• Profil mazlíčka

28. únor 2009 00:00:00

Včera přišla panička z práce s kočárkem. Přivezla Natálku. Mladí byli na nákupech a tak jsme ji hlídali. Všichni, co jsme byli doma. Zuzka hlídala kočárek, ona je všude první a když se upeleší v kočárku, nemám šanci. Panička Natálku svlíkla z bundy a svetříku a dala věci na židli. Ty začala hlídat Lejdy, uvelebila se na nich a dřímala. Já jsem se chastal hlídat Natálku, ale tu nedala panička z rukou. Čekal jsem dost dlouho až jsem se dočkal. Panička Natálku přebalila a nechala ji ležet na posteli. Hned jsem si k ní lehl a hlídal. Bylo to fajn, byl jsem úplný hlídač. Pak jsme ji nakrmili a dali spát. Tak jsem hlídal zase.
Mladí si ji už odvezli domů, ale určitě ji brzy zase přivezou, hlídání mně baví.

27. prosinec 2008 00:00:00

"Tak už je po vánocích" řekla dneska ráno panička. Jak to, vždyť u nás nebyly. Přišli mladí s Natálkou, taky teta Věrka, ale Vánoce jsem neviděl. A to jsem je vyhlížel skoro celý den. Sedl jsem si nově namalovaný pultík a koukal na dveře. Páníček začal zdobit strom. Tedy spíš stromek, stromeček. To jsem mu musel pomáhat. Dali jsme na něj světýlka a barevné koule. Je divné, že i když vím, co kde doma je, stromeček a ty koule jsem nikdy nenašel. Musím dát pozor až je budou schovávat, bezva by se s něma hrálo.
Potom jsem si zase sedl na pultík a vyhlížel Vánoce.Najednou začala panička strašně křičet. Prý hoří. A shodila mně s pultíku. Byl jsem v šoku, takové chování jsem u ní ještě nezažil. A co že to hoří? Hořely moje chlupy na ocase. Díky mé paničce moje ozdoba neshořela. Panička svíčky dala jinam a já jsem z toho všeho zalezl do ložnice a usnul. Když jsem se vzbudil viselo na našem kočičím stromě spousta balíčků. Byla to fuška, je všechny rozbalit, ale podařilo se mi to. Byly v nich myšičky. Měl jsem velkou radost a celý večer si s něma hrál. A taky druhý a třetí den.
Večer přišli mladí s Natálkou, dostal jsem kapsičky a další různé hračky, skonšil jsem úplně moc unavený v pelíšku a usnul.
Vzbudil jsem se pozdě, mladí byli pryč, páníček koukal na televizi a panička spala v ložnici. Šel jsem si k ní lehnout, jako vždycky a zůstal jsem úplně paf. V mé postale, kde spím s našima, na mém místě spala Natálka. Nevěřil jsem vlastním očím, ale byla to pravda. To mně tak vyvedlo z míry, že jsem vylezl na kočičí strom a tam trucoval. Že ji naši nosí na rukou, krmí, mazlí se s ní, to překousnu, však tu není tak často, ale že spí na mém místě, s mou paničkou, to nesnesu.
Ještě že nakonec nepřišly ty Vánoce. Možná by u nás chtěly zůstat a kdo ví, kam by je naši uložili. Třeba bych se nevlezl ani na kočičí strom.

