim ztratil, trochu jsem se nabaštil a hned jsem zase uháněl ven. Až odpoledne jsem najednou slyšel jak bouchly dveře na ulici. Šel jsem se podívat, co se děje a zjistil jsem, že paničky zase někam utekly. Vyskočil jsem do okna a čekal na ně až se mi vrátí. Když přišly, hned mě panička šla pohladit...a v tom jsem to ucítil. Kdybyste to viděli, jak byla navoněná úplně cizími kočičkami. Očichával jsem jí ruce a nohy a stále jsem sledoval, jestli náhodou někde nějaká ta číča nevyběhne, ale naštěstí se neobjevila. Ještě něco takového. To bych jí teda hnal! Panička je moje a s žádným cizím kocourákem se o ní dělit nebudu!

24. červen 2009 20:10:08

Ráno přišla panička a přinesla nějakou tašku. Položila jí v obýváku na gauč a volala mě, abych se šel podívat, že prý je tam něco pro mě, protože mám svátek. Byl jsem sice zvědavý, ale když mě tak přemlouvala, řekl jsem si, že zrovna nemám zájem a podívat jsem se nešel. Tak dala panička tašku na zem, postavila mě k ní a navíc si ještě vzala do ruky tu její krabičku, že prý mě musí taky vyfotit. To už mě naštvalo úplně a utekl jsem pryč. Sice mě to vrtalo v hlavě, co tam uvnitř asi je, ale byl jsem silný a statečně jsem odolával. Když jsem ale viděl jak holky mlsně prochází kolem, nedalo se nic dělat a šel jsem se taky podívat. Panička mě všechno vyndala na zem. Zjistil jsem, že jsem dostal ty výborné granulky, které už mi dochází, pak ještě jedny hrozně dobré granulky, kapsičky, tyčinky a taky novou myšku. Takže jsem byl nakonec docela spokojený, jenom mě hrozně rozčilovala panička, že mě stále pronásledovala a chtěla mě fotit.

23. červen 2009 22:49:57

Ráno jsem chtěl jít ven. Panička mě to rozmlouvala, ale nedal jsem si říct. Prostě jsem tam musel. Hned jak mi otevřela dveře jsem ale změnil názor. Venku lilo jako z konve. Rychle jsem proběhnul pod stříšku, ale vůbec mě to tam nebavilo. Byla docela i zima, motýlek nikde žádný, ani ptáčkové nepřiletěli...za chvilku jsem se sebral a šel jsem zpátky domů. Celý den jsem střídavě spinkal a řádil jako divoch.

22. červen 2009 10:24:47

Dneska panička odněkud přijela a vyndala z tašky takový nějaký hadr. Začala ho natřásat, že prý jsou to nové letní kahoty. No tak to mě teda vůbec nezajímalo, protože to ani trochu nebylo cítit masíčkem. Sebral jsem se, že půjdu ven, ale najednou jak jsem se otočil, tak jsem zjistil, že jí na nohavicích visí nádherné provázky. Hned jsem po ní skočil a začal jsem provázky okusovat. Začala hýbat s nohou, abych jí prý ty kalhoty nezničil, ale to bylo ještě lepší, protože ty provázky začaly lítat a to bylo něco pro mě. Pro jistotu jsem se ještě pořádně zabodnul drápkama paničce do nohy, aby mě neutekla. Nevím, proč začala křičet.

21. červen 2009 11:14:22

Odpoledne panička začala vyklízet úložný prostor v gauči. Jakmile ho otevřela, hned jsem skočil dovnitř a řádně jsem tam vše prozkoumal. Pak jsem se schoval do druhé poloviny, která byla zavřená. Jakmile tam panička natáhla ruku, hned jsem po ní skočil a kousnul jí:) Za chvíli přišla za mnou i Kikina a Zuzka. Když jsme všechno prohlédli a přestalo nás to uvnitř bavit, rozešli jsme se a já se šel podívat na dvoreček. Najednou jsem slyšel takový zvláštní zvuk. Utíkal jsem zpátky domů, abych zjistil co se děje. Panička uvnitř našla takový klacek, ve kterém jsou udělané dírky, foukala do toho a ono to vydávalo ty zvuky. No to byla sranda. Koukal jsem na to, očichával jsem to, zkoušel jsem do toho foukat z druhé strany, ale nějak mě o nešlo. Dokonce jsem jí vyskočil na klín, což běžně nedělám, abych byl co nejblíže a mohl jsem si ten klacík pořádně prohlédnout. Ale nic platné mi to nebylo. Nic jsem tam nevykoukal, jenom se mi panička smála, že bych chtěl hrát na flétnu, ale prý mi to asi nepůjde. A to je škoda, protože se mi to líbí.

20. červen 2009 11:04:29

Dneska mě panička pořádně vylekala. Jako způsobný kocourek jsem přesně v osm hodin sám od sebe přišel ze dvorečka domů. No musím se přiznat, že to nebylo ani tak proto že jsem tak vzorný, ale spíš proto, že v tuhle dobu dostávám kočičí tyčinku. Když panička viděla, že už jsem doma, zavřela v kuchyni za sebou dveře a šla zavřít na dvorek. Druhá panička mě zatím nabízela večeři, ale já jsem čekal na tu tyčinku. Najednou v kuchyni někdo zaklepal na dveře. Fuj, já se tak lekl. Odplížil jsem se do obýváku, ale klepání se ozvalo znovu. Bál jsem se, ale zároveň jsem byl děsně zvědavý. Tak jsem se zase připlížil zpátky do kuchyně a s vykulenýma očima jsem sledoval, kdo bude za dveřmi, až se otevřou. Najednou dovnitř vstoupila panička. Vyběhnul jsem na chodbu zjistit, kdo tam je, ale nikoho jsem nenašel. Tak jsem se vrátil, konečně jsem dostal tu tyčinku, a když jsem jí zbaštil, lehnul jsem si v obýváku na gauč, že se budu taky dívat na televizi. Najednou v televizi někdo zaklepal na dveře. Já se tak šíleně lekl, jako střela jsem vyběhnul na chodbu, abych zjistil, kdo k nám jde. Panička mě uklidňovala a vysvětlovala mě, že k nám nikdo nejde, ale pro jistotu jsem si zalezl až dozadu do přepravky a byl jsem tam hodně dlouho schovaný, kdyby náhodou přišli třeba zloději tak aby mě neukradli.

19. červen 2009 07:54:29

Panička nám nasypala do mističky hrozně moc dobré granulky. Všem nám strašně chutnají. Jenomže už se pomalu blížíme k cíli a sáček se nějak moc vyprazdňuje. Panička nám chtěla koupit nové, ale je zatím nikde nesehnala a nejbližší možnost, kdy by je mohla koupit je až příští týden v Praze. Takže se snažím, abych si je uchoval co nejdéle. Mám totiž strach, že mi je holky sní. Tak jsem vymyslel plán. Sundal jsem si v obýválu leskymo z křesla, hodil jsem ho přes misku a pořádně to zahrabal, aby je holky neviděly. Bohužel to ale viděla panička. Přišla a kožížek z nich sundala. Tak jsem si sednul k misce a i přesto, že už jsem nemohl, ještě pár jsem jich do bříška nacpal.

18. červen 2009 10:07:53

Odpoledne šly paničky ven. Vyskočil jsem si do okna a čekal jsem až se vrátí. Když jsem je viděl, samou radostí jsem se začal otírat o sklo. Najednou se otevřely u sousedů vrata a vyběhnul ven jejich pes. Ten pes, který na nás štěká, když sedíme na plotě. A víte co panička udělala? Začala ho hladit a drbat na bříšku a ... no už jsem to nechtěl vidět. Skočil jsem z okna dolů a vůbec jsem tam raději už nekoukal. To to trvalo, než si panička vzpomněla, že má mě, a že chci taky podrbat. Ale když se vrátila, dělal jsem uraženého a jako jsem jí dělal drahoty. Jenom jsem jí očichal ruku. Brrrrr až z toho pachu běhal mráz po zádech. Jenomže panička mě stejně pohladila a tím to už to bylo dobré.

17. červen 2009 10:29:56

Dneska jsem běhal celý den venku. Teda abych to uvedl na pravou míru. Zas až tak moc jsem neběhal, spíš jsem byl schovaný na zahrádce pod keřem a číhal jsem na motýly. A dokonce se u nás dneska objevila i dlouhozobka. Jak se třepetala u kvítku, pomalu jsem vylezl z mojí skrýše a opatrně jsem se plížil. I panička se divila, jak jsem šikovný kocourek, protože uprostřed takové akce jsem chodil na zahrádce po pěšinkách. Když už jsem jí měl nadosah, odrazil jsem se a... ona mi uletěla hrooozně vysoko, zakroužila mi nad hlavou a byla pryč. I ta kytička mi chtěla pomoci, protože jsem se jí jen trochu dotknul a celá se přede mnou sklonila a kvítek zůstal ležet na zemi, abych měl tu dlouhozobku nadosah, ale nic platné to nebylo.

16. červen 2009 10:31:25

Včera večer se nám docela stýskalo, když panička nebyla doma, ale dneska už jsme litovali, že ta její oblíbenkyně nemá koncert každý den. Jaký jsme tu měli klídek! A dneska - dneska se do nás panička pustila. Vyndala si tu její hroznou plechovou krabici a začala z ní tahat hřebeny, kartáče, kleštičky na drápky, olejíček na čištění oušek a jiné hrůzy... Stačil jsem jí sice utéct na chodbu, ale netrvalo to dlouho a našla mě. Chytila mě, odvlekla mě do pokoje, posadila si mě na klín a nejdřív mi ostříhala drápky. Sotva mi ustříhla dva, vylezl jsem jí za krk. Chvilku jsme spolu bojovali, ale nakonec mě přeprala a ostříhala mi drápky všechny. Křičel jsem, bránil jsem se, ale nebylo mi to nic platné. Když jsem to statečně přetpěl a doufal jsem, že už to nejhorší mám za sebou, začala mě ještě čistit ouška. Brrrr, vůbec jsem s ní celý večer nemluvil(no úplně celý ne, jenom asi hodinku, nebo půl?) Ani jsem s ní nešel koukat na televizi, ale nevydržel jsem to a než jí ten film skončil, přišel jsem se alepoň trochu pomazlit:)

15. červen 2009 02:56:41

Ahoj kamarádi, moc vám děkuju za myšky. Omlouvám se, ale dneska vám je už bohužel nemůžu vrátit. Panička odjela na koncert a do půlnoci se nevrátí. Mě k počítači vůbec nechce pustit, takže zatím myšičkovat neumím. Hned zítra vám vše vynahradíme. Ahoj a krásný zbytek dne:)

14. červen 2009 09:27:17

Hned ráno jsem vyrazil ven. Za chvilku slyším, že mě panička volá domů. Letěl jsem se podívat, co děje. Našel jsem jí v ložnici jak převléká peřiny. Ještě že jí to napadlo a zavolala mě, protože při tom já jí hrozně rád pomáhám. Společně s druhou paničkou natahovaly prostěradlo. Měly otevřené obě postele a nad nimi napínaly to prostěradlo. Tak jsem se rozebehnul a skočil jsem nahoru. To bylo prima. Chvilku jsem se tam procházel skoro jako provazochodec, protože se to pode mnou prohýbalo a všelijak houpalo, ale pak jsem zjistil, že stačí si hezky doprostřed hajnout a je z toho perfektní houpačka. Když jsem se nabažil, ještě jsem využil toho, že jsou postele otevřené, tochu jsem se uvnitř prošel a šel jsem zase ven.

13. červen 2009 07:14:25

Já nevím, co se se mnou dneska děje. Všeho se totiž hrozně bojím. Když jsem venku a někde u sousedů něco bouchne, rychle utíkám domů se schovat. Odpoledne jsem se doma schoval do přepravky a usnul jsem. Zrovna ve chvíli, kdy se mi zdál takový ošklivý sen, venku někdo do něčeho trochu bouchnul a já se tak strašně leknul, že jsem vyletěl jako střela, na celé kolo jsem vrčel a utíkal jsem na chodbu, abych zjistil, jestli k nám nejdou zloději. Nic se nedělo, tak jsem se chvíli na chodbě klepal strachy. Jen co jsem se uklidnil a šel jsem zpátky domů, vyjel páníček s radvancem, kterému pískalo kolo. To byla taková hrůza, že jsem se musel schovat pod gauč. Panička mě chce uklidňovat, ale já se jí bojím taky. Nevím totiž, jestli mě od ní nehrozí nějaké nebezpečí, protože jsem jí ráno potkal v koupelně s kartáčkem v ruce a teď mám celý den strach, že mi bude čistit zoubky.

12. červen 2009 10:09:36

Odpoledne jsem spinkal v našem stanu. Vtom někdo zazvonil. Já jsem se hrooozně lekl, vyskočil jsem a utíkal se schovat. Byl to úplně cizí pán, kterého neznám, takže jsem se ho moc bál. Za chvilku si šel pro něco do auta. Protože jsem byl stále schovaný, nějak se to paničce už nezdálo a hledala mě. Lezla po bytě po kolenou, dívala se pod postele, pod skříně, ale nikde mě nenašla. Na dvorek bylo sice zavřeno, ale protože nevěděla, jestli jsem náhodou před tím než se dveře zavřely, nevyběhnul, šla mě hledat i tam. Prošla celou zahrádku, dívala se pod všechny keříky, ale nikde jsem nebyl. Za chviličku přišla druhá panička. Radily se spolu, kde bych tak ještě mohl být, protože už všechno prohledaly a pak je napdadlo, jestli náhodou jsem nevyběhnul na ulici, když ten pán šel do auta. Šly tedy ven, nahlížely sousedům do zahrádky, skoro lezly po čtyrech, protože se dívaly pod všechna auta, co v ulici stojí, ale nenašly mě. Když jsem viděl, jak to beze mě nemůžou vydržet, nedalo se nic dělat a musel jsem vylézt z mého úkrytu. Ty se divily, že vlastně chodily okolo mě a vůbec mě neviděly.

11. červen 2009 07:42:28

Dneska se na chvíli nezastavím. Celý den musím pobíhat sem tam. Hrozně rád bych totiž byl venku. Tak se tam vždycky vypravím, ale sotva si najdu nějaké hezké místečko abych se mohl vyhřívat na sluníčku, přižene se mrak a začně lít jako z konve. Tak bežím domů a než si vyberu pelíšek, kde bych mohl spinkat, vidím, že venku zase svítí sluníčko...a tak chodím celý den sem tam.

10. červen 2009 07:52:19

Odpoledne jsme byli všichni i s páníčky venku. Protože jsem věděl, že tam mám bodyguardy, kteří by mě v případě nebezpečí ochránili, nic mi nebránilo v tom, abych hajal na židli a spinkal jako nemluvně. Najednou jsem ze spánku slyšel, jak bouchly dveře na ulici. Hned jsem se rozhlížel, co se děje a zjistil jsem, že jsem venku jenom s holkama kočičíma a páníčkové jsou fuč. Utíkal jsem rychle domů. Ne že bych se bál, ale musel jsem zjistit, co se děje. Prošel jsem celý byt, ale paničky jsem nenašel. Vyskočil jsem na chodbě do okna a rozhlížel se, jestli je někde neuvidím. Za malou chviličku se vracely. To jsem byl opravdu rád, hned jsem se začal otírat o sklo. Sice byly venku sotva deset minut, ale myslím si, že by se jim vůbec nic nestalo, kdyby mě řekli, že jdou pryč.

9. červen 2009 10:13:57

Odpoledne jsem byl venku. Přiletěli dva ptáčkové a pořádně mě provokovali. Plížil jsem se v trávě a byl jsem hroooozně nenápadný, ale oni mě asi stejně viděli. A schválně létali kolem stromu. Kdybych byl \"normální\" kocour, vyšplhal bych nahoru a určitě bych je chytil. Jenomže já takovéhle věci neumím. Mám jiné přednosti - umím šplhat paničce po zádech, vyskočím na stůl, na skříň...ale lezení po stromech to pro mě není. Ale stejně to nevzdávám. Hned zítra ráno zase vyrazím ven a oni třeba budou létat nad střechou a tam už vylezu v pohodě a určitě je dostanu:)

8. červen 2009 10:25:00

Dneska jsem byl celý den venku. Spinkal jsem na pelíšku na židli. Najednou se mi začalo chtít na záchod. Jsem šikovný čistotný kocourek a ti přece nechodí na zahrádku do hlíny. Ale domů se mi taky nechtělo. Kdo by chodil nahoru po schodech. Bylo ale otevřeno do dílny, tak jsem se tam šel podívat. A měl jsem štěstí. Stál tam kbelík a v něm něco nasypaného a tak jsem si řekl, že to vypadá na provizoní zachod. Vyskočil jsem do kbelíku a udělal jsem loužičku. Když jsem to zahraboval, tak se ty zvuky paničce nezdály a šla se podívat co se děje. Za ní šel hned páníček a já už jen slyšel:\" to je ale b l b e c\" Já jsem se totiž vyčůral do kbelíku, kde byl přepocívaný starý cement. To to bude teď v tom kýblu držet, hihihi.

7. červen 2009 10:23:26

Ráno konečně vysvitlo sluníčko a já jsem vyrazil ven. Běžel jsem k sousedům do zahrady prozkoumat, co se tam za těch pár dní, kdy pršelo, událo nového. A trochu jsem se tam zapomněl. Panička mě volala, ale já ještě neměl všechno prozkoumané, takže jsem se nemohl vrátit. To ovšem panička nepochopila. Měla strach, abych nedošel až k silnici a něco se mi nestalo. Copak jsem blázen? Takovou dálku bych se přece nevydal. Když jsem se vrátil, nevěřil jsem vlastním očím. Místo aby byla panička šťastná, že se jí její zlatý koucourek vrátil domů, a pořádně mě pochválila, tak mě chytla a dostal jsem na zadeček. To mě naštvalo, až jsem na ní syčel. Pak jsem se silně urazil a zalezl jsem pod gauč. Za chvíli mi ale došlo, že je škoda trucovat doma, když je venku konečně hezky. Vylezl jsem okouknul jsem situaci, a když panička už úplně normálně řekla, že jestli jdu ven, abych se nezapomněl přijít ukázat, bylo mi jasné, že už je to na dobré cestě a mohl jsem s klidem vyrazit. Celý den jsem se chodil pravidelně po čtvrt hodinách ukázat aby byl klid a už jsem slyšel jenom samou chválu. Vzornějšího kocourka než já byste dneska nikde nenašli.

6. červen 2009 09:09:21

Dopoledne jsem chvilku běhal venku. Dokonce mě i panička oblékla kšíry a byli jsme se podívat na ulici. V poledne jsem si hajnul a usnul jsem. Když jsem se vzbudil, tak venku pršelo. Jen jsem se trochu protáhnul a spal jsem dál. Až večer jsem se šel ještě na chviličku podívat ven. Teď už se mi zase zavírají očíčka a jen co dopíšu deníček, půjdu zase spinkat.

5. červen 2009 10:36:12

Odpoledne jsem byl na zahrádce a najednou zazvonil zvonek. Po včerejší zkušenosti jsem si myslel, že na mě panička opět chystá nějakou lest, a tak jsem si řekl, že domů nepůjdu. Ale ta zvědavost byla přece jenom silná a tak jsem šel. A to jsem teda valil oči. Přišel nám balík a v něm byl domeček PRO NÁS - výhra v soutěži. Ten je ale krááááásný.

4. červen 2009 08:02:26

xxx pokračování
Klepání masa ale nebralo konce. Už jsem před očima viděl tu hromadu masa a jak si budu dávat do čumáčku, ale stále jsem odolával. Když klepání ustalo, začal drnčet zvonek a někdo k nám šel na návštěvu. Tak to už jsem teda nevydržel. Tahle zvědavost byla silnější. A koho jsem tam viděl? Panička stála na chodbě, čekala až vběhnu dovnitř a hned za mnou zavřela dveře. To mě docela naštvalo, ale šel jsem tedy na to masíčko. Jenomže přesně jak jsem předpokládal. V kuchyni nebylo masa ani kousek jenom prázdné prkénko a palička. A ještě navíc jsem dostal vynadánno, že neumím poslouchat. Panička se oblékla a na hodinu mě nechala samotného doma. Když se ale vracela a čeakal jsem na ní v okně, vše bylo odpustěno.

