• Profil mazlíčka

31. březen 2011 14:56:13

Mám za sebou škaredý týden... Minulý týden v pátek mě panička naložila do přepravky a jeli jsme k veterináři. Tam mě vytáhli ven, i když jsem se bránila a ani za nic nechtěla ven z přepravky, zvážili mě, něco mě píchlo a pak už se mi chtělo jen spát...

Zkrátka a dobře na mě přišlo jaro...a spolu s ním i první mrouskání. Mňoukala jsem, válela a plazila se po zemi. A to ve dne v noci. No a pančiným rodičům to brzo začalo lézt na nervy. První týden vydrželi, pak jsem na týden přestala, ale když to hned potom začlo zase...i panička musela nakonec uznat, že když v noci mňoukám, je to slyšet na celý panelák, a tak bylo rozhodnuto, že musím jít na kastraci! Ve středu mi to domluvili a hned v pátek jsem šla na operaci.

Probudila jsem se až večer doma. Cítila jsem se úplně zmateně, ještě jsem byla hodně mimo. Chtěla jsem vstát, ale byla jsem moc slabá, chtěla jsem jít na záchod, ale spadla jsem... Panička mě zavrtala do deky a nechala na noc v přepravce. Ráno už jsem se naštěstí cítila celkem líp, a když mi paňka otevřela dvířka přepravky, vratkým krokem jsem vylezla ven a zvládla si dojít i na záchod. Přes den jsem ještě hodně spala, ale večer už jsem si dala říct a trochu se napila a dala si omáčku z masové konzervy.

Teď už zase normálně piju, jím, chodím na záchod a rána se mi postupně hojí...ale utvrdila jsem se v tom, že od veterináře je třeba si držet odstup!

20. březen 2011 15:03:46

Wow, tak jsem získala čtvrté místo v kočičí fotosoutěži Bílý tesák :-D. Ale kdyby nám paní pošťačka nepřinesla balíček s výhrou, tak by to byla panička ani nezjistila! Vůbec ji nenapadlo, že bychom mohli něco vyhrát, občas se nějaké soutěže zúčastníme, ale pak se většinou ani na výsledky nekoukáme... Tak když přišel tenhle balíček, paňka vůbec netušila proč jí to z micin posílají, že to asi bude nějakej omyl...ale nebyl, koukli jsme se na výsledky a fakt jsem tam byla na čtvrtém místě a že jsem vyhrála 50 bodů a mističku :-D. Miska teda není bílá, ale modrá a nakonec ji stejně dostal Lancelott, ale co, alespoň mu pěkně ladí k očím a já mám stejně misku na masíčko hezčí a on měl až doteď spíš jen takovej tácek, tak má teď alespoň vlastní misku.