23. prosinec 2008 00:00:00

Včera přinesl páníček domů velkou tašku. Nevím, co v ní bylo, ale moc to vonělo. Asi maso, ale vonělo jinak. Páníček ho vytáhl a jako vždycky když něco dobrého chystá, začal brousit nůž. To už jsem nemohl vydržet, i Lejdy se Zuzkou se začaly motat pánovi kolem nohou a čekaly na příděl. Ale nedostali jsme nic. Pán kuchal, řezal, krájel, porcoval a na nás zapomněl. A to jsme v poslední době, kdy je u nás blázinec, protože mají přijít na návštěvu nějaké Vánoce, byli dost hodní.
Například když s paničkou malovali pultík mezi pokojem a kuchyní novou barvou, moc jsem jim nepřekážel. Samozřejmě jsem tu barvu musel očichat. Pak osahat a o nový pultík se i otřít, voněl totiž nějak nově. Proč potom panička za mnou lítala s hadrem a všechny mé stopy utírala, to nevím. Vždyť to bylo pěkné. Nakonec mně zavřeli do koupelny i se Zuzkou. Lejdynu do ložnice. A pokračovali v malování. Mi se podařilo utéct a myslím, že ještě dneska mám na bříšku červenou barvu.
Taky když panička celý den jen stála v kuchyni, něco pořád vážila a pak to míchala, válela a dávala na placatý pakáč, moc jsem nepřekážel. Maso to nebylo, vonělo to sladce a to já nemusím. A když se z trouby začal šířit černý dým a divný zápach, ležel jsem v pelíšku jako putička a jen se koukal. Nepochopil jsem, proč to panička pekla, když to pak vyhodila do koše.
Ale včera, když panička uklidila všechno ze stolu, naskládala na něj nějaké nové věci, plno papíru, stužek a nějaké ozdoby, začala ten papír stříhat a pak do něj ty věci balit, to už mi začlo vadit. Vždyť jsem si ty věci ani neprohlédl, ona přitom moc dobře ví, jak moc jsem zvědavý a přesto mi je neukázala a dál je balila. Když jsem se chtěl podívat, tak mně ze stolu prostě vyhodila a slibovala mi, že mně zase zavře.
Je to tady hrozné. Nikdo na mně nemá čas. Dokonce dali do vázy nějaké větve, které píchají. Opravdu, mají takové dlouhé zelené bodliny a když jsem chtěl ochutnat, popíchaly mně.
A tak jsme s ostatníma kočkama čekaly a čekaly, kdy nám páníček kousek toho voňavého masa dá do misky, ale on ne. Panička mi sice vysvětlovala, že je to ryba, nějaký kapr, a ten že má kosti a to my nemůžeme dostat, že nám proto kousek uvaří a kostičky obere, ale to už nebylo nic moc. Kousek jsem snědl, ale už to tolik nevonělo a ani mi to moc nelezlo.
Nevím, nevím, když k nám příjdou mladí s Natálkou nebo babi s dědou, to naši tam neblázní. Co budou zač ty Vánoce to jsem moc zvědavý, když už dva týdny s našima nic není. Prý přijdou zítra, už aby zase odešli a doma se všechno dostalo do normálních kolejí - páníček na gauči si čte noviny, já s ním, panička chystá něco dobrého na večeři, prostě taková domácí pohoda.

8. prosinec 2008 00:00:00

Tak si představte, že z ložnice zmizel závěs. V poslední době to byla má nejoblíbenější hračka. Protože vím, že se paničce nelíbí, když se na něj šplhám, počkal jsem vždycky, až bude v práci. Už jsem nemohl dospat, jak jsem se těšil na houpání na něm. Sotva za paničkou klaply dveře, už jsem šplhal a šplhal, pevně jsem se držel drápky a houpal se. Jenže jsem trochu vyrostl, už mám šest kilo, a ten závěs pořádně nikdo pořádně nepřipevnil. Prostě to nevydržel a spadl. I se mnou. Panička závěs pověsila, sice říkala něco o tom, že není na hraní, ale já nemohl odolat. Pár dní to vydržel, ale včera zase skončil na zemi. A už ho nikdo nepověsil. Panička ho schovala do skříně, že ho vlastně nepotřebuje, ale na mně nemyslela. Všechny moje oblíbené hračky postupně mizí. Ubrus na stole, na kterém se tak prima klouzalo, je pryč. Kytky, ve kterých byla voňavá hlína ve které jsem tak rád hrabal, jsou pryč nebo na skříni. A teď je pryč i závěs. Ještě že k nám často chodí na návštěvu mladí s Natálkou. To si lebedím v kočárku.
Měl jsem takové obavy, jaké to bude s miminem, ale je to fajn. Natálka jenom leží, nebere mi hračky, netahá mně za uši, ani moc nepláče. A má senzační kočárek. A panička ji nosí na rukou a já mám klid. Já se nosím nerad a to paničce nějak nedochází. Už nejsem prcek, žádné "mimi", už jsem kus kocoura a mazlení je pro mrňata. Ne pro kocoury.

