• Profil mazlíčka

8. únor 2012 15:11:43

Tak už jsem zase v nemilosti a přitom panča na mě schválně furt něco nastražuje, aby mi pak za to mohla vycinkávat. To už jsem dávno pochopil. Tuhle se někam chystala. Otevřela skříň a zjistila, že je v ní zavřenej Frodo. Ten trubka tam spal snad celý odpoledne a ještě se na panču díval vyčítavě, když ho odtud vysvobodila. Panča pak musela vzít lepicí pásku a pár věcí ve skříni tak trochu odchlupit. Byl jsem jí hned k ruce, odjakživa mě všechny takovýhle události nesmírně zajímají. Takže když skončila s prací, ihned jsem naskočil do skříně, abych zjistil, jestli to provedla správně. Jasně, že ne. Protože když mě ze skříně dost nešetrně za zadní nožky vytáhla, musela odchlupovat znovu. Pak už konečně skončila a dlouho se dívala na pověšený věci. Zjistila, že nic nemá. Prohrábla všechny ramínka a přitom mě ještě párkrát vyhodila ze skříně. Vůbec nechápe, že otevřená skříň = bezva pelíšek pro Fandu. Nakonec asi po půl hodině znechucenýho zírání do skříně a tahání Fandy ze skříně objevila panča jednu takovou polozapomenutou halenku. Podívala se na ni znaleckým okem a usoudila, že to by snad šlo. A tak ji vzala do koupelny, vyprala ji a pověsila na ramínko nad topení, aby jí do druhýho dne uschla. Před spaním ramínko přenesla na háček zrovínka nad mým oranžovým polštářkem a šla spát. Ráno se probudila a šla si pro halenku. Jenže z háčku na ni mrkalo jen prázdný ramínko a halenka nikde. Panča udělala kontrolní kolečko po bytě a přemýšlela, jestli je blázen ona nebo někdo jiný. Halenka prostě byla dočista vypařená. Při kontrole bytu panča mimo jiné našla:

1. Kubíka spícího pod peřinou
2. Frodíka vyvalenýho na zádech na komodě
3. Černýho Vendu pokoušejícího se splynout s bílým umývadlem
4. Fandu předstírajícího tvrdý spánek na sedačce v obýváku

Poslední nález ji něčím zaujal. Co to prokristovyrány zpod Fandy vylízá??? Bylo jí to nějak povědomý, tak tělo hrošíkovo trochu popondala. A málem ji šlehlo. Pode mnou totiž ležela její čistě vypraná, navoněná halenka. Ale musím říct, že teď vypadala mnohem líp než předtím. Šňůrky u rukávů byly krásně nacucaný, jak jsem si s nima hrál a pak svoji kořist přenášel na sedačku. V rukávech sem tam prosvítala malá dírka, to zase když jsem se usilovně snažil vtisknout tomu kusu oděvu něco ze sebe. Ale hlavně jsem dbal jsem na to, aby panče nebyla pak venku zima a tak jsem halenu opravdu pěkně ochlupil, však jsem na to měl celou noc. Myslím, že hlavně proto ji panča pověsila na ramínko zrovna nad moji taburetku, ne? Ale jestli nechtěla, abych ji poupravil, tak jí teda neměly z rukávů čouhat šňůrky. To dá přece každýmu rozum, že visícím šňůrkám se odolat nedá. Panča ale pochopení pro kožíškovou halenku neměla. Podívala se na ni, vztekle s ní mrskla na zem a řekla mi: TAK SI JI TEĎ TŘEBA SEŽER, TY MALÁ KRYSO! A tím mě fakt DOST urazila. Páč ať mi říká jak chce, ale krysa, to teda opravdu nejsem.

Stejně vím, že v duchu byla panča za moji spolupráci ráda, protože aspoň měla důvod jít druhej den na lov a odtud si přinesla nějakej úplně novej kousek. Doufám, že se mi někdy zase povede vtisknout do něj kouzlo svojí osobnosti.

Váš trochu odchlupenej a vůbec ne krysa Fanda

31. leden 2012 16:08:25

Ahoj kamarádi, tak si představte, že Bezouška už dostala aj příjmení a teď se jmenuje celým jménem Bezouška Bezocásková-Bezpruhová. A jak k tomu vlastně došlo? No přece úplně jednoduše. Uši už byly dočista v trapu a tak jsem se zaměřil na druhou stranu jejího vyspravenýho těla a na tý se jako z udělání nacházel ocásek. Nebylo to jednoduchý, to říkám na rovinu. Ten ocásek se totiž protáčel a tak se mi do něj špatně zařezávalo. To jsem vždycky otevřel papuli, nasměroval zoubky správným směrem, ale jakmile dopadly na ocásek, ten se vždycky pootočil a mně po něm zuby sjely jako sáňky z kopečka. Takže jeden ocásek mi dal zabrat víc než dvě ouška, ale nakonec se to povedlo, ocásek dostal zásek a už jsem mohl pokračovat ve starým dobrým tempu. Ocásek se postupně zmenšoval a na zemi přibývalo mých vyplivánků. Panča už to neřešila. Jenom řekla – počkej, až si zadřeš třísku, smrádě jedno. Z tý věty jsem nerozuměl skoro ani jednomu slovíčku, ale to už jsem si zvykl, že panča občas mluví divnou řečí. A tak jsem si hleděl svýho a sochařil jsem dál. No jo, ale tuhle ráno panča vstala a šla dolít do všech misek vodu a teď si představte, že Bezouška už neměla vůbec žádnej ocásek. Ne že by byl okousanej. On prostě nebyl. Zmizel. Dočista a navěky věků. Panča mi narušila soukromí a nahlídla do mojí sbírky, našla v ní jednu rukavici, co dlouho nemohla najít, ale ocásek tam nebyl. Prohlídla všechny ostatní schovky, probrala krabice s hračkama, dokonce lopatkou prohrábla i naši kadibudku, protože už i tam jednou našla poklad a nebylo to hovínko. Ale ocásek se prostě vypařil. Možná odešel na stejný místo jako ponožka, která ještě den předtím visela na sušáku a teď už byla taky dočista ztracená. A tak jsme najednou měli Bezoušku Bezocáskovou. No a když už se rozdávaly nový jména, tak jsem usoudil, že by mohla být i Bezpruhová. Však se na ni podívejte, už vůbec nevypadá jako zebra. Ale za ty odejitý pruhy teda JÁ fakticky nemůžu. Ty prej odnesl čas. Tak vidíte, máme doma i jinýho zloděje.

No a teď se půjdu porozhlídnout, do čeho bych se tak zakousl dál.

Váš zubně nevyřáděnej Fanda

P.S. Fotky paní Bezoušky Bezocáskové-Bezpruhové jsou na mém blogu, sem se už zatím nevejdou. (http://fandoperko.bloger.cz/)

16. leden 2012 13:24:59

Dneska budu stručný, protože nemám čas. Jsem totiž zaneprázdněný okusováním a to okusováním dočista všeho. Nemám žádné priority, co se předmětu či materiálu týká. Z froťákového prostěradla umím lehce vytvořit froté krajku, z pančiných nezjizvených rukou vytvořím ruce Frankensteina, do dřevěné židle dokážu vtisknout věčný vzorek chrupu. Z tkaniček do bot se po mém zásahu stávají třepetačky na mávátko a zimní boty se rázem stávají větracími botkami do letních dnů. Nedávno jsem naštval druhou panču, která sbírá drahý panenky. A to jen proto, že jsem tý jedný ženský čmajzl botku a taky ji trochu poupravil zubama. Ta vám kvůli tomu vyváděla, jako by nastal konec světa. Včera jsem z knihovny vytáhl pár knížek, který vůbec nebyly o kočkách a za trest jsem jim vykousal podpis do hřbetů. Pustil jsem se i do plastovýho kýble, protože zalívací konvičku s vodou si panča zavírá. No ale v poslední době mě ze všeho nejvíc baví okusovat kočku. Abyste si teda nemysleli, že třeba hryžu do Froda nebo Kubajzníka, nejsem přece žádnej kanibal. Okusuju dřevěnou kočku, která má na zádech misky s vodou. Tuhle jsem se do ní tak pustil, že přišla o uši. A tak jí říkám Bezouška. Panča si myslí, že jsem převtělenej bobr, protože někdy i tak sedávám. Za Bezoušku mě nepochválila, ale myslím si, že bych si nějaký ten kladný projev zasloužil. Vždyť ta první kočka už byla celá okoukaná a Bezouška vypadá úplně jako nová. No uznejte sami (viz fotky na http://fandoperko.bloger.cz/Z-deniku-kocourka-Fandy/16-ledna-2012-Bezouska).

Váš zubně pracovitej Fanda

3. leden 2012 09:34:59

Vánoce, Vánoce odcházejí...
...a já jsem vážně docela rád. Ne jako že bych neměl rád Vánoce, to bych byl přece divnej Fanda. Každej má rád dárečky a ten bezvadnej nepořádek, kterej po rozbalení vznikne a je jasný, že ozdobenej stromeček a na něm pověšený hopíci jsou taky parádní zábava. Ale letos to bylo všechno nějaký jiný. Panča nebyla skoro vůbec doma, pořád jezdila na návštěvu za svojí sestrou, která byla zrovna vypuštěná z člověčenský nemocnice a tak jsme si doma hodně užívali my kočičí kluci sami. Ustanovil jsem se velitelem Froda a Kubajzníka a Vendelín si velel sám sobě, protože on je taková samostatná chlupatá jednotka.

No ale né že bych o těch Vánocích zahálel. Pár kousků se mi povedlo, to se zase musí nechat. Tak třeba:

- jeden den panča smažila řízečky. Má ráda, když jsou malý, protože se jí líp obalujou a líp smaží a i když to nikdy veřejně nepřiznala, stejně vím, že to masíko krájí na menší kousky i proto, aby se mi to líp kradlo. A tak jsem jí chtěl udělat radost a jeden řízeček jsem teda čmajzl. Panča by to vůbec nezjistila, kdyby neslyšela zlověstný vrčení. To jsem si ten svůj úlovek musel bránit před všetečným Kubou, kterej o něj taky projevil zájem. Panča šla náš spor rozsoudit a málem ji z toho zjištění podstaty sporu kleplo. Nakonec to skončilo nerozhodně, protože nám maso sebrala a neměl ho nikdo. Ale musí se zase nechat, že večer vytáhla z lednice jiný masíko a to nám pak spravedlivě pokrájela.

- jindy v noci jsem si vesele hrál s novou hračkou. Vyhazoval jsem ji do vzduchu, lítal s ní po schodech nahoru a dolů, vymáchal jsem ji ve vodě i v granulích, zatáhl ji pod postel a nakonec jsem ten svůj báječnej objev předvedl panče na posteli. Panča už byla docela probuzená a určitě ze mě měla radost, protože kdo by se neradoval z hrajícího si Fandy asi ve 3 ráno. Ale pak zaostřila a zjistila, že ta nová hračka nebyla vůbec žádná hračka, ale její věcička do počítače, prej se jí říká fleška nebo tak nějak. Já jí budu radši říkat bleška, to se mi bude líp pamatovat. No a ta bleška vypadá úplně jako malá myška, tak proč se panča diví, že jsem o ni projevil zájem? To je přece jasný, no né? Jenže panča pro to neměla pochopení, blešku mi sebrala a nelenila uprostřed noci pustit počítač, aby zjistila, jestli bleška po mojí intervenci pořád dobře funguje. Copak jsem nějaký nemehlo? Jen jsem jí trochu ohryzal gumovej ocásek, na ouška taky přidal pár otisků zubů a jinak se k panče vrátila dočista nepoškozená.

- Jo a tohle byl taky parádní kousek. Nevím jak vás, ale mě děsně baví chodit po klávesnici, zrovna když na ní panča něco píše. A tak jednou jsem si taky takhle špacíroval a líbilo se mi, jak na tom papíru na obrazovce pěkně naskakovaly různý písmenka. Byl jsem na sebě děsně pyšnej, ale panča to neuměla ani trochu ocenit. Zaječela na mě nějaký divný slovo, něco jako FANDO-SAKRA-ZMIZNI!! a když jsem furt nemizel, tak mě popadla a chtěla mě sundat dolů. Jenže mně se povedla vážně bezva odplata. Zatnul jsem drápky a vzal jsem sebou tři kostičky z tý klávesnice, byly to písmenka T, U a M. Můžu vám říct, že tak vytřeštěnou panču jsem už dlouho neviděl. Civěla na ty prázdný mezírky s pusou dokořán a já jsem si mezitím s těma kostičkama pěkně pohrál. Pak mi ale na zadku přistál plácanec a tak jsem se urazil a šel po svých a panča zacvakala písmenka zpátky a byl zase klid, ale řeknu vám, že si fakt mohla odpustit takovýho křiku pro pár kostiček.

Tak takhle nějak to u nás proběhlo, prostě svátky klidu a pohody.

Váš vánočně odpočatej Fanda

P.S. kdo by se chtěl podívat na vánočního Fandu, tak mě najde tady:
http://fandoperko.bloger.cz/fotogalerie.php?i=10061

2. leden 2012 13:31:50

Ahoj moji kamarádíčkové, tak už jsem zpátky a budu se snažit být tady co nejpravidelnějc. Však se mi po vás už ukrutně stýskalo. Panča jen tu a tam zapla psací mašinku, aby se podívala, co novýho, ale moc často to nedělala, protože byla hodně pryč. Strašně moc děkuju za takovou obrovskou záplavu dárečků a přáníček, co jsme od vás všichni dostali. Nestihnu odpovědět všem jednotlivě a tak děkuju takhle hromadně a taky vám všem milým kamarádům a kamarádkám, zvířecím i člověčím, přeju ten nejhezčejší nový rok a aby se nám všem vyhýbaly zvíně nemoci, to je fakticky to hlavní. Zítra vám napíšu, jak jsem se měl o Vánocích, dneska aspoň odmyškuju a odkostíkuju.
Váš dočista celej nažhavenej Fanda panda veranda

23. prosinec 2011 09:31:06

Moji nejmilejší kočičí a pejsčí kamarádi, všechny vás strašně moc zdravím. Je mi líto, že jsem takhle vypadl z mýho zaběhnutýho života mezi vámi, ale ty starosti, co byly doma, byly opravdu moc veliký. Když jsem psal, že už je to všechno snad dobrý, tak se to zase trochu zkomplikovalo a ke všemu nám potom ještě umřela Mášenka. Panča byla zralá na psychiatra, ale teď už se to snad opravdu obrací k tomu lepšímu. Chci vám všem moc a moc poděkovat za velikou podporu, kterou jsem četl ve vašich psaníčkách, věděl jsem, že jste v duchu s námi a myslíte to upřímně. Taky moc děkuju za všechny dárky a psaníčka pro naši Mášenku, panča moc brečela, když to četla. Chci se vám omluvit, že nestihnu odepsat všem jednotlivě, protože panča opravdu nestíhala vůbec nic. Představte si, že ani nenapekla žádný cukroví. Ale prej se to holt letos obejde bez cukrovíčka, hlavně když dneska její sestru pouštějí domů z nemocnice. A to je hlavní věc. Poznal jsem, kamarádi, že zdraví je opravdu nejdůležitější věc na světě, mnohem důležitější než třeba ožužlaný myšky nebo dobrej gourmetek. A tak si ho musíme vážit, když ho máme.
Za vším teď udělám tlustou čáru a od Nového roku už zase začnu fungovat jako starej známej prdlej Fanda, tak slibuju.
Všem zvířátkovým kamarádům a jejich milým páníčkům přeju moc krásné Vánoce, pod stromečkem co největší papírovo-mašličkovej nepořádek, ve kterým se tak bezva řádí a ať se v Novém roce sejdeme všichni ve stejně parádní sestavě jako letos. Mějte se moc krásně, kamarádi.
Váš Fanda

15. prosinec 2011 16:53:34

Kamarádi moji, já vím, že jsem slíbil, že už tady po neděli budu a že budu zase veselej a hravej, jenže ono je to zase všechno jinak. S pančinou sestrou naštěstí ne, tam se to vyvíjí dobře, ale dneska panča moc a moc brečí. Umřela nám Mášenka...
Váš nešťastný Fanda

8. prosinec 2011 16:15:32

Moji nejmilejší kámošové, tak snad už je to nejhorší za námi a já vám můžu napsat, co se vlastně dělo. Sestře od mojí panči před dvěma týdny diagnostikovali moc škaredou věc, nádor na mozku. Určitě si umíte představit, že od tý chvíle se všechno změnilo a panča neměla myšlenky vůbec na nic. Ale v úterý proběhla operace, ta hnusota je z hlavy venku a zdá se, že to bylo nezhoubný, tak DOUFÁME, že teď už půjde všechno jen k lepšímu. Panča teď ještě musí dohánět spoustů věcí, co nestihla udělat, ale slibuje, že snad od pondělka se sem už spolu zase vrátíme. Moc děkujeme všem za milý vzkazy, občas jsme si je pročetli, ale odpovídat jsme nemohli, panča byla opravdu moc vystresovaná
Mějte se moc hezky a slibuju, že od příště už budou zase legrační deníky a ne takovýhle ustaraný.
Váš Fanda

5. prosinec 2011 17:35:50

Kamarádi, zítra budou operovat pančinu sestru.... moc prosím o držení palečků a přání štěstí a operatérovi přesnou ruku. Jsme z toho všichni moc vystresovaní, ale snad už potom bude konečně líp.
Moc vám děkuju, váš Fanda

3. prosinec 2011 17:11:07

Moji nejmilejší kamarádi a kamarádky, je to zase jinak a naše čekání se prodlužuje až do středy nebo do čtvrtka, ještě přesně nevíme. Takže v neděli dejte pacičkám odpočinout, ať jsou nachystaný na ten jiný den. Ještě vám přijdu říct, který to bude. Jste opravdu všichni moc hodní, že na nás myslíte, i když určitě máte sami svých starostí dost. A já i moje panča si toho moc považujeme, že jsme tady našli tolik dobrých a hodných dušiček. Určitě se vám se vším svěřím, až bude ten balvan ze srdíčka pryč.
Váš Fanda

29. listopad 2011 15:48:43

Kamarádi, prosím nezlobte se, že teď nikomu neodpovídám. Ty starosti, co panča má, jsou opravdu vážný, týkají se zdraví pančiny sestry. Po neděli (doufejme) bude nejhorší za náma a když to dopadne dobře, zase tady začnu fungovat. Jestli vás můžu poprosit, držte nám v neděli všechny drápky, pacičky a tlapičky, co máte, budou potřeba.
Váš Fanda

24. listopad 2011 18:06:30

Moji milovaní kamarádi, omluvte mě, že teď nic nepíšu ani nemyšuju a nekostičkuju, ale panča má veliký, velikánský starosti a na tohle teď nemá vůbec náladu. Slibuju, že se ozvu hned, jak to bude možný.
Váš Fanda