8. leden 2011 21:31:03

První zápisek do deníčku v novém roce... Už jsem sem nic nenapsala alespoň čtvrt roku, tak toho asi bude dneska víc, nicméně pokusím se vybrat jen to nejdůležitější. Tak abych navázala na předchozí zápis...skončila jsem u toho, jak se panička vrátila z Anglie a já z toho stresu, že mi odjela začala mezitím chodit mimo záchod. Panička už chudák nevěděla, co s tím, někdy jsem se vykadila na záchod, ale někdy taky třeba do postele. A to nebylo dobré, především rodičům se to nelíbilo...naštěstí pak panička zkusila koupit ještě jeden záchod a tím se to náhle vyřešilo. Pojala jsem ho za svůj a chodím teď konat potřebu zase jedině na záchod. No a co, že máme jeden záchod na balkoně, dva v bytě a jeden náhradní, zatím nepoužívaný, pro jistotu na skříni, alespoň je doma ale čisto...
Jinak se nic zas až tak přelomového do Vánoc ani nestalo. Lanyho nezbednosti jsou na denním pořádku, takže už to za nic neobvyklého ani nepovažuju (jinak by mi jeho lumpárny zaplácaly celý deníček). K jeho nejčastějším kouskům patří bezpochyby kradení jídla, a to i přesto, že o tom panička moc dobře ví a snaží se nikde žádné jídlo bez dozoru nenechávat. Jakmile něco unikne její pozornosti, stačí minutka, stůl je náhle prázdný a pod ním naleznete jen olizujícího se kocoura. Jeden opravdu vydařený kousek si ale stejně neodpustím sem nenapsat...bylo to někdy na podzim, paniččini rodiče přivezli domů krabice, ze které si linula krásná vůně, vůně čokoládového dortu. Nám kočkám bylo rázem jasné, že tohle nebude nic pro nás, čokoládu nám panička přísně zakazovala, ale to by nebyl Lancelott, aby se nepokusil dortu nezmocnit. A měl to dokonale vymyšlené. Myslím sice, že to byla zkrátka jen náhoda, ale navenek to opravdu vypadalo jako promyšlený plán kocoura mlsouna. Panička a celá rodina si pochutnávali na dortu, my byli zavření v pokoji. Naneštěstí si paniččina starší sestra nechala v pokoji zaplý a otevřený notebook, no a Lancelott nelenil. S chutí se dal do práce a podařilo se mu utrhnout asi pět čudlíků z klávesnice. Jak sestra přišla do pokoje a uviděla to, spustila pořádný povyk...no a všichni se na to samozřejmě šli podívat. Na tu chvíli Lany čekal, okamžitě vyrazil do kuchyně za dortem. Tentokrát mu jeho skvělý plán však stejně moc nevyšel, sotva si dortu stačil líznout, paničce, když ho neviděla v pokoji, došlo, co hrozí a dortovou hostinu mu zatrhla. Ale od té doby si ještě lépe uvědomuje, že tenhle jouda, se vážně nesmí podceňovat...možná vypadá trochu přitrouble a kapku šilmá, ale blbej rozhodně není!
Těsně před Vánoci mě potkala ještě jedna nemilá záležitost, totiž návštěva veterináře! Bála jsem se až se celá přepravka třásla se mnou, ale potom jsem to všechno zvládla a na rok mám zase od očkování pokoj. To Lancelott se nebál vůbec, klidně si seděl na stole a nechal se od veterináře prohlížet...taky to měl ale lepší, on žádnou injekci nedostal. Na jaře ho ale čeká kastrace a to teprv pozná, proč se bát veterináře...
Nakonec jsme se ale šťastně dočkali Vánoc i konce našeho prvního roku s paničkou, a dokonce (i přes všechny ty lumpárny) jsme pod stromečkem našli i nějaké dárky - spoustu kočičích dobrot a parádní koulodráhu. Panička nemusela do školy a trávila s námi spoustu času, všude to krásně vonělo a nás pořád někdo mazlil. Cukroví jsme sice měli od paničky zakázané, ale stejně se nám podařilo sem tam něco ukrást. Mám ráda Vánoce...

Všem kamarádům přeju (i za Lancelotta) šťastný, spokojený a pohodový nový rok, hodně zdraví a hlavně dost zábavy :-D.
Korálka

5. říjen 2010 15:43:12

Panička se nám naštěstí v pátek večer v pořádku vrátila a byla celá nadšená, jak bylo v Anglii krásně a že jim vyšlo super počasí, přivezla spoustu věcí a dobrot...jediné, co jí v Anglii prý chybělo jsme byli já s Lenym. A musím přiznat, že nám se zase stýskalo po paničce. Ne že by se o nás paniččina mamka a sestra staraly špatně, ale panička je prostě jen jedna. Teda Leny si to zas tolik nebral, ale já jsem dostala strach, že panička odjela a už je pryč napořád až jsem z toho začala kadit mimo záchod. Naši náhradní páníčci z toho samozřejmě moc radost neměli a kromě toho si nejdřív mysleli, že to dělá Lancelott a byli na něj trochu naštvaní. Samozřejmě neprávem, zkrátka je vůbec nenapadlo, že bych to mohla být já (jsem vždycky naprosto čistotná)a mysleli, že to dacan Leny zas provádí nějakou svou neplechu. Za dva dny naštěstí už přijela panička a hned jí bylo jasné, čím to asi bude...a tak jsem byla odhalena, panička se na mě ale samozřejmě nezlobila, vždyť jsem za to nemohla, jenom se mi stýskalo. Teď už se to trochu spravuje, zase chodím na záchod (a jen výjimečně kadím jinde), panička ho kvůli mě čistí asi třikrát denně, aby mi to tam nesmrdělo a moc se snaží abych se cítila fajn. Jsem moc ráda, že mám paničku zase doma a doufám, že hned tak někam nepojede...