20. říjen 2008 00:00:00

Panička přišla domů později, prý byla nakupovat. Měla tašku a v ní nějaké balíčky. Sotva si svlíkla bundu, ani ji nepověsila na věšák, už byla v ložnici a začala vybalovat. Balíčky byly dva, docela malé. Když jsem je chtěl očichat, prozradila mi, co v nich je. Prý kočky. Takové malé balíčky a v nich kočky? Vždyť když jsem se narodil, tak jsem byl určitě větší. A to nás koček má doma málo? Tak velký byt nemáme. To už byl zvědavý i páníček. Koukal společně se mnou, co se z balíčku vyklube. No vyklubalo se něco, co jsme ani jeden z nás nemohli poznat. Bylo to cokoliv, jenom né kočky. "Nebojte kluci, jsou keramické." řekla panička a dala ty dvě věci na poličku. Schválně jsem si je pořádně prohlídnul a zjistil jsem, že jestli to jsou kočky, a já vypadám nějak podobně jako ony, tak to kočkou být nechci. Vždyť bych se musel stydět. Musel bych se před každým schovávat, vypadat takhle. Prohlídnul jsem si Lejdy i Zuzku, a žádná nebyla těm dvěma podobná. A protože říkají, že jsem jako Lejdy, vím, že jsem pěkný. Nevím co si myslel páníček, ale když se dověděl, kolik stály, skončil to nějak takhle: "No, když se ti to líbí..." a šel si otevřít pivo.
Je pravda, že dodneška jsem si myslel, že je panička velice rozumná. Kupuje nám dobroty, hračky a mazlí se se mnou, ale jestli si myslí, že kočky jsou tak ošklivé, jako ty dvě co přinesla, tak nevím. Všichni děláme, že ty dvě nevidíme, nevšímáme si jich, ani páníček o nich nemluví, jen panička se občas koukne na poličku a usmívá se.
No jo, je to tady, zbláznila se.

13. říjen 2008 00:00:00

Včerejší neděle se vyvedla. Panička byla doma, vařila oběd, venku bylo krásně a já lenošil na balkoně. Mám tam krásný výhled. Bydlíme úplně na konci sídliště, za domem je louka a pole, a tam chodí hodně lidí venčit psy. Ty já rád pozoruju, některé už znám, chodí tam každý den. Ale včera bylo na louce víc lidí než jindy. A taky hodně dětí. To by nebylo nic zvláštního, ale nad loukou lítalo plno velkých ptáků. Vůbec se nebáli psů ani dětí, každý měl jinou barvu a byli opravdu hodně velcí. Větší než jiní ptáci, kteří tam většinou lítají. Musím se přiznat, že jsem se jich trochu bál. Na balkoně máme síť, prý kočičí, abychom prý nespadli, ale co kdyby nějaký ten pták chtěl tu síť roztrhal? Byl jsem z těch ptáků celý nesvůj, asi to panička poznala a vysvětlila mi, že se nemusím bát. Oni to nebyli ptáci. Představte si, to si prý děti pouštěli draky. Ti draci vůbec nebyli živí, byli papíroví, tak nikomu nemůžou ublížit. Moc jsem tomu nevěřil, ale když jsem viděl, jak úplně malá holčička zvedla jednoho draka, který spadl na zem, a on nic, nechal se klidně odnést kus dál, začal jsem tomu věřit. Já jsem se narodil na jaře a draci se pouští na podzim, tak jsem nic z toho nemohl vědět. Ale příští rok už se bát nebudu. Uvidíte.

11. říjen 2008 00:00:00

Nevím, proč jsou všichni tak naměko z nějakého mimina. Už tři dny na mně neměla panička pořádně čas. Začalo to tím, že se mladí ve středu v noci oblíkli, vzali tašku s nějakýma věcma a odešli. Ani neustlali. Ráno se vzbudil pán a panička a moc se divili, že tu mladí nejsou. A odpoledne nepřišli z práce jako obvykle, ale až dost pozdě večer sami, bez mladých. Nevěděl jsem co se stalo, ale slyšel jsem jak mluví o miminku, jako v poslední době pořád. Prý se už narodilo. Jmenuje se Natálka a je to opravdu holka. A od té doby pořád chodí na nbávštěvu do nějaké porodnice, pořád něco kupují, postýlku, nějaké balíky, ve kterých jsou plínky, dudlíky, lahvičky a mi koupili jen jednu hračku. Sice moc pěknou šedou myšku která píská, ale proti tomu, co nového kupují miminu, je to dost málo. Pořád někdo volá, ptá se na Natálku, kolik měří a váží, a na mně se neptá nikdo. A to jsem byl poslední dobou tak hodný. Dneska je sobota zase se chystají do té porodnice. A já bych se tak rád natáhl vedle panička na gauč a četl si s ním noviny. Počkám až se vrátí a uvidím.