14. listopad 2011 16:51:41

Ani nevím, jestli jsem se už někdy zmínil, že mám bláznivou panču. Teda mezi námi, on je každej člověk blázen, ale někdy se to projeví míň a jindy víc. Ta moje panča je naštěstí blázen neškodnej. Je totiž kabelkovej maniak. Projevuje se to tak, že když zajde do obchodu s kabelkama, zaručeně odtud vyleze s blaženým výrazem a vedle nedávno zakoupený kabelky na rameni si odnáší čerstvě zakoupenou kabelku v igelitce. Z toho pak tím pádem mívám užitek i já, protože igelitky jsou zase moje vášeň. Zkoumám je zvenku i zevnitř, honim se v nich do kolečka, někdy se prokoušu druhou stranou ven a když mám jó dobrou náladu, tak dělám igelitovýho ducha a straším Froda.
Problém nastal, když panča svýma kabelkama zaplnila celej svůj kabelkovej prostor ve skříni a to tak, že už jsem se tam nevešel ani já a dál začala ze skříně vytlačovat další, podle ní neužitečné věci. Všiml jsem si, že žádný neužitečný věci nepatřily jí, ale páníkovi. Páník si toho taky všiml a tak se chudák nabídl, že se na ty kabelky pořídí kabelková police. Jak se řeklo, tak se udělalo a brzy domů přivezli krabici, ve který se schovávala ta budoucí kabelkárna. A začali ji s pančou stavět. Prostor se našel ve vyklizený haraburďárně a podezírám panču, že ji tenkrát vyklidila už s tímhle úmyslem. Police byla úplně obyčejnská, plastová, lehká a kolíbavá, ale na kabelky prej úplně dostatečná. No nevím, když jsem zkoušel její stabilitu, spadli jsme oba, já i police. Police se pádem trochu rozmontovala, já naštěstí ne. Panča se rozlobila a řekla mi, že když jsem těžkej jak prase bradavičný, tak ať jí nelezu po polici. Ale já jsem to přece myslel dobře, chtěl jsem jen vyzkoušet, jestli jí tahle vachrlatá věc ty její slavný kabelky vůbec unese.
Pak už to konečně s páníkem dodělali a panča začala se stěhováním těch svých pokladů. Rovnala je podle velikosti, pak zase podle využití, podle ročních období, podle barvy a pak je nerovnala vůbec a jen se modlila, ať se jí tam vůbec vejdou. Nevešly. Musela nějaký zase vytahat a jít uspořádat skříň dole, kde měla kousky, který už vůbec nenosila. Zjistila, že mezi nima jsou dobrý exempláře, který zase nosit bude a tak je vyměnila za kusy, který asi nějakou dobu potřebovat nebude. To vám bylo nějakýho lítání nahoru a dolů a protože jsem ji musel všude doprovázet, tak mě z toho za chvilku bolely nohy. A tak jsem si šel odpočinout. Panča ještě nějakou dobu pokračovala v přenášení, ale nakonec vypadala docela spokojeně, že se jí konečně povedlo všechny kousky někam zařadit. Šla se s tím pochlubit páníkovi a místo něho našla mě, jak spím slastně jako andílek na hromádce dalších tašek, na který zapomněla, protože jsem si je už předtím odtahal k posteli místo polštářků. Uspořádal jsem si z nich ležení mnohem rychlejc než panča a vypadal jsem tak spokojeně, že mě z nich panča prvně ani nevyhodila. Ale pak už se jí zdálo, že ležím nějak moc dlouho, tak to začala zpode mě vytahovat a vzbudila mě. Trochu jsem ji za to sekl drápkem a pak jsem se šel podívat na to její slavný dílo. Police vypadala úplně jinak než když byla prázdná, ale řeknu vám, vachrlatá byla furt stejně. Panča spokojeně siestovala s nohama na stolku, když se z haraburďárny ozval děsnej rámus. Poté se rozlítly dveře a vystřelil jsem z nich naježenej já. Panča nakoukla dovnitř a uviděla svoji pečlivě odvedenou práci rozházenou po celý místnosti a na kabelkách poraženě ležela vachrlatá police. No ale však jsem to hnedka říkal, že to nic nevydrží. Panča zahrnula haraburďárnu děsivýma výhrůžkama. Ještě než jsem zalezl k odpočinku pod postel, zaslechl jsem, že někoho chytne za vocas a vyhodí ze střešního okna, zmetka jednoho prašivýho. Kdoví, kerýho chudáka zas měla na mysli. Ale ze mě myslím měla radost, že jsem skoro stejně kabelkovej máňa jako ona.

Váš konečně dobře ohodnocenej Fanda

4. listopad 2011 13:08:27

Tuhle ráno se panča probudila a byla celá porouchaná. Prvně jsem to vůbec nevěděl, protože jsem měl moc práce s plastovou flaškou. Někdo ji nechal na chodbě na botníku a zdálo se mi, že nebyla ještě úplně placatá, tak jsem si ji přinesl k panče do postele a tam jsem usilovně pracoval na konečný úpravě. Ta činnost nejspíš vyluzovala nějakej zvuk, kterej MNĚ vůbec nevadil, ale zato přecitlivělá panča se po chvíli vymrštila do sedu a chtěla na mě něco zařvat. Jenže se jí to vůbec nepovedlo. Místo abych si vyslechl zase špatný slovíčka, tak panča otvírala pusu dočista naprázdno jako nějakej němej komediant a já jsem si tudíž mohl nerušeně hrát dál. Došlo mi, že tentokrát budu v převaze, protože panča vypadala dost chcíple. Všechno ji bolelo a neměla sílu ani na to, aby mě skopla i s flaškou z postele. Tak zase zalezla pod peřinu a já jsem si hned zapsal: první kolo 1 : 0 pro mě.
Když se probrala podruhý a zase si sedla, tak skoro omdlela, protože na peřině uviděla místo mě hovínko. Kamarádi, klid, nejsem prase. Vůbec to totiž nebylo hovínko, byl to jen kousek klacíku, kterej vypadal jako malý hovínko. Ten klacík jsem šlohnul páníkovi, zrovna vyráběl pro panču domeček pro panenky. Teda né prej pro panenky, ale pro gorilky a tyhle klacíky tam nutně potřeboval. Ani nevěděl, že mu jeden zmizel, dokud na něj panča sípavě nezavolala, aby mu ukázala tu hovínkovou pohromu. Zasmál jsem se, jak se nechala napálit a zapsal jsem si: druhý kolo 2 : 0 pro mě.
Panča se napila čaje, přihodila posmrkanej kapesník na velikej kopec, co se jí tam od rána nahromadil a pak si vzala cucavej bonbon, aby vyhnala bolest z krku. Těm bonbonům se prej říká hašlerky, ale já jsem si je rovnou přejmenoval na kašlerky, protože panča je užívala i proto, aby tolik nekašlala. A mě na nich celou dobu něco přitahovalo. Líbilo se mi, jak šustí a taky mě moc bavilo pozorovat, jak je panča vysypala z pytlíku do takový misky, aby je měla pěkně po ruce. Pak ta mrtvola zase usnula a spala dlouho a dlouho a když se probudila, chtěla si vzít další kašlerku. Ale zjistila, že jich tam má nějak málo. Bylo jí to divný, vždyť přece snědla jen jednu. Už si začala myslet, že je možná kašlerkovo-náměsíčná, ale pak uslyšela pod postelí nějakej zvuk. Byl jsem to já, jezdil jsem po zádech a drápkama se odrážel od prkýnek na posteli, to mám fakt moc rád a dělám to často. Panča se sklonila z postele, aby mě napomenula a v tom to uviděla: dvě zabalený kašlerky tuhle, jedna rozbalená támhle, další papírky vedle postele. Vymátořila se z pelechu a šla je sbírat. Postupně si našla skoro celou misku, ale mně to nevadilo, já jsem si s nima už svoje užil. Provedl jsem pár pokusů, třeba jestli kašlerky plavou v misce s vodou, jestli se dají zahrabat mezi granule, jestli je panča objeví i ve skříni mezi kabelkama. Musím uznat, že pátrání jí šlo docela dobře a tak myslím tohle kolo skončilo remízou. I tak je skóre dobrý: 3 : 1 pro mě.
Nakonec se panča vrátila celá zpocená do postele a našla poslední rozbalenou ulepenou kašlerku pod polštářem. Zaslechl jsem, jak si pro sebe chrochtá něco o praseti, tak doufám, že si s páníkem nechtějí po Vendelínovi pořídit ještě nějakýho pašíka. To bych už teda nedal.

Váš kašlerkovej Fanda

26. říjen 2011 11:13:38

Jsem pracovitej Fanda. Minulou sobotu jsem pomáhal s trháním jablíček a pak jsem je hrozně zodpovědně rovnal v bedýnce, no a tuhle se panča rozhodla, že z nich udělá nějakou buchtu. Říká se jí prej štrůdl. Moc se jí do toho nechtělo, protože páník nebyl doma, aby jí pomáhal s odháněním neodbytných kocourků, ale nakonec se do toho pustila. Připravila se důkladně:

* nachystala si suroviny
* strčila do hrací mašinky placatý kolečko
* umyla jablíčka
* vyhodila všechny chlupatý z kuchyně

Bohužel do toho zahrnula i mě a to se mě jako fakt docela dotklo. Ať si klidně vyhodí Venouše, to jenom schvaluju, ať si vyhodí Kubu, ještě by ho přimotala do štrůdlu, ať si vyhodí Frodíka i Mášu, kterým je vaření šumafuk, ale vyhodit mě?? Kterej tak rád pomáhá?? Tak proti tomu rozhodně protestuju!!

Slyšel jsem, jak si panča pustila muziku, aby neslyšela mě a tak jsem se postavil na zadní packy a začal jsem bušit do prosklených tabulek u dveří. Víte, jsem sice jenom malej kocourek, ale mám docela páru a když jsem do toho vložil opravdu celý srdce, tak se ty dveře jen otřásaly. Navíc jsem rytmiku doprovázel úpěnlivým zpěvem, který zněl dočista jako ííííí áááááúúúúúúúú. Ty slova jsem si složil úplně sám a s nima jsem překřičel i tu zpívací kolečko v kuchyni. A zabralo to! Panča naštvaně otevřela, pronesla něco o uřvaný kreatuře a já jsem honem vlítl do kuchyně, abych omrknul, co se v mé nepřítomnosti odehrálo. Tý jo, jablíčka už byly nastrouhaný a panča do nich ještě přidala takový ty chcíplý mouchy, co se jim nevím proč říká rozinky. S těma mouchama si rád hraju a líbí se mi, že vůbec nikdy neuletí, když jsou chcíplý. A tak když šla panča válet těsto, skočil jsem na linku a pár mušek jsem z mísy vylovil. Kuchyní výhrůžně zaznělo FANDO ODPAL, NEBO TĚ VYRAZÍM !!!, ale dokud se panča nepohnula mým směrem, tak jsem na to nereflektoval. Pak už radši jo, přece jen jsem nechtěl riskovat další vyhoštění. Sedl jsem si způsobně na zem a sledoval jsem, jak panča dělá z těsta placky. Pak do nich přidala jablíčka s mouchama a placky zamotala. Vzala vajíčko a rozbila ho do hrníčku, vytáhla štětku a ty pěkně čistý zamotance tím vajíčkem zašpinila. To jsem teda koukal, jak to pokazila. Nakonec si šla umýt ruce a mně tahle pidichvilka stačila na to, abych napravil pokažený dílo. Vyskočil jsem nahoru a celou jednu nohavici jsem rychlostí blesku olízal. Ale jestli teď čekáte, že jsem byl pochválenej, jak jsem ten štrůdl opravil, tak se zase pletete. Panča mi vynadala do smradů chlupatých a přidala pár dalších slovíček, který se stydím zopakovat, docela nadobro mě vyhodila z kuchyně a opravenej štrůdl chtěla strčit do koše. Ale pak jí to přišlo líto, tak namočila ubrousek, trochu to zvršku otřela a znova na to plácla to vajíčko a dala to do trouby s ostatníma kusama. Prej se to nikdo nedozví a jak se říká, dobrý prase všechno spase. S páníkem si pak na štrůdlu pochutnali a panča mu vůbec neřekla, jak jsem byl moc užitečnej. Přitom vím, že ta moje omytá nohavice byla ze všech nejlepší a odměna žádná. Takže až bude panča zase někdy píct stejnou dobrotu, ochucenou Fandovým jazejčkem, řeknu jí na to štrůdle nůdle.

Váš nedoceněnej Fanda

19. říjen 2011 14:26:34

Tuhle odpoledne mi panča připravila tu nejlepší zábavu, jakou si kamarádi umíte představit. Byla totiž sama doma a přepadl ji záchvat pracovitosti, což se jí moc často nestává a tak se rozhodla toho honem využít. Otevřela dveře do kouzelný místnosti, která se jinak vůbec neotvírá a my kočky tam máme zakázaný přístup. Což neznamená, že bych nezkoušel se tam dostat. Pod dveřma je totiž mezírka akorát na moji packu a tak tam pořád zkouším šmátrat a aspoň si odtud něco vytáhnout, ale kdepak, kouzelná místnost nic nevydá. Panča týhle komůrce říká haraburďárna, protože se tam odkládá nepotřebný haraburdí a my tam nesmíme proto, že prej by nás tam už nikdo nenašel. Ale já si myslím, že jsou to jen výmluvy. Kdysi dávno se tam totiž dostala Máša a vlezla si do velký dřevěný bedny, kde byla schovaná peřina a taky ji potom našli. Trvalo to sice dlouho, ale našli.

No a teď nastal ten DEN, kdy panča haraburďárnu otevřela dokořán a mně málem vypadly oči z ďůlků. Tam vám bylo tolik věcí, že se tam musely hromadit snad sto let. Nejvíc tam bylo prázdných krabic a mě trochu nazlobilo, že panča přece musí znát moji vášeň pro okusování tvrdýho papíru a klidně mi ji odepřela. Ale věděl jsem, že teď si všechno vynahradím. Panča vynášela krabice ven a stavěla si z nich velkej komín a já jsem pomáhal tím, že jsem je hezky porovnával čumáčkem a zarovnával packama, aby pěkně stály. Bohužel se zase ukázalo, že to panča stavěla halabala, protože to netrvalo dlouho a komín se zřítil. Trochu jsem se lekl a radši jsem se na chvilku schoval pod postel, ale pak jsem se zase odlekl a šel zpátky k dílu. Panča to neřešila a tak jsem měl najednou plnou chodbu spadlých krabic. V některých byly takový parádní bílý vycpávky, ale zdálo se mi, že jsou hodně jednotvárný a tak jsem do nich začal vykusovat dírky. Šlo to moc dobře a nejvíc se mi líbilo, že za chvilku to vypadalo, jako by nám doma nasněžilo. Bílý kuličky byly všude, dokonce i na mým kožíšku, ale vůbec nestudily.

Pak jsem zaslechl z haraburďárny takovej zajímavej zvuk a tak jsem se honem utíkal podívat, co to je. No ještě že, panča totiž držela MŮJ proutěnej košík, kterej jsem si dlouho předtím zpracovával, až se mu rozpojilo držadlo a panča mi ho zabavila a strčila do haraburďárny. A teď jsem ho zase konečně uviděl. Počkal jsem si, až ho dá panča za dveře a hned jsem pokračoval v rozpracovaném díle. Panča mě okřikla, ať toho nechám, nebo si zarazím kus proutí do pusy, ale snad nejsem žádnej začátečník, né? Kousal a plival jsem tak dlouho, než mě upoutalo zase něco dalšího. Panča objevila krabici s našima hračkama, kterou tam zabordelila, když se měnily okna a už ji vůbec nevytáhla. A teď byla zase tady a já se znova setkal se svou oblíbenou plyšovou mrkvičkou. Už byla trochu nehezká, jak jsem ji často upravoval, ale pořád to byla ona. A pak tam bylo ještě něco, co jsem předtím vůbec neviděl. Bylo to měkký a divný, pořád se v tom něco mlelo a tak jsem tomu chtěl přijít na kloub. Panča viděla, že si pěkně hraju a asi si pomyslela, jak je dobře, že má takovýho hodnýho kocourka. A já jsem byl fakt hodnej. Ta nová věc mě hodně zaměstnala. Kousal jsem ji a trhal, až to najednou ruplo a z divný věci se vyhrnul ještě divnější vnitřek a rozsypal se všude po koberci. Pak už jsem jenom slyšel panču zavýt „JEŽIŠMARJA FANDO, CO TO ZASE DĚLÁŠ???“ A tak jsem si vzal mrkvičku a šel si od toho nepořádku odpočinout. Večer jsem pak slyšel, jak na mě panča žalovala páníkovi, že jsem rozkousal antistresovej míček a ona pak musela dlouho luxovat jemný piliny. Řeknu vám, že ten míček asi fakticky fungoval, protože já jsem teda v žádným stresu vůbec nebyl. Ale možná by si ho panča taky měla trochu pohryzat, aby příště tak nevyšilovala.

Váš naprosto nestresovej Fanda

10. říjen 2011 15:25:39

FANDOOBSLUHA

NEVDĚK SVĚTEM VLÁDNE! Moje pomoc lenivé panče je prostě nekonečná. Fakt nevím, co by beze mě dělala, asi by se celá udřela. Třeba zrovna teď v sobotu jsem jí pomohl vybalit nákup a zároveň jsem se i sám obsloužil, abych jí ušetřil práci se servírováním, ale povím vám, s pochopením jsem se u ní OPĚT nesetkal.
No a jak k tomu došlo. To takhle panča přišla domů s nákupem a když odemykala dveře, úplně zapomněla na kouzelnou formuli, kterou pokaždý při vstupu odříkává – šupy dupy do chalupy. Formuli provází zasunutím nohy do škvíry u dveří, aby tudy nějaký chlupatý pometlo neproletělo ven. No a teď se vracela domů nějaká zamyšlená, dveřní rituál vypustila a toho hnedle využil Kuba a už byl venku. Panča rychle šoupla nákupní tašku za dveře a šla chytat toho malýho emigranta a tak jsem si řekl, že přece nebudu jen tak zahálet. Taška se položila na bok skoro sama, pomohl jsem jí fakt jen trochu, a začal jsem revidovat, co že nám to panča nakoupila za dobroty. Bylo z čeho vybírat, to vám povím. Nejdřív jsem načal takovej dlouhej balíček, co tuze pěkně voněl. Byly v něm párky, ale když jsem se dostal k nim dovnitř a kousek jsem si ulomil , tak mě to přestalo bavit. Taky jsem se nechtěl moc zdržovat s jedním dárkem, přece jen jsem chtěl panču co nejvíc překvapit, aby viděla, jak jsem zručnej a tak jsem rychle lovil věci dál. Červený papriky jsem jen trochu rozkutálel po chodbě, to přece není žádný jídlo pro kocourka, nevím, proč to vůbec někdo kupuje. Ale další balíček byl zajímavej, tam byla schovaná šunka a u ní jsem se musel zastavit. Sice jsem zvyklej, že když nám panča někdy šunku koupí, tak ji trhá na kousky a ty nám dává rovnou do papulí, ale poradil jsem si i s celýma kolečkama, i když mi to šlo trochu pomaleji. Všiml jsem si, že mě u toho pozorovala Máša a v obličeji jsem jí četl něco jako – No počkej, ty to schytáš! Ale nevím, co jsem měl chytat, vždyť to z tý tašky přece nikam neutíkalo. Ještě jsem si stihl načít kelímek s hořčicí, ale to mi panča fakt kupovat nemusela, nebylo to vůbec dobrý. A pak už se ozval klíč v zámku a zaslechl jsem nějaký slova o malým černým mrzákovi a tak jsem byl moc rád, že tentokrát je káranej Kuba a ne já. Jenže panča to nakonec zase zkazila. Když uviděla ten můj vyklizenej nákup, tak místo aby mi poděkovala, pustila Kubajze na zem a zaječela, TY ZMETKU JEDEN VORAŽENEJ, TY UŽ MĚ FAKT NESER!!
No chápete to? Né že voraženej, ale dočista uraženej. Takovýho času jsem jí ušetřil a vděku se zase nedočkal. Teď ať si ten bordel na chodbě uklidí sama, když je taková.