4. červen 2009 07:55:51

Odpoledne jsem se šel podívat k sousedům. Sednul jsem si u nich na zahradě na plot a sledoval jsem dění u druhých sousedů. Jen jsem se tam trochu zahleděl, ale fakt jenom na chviličku, sotva 3/4 hodiny, už mě panička volala domů. Ani jsem se nehnul. Přece neodejdu, když to tam bylo takové zajímavé. Za chvíli se otevřelo okno a panička klepala maso. Všechny holky utíkaly domů. Chuť na masíčko jsem měl taky, ale vím, že občas to na nás panička hraje a žádné maso nemá, tak jsem si řekl, že nemá cenu chodit domů a seděl jsem tam dál. Klepání masa ale nebralo

3. červen 2009 08:56:02

Dneska mám úplně všichni ráno ujeli a nám nezbývalo nic jiného než jako vždy hlídat. Moc jsme se snažili. Ještě před odjezdem jsem paničce předvedl, že hlídám opravdu poctivě. Panička se totiž na chodbě obouvala a páníček, který čekal venku se ještě vracel domů. Jakmile se začaly otevírat dveře, naježil jsem se a vrčel jsem, kdyby náhodou to nebyl páníček, ale zloděj, aby se mě pořádně bál.

2. červen 2009 07:57:01

Už od rána mě dneska bolí ouško. Panička mě ho vyčistila, ale vůbec mi to nepomohlo. Odpoledne mi tam ještě nakapala kapičky, ale stejně mám ouško stále sklopené. Asi jsem prý na střeše chytil průvan. Ale já tam prostě chodit musím, jinak to nejde.
I přesto, že mě ouško moc bolí, musel jsem zase páníčkovi pomáhat. Nechápu to, proč včera dělal díru do podlahy, když dneska do ní dával takové nějaké bláto, aby zase zmizela. No asi se mu to nelíbilo, tak si torozmyslel... a já s tím měl zase tolika práce:) Teď ležím v kuchyni na židli a dávám na to pozor, protože prý do toho nikdo nesmí šlápnout.

1. červen 2009 10:16:25

Dneska bylo sice venku hezky, ale já ani neměl čas pořádně si to užít. Měj jsem totiž hrozně moc práce. Páníček nám přenesl škrabadlo a přímo pod ním začal sekat díru do podlahy. U toho jsem přece nemohl chybět. Vyskočil jsem si na židli a nespustil z něj oči. Ze všech sil jsem mu pomáhal, ale myslím, že jsme to udělali dobře, protože teď vidím tou dírou až do koupelny.

31. květen 2009 09:43:57

Hned ráno jsem vyrazil ven. Hrozně jsem se tam utahal, protože jsem musel každou chvíli vyskočit na střechu, aby mě ti ptáčkové neuletěli. Stejně jsem ale opět žádného nechytil. Tak mě to zmohlo, že jsem si po obědě hajnul na křeslo a spinkal jsem až do večera.

30. květen 2009 09:38:52

Já už bych nutně potřeboval, aby zase bylo venku hezky. Nám stále létají na zahrádku ptáčci a já kvůli ním moknu, protože prostě na ně číhat musím. Co kdyby náhodou se mi podařilo nějakého chytit.

29. květen 2009 06:40:24

Ráno svítilo sluníčko, tak jsem vyrazil ven. Ani jsem se tam pořádně nerozhlédnul a už se zatáhlo a začalo pršet. Tak mi nezbývalo nic jiného než jít domů. Chvilku jsem si hrál a pak jsem si hajnul do pelíšku. Když jsem se vyspal, šel jsem se dívat z okna. A jak tak koukám, najednou se na střeše u skleníku usadil rehek. Vystartoval jsem po něm, ale narazil jsem...a to do slova. Zapomněl jsem totiž, že mám před sebou sklo. Panička prý měla strach, že jsem vysklil okno jaká to byla rána:) Ale dobře to dopadlo, ani nemám bouli na hlavě:)

28. květen 2009 07:35:36

Celé dopoledne jsem zase musel hlídat. Mě už to nebaví. Představoval jsem si, jak budu běhat venku a ono to nešlo. Když se páníčkové vrátili, otevřeli mě a já vyletěl jako blesk. Ale dlouho jsem tam nevydržel, protože jsem se musel jít podívat, jestli mi něco přivezli. No a nakonec to dopadlo tak, že jsem dostal ochutnat kladenku a šel jsem spinkat, protože po té náročné práci jsem byl utahaný jako kotě.

27. květen 2009 06:58:35

Dneska jsem nevěděl, co dřív. Celý den jsem číhal na zahrádce pod keřem. U sousedů mají budku špačkové. Seděli na ní a zpívali. Do toho stále nademnou kroužily dvě vlaštovky a ze všeho nejvíce mě provokoval rehek. Dokonce jsem si kvůli němu hrál i na velké prádlo:) Sednul si totiž na sušák, tak jsem vyskočil na šňůru a snařil se dostat za ním. On ale neměl pro mě pochopení. Jako by neviděl, co mi to dá práce, když na rozdíl od něj nemám křídla. Jen jsem se trochu přiblížil, frnknul mi na plot. Tak jsem skočil dolů, hnal jsem se za ním k plotu...a on zase uletěl.

26. květen 2009 05:09:23

Panička dneska šla do kůlny, odkud vede žebřík nahoru na půdu. Holky tam vběhly a já nechtěl zůstat pozadu. Takže než se panička vzpamatovala, vylezl jsem nahoru. Prošel jsem si půdu, ale dolů už jsem se bál. Holky utekly, ale já po žebříku neumím. Panička vylezla za mnou, chytla mě a chtěla mě sundat, ale hrozně jsem se bál, tak jsem jí utekl a schoval se tam. Nakonec musel přijít páníček, otevřel mi vikýř a já byl zachráněný.

25. květen 2009 07:35:04

Odpoledne jsem vyskočil na plot, že se půjdu podívat k sousedům. Najednou jsem si ale všimnul, že u plotu stojí radvanec a v něm je trochu štěrku. Když na ten radvanec koukám ze země, tak se ho bojím, protože se mi zdá moc veliký. Ale jak jsem to viděl z výšky, nějak se mi zalíbil. Z plotu jsem skočil rovnou do něj a pořádně jsem se v tom štěrku vyválel. Teď prý jsem úplně jiný, protože místo abych byl černobílý, jsem celý šedivý.

24. květen 2009 09:16:37

Dneska jsem byl zase celý den venku. Večer jsem tušil, že už se blíží čas, kdy budu muset jít domů. Tak jsem se sebral a skočil jsem za plot. Jenomže najednou se přihnal nějaký cizí kocour, kterého jsem ještě nikdy neviděl a tak jsem nevěděl, co od něj můžu čekat. Raději jsem se sebral a vrátil jsem se domů. Samozřejmě to netrvalo dlouho, přišla panička, vzala mě a řekla, že už mám jít domů. No, nechtělo se mi, ale na druhou stranu jsem věděl, že dostanu tyčinku, takže jsem ani neprotesloval.

23. květen 2009 09:53:06

Hned ráno jsem vyrazil ven. Vyskočil jsem si na střechu, rozhlédnul jsem se po světě a šel jsem zpátky na zahrádku pozorovat ptáčky. Jenomže jsem zapomněl, že jsem odešel horem přes balkon a dole bylo zavřeno. A já se horem vrátit neumím. Tak si sednul ke dveřím a křičel jsem jak na lesy. Naštěstí to panička slyšela a hned mi přišla otevřít. To jsem byl rád. Když jsem viděl, že už mám otevřeno a můžu chodit kam se mi zlíbí, otočil jsem se a šel jsem zase ven. Odpoledne přišli ven páníčkové a připravovali gril. Na zem si odložili prázdný pytel od uhlí, tak jsem ho musel prozkoumat, jak to uvnitř vypadá a protože se mi nelíbil, odstrkal jsem ho až na druhý konec dvora, aby nám tam nepřekážel.

22. květen 2009 10:28:53

Dneska jsem měl úspěšný den. Ráno jsem se šel podívat ven a našel jsem tam kráááásné brko. Tak jsem si ho odnesl domů a hrál si s ním. Pak ho panička přivázala na provázek a hráli jsme si spolu. Odpoledne jsem měl zase štěstí a našel jsem další, stejně krásné, brko. Tak jsem ho vzal a utíkal jsem s ním za paničkou, aby měla taky radost, ale ona mi ho sebrala a místo aby si se mnou hrála, šla do koupelny a v umyvadle ho začala máčet. Řekla mi, že je hrozně špinavé, takže se musí umýt, ale když ho vykoupala, tak jsme si s ním hráli.

20. květen 2009 07:21:01

Odpoledne jsem si našel moooc pěknou větvičku. Panička totiž zametala na dvoře a tahle pěkná větvička za ní zůstala na zemi, protože vypadla z koštěte. Tak jsem si jí sebral a chodil jsem s ní po dvoře. Pak jsem jí odnesla paničce, aby si se mnou hrála a to bylo teprve něco, to jsme se vyblbnuli:)

19. květen 2009 07:00:57

Odpoledne mi panička oblékla kšíry a šli jsme zase na procházku na ulici. Vůbec nechápu, co se se mnou dneska dělo. Chodím tam tak moc rád, ale dneska jsem vyšel ze dveří, zůstal jsem stát a chtěl jsem jít zpátky. Panička mě kousek poponesla, ale hned jsem se vracel. Hrozně jsem se tam bál, že jsem dokonce vyskočil na okno, ale bylo zavřené a já se dovnitř nedostal. Takže mě panička vzala, odnesla mě domů a bylo po procházce.

18. květen 2009 07:15:54

Dneska bylo krásně, takže jsem zase trávil celý den na zahrádce. Hrozně se mě tam líbilo. On totiž zase přiletěl motýlek. A já, protože jsem hrozně šikovný, tak jsem ho opět chytil a šel jsem ho paničce ukázat. Po včerejší zkušenosti, jsem už ale věděl, co bude následovat, tak jsem jí ho ukázal a než se stačila vzpamatovat, zase jsem ho čapnul a utekl s ním ven.

17. květen 2009 08:32:48

Venku bylo dneska nádherně, takže jsem tam trávil celý den. Většinou tam se mnou někdo byl, ale odpoledne jsem tan chvilku zůstal sám a tak jsem se vydal na lov. Plížil jsem se po zahrádce a číhal jsem na ptáčky, jenomže mě vždycky uletěli. Oni totiž létají hrozně vysoko a já na ně nevyskočím. Ale úspěch jsem přece jenom měl. Chytil jsem motýlka. Chvilku jsem si s ním hrál a pak jsem ho odnesl domů do kuchyně, abych se pochlubil paničce. Ale místo, aby byla ráda, že jsem šikovný, tak mě vynadala, že prý se motýlkové nesmí chytat, protože tu mou hru nepřežijí.

16. květen 2009 07:35:58

Dneska celý den nosím můj nový obojek s rolničkou. Ona hrozně hezky cinká a mě se to moc líbí. Dokonce jsme odpoledne byli s paničkou na procházce a měl jsem kšíry i obojek.

15. květen 2009 10:52:20

Dneska se páníčkové odpoledne vrátili z nákupu a panička otevřela tašku a řekla, že mi něco přivezli. Vyndala z ní obojek s rolničkou. Hned mi ho oblékla. Moc radosti jsem z toho neměl, ale všichni mi říkali, jak mi to moc sluší. Tak jsem zatnul zuby a vyrazil jsem s ním ven. A musím říci, že se mi to fakt zalíbilo a nejraději bych v něm i spal, ale panička mi ho sundala a řekla, že mi ho zítra zase oblékne. Tak snad na to nezapomene. Je opravdu pěkný, moc se mi líbí.

14. květen 2009 07:49:14

Odpoledne jsem spinkal na gauči. Přišla za mnou panička a řekla mi, jestli nechci jít ven. No to bylo jasné, že jsem chtěl. Začal jsem větřit, ale ona přinesla kšíry a oblékla mě je. To mě docela štvalo, tak jsem si znovu lehnul, jako že chci jít bez nich. Ale pak jsem si to rozmysle a když jsme došli ke dveřím na ulici a viděl jsem, že se otevírají, hned jsem vyběhnul ven. A musím přiznet že se mi tam zase hrozně moc líbílo a zase jsem došel o kousek dál. Když jsem se procházel, najednou mě někdo volal. Koukal jsem odkud to jde a ona šla druhá panička domů z práce. Hned jsem se za ní rozeběhnul. Ta měla radost, že jsem jí přišel naproti.

13. květen 2009 07:34:41

Dneska se ve mě probudily lovecké pudy. Číhal jsem na ptáčka, ale on mi vždycky uletěl. Pak jsem se schoval v kůlně a číhal znovu, protože na zahrádku přiletěla hrdlička. Chvilku jsem jí nechal a pak na ní vyběhnul. Jenomže ona zamávala křídly a byla pryč ale já z ní stejně měl docela strach, protože byla hrozně veliká. Tak jsem se raději vypravil k sousedům. Tam už jsem měl úpspěch. Přinesl jsem si domů suvenýr. V odpadkách jsem si vyhrabal králičí lebku:) Ta byla ale pěkná. Jenomže špatně skončila. Panička mi jí sebrala a hodila jí do popelnice. Takže zase nemám nic.

12. květen 2009 07:46:39

Dneska odpoledne u nás někdo zazvonil. Raději jsem se schoval v kuchyni na židli pod ubrus. Za chvíli se panička vrátila a přinesla balíček. Hned jsem vylezl, protože jsem byl zvědavý co v něm je. Šla z něj totiž taková krásná vůně. A když ho rozbalila, byly v něm 2 kapsičky a sáček granulek. Mňam, to si pochutnáme.

11. květen 2009 06:48:00

Dneska bylo celé dopoledne ošklivo. Venku jsem musel sedět pod stříškou, abych nezmokl a do byla hrozná nuda. Odpoledne jsem si zalezl do přepravky a usnul jsem. Venku začalo svítit sluníčko, ale já to úplně zaspal.
Odpoledne přišla panička domů a přivezla nám novou myšku. Takovou legrační. Trochu se jí tlapkou dotknu a ona hned píská. Ta mě teda pořádně probrala a teď mám o zábavu postaráno.

10. květen 2009 10:12:48

Večer k nám přišla návštěva. Když odcházeli, šli se ještě podívat na dvoreček a mě nechali zavřeného doma. Začal jsem mňoukat, aby mě taky pustili ven. Když to panička slyšela, přinesla kšíry, oblékla mi je a šli jsme taky. Moc se mi na nich chodit nechtělo. Za chvíli návštěva odešla a já jí šel vyprovodit na kšírách ven na ulici. Tam to bylo pěkný. Takhle večer, skoro potmě jsem venku ještě nebyl. Už to vypadalo, že mě ani panička nedosatane domů a budeme spát na ulici pod širákem.

9. květen 2009 07:45:54

Dneska jsem měl smutný den. Páníčkové jsou oškliví a vůbec s nimi nemluvím. Sebrali mi totiž můj kočár a vyhodili mi ho. To je taková škoda! Ono jim snad vůbec nezáleží na jejich malém ubohém kocourečkovi, že nebude mít kde spinkat.

8. květen 2009 09:57:45

Dneska jsem zase celý den strávil venku a večer se mi vůbec nechtělo domů. Když se blížilo osm hodin, věděl jsem, že už pro mě panička přijde, tak jsem se sebral a šel jsem na střechu. Ta se divila, když mě objevila, že sedím na komíně. Myslel jsem, že se jí nedám a domů nepůjdu, když ale začala mluvit o tyčince, tak jsem prostě neodolal a musel na ní jít.

7. květen 2009 06:29:33

Konečně se udělalo hezky a já mohl vyrazit ven. Absolvoval jsem mojí pravidelnou pochůzku k sousedům do kůlny, dokonce jsem mohl jít i na střechu a nemusel jsem mít strch, že je to mokré a sklouznu dolů. A hlavně mě taky ještě nesebrali můj kočárek, takže jsem v něm mohl hezky venku na sluníčku odpočívat.

6. květen 2009 07:32:27

Dneska celý den pršelo. Já jsem chtěl být venku, ale nešlo to. Vždycky jsem jenom na chvilku vyběhnul, schoval se pod stříšku nebo pod keř a za chvíli šel zase zpátky. Odpoledne ale naštěstí pršet přestalo, takže jsem mohl absolvovat mojí pravidelnou pochůzku k sousedům a zpět, ale je tam stejně ošklivo, takže už jsem se vrátil a zaezl si do pelíšku.

5. květen 2009 07:07:12

Dneska se hrozně nudím. Venku je ošklivo a vůbec mě to tam nebaví. Jenom se tam trochu projdu a zase jdu domů. Ale doma mě to taky nebaví, ptože se mi nechce nic dělat, tak jenom tak bloumám po bytě a nevím čeho se chytit.

4. květen 2009 06:48:10

Dneska bylo venku ošklivo, takže jsme řádili doma. A že jsme řádili pořádně. Barák se otřásal v základech. Honili jsme se, prali jsme se - ubrusy létali za námi, koberce jsme hrnuli, židle, když nás viděly, tak raději padali na zem, prostě hrůza. Až se divím, že nás panička nevyhnala ven.

3. květen 2009 08:21:22

Celý den jsem byl zase venku. Večer pro mě šla panička, abych šel domů, ale nemohla mě najít. Myslela si, že zase ležím v kočárku, ale kdepak. Pěkně jsem jí sledoval jak mě hledá, protože jsem seděl na komíně. Když mě tam zahlédla, skočil jsem na střechu a šel dolů. Dokonce jsem i zcela dobrovolně a bez protestů šel domů. Dostal jsem tyčinku a už půjdu spinkat.

2. květen 2009 09:50:07

Dneska nám ten den teda pěkně začal. Panička nás zavřela doma a dávala nám něco do kožíšku, abychom si nechytli klíště. To si teda myslím, že byla úplná zbytečnost. My totiž klíšťata vůbec nechytáme. My máme rádi mravence a mouchy a podobné broučky, ale klíšťa ne. Bránil jsem se, ale neuniknul jsem. Jenom mi kápnula trochu nějaké vodičky do kožíšku a bylo to. To taky nechápu, kvůli takové trošce nás takhle trápit. Vždyť to ani není vidět, tak to podle mě nemělo vůbec žádnou cenu.

1. květen 2009 10:06:10

Páníčkové se vypravili na půdu. Hrozně moc jsem tam chtěl jít s nimi, ale nepustili mě tam, abych někam nezalezl. Když už jsem hezkou chvíli žebral u dveří, panička se slitovala, oblékla mě kšíry a vzala mě tam na chvilku. Moc se mi tam líbilo, ale za chvilku mě zase odvedla. Ale ještě že tam byli, snesli dolů spoustu věcí a mezi nimi i kočárek pro panenky. Chtěli ho rozebrat a vyhodit, ale to jsem nedovolil. Jak jsem ho viděl, skočil jsem dovnitř a už jsem se v něm vyvaloval. Panička mě i vyfotila a slíbila, že mi sem dá fotku.

30. duben 2009 07:25:45

Dneska jsem chtěl zase jít na ulici. Tak odpoledne panička řekla, že mě tam na chvilku vezme, ale jedině prý na kšírách, aby nikam neutekl. Ty já teda nemám vůbec rád, ale hrozně moc jsem tam chtěl jít, takže jsem si je nechal obléknout a šli jsme. Prošel jsem se kolem domu, očichal všechno kolem a zase jsme šli domů. Prý už dokonce i v těch kšírách umím chodit trochu lépe.

29. duben 2009 06:55:00

Ráno jsem se šel podívat ven, ale čekal jsem, že každou chvíli začne pršet, takže jsem se prošel po dvorečku a zase se vrátil domů. Celý den jsem vždycky jenom na chvilku vyběhnul, ale zase jsem se vrátil. K večeru jsem viděl, že asi z toho deště nic nebude, tak jsem vyrazil znovu. Najednou mě panička volala. Šel jsem tedy domů a měl jsem to akorát. Jen jsem se schoval do chodby, začala bouřka a lilo jako z konve.