25. září 2010 22:32:50

Tak už jsme s Laníkem sehraná dvojka. Někdy až moc, třeba v kradení rohlíků a jiných dobrot ze stolu, to nám jde společně moc dobře :-D, panička už z toho samozřejmě takovou radost nemá, ale to je její problém... Jinak jsem ale moc hodná kočička a všechny ostatní lumpárny a neplechy zvládá Lany dost dobře i beze mě. Od mého posledního zápisku do deníčku se toho u nás stalo spoustu, bylo by to na dlouhé vyprávění, jenže panča nějak pořád neměla čas a vůbec jsem ji nemohla přinutit, aby sem něco napsala. Ani teď čas nemá, zítra odjíždí někam hooodně daleko a vrátí se až v pátek, takže si zabalila věci a chtěla jít brzy spát, jenže takhle by to už vážně nešlo - můj zápis by se zase odložil, pak by se paňka zas vymluvila, že nemá čas a už by sem nikdy nic nenapsala! Takže žádné spaní, panička musí zapsat do deníčku a já osobně na to pečlivě dohlížím :D.
Hlavní zprávou je bezpochyby to, co už jsem zmínila na začátku, že s Lancelottem už jsou z nás velicí kamarádi a nedáme bez sebe ani ránu. Chová se (oproti mně) sice někdy poněkud praštěně, do všeho kouše a snaží se mi krást moje jídlo, ale stejně jsem moc ráda, že už nejsem doma, když panička odejde, tak sama, mám si s kým hrát a prát se. Zatím jsem docela v převaze a obvykle v našich bitkách vítězím, ale fakt je ten, že tenhle kocour je už v pěti měsících stejně velkej jako já a jistě ještě hodně poroste, takže budu mít asi časem co dělat.
A druhou takovou důležitější novinkou je to, že máme nové super třípatrové věžové škrabadlo. Staré škrabadlo se nám totiž podařilo před pár dny částečně zničit, a tak v zájmu zachování pohovky, sedačky a křesel, nám panička koupila nové, lepší, větší a kvalitnější škrabadlo. Teda alespoň panička doufá, že je kvalitnější a vydrží nám déle než to předchozí...:D. Panička samozřejmě nezapomněla zaznamenat naše objevování nového obydlí svojí cvakací krabičkou, takže určitě přidáme i fotky do galerie, ale to to spíš až se paňka příští týden vrátí, teď už se smiluji a nechám ji jít spát :-D.

1. září 2010 15:23:44

Mám nového kámoše :-D. Je to čtyřměsíční kocourek Lancelott (paniččino oblíbené plemeno Birma), panička ho koupila pro mě jako dárek k narozeninám. Celé se to odehrálo strašně rychle. Panička s mamkou si našly chovatelskou stanici a v pátek se tam jely kouknout, to ještě byla mamka plně přesvědčená, že si žádnou další kočičku kupovat nebudou. Jenže pak jim přišla paní chovatelka otevřít, pozvala je dál a v náruči jim přinesla ukázat zrovna roztomiloučkého Lancelotta...a bylo to jasné :D. Potom přišla ta horší část, totiž přemluvit o roztomilosti a jedinečnosti Laníka tak taťku. Paničky se toho však nezalekly a celý večer a ještě v sobotu přemlouvaly, přemlouvaly a přemlouvaly...až ho nakonec přemluvily. A hned v neděli (29.8.) vyjela celá rodina pro kocourka (teda já nejela, v klidu jsem spinkala a vůbec netušila, co se na mě chystá). Tam s chovateli probrali vše kolem péče, krmení atd., podepsali smlouvu, zaplatili, dostali koťátkovskou výbavičku...a hlavně koťátko. A večer přijeli zase za mnou domů...ale s přepravkou. Otevřeli ji a já nestačila zírat, vevnitř si spokojeně spalo kotě a vůbec nejevilo zájem o okolí. Naštvalo mě to. Tady bydlím já, tak co mě sem páníci nosí tohle! Ježila jsem se na něj, vrčela, prskala, syčela...ale on si mě vůbec nevšímal! Po zbytek večera byly paničky nadšené z kocourka a točili se kolem něj. Teda na mě taky nezapomněly, ale já o ně nestála - trucovala jsem. Během dalších dvou dnů jsme si na sebe začali trochu zvykat a dnes byly ledy konečně prolomeny. Teď už si spolu i hrajem a spíme na jedné posteli :D. Myslím, že je to fajn mít kamaráda a že si spolu užijem náramnou zábavu...