Váš samoobslouženej uraženej Fanda

3. říjen 2011 09:29:07

O víkendu jsme šli ven a já jsem si řekl, že je nejvyšší čas udělat zase něco záslužnýho. Líbí se mi být pochválenej, i když to panča někdy říká nevybíravýma slovama. Ale já si myslím, že to je jen tak navoko a ve skutečnosti je na mě děsně pyšná, jak jsem šikovnej.
A tak jsem se venku porozhlídl, co vypadá zanedbaně a potřebovalo by pomocnou packu. Padlo mi do oka takový veliký korejtko, co v něm byly zasázený nějaký divný kytky. Šel jsem se na ně podívat zblízka a zjistil jsem, že nejsou vůbec hezký. Nerostly ani trochu do vejšky, nevoněly, neměly žádnou pořádnou barvu ani se nedaly pořádně okusovat a tak jsem usoudil, že je nejvyšší čas pomoct panče se jich zbavit. Zkusil jsem do jedný tý jakože „kytky“ dloubnout packou a jéje, vyskočila skoro sama. A to se mi moc líbilo. Udělám spoustu práce a zároveň se celej neupracuju. A tak jsem se pustil do díla. Panča povlávala za Kubíkem na vodítku a vůbec si mě nevšímala. Až pak se jí zazdálo, že mě nějak dlouho neviděla a tak se šla podívat, co dělám. A načapala mě, jak už skoro končím se svojí zahradnickou povinností. Zbývalo mi vytáhnout už jen pár kousků z rohu. Panča zaostřila a pak zaječela – Fanouši zmiz odtud, smrade jeden. A pak pronesla lítostivým hlasem něco jako „moje netřesky“, zahnala mě domů a šla si prošetřit vytahanou hromádku, co se z toho dá ještě zachránit.
No a mně se tím jen potvrdilo, že ženský dělaj aféru úplně ze všeho. Ale neva, svoji povinnost jsem si splnil a ona ať si s těma svýma třeskama pleskama už dělá co chce.

Váš málem třísknutej Fanda

P.S. Přečtěte si deník u Vendelína, já se musím taaaak smát, dobře mu tak, Venoušovi jednomu!

20. září 2011 11:33:37

Milí kamarádi, já jsem se tak poměl, že vám o tom musím povykládat, abyste nebyli škodný a taky si to mohli když tak vyzkoušet.

Nejdřív bylo skvělý, když panča přinesla novou travičku. Jmenuje se to sice kitty grass a já už přece dávno nejsem žádný trapný kitty, ale ta tráva mi stejně moc chutná. A tak jsme se do ní všichni společně pustili a dělali jsme u toho legrační xichty, aby z toho něco měla i panča, když už do nás takhle zainvestovala.

Po trávojedení nastal čas blinkání. To už holt tak chodí, že prvně se něco sní a pak to zase musí vylízt ven. Někdy to leze normálka spodkem a jindy zase hořejškem. A tak jsme teď postupně skoro všichni předváděli GLUMA – g-lum, g-lum. Panča pak chodila a uklízela travní poblijonky a dokonce ani nenadávala, protože věděla, že jsme si pěkně pročistili bříška. Když našla v záchodě elegantní hovínko s travním ocáskem, tak dokonce zavolala i páníka, aby se taky mohl potěšit.

No ale pak večer už ji ten pěkný pocit přešel, protože našla výstavního gluma uprostřed jejího polštáře. Sice neviděla, kdo ho tam nablil, ale to bylo fuk, postel se musela převlíct. A to bylo právě to moje potěšení. Protože převlíkání postele je skoro ta nejlepší zábava, kterou znám. Hned jsem se s paníkama pustil do díla, však víte, jak to je - s chutí do toho a půl je hotovo. Polštáře jsem nechal bez pomoci, s těma není až taková sranda. Ala pak přišla na řadu peřina… a to je prostě úžo. Je taková veliká, přes celou postel a když se večer stele, tak ji páníci musí složit na dlouhou půlku a já si do ní nastoupím a oni mě houpají a zpívají u toho HOUPY HOU, HOUPY HOU, LETÍ FANDA OBLOHOU…. Takhle je mám totiž vycvičený. A tak jsem honem skočil na peřinu a už jsem se houpal a letěl jsem oblohou a dával jsem dobrej pozor, aby mi tam neskočil Kuba, protože toho to taky děsně baví.. Pak už si panča řekla, že bylo dost legrace a sprostě mě vyklopila a začala z peřiny sundávat ten povlak. Šlo jí to ale špatně, i když jsem pomáhal, jak jsem mohl a pořád jsem na tu peřinu vyskakoval, aby sama z povlaku vylezla. Nakonec se to podařilo a sundávalo se prostěradlo. To je vám taková sranda. Stačí sundat jeden roh a on se vám dočista sám smrskne ke mně. Dělám si na těch rozích znamínka, abych věděl, kolikrát už takhle ke mně skočily a panča se zlobí, protože ty rohy vypadají jako cedník na špagety. Ale nějak si to přece zaznamenat musím.

No a když bylo sundáno, tak se zase muselo povlíct, to dá rozum i Fandovi. Přineslo se nový dírkovaný prostěradlo a ještě než se natáhlo do rohů, honem jsem si ho párkrát pokousal, aby se nezapomnělo na moje zásluhy. Nakonec se povlíkala zase ta veliká peřina a mě napadlo, že by se v ní dal udělat bezva pelíšek. Zalezl jsem si do povlaku až úplně dozadu, ustlal jsem si tam sám pro sebe a na výzvy k odchodu jsem vůbec nereagoval. A tak panča s páníkem museli popadnout celou tu velkou peřinu a normálka mě z toho povlečení vyklepávali jak nějakýho otravnýho pavouka. Chvilku jsem se statečně držel za drápky, ale nakonec jsem z toho vypadl ven jak přezrálá švestka. Za trest jsem utekl pryč, ale vám to prozradím: vůbec mi to nevadilo, protože to byla bezva legrace. Doufám, že brzo z bříška vylovím nějakýho dalšího g-luma a bude se zase převlíkat.

Váš tak trochu vyklepanej Fanda

12. září 2011 14:53:00

Helejte se, už jste někdy viděli, jak vypadá tanec svatýho Víta? Já jo a zatancovala mi ho panča. Parádně jsem se pobavil, to vám teda povím :o)

Začalo to tak, že jsem si s NĚČÍM hrál na balkoně. Pořád jsem na to NĚCO skákal a dupal jsem při tom jak stádo poníků. Taky jsem občas v zápalu hry vrazil do dveří nebo do zábradlí. Panča myslela, že mě chytil můj normální fantas, ale pak uslyšela divnej zvuk, co zněl jako malá helikoptéra a tak se šla radši na balkon podívat. A dočista ztuhla, když viděla, že si hraju s velikánským sršněm. Oni se nám totiž na balkon furt stěhujou a páníci je nemají rádi a dokonce se jich bojí, tak je sprejujou smradem, aby se zase odstěhovali. Teď už je tam dlouho neviděli, tak si mysleli, že je od nich pokoj, ale já jsem si stejně ještě nějakýho zpozdilce našel. Asi se mu líbilo, jak si s ním hraju, protože vůbec neletěl pryč a klidně mě nechal, ať do něj plácám packou a posunuju si ho po zdi nebo po zemi jako nějakou figurku. Panča zařvala „FANDO, NECH TOHO“ a utíkala si pro takovou tu tyčku, co s ní zabíjí mouchy. Pak se vrhla na toho sršně, co zrovna seděl na zdi a chtěla ho plácnout, ale protože jsem se do toho připletl já, tak ho trefila jen trochu a sršeň celej ožil. Odlepil se ze zdi a začal lítat po balkoně jako splašenej, Já jsem tím pádem taky ožil a začal jsem ho pronásledovat a panča ožila ze všech nejvíc a pronásledovala nás oba. Mě aby vypudila z balkonu a sršně aby jednou provždy umlčela. Jenže najednou sršeň zmizel a panča uslyšel tlumený bzučení někde u svý hlavy. A v tu chvíli nastal ten tanec, to byste fakt měli vidět. Kopala kolem sebe nohama, mlátila rukama a nakonec si úžasnou rychlostí stáhla triko přes hlavu, mrskla ho na zem a začal po něm dupat. Já jsem si honem skočil do křesílka, srovnal si způsobně packy pod sebe a s otevřenou papulí jsem to přestavení sledoval. Panča nakonec triko vzala do rukou a vyklepala ho a oddychla si, když z něho vypadl chcíplej sršeň. Škoda, že pak pokazila tu pohodu tím, že mě nenechala, abych si ho odnesl do svojí nově založený sbírky. Ale i tak stál ten večer za to a snad mi panča tu legraci někdy zopakuje.

Váš kulturně docela uspokojenej Fanda

31. srpen 2011 17:35:18

Ahoj všichni, tak panča se vrátila z posledního vejletování a teď už bude doufám sedět na zadnici. Protože povím vám jedno - když mě nikdo neokřikuje, tak mě vůbec nebaví vymýšlet fandoviny. Ale ještě než odjela, přeorganizoval jsem jí obsah šuflete a taky jsem jí pomohl s výběrem věcí ze skříně a s balením zavazadla. Opravdu jsem si s tím dal práci, protože na mě ležela veškerá zodpovědnost za to, co si sebou panča odveze. A že jsem to dělal pořádně, na to se klidně můžete podívat do mojí galerie:

http://fandoperko.bloger.cz/fotogalerie.php?i=9343

No a pak zase nastaly všední dny, ale já jsem si s nima dobře poradil. Tak třeba tuhle jsem se z ničeho nic rozhodl, že svůj život obohatím něčím smysluplným. Dlouho jsem uvažoval, co by to mělo být a pak jsem na to přišel: stanu se sběratelem!

A hned jsem se svým novým koníčkem začal. On vlastně nebyl ani tak novej, už jsem ho provozoval dost dlouho předtím, akorát že panča ho nevímproč nazývala zlodějnou. Přitom já jsem si prostě jen vytvářel základ pro svoje bohaté sbírky. Ale teď jsem se tomu začal věnovat naplno. Nebudu se zaměřovat jen na jednu oblast, ale stanu se sběratelem všeobecným. To znamená, že se mi vlastně bude hodit úplně všechno. Teď ještě kam s těma pokladama, hernajs. Nejlepší to bude pod postelí, tam si to umím ohlídat, že mě nikdo neokrade. Jenže jsem nepočítal s tím, že panču popadne uklízecí záchvat. Vyvolalo ho to, že jí spadl prstýnek a ona ho vytáhla zpod postele s chuchvalcem prachu. A tak zavelela k boji, páník přiběhl, schválně přinesl ten hnusnej pojezd s chobotem, protože ví, že na něj mám alergii a pak spolu s pančou odtáhli postel . A tam objevili moje dosavadní nasbírané položky:

* Kousek pavouka
* Velkou hromadu nakousaný papírový krabice
* O něco menší hromádku nakousaný molitanový podložky na cvičení
* Dva pančiny přívěšky na kůži, co předtím úplně samy spadly z háčku na zem
* Myší ocásek (panča odmítla zkoumat, jestli byl opravdovskej nebo z hračky, jen zaječela na páníka VYHOĎ TO!)
* Uschlej granulovej poblijon
* Taky uschlej trávovej poblijon
* Jedna ponožka
* Druhá ponožka, ale úplně jinačí
* Páníka sluneční brýle, který hledal celý léto
* A docela poslední kousek byl fakt parádní a na něm asi budu zakládat celou sbírku: křídlo z moc krásně barevnýho motýla. Panča viděla, že je venku chytám a snažila se je ode mě odhánět. Naštěstí mě zachránil Kuba, kterej držel panču na vodítku a odtáhl ji pryč a tak jsem si svýho motýlka ulovil. Kousek jsem ho ochutnal a zbytek uložil do sbírky.

No a teď hádejte, co se stalo? Vyklidil jsem jen na chvíli pokoj kvůli tomu chobotnatci a když jsem se pak vrátil a chtěl se znova pokochat svojí sbírkou, tak byla celá pryč. A pak kdo je tady zloděj!!!

Váš okradenej Fanda

19. srpen 2011 15:20:56

Hola hola, tak jsem se vám vrátil z cest. Panča teda o tom ani nevěděla, ale povedlo se mi vecpat se jí do tašky a tak jsem nakonec odjel s nima. Škoda, že jsem nevěděl předem, že pocestuju nikoliv v prezidentské lóži, ale zavřenej v kufru v zavazadlovým prostoru jak nějakej kus špinavýho hadru. Povím vám, že příště radši zůstanu doma. Ale když už jsem tam byl, tak jsem teda nafotil nějaký obrázky a můžete se na ně tady mrknout:

http://fandoperko.bloger.cz/fotogalerie.php?i=9206

No a doma jsem to pak už byl zase já, stará firma Fanda. Tak třeba jsem se naučil pracovat s počítačem. Už umím levou zadní, možná teda pomáhala i pravá, vytvořit novou složku, dát jí zajímavý jméno, třeba jako ščřšššššššžžžžžžžžžžžžžž a tu původní zcela a dočista navěky vymazat. Né, že se pak najde v nějakým koši, prostě je fuč. Panča byla celkem nepochopitelně naštvaná jen kvůli tomu, že tam měla nějaký fotky, co už jinde nebyly, ale no tak bóže, šak si pořídí zase nový, né?

Ale ze všeho nejvíc mě v poslední době baví vařit. Ne jako že by se u nás vařilo často, ale když už se do toho panča obuje, tak prostě nutně potřebuje asistenta. A na to jsem já celej stavěnej. Tuhle dělala buchtu a používala u toho špatnou mluvu, protože už zaplácala plno nádobí a furt to ještě nebylo hotový. Pak už to bylo skoro hotový, akorát chyběl pudink na zalití. Rozkvedlala si ho v takový vysoký sklenici a zrovínka se chystala, že to nalije do mlíka, když se mi úplně nečekaně postavila do cesty dlouhá vařečka, která z tý sklenice čouhala. A tak to najednou udělalo PLESK BUM a ta hnědá kaše ze skleničky byla vylitá. Řeknu vám, že něco takovýho jsem ještě neviděl. Vypadalo to skoro jako tenkrát, když měl náš Vendelín velkou srágoru a musela se mu oholit zadnice. Teda asi to tak nesmrdělo, ale zato to bylo úplně všude. Nejvíc na zemi, ale taky na dvířkách od skříněk, na pančiných nohách, nahoře na lince, trocha naprskla i do toho mlíka, kam to původně patřilo a pár kapek jsem měl dokonce i na čumáčku. Prvně jsem se toho nadělení lekl, ale pak jsem se zase rychle odlekl a pustil se do sklizně, dokud panča nenabyla vědomí a nevyhodila mě. Ty ženský mají stejně nervy na nic, to vám povím. Ta moje se normálka rozbrečela a tu buchtu už vůbec nikdy nedodělala. A přitom já jsem kuchtík tělem i duší, stačilo mě pustit zpátky a měla by všechno hotový raz dva.

Ale už jsem si zvykl, protože takhle to u nás je pořád.

Váš nedoceněnej asistent Fanda

P.S. Vládní rozoloučení s Maruškou je tady:
http://fandoperko.bloger.cz/Prezident-Fanda-a-jeho-vlada/Pro-nasi-milovanou-Marusku

1. srpen 2011 14:16:43

Milí kamarádi, o víkendu jsem byl OPĚT ohromně užitečnej při vylepšování člověckýho domova. Ani jsem do tý doby nevěděl, že je práce taková sranda a nevím, proč u toho panča furt mlela pantem, jako že už dlouho se nic dalšího dělat nebude.

Začalo se v sobotu a to se malovala koupelna. Panča řekla, že to bude raz dva, protože tam v podstatě není co malovat, akorát strop a kousek zdi na kachličkama. Mně byla tahle informace k ničemu, ale to její raz dva nakonec trvalo skoro celej den. A to jsem přitom usilovně pomáhal, kdoví, jak dlouho by se to táhlo, kdyby mě neměli. Hned na začátku mě děsně bavilo vynášení věcí na chodbu. To jsem se vám tak zaangažoval, že bych si myslím zasloužil metál za zásluhy. Některý věci jsem vynesl sám, třeba takový ty malý serepatičky, co si panča sundala z horní poličky na zem. Jedna mi při tom nešení vypadla s pusy a rozbila se, ale myslím, že byla stejně zkažená, protože smrděla jak nějaká navoněná tchořice. Pak se nosily velký věci, který bych sám neunesl, například skříňka s ručníkama, kam si občas chodím odpočinout. Bál jsem se, aby mi ji neodnesli někam, kde bych ji už nenašel, tak jsem si do ní při transportu honem skočil. Panča začala hekat, jako že to děsně ztěžklo a že ji se mnou už neunese a říkala zase něco o hrošíkovi. To mě urazilo, tak jsem seskočil dolů a vzal jsem sebou celou hromadu ručníků. Aspoň měla panča co skládat. Pak se odtáhla další skříňka a to bylo taky moc zajímavý, protože v rohu se zrovna probudil velkej pavouk. Ťukl jsem do něj packou a pavouk zpanikařil. Panča taky, protože pavouky nemá ráda a tak musel přijít páník s kelímkem a pavouka do něj nabrat a vynýst ho ven. Dál se odtáhla pračka od zdi a našel se můj žlutej míček, kterej jsem už moc dlouho hledal. Ten mě na chvilku zabavil, ale pak jsem si uvědomil, že prvně je práce a potom zábava a vrátil jsem se pomáhat. Páník zrovna přinesl takovou velkou pikslu s barvou, co vypadala jako mlíko. Chtěl jsem do toho strčit nos, ale panča mě od toho hned vyhnala. Aspoň jsem si teda obtiskl packu na víčko a pak kudy jsem chodil, tam jsem se podepisoval. Panča radši koupelnu zavřela, abych tam vůbec nemohl, ale mně to nevadilo, protože všechny dobrý věci byly už stejně přestěhovaný na chodbě. Škoda, že to tak nezůstalo napořád, protože když jsme se honili s Kubou, tak to bylo jako opravdovská překážková dráha a určitě to bylo lepší, než obyčejnská prázdná chodba.

No a v neděli byla ta zábava ještě zajímavější. To páníci přinesli takový papírový role a měřili je a stříhali a pak na ty nastříhaný proužky plácali lepidlo a umísťovali je na chodbě na zeď. Panča měla ty papíry asi moc ráda, protože je pak na tý zdi pořád hladila takovou modrou houbou. Bylo mi trochu líto, že MĚ tou houbou nikdy takhle pěkně nepohladila a tak když ji nechala ležet, odnesl jsem ji za trest pod postel. Škoda, že panča už moje schovky zná a tak když ji pak hledala a nemohla najít, šla na jistotu a hned ji našla a ještě mi za to pohrozila prstem. Ale mně to bylo jedno, protože jsem měl už jinou zábavu. Hrozně se mi líbilo, jak se ta papírová role natahuje a pak se zase úplně sama roluje nazpátek. A tak jsem si s ní chvilku hrál. Panča mě viděla a řekla – Fandoooo!! nech to na pokoji nebo tě vyhodím. A aby mě trochu podplatila, dala mi na hraní útržek toho papíru. Chtěl jsem jí udělat radost, tak jsem si s tím pohrál, ale když s páníkem zase hladili zeď, tak jsem si vypůjčil celou roli a pěkně jsem ji na kraji okousal, takže tam vznikl úplně novej vzorek, zvanej fandovská krajka. Myslel jsem, že to bude pěkná dekorace na tý zdi, ale panča byla úplně jinýho názoru. Děsně mě sprdla a řekla, že jsem FRACEK a že mi už jednou fakt vypráší zadek. Tomu teda moc nerozumím, jakej Fracek, když jsem Fanda a nevím, jak to má se svým zadkem, ale ten můj je dokonale čistej a vůbec ne zaprášenej.

Teď ale musím sekat dobrotu, protože panča ve středu odlítá pryč, prej až někam na Kypr, tak tady zase dlouho nebudu. Ale říkám si, že když budu hodnej, tak mě možná přibalí do kufru, abych pro vás mohl nafotit nový obrázky.

Mějte se kamarádi moc hezky a já vám pak povím, jak to dopadlo.