4. říjen 2008 00:00:00

Je opět sobota, ale zatím je klid. Ráno jsem prohnal Zuzku, ta při tom vždycky syčí a seká drápky, a to mně baví. Ale nakonec vždycky vyskočí na skříň a je po honičce. A na skřín jsem od té doby, co jsem shodil květináč ještě neskočil. Takže je tam Zuzka v bezpečí.
Panička pije kafe a čte si noviny, mladá ještě spí, prostě je tu nuda.
Pořád čekám na to mimino, ale zatím žádné nedonesli. Panička se sice mladé ptá, kdy už to bude, jestli už má nachystanou nějakou tašku, asi na to mimino, ale mladé se asi pro to mimino ještě nechce. Možná si to rozmyslí, a místo mimina si pořídí něco lepšího, třeba nějakého kocoura, abych tu nebyl jediný mezi kočkama. Měli by to lepší. Kocour nepotřebuje ani kočárek, ani postýlku, v pokoji i na balkoně máme kočičí strom, misku bych mu půjčil a záchůdky máme taky dva.
Ale oni pořád kupují nějaké malinké růžové oblečky, čepičky, dupačky, dudlíky, lahve na mlíko a další věci, které jsou pro kocoury zbytečné. Vždyť by vlastně s kocourem ušetřili.
A taky nevím, co bude mladá s tím miminem dělat. Vždyť ona má tak velké břicho, že ani mně nemůže pořádně pochovat, proto asi potřebuje ten kočárek.
Čas běží, doma se stále nic zajímavého neděje, budu muset něco vymyslet a trochu to tady rozproudit.

20. září 2008 00:00:00

Při hledání nové hračky jsem neměl moc štěstí. Doma už všechno znám, téměř nic nového tu nemáme, jen mladé, kteří čekají dítě, holku. Prošmejdil jsem jejich věci, všude jsem se poválel, aby věděli, že pánem jsem tu já, ale žádnou novou hračku jsem neobjevil.
Včera ráno, když se panička chystala do práce a ostatní ještě spali, jsem se zalíbením koukal na skříň, kde panička postavila kytku. Koukám, koukám, panička mně sice upozornila, že kytka není hračka, ale já jsem neodolal. Skočil jsem. Jenže jsem si to dobře nevypočítal a zůstal jsem viset předníma packama za skříň a zadníma jsem se snažil vyškrábat nahoru. Samozřejmě to dopadlo špatně. Kytka spadla, květináč se rozbil a všude bylo plno hlíny. Bylo 5 hodin ráno, tma jak v ranci, všichni vyskočili z postelí, co že se to děje. Já jsem se schoval, naštěstí.
Panička pozametala hlínu a posbírala střeby z květináče a šla do práce. Říkala, že mám štěstí, že mladá z toho leknutí předčasně neporodila.
Že jsem se lekl i já, to nikoho nezajímalo. Vždyť z toho můžu mít újmu. Třeba už se mi nikdy nepodaří vyskočit na žádnou skříň.

14. září 2008 00:00:00

Našel jsem si novou hračku. Panička přesadila kytku do nového většího květináče. Říkala: "Ta kytka na skříni trpí, má tam málo místa." Proto ji dala do pokoje na zem. Kytka byla opravdu pěkná, i ten nový květináč. Ale nejlepší ze všeho byla nová kyprá hlína, do které byla kytka zasazená. Tak jsem v ní začal hrabat. Poprvé mně panička odstrčila, zametla hlínu a řekla NE. Podruhé to na mně zkusila s vodou. Jenže si neuvědomila, že takové postříkání mi nevadí, já si s vodou moc rád hraju. A tak to šlo pár dní, než panička donesla plnou tašku kamínku a dala je do květináče na hlínu.
To bylo ještě lepší. Kaminky jsem poctivě vyhazoval a hrál si s něma. V noci to bylo nejlepší, krásně se to rozléhalo na plovoucí podlaze. Taky jsem zkoušel, jak chutnají listy. I když byly ostré, kousek jsem polknul. Zvracel jsem. Proto jsem je potom už jen žvýkal a nepolykal. Panička to ještě pár dnů zkoušela s vodou a nakonec řekla: "Na skříni ji bude líp."
Tak si budu muset najít novou hračku. Počkám, až bude panička v práci, aby mi v tom hledání nepřekážela.