28. duben 2009 06:37:01

Dneska jsem měl zase průšvih. Po kmínku po angreštu se nám procházeli mravenci. Jak jsem je viděl, dostal jsem na ně takovou chuť, že jsem to neydržel a vyrazil jsem na lov. Jenomže tam zrovna byla panička. Ta mi ale dala. Zase mi říkala, že jsem čuník, že mě bude bolet bříško a podobná moudra. No ta to teda nejsem ani trochu zvědavý.

27. duben 2009 06:53:53

Já nejsem moc na to, abych se choval a mazlil. Ale dneska mě to odpoledne nějak popadlo. Přišel jsem za paničkou, vyskočil jí na klín a lísal jsem se. Divila se, jestli jsem to vůbec já, ale bylo to tak. Pak jsem skočil na gauč a nechal si drbat bříško. Za chvíli panička řekla, že už musí odejít, ale jen tak jsem jí nepustil a musela mě ještě chvilku hladit a drbat.

26. duben 2009 07:22:57

Každý den trávím venku. Nejlepší mojí zábavou je rochnit se v hlíně uprostřed záhonku. Panička mi říká, že si mě za chvíli bude plést s Michalkou, protože už jsem skoro stejně černý jako ona. Kromě toho mám ještě jednu velikou zálibu - chytám broučky, hlavně maravence, a baštím je. Pak mě bolí bříško a nemůžu papat. A panička si myslí, že jsem nemocný, ale nechápe, že mám už bříško plné nožiček a křidélek a tykadel...

25. duben 2009 09:55:05

Dneska bylo krásně. Hned po osmé hodině jsem vyrazil ven. Občas jsem se podíval domů, aby panička neměla řeči, že jsem se doma ani neukázal. Celý den jsem běhal venku a v osm hodin mě panička volala, ale já se schoval za plotem u sousedů, aby na mě nemohla a dělal jsem, že neslyším. V půl desáté pro mě přišla a to už jsem teda šel, protože na tu tyčinku jsem měl velikou chuť.

24. duben 2009 10:09:38

Dneska jsem se málem ztratil. Páníček šel totiž na ulici, nevšimnul si, že jsem mu proklouznul ze dveří ven, za chvíli odešel a já tam zůstal. Panička mě na dvoře volala, protože mě nikde nemohla najít...no chtěl jsem za ní jít, ale nešlo to. Když už doma vechno prohledali, šel se páníček podívat na ulici a našel mě schovaného pod keřem. To bylo radosti, když jsem ho viděl a když se panička objevila ve dveřích! Hned jsem za ní utíkal. Celý den jsem se chodil každých pět minut ukázat domů, aby neměli starost, že jsem se ztratil. A protože jsem moc chtěl jít na tu ulici ještě jednou, vzala mě panička odpoledne na vodítko a hezky jsem se tam procházel.

23. duben 2009 10:05:27

Dneska venku pršelo, takže mi nezbývalo nic jiného než být doma. To byla nuda... A odpoledne, když už konečně pršet přestalo a vypadalo to, že už bych konečně mohl ven, páníčkové se sebrali, odjeli pryč a já musel hlídat. Naštěstí, když se vrátil, mohl jsem se ještě jít proběhnout.

22. duben 2009 09:44:40

Dneska jsem zase trávil většinu dne venku. Jak jsem se tak procházel po dvoře, zašel jsem se podívat do kůlny a objevil jsem tam takový pěkný provázek. Vzal jsem ho do tlamky a vyrazil s ním ven. Jak si nesu, najednou za mnou panička vyběhla, abych zastavil. No zdálo se mi, že je provázek nějaký dlouhý...a taky aby nebyl. Rozmotával jsem totiž klubíčko, už jsem vytáhnul asi deset metrů a stále jsem nebyl u konce:)

21. duben 2009 06:34:55

Dneska šla panička později do práce, a když vstávala, hned nám otevřela dveře a mohli jsme jít lítat. Takže ještě nebylo ani sedm hodin a už jsem byl venku. To bylo bezvadný.

20. duben 2009 07:28:57

Dneska jsem chtěl vyskočit v obýváku na skříň. Zrovna šla okolo panička. Tak jsem se rozeběhnul, vykočil jí na rameno a přeběhnul na záda. Ona ale nezastavila a šla stále dál, takže jsem jí po zádech slezl dolů. Hned se ke mě sehnula a chtěla mě pochovat. Vysmeknul jsem se jí, opět jí přelezl na záda, odrazil jsem se a i přestože stála asi 2 metry od skříně, tak se mi to podařilo a vyskočil jsem tam.

19. duben 2009 08:01:09

Dneska bylo krááásně. Hned ráno jsem vyrazil ven a celý den si užívám sluníčka. Jenom jsem teď rychle přiběhnul na tyčinku, přitom naškrábnu deníček a doufám, že to stihnu než panička zavře dveře a ještě se na chvíli půjdu proběhnout. Tak ahoj..

18. duben 2009 07:40:04

Dneska mě zase přepadla touha šplhat k výškám. Smozřejmě, že mě to ze všeho nejvíc táhlo na střechu. Ale panička mě tam nepustila, že prý prší, střecha je mokrá a já bych mohl spadnout. Tak jsem si sednul do okna a sledoval, kam by se dalo vyskočit. Najednou si panička tak šikovně stoupla kousek od lednice, rozeběhnul jsem se, vyšplhal jí po zádech za krk a vyskočil jsem nahoru na lednici. Střecha je střecha, ale alespoň něco.

17. duben 2009 11:07:13

Dneska skoro celý den pršelo, takže se ani moc nedalo být venku. Na chviličku jsem tam vyběhnul, ale dlouho jsem tam nevydržel.

16. duben 2009 09:31:52

Paničce se na mě stále něco nezdá. Objevil jsem si takové krásné místečko uprostřed zahrádky, kde se celý den vyvaluju. Spíš se tam mrskám jako kapr na suchu a všechna hlína se ze záhonku pomalu a jistě přemisťuje do mého kožíšku. Prý vypadám jako čuník - tam kde jsem byl bílý jsem černý a tam kde jsem byl černá jsem šedivý...no co, tak mám prostě nový pželiv:)

15. duben 2009 09:57:19

Já dneska vůbec nemám čas psát do deníčku. Už musím jít totiž spinkat. Mám hrozně zodpovědný úkol: až ráno zazvoní paničce budík, musím jí jít vzbudit, protože prý jedině na mě je spolehnutí. Tak se všichni hezky vyspinkejte, dobrou noc.

14. duben 2009 10:22:32

Hned ráno jsem zase vyrazil ven. Dneska jsem tam měl moc práce, že jsem ani nevěděl, co mám dělat dřív. Nejdřív přiletěl špaček, usadil se na stromě a provokoval mě. Pomalu jsem se za ním plížil a on počkal a když už jsem byl skoro u něj, tak mi uletěl. Potom jsem zjistil, že na zábradlí na balkoně sedí nějaký ptáček, do toho okolo mě začal létat čmelák a to jsem měl ještě takovou chuť chytit si mravenečka.

13. duben 2009 09:22:02

Tak já už jsem z toho jelen. Jsem kocourek, tady o mě píšou, že jsem aljašský malamut a panička mi říká, že jsem prase. To mi říká proto, že baštím mravence. Dokonce, když mě viděla, jak si na nich pochutnávám, přišla, otevřela mi tlamku a toho co mi běhal v pusince mezi zubama mi vyndala a zahodila. Takovou dobrůtku!

12. duben 2009 10:06:48

Dneska jsem na zahrádce našel větvičku. Vzal jsem ji do tlamky a protože panička zrovna byla doma, šel jsem jí ukázat můj úlovek. Když jsem se pochlubil, dal jsem si větvičku do pelíšku a šel jsem zase ven. Větvička na mě počkala doma a když jsme se večer vrátili, měli jsme si všichni s čím hrát.

11. duben 2009 09:10:42

Dneska jsem byl zase celý den venku, ale tentokráte jsem tam měl moc práce. Musel jsem páníčkovi pomáhat na zahrádce. Vyhrabával tam díry, ale vůbec nemá vkus. Ani trochu se mi to nelíbilo, takže jsem je zahrabal a udělal je jinde. Ten měl ze mě radost.

10. duben 2009 07:45:46

Dneska jsem byl celý den venku, jenom odpoledne páníčkové museli na chvíli odjet a tak jsem musel domů a hlídat. Moc radosti jsem z toho neměl, ale naštěstí se brzo vrátili a mohl jsem zase vyrazit. Pak přišli za námi ven a opekali buřty. Panička přinesla takové krásné sedáky na židle, takže jsem si tu zabral a ať si zůstane na tvrdé lavičce:)

9. duben 2009 09:39:55

Dneska krásně svítilo sluníčko, takže jsem celý den trávil venku.

8. duben 2009 07:28:16

Tak já nevím, co si o tom mám myslet. Všichni mi říkají jaký jsem krásný kocourek a přitom tu mám psáno, že jsem aljašský malamut.

5. duben 2009 00:00:00

Ráno jsem chtěl jít ven, ale panička mi opět řekla, abych chvíli vydržel. Čekal jsem a přemýšlel jsem, co se bude zase dít. Za chvíli panička přišla s "voňavkou" proti klíšťatům. Hned se se mnou zavřela v koupelně a postříkala mě. Fůůůůůj já myslel, že to nepřežiju. Ale teď už prý můžu být venku a klíšťata se mi obloukem vyhnou. Tak jsem si to užíval. Hezky jsem se vyvyloval v trávě na sluníčku a vyhříval si kožíšek.
A večer se u nás zase objevil ten velký černý zlý kocour. Tak jsem si řekl, že když teď můžu být venku a klíšťata se mi bojí, že se mě může bát i on. Rozeběhnul jsem se proti němu a vyhnal ho pryč. Ten se divil:)

4. duben 2009 00:00:00

Ráno se páníkové sebrali a odjeli nám pryč. Docela mě tím naštvali, protože jsem hned jakmile se rozdenilo stál za dveřmi a křičel na ně, aby mě pustili ven. Ale kdepak. Zase jsem zůstal zavřený doma a musel jsem hlídat. Když se ale vrátili, musel jsem uznat, že tentokráte se to vyplatilo. Hned jsem utíkal na dvoreček, ale panička mi řekla, abych se přišel podívat, co nám přivezli. Tak jsem se vrátil za chviličku zpět a to jsem teda valil oči. Oni nám koupili kočičí tunel. Ten je parádní. Hned jsem do něj vlezl, chytal jsem bambule, které jsou uvnitř, válel jsem v něm sudy, číhal na něj a s rozeběhem jsem skákal dovnitř a přejel jsem tak po lině polovinu kuchyně. Jediná nevýhoda je to, že se líbí i Zuzce a Kikině a chtějí do něj taky.

3. duben 2009 00:00:00

Dneska jsem se hned ráno rozhodnul a šel jsem ven. Bylo tam krásně, ale sluníčko jsem si moc neužil. Za naší Míšou totiž chodí ten ošklivý zlý velký černý kocour a my ostatní se ho hrozně moc bojíme. Proto všechen čas trávíme na kůlně pod střechou, aby za námi nemohl.

2. duben 2009 00:00:00

Panička položila v kuchyni na stůl sáček bonbónů. Vyskočil jsem nahoru, chvíli sáček tlapkou dobýval - a povedlo se. Jeden bonnón jsem si vyndal ven, chvíli jsem si s ním hrál, pak si ho schoval pod lednici a šel si pro další.

1. duben 2009 00:00:00

Dneska jsem se šel podívat na dvoreček a našel jsem tam takovou krásnou větvičku. Vzal jsem jí do tlamky a utíkal se pochlubit paničce. Chvíli jsme si s ní spolu hráli, pak jsem jí tam paničce nechal, aby si mohla hrát a vyrazil jsem znovu. A našel jsem další větvičku, tak jsem jí zase odnesl domů. A tak jsem většinu dne jenom přenášel větvičky sem tam.

31. březen 2009 00:00:00

Dneska mě panička pustila ven docela brzo. Od rána totiž svítilo krásně sluníčko, takže jsem to doma nemohl vydžet. Chvilku jsem se procházel po dvorečku, když se najednou otevřelo okno a panička mě volala. Protože jsem hodný a poslušný chlapeček, hned jsem utíkal domů zjistit, co mi chce. Vyskočil jsem na stůl, panička mě chytla, otevřela mi tlamku a strčila mi něco ošklivého do krku. Prý to byla tabletka na odčervení. Kdybych to byl býval věděl, tak jsem domu nechodil. Ale alespoň to mám za sebou a panička mě moc chválila jaký jsem šikovný. Snad poprvé v životě jsem se s ní nepral ani jsem nijak neprotestoval, prášek jsem be řečí spolkunul a zase jsem uháněl ven.

31. březen 2009 00:00:00

Dneska mě panička pustila ven docela brzo. Od rána totiž svítilo krásně sluníčko, takže jsem to doma nemohl vydžet. Chvilku jsem se procházel po dvorečku, když se najednou otevřelo okno a panička mě volala. Protože jsem hodný a poslušný chlapeček, hned jsem utíkal domů zjistit, co mi chce. Vyskočil jsem na stůl, panička mě chytla, otevřela mi tlamku a strčila mi něco ošklivého do krku. Prý to byla tabletka na odčervení. Kdybych to byl býval věděl, tak jsem domu nechodil. Ale alespoň to mám za sebou a panička mě moc chválila jaký jsem šikovný. Snad poprvé v životě jsem se s ní nepral ani jsem nijak neprotestoval, prášek jsem be řečí spolkunul a zase jsem uháněl ven.

30. březen 2009 00:00:00

Tak jsem včera dostal tyčinku už o čtvrt hodiny dřív. Spinkal jsem a panička mi jí přinesla už ve třičtvrtě na osm. Ale řekla mi, že jsem se dneska opozdil, že jsem jí dostal až ve třičtvrtě na devět. Nám se asi rozbily hodiny!

29. březen 2009 00:00:00

Dneska jsem toho velkého černého zlého kocoura pěkně převezl. Z balkonu jsem ho sledoval, jak se u nás zabydlel na střeše na kůlně. Pěkně jsem to oběhl a šel jsem rovnou na něj. Překvapil jsem ho zezadu, zasyčel jsem na něj a on z toho byl v takovém šoku, že zapomněl, že je zlý a utekl. PŘEDE MNOU UTEKL!!!! To bylo štěstí, kdyby se býval proti mě otočil, tak jsem určitě ze střechy spadnul.

28. březen 2009 00:00:00

Venku dneska většinu dne pršelo. Občas jsem se tam šel podívat a každou chvilku, která byla bez deště, jsem využil a zůstal jsem venku. Po obědě už ale začalo pršet nepřetržitě, takže jsem zalezl do pelíšku a spinkal. Když jsem se vzbudil, moc jsem chtěl jít ven. Panička mi tam pustila a řekla mi, abych zůstal schovaný pod stříškou. Chvíli jsem tam seděl, ale pořád mi to někam táhlo. Tak jsem vyrazil za plot a to jsem neměl dělat. Najednou se proti mě vyřítil ten ošklivý zlý černý kocour. Prskal jsem, vrčel jsem a se stršlivým řevem jsem uháněl domů. On mi ale běžel v patách až do chodby. Tam už mi bylo dobře, protože paničky už mě šly zachránit. Moje panička mě vzala a celého strachy uslintaného mě odnesla domů do bezpěčí. To se mi ulevilo. Teď hajám na té její jezdicí židli a vpamatovávám se ze šoku.

27. březen 2009 00:00:00

Dopoledne jsme zase byli sami doma a já dostal za úkol hlídat holky i barák. Oni si snad o mě myslí, že jsem pes! Dokonce mi tuhle večer dali ochutnat psí pochoutku - fuuj to se nedá jíst! Chudáci pejskové, ještě že nám kočkám vyrábí takové dobré tyčinky.

26. březen 2009 00:00:00

Dneska jsem se šel odpoledne proběhnout ven. Najednou se objevila na dvorečku ve dveřích panička. Právě se vrátila z práce. Zavolala mě, ale současně mě zavolala i moje panička z okna. Asi se na mě domluvily, protože se mi společně smály jak jsem pádil domů za střechy. Když už jsem se blížil k paničce, chtěla mě chválit, jak jí jdu vítat, ale prosvištěl jsem to kolem ní a utíkal jsem domů za mojí paničkou.

25. březen 2009 00:00:00

Odpoledne jsem spinkal v pelíšku. Najednou začalo něco šramotit na chodbě. Já jsem se tak lekl. Rychle jsem vyskočil, vrčel jsem jako zlý pes a utíkal se podívat, co se děje. Měl jsem totiž strach, že k nám jde nějaká návštěva. Jen jsem vyběhnul na chodbu, viděl jsem, že přišla panička. To jsem byl rád. Přestal jsem vrčet a běžel za ní, abych jí pořádně přivítal.

24. březen 2009 00:00:00

Dneska jsem si u paničky našplhal. Včera večer šla spát a řekla mi, až jí ráno zazvoní budík, abych jí přišel vzbudit, protože prý na mě na jediného je spolehnutí. Tak jsem se nemohl nechat zahanbit. Pěkně jsem spal s nastraženýma ušima a čekal jsem, kdy budík zazvoní. Jakmile začal zvonit, rychle jsem utíkal. Panička ho akorát vypínala a já k ní skočil do postele. Ta mě chválila, jak jsem šikovný. Hezky mě pohladila a vstávali jsme spolu. Vyprovodil jsem jí do koupelny, dohlížel jsem tam na ní, aby na něco nezapomněla. Když byla hotová, nandala mě papání a snídali jsme spolu. Pak jsem s ní šel ještě na chodbu, vyskočil jsem do okna a díval se jak odchází.

23. březen 2009 00:00:00

Dopoledne jsem se šel proběhnout ven. Počasí sice nebylo nic moc, ale využil jsem toho, že neprší a vyrazil jsem. Šel jsem se podívat k sousedům a tak trochu jsem se tam zdržel. Panička mě volala z okna, slyšel jsem jí, ale ještě jsem si potřeboval něco prohlédnout, takže jsem se nevrátil. Za chvíli mě volala znovu. Když se po nějaké době začalo ozývat místo "Honzíku, Honzíčku" to ošklivé "Honzooo", poznal jsem, že už jsem to asi přehnal a raději jsem se vrátil. Jak jsem předpokládal, hned jsem dostal vynadáno. Tak už jsem se raději zdržoval spíš doma. Ono za chvíli stejně začalo pršet, takže jsem si zalezl do pelíšku a spinkal jsem.

22. březen 2009 00:00:00

Dneska brzo ráno - asi v 5 hodin jsem byl už vyspinkaný. Šel jsem vzbudit paničku a ona mi řekla, že mám jít ještě spinkat. Ale mě už se ani trochu nechtělo. Zjistil jsem, že je konečně volná ta jezdicí židle. Hned jsem si na ní nabrousil drápky. To paničku probralo. Vyhnala mě, že prý mám na broušení škrabadlo. To já přece vím, ale ta židle je taková pěkná. Tak aby mě neviděla, vyšplhal jsem zezadu po opěradle nahoru a nenápadně na ní vykukoval. Ale neměl jsem úspěch. Zase mě vyhnala. Tak jsem se sebral a šel jsem vzbudit tu druhou paničku. Ta touhle dobou odchází do práce a dneska nic. Normálně vzbudit nešla, tak jsem jí kousnul do ruky. Taky mi vynadala a poslala mě spát. Lehnul jsem si vedle ní, ale vůbec si se mnou nehrála, ani mě nehladila, tak jsem jí kousnul ještě jednou a šel jsem prohnat Zuzanku a Kristýnku.

21. březen 2009 00:00:00

Už od rána jsem zase stál u dveřích a křičel jsem:"vééén!", ale panička mi řekla, abych vydržel, že tam ještě mrzne, ale až bude svítit sluníčko, že mě tam pustí. Tak jsme se trochu pohonili se Zuzankou a dokonce se k nám dneska přidala i Kristýnka. Rychle nám to uteklo a mohli jsme vyrazit. Bylo tam opravdu nádherně. Vždycky jsem se jen na skok přišel ukázat a hned zase utíkal ven. Byl jsem tam skoro celý den, takže jsem už pěkně utahaný a jdu spinkat.