Váš docela nevyprášenej Fanda

26. červenec 2011 07:43:34

Tak tuhle se panča zase předvedla. Dělali s páníkem novou podlahu, aby už nemuseli furt odchlupovávat koberec a aby nám to tam pěkně klouzalo, až se budeme honit. Když odsunuli sedačku, aby pod ní mohli pokračovat, tak tam našli schovanou docela čerstvě chcíplou myš. Panča už ji málem sebrala, protože si prvně myslela, že je to ožužlaná hračka, ale pak si TOHO naštěstí zavčas všimla, jinak by tady dneska už asi nebyla. Prej by jí klepla nějaká Pepka. Škoda, že tu trofej aspoň nevyfotila, protože pak by ministryně životního prostředí Julinka mohla zase upřesnit, zda to byla myška polní, rejsek nebo dokonce krtek, ale v tu chvíli prej byla panča ráda, že se neskácela k zemi, natož aby si vzpomněla na nějakej foťák. Páník to musel honem odklidit a začalo vyšetřování, kdo, kdy, kde, proč a jak. Počet podezřelých se zúžil z původních pěti na pouhé dva jedince, a to sice na Froda a mě. Páč kdo další by mohl podobný zločin spáchat?

1) Máša? Ta zásadně na lov myší dlabe

2) Kuba? Ten chodí na vodítku, není šance, že by něco ulovenýho propašoval domů

3) Vendelín prdelín? Ven nechodí vůbec

Takže jsme tu po tý selekci zbyli my dva kluci, já a Frodo. Panča určo neví, kerej z nás je ten hříšnej a já jí to neprozradím, jen ať si tu hlavu láme. Stejně na nic nepřijde. Vám to ale říct můžu, protože vím, že mě nebonznete. Frodo totiž neloví, ten venku leda tak romanticky očuchává keře a když se mu zdají málo aromatický, tak si je přivoní vlastním parfémem, mávajíc přitom kolemjdoucím na pozdrav ocáskem. Tudíž je záhada objasněna, byl jsem to já. Prostě jsem chtěl jednou vyzkoušet svůj vlastní recepis na sušenou myš anébrž suši z myši. A to už teď neochutnám, když se myš nesuší, ale je dočista navěky vyhozená. Navíc prej nastanou nápravný opatření, aby se podobný nálezy už nikdá doma neopakovaly. Prvně jsem nevěděl jaký, ale teď už to vím. Prostě když jsme venku, tak jsou dveře domů zavřený a já si nemůžu svobodně prolítávat sem a tam a nosit si domů suroviny na další zpracování. Tomu říkám teror, kamarádi. Ještě mám pořád šanci propašovat úlovek domů jako můj slavný předchůdce Bertík, a to sice v břiše a pak to doma vyblinkat. Ale něco mi říká, že to už tak ňák nebude ono. Prostě pro nápady ubohýho Fandy doma nemá nikdo pochopení. Přitom kdyby se to ujalo, mohl jsem si směle otevřít stánek s rychlým občerstvením, pojmenoval bych ho McMouse a státu jsem tak mohl velkou měrou pomoct na daních. Takhle ať se díky nepřejícný panče vyhrabává z dluhů sám.

Váš neuznalej Fanda

19. červenec 2011 11:01:01

Tak, vážení a drazí, už jsem zase zpátky. Teda né že bych konkrétně já někde byl, já jsem domácí Fanda a cestování mě neba. Zato panča by furt někde jezdila a na moje blaho vůbec nedbá. Zrovna jako teď nedávno, odjela si do nějaký divný končiny a mě ani nebavilo zlobit, když mě za to nikdo neokřikoval. Ale ještě než odjela, tak jsem se s ní pěkně rozloučil, to zase já umím.

Bylo to už pozdě večer, panča pakovala věci do takový velký tašky a libovala si, jak se to tam všechno pěkně vešlo, jí i páníkovi, chtěli si totiž vzít jenom jednu tašku. Panča to tak vymyslela, aby to všechno odtahal páník a ona si hopsala jen tak nalehko. No a mně, coby zástupci chlapskýho pohlaví, se to nezdálo zrovna moc fér a chtěl jsem páníkovi s tou vyčůranou pančou nějak pomoct. A tak jsem počkal, až bude taška úplně plná a panča si bude spokojeně pohvizdovat a pak jsem si na tu tašku sedl a - teď budu prosit o trochu shovívavosti, ale jak jsem předeslal, udělal jsem to opravdu s čistým úmyslem pomoct mužskýmu v nouzi - prostě jsem se na tu tašku vyčural. Teda kočky, to jste měli vidět ten rachot, co nastal. Panča mě málem stáhla z kůže, protože ještě stihla zachytit poslední momenty mé slastné úlevy. Jen z ní vypadlo . no Fanoušiiiiiiiiiiiii, počkej, ty smrade jeden, co to dělááááááš? A chytla mě za to moje křehký tělíčko (kterýmu docela neprávem říká soudek) a úplně sprostě se mnou ve vzduchu zatřepala, jako kdyby ze mě měly vypadnout zlaťáky nebo co. Ale já se nedal a ještě v tom vzduchu jsem se zkroutil a trochu ji hryzl, aby mě zase pěkně rychle pustila. Pak už jsem radši vyklidil pole, však znáte ženský člověky, jeden si nikdy není ničím jistej. Panča pak musela skoro o půlnoci všechno z tý navoněný tašky vyndat, protože můj parfém jí moc nešel pod nos, najít nějaký jiný zavazadlo, přendat to do něj, zjistit, že tam se to všechno nevejde, najít ještě další zavazadlo, věci přerozdělit, vzít tu počuranou tašku, jít ji aspoň trochu omejt, donýst ji ven na zahradu, ať si tam čeká, než se panča vrátí, znova mě sprdnout, pak mě zase pořádně podrbat, abych se před jejím odjezdem moc neurazil a do postele ulíhala čerstvá jako rybička asi ve dvě ráno. Ve 4 už zase vstávala, ta byla ale ráda. No ale dosáhl jsem svýho, tašky nakonec jely dvě a páník se nemusel sedřít jako mezek. A o to mi celou tu dobu šlo, né?

Pak už jsem se těšil, až se panča zase vrátí domů a aby věděla, že se na ni za to zatřepání nezlobím a že jsem velkorysej Fanda, tak jsem jí na uvítanou vytahal zase pár věcí ze skříně. A věříte, že z toho měla opravdovskou radost? Já prostě vím, jak na ni.

Tak, teď si asi půjdu tak trochu odpočinout, ale brzo napíšu další deník o tom, co jsem ještě stihl províst před pančiným odjezdem.

Mějte se hezky, kamarádi, už se mi po vás všech stýskalo.

Váš vyčuranej Fanda

1. červenec 2011 11:31:15

Tuhle večer jsem byl zase dost užitečnej a přihodilo se to tak, že jsem zatoužil po lítání. Já nevím, kdo to tak divně zařídil, že vobyčejnský ptáci si můžou lítat, kam chtějí a já, nevobyčejnskej Fanda, to neumím. A tak jsem si řekl, že se to prostě naučím, v tom přece nemůže bejt takovej problém, né? Jako učebnu jsem si vybral obývák. Panča seděla vedle v pokoji a cvakala něco na počítači, možná že si na mě zrovna stěžovala, však ji znám, ta kde může, tam žaluje. Díky tomu mi nevěnovala patřičnou pozornost a tak jsem hned začal tvrdě trénovat. Vzal jsem to s velkým rozběhem už z kuchyně, povedlo se mi PŘELÍTNOUT, ano prosím, PŘELÍTNOUT, celou sedačku a přistál jsem na parapetu na okně. Na začátek dobrý, řekl bych. Z parapetu jsem zkusil vylítnout nahoru na polici, ale to mi nešlo, musel jsem použít zadní nožky a pořádně se odrazit. Z police už jsem ale zase už letěl vedle na šplhadlo, odtud dolů na sedačku a takhle jsem to párkrát opakoval, až jsem měl pocit, že jsem opravdovskej letec. Škoda, že poslední přistání na parapetu jsem si nějak špatně vyměřil a zavadil jsem o překážející květináč. Šmankote, to vám byla rána jak z děla, když ta kytka letěla dolů. Panča nadskočila vedle na židli, jako kdyby ji píchla vosa a utíkala se podívat, co jsem ZASE vyvedl. Radši jsem se urychleně vzdálil, abych třeba nemusel zase poslouchat nějaký kázání na téma sbalenej uzlík a kočičí polepšovna. Panča zavolala páníka, aby se šel podívat a přinesl foťák na zdokumentování. Takže si myslím, že se jí ta hlína všude po zemi možná nakonec docela líbila. S páníkem přiběhl i Kuba a kamarádsky chtěl na sebe tu kalamitu vzít, ale panča mu to nevěřila. Viděla prej prchat z místa činu malýho hrocha a ne černýho nohatce. Ale stejně si myslím, že jsem udělal užitečnou věc, protože páníci aspoň odtáhli sedačku a uklidili i pod ní. Kromě bílý myšky a modrýho hopíka tam totiž byl pěkně binec, to vám povím. Už bylo na čase, aby se poklidilo.

Tak takhle jsem byl prospěšnej a teď se s vámi kamarádi na celých 14 dní rozloučím. To víte, léto je tady a pačna začíná rajzovat. Ale zase se vrátím, to slibuju, jako že se prezident Fanda jmenuju.

Váš úklidově užitečnej Fanda

27. červen 2011 14:44:09

Tak kamarádi a je po víkendu. Ten byl ale tak divokej, že bych byl radši, kdyby vůbec nebyl. Ale copak se chudáka pana prezidenta Fandy tady ptá někdo na názor?
Všechno divadlo začalo už v pátek. Přijeli dva veliký člověci, co mluvili tak nahlas, až se barák celej třásl a přivezli sebou ohromný krabice, co vypadaly jako placatý rakve. Prvně jsem myslel, že ty krabice jsou jakože dar pro prezidenta, aby měl co ohryzávat, ale kdepak, v těch krabicích byly nový okna. Pak si k nám domů ještě nanosili různý bedny s nářadím a začal takovej randál, až mi z toho ouška zalíhaly i v mojí schovce pod postelí. Ti člověci totiž mlátili do těch starých oken, aby je vyndali ze střechy a zbyly nám po nich jen obrovský díry. Zrovna jsem si říkal, že se tudyma bude parádně vylízat rovnou na střechu, ale znáte lidi, furt dělají nesmyslný věci, takže do těch děr pak zase úplně zbytečně cpali ty nový okna.
Když bylo hotový první okno, tak začalo cedit a odjeli. Pak cedit přestalo, tak zase přijeli. Slyšel jsem, jak se spolu dohadujou kvůli nějakýmu sáčku se šroubkama, kterej prej asi zapomněli vzít. A tak zase odjeli a přivezli si novej sáček, protože bez něho prej nemohli dál pracovat..
Dodělali druhý okno a odjeli, protože to vypadalo, že bude znova cedit. A taky že jo. Takovej ceďák jsem snad za celej svůj fandí život ještě nezažil. Dokonce jsem se, a nestydím se to přiznat, strachy zavrtal až pod peřinu. No a pak byl večer a tak člověci už nepřijeli.
Přijeli až druhý den ráno, aby udělali třetí okno. Ještě pořád se bavili o těch ztracených šroubkách. Dokonce prohledali i všechny prázdný krabice, jestli to nezůstalo v nich. No prostě záhada. Ale hlavně, že okna byly hotový a člověci odjeli a já jsem mohl zjišťovat, jaký po sobě zanechali nadělení. Řeknu vám, že bylo co uklízet. A když už panča byla v tom úklidu, rozhodla se vysmejčit i moji schovku pod postelí. A co myslíte, že tam našla? Jéje, přece ty ztracený šroubky. Já za to kradení ale vůbec nemůžu, mám na to diagnózu „Zloděj z Kyjova“. Neměli to člověci nechávat bez dozoru, né?

Váš dočista prezidentsky bezúhonnej Fanda

24. červen 2011 14:33:58

Milí drazí spoluchlupatí, doma je SODOMA GOMORA. Mění nám tři střešní okna a teď se rozpršelo a chlapi na chvilku odjeli a než se zase vrátí, tak jsem toho využil a vyběhl zpod postele a děsně rychle, co mi jen pacičky stačej, posílám všem depeši, že jsem v tom prezidentským křesle nezpychl, ale jen nemůžu psát a ozvu se počítám zase až tak v pondělí. Tak né že mi v tý naší republice zdivočíte. Žádám tímto slečnu premiérku o prozatímní vládnutí a já jdu radši zase zalítnout pod postel, protože co kdyby se cizí člověci už vrátili a našli mě tady v negližé.
Přeju vám všem lepší víkend než budu mít já.
Váš ubohej podpostelní préza Fanda

23. červen 2011 13:17:33

Drazí kamarádi, tento dopis jsem dnes rozeslal všem svým vládním spolupracovníkům a nyní bych chtěl k seznámení s naší vládou přizvat i vás. Doufám, že budete s naší prací spokojeni a že nás brzo nesvrhnete :o)


Vážená paní premiérko, milý ministře, milá ministryně!

Nastal den, kdy nám všem začnou vládní povinnosti, ale jak pevně doufám, také radosti. Všem vám velmi děkuji za zvednutí hozené rukavice. Nabídl jsem vám funkce a vy jste je bez váhání přijali. Těší mě, že se naše vláda bude skládat z tak vyjímečných jedinců, jako jste právě vy. Též vám velmi děkuji za účast při našem prvním společném focení. Nyní vás již chci pozvat na slavností představení vlády.

Tak prosím, buďte zváni a přizvěte i své rodiny, známé a kamarády. Uvítám také rodinu Hujerovu a jí podobné početné příbuzenstvo.

Prezident republiky, František Fanda Fandopérko

http://fandoperko.bloger.cz/Prezident-Fanda-a-jeho-vlada/Sestaveni-vlady

22. červen 2011 15:18:40

Milí moji kamarádi, tak si připadám jako ten největší vyvrhel a švindlíř na celým světě. Dostal jsem totiž dopis od administrátorky, že jsem porušil pravidla v mnoha směrech. Já, poctivej Fanda. Jéjda, to jsem se polekal. Tak třeba jsem měl svoje albíčkový profily vedené jako skutečné, né jako virtuální. Ale copa tady za mě někdo, notabene panča, študoval pravidla? Navíc ty virtuální albíčka můžou být jenom tři a já jich měl pak po přesunutí pět, takže dvě jsem musel smazat. Odmázl jsem tedy svoje dva profily, které byly nazvané Fanda fotoalbum a Fanda potřetí a naposled. Je mi líto všech vzkazíků, které jste mi tam kdy poslali a které tímto taky zmizely, i dárečků, které se mi tam od vás nashromáždily, ale nedalo se nic dělat. Ponechal jsem si kotěcí album, dál moje společné album s Waldinkou a taky Kiburiho. O Kiburkovi se ale taky vedla řeč, protože prý očividně nepatří mně (jaké překvapení) a prej jsme ho s pančou měli založit na hafíkách a ne na micinách. Jenže teď je pozdě bycha honit. Přece ho nesmažeme i s 99 fotkama, za který jsme tvrdě zaplatili bodíkama. Ach jo. Tak snad mi tady Kiburi zůstane. Poslední kapka byla ta, že mi odebrali 2x 500 bodíků, který jsem dostal právě za ty profily, které se tvářily jako skutečný a byly virtuální. A tak jsem s bodama zhola na mizině a nemůžu teď nikomu poslat žádný dárek. Ale co, hlavně, že jsem zdravej, né? Fotky mám stejně všechny na blogu, tak komu by tady chyběly, může se podívat tam: http://fandoperko.bloger.cz/

O nic víc nejde, toho Kiburka mi tady doufám nechají, protože si neumím představit, komu a čemu by to mohlo vadit, že je založený na micinách a ne na hafíkách.
Díky za vyslechnutí, doufám, že vás nebrní uši. Chtěl jsem jen vysvětlit zmizení mých dvou profilů.
Váš tak trochu pohubnutý Fanda :o)

20. červen 2011 10:04:49

V noci bejvá většinou ticho, ale tuhle jednou panču vzbudil hluk. Prvně si myslela, že se jí něco zdálo, pak se trochu zabála, že přišlo zemětřesení a už si v duchu pakovala evakuační zavazadlo. Nakonec se jí ale ulevilo, protože zjistila, že ten randál dělám jenom já. Chytal jsem totiž mouchu, ale né nějakou úplně obyčejnskou mouchu. Tahle moje byla vypasená, krásně bzučela a vypadala, že nebude klást žádnej odpor. Jo, kamarádi, to jsem se pěkně sekl. Moucha nevzdala svůj život bez boje a tak nastalo noční představení, za který by se nemuseli stydět ani v Národním. Dostával jsem se do takový ráže, že bych si v ten moment troufl i na divokýho medvěda. Co na medvěda, dokonce i na Vendelína! Pro nezaujatýho pozorovatele mohla celá ta moje noční akce vypadat asi takhle:

* kocourek Fanda sedí ve střehu na podlaze, oči vyvalený, kouká jakože do blba, ale my už víme, že na mouchu.
* Kocourek Fanda se odráží k mohutnému skoku, plavmo přeletí postel, zabrzdí o zrcadlo na dveřích skříně. Ozve se rána, dveře se zachvějí.
* Kocourek Fanda se oklepe a dalším obrskokem vletí na balkon. Zastaví se nárazem do mříže. Padá jen šplhadlo, podle hluku to ale vypadá, že se boří celý dům.
* Kocourek Fanda se nevzdává. Opět jediným skokem přeletí balkon, vrazí do balkonových dveří, které se mezitím přivřely, odrazí se o spící těla pod peřinou, na chodbě dostává smyk. Při smyku kácí misky s granulema i s vodou.
* Rozráží dveře do koupelny, je slyšet zvuk, jak se opět něco kácí. Tentokrát je to koš na prádlo.
* Kocourek Fanda vyskakuje na okno. Potvora moucha stále prchá.
* Kocourek Fanda seskakuje z okna na protější umývadlo. Shazuje kelímek s kartáčky, klouže se přes chodbu, opět probíhá přes ležící těla, tentokrát už ovšem plně při vědomí.
* Kocourek Fanda opět proskakuje přes místnost na balkon, vráží do pokáceného šplhadla. Prolítne tam šustivým tunelem, vrací se do ložnice.
* U sousedů v zimní zahradě je vidět světlo. Nejspíš je doma taky něco probudilo.
* Kocourek Fanda vyskočí na komodu, přičemž cestou smete vše, co není přibité. Takže vše. Proběhne se po posteli a jedno z těl těžce hekne.
* Kocourek Fanda ještě několikrát zopakuje kolečko ložnice – balkon – ložnice – chodba. Jedno z těl strká hlavu pod peřinu za doprovodu jadrné slovní zásoby .

A tady se příběh blíží do závěru. Kocourek Fanda dosáhl svého. Pod packou drží na zemi zajatou mouchu a přátelsky ji poplácává. Lov je u konce. Moucha zabzučí naposled, jedno z těl vyleze se skřípajícíma zubama z postele, popadne plácačku, zvedne Fandu, mouchu plácne a hodí do koše. Kocourek Fanda skáče do vyhřátého a právě uvolněného místečka v posteli a napůl spící zombie skromně ulehá na kraj, aby náhodou kocourka Fandu nevyrušila, když už se konečně odebral k spánku.

To je paráda, ne, takhle bezva si užít noc. Ráno jsem pak chtěl dospávat, páč to víte, takovej noční boj jednoho unaví. Ale nelítostná panča mě probudila kvůli takový blbosti, jako je stlaní postele, jako by nevěděla, že jsem byl v noci zaneprázdněnej chytáním otravný mouchy.