25. srpen 2010 20:50:28

Od neděle mám novou zábavu. Podařilo se mi totiž překonat strach z vany. Byla to sice spíš léčba šokem, nicméně výsledek byl vynikající. Když jsem u paňky byla teprve chvilku, jednou jsem do vany spadla. Celá vyděšená jsem se vyškrábala nahoru a od té doby si dávala pozor. Po okraji vany jsem sice chodila dál, ale dovnitř nebo na druhou stranu jsem si netroufala. No a po půl roce jsem tam, i přes veškerou opatrnost, žuchla zas. Tentokrát jsem si však dodala odvahu a rozhodla se to prozkoumat. Zjistila jsem, že mé obavy byly zbytečné a že vana je, pokud v ní není voda, docela fajn kočičí hračka :-D. Teď tam lezu kažkou chvíli, balancuji po okrajích a troufnu si dolů i na druhou stranu.
Dnešní večer taky stojí za zmínku, byli jsme s paničkou zase na procházce. Jen na deset minut kolem baráku, ale i tak to bylo fajn dobrodrůžo. Trochu jsem se bála, přeci jen kdoví co na mě kde může číhat. Vůbec nechápu tyhle dvojnožce, jdou si tak sebejistě, vůbec si nevšímají podezřelých zvuků, nic neočichávají a jdou. Kočky to mají mnohem těžší, musí si dávat pozor, aby na ně tamhle zpoza křoví něco neskočilo, tadyhle zas musí očichat travičku, aby zjistili kdo tudy šel před nimi a jestli nehrozí nebezpečí... A paničky ze mě ještě mají srandu, že jdu tak přikrčeně a že to vypadá jako bych byla fretka. Takhle mě urážet, oni se mi klidně smějou a já abych dávala pozor i za ně. Ale zvládla jsem to a cestu zpět už jsem znala, takže mi to šlo podstatně lépe a rychleji.

Ve fotogalerii mám nové fotky ... z dob, kdy jsem ještě byla mrně. Jsou od mých "původních páníčků" - od majitelů CHS britek Shume Bukur, tak se koukněte :D.

17. srpen 2010 20:37:00

Tak už jsem byla venku!!! Včera i dneska. Bylo to parádní překvapení, celý včerejší den probíhal stejně jako kterýkoli jiný - ráno vstanu, pohraju a pomazlím se s paničkou a pak zase spím, probudím se, trochu se protáhnu, spím a tak pořád dokola...až na občasné lekce na vodítku docela nuda. A ani tyhle lekce nejsou tak moc zábavné, po bytě chodit umím a chodbu už taky znám. Jenže včera večer mi paňka nasadila postroj a šoupla mě do přepravky, pak jsme kousek jeli tou modrou věcí (paniččina malinká sestra tomu říká auťák, takže pak jsme kousek jeli auťákem). Jak to zastavilo, panička mě vyndala z přepravky, připla na vodítko, otevřela dveře auťáku a vystrčila mě ven...ven do velikého světa, teď ze země mi připadal ještě mnohem větší, než když jsem se jen koukala z okna. Nejdřív jsem se bála, ale za chvilku mě přemohla zvědavost a troufla jsem si udělat pár krůčků a očichat větvičky a trávu kolem sebe. Kočky, to vám bylo dobrodrůžo! Další den jsem okouněla u přepravky a doufala, že se zase bude něco dít. K mé veliké radosti jsme navečer opět nasedli do auťáku a během chvilky dorazili znova k "mojí" cestě:D. Tentokrát už jsem měla více odvahy, a tak jsme s paničkou došli mnohem dál než včera (ještě pár takovýhle průzkumných výprav a chodím na vodítku po venku líp než kdejakej čoklík :-D). A tak jsem konečně dobyla svět za oknem! :-D
Korálka