20. březen 2009 00:00:00

Dneska jsem od rána seděl za dveřmi a stále dokola jsem opakoval: "véééén!" Ale moc mi tam nepustili, byl jsem ta jenom chviličku. Panička mě vysvětlovala, že nemůžu jít, protože Kristýnka by utekla a ona zatím musí být doma a čekat na odpoledne, protože pojede k paní doktorce. Pochopil jsem to, ale stejně jsem křičel dál. Kdyby náhodou.

19. březen 2009 00:00:00

Dneska panička říkala, že jsem měl na mále a už by bývala volala do blázince, aby si pro mě přijeli. Nevím, co se jí zase nezdálo. Zuzka se totiž umyla a v kuchyni zůstal zemi chomáček chlupů. Jak jsem kolem prošel, začalo se to hýbat a to jsem nemohl nechat jen tak. Lítal jsem, chytal jsem je a skákal jsem metr vysoko. To snad není na blázinec, to byla jenom rozcvička.

18. březen 2009 00:00:00

Dneska bylo tak nádherně, že už jsem neodolal, nechal jsem paničku doma a šel jsem ven. Udělal jsem svojí pochůzku na střechu a pak k sousedům, občas jsem se šel podívat domů, jestli náhodou není moje židle volná, a protože nebyla, zase jsem vyrazil ven.

17. březen 2009 00:00:00

Sice dneska bylo venku hezky, ale mě to tam nějak netahlo. Protože panička ještě nemůže chodit, byl jsem raději s ní doma a ven jsem se díval jenom z okna. Taky jsem si dával pozor na to, když si na chvilku zkusila stoupnout. To jsem okamžitě využil a vyskočil si na tu mojí židli, kam mě vůbec nechce pouštět.

16. březen 2009 00:00:00

Dneska dopoledne to vypadalo, že bude pršet, ale během dne se počasí umoudřilo a bylo docela hezky. Tak jsem mohl vyrazit do světa. Proběhnul jsem si mojí trasu - na střechu, k sousedům do kůlny, na plotě jsem chvilku provokoval sousedovic psa a pak jsem se vydal ještě k druhým sousedům. Nechápu, proč mi panička říkala, že jsem jako největší drbna z vesnice. Jenom jsem stál zadníma nohama na prkně na plotě, předníma jsem se držel vršku plotu a sledoval jsem, co se tam děje.

15. březen 2009 00:00:00

S paničkou moc nemluvím. Vymyslela si takovou blbost, že jí bolí noha a nemůže chodit. Jenom sedí a nehýbe se a já tím trpím. Chtěl jsem se s ní honit a ona mi řekla, abych počkal až se bude moci na nohu postavit tak mě prý prožene. Jenomže já chtěl hned a ne někdy do budoucna. Ani myšku mi nechodí házet ze schodů, s hopíkem si nehrajeme...a vrcholem všeho je, že si zabrala tu židli, na které já tak rád odpočívám. Taky, když si na půl minuty zkusí stoupnout, už jí tam vyskočím. A ona místo, aby mě nechala vyspinkat, tak mě vyžene pryč. Už tady takhle blbne druhý den a mě už to teda ani trochu nebaví. Jenom pořád slyším, že si na tu nohu nemůže stoupnout. To jsem zvědavý, jak dlouho tu bude ještě skučet.

13. březen 2009 00:00:00

Dneska jsme museli být skoro celý den doma. Ráno jsme se na chviličku proběhli venku, ale pak jsme museli domů, protože páníčkové jeli pryč. Když se vrátili, pustili nás zase ven. Jenomže to bylo zas na malou chvíli. Paničce vyšla pověra o pátku 13., blbě šlápla a vykloubila si koleno. Musela s tím na pohotovost a my museli zase být doma. A ke všemu teď nemůže chodit, tak jezdí na kolečkové židli a my se jí bojíme, aby nás nepřejela.

12. březen 2009 00:00:00

Konečně dneska venku svítilo sluníčko a já se mohl jít proběhnout. Zuzka šla samozřejmě se mnou a pořádně jsme se tam vyřádili. Škoda, že s námi nemohla jít i Kristýnka.

11. březen 2009 00:00:00

Dneska mě panička normálně přepadla. Večer se vrátila s Kristýnkou domů. Týnka se začínala probouzet z narkózy, takže jsem si byl naprosto jistý, že panička bude mít úplně jiné starosti a mě si nebude všímat. V klidu jsem se uložil na židli a odpočíval jsem. Najednou panička přišla, natahla mě kůži za krkem, druhá panička mě trochu přidržela a než jsem zjistil,co de děje, mě jsem píchnutou injekci. Ale alespoň to mám odbyté a víc už jich prý nedostanu. No a aby toho nebylo málo, musel jsem si ještě vytrpět čištění a kapání do oušek.

10. březen 2009 00:00:00

Tak ta včerejší včelička mi asi opravdu pomohla. Ouško už mě skoro vůbec nebolí, a když mě ho panička čistila, už jsem v něm neměl žádný hnis. Jenom jsem musel vydržet zase to kapání. To se mi teda zrovna moc nelíbí, ale musím se přiznat, že i přesto všechno s paničkou zase kamarádím. Dokonce už jsem v noci spal u ní v posteli.

9. březen 2009 00:00:00

Tak a od dnešního odpoledne s paničkou nemluvím a už jí nechci ani vidět. Je to zrádce! Ráno mi zase čistila moje ouška. No bolelo mě to, takže jsem plakal. A víte co mi za to udělala? Odpoledne jela se Zuzankou k paní doktorce a když se vrátila, radostně mi oznámila, že mě něco přivezla. Už se mi sbíhaly sliny na něco dobrého a ona místo toho vytáhla z tašky nějakou lahvičku, hned mě chytla, znovu mi čistila ouška a z té lahvičky mi tam něco děsně ošklivého nakapala. To mi teda naštvalo a docela jsem se na ní hněval. Jenomže to nebylo všechno. Když se vrátila domů druhá panička, tak mě vzala, přimáčkla ke stolu a pevně držela a moje panička, teda teď už bývalá panička, protže s ní nechci mít nic společného, mě bodla včeličku. Takže je jasné, že s nimi nemluvím. A ještě ke všemu jsem dostal jenom půlku a ten zbytek prý dostanu pozítří. Ale to už nebudu doma, protože jim uteču. Nechcete někdo ubohého koucourka?

8. březen 2009 00:00:00

Dneska jsem pomáhal paničce čistit okno. Jen tak tak mě zachytila. Skoro se mi podařilo vyskočit jí ven na ulici. Pak jsem jí pomáhal věšet záclonu. Vyskočil jsem nahoru na konzoli a podával jí kroužky.
Odpoledne mě ale nějak všechno přestalo bavit. Zalehnul jsem a spinkal jsem v krabici. Navečer si panička bohužel všimla mého sklopeného ouška. Tak mi ho hned šla čistit. Měl jsem tam spoustu hnisu. Teď se jenom bojím, jak to zítra dopadne, protože jedou se Zuzkou k paní doktorce, tak aby náhodou si na mě taky nevzpoměli. Ach jo, prý když jeden z nás začně stonat, hned se musí přidat i ostatní a vypadá to u nás jak v lazaretu.

7. březen 2009 00:00:00

Tuhle si panička přivezla nové koště. Měl jsem strach, že už budou čarodějnice a ona nám odletí pryč. Ale dneska se to vysvětlilo. Přinesla kbelík, koště namočila a začala mýt podlahu. Teda ale to se mi líbilo! To je úplně jiné než to co měla před tím. Tohle má na sobě takové dlouhé mašličky a ty lítaj jak se s tím koštětem hýbe. Oči jsem od toho nemohl odtrhnout. Na každém kroku jsem jí pronásledoval, číhal jsem na ty třásničky nebo si sedl před koště a pletl jsem se kde jsem jen mohl.

6. březen 2009 00:00:00

Odpoledne asi panička zkoušela, co vydržím a začala mě pěkně provokovat. No nevydržel jsem. Jak mě chytala za nožičku a škádlila mě, skočil jsem po ní a zakousnul se jí ro ruky. Ale ono jí to neodradilo a prala se se mnou dál. Tak jsem jí chvíli podával pacičku, aby měla radost, že umím dělat ČAU a za chvilku jsem se zase zakousnul:) A ona míso aby se mě lekla, chytila mě, povalila mě na gauč a zmastila mě bříško. Tak jsem jí utekl a schoval se pod stůl. A to mě vůbec nemohla najít. Trochu jsem vykouknul a utekl jí na chodbu a tam jsme se honili. Takže teď už jsem utahaný jako kotě a jdu spinkat.

5. březen 2009 00:00:00

Dneska ráno jsem šel paničku vzbudit. Ona mi totiž večer řekla, abych ji vzbudil až jí zazvoní budík. Tak jsem ho stále sledoval a on ne a ne zazvonit. Nemohl jsem to tak dlouho vydržet a skočil jsem jí na břicho, aby vstávala. Ono se jí to ale nelíbilo, protože to bylo o hodinu dřív. Tak jsem jí dal jednu čumáčkovou a lehnul jsem si k ní. Chvilku mě hladila, ale hned zase usnula. A nezbylo mě nic jiného než tu hodinu ještě počkat.

4. březen 2009 00:00:00

Když se nám páníčkové dneska vrátili domů, přivezli nákup. Já měl tolika práce. Všechno jsem totiž musel prohléhdnout, abych zjistil, jestli nám vůbec něco přivezli. Zběžně jsem prohlédnul tašky a jedna mi padla do oka. Krásně to z ní vonělo. Tak jsem neodolal a strčil hlavu dovnitř. No a zjistil jsem, že jsou tam samé dobrůtky. Čekal jsem až jí panička vybalí, ale trvalo to nějak dlouho, tak jsem do ní ještě několikrát nakouknul, abych si alespoň přivoněl a hlavně abych si obsah ohlídal, aby nám to někdo neukradnul. Když to konečně asi po pěti minutách, které se mi zdály, že trvají snad celou věčnost, panička vybalila, dostal jsem ochutnat šunčičku. Mňaaam.

3. březen 2009 00:00:00

Dneska už jsme málem byli bez koupelny. Já myslel, že to tam snad rozbourám. Šel jsem se proběhnout ven a vrátil jsem se s trošinku umazenýma nožičkama od bláta. Panička, když mě viděla, tak řekla, že tohle se musí umýt. Já teda nemyslím, že to bylo tak zlé. Je pravda, že nožičky, které jsou běžně bílé byly až do poloviny černé, ale to by přece časem určitě opadalo. Jenže ona mě chytla, vzala mokrý hadr a začala mě mýt. To se mi vůbec nelíbilo, tak mě namočila tlapičku rovnou pod kohoutkem. Já myslel, že vyletím z kůže. Chtěl jsem jí utéct, šplhal jsem jí za krk snad bych byl býval schopen chodit i po stropě. No odskákal jsem to šeredně. Pěkně dlouho jsem si musel moje mokré nožičky kurýrovat na topení.

2. březen 2009 00:00:00

Naučil jsem paničku, aby mi pravidelně v 8 hodin večer dala kočičí tyčinku. Dneska jsem to ale nějak nemohl vydržet. Už od 3/4 na 8 jsem byl nervózní, chodil jsem od jedné paničky ke druhé, ale ani jedna se neměla k tomu, aby se od té bedynky, do které stále koukají a cvakají, zvedla. Za pět minut osm už jsem myslel, že to nevydržím. Ale stále něc. Konečně bylo osm a panička mi tyčinku přinesla. Jenomže to viděla Kikina a zrovna jí chtěla taky. Takže jsem dostal jenom půlku a panička šla pro druhou. Když to viděla Míša, tak taky přišla. Z toho jsem strach neměl, protože ta jí vždycky očichá a jde znechuceně pryč. A dneska se do ní pustila. Takže jsem měl zase o kousek méně. Panička to nemohla vidět, tak nám přinesla ještě jednu. Víc už jsme z ní ale nedostali.

1. březen 2009 00:00:00

Dneska mě zase chytlo lezení po výškách. Nejdříve jsem se šel podívat ven, projít se po střeše. Ale už tam nebylo tak hezky jako včera, takže jsem přece jenom musel být zase víc doma. Jak jsem tak procházel po domě. Najednou jsem zjistil, že v chodbě visí taková krásná až na zem dlouhá záclona. Tak jsem po ní vyšplhal až ke stropu. Panička mi nadávala, že už nejsem žádné malé koťátko a že tam udělám pořádné díry, ale byl jsem opatrný:) Pak jsem ještě vyzkoušel, jaké to je dívat se na svět shora - nejdřív v kuchyni z kredence a pak v obýváku ze skříně.

28. únor 2009 00:00:00

Tak to vypadá, že už snad konečně přijde jaro. Dneska bylo venku krásně, občas vysvitlo sluníčko a nádherně hřálo do kožíšku. To jsem musel využít a vyrazil jsem se podívat na moji oblíbenou pochůzku po střeše. A tam jsem zjistil, že už dokonce přiletěli špačkové! No je pokoukáníčko, ani jsem se za celý den moc nevyspal, protože na to vůbec nebyl čas. Tak teď už mizím do pelíšku, dobrou noc:)

22. únor 2009 00:00:00

Dneska jsem chtěl pomáhat paničce vařit. Vyskočil jsem na kredenc a ona mi řekla, že zrovna bude zadělávat knedlíky, tak jestli tam skočím, že budou k obědu chlupaté knedlíky. Dostal jsem strach a utekl jsem. A řekl jsem si, že nejlepší pohled na svět je z výšky. Vyskočil jsem paničce na záda, pak jsem se skočil podívat do obýváku nahoru na stěnu a nakonec jsem zjistil, že je v kuchyni otevřené okno, tak jsem na něj vyskočil, z něj jsem hupnul na konzol, prošel se po ní a skončil nahoře na kredenci. Tam jsem se už usadil.

21. únor 2009 00:00:00

Dopoledne jsem byl s paničkou zase odmetat sníh. A parádně jsem se při tom vyřádil. Když panička viděla, jak se mi to líbí, tak mě normálně zkoulovala. A mě se líbilo i to, chytal jsem snížek, číhal na něj a běhal za ním. Odpoledne jsme šli zase ven. Panička mi utekla do skleníku a abych tam za ní nevlezl, zavřela za sebou dveře z pletiva, které se tam zavírají přes léto kvůli nám, abychom tam nelezli. Tak jsem po nich vyšplhal až nahoru a chtěl jsem pokračovat stále výš. Jenže jsem se chytil za sklo a zůstal jsem viset na střeše. Už jsem se viděl, jak padám k zemi, ale naštěstí panička přiběhla a sundala mě.

20. únor 2009 00:00:00

Dneska se panička zbláznila a týrala mě! Přišla za mnou s tím, že začala nová soutěž a prý mě bude fotit. Byl jsem z toho celý odvázaný, ale řekl jsem si,že to vydržím. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká. Řekla mi, že ze mě musí být manekýn a musím trochu vypadat. Tak mi dala na krk kravatu. Já myslel, že jí kousnu. Pak jsem se rozhodnul, že jednou cvakne a já budu mít klid. To jsem se ale spletl. Ještě mi přinesla šálu a pokračovala. Ještě štěstí, že do té soutěže může vložit jenom dvě fotky. Jinak už bych jí asi neměl, protože bych jí zakousnul.

19. únor 2009 00:00:00

Dneska dopoledne se panička sebrala a řekla nám, že musí odjet. Sednul jsem si do okna a čekal, až se vrátí. Za hezkou chvíli jsem to ale vzdal, protože pořád nešla. Vrátila se až večer. Teda, chtěl jsem dělat že se na ní jako zlobím, když mi utekla, ale nešlo to. Já měl takovou radost, že jí vidím, že jsem skákal a lítal jako o závod.

17. únor 2009 00:00:00

Tak já nevím, co se to u nás děje. Kdykoliv se vrátím z chodby a jde se tam panička podívat, najde koberec všelijak nakrabacený a posunutý a říká, že ten koberec je snad létající. To abych tam raději přestal chodit, nebo si na něj jednou sednu a on mě někam odnese.

15. únor 2009 00:00:00

Dneska jsem se dopoledne vypravil ven. Procházel jsem se po dvorečku a najednou slyším nějaký zpěv...a u krmítka seděl na stomě kos. Rychle jsem vyskočil na plot a pomalu se plížil za ním. Už už jsem ho měl na dosah a on mi frnknul. Sednul jsem si pod strom a čekal jsem, jestli se vrátí. Ale stále nelětěl. Už mi byla zima, tak jsem se vrátil domů. Panička zavřela dveře, já si vyskočil na topení a kouknu z okna a kos sedí v krmítku! No jen počkej zítra, já ti dám:)!!!

14. únor 2009 00:00:00

Panička mi chtěla odpoledne zase utéct pryč. Šla si obout boty a já samozřejmě musel jít s ní. A jak se začala obouvat, viděl jsem, že má na nich dlouhatánské tkaničky. Hned jsem po nich skočil a chtěl je rozkousat, aby nikam nemohla jít. Ale nepovedlo se mi to, stejně mi utekla. Alespoň jsem jí trochu zdržel a neutekla a tak brzo.

13. únor 2009 00:00:00

Odpoledne mě panička chovala. Moc to nemusím, ale v tu chvíli se mi to docela líbilo. Nesla mě z chodby do kuchyně a najednou vidím, jak ta druhá panička sahá na NAŠE ŠKRABADLO, bere ho do rukou a odnáší ho někam pryč. To mě teda vytočilo. Rychle jsem paničce utekl a běžel to zkontrolovat. Naštěstí to bylo jenom proto, že chtěla mýt podlahu a ono jí tam překáželo. Tak jsem jí musel pomáhat, aby to bylo rychle hotové a škrabadlo se zase mohlo vrátit na své místo.

12. únor 2009 00:00:00

Dneska jsem prý zlobil. Nevím proč. Jenom jsem šel na balkón, panička se šla podívat, kde jsem a nenašla mě. Už jsem totiž seděl na krajíčku střechy. Jenomže tam bylo hodně moc sněhu a já nevěděl, jak mám skočit zpátky dolu. Když jsem slyšel, že mě volá, byl jsem docela rád, že mi snad někdo přijde zachránit. A dobře to dopadlo. Přišel páníček, natáhnul se pro mě a sundal mě. Jak mě tahnul, tak se mu ten sníh všechen nahrnul za triko. Ale za to já přece nemůžu, ne?

11. únor 2009 00:00:00

Ráno jsme opět s paničkou vyrazili na ten sníh. Dneska tak dobře nelétal, takže mě to ani moc nebavilo. Chvíli jsem to pozoroval a pak jsem jí utekl domů. Ta zima už mi fakt nebaví. Kdyby alespoň sluníčko svítilo. Takže se celý den jentak povaluji nebo se honíme se Zuzkou. Ta totiž jediná má pro mě pochopení. Ty dvě (Kristýnka a Míša) jenom spí a když už si myslím, že by se taky měly trochu proběhnout a jdu je vzbudit, tak na mě zasyčí a spí dál.

10. únor 2009 00:00:00

Do rána nám zase napadal sníh. A já ho šel s paničkou odmetat. Dneska se mi obzvlášť líbil. Byl totiž takový mokrý a od koštěte létaly veliké kusy, které jsem mohl chytat. Ani venku nebyla taková zima, takže jsem si to tam hezky užil. Odpoledne ale začal foukat vítr a panička mě už nechtěla pustit ven, aby mě pak nebolela ouška. Ale mě už to bylo jedno, za celé dopoledne jsem byl tak utahaný, že jsem stejně musel odpočívat;)

9. únor 2009 00:00:00

Ta moje panička je hrozná zrádkyně. Dneska se sebrala a zase mi odjela. A mě se tolika stýskalo. Večer už jsem to nemohl vydržet, tak jsem šel na chodbu dívat se z mého okna, jestli ji náhodou už neuvidím. Pěkně dlouho jsem tam seděl, než se objevila. Já měl takovou radost. Hned jsem jí běžel vítat ke dveřím, chytal jsem jí pásek od bundy, běhal kolem ní a skákal jako šílený. Dokonce jsem jí předníma tlapakama chytil za nohu a držel jí, aby už mi nikam neutekla.