Váš docela nedoceněnej moucholovec Fanda

14. červen 2011 08:01:02

Tak jsem byl tuhle zase ohromně nápomocnej. Chtěl jsem o tom napsat už dřív, jenže pak se stala ta smutná věc s Emičkou a panča vůbec neměla na nějaký psaní myšlenky. Ale teď jsem ji už přemluvil, vždyť bych to všechno nakonec ještě celý zapomněl.
Panča s páníkem se totiž rozhodli, že léto už je natuty tady a tak je potřeba vykramařit všechno, co k létu patří. Vytáhli gril, kterej mají už asi pět let a ještě na něm ani jednou negrilovali, pak začali z jedný venkovní místnosti, o který jsem ani nevěděl, že existuje, vytahovat nějaký divný, dlouhý, těžký věci a nakonec přišel na řadu dřevěnej nábytek. Já jsem vám byl z toho všeho tak vyvalenej, páč jsem to nikdy předtím nezažil, že jsem nechtěl zmeškat ani pidisekundu toho dobrodrůža. Děsně umně jsem kličkováním mezi nohama ukazoval směr, kudy jít, až o mě nakonec panča zakopla a udělala pár ladných poskoků směrem k trávě, kde je zakončila přistáním na kolenou. To zase byly slovíčka, co jsem si vyslechl. Víte, já jsem si fakt chtěl zachovat slušnou mluvu, ale když slyšíte, jak vaše panča říká
„doprdelefanoušiužměnesernebotitutvouprdelzmaluju
namodro“,
tak se vám ten člověčí slovník tak nějak zadře pod kůži. No a přesně tohle dlouhatánský slovo mi řekla, když spadla a jedno koleno měla zelený od trávy a druhý červený od krve. Podle mě mohla být ráda, jak je pěkně barevná, ale to ne, místo toho mrskla těma tyčema o zem a šla si ty kolena domů omejt. Ta voda jí asi udělala dobře na duši, protože když přišla, tak už moc nemluvila a s páníkem postavili ten velikej altán a že prej půjdou natírat nábytek. Toho jsem se prostě MUSEL zúčastnit. Panča mě asi milijonkrát odehnala, ale víte jak to chodí. To jednoho vyhodíte dveřma a přijde oknem. Teda jako né že bysme na tý zahradě měli okna a dveře, to se přece jen tak říká. Prostě furt jsem se tam motal, párkárt jsem se ocáskem otřel o natřenou lavici, protože tam popletená panča zapomněla dát fáborky a cedulku „čerstvě natřeno“ a nakonec pohrozila, že mi strčí MŮJ ocásek do barvy místo štětky, která už byla opelichaná. A tak to zase prrrrr. Já nejsem žádnej dodavatel náhradních dílů a můj ocásek je můj ocásek. Radši jsem rozhodl, že mě to natírání už nebaví a hrdě jsem odešel pryč. A abych vyjádřil svůj názor činem, ducl jsem hlavou do plechovky a teď máme na zelený trávě pěkný hnědý kolečko. Ale vůbec není od posránka.
No ale nejvíc jsem se nasmál, když se děsně rychle zatáhla obloha a začalo pršet a panča s páníkem se po zahradě rozkmitali jako myšky na klíček a honem odnášeli ten čerstvě natřenej nábytek pod střechu. Pak se drhli celej večer, aby ze sebe ty pěkný hnědý fleky dostali. Já už jsem byl dávno umytej a spokojenej, že jsem si pěkně užil a zachránil jsem si ocásek.
Váš štětkově nepoužitej Fanda

9. červen 2011 21:24:06

Kamarádi moji, potřebuju čas na vysmutnění. Dneska se s náma navždycky rozloučila naše Emička a já nevím, co mám dělat, protože panča brečí a brečí a vůbec ji nezajímá, když před ní vydruju a nastavuju bříško na pohlazení, abych ji rozveselil. A tak už skoro brečím taky a nezlobte se, když vám pár dní nic nenapíšu.
Fanda

6. červen 2011 10:47:15

Tak proběhl víkend a já jsem byl moc zvědavej, co mi panča nadělí k těm mým slavným narozeninám. No jestli jako čekáte něco světobornýho, tak už ani nečtěte dál. Dostal jsme úplně mrňavej dortík a nějaký hračky a to mi ještě kus šunky z dortu čmajznul Kuba. Ale neva, já jsem si to pak všechno vynahradil venku. Představte si, že jsem ulovil svou první kořist. Byl to krtek, chudák. Já myslel, že to je myš, protože podle mě krtci nosej modrý bombarďáky a tenhle byl docela nahatej. Panča ječela jak Viktorka u splavu, když mě s ním viděla, ale to už byl krtek stejně v pánu, tak mě snad mohla nechat v klidu dorozjímat. Nakonec mi ho ještě sebrala, já fakt nechápu, že jsou ti člověci tak závistiví. Sama si nic ulovit neumí, tak to sebere chudákovi Fandovi, kterej z toho měl větší radost než z nějakýho dortu. Naštěstí mi připravila další zábavu, ale o tom zase až příště.
No a neděli jsem strávil s velkou partou kamarádů na Kanárech, tak koho zajímá, co bylo, koukněte do albíčka na blogu :o)
Váš krtkolovec Fanda

http://fandoperko.bloger.cz/

31. květen 2011 08:43:08

Tak jsem měl včera narozeniny. Čekal jsem doma kupu dárků, nějakej ten dort a případně nový myšky a víte, co jsem dostal? Potřepání pacičkou a falešně zazpívanou písničku Hodně štěstí, milý Fando. No jako né že by to bylo málo, ale přece jen jsem byl tak trochu zklamanej. Ale panča slíbila, že mi to všechno vynahradí v sobotu, protože teď neměla čas. Tak to si kamarádi dobře pohlídám! A vám všem z micin a hafíků moc děkuju za gratulace i dárečky, hned jsem si je radši odtahal pod postel, kde budou v bezpečí.
No ale o narozeninách jsem vlastně vůbec psát nechtěl. Přihodilo se mi totiž něco děsně dobrýho. Panča si tuhle přinesla domů krabičku plnou voňavých červených kuliček, prej to byly jahody. Umyla si je, sloupala z nich takový to zelený a během tý procedury mě musela asi dvacetkrát sundat z linky dolů, tak jsem vám byl zvědavej, co to chystá za novotu. Pak si ty jahůdky trochu pokrájela a kydla na ně něco bílýho. Dala mi toho trochu líznout, abych teda nebyl úplně škodnej. Lízl jsem si a dočista jsem sebou škubl, jak to bylo divný. Ale pak se mi to na jazyku rozleželo a došlo mi, že je to vlastně děsně dobrý a chtěl jsem víc. Panča mi dala vylízat kelímek, aby se mě na chvilku zbavila. Docela to fungovalo, protože ten kelímek byl menší než moje hlava a já se do něj pořád nemohl dostat a tak jsem se s ním honil po kuchyni. Panča si pochvalovala, jak na mě vyzrála. Rozmatlaný jahůdky s tím bílým dobrým pak položila na vysokou poličku a šla si pro knížku. Ještě ani nedošla nahoru, když uslyšela ránu. Střelhbitě sjela po schodech dolů skoro jako sjíždím já, ale už dopředu věděla, co ji čeká. Jahůdková miska ležela na zemi, byla trochu ulomená a to bílý bylo rozprsknutý všude kolem. Nadělalo to sice trochu nepořádku, to je pravda, ale rozhodně se mi to koštovalo líp, než když to bylo tam nahoře. Panča řekla na moji adresu několik moc sprostých slov, který tady ani nebudu opakovat, protože jsem slušnej Fanda. Ale povím vám, že kdyby mi TOHLE dala k těm mým narozeninám, tak bych byl docela uspokojenej. A vůbec by mi nevadilo, že to nevypadá moc estetýcky. Jenže se vsadím, že na potvoru dostanu něco úplně jinýho. A ze všeho nejdřív prej dostanu na prdel. Tak že by trenýrky?
Váš už dočista čtyřletej Fanda
P.S. Tak vidíte, že to byly trenýrky, nejsem přece žádnej hlupák, ne? (viz foto)

Můj blog: http://fandoperko.bloger.cz/

23. květen 2011 08:35:50

Kamarádi, měl jsem průšvih. Panča byla mírně hysterická a dokonce i nějaká ta slza ukápla, ale už ji to naštěstí přešlo. Já nevím, že ti člověci a hlavně ženský furt všechno tak prožívaj. No a co se teda stalo? Už jsem tady psal o takovým tom košíku, do kterýho si panča dává voňavý dobroty, když dělají ohýnek. Ten košík jsem už notně upravil, takže nemá ucho a vůbec je celej moc krásně ohryzanej. A abych ho nedohryzal úplně a prej taky pro moje dobro, abych si nezarazil kus proutí do pusy, dala panča ten košík na vysokou skříň, aby tam byl přede mnou chráněnej. Jenže mně to furt nedalo, že už bych si nemohl pokousat a tak jsem tak dlouho špekuloval, jak na něj, až jsem nahoru na tu skříň normálka vyskočil. Panča furt nechápe jak, protože mi u toho nesvědčila, ale zato mi pak svědčila u následků. Když jsem si totiž pohryzal a chtěl skočit dolů, tak jsem sebou přitom smetl nejen ten košík, ale taky takovou pěknou velikou keramickou kočku, která tam ležela a dívala se dolů a všechno to tam hlídala. Byla prej moc drahá a panča ji měla ráda a věřila, že tam nahoře bude v bezpečí. Řeknu vám teda, že nadělala pořádnej randál, když spadla dolů. Pak už nebyla veliká, ale změnila se na spoustu malých koťátek. Panča slyšela ten šrumec až zvenku, tak přilítla dovnitř a uviděla moje vykulený oči, jak hledí na tu spoušť. Zrovna jsem si říkal, jak je bezvadný, že už je ten košík zase dole, protože přece jen ten výskok nahoru nebyl moc pohodlnej. A taky jsem si myslel, že panča ocení, že se už nebude muset natahovat, až si ho bude chtít vzít. Ale kdepák. Místo toho se chytla za hlavu a hlesla - ty smrade jeden chlupatej, zmizni odsud nebo ti už namelu! Tak jsem zmizel, ale co mi chtěla namlet, to jsem se nedozvěděl. Pak jsem ještě přišel pomoct při zametání tý nakouskovaný kočičky, ale panča mě normálka vyhnala smetákem. No prostě za dobrotu na žebrotu, to se jeden fakt nezavděčí.
Váš vymetenej Fanda
P.S. Jo a mám nový blog, říkala panča, že už se jí sem nevejdu. To jako myslela, že jsem klustoprd?
Blog je tady:
http://fandoperko.bloger.cz/

11. květen 2011 08:34:05

PŘÍBĚH O ŽLUTÉ KONVIČCE

To vám žila byla jedna žlutá konvička na zalívání kytek. Byla to už druhá žlutá konvička v rodině, protože tu první, plechovou a s namalovanou kočičkou, jsem dokázal prokousnout, což bylo bezvadný, protože když se pak konvička naplnila vodou, tak učurávala. Panča tu zábavu ale neocenila a ještě jí to bylo moc líto, protože měla tu kočičkovou konvičku tuze ráda. Potom koupila jinou, už ne plechovou, ale obyčejnou plastovou, a myslela si, že jí dám pokoj. Ale mě vám ta konvička s vodou strááášně přitahuje, prostě nemůžu si pomoct a pořád s ní mám nějaký techtle mechtle. Nejlepší je, když je plná vody. Strašně rád z ní totiž piju. Ale nepiju jen tak obyčejnsky, protože to mě nebaví a taky se mi tam už nevejde hlava. A tak mám svůj vypracovaný styl. Packa do konve a třikrát rychle olíznout, takže packa - líz líz líz, packa - líz líz líz. Panča mě u toho párkrát nachytala a zamilovaně mě pozorovala, protože jsem u toho prej vypadal děsně roztomile. No ale někdy se stane, že se mi nechce pít, chce se mi prostě jen dělat právě ty techtle mechtle. To pak do tý konvičky strkám, posunuju ji a ve finále ji překlopím na zem a vědecky pozoruju, jak voda vytýká ven a kolem konvičky se zvětšuje louže. To už se panče tak moc nelíbí, protože pak má práci s uklízením. No a včera jsem zase tak trochu techtloval a povedlo se mi do konvičky OPĚT vyvrtat dírku. Já vám nevím, proč se ty konvičky nevyrábějí z nějakýho trvanlivějšího materiálu, aby mi to dalo víc práce, takhle je jeden hotovej raz dva a za chvíli nemá co dělat. Panča z tý mojí konvičkový aktivity vyvodila několik závěrů:
a) mám konvičku děsně rád
b) konvičku děsně nenávidím
c) nevím roupama, co dělat
d) jsem prostě blázen
Vůbec nevzala v potaz, že jsem vědátor, kterej chce věcem přijít na kloub. Ale co chcete od ženský. Tak tolik o konvi.
Váš konvičkovej Fanda

2. květen 2011 17:09:25

Tak kamarádi, je to tady, panča se už docela jistě zbláznila. Stalo se včera. Byli jsme venku, panča dělala hlídacího psa jako obvykle, furt věděla o každým pohybu, dokonce i kdy jsme si jen uprdli. A najednou mě neviděla. Prvně byla v klídku, protože ví, že mám spoustu bezva schovek, ve kterých mě nakonec načapá. Jenže pak už byla skoro tma a panču chytil fantas, protože schovky byly dočista prázdný. Zahnala holky i Froda s Kubíkem dovnitř, pozavírala dveře, zavolala páníka a začala pátrací akce. A najednou uviděla, jak se něco mihlo u auta a zalítlo to pod něj. Uuuuuuf, to se panče ale ulevilo. Šla honem k autu a volala mě tak cukroušsky, až by se z toho jeden osypal. Ale žádná odezva nenastala. Panča nelenila a flákla sebou na zem, aby líp viděla. Koukaly se na ni dvě svítíci očička a to jí stačilo ke spokojenosti. Vyslala páníka pro lákadlo. Ten přinesl granule na chrastění a gourmetka pro případ nejvyšší nouze. Panča furt ležela na zemi na břiše a už jí to začalo být trochu nepříjemný, zvláště když vedle u sousedů seděli venku a očividně jim tohle povyražení přišlo vhod. Panča chrastila granulema, i tu konzervičku otevřela, slibovala modrý z nebe, ale nic se nedělo. Oči pod autem jezdily sem a tam, ale to bylo tak všechno. Pak už se panča naštvala, vstala a řekla, tak si tam zůstaň, ty zmetku jeden protivnej! A šla domů s tím, že pro mě za chvilku zase přijde. Otevřela dveře a tam jsem za nima čekal já, celej rozmrzelej, kde safra vázne večeře. Panče vylezly oči z důlku a nebyla schopná slova. Zase dveře zavřela a metla zpátky k autu. Ten údajnej já tam pořád ještě seděl, ale popolezl dopředějc a tak panča viděla, že je to nějakej úplně cizej kocourek. Ani ten náš venkovní Bezocásek to nebyl. Ona totiž krmí ještě jednoho venkovního kluka, co mu chybí ocásek a ten to asi roztroubil po okolí a tak se k nám chodí jak do bufetu. Tenhle cizák pak dostal za odměnu, že není já, moji gourmetovou konzervičku a já pochvalu, že jsem přišel sám domů a ani jsem nečekal, až mě panča zavolá. Tak si fakt myslím, že se mi tak trochu zbláznila, když mě chválí.
Váš naprosto neztracenej Fanda

29. duben 2011 09:36:59

Chachááááááááááááá, to byla teda v noci sranda. Jsem důsledný Fanda a jak jsem posledně slíbil, pravidelně teď procvičuju to svoje bubnování a zpěv. No a včera večer si panča usmyslela, že na mě vyzraje a přinesla si k posteli zbraň. Né jako nějakou pistoli, šmarjá, ale takovou tu rozstřikovací láhev s vodou. A že jak začnu dělat rambajz, tak mě postříká. Prej rambjaz! Takhle říká mýmu zpěvu! Aspoň vidíte, jaká je. Ale já jsem se nedal zastrašit a k ránu jsem zase začal s tréninkem. Panča otevřela oko a na hodinách byly tři židličky. 4:44. Zrovna jsem zpíval překrásnou baladu o Waldince a doprovázel se boucháním na zrcadlo. Panču možná trochu tahalo za ucho, že to bubnování bylo mimo rytmus a tak sáhla po paměti po tý láhvi, namířila ji na mě a .... PAL! No a napálila si tu vodu rovnou do SVÝHO OBLIČEJE! Páč tu lahvu chytla obráceně, chacháááá :o))) No není ten život skvělej? V pondělí jsem měl dostat výprask a dostala ho ona a dneska na mě chystala pomstu a schytala to zase ona. Jo jo pančo, kdo jinému jámu kopá.....
Váš úplně nepolitej Fanda :o)

26. duben 2011 08:17:59

Moji milí kamarádi, dnes vám naposled píšu coby obyčejnskej Fanda. Rozhodl jsem se totiž, že budu umělcem a to nejspíš hudebníkem. Uvědomil jsem si, jaký mám v hlase obrovský potencionál a rozhodl se to využít. S tréninkem jsem poctivě začal v neděli v noci. To mi totiž přišlo jako nejlepší start. V noci je taková zvláštní akustika a všechno se krásně nese a rozlíhá. Přišel jsem tedy k panče do ložnice, usadil se k ní na postel a začal se zpěvem. A-úúúúúúúúúúúúúúú, a-úúúúúúúúúúúúúúú - vidíte ten rozdíl, žádný obyčejný mňaaaau, ale prostě umělecký a-úúúúú. Prvně jsem začal ve špatný tónině, ale hned jsem se opravil a postupně se propracoval až do ohromných výšin, ve kterých se moje vysokočárkové úúúúúú jistě neslo až do širokého okolí. Marně panča zalízala pod peřinu, marně si zacpávala ušiska. Moje a-úúúúúúúúúúúú ji dostihlo všude. Ale to nebylo všechno. Jenom zpěvem bych se totiž v uměleckém světě asi neuživil, takových zpěváků přece je. A tak jsem ke svému trylkování přidal i bicí nástroj. To už ovládám dokonale. Posadím se do pozice a la bobr anebo pro větší dynamiku se postavím na zadní a v rychlým tempu tluču do zrcadla na skříni. To byste nevěřili, jak nádherně to zní a společně s mým zpěvem bych myslím nepropadl ani v nějaký tý soutěži Miciny a hafíci hledají talent. Klidně mi můžete říkat Fanda Starr, tak se prej jmenoval jeden slavnej bubeníček. Panča už byla zase na nervy, řeknu vám, že mi přijde tak trochu labilní. Vyslovila i výhrůžku, že ať se těším, jak ráno dostanu na prdel. A představte si, co se stalo. Ráno páník vstal, přinesl nějakou metličku s mašlí a na prdel dostala panča. To jsem se ale smál. Páník asi myslel, že v noci takhle zlobila panča. S metličkou a výpraskem jsem mu ochotně pomáhal, ať panča vidí, že mi příště nemá co vyhrožovat.
Váš docela nezmlácenej Fanda