Jsme moc smutní z toho, co se momentálně děje na hafících :-(, je to úplně zbytečné takhle se dohadovat kvůli "hloupému" poháru!! !! Do deníčků téměř všichni zapisují zážitky z pohledu mazlíčka, ale na TOP 100 už se tak dívat nedokážou - a to se lidi považují za nejrozumnější a nejmoudřejší tvory na světě, žádný pes by kvůli virtuálnímu (ani reálnému) poháru nikdy nědělal takové scény!! Celá tahle hra je stejně jen o egu majitele....samozřejmě i já jsem se radovala, když jsem získala medaili pro svou kočičku, ale rozhodně nemá ta medaile takovou cenu, abych se kvůli ní s někým hádala a dělala dusno po celých hafících...
Amy

8. srpen 2010 14:58:37

Po tom, co jsem napsala, že se učím chodit na vodítku, jsem slíbila, že se po čase ozvu a napíšu, jak mi to jde. Takže tady to je :-D. Zpočátku to nevypadalo moc slibně - po třech krocích jsem vždycky zastavila a pak se dlouho rozmýšlela, jestli mám pokračovat :-O...ale každý začátek je těžký. S paniččiným trpělivým přístupem jsem potom přeci jen začala dělat pokroky. Zvykla jsem si chodit s postrojem a na vodítku po celém bytě a přestala jsem tak často zastavovat :-D. Panička je se mnou teď moc spokojená a tak jsme poprvé vyrazily ven z bytu - na chodbu... Nejdřív jsem se samozřejmě bála, ale po chvíli jsem to překonala a troufla si až ke dveřím jiného dvounožce, kterému paničky říkají soused. Pak už jsem chtěla zas domů, ale paňka, že ještě půjdem na mezipatro, tak jsem musela zdolat svých prvních osm schodů...jak jsem ale dorazila nahorů k balkonu, dole ve vchodě se ozvaly nějaké hlasy a taky si ti dvojnožci přivolali výtah, to už na mě bylo moc hluku, tak jsem raději rychle seběhla ze schodů a běžela se schovat na bezpečnou půdu domů :-D. Ale na poprvé to byl dobrý výkon, co říkate? :D
A musím uznat, že i když se s vodítkem tvářím znuděně a dělám, že už se nemůžu dočkat až mi to panička sundá, tak se na každodenní "trénink" i těším - je to docela dobrodrůžo a zpestření mého jinak trochu nudného života bytové kočky. A taky se moc těším až koněčně poznám na vlastní oči ten velký svět, na který zatím můžu jen koukat z okna...

31. červenec 2010 16:28:42

Ahoj kamarádi, přišel konec měsíce - tedy doba rozdání medailí a pohárků :-D. Vzhledem k tomu, že to bude už pouze za pár hodin, si troufnu tvrdit, že také jednu medaili získám :D. A za to bych vám všem chtěla moc poděkovat. Především však své paničce, která svolila, že zapneme hodnocení a potom za mě obětavě celý měsíc mačkala myšku (samozřejmě tu u počítače:D) a psala vám vzkazy...s radostí bych to dělala sama, ale přeci jen mám packy a, i když nerada, musím uznat, že taky nedokážu všechno... A pak samozřejmě patří velký dík vám všem, co jste mi, ať už pravidelně nebo ne, posílali plnou misku myšiček (a hlavně těm, co sami nemají hodnocení zapnuté).
V srpnu už myšičky zase vypneme, protože panička nebude mít tolik času. Nicméně rádi (alespoň semtam) kamarádům, co budou dál hodnotit, pošleme myšičky, kostičky nebo jablíčka.
Mám vás moc ráda a všem děkuju :-D Korálka

13. červenec 2010 19:31:53

Jsou tady zlé časy - měla bych se asi, měla bych se asi bát :-O. A víte proč?? Panička byla včera nakupovat granulky a dobroty pro pejsky a kočičky do útulku, ale o to nejde, to jí jenom schvaluju, jenže donesla i něco pro mě - kočičí postroj s vodítkem! Takže začínám mít zlou předtuchu, že budu muset chodit na vodítku jako nějakej čokl... A o to rozhodně nestojím. Celé to vlastně začala paňčina mamka, když naznala, že by to teda bylo docela fajn, kdyby s nám ta naša Korálka mohla taky chodit ven. Panička s tím nejdřív nesouhlasila, ale stejně to nakonec dopadlo jak to dopadlo - totiž tak, že postroj koupila :-/. Normálka se proti mně spikly!! Ale já jim to nedám tak úplně zadarmo... postroj si teda třeba i nasadit nechám, ale na vodítku mě nikdo vodit nebude! No tak jsem zvědavá, jak si s tím panda poradí :-D.