2. září 2008 19:54:22

Tak s tím miminem pořád nevím. Když jsem se na něj začínal těšit, už jsem viděl, jak spolu budeme lítat po bytě, šplhat na strom, skákat na skříň, pomáhat našim zametat, číhat na ně za rohem, prostě si spolu hrát, dozvěděl jsem se, že to bude holka. Natálka. S holkama to je nuda. Tetu Zuzku sice honím po bytě a šplhám za ní po stromě, ale ona po mě vždycky seká drápky a syčí. S holkama to není ono. Kluk by byl lepší. Proč musí mít nějakou holku. Vůbec se netěším.

29. srpen 2008 20:13:54

Dneska jsem měl veliké štěstí. Domů z práce přišel nejdříve páníček. Já jsem dneska prozkoumával novou mísu, která se objevila na kuchyňském pultě a v ní byly malé barevné dýně. Jenže ta mísa to nezvládla, spadla dolů a dyně se rozkutálely po kuchyni. Snažij jsem se je dát zpátky do mísy, ale nepodařilo se mi to. Takže doma byl trošku nepořádek. Páníček to naštěstí uklidil, nebere to tak vážně jako panička. Taky jsem se s ním zato hodně mazlil.
Potom přišli "mladí". Asi dva týdny mně neviděli a vůbec mně nemohli poznat. Spletli si mně s Lejdynkou, to je moje maminka, a je pravda, že jsme skoro stejní, máme stejný kožíšek a už jsem stejně velký jako ona. Mladí si začali povídat s paničkou a i když většinou nevnímám o čem mluví, zaslechl jsem něco jako "miminko". Zpozorněl jsem, to mluví o mně (panička mi říkává "mimi"). Povídali, že musí koupit postýlku. Nevím proč, vždyť spím s našima ve velké posteli a někdy na stromě. A že už koupili kočárek. Proboha proč? Přece mně nebudou vozit v kočárku jako nějaké mimino. Mimino..., cože..., to nemluví o mně...?
Nemluví. Ti mladí budou mít dítě a naši se něj těší. Tak teď nevím, co já. Mám se taky těšit?

26. srpen 2008 15:53:23

Tak jsem se začal učit otevírat dveře ale je to fuška. Tak jsem toho nechal, vždyť je to snadné, když dveře zavřou, začnu škrábat a oni mi je zase otevřou. Začal jsem hledat nějakou novou zábavu a víte co jsem objevil, panička dává na stůl v pokoji ubrus. A já když na stůl vyskočím tak to prima klouže. Moc mně to začlo bavit, jenže dlouho to dělat nemůžu. On ten ubrus nakonec z toho stolu spadne a s ním i další věci co na stole bývají - ovladač, popelník, noviny, někdy tyčinky. A bez ubrusu to není ono. Ale když je všechno na zemi, příjde panička a zametáme. Sice při tom někdy křičí něco jako "Monty ne" nebo "nechej toho", ale je to pěkná hra. To se pak unavím a moc dobře se mi spinká. Nejlepší místo na spaní je u pánička, on si lehne na gauč, vezme si noviny a čeká až si mu lehnu na břicho. Já si s ním moc rád čtu noviny. Vida, zase si lehl, jdu si číst.

23. srpen 2008 20:29:38

Dneska je zase sobota a tu mám rád. Panička nikam nespěchá, sice máme hodně práce, musel jsem se schovat před vysavačem, ale to asi k sobotě patří. Dneska jsem hrál s paničkou novou hru, šněrovala nové tkaničky do bot a já ji pomáhal. Mi to šlo moc dobře ale ona si stěžovala, že se mnou nehraje, že ji to nejde. Páníček pak vzal do ruky velkou tyč, chvíli jsem se bál, že ji vzal na mně, ale ne. Lehl si do ložnice na zem. Koukal jsem jak blázen co dělá na zemi, vždyť mají velkou postel. Ale on začal tou tyčkou vyšťouchávat všechny moje hračky, které se mi tam schovaly. Měl jsem takovou radost, že jsem nechal paničku s tkaničkama samotnou a šel si hrát s myškou. Paničce to asi bylo líto, protože si za chvíli hrát přestala a boty schovala do botníku. Bylo mi líto že si s ní nehraju, tak jsem ji šel pomáhat se zametáním, na to si se mnou moc ráda hraje. Jen nevím, proč někdy zavírá dveře, vždyť ví, že je ještě neumím otevírat. Asi chce abych se to naučil. Hned zítra začnu. Už se moc těším a určitě nebudu moct dospat.