19. duben 2011 08:12:20

MOJE BEZVA SOBOTA:
Bylo pěkný počasí a panča se ani nekroutila, když jsme chtěli jít ven. Máme takovej rituálek. To se prvně pustí Vendelín na balkon a tam se zavře, aby se nám nepletl do našich záležitostí. Pak vezme panča do ruky klíče od dolních dveří a my kucí se můžeme na schodech přerazit, jak soutěžíme, kdo bude u dveří první. Panča otevře dveře na verandu, navlíkne Kubíkovi vodítko a nás dva s Frodem nechá bejt, protože ví, že bysme ji spíš zavraždili než si nechali tohle připevnit. No a pak už konečně rozvalí ty poslední dveře a my vyletíme ven jako ptáčci. Nejdřív se hned parádně poválíme po chodníku a nabereme do kožíšku všechen prach, co tam je, myslím, že panča může být spokojená, protože jí krásně ten chodník vyčistíme. A pak se rozběhneme za svýma povinnostma. Já třeba pravidelně kontroluju takovou tu sypavou kůru pod svým keříkem a když jsem spokojenej, tak se v ní zase pěkně vyválím. Ale teď jsem v ní něco uviděl. Až vám prozradím, co to bylo, tak si řeknete, tcccc, to je toho. Ale nezapomeňte, že já jsem skoro venkovní panic a tak je pro mě všechno nový. Prostě to, co jsem teď uviděl, byla DĚSNĚ VYPASENÁ VELKÁ ŽÍŽALA! Fascinovaně jsem na ni zíral, jak se furt natahovala a smrskávala a když se přestala předvádět, tak jsem ji packou trochu pošťouchl, aby zase pokračovala. Panča to viděla a poručila mi, ať si s ní přestanu hrát. A tak jsem ji poslechl, přestal si s ní hrát a sežral jsem ji rychlejc, než byste řekli žížala. Panče se z toho udělalo moc nedobře a řekla, že větší čuně ještě neviděla a že se z toho určitě pobleju. A kamarádi, měla pravdu. Poblil jsem se až doma a to pěkně na posteli. Panča to zjistila až později. Přišla do ložnice a na peřině našla ten můj dárek. Věděla, že je ode mě, protože tam byl ještě kousek žížaly. Udělalo se jí ještě víc nedobře než předtím. Musela stáhnout povlečení a já jsem jí s tím ochotně pomáhal, protože pro takový práce jako je povlíkání nebo svlíkání postele jsem se narodil. Trochu se nám to pravda protáhlo, jak mě panča musela pořád vytahovat z povlaku na světlo bóží, ale nakonec jsme to zvládli. Pak zjistila, že poblitej není jen povlak, ale že to prosáklo až na peřinu. Povlečení strčila do pračky a peřinu musela dát do vany a vyprat to tam. Kontroloval jsem ji, jestli to neflinká a moc se mi líbilo, jak na to teče voda a tak jsem ji chytal do pacek a cákal na panču, aby taky měla taky nějakou radost ze života, zdála se mi totiž dost přešlá z toho nečekanýho pracovního přídělu. Pak se šlo zase ven. Peřinu panča s páníkem rozložili na takovej sušák a pod tím vznikl bezva stan. Panča doufala, že to uschne, protože by večer neměli pod čím spát a prej bych je musel zahřívat svým kožíškem. Naštěstí to pěkně schlo a když to šla k večeru panča vzít domů, tak jsem šel honem s ní a skočil na ten sušák a on se vám skácel i s peřinou a se mnou na zem. To byla taková sranda! V peřině jsem si hnedle udělal pelíšek a rozhodl se ho bez boje nevydat, ale panča se už ani neobtěžovala se mnou promluvit. Úplně prachsprostě mě popadla a odnesla domů, pak zavolala páníka, peřinu vyklepali a že prej to je dobrý, jen sem tam nějakej ten flíček od trávy a pár fandootisků, ale to už neřešila. Zdálo se mi, že byla trošku přepracovaná. Slyšel jsem, jak říkala cosi o tom, že mít ještě jednoho Fandu, tak brzo skončí v blázinci. Ale vím, že to tak nemyslela, protože mě pak přišla zkontrolovat, jestli mě nebolí bříško a přitom mě moc hezky drbala u ocásku a říkala mi, ty jeden neřáde a ani se netvářila naštvaně. Asi měla radost, že jsem jí tak pěkně pomohl naplnit den.
Takže takhle pěkně jsem si zařídil sobotu a klidně to zkuste taky. Chce to jen najít tu žížalu a pak už to jde všechno úplně samo.
Váš vyblinkanej Fanda

11. duben 2011 10:05:55

Tak si představte, milí kamarádi, že na mě dneska v noci byla panča naštvaná. A já vůbec nechápu proč. Měl jsem totiž před sebou velkej úkol, prozkoumat co nejvíc skříní a nějak se to u panči nesetkalo s pochopením. O tý skříni, co mají s páníkem v ložnici, jsem vám už několikrát vyprávěl. Má zašupovací dveře, ale ty už jsem se dávno naučil otvírat. Dělá to trochu rámusu a tak už je panča radši nechává preventivně na noc otevřený, ať si tam teda propána vlezu a neruším ji při spaní mlácením pacičkou do dveří. Jenže co mi to bylo platný, když odsunula prostřední dveře a já se chtěl zrovínka podívat do těch krajních. Práce chvatná málo platná, pančo! Dalo mi to tentokrát dost práce ty krajní dveře otevřít. Kočky, co já se do toho namlátil, než se to konečně trochu pootevřelo. Kdyby to radši panča příště nechala tak, jak jsem zvyklej, udělala by líp. Tak to byla první skříň a na hodinách bylo asi půl 3. Panču ten randál vzbudil, tak šla aspoň na záchod, aby prej nebyla probuzená zbytečně. A pak zase zabrala, bodejť by ne, byla přece hluboká noc. Ale já jsem měl před sebou ještě spoustu práce. Seběhl jsem po schodech dolů a tam máme další skříň, co má zašupovací dveře. Ty jdou otvírat docela špatně, to vám teda povím. Ale použil jsem stejnou metodu jako u skříně v ložnici a nakonec se mi to přece jen povedlo. Měl jsem velkou radost. Panča ne, koukla na hodiny a bylo něco po třetí. Ani neměla sílu mi vynadat. A to mi dodalo kuráž a šel jsem se pustit do třetí skříně, co je nahoře na chodbě. Ta vám je moc složitá, má totiž jiný dveře, normální otvírací, ale ještě je tam nějaký fandoodolný péro, který je hned zavírá, když se neotevřou úplně dokořán. Taková výzva! A tak jsem se šel pustit do práce. Panču vzbudilo pravidelný bouchání dveří, jak jsem je vždycky pootevřel a ty se zase hned zavřely. Zkusila si zacpat uši a spát dál. Asi se jí to povedlo, ale pak ji znova probudily děsný rány a ty už se přeslechnout nedaly. Bylo to divný bušení, znělo to jako BUCH BUCH, a pak rychlý BUMBUMBUMBUM. To se furt opakovalo a tak panča celá vzteklá vstala a šla se podívat, co se děje. Když rozsvítila, tak se probudili všichni ostatní chlupáči a seběhli se k ní, protože si mysleli, že už je ráno a bude snídaně. Panča si připadala jako Sněhurka, když se kolem ní vyrojily zvířátka z celýho lesa. Rány ale furt pokračovaly a tak se šla podívat na chodbu a tam to uviděla. Ta těžká skříň furt pootvírala a zavírala dveře a mezitím vždycky na panču zevnitř vykoukla moje bílá fuseklička. Prostě dostal jsem se dovnitř, ale ven už mi to nešlo a v tý tmě se mi vážně moc nelíbilo, tak jsem na ty dveře bouchal, aby mě šel někdo vysvobodit. Panča mě teda vylovila ven a když se podívala na hodiny, bylo 4.10. Byla moc nazlobená a tak jsem honem udělal vydru a mrskl sebou na zádíčka, abych ji udobřil. Tomu panča nikdy neodolá a tak mě ještě dlouho drbala po bříšku a přitom mi sdělovala velmi ospalým hlasem, že jsem její malej zmetek. Když se vrátila do postele, bylo 4.25. Ráno měla oči jak teta z Číny a říkala, že si to pak spolu ještě dovyřídíme. Takže se nemůžu dočkat, až přijde domů. Myslím, že dostanu nějakou odměnu za to vydrování.
Teď se jdu trochu prospat, tak mě omluvte.
Váš skříňový odborník Fanda

4. duben 2011 11:44:05

Kamarádi moji, na dnešní zápis nebudu pyšnej, no ale nejsem žádnej ješita a tak vám povím, co se mi včera přihodilo. Panča se vrátila z ňákýho vejletu a měla černý svědomí, že se nám v sobotu nevěnovala a aby si nás udobřila, tak nás pustila ven, ať si prej ještě užijeme. A já jsem si fakt užíval. Honem jsem oběhl všechny známý místečka, pořádně jsem si pročetl vzkaz, kterej zrovna na keřík nahodil Frodo a pak už mi začala bejt zahrada na zemi trochu malá a tak jsem si prohlídl znaleckým zrakem velikej strom, co nám tam roste. Je fakt velikánskej, špička sahá až do nebe a někdy z něho prší šišky, tuhle mě jedna málem trefila. Ten strom je ale divnej, protože má ostříhaný dolní větve, prej aby pod ním panča mohla chodit a vykonávat různý práce. A zrovna tenhle strom jsem si vyhlídl, abych si na něm procvičil šplh. Trochu jsem přitom zapomněl, že jsem vlastně ještě nikdy předtím po stromě nešplhal. Nahoru to šlo moc dobře, zatnul jsem drápky a sunul se krok sun krok, až jsem se najednou ocitl v děsný vejšce, odkud jsem viděl panče na hlavu. Měl jsem docela radost z toho, co jsem dokázal, ale pak jsem si řekl, že už bych zase mohl jít dolů a zjistil jsem, že nevím jak. Popředu to nešlo, to jsem se bál, že přepadnu, pozadu taky ne, protože jsem neviděl, kam lezu, a tak mi nezbylo než zavolat panču na pomoc. No, kamarádi, zkrátím to. Dopadlo to tak, že panča zavolala páníka, ten přinesl žebřík a z toho stromu mě potupně sundal. Jakmile mě položil na zem, tak jsem práskl do bot a utekl domů pod postel a doufal jsem, že si toho extempóre třeba nikdo nevšiml. Ale bylo to marný, panča to hned povyprávěla druhý panče a pak jsem ještě slyšel, jak to povídala někomu dalšímu do telefónu a teď mě ještě donutila, ať to napíšu i sem. Asi tady ztratím reputaci a riskuju i to, že se se mnou nebude bavit ani moje Waldinka, ale co už nadělám, nikdo není dokonalej a ze mně prostě stromolezec nikdy nebude.
Váš tak trochu pokořenej a ze stromu sundanej Fanda

25. březen 2011 08:58:29

Návod, jak se dá hrát bezvadně na schovku:
Co je k tomu potřeba? No tak jeden kocourek, ale klidně to může bejt i kočičí holka, to je fuk, pak pověšený prádlo a nesmí chybět ani panča, kerá vás bude hledat, páč jinak by to nemělo cenu.
Hraje se to takhle: prvně vás musí panča pustit ven. U nás to nebejvá moc často, ale včera se to povedlo. Bylo krásně, panča byla z práce brzo doma, zapla takovou tu velkou skákací pixlu, co vypadá jako televize, akorát že se v ní motá voda a hadry a když pixla doskákala až k vaně, tak ztichla a panča z ní vytahala velký kusy prádla. Řekla, že to půjde pověsit ven, když tam tak pěkně svítí sluníčko a jestli prej chceme jít s ní. Asi jí někdy sepíšu seznam zbytečných otázek, aby se na tohle už příště neptala. A tak jsme teda šli. Kuba na provázku, ale holky a já s Frodem úúúplně samostatně, protože nejsme žádný ořezávátka. Vendelín se šel slunit na balkon, protože chlupatá koule ven nechodí vůbec. No a venku panča pověsila to prádlo a pak chodila s Kubajzem po zahradě a dívala se na kytičky, jak lezou ven, jako by to byl nějakej zázrak nebo co. Přitom pořád kontrolovala, jestli jsme v dohledu a najednou zjistila, že jsem tak trochu zmizel. Zvizitýrovala honem všechny keříky, pod kterýma si většinou požírám travičku a meditýruju, pak prošla různý zákoutí, šla se dokonce podívat i do rohu zahrady, kde máme džungli a kam chodí Emča nasbírat si do kožíšku lepkavý kuličky, ale nikde jsem nebyl. Panča už začínala být mírně hysterická. Volala mě, lákala na gourmetek, přinesla si i granule a chrastila s nima a já furt nikde. Pak prohledala okolí a šla se s hrůzou podívat i na silnici, jestli jsem tam třeba neutekl a neťukla mě nějaká jezdící plechovka. Nic. Prostě jsem se asi vypařil. A pak najednou uviděla, jak se něco hejbe u toho prádla, co si venku navěsila. A kamarádi, já jsem si tam hověl uvnitř v zahnutým prostěradle. Pravda, už se natahovalo skoro až k zemi, ale to mi vůbec nevadilo. Mrkl jsem na panču, že teď se zase může schovat ona, ale už neměla zájem. Vytáhla mě z prostěradla, i když jsem se parádně zadrápkoval a nechtěl pustit a řekla mi, že ze mě jednou bude mít mladý. No páni, to by mi ještě tak scházelo, aby se u nás objevilo další kočičí nadělení. To snad abych byl zase chvilku hodnej, néé?
Váš schovanej a zase najitej Fanda

9. březen 2011 10:05:48

Dneska vám kamarádi povím příběh o tom, kterak jistej NEZNÁMEJ kocourek do koše zaletěl.
Tak to vám žil byl jeden fešnej kocourek, říkejme mu třeba... hm... Panda. No a ten kocourek byl takovej trochu prdlej, víte? Všude lezl, všechno musel vidět, všeho se musel zúčastnit. Jeho oblíbený místo bylo okno v koupelně. Je docela vysoko, takže ze země se tam odrazit nedalo, ale copak by to bylo za Pandu, aby si neporadil. Stačilo skočit na vanu nebo na koš pod oknem a odtud už to byl máček dostat se na okno. Jenže teď přijde malá zrada. Pandova panča totiž koupila do koupelny nový koš na prádlo, protože ten starý už byl celý okousaný, vůbec nevím od koho. No a tenhle nový koš byl trochu jiný než ten starý. Má takový divný víko, co se houpe sem a tam a to Panda nevěděl. Na okno se dostal skokem z vany, chvilku tam lelkoval a pozoroval ptáčky a pak se rozhodl, že zpátky to vezme skokem přes koš. A to byla chyba. Panda skočil na houpací víko, zahučel dovnitř a téměř okamžitě zase vylítl druhou stranou ven. Panča se tak smála, až se zkroutila jako housenka a říkala, že v tu chvíli viděla Fandy, teda pardon, Pandy, hned dva. Jednoho, co se ještě propadal dovnitř a byl z něho pořád vidět ocásek, a toho druhýho, kterej ve stejným momentu s očima potupou vyvalenýma už zdrhal z koše pryč.
Tak takhle jsem tu historku slyšel já a vůbec to není o mně.
Váš nepotupenej Panda. Teda Fanda, furt mě nepleťte! :o)

25. únor 2011 15:58:25

Dneska jsem vám chtěl jen popsat moje běžný ráno, nic novýho pod sluncem, jen starý známý fandoviny. Ale než jsem se k tomu dopackoval, tak se přihodilo ještě něco a tak to potom ještě připíšu. Jen vám hned na začátku kamarádi prozradím, že mohlo být klíďo po mně. A to bych teda nechtěl, protože sice se říká, že nahoře na obláčku nikoho nic nebolí, ale mě nebolí nic ani tady dole a tak si tady chci ještě pěkně dlouho pobejt.
No ale k tomu mýmu ránku. Dělám takový svoje rituální fandokolečko a panča se z toho může zvencnout, hlavně když to dělám o víkendu, kdy by si mohla pěkně přispat. Ale já nejsem zastáncem dlouhýho spaní. Na co taky spát, když se může pracovat, že jo. Proto vyskočím z pelíšku už tak kolem pátý a začnu u balkonových dveří. Zatím se ještě trochu rozkoukávám a tak jen tak lehce škrábu do skla, ale jak se probírám, tak i to moje škrabání nabírá na síle a po chvilce už stojím na zadních a mlátím ty dveře oběma předníma packama a náramně si to užívám. Žaluzky panča schválně povytahuje nahoru, abych nešustil ještě s nima, ale kdepák na mě, umím se tak natáhnout, že v závěru mýho prvního čísla mydlím jednou packou do dveří a druhou brnkám po těch krásně šustivých žaluzkách, to je vám zvuk. Pak mě to ale přestane bavit, protože mě nikdo neokřikuje, panča je furt ještě napůl omráčená spánkem. Tak jdu dál. Hned vedle dveří je velká skříň se zašupovacíma dveřma a ty mě taky moc baví. Zase do nich prvně bouchám jednou pazourou, pak přidám druhou, nakonec zatnu drápek a dveře se vzdávají. Škvírka mi stačí, potřebuju tam dostat jen packu. A za chvilku už se dveře rozvírají samy, jak tou škvírkou protahuju hadry ven na hromadu. Panča už tenhle zvuk dávno rozezná a ví dobře, co se děje, ale pořád ještě doufá, že tím to skončí a ona bude moct pokračovat ve spánku. Tc, jako by mě vůbec neznala. Od skříně vedou moje kroky na první polici, která je jako vždycky celá zakramařená a čeká, až na ní udělám pořádek a místo pro Fandu. Takže skoro všechno letí dolů. Teď zrovna tam panča večer zapomněla krabičku s takovýma těma drátkama na papíry. Jé, to bylo bezvadný, jak se rozlítly ale úúúúplně všude, s nima si ještě užiju srandy, až je budu hledat pod postelí. No ale abych se vrátil k polici. Konečně je na ní uklizeno a já se můžu pořádně projít a pak taky postavit na zadní a trochu si popinkat s řetízkama, co visí nahoře na háčkách. Jak jsem z nich tuhle vyrobil ten hlavolam, tak jeden řetízek panča ještě dodnes nerozmotala. Proto ji tenhle zvuk už vymrštil do sedu. FANOUŠI ODPAL! zařvala na mě, jako bych byl nějakej míček. Podíval jsem se na ni co nejvíc opovržlivě a pokračoval dál na komodu. Tam už se toho moc vymyslet nedá, ale jedna věc je tam přece jen moc lákavá. Vyskočím si na takovou malou televizku a odtud se už můžu natáhnout na hodiny, co visí na zdi. Ty hodiny jsou parádní. Jsou na nich namalovaný kočičky a panča si na nich zakládá. Já si na nich taky zakládám, protože nemají krytý ručičky a tak si je můžu posunovat podle libosti. Tuhle jsem jednu celou pokroutil a nechtěla se hejbat, tak byla líná. Panča to pak spravila a řekla mi, že ještě neviděla větší numero, než jsem já. Nevíte někdo, co je to numero? Já jen, jestli se mám urazit nebo ne.
No nic, trochu jsem se rozepsal a to jsem myslel, že to dneska vezmu ve stručnosti. A ještě mi zbejvá to škaredý, co se stalo.
Tak to měl páník na stole nějaký nářadí a ležel tam i takovej velkej těžkej kus železa, prej to byl nějakej francouzskej klíč, ale neumím si teda představit ty dveře, do kterých by tohle pasovalo. Francouzi budou asi dost divný. No a mě takovýhle nářadí vždycky dost zajímalo, já jsem totiž na práce všeho druhu celej stavěnej. A tak jsem se po tom natahoval a najednou ten velikej kus železa letěl dolů a zrovínka na mojí makovici. Panča jen zahlídla, jak to padá a už mě skoro viděla s rozbitou hlavou, ale já jsem naštěstí hbitě uhnul a tak to spadlo těsně vedle. Spadlo to na dlážku a ta se rozbila, teda jen nakřápla, takže možná i moje hlava by byla jen nakřáplá. Ale zase ji mám asi měkčí než je ta dlážka. Panče se udělalo zle, pak mě chytla a vymazlila a nakonec mi vyhubovala, že musím na všechno sahat a do všeho strkat čumák a takhle to dopadá. No ale však víme, že to tak nemyslela a že byla hlavně celá šťastná, že se rozbila jen dlážka a ne já.
Takže takovej jsem měl zážitek.
Váš nerozbitej Fanda