8. únor 2009 00:00:00

Dneska konečně nebyla venku mlha a dokonce i chvilkami vysvitlo sluníčko. Tak jsem toho využil a celé dopoledne jsem běhal venku. To byla paráda, zase se po čase vydat na mojí známou trasu. Konečně jsem byl i na střeše. Moje nejoblíbenější místečko a já tam už tak dlouho nebyl, protože byl všude sníh.

7. únor 2009 00:00:00

To byl dneska zase hrozný den. Hned ráno mi páníčkové odjeli pryč a já musel hlídat. Když se konečně odpoledne vrátili, ani jsem si je nestačil pořádně užít a přišla návštěva. Tak jsem byl raději ve střehu. Když už se chystala návštěva k odchodu, těšil jsem se, že konečně bodou páníčkové se mnou doma a oni ti zrádci odešli s nimi a vrátili se až večer. Takže já chudák jenom hlídal a hlídal.

6. únor 2009 00:00:00

Ráno jsem se chtěl podívat ven. Panička mě varovala, ale já jsem tam prostě musel. To jsem se lekl, když jsem tam vyběhl. To to klouzalo! A jak to záblo do paciček! No moc dlouho jsem to tam nevydržel a rychle utíkal domů. Odpoledne jsem to šel zkusit ještě jednou. To už to sice neklouzalo, ale mlha a zima byla stále stejná. Hned ve dveřích jsem se otočil a tím moje dnešní výlety zkončily.

5. únor 2009 00:00:00

Dneska byla celý den venku hrozná mlha. Panička by mě tam nejraději vůbec nepustila, ale odpoledne jsem jí na chvilku přemňoukal. Musím ale uznat, že měla pravdu. Ani jsem neabsolvoval celou mojí pravidelnou pochůzku po okolí a rychle utíkal zpátky do teploučka.

4. únor 2009 00:00:00

Dneska nám přišel balík z Whiskas klubu. Tak jsem ho musel pomáhat paničce rozbalit. To bylo dobrůtek, ale já zrovna neměl moc hlad, takže mě mnohem více zajímala krásná bílá myšička. Ovšem taky jenom do té doby, než panička všechno vyndala z krabice. Pak jsem nechal myšku myškou a rychle skočil dovnitř do krabice, aby mi ji nikdo nezabral.

2. únor 2009 00:00:00

Ráno jsem se chtěl jít podívat ven. Tak mě panička pustila na balkon. Ani jsem se pořádně nerozhlédnul a hned jsem utíkal domů, protože se mi tam vůbec nelíbilo. Tak jsme se honili doma se Zuzkou. V poledne jsem se odvážil a na chvíli vylezl na dvoreček. Zůstaly mě pootevřené dveře, abych mohl zpátky. Když už to trvalo hodně dlouho (alespoň čtvrt hodiny), šla se panička podívat, jak se mi tam líbí. Ale nenašla mě. Vrátila se domů. A to bylo překvapení - já už dávno spal na křesle.

1. únor 2009 00:00:00

Dneska jsem měl moc práce. Napadal nám zase sníh. Hned ráno jsme šli s paničkou odmetat, odpoledne jsme si to zopakovali a večer jsem si chtěl konečně pořádně odpočinout a místo toho panička řekla, že jdeme ještě jednou. Tak musím rychle dopsat deníček, protože už nemůžu vůbec udržet očíčka, a jdu spinkat.

31. leden 2009 00:00:00

Dneska měla panička v noci nějaké divoké sny. Ráno se do mě totiž pustila, že prý jsem v noci zlobil. To ale není vůbec pravda. Já byl tááák hodný. Hezky jsem si prozpěvoval, no je pravda, že jsem trochu honil Zuzku a přitom jsme se spolu hádali, ale fakt potichu, vždyť jsem ani vlastní slova neslyšel. Taky je pravda, že jsem se občas prošel po televizi a ona tak divně praskala. Ale za to já přece nemůžu. A ten kousek chleba, který večer zůstal ležet na kredenci skočil na zem úplně sám. To můžu potvrdit, byl jsem u toho. To teda nevím, co se jí nelíbí.

30. leden 2009 00:00:00

Celé dopoledne jsme byli sami doma. To byla hrůza. Jenom jsme měli spoustu starostí s hlídáním. Zato když se nám páníčkové vrátili! My jsme měli takovou hroznou radost. Začali jsme všichni lítat po bytě, honili jsme se, prali jsme se...- hlavně se Zuzkou.

28. leden 2009 00:00:00

Dneska ráno nás panička nechala doma a odešla nakoupit. Vyskočil jsem si na chodbě na okno abych viděl, až půjde domů. Za chvíli přiběhla Zuzanka a skočila ke mě. Tak jsme seděli a společně čekali. Netrvalo to dlouho a panička byla zpět. Hned jsem se běžel podívat do tašky, jestli nám vůbec něco přinesla. A dobře to dopadlo. Dostali jsme ochutnat šunčičku mňaaaam.

27. leden 2009 00:00:00

Dneska jsem celý den pobíhal venku. Přišel k nám zase ten ošklivý zlý černý kocour, kterého se hrozně bojím. Jak jsem ho uviděl, rychle jsem běžel domů, aby mě někdo zachránil. Panička šla se mnou ven a pomohla mi ho vyhnat. On se jí totiž bojí víc než mě :) Za chvíli jsem ho viděl na střeše na naší kůlně. Tak jsem vyskočil na plot a nespustil ho z očí. A to jsme byly od sebe vzdáleni asi metr. To jsem ale hrdina, že jsem se ho nebál!

26. leden 2009 00:00:00

Asi před rokem a půl jsem dostal nový pelíšek. Ale mě se vůbec nelíbil. Za celou tu dobu jsem se ho ani nedotknul. Býval bych si raději zlomil nohu, než bych na něj šlápnul. Holky se o něj skoro praly, která to vyhraje a bude na něm ležet. Vůbec jim nevadilo, že je na něm napsané moje jméno. Včera odpoledne byl zrovna prázdný a tak jsem ho opatrně ozkusil. Ten vám byl měkoučký... Večer jsem pospíchal, abych na něm byl první a spinkal jsem tam celou noc.

25. leden 2009 00:00:00

Dneska ráno mi panička otevřela dveře na dvoreček. Měl jsem takovou radost, že jsem vyběhnul hroznou rychlostí. Ale jak jsem chtěl zahnout, ujely mi tlapičky a už jsem ležel. Hned jsem vyskočil a šel jsem prozkoumat, co to tam vlastně je. Zjistil jsem, že je všude pěkné náledí. Ale neodradilo mě to a stejně jsem tam celý den chodil, i když o něco optrněji.

24. leden 2009 00:00:00

Odpoledne jsem se potloukal po bytě, až jsem dorazil do koupelny. Všechno jsem si tam prohlížel a najednou jsem objevil vedle záchodu na zdi pověšenou takovou zvláštní ruličku. Nejdřív jsem jí trochu prozkoumal a pak jsem zkusil zatáhnout za ten kousek, co visel dolů. Jé, to bylo pěkný! Ono se to zatočilo a vylezl za mnou dloooouhatý had. To se mi líbílo, ale přece jenom jsem z něj měl trochu strach. Tak jsem se otočil a trochu ho potrhal. Jenom panička měla takový divný řeči, že prý jsem tam udělal nepořádek. Vždyť mohla být ráda, že jsem toho hada zneškodnil.

22. leden 2009 00:00:00

Dneska je mi fajn. Získal jsem nový pelíšek. Panička si včera vyndala krásnou deku. Večer ji složila a nechala ji ležet na křesle. Do rána jsem na ní hezky spinkal a dneska už jí nikomu nepůjčím. Ta je moje!

21. leden 2009 00:00:00

Dneska nám zase napadal nový sníh. Odpoledne jsme ho šli s paničkou odmetat. Líbilo se mi to víc než jindy. On byl takový mokrý a létaly pěkné kousky od koštěte.
Večer jsem se rozhodnul, že se zase jednou podívám na svět z výšky. Tak jsem si vyskočil až nahoru na kredenc a pěkně jsem se tam usadil. Panička mi sice říkala, že mi to tam vůbec nesluší, ale já si myslím, že to není pravda, že mi to říkala schválně, protože mi to zaviděla. Ona totiž tak vysoho nevyskočí.

20. leden 2009 00:00:00

Dopoledne panička vařila a nejednou začala něčím harašit. Hned jsem se utíkal podívat. Vyskočil jsem si na kredenc a zjistil jsem, že má nudličky do polévky a přendavá je do dózičky. Ty se mi hrozně líbí a ona je tak lakomá, že mi ani jednu nechtěla dát. Tak jsem strčil tlapičku do dózičky, jednu nudličku si vytáhnul ven, vzal jí do tlamky a co nejrychleji jsem s ní utekl na chodbu. Než se panička vzpamatovat, nudlička byla spapaná:)

19. leden 2009 00:00:00

Celé dopoledne jsme zas běhali venku. Měli jsme pootevřené deveře a mohli jsme si chodit sem tam, jak se nám zachtělo. To bylo prima. V poledne jsme se vrátili, ulehli do pelíšků a zahájili jsme naší pravidelnou polední siestu. Když jsme se odpoledne vzbudili, dveře byly zavřené, sluníčko už nesvítilo a my už museli být doma.

18. leden 2009 00:00:00

Dneska dopoledne svítilo sluníčko a já mohl běhat venku. Samozřejmě, že Zuzanka šla se mnou, a tak jsme se tam parádně prohnali.

17. leden 2009 00:00:00

Dneska jsem musel s holkama zase hlídat, protože páníčkové někam odjeli. Odpoledne se vrátili a pustili mě chvíli na dvoreček. Řekli mi, abych se šel proběhnout a abych se přišel podívat, co mi koupili. Přišel jsem, ale zrovna vydavali z tašky něco nezajímavého, tak jsem šel raději zase ven. Ale večer! Panička mi přinesla papání. A představte si, že jsem dostal kapsičku pro malá koťátka :) mňáááám, to byla dobrůtka.

16. leden 2009 00:00:00

Dneska jsem se od rána nezastavil. Našel jsem všechny moje myšky a sále je někam přenášel. Vždycky jsem si jednu vybral a tu jsem aportoval. Panička mi jí házela po schodech dolů a já lítal. Nevím, proč mi pořád říkala, že nic nestihne udělat, když jsme házeli ty myšky. To bylo přece práce dost, ne? Když mě ta jedna myška omrzela, schoval jsem si ji pod křeslo, vzal jsem jinou a zase jsem aportoval tu další. Taky jsem dal paničce chvíli volna, aby si nestěžovala, že nestihne uklízet, a šel jsem se podívat se Zuzkou ven. My jsem totiž od té doby, co se uzdravila velcí kamarádi.

15. leden 2009 00:00:00

Dneska odpoledne přišla panička do obýváku. Jak jsem jí viděl, vyskočil jsem na opěradlo na křeslo a kousnul jí do ruky. Než se stačila rozkoukat, kousnul jsem jí ještě jednou :) A rychle jsem se schoval mezi křeslo a gauč, aby mě neviděla. Ale vyčmuchala mě a chtěla mě chytit. Tak jsem jí utekl a honili jsme se kolem křesla. Jednou jsem se nechal chytit, aby měla radost, že mě taky přeprala, ale pak jsem jí zase utekl. To bylo prima, krásně jsme se prohnali a poprali:)

14. leden 2009 00:00:00

Ach jo, to je taková nuda, když se nedá chodit ven. Copak můžu stále doma dělat? Chvíli aportuju myšku, chvíli honím Zuzku a jinak jenom spím. Pak se páníci diví, že se mi v noci už nechce. Ráno ve čtyři hodiny jsem si řekl, žu už by tedy mohl někdo vstát a hrát si se mnou. Nejdříve jsem šel na Zuzku. Ta jenom zahučela a zasyčela a spala dál. Tak jsem se vypravil na páníky. Skočil jsem na paničku do postele a ona místo hraní si se mnou mi řekla, abych si lehnul vedle ní a spal. Tak jsem přešel k páníčkovi, ten taky nereagoval, proto jsem vyskočil na noční stolek schodil mu na zem budíka, aby vstálal. No a taky nic. Takže jsem se prošel po chodbě, podíval se z okna - kde byla tma a taky se tam nic nedělo - a musel jít zase spát.

12. leden 2009 00:00:00

Dneska ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že už je mi dobře. Musel jsem dohonit všechnu lumpárnu, kterou jsem včera zameškal. V první řadě jsem skočil do postele paničce na břicho, aby se vzbudila. Vzhledem k tomu, že byly teprve čtyři hodiny, vůbec se jí nechtělo a já to musel několikrát zopakovat. Dneska zrovna vyspávala až do šesti. Jindy vstává už ve čtvt na pět. Tak jsem se šel proběhnout po baráku. Potom jsem musel prohnat Zuzku, protože včera už byla znuděná, když jsem si s ní nehrál. Taky jsem musel prohnat všechny myšky. Aby to mojí paničce nebylo líto, tak jsem jí je aportoval a ona mi je házela ze schodů dolu.

11. leden 2009 00:00:00

Dneska mě celý den nebylo moc dobře. Od rána mě hrozně bolelo ouško. Panička mi ho vyčistila a na chvíli jsem měl klid. Hned po obědě už to ale začalo znovu bolet. Zase mě panička chytla a šťourala mi v něm. To vám bylo taková hrozná bolest, že jsem brečel jako malé mimino. Ulevilo se mi zase jenom na chvilku. Znovu už jsem si ho ale vyčistit nenechal. To bych už vážně nyvydržel :( A aby toho nebylo málo, tak jsem ještě večer blinkal. Takže teď budu odpočívat a doufat, že mi to přejde.

10. leden 2009 00:00:00

Asi je to tím, že je venku taková zima, ale já dneska skoro celý den prospal. Byl jsem se třikrát podívat na balkoně, ale pokaždé jsem zjistil, že tam je děsná zima, plno sněhu a vůbec se mi tam nelíbí. Tak jsem jenom tak lenošil doma.

9. leden 2009 00:00:00

Včera večer šla panička spát a za hezkou chvíli teprve přišla na to, že jí chybím v posteli. To jí to trvalo! Tak se mě vydala hledat. Nejdříve si myslela, že mě zavřela v koupelně, šla se tam podívat, ale já tam nebyl. Tak mě volala. Slyšel jsem jí, ale neozval jsem se. Prováděl jsem totiž záchrannou akci naší Zuzanky. Potřeboval jsem, aby mě našli a přišli za mnou. Za chvíli skutečně přišly obě paničky. Jenomže mě vzaly a odnesly pryč, celé šťastné, že jsem se neztratil. Ale vůbec nevěděly, že se jim ztratila Zuzanka. Už byly znovu v posteli, když jim došlo, že chybí i Zuzka...

8. leden 2009 00:00:00

Jsem filmová hvězda! Natočili jsme s paničkou vánoční video a umístili jsme se na 5. místě. A dneska mi přišel dáreček. To jsem měl radost a holky jak koukaly. Nic jsme ji totiž neřekli, aby byly překvapené ;)

7. leden 2009 00:00:00

Dneska se panička dala do odstrojování stromku. Tak jsem jí musel pomáhat. Nejdříve jsem seděl na topení a pěkně jí pozoroval, jestli to dělá dobře. Nějak se mi to nezdálo, tak jsem se přestěhoval na zem. Jakmile ale začala sundavat korálky, už jsem to nevydržel a musel jí je pomáhat přidržovat. Zdály se mi i dost dlouhé, tak jsem je zkoušel překousnout. Nakonec to dopadlo tak, že místo aby byla ráda, jak jí pomáhám, tak mi řekla, že je dobře, že už to má hotové, protože se mnou by to prý dělala ještě týden. To je ale nevděk.

6. leden 2009 00:00:00

Téda, večer mě tak začala honit mlsná. Chodil jsem od misky k misce a sháněl, co by dalo dobrého ochutnat, ale nějak mě nic nenadchlo. Jak jsem zajásal, když panička otevřela lednici, že bude dělat svačinu. Jenomže ouha. Dneska není doma ani kousíček šunky, ani kousíček kladenky, jenom takový ošklivý salám, který my kočky vůbec nemáme rádi. Když panička viděla, jak jsem nešťastný a mlsný, konečně jí svitlo a přinesla mi mojí oblíbenou tyčinku. To byla dobrůtka!

5. leden 2009 00:00:00

To je ale nespravedlnost. Ráno jsem šel zase pomáhat paničce odmetat sníh. Jo, na dvoře, to byla ráda, že mě má, že jí pomůžu. Ale pak šla ještě na ulici a nechala mě doma! A to jsem tam tolik chtěl jít s ní. No, ale kdyby jenom to. Sledoval jsem jí z okna a najednou vidím, jak hladí sousedovic psa. TOHO psa, který na mě štěká, když jdu po plotě. Taková zrada a přímo před mýma očima. Když jí potom to psisko uteklo domů, vzpomněla si, že má taky mě a milostivě se na mě podívala do okna. Rychle jsem se otočil na druhou stranu a dělal, že jí nevidím. Když se vrátila domů, pořádně jsem jí očichal to olízanou ruku, a když mě ujistila, že JÁ jsem JEJÍ chlapeček, přestal jsem se hněvat.

4. leden 2009 00:00:00

Dneska nám napadalo hodně sněhu. Dvakrát jsem ho musel jít pomáhat paničce zametat. Na rozdíl od včerejška se mi to docela líbilo.

3. leden 2009 00:00:00

Jen jsem se ráno probudil a podíval se z okna, nemohl jsem to doma vůbec vydržet a pořád se snažil přemňoukat paničku, aby mě už pustila ven podívat se na ten nový sníh. Řekla mi, že mám počkat na ní až půjde po snídani zametat. Co mi teda zbývalo jiného. Když jsem se konečně dočkal, vylezl jsem ven a to jsem se teda ale leknul. Tam byla taková velikánská zima. Jen jsem se trochu rozhlédnul mezi dveřmi a rychle utíkal zpátky domů. Paničku jsem nechal venku, ať si tam mrzne sama. Doma jsem si vyskočil na pelíšek na topení a pěkně jí pozoroval z okna. Odpoledne jsem se šel ještě jednou podívat na balkon, protože tam krásně svítilo sluníčko. Chvilku jsem to tam vydržel, ale stejně mi byla zima a utíkal jsem domů do teploučka.

2. leden 2009 00:00:00

Včera jsem si hrál s paničkou s hopíkem a on se nám někam zakutálel. Oba jsme ho hledali, ale marně. Já jsem to ale nevzdal a dneska pátral dále. A povedlo se. Našel jsem ho u paničky pod postelí. Nešel mi vyndat, tak jsem tam pořád šmátral pacičkou, dokud panička nepřišla. Když to viděla, vzala plácačku na mouchy a hopíka vydolovala. Hned jsme ho vyzkoušeli, jestli stále tak pěkně skáče. Pak jsem ho raději nechal, aby se mi zase neztratil a aportoval jsem myšku. To mě tak utahalo, že jsem usnul a až do večera spal. Když jsem se probudil, tak jsem chtěl jít ven, ale panička už mě tam nepustila, protože už byla tma a zima a prý padal sníh. Tak jsem zvědavý na ráno, jak to bude vypadat a jestli ho půjdeme odmetat. Já ho totiž chodím s paničkou odmetat hrozně rád a dneska ráno už jsme měli malý trénink, protože ho napadal poprašek.

1. leden 2009 00:00:00

Tak konečně máme Silvestra za sebou. Jen se včera odpoledne trochu setmělo, začalo to všude kolem blikat a bouchat. Bál jsem se, ale nebylo to tak hrozné jako o půlnoci. Panička nám pustila hodně nahlas televizi, všude rozsvítila a zatáhla žaluzie, abychom to moc neviděli a neslyšeli, ale stejně jsem se moc bál. Seděl jsem v obýváku na křesle s nastraženýma ušima a vykulenýma očima a s hrůzou očekával další rány. Asi po půl hodině se to trochu uklidnilo. Začali jsme se s paničkou hrát s myškou, takže jsem na to úplně zapomněl a už to bylo dobré.