22. srpen 2008 15:50:12

Víte jak to včera dopadlo. Ležel jsem v pelíšku a přemýšlel co mám dělat. Panička si uvařila kávu a četla noviny. Jindy čtu noviny s paničkou, ale vydržel jsem vzorně ležet. Najednou se panička začala chystat ven, nevím sice kam ale začala si zpívat, říkala něco jako koncert a když odcházela neřekla mi "Ahoj Monty", ale "Sbohem galánečko". Nechápal jsem to, vždyť se tomu závěsu nic nestalo.
Čekal jsem na ni dlouho. Už byla tma, když přišla domů, ale měla dobrou náladu a pořád si zpívala. Pomazlila se se mnou a na závěs si ani nevzpomněla. Proto vám ostatním radím - když se na vás vaši lidé zlobí, stačí když si přečtou noviny a bude všechno v pořádku.

21. srpen 2008 08:23:35

Je zle. Panička se na mně zlobí, ale copak jsem mohl vědět, že ten závěs v ložnici nic nevydrží, a když na něj začnu šplhat tak spadne? Vždyť by mně měla litovat, strašně jsem se lekl. Ale ona se zlobí opravdu. Už deset minut si mně nevšímá a že se snažím. Roztomile si hraju s míčkem, vůbec nelítám jak pošuk, taky jsem si lehnul do pelíšku a vzorně ležel. A ona nic. Nevím co mám dělat, abych si ji udobřil. Jestli na něco příjdu dám zítra vědět.

20. srpen 2008 18:45:17

Pár dnů jsem na deníček neměl čas. Doma bylo moc nových věcí, které mi zabraly celý den. Panička donesla krásnou kytičku, má žlutou barvu a jmenuje se růže. Dala ji do vázy a postavila do kuchyně na okno. Protože už mi řekla, že kytky nejsou na hraní, převezl jsem ji. Dělal jsem celý večer, že jsem si ji ani nevšiml. A když šla spát, dělal jsem taky jakoby nic. Šel jsem spát taky. Když usnula, měl jsem celou noc na to, abych kytku prouzkoumal. Jenže to nedopadlo dobře. Kytka byla velká, já jsem byl neopatrný a tak spadla i s vázou. Vylila se voda, váza se rozbila a panička se vzbudila. Nevím proč se na mně zlobila, vždyť kytce se nic nestalo. Já jsem utekl na strom, ona vodu utřela, kytku dala do sklenice a šla spát. Říkala něco jako že uvidím ráno, ale já vím, že ráno spěchá do práce a nemá moc času se na mně zlobit. A až příjde, budu ten nejhodnější kocourek, pěkně se s ní přivítám, budu mazlivý a ona na tu kytku zapomene. A večer, až půjde spát, zkusím ji prozkoumat ještě jednou. Dám si větší pozor aby nespadla. Vždyť jsem kocour.

17. srpen 2008 10:18:20

Dnešek pro mně moc dobře nezačal. Nevím co se děje, ale panička lítala po bytě s hadrem a utírala co se dalo. To mi ještě nevadilo, ale pak to přišlo. Vytáhli vysavač. Za postelí už byla Lejdy (to je moje mamča), Zuzka byla za gaučem a já nevěděl, kam se schovat. Ten vysavač byl všude. Nakonec jsem vylezl na kočičí strom, úplně nahoru a tam jsem přečkal celý čas. Naštěstí nevysávají každý den. Pak jsem zaslechl, že dneska příjde babi s dědou, a taky nějací "mladí", takže se těším, hodně lidí to mám rád, každý se se mnou chce pomazlit a já se mazlím moc rád. Co to, zvonek, asi už jsou tady tak je běžím přivítat.

16. srpen 2008 11:34:44

Dneska jsem měl od ráno hodně práce. Protože je sobota a naši nemuseli do práce, chtěli si trochu pospat. Ale to se mi vůbec nelíbilo, proto jsem měl plné rucenohy práce, abych je dostal z postele. Povedlo se. Pomohl jsem jim ustlat, jako každé ráno, trochu jsem je zlobil při hygieně, to mají ještě nahaté nohy, a jak umí pištět, když je drápkem polechtám. Pak jsme zase stlali, protože se to paničce nějak nelíbilo, je divná, chce mít postel bez mých schovaných hraček. Pozlobil jsem Zuzku, je to kočka domácí, sice starší než já, ale už jsem ji přerostl. Jak ona umí předemnou krásně utíkat, a jak umí syčet a sekat drápky, když se jí to nelíbí. To mně baví. A pak už snídaně, trochu hygieny a před obědem chvilka lenošení. Jak říkám hodně práce.