16. únor 2011 16:13:48

Tak si představte, jakou mám neuznalou panču. Přijela s páníkem z obchodu a přivezli domů mooooc a mooooc pytlů s naší kadibudkovou náplní. Vystavili je na chodbě do šiku jako nějaký vojáky a šli ještě zpátky k autu pro další nákupy. Já jsem se zatím chopil práce, abych dostál fandopověsti a taky jsem chtěl, aby ty pytle byly trochu lehčejší, že jo. No a tak když se páníci vrátili, ty pytle tam pořád stály, ale pár z nich v sobě mělo pořádnou díru a tak se ten vnitřek sypal ven, až na chodbě vzniklo pěkný nový pískoviště. Škoda, že už jsem se do toho nestihl vyčurat, když to bylo tak pěkně nachystaný. Panča to ale vůbec neocenila, co vám mám povídat, přitom to nebylo vůbec jednoduchý, musel jsem použít drápky i zubiska a neměl jsem na to moc času, abych to stihl připravit jako překvápko. Tak jsem se urazil a šel jsem si pokousat košík, kterej páníci berou ven, když si jdou něco opíkat. Teď už ho mají celej dohryzanej. Panča to zdokumentovala, aby prej měla důkaz, jakej jsem vejlupek. Až si našetří místo pro další fotky, tak to sem dá, na to si dohlídnu, protože jsem na to dílo moc hrdej.
No a já si jdu trochu odpočinout, rozbolely mě všechny oudy, jen když jsem o tý vší dřině psal.
Zdárek všem posílá nedoceněnej Fanda

7. únor 2011 13:43:41

VESELÝ ZÁPIS O POMSTĚ :o)

Kamarádi moji, abyste si nemysleli, že jsem nějaký ořezávátko, který se klidně nechá obodat a přejde to pouhým mlčením, tak vám jdu popovídat o tom, co pěknýho jsem panče provedl. Jak jsem se bál, zrádivej pocit se už pomalu vytrácel a já jsem začínal zapomínat, proč jsem byl vlastně tak naštvanej. Ale pak jsem si na to zase vzpomněl a řekl jsem si, FANDO ZKOCOUŘI SE! A tak jsem se teda zkocouřil. Povedlo se mi jeden večer nepozorovaně proniknout do nepřátelskýho území dole v obýváku. Jasně, že Kraken tam nebyl, to bych se na to mohl leda tak vyprdnout. Ale teď byl vzduch čistej, dveře otevřený, nikde nikdo. A tak jsem začal úřadovat. Prvně jsem si vytáhl polštáře, co panča cpe mezi zeď a sedačku. Cpe je tam proto, abysme se tam už nemohli nacpat my, však jsem vám už jednou líčil, jak mě panča hledala a nemohla najít a já jsem byl vlezlej v tý sedačce. Teď už jsem teda věděl, jak na to a kudy kam a nemusel o tom moc přemýšlet. Polštáře jsem vytáhl docela lehce, stačilo zatnout drápky a pak zatáhnout a jely ven jako po másle. Cesta do sedačky byla otevřená. Ani nevíte, jak jsem byl vděčnej mýmu předchůdci Bertíkovi, že tam tu tajemnou schovku udělal. No ale po chvilce ležení ve schovce jsem zjistil, že když vás nikdo nehledá a ani nevyhání, tak to vlastně žádná legrace není. A tak jsem chtěl vylízt ven, ale nějak jsem nemohl najít východ. Nezbylo, než si otevřít cestu ven jinudy. Prošel jsem sedačkou a udělal si nový dveře na druhý straně. Ona tam ta látka byla krapet podrápaná a tak nebylo vůbec těžký ji dodrápat úplně a vylízt tudyma. Pak jsem uslyšel nějaký kroky po schodech a chtěl jsem se zase schovat, ale jak jsem se rozběhl, tak mi vlezla do cesty stojací lampa. Trochu jsme se srazili a lampa spadla. Já ne. Zvuk tý popadaný lampy se mi moc nelíbil a tak jsem si řekl, že je nejvyšší čas opustit místo činu. V tu chvíli přišla panča a viděla, že odtud prchám. Byla dobře naladěná a tak mi řekla, ahoj Faní, tys byl tady dole sám, chudáčku? A ještě mě stihla podrbat po zadku, než jsem se vypařil do bezpečí. Pak už jsem totiž jen slyšel zlověstný ticho. To si panča asi dávala dohromady, co se stalo. Viděla vytahaný polštáře, prozkoumala zvětšenou původní díru, ale pořád se jí něco nezdálo. Jako by v místnosti něco chybělo, ale nemohla přijít na to, co vlastně. No a pak si sedla a chtěla si rozvsvítit a v tu ránu jí došlo, co chybí. Přece lampička. Tak se zvedla a v předtuše čehosi neblahýho se šla podívat za sedačku z druhý strany. A tam to našla. Lampa ležela celá chcíplá na zemi, na okně a na podlaze se válely oranžový a žlutý střípky a ukazovaly cestičku, kudy se lampa poroučela dolů. Ty člověčí výrobky taky nic nevydrží, to vám řeknu. Vždyť kolikrát já jsem si shodil svojí věc ze šplhadla dolů a normálka přežila. Lampa ne. Panča bez zbytečných řečí smetla střepy z toho skleněnýho klobouku a pak zkusila vyměnit takovou tu bakulu. Ta fungovala dobře. Škoda, protože pak panča hnedle objevila tu novou díru v sedačce. Ale nakonec to dobře dopadlo. Lampa už má novej klobouk, já jsem dostal jen tak lehce vyhubováno, protože panča dobře věděla, že víc mě teď trestat nesmí, když mě předtím zradila, a díra, ta je tam pořád. Panča říká, že naštěstí je vzadu a tak o tom nikdo ani neví. Ale já jsem dobře viděl, jak to jedný návštěvě ukazovala a jak na mě přitom byla pyšná.
Tak takhle jsem se pěkně poměl a jsme si s pančou kvik nebo jak se to vlastně mňouká.
Váš docela uspokojenej Fanda

27. leden 2011 10:52:28

NEVESELÝ ZÁPIS O ZRADĚ!!!


Doufám, že jsem teď udělal dostatečně velkou odmlku, aby to zapůsobilo správně dramaticky. Tak teda abych objasnil, co se stalo. Máme dole takovou verandu, na kterou moc rád chodím, hlavně v létě, protože tam ležím na lavičce a vidím, co se děje venku. Ale i teď v zimě stačí, aby panča zachrastila klíčema, kterýma odemyká dveře, co vedou z chodby na tu verandičku a už se můžu přerazit na schodech, jak rychle letím dolů, abych nezmeškal otevření dveří. No a ten den panča s někým mluvila telefonem. Já jsem neposlouchal, protože jsem slušně vychovanej kocour, ale přece jen jsem zaslechl něco jako "... dobře.... kolem pátý..... budeme připraveni....ano, pět koček....." Nedávalo to žádný smysl, ale přesto jsem nějaký podezření už pojal. A pak se blížila ta osudná pátá hodina. Panča šla dolů k těm dveřím a dělala jakoby nic, divže si ještě nepohvizdovala. Vzala klíče a schválně s nima hodně chrastila, abysme to všichni dobře slyšeli. Vendelín byl v tu dobu zavřenej jinde, aby nás nezlobil a tak jak panča otevřela dveře na verandu, první tam vlítl Kuba, hned po něm Emča a pak Frodo. Já jsem ale cejtil něco zkaženýho ve vzduchu a tak jsem se zastavil v půlce schodů a dál jsem nešel. Panče zatrnulo, protože mě prostě MUSELA dostat na verandu. Vydala se ke mně a mluvila na mě tak sladce, až jsem se z toho divže nerozvrněl. Prej Faní, no pocém, podívej se, verandička je otevřená, pojď tam se mnou, dostaneš nějakou dobrůtku, jo? A já trubka jsem jí na ty její sladký slovíčka naletěl a nechal se dokonce vzít do náručí. Jak mě panča jednou držela, tak mě pořádně chytla, abych se nevysmekl a letěla se mnou na verandu, kde už čekal páník, aby za náma honem zabouchl dveře. A to už jsem natuty věděl, že jsem v pasti! Zrádná panča! Podíval jsem se na ní tak, že normální člověk by z toho zkameněl hrůzou, ale ona ne. Ještě mě šla drze hladit po hlavě a furt se mi vnucovala, prej abych se nebál. A to už jsem se začal opravdicky bát. Najednou se vám za těma dveřma zvenku objevil takovej velkej chlap, co už u nás párkrát byl a kterýho nemám ani trochu rád, i když na sobě zrovna neměl bílej plášť. Zalítl jsem okamžitě pod lavici a doufal, že si mě nevšiml. Všichni jsme se klepali z toho, co se bude dít, ale kočky, ze mě jedinýho začal vycházet takovej divnej zvuk, něco jako ne-éééééééééééééé-auuuuuuuuuu-ééééééééé. Šmarjá, to bylo něco, já to vůbec nemohl zastavit a panča, ta zrádná potvora, se mi ještě začala smát a VŮBEC jí mě nebylo líto. No a pak nás začala chytat jednoho po druhým a ten velkej chlap si na nás připravil jehlu a tou jehlou nás každýho bodl, teda fakt jsem si nepomyslel, jakou máme doma sadistku. Naštěstí to proběhlo docela rychle a když jsme byli všichni hotový, tak konečně panča otevřela ty dveře a my jsme se málem o sebe přerazili, jak jsme vylítli z verandy nahoru do schovek. Panča pak ještě přinesla Mášu, která chrněla a vůbec o žádným nebezpečí nevěděla. Vendelín se toho vůbec neúčastnil, protože ten už byl celej pobodanej od jinýho doktora. Verandička už teď není moje oblíbený místo, to vám teda řeknu. A může za to panča a taky že jsem s ní pár dní vůbec nemluvil. To jste měli vidět, jak za mnou furt dolejzala. Ale nejsem žádný hej počkej. Musela si to pěkně odčinit. Dostal jsem šunku a gourmetka a sejra mazlavýho a ještě pastičku na chlupy v bříšku, kterou mám rád.
Teď už nějaká doba uplynula a fakt mě mrzí, že se ten zradivej pocit vytrácí, děsně bych potřeboval si ho v sobě udržet, aby panča byla furt napnutá, jestli jsem jí už odpustil a musela si mě udobřovat. Ale co, třeba zase provede něco jinýho a to už budu zase opravdicky naprdnutej, né?
Váš celej navočkovanej Fanda

17. leden 2011 15:18:25

Milí kamarádi, jdu se vám svěřit, jak jsem byl nápomocnej s odstrojováním vánočního stromečku. Už jsem si tady stěžoval v minulým deníku, že Vánoc jsem si letos moc neužil kvůli tomu našemu pometlu, který se nechovalo zrovna moc pohostinně a tvářilo se, že je to tam dole jen jeho a to odjakživa. A tak jsem si to strádání aspoň pěkně vynahradil po Vánocích. Vendelín chrněl u nás nahoře, až se mu z toho odfukování chvěly nozdry a tak jsem se vydal dolů, abych zjistil, co a jak. To mě vážně baví. Projdu si vždycky Vendův pokoj, očuchám jeho hračky, ty, který se mi líbí, si honem odnosím pod postel, ujím mu z misky granulí, vycákám mu vodu a vůbec nejlepší je, když si vyšetřím kadění, to mu pak milerád udělám hromádku do jeho bedýnky a schválně ji vůbec nezahrabu, chachááá.
Ale teďka, když jsem nakoukl, co tam panča dělá, to bylo ještě o moc lepčejší než kadění u Krakena. Ona totiž sundávala ze stromku takový ty různý cingrlata. Pouštěla si k tomu hódně nahlas nějakýho chlapíka, prej se mu říká Landa nebo jak (divný jméno, jako by to nemohl být třeba, já nevím - Fanda) a tak vám to řvalo a ona do toho navíc ještě sama krákorala, takže si vůbec nevšimla, jak jsem tam za ní přišel já. To bylo moc dobře, že si toho nevšimla, protože by mě hned začala chovat a říkala by, jé, ahoj Fandíku, no pocém za mnou ty kluku jeden ušatej a tak různě, však znáte ženský. ALE - hlavně by si pak hlídala, co dělám a to jsem přece nemohl potřebovat. A tak jsem si pěkně lehl za křeslo a sledoval, co tam panča dává. Hnedle první věc byla úplně parádňácká. Byl to takovej dlouhej zlatej provázek s chlupama, panča s ním trochu bojovala, než ho stáhla a málem se při tom skácel celej stromek. Ale pak ho konečně slavnostně sundala, položila na křeslo a šla sundávat další. A to byla moje chvíle, na víc jsem nečekal, popadl jsem provázek do papule a honem s ním utíkal nahoru pod postel. Panča mezitím sundala druhej provázek a chtěla ho položit na hromádku k tomu prvnímu, ale ten tam už vůbec nebyl. No tohle? Jsem snad blázen? Kam jsem ho dala? Tak něco takovýho se jí určitě honilo hlavou. Já jsem si zatím nahoře dělal svoji práci. Když jsem měl hotovo, přišel jsem zase dolů a dělal jakoby nic. Jenže někde se stala chyba. Panča se na mě podívala a místo ahoj Fandí na mě zavolala NO FANDO! COS TO ZASE PROVEDL? Ono mi totiž čouhalo kousek zlatýho chlupatýho z pusy. A tak panča hned věděla, která bije. Šla se podívat pod postel a tam ji čekalo překvapení, protože všude, ale úplně pod celou postelí, se to krásně třpytilo natrhanýma a vyplivanýma, zlatýma a chlupatýma kouskama. No a co myslíte, místo aby měla panča radost, že není blázen a že ten jeden provázek už fakticky sundala a teď že má krásně vánoční koberec, tak mi řekla, že jsem prevít zlobivej a že dostanu na prdel. Ale nebojte, nedostal jsem. Zase jsem s ní šel odvážně dolů a pomohl jí přerovnat ještě pár mašliček. Kouličky mi nenechala, ale nechápu, proč se o ně vlastně tak chrtila, stejně byly nějak vadný. Když jsem si s jednou zkoušel pohrát, tak neskákala ani nechrastila, takže co potom s tím, né?
Úplně nakonec přinesla panča takovou dlouhou krabici, která byla zatím někde schovaná. Náš stromek je totiž trvanlivej a v týhle krabici bydlí, když nejsou zrovínka ty Vánoce. No to jsem si ale užil srandy. Panča krabici otevřela, aby tam ten stromek dala a bafl na ni Fanda, to jakože já. Tak stromek položila a Fandu vytáhla ven, to zase jakože mě. Vzala znova stromek, ale už jsem byl zase v krabici. Tak šup, stromek na zem, já z krabice. Stromek do ruky, já do krabice, stromek na zem, já z krabice :o) Nakonec mě vyrazila za dveře, stromek do tý rakve konečně nacpala a ještě to přelepila lepivou páskou, abych na to už nemohl. A pak se svalila na sedačku a řekla něco jako zaplaťpánbuzatydary, že už je s tím pokoj.
No povím vám, docela jsem si užil. Příště vám napíšu, jak mě panča DĚSNĚ zradila!
Váš zlatochlupatej, docela bezkrabicovej Fanda

3. leden 2011 14:05:20

U skákavýho kočičáka, panča teď otevřela miciny a skoro se skácela pod stůl, když viděla, co tady mám nových psaníček a příspěvků a dárečků. Kamarádi, já se za tu svoji panču tak stydím, že vůbec neodepisovala, ale dušuje se, že to postupně všechno napraví, akorát že prej neví, kolik jí to zabere dní, než se vším prokouše. No jo, to víte, byly Vánoce, svátky klidu, nebo tak nějak se to prej říká. Tak ať to ale někdo vysvětlí tomu našemu Krakenovi. Tak totiž panča přejmenovala Vendelína. Vždycky když šla za ním dolů, tak říkala, že jde vypustit Krakena. Já mu říkám pořád chlupatý pometlo a někdy taky divokej zmetek. Myslíte, že jsme se spolu během těch svátků klidu zbratřili? No to leda tak tůhle. Řeknu vám, že kdybych byl slabší povaha, tak už jsem z těch jeho výpadů dávno dostal psotník. No a tak to u nás pokračuje ve starých kolejích. Pometlo je dole a my nahoře a dohromady nás panča pustí jenom když drží hlídku. Měla tím tak trochu zkažený Vánoce, protože dolů na dárky jsme ani nešli, byl tam jen Kraken a my jsme se tam nešli podívat ani potom, když Krakena zavřela jinam. A tak byl pro panču největší dárek, když jsem se konečně jednoho dne, když Krakem spal nahoře, přišel podívat dolů do obejváku, tam, kam jsem si předtím chodíval, kdykoliv se mi zamanulo. Jé, to hned panča vycvakala obrázků, aby na mě měla památku, až tam zase dlouho nepůjdu.
No ale jinak jsme se měli všichni dobře. Dostali jsme plno hraček a dobrot a taky sušenou šantu, po který jsem se moc krásně vyválel, až jsem měl záda celý sušený a šanto-puntíkatý a panča mě musela pěkně vykartáčovat, abych byl zase fešnej. Pár dárečků, hlavně těch člověkáckých, se mi povedlo načnout už před Vánocema, kdy je měla panča pěkně zabalený a nachystaný a že je donese dolů ke stromečku. Já jsem to balení prošvihl, protože jsem zrovna měl důležitej spánek a moc jsem se pak zlobil, že mě panča na to nevzbudila, když moc dobře ví, jak mě baví při tom pomáhat. A tak když už teda bylo všechno zabalený, tak jsem kolem tý hromádky zvědavě kroužil a semtam jsem do nějakýho balíčku zkoušel seknout packou a představte si, on ten papír párkrát pěkně popraskal a zůstaly v něm díry. Panča se prvně trochu zlobila a dala mi na packu takovou lepivou pásku, ať to prej spravím. A já jsem se tý pásky vůbec nemohl zbavit, mával jsem packou nahoru a dolů a ze strany na stranu a furt mi tam držela jak přilepená. No jestli to nebylo tím, že byla lepivá. Ale pak se panča smilovala a sundala mi to a zároveň mě s tím trochu odchlupila. A řekla, že ty balíčky už tak nechá, protože je na nich prej můj podpis. Takže jsem se podepisoval a ani jsem o tom nevěděl, takovej jsem já pašák. Taky se mi povedlo vyšplhat se po koupelnovým závěsu až nahoru a panča mi řekla, že vypadám jako tlustá veverka. Má štěstí, že nejsem urážlivej. Páník vyrobil pro pometlo takovou hračku, prostě je to provázek na klacíku a všechny nás to děsně baví a tak jsem si řekl, proč by to měl mít jen drzej přistěhovalej Vendelín a jednou když zase spal, tak jsem mu to čmajzl a odtáhl pod postel. Tam je to totiž docela bezpečný, pometlo tam za náma neleze a tak si tam pro případ nouze shromažďuju věci. Tuhle mi panča chtěla něco uzmout i přesto, že jsem tam zrovna ležel a hlídal si to, tak jsem ji pro výstrahu kousl do ruky. Třeba ji to naučí slušnosti a bude mi krást věci, až u toho aspoň nebudu. Ti člověci jsou fakt někdy dost otravní, to vám povím. Třeba ječí, když ponožky ze sušáku stáhnu a nahážu je do záchodu. To jsem si pak vyslechl nejapný poznámky nejen já, ale i páník, kterej nezavřel prkýnko. Takže nakonec jsem v tom byl vlastně docela nevinně, protože kdyby páník zavřel prkno, já bych hodil ponožky leda tak na zem. No a takhle je to u nás furt, někdo něco udělá špatně a hned se to hodí na Fandu, ubožáčka jednoho.
Takže kamarádi moji milí, mějte se krásně, já vám všem moc děkuju, že jste mi psali a na panču dohlídnu. Ona na konci roku ani nepouštěla počítač, aby ji zbytečně nelákalo vysedět do židle důlek.
Zdraví vás váš novoroční Fanda