31. prosinec 2008 00:00:00

Všem zvířátkům a jejich páníčkům přeju krásný rok 2009

30. prosinec 2008 00:00:00

Páníčkové nám dneska zase ujeli a já se Zuzkou jsme hlídali. Týnka s Míšou totiž raději utekly ven. Když se pánící vrátili, šel jsem se taky proběhnout. Byla tam sice zima, ale krásně svítilo sluníčko. Potom jsem se ale musel vrátit. Panička vytírala podlahu a to já jí moc rád pomáhám, protože vím, že s tím hadrem dojde až na konec chodby, otevře dveře na dvorek a já jí můžu utéct :) Dneska mě ale moc chválila. Když to všechno dodělala, zavolala mě a já hned běžel domů.

29. prosinec 2008 00:00:00

Dneska dopoledne se paničky domlouvaly, jak pojedou se Zuzankou k paní doktorce. A vtom si vzpomněly, že 26.12. jsem měl dostat prášek na odčervení. Byl jsem v klidu, protože jsem doufal, že ho nemají doma a do odpoledne než pojedou tak na něj zase zapomenou. Jenomže panička se otočila, zaharašila s tou odpornou zdravotní krabicí a vyndala prášek a než jsem se stačil schovat, tak mě chytla a prášek mi nacpala do krku. Fuuuuuuuj, tak hluboko, že nešel vyndat a musel jsem ho spolknout. A když už mě měla chyceného a tu ošklivou krabici otevřenou, hned se pustila ještě i do mých krásných oušek. Chtěl jsem jí utéct, ale nepustila mě. A když jsem to měl všechno za sebou, tak mě nakonec ani nepustila ven, protože prý je tam zima a stejně musím hlídat, až odjedou se Zuzkou. Odpoledne se vrátili a konečně mě pustili ven, abych se proběhnul. No a musim se přiznat, že jsem tam byl asi dvě mituty a utíkal jsem zpátky domů, protože tam opravdu byla zima.

28. prosinec 2008 00:00:00

Dneska jsem zase proháněl myšky. Nosil jsem je paničce, aby mi je házela po schodech dolů. Běhal jsem pro ně a nosil je zpátky. Protože jich mám teď hodně, tak jsem občas nějakou schoval na chodbě pod koberec. Když tam panička přišla, ta se ale lekla, jaké máme pod kobercem myší hnízdo:) tak mi je posbírala a hodila je do krabice. Chvíli tamm vydržely, ale už jsem jich většinu zase roznesl po domě.

27. prosinec 2008 00:00:00

Hurá, sláva, konečně, moje myška je na světě! Ona si ta potvůrka asi se mnou nechtěla hrát, tak se mi schovala pod knihovnu, ale já jí vyčmuchal :) Aby jsem si s ní mohl zase hrát, řekl jsem si, že jí musím nechat trochu odpočinout. Tak jsem jí vzal do tlamky a odnesl jí do svého pelíšku, tam jsem jí uložil a šel si hrát s jinou myškou. Ona totiž panička, jak mi včera pomáhala s hledáním, vyšťourala pod lednicí jednu takovou starou opelichanou. Takže jsem měl celý den o zábavu postaráno.

26. prosinec 2008 00:00:00

Tak jsem mojí krásnou novou bílou myšku stále ještě nenašel. Ale ono už mi to ani moc nevadí, já už jí zas tak nehledal. Máme totiž něco mnohem lepšího - prut s myškou na gumičce :)Celou noc jsem si s myškou hrál a ta hůlka, ke které je přivázaná chodila všude za námi a to byl rachot. Páníkům se to sice moc nezdálo, ale musí něco vydržet.
Večer jsem šel koukat s paničkou na televizi. Nejdřív jsem dostal tyčinku a pak si panička vzala do ruky prut, trochu s ním hýbala a celý večer jsem skákal po myšce. Pak se najednou panička sebrala a oddešla, tak jsem vzal prut a šel za ní. To by bylo, aby si se mnou nehrála.

25. prosinec 2008 00:00:00

Po tom včerejším zmatku jsem měl dneska konečně čas pořádně si prohlédnout všechny dárky. Já jsem totiž tu myšku, ktrou jsem včera dostal, celou noc honil a přenášel, až jí to přestalo bavit a někam se mi schovala. S paničkou jsme ji hledali, ale nikde jsme ji nenašli. Ale já to nevzdám a budu hledat dál. Jenomže jsem na to dneska neměl moc času. Dopoledne jsem pořád chodil ven a odpoledne jsem odpočíval a musel vyzkoušet všechny ostatní nové hračky.

24. prosinec 2008 00:00:00

Tak už je to tady! Konečně jsem se dočkal. Představte si, že byl u nás Ježíšek. Přinesl mi spoustu dobrůtek a hraček. Ze všeho nejvíc se mi líbila malá bílá myšička. Jen mi jí panička rozbalila, skočil jsem po ní a v tlamce si ji odnesl. Chvíli jsem si s ní hrál a zase jsem jí odnesl paničce, aby mi ji hodila a já ji aportoval. To bylo pěkné.

23. prosinec 2008 00:00:00

Hurá, vánoce jsou tady!
Naší milí kamarádi a kamarádky, všem vám přejeme abyste si zítřejší den krásně užili a pod stromečkem našli všechno to, co jste si přáli.

21. prosinec 2008 00:00:00

Po večeři vzala panička kšíry a řekla, že půjdeme ven. Ven se mi chtělo moc, ale bez těch kšír. Tak jsem jí utekl. Ona mě ale chytla, nasadila kšíry a už jsme šli. Doma mi to moc nešlo a prý jsem vypadal zase jako fretka, ale na ulici už jsem musel ukázat, jak jsem šikovný a pěkně jsem si vykračoval. Hezky jsme se prošli a najednou druhá panička otevřela okno, tak jsme se šli za ní podívat, protože na nás koukaly i se Zuzankou... a já šel domů oknem. To bylo pěkné.

20. prosinec 2008 00:00:00

Dneska jsem měl moc práce. Pomáhal jsem paničce převlékat peřiny. To já dělám hrozně rád. Když pěkně všechno sundá z postelí, je tam tolika místa, lehneme si vedle sebe a pereme se. Ale uprostřed boje, jsem to musel vzdát a odejít, protože druhá panička v kuchyni krájela masíčko a o to já bych nerad přišel. Dopadlo to dobře, všichni jsme dostali ochutnat.

19. prosinec 2008 00:00:00

Dneska jsem pořád přemýšlel o tom, proč si se mnou Zuzanka přestala hrát. Myslel jsem, že se na mě hněvá, ale panička mi řekla, že jí ještě není dobře, ale jen co se zotaví po operaci, tak zase budeme blbnout. Tak tomu věřím, protože už teď večer to vypadá nadějně.

18. prosinec 2008 00:00:00

Jsem spolehlivější než všechny technické vynálezy. Ráno jsem vstal a šel vzbudit paničku, aby vstávala do práce. Řekla, že jsem otravnější než moucha, odehnala mě a spala dál. Nevzadal jsem to. Za chvíli jsem šel znovu. Dopadlo to stejně - že prý je ještě málo hodin. Po několika dalších marných pokusech jsem to zabalil a řekl jsem si: tak spi. Taky že spala. Za chvíli vyletěla jako blesk. V noci totiž vypli elektriku, budík v televizi se vymazal, hodiny na displeji u budíka se vynulovaly. No a panička měla v půl osmé čtyři hodiny ráno! Ta se divila, že jí od pěti budím a ono nic. Jen co se trochu probrala, tak mě chválila a chválila a chválila.

17. prosinec 2008 00:00:00

Odpoledne všichni odjeli a já musel zase hlídat. To je hrůza. Ono už nestačí, že musím hlídat celý dům, ale ještě navíc mi tu nechali všechny kočky a starej se. To bylo práce. Teď už sotva udržím oči. Tak si jdu hajnout do pelíšku a budu spinkat. Dobrou noc.

16. prosinec 2008 00:00:00

Odpoledne panička něco hledala ve skříni. Přinesla krabičku a v ní byly takové drátky. Vzala sirku, zapálila to a ono to začalo krásně prskat. Nemohl jsem se vynadívat, ale bylo to rychle pryč. Když panička viděla, že se mi to líbí, zapálila ještě jednu. Musel jsem sice sedět daleko od toho, aby mi to neublížilo, ale i z té dálky to vypadalo krásně. Protože se mi to tak líbilo, řekla panička, že se půjdeme ven podívat na svétélka. Jenomže já myslel, že půjdeme hned, pořád jsem otravoval a mňoukal u dveří. Konečně jsem se dočkal. Ale zrada. Panička přinesla kšíry a vodítko. Fuuuuj, to nemám rád. Navlékla mi to a šli jsme na ulici. Nejdříve jsem se krčil a vyplašeně rozhlížel kolem, ale nakonec jsem byl rád, že jsme tam byli. Doufám, že mi tam zase brzo vezme.

15. prosinec 2008 00:00:00

Dneska panička otevřela lednici a začala stěhovat ven z mrazáku všechno maso. Jůůů,už jsme se těšili, jak si pochutnáme. Pořád jsem kolem ní chodil a kontroloval, jak dlouho ještě bude trvat, něž to rozmrzne a konečně se do toho budeme moci pustit. Ale předstvte si, že než se maso stačilo rozmrazit, panička ho začala vracet zpátky. A nodostli jsme ani kousíček na ochutnání:(

14. prosinec 2008 00:00:00

Tak jsem si dneska vzpomněl na tu schovanou špagetu. Běžel jsem si pro ní, stčil jsem tlapku pod koberec a ona nikde. Panička se přiznala, že jí vyhodila.
Jinak dneska zase panička bláznily, pořád něco uklízely. Aby mě nic neuteklo, tak jsem se rozhodl, že budu dělat velkého šéfa. Vyskočil jsem na kredenc a pěkně jsem to měl zezhora všechno pod kontrolou, aby se náhodou neulejvaly. Vydržel jsem ale jenom do té doby, než přivezly tu hroznou obludu, která tolik vrčí. Jak jí zaply, tak jsem zdrhnul, schoval jsem se a měly po šéfovi. Vrátil jsem se, až když bylo všechno vyluxováno a byl klid.

13. prosinec 2008 00:00:00

K večeru začala panička připravovat večeři. Nejdřív jsem sledoval, co se děje, jestli bude masíčko. A bylo! Pochutnal jsem si, ale pomáhal jsem dál, kdyby náhodou ještě něco upadlo. Za chvíli vyndala panička balíček se špagetama. Položila ho na kredenc. Vyskočil jsem nahoru, a protože byly otevřené, jednu jsem si vytáhnul. Rychle jsem ji vzal do tlamky a utekl s ní na chodbu, aby mě jí někdo nevzal. Hezky jsem si s ní hrál a potom jsem jí snědl. Panička někam odešla, tak jsem toho využil, vyskočil na kredenc znovu a vytáhnul si ještě jednu. Hlad už jsem neměl, tak jsem si jí schoval na horší časy pod koberec.

11. prosinec 2008 00:00:00

V noci jsem spinkal v pelíšku, ale najednou jsem se probbudil a nějak mě napadlo, že bych se mohl trochu pomazlit. Vstal jsem, vyskočil jsem k paničce do postele, dal jí pusinku, abych jí probudil a začal jsem se lísat. Nechápu, proč se jí to nelíbilo, vždyť bylo už půl čtvrté, tak mohla být snad vyspalá, ne. Sice mě několikrát pohladila, ale víc mé nadšení nesdílela a normálně mě poslala spát. Zůstal jsem u ní v posteli, abych jí měl na blízku, hezky se o ní opřel a taky jsem ještě usnul.

9. prosinec 2008 00:00:00

Dneska panička zase blbnula s tím cukrovím. Tak jsem chodil kolem a pomáhal jí. Najednou přinesla do kuchyně krabici. Položila ji na stůl, jak jsem jí viděl, měl jsem radost, že budu mít nový pelíšek. Chtěl jsem jí vyzkoušet, ale dostal jsem vynadáno, že prý je to krabice na cukroví a ne na kočky :( Tak jsem odešel a dostal jsem nápad. Vzal jsem si do tlamičky mého nového sobíka a nesl jsem ho paničce, aby mi ho hodila. Místo k nohám jako vždycky jsem jí ho hodil do tý krabice. Ta nás hnala. Mě to ani nevadilo, protože venku bylo hezky, tak jsem šel se Zuzkou ven.

8. prosinec 2008 00:00:00

Dneska ráno jsem se probudil a venku bylo bílo. Šel jsem se na to podívat, ale záblo to do paciček, tak jsem se vrátil domů. Panička pekla cukroví a tak NA MĚ neměla vůbec čas. Jenom tak jsem bloumal po bytě, ale nějak mi to tahlo na výšky. Nejříve jsem vyskočil na skříň v obýváku, ale nebylo to ono. Tak jsem šel do kuchyně. Panička stála tak šikovně u kredence, že jsem se rozeběhnul, vyšplhal jí po zádech za krk a šupnul nahoru. To byl přehled.

7. prosinec 2008 00:00:00

Dneska to byla hrozná nuda. Venku pořád pršelo, nebo poletoval sníh, takže jsem tam ani nemohl. Paničky zase běhaly s hadrem v ruce a skoro vůbec si se mnou nehrály. Tak jsem si alespoň chvíli hrál se Zuzkou a jinak jsem téměř celý den prospal.

6. prosinec 2008 00:00:00

Protože to včera večer s těma čertama tak dobře dopadlo a do pekla mě neodnesli, mohl jsem v klidu začít zlobit. Celou noc jsem běhal po bytě a pěkně si k tomu pomňoukával do kroku, taky jsem musel vyzkoušet nového sobíka, kterého mi přinesl Mikuláš, takže jsem se s ním pořádně popral. Ani přes den jsem nezahálel. Sice jsem se nemohl tak plně věnovat zlobení, potože jsem musel zase paničkám pomáhat. Ony totiž čistily okna. A to bylo něco. Nejen, že jsem mohl běhat oknem ven a domů, ale taky jsem mohl vyšplhat pohodlně po jejich zádech na konzol. Ty se lekly, když jsem jim skočil za krk, přeskočil na otevřené okno, odud hupnul na konzol a pěkně z výšky je pozoroval. Sice mi nadávaly, ale mě to bylo fuk. Jsem přece hodný kluk, když mě čerti neodnesli :))
A taky jsme se pořádně vyblbnuli se Zuzkou.

5. prosinec 2008 00:00:00

Dneska jsem měl pěkně nahnáno. Vím o sobě, že velmi zřídka se stane a trošinku malinko zlobím. Panička sice říká, že jsem zlobidlo, ale není to pravda. I přesto jsem z těch čertů měl strach. Jakmile se setmělo, zalezl jsem si doma do pelíšku a ani jsem nedutal. Najednou mě panička vzbudila a řekla, že už byl u nás Mikuláš. Opatrně jsem pootevřel oči, jestli někde není čert, ale bylo to dobré. Dokonce jsem uviděl balíček s dobrůtkama a plyšového soba. To jsem rád, že to všechno dobře dopadlo.

4. prosinec 2008 00:00:00

Tak konečně si Zuzka svlékla ten kabát. Jakmile se vrátila domů, hned jsem jí prohnal. Tentokráte jsem jí tím udělal radost, protože na to už úplně čekala.

3. prosinec 2008 00:00:00

Odpoledne nám všichni odjeli a já jsem zůstal doma sám se Zuzankou. Jako vždycky jsem dostal za úkol hlídat, ale dneska jsem ještě musel navíc dávat pozor na Zuzanku, aby si nesvlékla kabátek. Zvládnul jsem to moc dobře, protože panička, když se vrátila, tak nás oba dva moc chválila, že jsme šikovní.

2. prosinec 2008 00:00:00

Odpoledne jsem musel zase paničce pomáhat pracovat. No tu práci zvládla sama, ale já musel děla šéfa a kontrolora, aby to neodflákla. Otevřela si totiž okno, že ho bude mýt. Vyskočil jsem jí za krk a odtud jsem skočil nahoru na okenní rám. Nějak se to se mnou moc hýbalo, tak jsem raději přeskočil nahoru na konzol. Odtud jsem jí chvíli sledoval, ale bylo to tu dost nepohodlné. Tak jsem přešel na skříň. Tam bylo taky dobře vidět a navíc se tu lépe leželo. A jako velký šéf mám přece právo na pohodlí, ne?

1. prosinec 2008 00:00:00

My máme doma na lednici připíchnutého takového malého plyšového hrošíka s magnetkama. Vyskočil jsem si nahoru, natáhnul se a sundal si ho. Hned jsem ho vzal do tlamky a odnesl ho paničce, aby mi ho hodila. Sebrala ho a hodila mi ho po schodech. Utíkal jsem pro něj a hezkou chvíli ho aportoval :)

30. listopad 2008 00:00:00

Nevím, na co si panička dneska hrála, ale vzala si do ruky hadr, vylezla na židli a asi se snažila vyšplhat na lustr. Nepovedlo se jí to, tak ho celý rozebrala a namočila. Myslela si, že to pomůže, protože za chvíli ho zase dávala dohromady. Přišlo mi to jako docela prima hra. Vyskočil jsem za ni na židli, opřel se jí o nohu, ale dosáhl jsem jí sotva do pasu. Tudy to tedy nešlo. Pak jsem dostl nápad. Pořádně jsem se na židli odrazil a vyskočil jí zak krk. To byl přehled. Všechno jsem si prohlédnul, ale usoudil jsem, že ten lustr se celý hýbe, takže jsem neriskoval a taky na něj nevlezl a raději zase skočil na zem.

29. listopad 2008 00:00:00

Dneska jsem se byl párkrát proběhnout venku, ale hned jsem zase běžel zpátky, protože tam byla docela zima. A přece jenom v pelíšku je líp. A abych jenom tak nezahálel, popral jsem se s méďou. Holky byly dneska úplně nepoužitelný, protože pořád spaly a Míša, ta zase pořád někde courá. Nevím, jak jí to může bavit.

28. listopad 2008 00:00:00

Odpoledne přivezla panička Zuzance nový obleček. Když jsem to viděl, bylo mě jí tak líto, že jsem po něm skočil a chtěl jsem s ním utéct, abych ho v klidu mohl rozkousat. Jenomže panička mě chytla, sebrala mi ho a schovala ho. Snahu jsem měl, ale pomoci jsem Zuzce nemohl.

27. listopad 2008 00:00:00

Dneska jsem byl chvilku venku, ale byla tam docela zima,takže jsem se tam moc dlouho nezdržoval. A ještě že jsem se vrátil. Musel jsem totiž pomáhat paničce vařit. A protože jsem pomáhal, dostal jsem odměnu - masíčko mňáááááám.

26. listopad 2008 00:00:00

Dneska už jsem Zuzanku vůbec nezlobil. Taky mi panička chválila jaký jsem hodný kluk. Ale musím se přiznat, že Kristýnku a Míšu jsem prohnal. Ty totiž nemarodí, tak není důvod nechávat je v klidu.

25. listopad 2008 00:00:00

Zuzanky je mi moc líto, ale dneska už tak jako včera nespinkala a já nějak nemohl pochopit, proč si se mnou nechce hrát a honit se. Tak jsem to zkusil. Jen jsem se přiblížil. Panička mě chytla, vynadala mi, dokonce jsem dostal trochu na prdelku a za trest mě zavřela na chodbu. To se mi tak nelíbilo, že jsem raději nechal Zuzanku na pokoji.

24. listopad 2008 00:00:00

Zuzanka měla o víkendu stále problémy, a tak panička počítala s tím, že dneska bude volat paní doktorce, co bude dál. Pro případ, že by musela na operaci, dostali jsme všichni večer napapat a pak nám úplně všechno jídlo schovali. Já, který jsem zvyklý občas si v noci jít chroupnout granulky jsem nic nenašel. A tak jsem měl ráno hrooozný hlad. Snědl jsem celou kapsičku. Oni si mysleli, že mi to stačí, ale já měl tem hlad pořád. Ještě jsem nemohl jít ani ven, protože neumím být venku a mít zavřené dveře a kdyby bylo otevřeno, utekla by i Zuzanka. Odpoledne odjeli a já dostal už na moje místečko papání, tak jsem se konečně v klidu nabaštil. Když se vrátili, dělal jsem zdravotní setřičku a pomáhal paničce o Zuznku pečovat.