10. červenec 2010 16:36:16

V galerii mám nové fotky!!

9. červenec 2010 12:04:18

Dnes se řídím heslem: Někdy nicnedělání zabere úplně celý den :-D (Teda já se jím řídim vcelku často...:D).

7. červenec 2010 11:54:00

Tak dovolenou jsem si parádně užila - přiznám se, že si mi odtam ani moc nechtělo :-D. Doma jsem sama, ale tam byli další kočky a koťátka a především veliké škrabadlo :D. Což o to panička by mi pořídila kamaráda s radostí a kdybychom na to byli dva, jistě by došlo i na velké škrabadlo,...ale ostatní členové rodiny tomu bohužel (zatím :-O) nejsou moc příznivě nakloněni. Tak doufám, že se to časem změní...

2. červenec 2010 19:45:50

Od neděle do středy měla panička hlídat svou malou sestru Silvii, protože její rodiče chtěli jet sjíždět Vltavu. Tak jsme měli být doma sami, jen panička, já a Silvie...to by to doma po těch čtyřech dnech asi vypadalo jak po výbuchu :D. Jenže všechno je samozřejmě jinak. Nakonec se rozhodlo, že pojedou všichni. Teda kromě mě - naštěstí mají dost rozumu a nechcou mě v tom vedru tahat s sebou. A ještě ke všemu k vodě...brrr...jsem šťastná, že nikam nemusím. Domluvili se s chovateli, od kterých si mě přivezli, že mě po tu dobu pohlídají. Takže v sobotu večer mě čeká návrat ke kořenům...tedy do rodné vísky k tatíkovi. Panička je celá zvědavá jestli je ještě poznám. Ale jen ať se nechá pěkně překvapit - zatím jí nic neprozradím :-D. Každopádně zrovínka tam mají sedm koťat, tak bude asi docela veselo...
No tak jenom doufám, že se mi panda někde neutopí...vážně netuším, kdo by mi jinak plnil misku a čistil záchůdek ;-D

1. červenec 2010 11:41:28

Paničce začaly prázdniny, a protože má teď spoustu času, tak mi zapnula hodnocení. Tak teď myšičkuje, kostičkuje a jablíčkuje a snaží se mě dostat na co nejlepší pozici :-D. No uvidíme, jak jí to půjde...Já si mezitím trochu zdřímnu (a vy mi zatím můžete pěkně posílat myšky :-D)
PS: Možná budem mít nového člena rodiny...totiž rybičku!! (každopádně už teď je jisté, že pokud tady s náma bude bydlet rybka, tak by si ji měli přede mnou velice důkladně ohlídat...aby jednoho dne záhadně nezmizela:-O, ale jak je znám, tak si na mě určitě dají pozor - to proto, že oni zase znají až moc dobře mě =D)