23. listopad 2008 00:00:00

Stejně jako včera byl dneska ráno všude nový sníh. Čekal jsem na paničku, protože mi řekla, že se tam dneska půjdeme podívat spolu. To bylo zase prima. Panička odmetala a já chytal sníh, který lítal od koštěte, taky ho nametla trochu na mě a já vypadal jako sněhulák :) Pak mi házela koule a já za nimi běhal. I když mi potom utekla domů, zůstal jsem venku celé dopoledne.

22. listopad 2008 00:00:00

Dneska ráno jsem se probudil a nevěřil svým očím. Venku bylo všechno úplně jiné - celé bílé. Hned jsem umňoukal paničku, aby mi tam pustila. Vylezl jsem na balkon a to jsem se leknul. To to záblo do paciček. Rychle jsem se vrátil. Za chvíli mi to ale nedalo a vydal jsem se znovu, tentokrát na dvoreček. Tam už to bylo o něco lepší. A když páníček odmetal a já chytal sníh, který lítal od koštěte, začalo se mi tam mooooc líbit. Pak mi ještě házel koule a to bylo něco. Takže jsem tam dneska byl celý den. Jen občas jsem se šel podívat domů, abych náhodou o něco nepřišel :)

21. listopad 2008 00:00:00

V noci jsem taky ošetřoval Zuzanku. Bylo mě jí moc líto, ona chudinka tak plakala. Celé dopoledne pořád jenom ležela a spala. Nemohl jsem to pochopit, že si nechce hrát. Tak jsem jí pořád pozoroval a když vstala a šla se napít, zaútočil jsem na ní. Panička po mě vystrtovala, hrozně mě vynadala, že Zuzance nesmím ubližovat a jen tak tak jsem uniknul ráně. Ale nešikovně jsem před ní utekl na chodbu. Ona vyběhla za mnou a řekla mi, že když tak zlobím, tak tam zůstanu. Odešla a zavřela dveře. To bylo horší než výprask. Chviličku jsem to vydržel, ale pak jsem si sednul za dveře a brečel a brečel, aby mi pustila domů, že už budu hodný. Trvalo to dlouho, ale nakonec mi otevřela a znovu mi vynadala. Potom už jsem ale opravdu Zuzance neubližoval.

20. listopad 2008 00:00:00

Dneska nemám vůbec čas. Tak jenom v rychlosti musím naškrábat, že mi panička koupila nového hopíka. Takže ho pořádně proháním:) Mějte se krásně a já už zase letím, než se mi někam zakutálí. Ahoj.

19. listopad 2008 00:00:00

Tak jsem nenápadně sledoval paničku, když si svlékala ponožky. Jakmile si je sundala, skočil jsem po nich a sebral jí je. Dal jsem si je hezky obě na hromádku, chvíli jsem na nich ležel a pak jsem je začal pořádně kousat. Paničce se to nějak nezdálo a sebrala mi je. Než je ale stačila uklidit, jednu jsem jí zase ukradnul a prchnul s ní. Utekl jsem po schodech dolu a na chodbě si jí schoval pod koberec. Ale panička jí našla a vzala mi jí:(

18. listopad 2008 00:00:00

Ráno, když jsem se vyspinkal, vyskočil jsem si na okno a pozoroval ptáčky, jak si hopkali po drátech. Najednou přišla panička a řekla mi, abych chvíli hlídal, že jde nakoupit. Jako správný hlídací kocour jsem opustil zábavu a zodpovědně šel plnit povinnost. Přestěhoval jsem se na okno do chodby. Ptáčkové sice odtud vidět nebyli, ale byl jsem blízko dveří, abych v případě, že by přišel zloděj, mohl hned zasáhnout. Byla to jenom malá chvilička a panička se vrátila. Jak odemykala, už jsem byl připravený u dveří a hned jak se otevřely, vyběhnul jsem ven. Panička si odkládala tašku a já ho uviděl... na strom proti domu letěl ptáček. Rozeběhnul jsem se za ním. Ale uletěl a já zůstal uprostřed cesty stát úplně opuštěný a ztracený. Vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Ještě že panička rychle utíkala za mnou a zachránila mě a odnesla mě domů :)

17. listopad 2008 00:00:00

Odpoledne se všichni páníčci sebrali a ujeli mi. Řekli jen, abych hlídal, že se brzo vrátí a něco mi přivezou. Když přijeli, je pravda, že mi přivezli nějaké papání, ale já zrovna neměl hlad, tak jsem z toho až tak velkou radost neměl. Víc mě zajímal balíček, který panička přede mnou úplně schovala a řekla, že ho bude posílat Ježíškovi. Sledoval jsem jí, kam s ním jde s tím, že až nebude koukat, tak ho prozkoumám. Jenže ona ho dala do špajzu, zavřela dveře a já se tam nedostanu :( Musím být neustále ve střehu a až tam někdo půjdu, zkusím tam taky proklouznout, protože by mě moc zajímalo,co to je.

16. listopad 2008 00:00:00

Tenhle víkend teda stojí za to. Včera jsem musel tak makat a dneska se to opakovalo. Panička totiž šla žehlit prádlo. Tak jsem musel zase pomáhat. Když ho sebrala a složila na hromádku, pěkně jsem si nahoru lehnul, abych ho trochu předžehlil a neměla s tím tolik práce. Ale ona mě vyhnala, že prý se tam pletu. Tak jsem si skočil na zem, sednul si pod žehlicí prkno a popotahoval jí prádlo, které viselo dolu, když ho žehlila. A zase se jí to nelíbilo. Já myslím, že to bylo jenom proto, že jsem byl rychlý a ona to nestíhala. Tak jsem jí za to ukradnul ponožku a utekl s ní pryč :))

15. listopad 2008 00:00:00

Dneska jsem měl hrozně moc práce. Ráno jsem se šel podívat ven na balkon a plánoval si, jak vyrazím zase na střechu, když v tom slyším podezřelé zvuky. Vrátil jsem se zpátky. Představte si, že panička převlékala peřiny! Tak u toho já nemůžu chybět. Nejříve jsem vlezl pod prostěradlo, abych zkontoloval, jestli ho panička dobře natahuhje. Pak jsem jí musel vlézt dovnitř do povlaku na peřinu. To abych zase zajistl správné umístění peřiny. Když panička začala peřinu natřást, musel jsem ji chytat, protože jsem se bál, aby nám ta krásná nová deka neuletěla :) No byl jsem utahaný kotě, ale ještě jsem měl sílu pořádně s paničkou poprat a dokonce i holky jsem zase prohnal :)

12. listopad 2008 00:00:00

Ty naše kočky jsou fakt hrozný. Pořád se chodí chovat. To já teda ne. Když mě chce někdo hladit, ať si za mnou přijde sám. A že mě pořád někdo otravuje:) Někdy je to fajn a rád se pomazlím, lísám se, když si panička vedle mě sedne na gauč, tak jí třeba i na ten klín vlezu, ale hned jdu pryč. Raději si lehnu vedle, nastavím bříško a nechám se drbat. Dneska jsem ale nějak nevydržel. Přišel jsem do kuchyně a vidím, že panička sedí na židli. Tak mě to tak zlákalo, že jsem se prostě odrazil a vyskočil k ní. Sice jsem tam dlouho nevydržel, ale není to tak špatné a možná to ještě někdy zkusím :)
A ještě mám dneska jednu velkou premiéru - ochutnal jsem taky se Zuzkou ten měkký sýr. A ono je to dobré!:) Až doposud, když jsem ho viděl, tak jsem šel raději pryč, protže přece nebudu jíst něco, co ani trochu nevoní masem! No a asi už teda budu :)

11. listopad 2008 00:00:00

Tak jsem se v noci zase vyznamenal. Probudil jsem se a koukám, že všichni kolem mě spí. Řekl jsem si, že by bylo fajn, chvíli si hrát a šel jsem pro paničku. Skočil jsem k ní do postele a dal jí pusinku. To jí vzbudilo. Pohladila mě a chtěla, abych si k ní lehnul a spinkal. Jenže to se mě právě nechtělo. Když jsem viděl, že asi vstávat nebude, vyskočil jsem na stůl. Nejdřív jsem si shodil na zem tužtičku. Pak jsem si chtěl sundat klávesnici, ale byla nějaká přivázana, takže zůstala viset ze stolu dolu. Hračku jsem sice nezískal, ale paničku to dokonale probudilo. Vstala, ale místo hraní si se mnou mě hnala pryč. Tak jsem se dal do úklidu. Šel jsem zkontrolovat můj záchod, jestli je dostatečně čistý. A musím říct, že čistý byl. Vyhrabal jsem skoro všechno stelivo ven a žádnou závadu jsem nenašel. A zase jsem to schytal, že prý je noční klid a mám spát. No jo, to se lehce řekne, jenomže já spal celé odpoledne a celý večer, takže v noci už mi to vážně nebavilo.

9. listopad 2008 00:00:00

To včerejší zlobení mě drželo ještě celou noc. Vůbec jsem nenechal holky spát. Pěkně jsem je proháněl po celém domě. Vypadaly, jako že se jim to nelíbí - ony snad chtěly spát nebo co? Dokonce i páníčkové se probudili a koukali, kde je to stádo divokých koní, které se kolem nich přehnalo. Když zjistili, že jsem to byl jenom já, dostal jsem vynadáno. Prý jak může takový malý kocourek dělat takový veliký rachot. No a co by nemohl?!:)) Poslali mě spát. Tak jsem si na chvíli zalezl, ale jen co znovu usnuli, začal jsem zase lítat. Akorát to mělo nevýhodu, že jsem se v noci vůbec nevyspal. A tak jsem to musel dohnat přes den. A to mě mrzelo, protože zrovna bylo venku tak hezky.

8. listopad 2008 00:00:00

Dneska už je mi úplně dobře a už zase pěkně zlobím. Celý den jsem proháněl holky. Ty jenom utíkaly, schovávaly se, prskaly a syčely :) A taky jsem měl krásnou prolézačku. Panička totiž vytírala na chodbě a dala na stranu koberec. Jak jsem ho našel, podvrtal jsem se pod něj, udělal si z něj tunel a prolézal skrz.

7. listopad 2008 00:00:00

To včerejší očkování mě teda pěkně zmohlo. Jednak jsem byl hrozně utahaný z cesty a taky mi po injekci nebylo moc dobře. Večer to ještě šlo, ale v noci se mi to nějak rozleželo. Ráno jsem zůstal hajat na gauči a celé dopoledne jsem spinkal. Vůbec jsem neměl ani chuť na nic k jídlu. Odpoledne už to bylo lepší. Dokonce jsem se šel podívat i ven, ale papat mi pořát nešlo. Až když mi večer dala panička tyčinku, všechno se zlepšilo:) Těď už jsem se nabaštil a je mi úplně dobře.

6. listopad 2008 00:00:00

Ahoj kamarádi, tak mám očkování za sebou. Nejhorší byla ta cesta - musím jet autem 8 km a to se mi ani trochu nelíbilo. Celou cestu jsem brečel. Pak v ordinaci už to šlo. Sice jsem vůbec nechtěl vylézt z přepravky, ale nakonec mě vydolovali 8-} Paní doktorka je moc hodná, pořád mi utěšovala a ani pořádně nevím, že mě píchnula injekci. Akorát se mi moc nelíbilo měření teploty. To bych jí býval nejraději utekl, ale oni mě s paničkou tak pevně držely, že to nešlo. Cestou domů jsem ještě pobrekával. Dokonce mi panička dávala za odměnu mojí oblíbenou kočičí tyčinku, ale já byl tak vyplašený, že jsem ji vůbec nechtěl. Jakmile jsme dorazili domů, vše bylo už v pořádku. Dostal jsem plátek kladenky a večer i tu tyčinku :)

5. listopad 2008 00:00:00

Ahoj kamarádi, držte mi zítra prosím palečky. Čeká mě očkování a já se tak strašně moc bojím.

3. listopad 2008 00:00:00

Dneska nám přišel balíček. Byla to výhra ve fotosoutěži od Miciny.cz - vitamíny. Panička nám je hned dala. No moc nám to nechutná, ale prý budeme mít potom krásný kožíšek. A pro krásu se přece musí trpět. Tak to asi vydržíme a pak se necháme vyfotit a ukážeme se vám, jak budeme krásní :)))

1. listopad 2008 00:00:00

Včera konečně přestalo pršet a vylezlo sluníčko! a já mohl konečně být venku. To byla paráda. Moc se mi to tam líbilo. Dneska ráno už jsem nemohl dospat, jak jsem se těšil, že zase vyrazím. Ale ouha. Otevřel jsem oči a koukám z okna...a nic jsem neviděl. Všude kolem byla mlha. Podíval jsem se i ze dveří ven, ale rychle jsem se vrátil. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak jsem začal běhat po bytě. Tak jsem se do toho opřel, že jsem dokonce převrátil škrabadlo. Ještě že během dopoledne mlha slezla a ukázalo se sluníčko a já se přece jenom ven podíval, jinak by už byl určitě náš byt obrácený vzůru nohama:)

29. říjen 2008 00:00:00

To je hrůza. Venku pořád jenom prší a já musím být schovaný doma. Jen jsem tam nahlédnul a zase jsem se utíkal schovat. Ale co mám dělat? Chvíli jsem se díval z okna, ale nic se venku nedělo, tak mi to nějak uspalo. A když jsem se vyspinkal, tak zase taková nuda. Panička se snažila házet mi hopíka a myšku a hrošíka, ale jsem z toho všecho tak otrávený, že mi vůbec nic nebaví. Kdyby už alespoň zítra svítilo sluníčko a já mohl vyrazit vééééén!

27. říjen 2008 00:00:00

Tak jsem si ráno vymňoukal, aby mě pustili ven, těšil jsem se jak tam bude prima, ale nic moc. Za chviličku jsem byl doma a už jsem nevylezl. Tak jsem si musel najít nějakou zábavu. Jak jsem se procházel po baráku sem tam, našel jsem paničku ve špajzu. Vlezl jsem za ní. A tam dole pod policí byla igelitová taška, ze které to hroozně vonělo. Trochu jsem s ní zabojoval, až jsem se dostal dovnitř. A tam byl sáček plný dobrůtek - kapsička, konzerva, tyčinky, kočičí bonbóny, dokonce jsem tam zahlédl i myšku. Panička mě hnala ven, ale nedal jsem se. Zaútočil jsem na sáček a bitvu vyhrál. Prokousnul jsem nejen igelit, ale i tyčinky a kapsičku. Dostal jsem vynadáno, že prý mě to měl přinést Ježíšek. Toho já ale neznám, tak jsem si to raději vzal sám hned. Přece nebudu čekat až ten chlap přijde a dá mi to.

26. říjen 2008 00:00:00

Dneska v noci jsem se zase vyznamenal. Včera mě všichni odjeli pryč. Já byl až do večera sám doma. Abych se tu nenudil, lenhul jsem si a spal. V noci se mi už vůbec nechtělo. Tak jsem si vymýšlel blbosti. Nejdříve jsem vyskočil na psací stůl a pročítal si papíry, které tam ležely. Ten, co jsem přečetl, jsem hodil ma zem. Za chvíli to vzbudilo paničku, vstala a já myslel, že si se mnou bude konečně hrát. Ona ale jenom sebrala papíry, vynadala mi a zase si lehla. Tak jsem tam skočil znovu a do papírů udělal zoubkama pár direk. Dlouho už mi to ale nebavilo. Přestěhoval jsem se do kuchyně. Ve dřezu jsem našel krásnou houbičku na nádobí. Vyndal jsem si ji a na zemi z ní odkousal drátěnku. Ráno jsem to pořádně schytal, protože kousky houbičky byly rozneseny po celém bytě.

23. říjen 2008 00:00:00

Dneska bylo venku zase hezky a mě se večer vůbec nechtlo domů. Panička pro mě šla, volala mě, ale já dělal, že neslyším. Jak se ke mě přiblížila, utekl jsem na zahrádku a schoval se pod keřem. Panička si myslela, že mě chytí, chtěla mě nahnat do dveří, ale já jsem to v poslední chvíli stočil a utekl jí na druhou stranu a šup za plot k sousedům. Tam na mě nemůže:))). Vzdala to a odešla. Tak jsem se zase vrátil, protože doma je doma. Vtom se přiřítila na dvorek druhá panička a začala mě taky nahánět. Nedal jsem se a taky jí utekl. Po marné honičce to taky vzdala. Za chvíli jsem slyšel takový divný šramot u nás na chodbě. Tak jsem se šel podívat. Oni si na mě vzaly korálky a já starý hlupák se nechal nachytat. No tak zavřely dveře a já teď tvrdnu doma. Ale ona už je tam stejně zima, takže mi to vůbec nevadí.

20. říjen 2008 00:00:00

Hned jak jsem ráno otevřel oči a viděl venku svítit sluníčko, nemohl jsem to doma vydržet. Panička mě přesvědčovala, abych byl ještě doma. Že prý sluníčko sice svítí a když si sednu pod okno před teplý radiátor, tak se mi zdá že i hřeje, ale není to tak. Já si ale sednul ke dveřím a neustále mňoukal. Konečně mě otevřela a já šel horem ven. To je východ na balkon, odtud slezu na plot a skočím na dvoreček.Dlouho jsem tam nebyl a už jsem zjistil, že ten můj kožíšek zrovna dvkrát moc teplý není a že doma bylo opravdu lépe. Rozeběhnul jsem se ke dveřím ... a ono bylo zavřeno. Spustil jsem křik, aby si pro mě někdo přišel. Panička tam byla hned a pustila mě dovnitř. Až doma jsem si vzpomněl, že jsem vlastně odešel horem, kde je otevřeno a já trouba brečel dole v domění, že se nedostanu domů.

19. říjen 2008 00:00:00

Celý den opět krásně svítilo sluníčko. Odpoledne jsme byli s paničkou na zahrádce a na dvorečku. Panička zametala spadané listí. A to bylo něco. Já ho chytal, honil,číhal na něj. Každou chvíli vyskočil do výšky nebo vylezl na strom...prostě jsem zase řádil jako ďábel:))

18. říjen 2008 00:00:00

Dneska odpoledne jsme byli na zahrádce. Najednou panička odešla a za chvíli mi přinesla kšíry. Oblékla mi je a šli jsme na ulici. Myslel jsem, že se zase projdeme okolo našeho domu, ale došli jsme až k auto, otevřeli se dvířka a panička mě řekla, že pojedeme na výlet. Jen jsme vyjeli, spustil jsem hrozný řev. Bál jsem se, ale na druhou stranu jsem byl zvědavý, kam pojedeme. Asi po pěti minutách jízdy (mě to připadalo alespoň pět hodin) auto zastavilo a já byl venku. V úplně cizím prostředí, kolem byla jenom tráva, pole a stromy, nikde žádné domy. Rozhlížel jsem se, prohlížel si krajinu, kousíček jsme se s paničkou prošli, nasedli zpátky do auta a jeli domů. Když jsme před domem vystoupili, byl jsem tak rád, že jsme se neztratili. I když byl výlet zajímavý, stejně jsem nejraději doma.

17. říjen 2008 00:00:00

Dneska dopoledne bylo hezky a já běhal venku. Byl jsem spokojený, jaký je pěkný den. Ale odpoledne mě zavolali, abych šel domů a oznámili mi, že musím hlídat, protože jedou na nákup. To bylo "radosti". Naštěstí se brzo vrátili. Byl jsem rád, ale... řekli mi, že ještě musí asi na deset minut odejít. No tak to už se dá vydržet. Jenomže deset minut uteklo a nic, pak se vlekly další minuty, až z toho byla hodina. Když se vrátili, otevřeli mi dveře na dvoreček, že už budou hlídat sami a já mohl zase ven. Na cestu jsem dostal jako odměnu za hlídání šunčičku. Tím si to vyžehlili.

16. říjen 2008 00:00:00

Od rána bylo venku zataženo a pršelo. Nějak to na mě působilo, že se mi chtělo pořád spát. Sice chodím ven hrozně rád, ale párkrát jsem nakouknul do dveří a zase se vrátil domů. Prostě mě to tam dneska vůbec netáhlo. Odpoledne už jsem to nevydržel a na chvilku vylezl. Musel jsem ale stejně sedět pod střechou, což mě nebavilo, tak jsem zase zalezl do teploučka, pořádně se nabaštil, lehnul si na gauč a spinkal.

14. říjen 2008 00:00:00

Jen co mi ráno panička otevřela dveře ven, běžel jsem se podívat na střechu, abych zjistil, co je nového. A že to stálo za to. Na stromě proti našemu domu se usadilo hejno špačků. Celé dopoledne jsem je chodil pozorovat a číhat na ně. Oni ale jako naschvál létali úplně na druhou stranu. No počkejte, zítra tam zase vyrazím a běda vám, jestli se ke mně přiblížíte.

13. říjen 2008 00:00:00

Ráno se panička sebrala a odešla nakupovat. Já chudák zase jako vždy musel čekat doma, ach jo. Vyhlížel jsem jí z okna. Ani to dlouho netrvalo a vracela se zpátky. Jak otevřela dveře, vyběhnul jsem na ulici, ale pak mě napadlo, že by v té tašce mohlo být něco dobrého, tak jsem se sám dobrovolně vrátil zpátky. A udělal jsem dobře. Než se panička zula, prozkoumal jsem důkladně obsah tašky a našel tam voňavý balíček. Došli jsme do kuchyně, pomohl jsem vybalit nákup a skutečeně jsem se nemýlil. Byl tam balíček s kladenkou. Za to, že jsem tak hezky hlídal, jsem dostal ochutnat. To byla dobrůtka.

12. říjen 2008 00:00:00

Dneska bylo venku krásně, tak jsem celé odpoledne trávil na zahrádce. Najednou přiletěl krásný motýlek. Já se za ním hned rozeběhnul a snažil se ho chytit. Panička mi nadávala, abych ho nechal na pokoji. Ale on mi stejně uletěl. Byl jsem z toho skleslý, ale za chviličku jsem našel náhradu. To jsem snad ještě neviděl! Asi 10 cm velká zelená kobylka. Prohlížel jsem si jí - ta byla krásná! Zase jsem dostal vynadáno, abych ji nechytal. Ona ale neutekla, tak jsem ji chytil. Už jsem se připravoval na to, jak si pochutnám. Vtom přilítla panička, vyndala mi kobylku z tlamičky a nechtěla mi ji vrátit. Skákal jsem jí po ruce alespoň 1,5 m vysoko, ale neměl jsem šanci. Nakonec skončila kobylka na ulici v trávě, protože tam já se za ní nedostanu. A zase jsem neměl nic. To jsem teda chudák.

11. říjen 2008 00:00:00

Panička dneska čistila okna, a tak jsem jí musel pomáhat. Nejdříve jsme byli v přízemí. To vám byla paráda. Já vyskočil oknem ven, druhým jsem se vrátil zpátky, zase odešel dveřmi a oknem šel domů...Horší to bylo, když panička otevřela do ulice. Chtěl jsem taky vyskočit ven a proběhnout se tam, ale nepovedlo se mi to. V posledním okamžiku mě zachytila a musel jsem zůstat doma. Pak jsme šli ještě do prvního patra. Tam jsem si hezky hačnul na parapet a pozoroval, co se venku děje. Teď jsem z toho ale hrozně unavený. Hajnu si v obýváku na gauč a budu spinkat až do rána.

10. říjen 2008 00:00:00

Dneska jsem ukázal paničce, jaký jsem šikovný kocourek. Odpoledne jsem se šel proběhnout ven. Každou chvíli jsem se přišel ukázat. Vždycky jsem dostal pochvalu a zase jsem běžel. Jakmile se večer trošku sešeřilo, sebral jsem se a šel domů. To bylo chvály!
Já mám totiž ještě v živé paměti ten včerejší cirkus, proto jsem raději neriskoval. Ale myslím, že to vzorné chování už zítra nebudu tolik přehánět.

9. říjen 2008 00:00:00

Dneska mám průšvih jako hrom. Dokonce takový, že jsem dostal na prdelku. Bolelo to, ale myslím, že panička trpěla víc než já. Byl jsem venku a panička si vzpomněla, že už je skoro tma a měl bych tedy jít domů. Jenže mě se zrovna vůbec nechtělo. Volala mě, běhala po dvoře a sháněla mě. Já byl ale schovaný a mlčel jsem jako pěna. Když mě objevila, začala nadávat, ale přesto jsem ji neposlechl a utekl jsem. Alespoň čtvrt hodiny mě honila po dvoře a po zahrádce a já jí vždycky utekl. Pak jsem jí chtěl utéct, ale spletl jsem se a trefil se do dveřích. Ona rychle zavřela a bylo hotovo. Ale to nejhorší teprve přišlo. Já dostal tolik vynadáno a její ruka přistála na mojí prdelce a dokonce mi řekla, že nedostanu dneska tyčinku. To mi ale fakt naštvalo, zalezl jsem do stanu a vůbec s ní nemluvil. Ale za chvíli se všechno srovnalo a nakonec i ta tyčinka byla.

7. říjen 2008 00:00:00

Dneska si mě panička předchází, protože díky mně vyhrála ve fotosoutěži tričko. No ta se bude naparovat! Ale ja já ho přeju, já jsem si užil už při focení, protože jsem měl šunkové hody. Schválně jsem dělal blbosti, aby to dlouho trvalo a pořád jsem dostával šunčičku, abych konečně zapózoval :-))

5. říjen 2008 00:00:00

Dneska jsem pomáhal páníčkovi pracovat venku na dvoře a na zahrádce. Měl ze mě velkou radost, protože jsem se fakt snažil. Když bylo hotovo, šli jsme spolu uklidit nářadí do kůlny. Tam jsem objevill žebřík, po kterém se leze na půdu. Skočil jsem na něj, a když už jsem byl skoro nahoře, paníček mě chytnul a chtěl mě sundat. Ale to ani náhodou. Pevně jsem se držel a ani se mnou nehnul. Jak trošičku povolil, udělal jsem hop a už jsem byl nahoře. Tam je to pěkný, takových věcí na prohlížení. Mooooooc se mi tam líbilo. Jenomže, když jsem všechno prozkoumal, zjistil jsem, že se bojím slézt po žebříku dolů. A co teď? Ještě že tam byl páníček a vylezl za mnou nahoru, otevřel mi vikíř a já vylezl na střechu. Tam už to dobře znám a mám tam svou trasu po které chodívám. Sice jsem dostal vynadádáno, ale stálo to za to a kdyby mě bývali nechytli, už jsem se tam chystal znovu.

3. říjen 2008 00:00:00

Ráno mě panička otevřela dveře na balkon, abych se mohl jít proběhnout. Jen jsem vylezl ven, objevil se velký černý sousedovic kocour. Ten je strašně zlý a já i holky se ho bojíme. Utíkal jsem se schovat domů. Panička to viděla, tak vyběhla ven a hnala ho pryč. Šel jsem opatrně za ní a sledoval to kocouřisko, jak peláší pryč. Vtom se ve mě probudila veliká síla a moje sebevědomí vyrostlo až do nebes. Sednul jsem si doprostřed balkonu a vrčel na všechny světové strany, abych mu ukázal, kdo je tady pánem. No asi jsem na něj zapůsobil, protože už se dneska neobjevil. Myslím si však, že ráno zase přijde, ale doufám, že mě v tom panička nenechá a znovu mě zachrání a já budu opět hrdina dne.

28. září 2008 00:00:00

Tak jsem si dneska lehnul v kuchyni a koberec a jak si tam tak odpočívám, vtom přišla panička. Nic netušíc jsem se nechal pohladit. Už už jsem se chystal, že jí kousnu a trochu se spolu popereme, když vtom mě zvedla na stůl, otevřela mi tlamičku a strčila do krku prášek. Brrrrr...prý, abych neměl žádné škrkavky a podobné potvory. No fůůůj, ještě že už to mám za sebou a nějaký čas budu mít pokoj. Ale dalo se to vydržet, obzvlášť, když jsem pak dostal za odměnu tyčinku a celý večer mě panička chválila, jaký jsem šikovný kluk.

22. září 2008 00:00:00

Tak jsem se dneska rozhodnul, že asi budu módním návrhářem a budu vymýšlet samá trika s provázkama a ozdůbkama. Všechno to začalo už včera večer, když se ke mě panička sehnula v noční košili a nad mojí hlavou začaly poletovat provázky s bambulkama. To se mi líbilo! Pokračovalo to ráno, když se druhá panička oblékla a v pase jí na triku visely dlouhatý špagáty na krásné blýskavé sponě. Tak jsem jí po nich skákal, protože se mi taky moc líbily, ale jí se to nějak nelíbilo, nejdřív mi nadávala a pak raději utekla do práce. Mě to nevadilo, protože ta, co mi zůstala doma si oblékla ještě lepší triko. Měla na něm blýskavé řetízky. No řekněte, nebylo by to pěkný vymýšlet takovéhle věci a u všech kontrolovat, jestli tam ty ozdoby drží.

21. září 2008 00:00:00

Dneska ráno jsem už od pěti hodin chodil budit paničku a neustále jí mňoukal, že už chci jít ven. Ona mi ale říkala, že je tam ještě veliká zima, a že mám jít ještě spinkat. To se mi ale vůbec nelíbilo, protože už jsem chtěl být venku. Nakonec jsem to vzdal a šel ještě chvíli spát. A pak jsem se konečně dočkal. Byl jsem tam jen chviličku a začalo pršet. Mě to vůbec nevadilo. Občas jsem se přišel domů ukázat. Panička mi nadávala, že budu nemocný, když lítám v takové zimě v dešti. Ale ona tomu vůbec nerozumí. Vždyť venku je to tak pěkný. Večer kolem sedmé hodiny už jsem byl tak unavený, že jsem se zcela dobrovolně vrátil, lehnul na židli a spal jako dřevák. Před chvilkou jsem musel vstát, protože mi panička přinesla tyčinku a tu si nenechám přece ujít. Rychle jsem ji zbaštil, vlezl si do pelíšku a teď budu spinkat až do rána, abych si pořádně odpočinul a mohl zítra zase někam vyrazit.

20. září 2008 00:00:00

Dneska dopoledne jsem běhal venku. Musel jsem udělat každodenní pochůzku po střeše, po dvorečku, po zahrádce a nakonec jako vždy zjistit, co je nového u sousedů. Pak jsem se přišel ukázat domů, aby viděli, že jsem se neztratil. A jak tak stojím v kuchyni, vidím, že kolem okna létá vosa. Tak jsem se rozhodl, že jí musím zlikvidovat. Běhal jsem pod oknem, vyskočil na topení, stál jsem na zadních a pacičkama ji chytal po okně. A ona mi ta potvora uletěla. Do toho mi ještě paničky nadávaly, že mě štípne a budu mít zase tlapku jako slon. To mě ale nemohlo vůbec odradit. Řekl jsem si:"Tebe teda dostanu!!!" Vyskočil jsem na kredenc, odtud na konzol a běhal po konzoli sem tam. Když jsem byl v nejlepším a vypadalo to, že už ji dostanu, přišla panička s plácačkou a vosu zabila. No ještě, že ta plácačka nebyla na mě.

15. září 2008 00:00:00

Dneska ráno jsem se vyspinkal, dostal jsem napapat a panička mi řekla, že budu sám doma. Tak jsem musel zase hlídat celý barák. To byla ale fuška. Já nevim, jak je to možné. Vždyť jsem přece kocour a ne pes! Oni si to pořád nějak pletou. Naštětí se mi ale brzo vrátili a já jsem mohl konečně odpočívat. To bylo dobře, já jsem totiž nejraději, když je mám všechny pěkně doma.

13. září 2008 00:00:00

Dneska jsem se zase pěkně vyblbnul. Panička vzala hopíka a házela mi ho. Já za ním běhal a skákal. To bylo bezva.
A odpoledne jsem měl ještě něco lepšího. To se vám musím pochlubit. Panička stříhala provázek a já jí ho kus ukradnul. Ten byl pěkný! Všude jsem ho nosil s sebou. Asi s ním půjdu dneska i spát.

12. září 2008 00:00:00

Huráá! Včera večer mi skončila léčba očíčka. Já totiž hrozně rád chodím na střechu. A jak tam tak sedím a pozoruju z té výšky, co se děje na ulici, tak jsem chytil průvan. Měl jsem očíčko celé červené a mžoural jsem. Skoro celý týden mi ho panička mazala ráno a večer nějakou mastí. To byla hrůza. Konečně včera večer řekla, že už je to dobré. Takže dneska už mám klid. Tak jsem si dnešek užíval. Honil jsem Zuzku - ta byla vzteklá :-)) - kousnul jsem paničku, chytal myšky, bojoval s oháňkou, hrál fotbal s míčkem...já toho tolik stihnul. To byl prima den.

11. září 2008 00:00:00

Byl jsem na dvorečku. Přišly za mnou paničky, podívat se, co dělám. Najednou si vzaly míček a začaly si s ním kopat. Vydržel jsem se dívat asi půl minuty a musel jsem jím jít pomoci. Ty ale koukaly, jak jsem ho chytal. Ani jednoho góla jsem nedostal. Pak ho začaly házet a já po něm skákal do výšky. To vám byla ale legrace. Tak mě utahaly, že uprostřed hry jsem padnul na bůček a musel odpočívat. Pak jsme ještě chvíli hráli a šli domů. Teď jsem se nabaštil a až tohle dopíšu, tak jdu spinkat.

28. srpen 2008 21:39:14

Dneska dopoledne u nás někdo zazvonil. Byl to pošťák. Zajímalo mě, co přišlo a nevěřil jsem svým očím. Deníčku, představ si, že já jsem vyhrál domeček na hraní a na spaní. Ještě jsem v něm nespal. Na to jsem totiž vůbec neměl čas, protože v něm řádím jako ďábel. Vevnitř visí na gumičce myška a cinkací kulička. Ten je tak pěkný! A to jsem ho dostal vlastně za to, že jsem si pochutnal na granulkách :-)).

27. srpen 2008 21:49:04

Musím se vám pochlubit, jakou jsem měl dneska dobrůtku. Povedlo se mi totiž zase jednou chytit mouchu. Přinesl jsem ji paničce ukázat, ale jen co jsem ji položil před ní na zem, hned jsem jí musel sebrat a spolknout. Ona mi jí totiž vždycky sebere. Vezme ji a jde milou mouchu vyhodit. Ale já si stejně myslím, že ji někde za rohem sní. Vžyť je to taková pochoutka. Jako předevčírem, když mi až z krku vytáhla velikého komára a neměl jsem nic. No a tak jsem zase dostal vynadáno, že prý mě bude bolet bříško. Ale to já vím taky, jenomže to je taková dobrota, že prostě nemůžu odolat a raději pak budu tpět.
To já moc dobře znám. Jednou jsem měl tak úspěšný den, že jsem jich hodně chytil. Ale zato druhý den. To mě bolelo bříško a bylo mě moc zle, že jsem musel ujíždět k paní doktorce. Ta se ale divila, když se dozvěděla, na čem si pochutnávám.
Hned mě dala včeličku. Páni ta bolela!!! Ale pomohla mi. Než jsme dojeli domů, bylo mě úplně dobře a mohl jsem vyrazit zase na lov.

24. srpen 2008 21:14:09

Tak jsem si řekl, že se paničce pomstím. Postříkala mě, abych venku nechytil klíště, tak budu venku. Večer pro mě přišla, abych šel už domů. To určitě. Schoval jsem se na zahrádce pod keř a přemlouvej mě jak chceš, já tady zůstanau. Jenže jsem nepočítal s tím, že skutečně odejde, zavře dveře a já tam budu muset být. Všude kolem byla tma a já se docela bál (ale to píšu jenom tobě, deníčku, jí se nepřiznám). No už mi začalo být ouzko a ona pořád pro mě nešla. Asi za půl hodiny se konečně otavřely dveře. Byl jsem rád, ale přesto jsem ještě dělal trochu drahoty. Nakonec jsem ale šel domů. Místo, aby byli rádi, že jsem se jim vrátil, dostal jsem vynadáno. No vždyť já s nima vůbec nemusím mluvit. Teď ležím uražený v pelíšku, ale hlavně, že jsem doma.

24. srpen 2008 19:29:27

Dnešní den bych nejraději zrušil. Ta naše panička nám zase jednou dala. Netušil jsem, co mě čeká, ale bylo velmi podezřelé, když se s mojí tetou Kristýnkou zavřeli v koupelně. Byl jsem zvědavý a chtěl se tam podívat. Když se ale otevřely dveře a panička šla přímo ke mě, raději jsem utekl. Honila mě po bytě, ale byl jsem dobrý. Kdyby ovšem nezasáhla i druhá panička. Vůbec jem to nečekal a chytla mě zezadu. Odvlekli mě jak zajatce do koupelny. Zavřeli se dveře a panička vyndala nějakou voňavku a poštříkala mě. No fuuuuj!!! A já chudák neměl kam utéct. Nadával jsem, skákal, krčil se, ale nic platné to nebylo. Prý je to pro moje dobro. Když chodím ven, tak abych nechytil klíště a aby jsem odněkud nepřinesl blechy. No to nevím proč. Já blechy neznám, ale podle vyprávění by to mohly být docela dobré kamarádky. Představte si, že umí skákat vysoko a daleko! Tak bychom si přece mohli spolu hrát a honit se. A teď jsem postříkanej a oni se mnou kvůli tomu nebudou chtít kamarádit. Já nevím, proč ty lidi nemaj blechy rádi. Moje panička se proti nim stříká každý den, ale zdá se mi, že ten její postřik voní nějak líp. No holt si vybere to voňavější a nám kočičákum stačí takovejhle smrad.

20. srpen 2008 15:30:27

Teď jsme se s paničkou honili. Ona si snad myslela, že mě chytne!!! Na to by ale musela mít někoho jiného a ne mě. Já se nedám. Nejdřív jsem se schoval v kuchyni pod stůl - no dalo jí to starostí než mě našla :-)). Pak jsem teda vyběhnul a nechal jsem se trochu zeprat. Ale nemyslete si že to měla jednoduché. Taky jsem jí párkrát kousnul..ale nakonec jsem jí nechal vyhrát, ať má radost. No co jedna prohraná bitva přece nic neznamená. A pak jsem jí zdrhul, běžel jsem až ven na dvoreček a na chodníku jsem dělal mrtvého. A jen co se přiblížila...šup už jsem byl na zahrádce a schoval se pod keř. Jó ta koukala. Pěkně jsem se přikčil a vůbec mě neviděla. Když mě hledala tak jsem ny ní vyskočil. Tak a má to - tohle vítězství je moje! Taky mě při tom pěkně vyhládlo. Nabaštil jsem se a teď budu odpočívat.

17. srpen 2008 11:42:02

Dneska panička přinesla váhu. Hned jsem tušil, že se bude něco dít a chtěl jsem utéct, ale nestihnul jsem to. Chytla mi a už jsem stál na váze. No škubal jsem se, chtěl jsem utéct, ale vzdal jsem to, protože by mi nedala pokoj. Tak už jsem zvážený a mám přesně 4,00 kg. Za odměnu jsem dostal bonbónek. Rychle jsem ho snědl a běžel jsem se podívat na střechu - tam já chodím hrozně rád. No a taky jsem raději utekl, aby náhodou nedošlo ještě na stříhání drápků a čištění oušek...brrrr. Ještě štěstí, že je dneska venku krásně.

16. srpen 2008 16:27:10

Dneska celý den prší a to mě hrozně štve. Nemůžu jít totiž vůbec na střechu a to já hrozně rád. Tak se tu tak plácám, občas vykouknu ze dveří na dvorek, jestli už přestalo a ono pořád leje. Ani ty myšky už mi nebaví, snad to sluníčko vyleze.