10. květen 2010 14:56:00

Tak víkend s vořechem jsem přežila ve zdraví, i když někdy to bylo jen o chlup....néé tak to bych zas trochu přeháněla, tak strašný to nebylo, vyjeli jsme na sebe jen dvakrát. Ale pěkně od začátku - v klídku jsem se vyvalovala na posteli, taková dopolední siesta, no a najednou návštěva, což o to návštěvy mi ani nevadí, ale s těmahle přijela taková "černá funící mašina", již na druhý pohled byla situace jasná - PES. Trochu jsem se naježila, ale říkám si: je to dobrý on je dole a já zas nahoře. Jenže to jsem se krutě spletla, ne že by psi uměli lézt na postel, to fakt ne a ještě tenhle válec - ten tuplem ne, ale návštěva (neboli babi s manželem, jak jsem se později domákla) ho zvedli do náruče a hned se jali ho se mnou seznamovat. Brr, rychle jsem zdrhla na druhej konec postele. Za chvilu se měla babi k odchodu, jenže co to, oblíkli se, rozloučili a odešli, jenže vořecha u nás jaksi zapomněli!! Naštěstí si mě celkem nevšímal, panička mu donesla nějaký dobrotky a měli jste vidět, jak se celý tetelil blahy, mě chtěla dát taky pamlsek, ale já raděj odmítla, v této chvíli jsem ještě nemohla spustit vetřelce z očí a tak nebyl na svačinu čas.
Dolů z postele jsem si troufla až ve chvíli, kdy byl pes na chodbě a panda za ním zavřela dveře. Jenže jak na potvoru, paňka se rozhodla, že se musíme seznámit a dveře zas otevřela. Hned nato vořech vběhl zvědavě dovnitř, naštěstí si ho ale panda chytla a dohlížela na to, aby se ke mě choval opatrně. Tak jsme se tak nějak seznámili a od té doby už jsem si troufala slézt z postele i když byl Míša nablízku. Sice jsem z něj měla pořád docela strach, ale zas na druhou stranu jsem byla i ráda - konečně se něco dělo, konečně nějaké dobrodružství! Panička nás sice pořád hlídala, ale přesto se nám dvakrát podařilo se do sebe pustit...Napsala bych s klidným svědomím, že já nic - za to samozřejmě mohl on, ale protože si to panda určitě přečte, tak nemůžu. Dobře přiznávám se, trochu jsem ho asi i provokovala, takže za to můžem oba...Nakonec to ale vždy dobře dopadlo, nijak jsme si neublížili a po třech dnech Míša zas odjel. A věřte nebo ne, mě se po něm i trochu stýskalo, najednou už to nebylo žádný vzrůšo...Vyzvěděla jsem ale, že si chce panda Míšu zas dovést na velký prázdniny, tak uvidíme jak bude naše pso-kočičí válka pokračovat...toť vše, mňááu!

30. duben 2010 23:24:43

Dneska měly panda s mamkou velký pracovní den, byla potřeba obstarat zahrádka u dědečka a panda musela hlídat malou ségru Silvii. No to je vlastně jedno, co dělaly, každopádně já musela zůstat skoro celý den sama doma :-/. Docela nuda, ale alespoň jsem si pořádně zdřímla...
Taky jsem se dneska od pandy domákla velkou novinu, totiž že sem příští víkend přijede Míša, přesněji PES Míša! Joj, to bude asi veselo. Nejdřív jsem si sice říkala: je to jen vořech, s tím si poradím,...no ale možná bych ho neměla podceňovat. Je tím pádem docela možné, že celý víkend strávím raději nahoře na posteli nebo na skříni. Uvidíme. Panda se na něj těší a vykládala mi, že je moc hodnej a že si určitě budem rozumět (ale nepřišlo mi, že by si tím byla sama uplně jistá). Tak ale třeba to fakt bude v pohodě, co já vím...no mám se zkrátka na co těšit, pak dám vědet, jak to dopadlo...

11. duben 2010 17:04:00

Mám soukromé lanové centrum!Pandina mamka mi z podušky na židli vyrobila bezvadné lehátko a pověsila je nad paniččinu postel. A je vážně super. Teda nejdřív se mi tam vůbec nechtělo, jenže pak mě tam panda nalákala na šantu :-D a já zjistila, že se není čeho bát a že přestože to nevypadá úplně bezpečně, tak to drží dobře (teda alespoň zatím :D). Je to i docela praktické, spím přímo nad paničkou, takže jakmile mám ráno hlad, stačí seskočit a panda hned ví, že je načase plnit misku... Brzy přidám i fotky, jak jsem se ve svém novém pelíšku zabydlovala.

9. duben 2010 22:27:26

Dneska jsem měla úspěšný den :-D...nejdřív se mi málem podařilo žuchnout z horního patra dvoupatrové postele, tak dlouho jsem se tam vrtěla až jsem se najednou převrátila...a pod sebou sem měla už jen vzduch. Naštěstí jsem se ještě v letu zachytila matrace a nějak se mi podařilo vyšplhat zas nahoru. Přes den jsem si pěkně schrupla a večer mě zas popadla divoká, hravá nálada. Tak jsem lítala za míčkem, panda mi ho házela a já ho v tlamičce nosila zpátky. Pak jsem vyskočila na okraj vany a chtěla si ten míček zanést na své oblíbené místo na pračku...jenže mi spadl do vany. Tak jsem ho chtěla vylovit, jenže zvrchu jsem tam nedosáhla a do vany se bojím...nakonec jsem to vzdala, obavy z vany byly větší než touha po míčku, i když těsně. Ještě že potom přišla panička a vylovila mi ho :-D.