20. prosinec 2010 14:53:46

Moji milí kamarádi, do Vánoc už zbývá jen malinko času, stříhací kalendář se tak zkrátil, že už ho skoro ani nechytnu do tlapiček, když mě s ním panča zlobí a tak jsem se rozhodl, že se s Váma všema rozloučím. Teda jako né napořád, šmarjá, to bych se ustejskal, ale rozloučím se předvánočně a přednovoročně, protože pak až do konce roku toho asi moc nenapovídám. Panča sice s náma bude doma, ale svatosvatě slíbila, že tu písací krabku nebude moc zapínat, aby si s náma místo toho všeho mohla hrát a abysme se mohli už konečně tak nějak sbratřit s Vendelínem a on nemusel zůstávat dole sám zavřenej, když nejsou páníci doma. Protože jemu se tam samotnýmu asi už moc nelíbí.
Já si do notýsku budu zapisovat všechno, co se nám přihodí a jestli provedu nějakou fandovinu, tak si ji tam taky zapíšu, abysme to pak s pančou mohli napsat sem do deníčku. Jako třeba když včera panča nechala na chvilku položený obal na to malý telefonovadlo. Byla na něm kočička, co vypadala jako náš bejvalej Bertík a panča to měla proto moc ráda. No a když si to chtěla zase vzít, tak to bylo pryč. Podezírá mě, že jsem to šlohl, ale já mlčím jako ryba a dobrovolně tajemství zmizelého obalu nevydám. Nakonec může být ráda, že jsem šlohl jenom obal a ne to mluvítko, jak se mi to předtím povedlo s tou páníkovou věcí. Takže závěrem bych řekl, že jsem šel tak trochu do sebe, zlobím jen málo a spíš sekám latinu, aby na mě náhodou Ježíšek nezapomněl. Ale po novým roce se myslím vrátím do starý kůže, bejt za vzorňáka je totiž docela náročný :o)
Mějte se krásně, zvířecí i člověcí bando, užijte si konec roku co nejlíp a ať se tady zase všichni sejdeme. Napsali jsme pro vás s naší bandou básničku, tak vám ji všem pošlu a dám ji i sem do deníčku, aby byla i pro ty, které třeba ve svých kamarádech nemám.
Všem vám posílám fouskatou pusu a Waldince ještě jednu speciální medovou. Někteří to určitě víte, že se máme s Waldinkou moc rádi, takže ta pusinka pro ni musí být prostě jiná, to je jasný :o)
Váš s koncem roku celý rozněžnělý Fanda

Voňavé svátky přišly k nám,
štěstí zdraví vinšujeme vám.
My, velvyslanci kočičí
máme tu pro vás zdravici:

Vánoce jsou zase tady,
tak nechceme trpět hlady.
Dodejte nám ryby, šunku
a nespílejte do skunků,
když se občas podaří,
že bobky vzduch zamoří.

Jsou to přece klidu svátky,
tak nás nechte brousit drápky
o koberec, o sedačku,
kupte taky novou hračku,
může smrdět, pískat, chrastit
a my budem vrnět slastí.

Naši lásku vám pak dáme,
po jídle vás olízáme,
taky spát budeme s vámi,
abyste nebyli sami,
takže když vstanete v noci,
budeme vám ku pomoci.

Užijte si pěkně svátků
se škrábanci na památku,
ať máte zážitky krásné,
ať vám úsměv nevyhasne,
ať nás máte pořád rádi,
až budeme zase řádit,

to vám přeje parta koček,
co má jen jedenáct oček
a jsou fakt moc milovaný
jejich trochu trhlou paní.

Na fotce nás všechny máte
a snad nás tam rozeznáte.
Je tu známý rošťák Fanda
a s ním jeho věrná banda,
nebo spíš jen partička –
Máša, Frodík, Emička,
vedle se na dárky třese
Kubík, co se našel v lese,
Vendelín je hnedle vpředu
se svou miskou na koledu
a tam, kde zvoneček cinká,
na obláčku Bertík spinká.

http://www.miciny.cz/profily/fotografie/39666/37389/634381/#gallery-photo-detail-h1
(anebo poslední fotka u Mášenky v galerii)

8. prosinec 2010 09:37:20

Nazdar kamarádi, kdepak, nezapadl jsem do sněhu ani mě neodfoukl vítr, jak se někdo obával. Ten vítr by se mnou měl stejně dost práce, protože podle panči vypadám jako těhotnej hroch. Nemůže pochopit, že nějakej ten špíček se k chlapovi jako já prostě hodí. Aby mi šla příkladem, jak se má s takovýma kožníma převisama zacházet, tak šla cvičit. To dělá docela často a já jsem z toho pokaždý úplně na větvi. Nevím jak vám, ale mně děsně voní taková ta tekutina, co prej lidem smrdí, myslím, že tomu říkají pot nebo tak nějak. A tak když panča cvičí, jsem u ní celej nalepenej a tak trochu cvičím s ní. Dělá třeba takový ty prdlý věci, jako že si furt sedá a lehá, jako by se už propánajána nemohla rozmyslet, jestli teda chce sedět nebo ležet. No a když si lehne, tak jí honem vlezu na břicho a porochním se tam. Dlouho se ale rochnit nemůžu, protože si zase hned sedá, takže slezu dolů a nacpu se jí za záda a fetuju. Ale hurá, už zase leží, šup na břicho. A takhle to spolu opakujeme tak dlouho, než z toho panča nezačne funět. Pak třeba pokrčí nohy a to je zase bezvadná prolízka. Jo a ještě je moc dobrý, když se otočí a klekne si na kolena a rukama se opře o zem a dělá zvedání nahoru a dolů. Dělám jí na zádech zátěž a panča si libuje, že jí na ty záda vůbec netáhne. No prostě jsme spolu jedna ruka a myslím, že v tomhle jsem prostě nenahraditelnej. Však i panča si to myslí a říká mi, teda Fando, bez tebe by to cvičení byla fakt nuda. Tak vidíte, jak jsem prospěšnej.
Dále jsem pořád prospěšnej při úklidu skříně, ale to už je stará písnička. Jen panča si na ni pořád nemůže zvyknout a lítají z ní hromy a blesky, když každej den najde vytahanou hromádku oblečení. Včera jsem jí vytáhl i úplně nový pyžamo, který koupila pro páníka na vánoce. Povedlo se mi vytáhnout ho i z toho škaredýho šustivýho sáčku a to jsem byl fakt rád, protože na tom sáčku se neleželo vůbec pohodlně.
S Vendelínem je to už docela dobrý. Když je doma panča, jsme všichni pohromadě a dost mě baví toho potrhlíka pozorovat. On je ze všeho pořád vyplesklej a hraje si i s těma hračkama, který my jsme už odkopli. Nejvíc ho to baví v tunelu, v tom lítá, jako by ho píchla vosa a tak se vždycky usadím někde na šplhadle, odkud mám dobrej výhled a dívám se na něj. Jsme spolu vlastně pokrevní bratři, protože jsme se hned na začátku poprali do krve, ale od tý doby si na mě už netroufl. Hryzanec se zahojil, vylepaný místo zarostlo a tak jsem zase bezkazovej fešák. Děsně se těším na Ježíška a doufám, že tam ten večer zase bude velká hromada roztrhaných papírů a mašliček, protože to mě baví ze všeho nejvíc.
Tak ať to už do těch vánoce nějak vydržíme, to všem přeje dočista bezkazovej Fanda

22. listopad 2010 08:42:53

Nazdar kočky, kocouři a koťata! Tak jsem se těšil na další porci špenátu, protože minule panča slíbila, že tu zelenou šlichtu zase uvaří, když jsem jí to minule sežral sám. Ale normálka se na to vyprdla a uvařila něco úplně jinýho. Ne že bych nemohl ochutnat zase nějakou novotu, ale ona si to docela sprostě hlídala. A ještě ke všemu to všechno dala do takový tý zavřený police, co z ní vychází čmoud a horko a když jsem se k tomu jenom přiblížil, tak jsem zase hned rychle uskočil, protože jsem si nechtěl spálit čumáček. No prostě co vám budu říkat, poměry se zhoršily. Nejenže máme doma nastěhovaný chlupatý pometlo, ale ještě přede mnou panča schovává jídlo. Ať se pak nediví, že se za to urazím. Aby si mě udobřila, dala mi vylízat talíř. Jsem já snad nějaká myčka? Ale nakonec jsem se odrazil a talíř jsem jí vylízal tak dokonale, že ho klíďo mohla dát rovnou do police. Nechápu, že ho i po tom mým umytí stejně dala do myčky. Tihle člověci jsou prostě divný.
Tak tohle bylo v sobotu a v neděli jsem měl malinko srajdu. Jako né že by to bylo něco strašlivýho, no ale zůstalo mi toho trochu u prdizny. Normálka se většinou čistím sám, ale teď se mi do toho moc nechtělo a tak jsem skočil k panče do postele a trochu si otřel zadnici o prostěradlo. Zůstala za mnou pěkná hnědá čárka. To jste měli slyšet, jak panča láteřila. Řekla mi, že jsem malej neřád a že mi bude ode dneška říkat posránku. Takový slovo neznám, tak mi to nevadí. Byl jsem pak ale děsně užitečnej, protože jsem paničce pomáhal převlíkat to prostěradlo. To vám byla sranda. Panča to natáhla a když to pak pustila, tak se ty konce smrskly k sobě a já jsem v tom byl dočista ztracenej. Panča z toho byla pěkně vyplašená, pořád si pro sebe mlela - kdepak je Fanoušek? Jéjda, my jsme ztratili Fanouška, už ho vůbec nemáme. Tak jsem teda nakonec z toho prostěradla vykoukl, aby se kvůli tomu ještě nerozbrečela, znáte ženský.
No a abych nevyšel ze cviku, tak ještě se mi povedlo ukrást páníkovi takovou tu malou věcičku, co se drží u ucha a mluví se do ní. Večer to hledal a nemohl najít. Panička mu na tu věcičku chtěla zatelefónovat, aby mu to zazvonilo, ale páník měl prej zrovna asi vybitou baterku, takže všechno bylo marný. Byl jsem podrobenej křížovýmu výslechu, ale mlčel jsem jako Fučík. Až ráno to páníček našel v botě, když šel do práce. Hnedka se z toho rozveselil. Prostě na zlepšování nálady jsem já kanón.
Tak, a co novýho s Vendelínem? Nic moc. Je to ukňouranej trubka, co se s náma vůbec nechce kamarádit. Takže ho chodím okukovat přes sklo ve dveřích, vyplazuju na něj jazyk a dělám na něj různý xichty. Když jde panča ty dveře mezi náma otevřít, tak honem hupsnu na schody, abych měl nějakou výhodu a Vendelín vyběhne na chodbu. Prozkoumá si to tam, očuchá náš dolní záchod, podívá se na mě, zabrečí a zase jde zpátky do kuchyně. Tak fakt nevím. Už jsem se i díval do zrcadla, jestli nevypadám nějak odpudivě, ale řekl bych, že tím to nebude. Prostě ten kocour na nás úplně obyčejně dlabe. Tak ať, jeho chyba. Možná se jednou zkamarádíme, ale kdy, to se mě radši neptejte.
Váš docela neodpudivej Fanda

11. listopad 2010 10:40:21

Tak jsem si řekl, milí kočičáci (a taky hafáci, abych nediskriminoval moje pejsčí kámoše), že bych mohl trochu apdejtovat deník. S Vendelínem teď žádný problémy nemám, ale esli ono to nebude tím, že jsme se s ním skoro celý týden neviděli. Od tý naší nedělní rvačky nastal klid zbraní, panča řekla, že nemá nervy na naše věčný vrčení a pranice a že budeme pokračovat zase o víkendu. Fakt nevím, co si od těch víkendů furt slibuje. Možná to, že se stihne když tak dát nervově dokupy, než zase začne nový týden. No ale já jsem se díky tomu zase mohl vrátit do starých kolejí. Při jednom vaření jsem dělal průzkum trhu a objevil jsem pochoutku, o který jsem doteď neměl ani potuchy. Panča vařila něco, co mi teda moc nevonělo a mělo to i divnou barvu a když jsem vyskočil nahoru a uviděl, jak to v hrnci vypadá, tak jsem jen mohutně zívl, abych ukázal, co si o pančiným vaření myslím. Kamarádi, v tom hrnci byl špenát. Úplně vidím, jak se teď šklebíte a říkáte si, že se Fanda asi dočista zbláznil. Ale radím vám, ochutnejte to. Jasně, že když tam u hrnce překážela panča, tak jsem nic ochutnat nemohl, ale potom se na chvilku vzdálila a tak já, jen tak z nudy, jsem se do hrnce podíval zblízka, pak jsem tam strčil tlapičku a opatrně ji olízl. ŽJOVA, ONO TO BYLO VÁŽNĚ DOBRÝ!!! A tak jsem to honem začal hltat, než se panča vrátí a zatrhne mi to, však ji už znám. Přišla brzo a načapala mě s hubou v kastrolovi a aby nebylo pochyb o tom, co jsem v tom kastrolovi dělal, tak jsem se na ni podíval s hubiznou celou zelenou, jako kdybych zrovna vylezl ze žabince. Podle toho, jak se tvářila, jsem se honem nemohl rozhodnout, jestli mám zdrhnout anebo čekat na pochvalu. A kámoši, věřte nebo nevěřte, ona se tomu začala tak smát, až jsem se lekl, že ji chytl fantas a radši jsem se šel přece jenom schovat pod postel. Panča si ještě běžela pro foťák, ale smůla, už jsem byl pryč. Tak takhle se přihodilo, že jsem objevil dobrotu, bez který už nechci žít a páníci pak měli k obědu jen suchý brambory, chachááá.
Váš špenátovej Fanda

3. listopad 2010 11:22:42

Nazdar kamarádi. To se vám dějou věci, že se jeden fakt nenudí. Jako třeba včera. Prvně jsem se strašně lekl a takovým fofrem jsem zalítl pod postel, že jsem se přitom pěkně bouchl do zadku. No ale chápete, že když jsem viděl panču, jak nese v ruce naši přepravní kočkotašku, tak jsem se přece musel urychleně schovat. Naštěstí to nebylo pro mě, ale pro našeho Vendelína. Chacháááá, dobře mu tak. Panča ho naložila a když ho v tý kočkotašce nesla ven, tak jsem ze samý radosti začal válet po chodbě sudy. Panča se mi smála a pak řekla, ať se moc neraduju, protože se Venda zase vrátí. No a taky že jo. Vrátil se až večer a i když jsme k němu nesměli, tak jsem hnedle poznal takový dost hnusný pachy a podle nich jsem věděl, že Venda byl u doktora. Přivezl si stříbrnej zadek, kterej jsem mu docela záviděl, vypadalo to totiž fakt správňácky. No a pak už jsme Venduláka až do rána neviděli, takže byl pokoj a já jsem si mohl zase trochu pozlobit. Nejdřív jsem dokousal ucho u jednoho košíku. Měl jsem ho rozpracovaný několik dní a furt nechtělo povolit, ale včera to najednou udělalo rup a ucho je konečně rozpojený. Vyplival jsem zbytky těch proutěných větviček a šel si posílit chrup na hračkový krabici. Na tý vytvářím krásnej vzorek, zatím jsem se ještě nerozhodl, jakej bude mít tvar, ale už teď vypadá moc hezky. Pak jsem se šel projít po takový vysoký polici nad postelí. Panča si myslela, že je to fakt vysoko a že tam nevyskočím a tudíž je to bezpečný a tak si tam dala vázu s kytkou. Pch, jako by mě neznala. Takže teď má mokrou postel, ale zase se jí nerozbila váza, tak to se cení, ne? Nakonec jsem se pohonil s Kubou po chodbě a vyklopili jsme všechny misky s granulema, co nám stály v cestě, ale to vůbec neva, protože jsme si je potom taky pěkně vyluxovali.
Jsem zvědavej, kdy za náma zase přijde ten stříbrnoprdelatej. Ale jestli bude pořád smrdět dochtorama, tak ho asi pěkně rychle poženu pryč. Takový pachy ať mi domů nikdo netahá!
S ouctou váš Fanda

25. říjen 2010 09:33:36

Tak a je to jasný. Příživa u nás není jen na návštěvě, jak jsem prvně doufal, ale NAFURT! To se z toho asi picnu. Nestačí, že jsem musel zaučovat do kočičáren Kubu, ale budu mít na krku ještě dalšího nevzdělance? Co jsem komu udělal? Že by to byl trest za tu kuchyň? Hernajs, asi jsem měl být radši hodnej.
Že u nás přebývá někdo novej, to jsem zjistil hned. Nebylo to tak těžký, protože škvírou pod dveřma se k nám cpaly dvě černý packy. A pak jsem zahájil pátrání, kde všude se u nás ten novej vyskytoval. Lezl jsem po zemi, oči jak dva tenisáky, pusu otevřenou, čumáček se mi ze všech těch pachů třásl jako sulc. Panča se mi smála a říkala mi, že jsem jako nějakej kolombo, šmarjá co je zase tohle za slovo?
No ale pátrání mi přineslo šokující výsledky. Vetřelec obývá MOJI kuchyň, vedle má ještě vlastní pokojíček a panča ho má asi radši než mě, protože se tam s ním pořád zavírá a mě tam nepustí, i když mydlím packou do dveří a kvílím jak meluzína v komínu.
Včera ale nastala změna. Dveře se otevřely a já jsem byl první, kdo zvědavě strčil do škvíry čumáček. Nikde nikdo? Odvážně jsem pokračoval v přikrčení dál a najednou jako když mě někdo bací. Na sedačce, přesně na MÝM místě ležel ten novej! Šel jsem k němu blíž, protože tohle se mi teda fakticky nelíbilo. A představte si, že ten drzoun vůbec neutekl. Podíval se na mě, řekl mi MIAUAUAUAUAUAAAAAUUU a klidně tam ležel dál. Tak jsem do něj teda trochu šťouchl a on seskočil a vyhnal mě pryč! Tak z tohodle normálka padnu! Co si to vůbec dovoluje?? Panča honem běžela za mnou, aby mě jako uklidnila a udobřila, ale musela si při tom lehnout na břicho, protože jsem byl pod postelí. Prej Fanoušku, neboj, to je náš Vendelínek, víš? On ti nic neudělá. Kočky, já padám. Prej Vendelínek. Takový prdlý člověčí jméno. Jako by se už nemohl jmenovat nějak po kočičácku. Třeba Fanda.
Za chvilku jsem se šel na drzouna podívat znova. Už na mým místě nebyl, protože potřeboval prohnat Kubu a to se jednomu blbě prohání, když leží na sedačce. No prostě všichni jsme strávili dlouhou dobu vzájemným urážením a nadáváním a honěním a ježením ocásků, ale aspoň už novej ví, že je nás tady habaděj a nebude se roztahovat, jako by byl jedinej na celým světě. Ještě s ním bude práce, než ho vycvičím jako Kubu, kterej dělá, co mi na očích vidí. Večer bude seznamka pokračovat. Emča už poznala chlupatce zblízka, protože si z něho nic nedělala, tak na ni skočil a vyrval jí pár chlupů. To pak dostal trochu po prdeli a za trest drápl ještě panču. No, počítám, že u nás teď bude trochu veselo. Kdybych se náhodou už vůbec neozval, tak jsem se nadobro odstěhoval.
Zhrzenej Fanda

15. říjen 2010 16:34:47

Dobrá dobrá, už jsem dostal několik upomínek ohledně sepsání mý pomsty za to zapomenutí v kuchyni, tak tady to máte:
Když jsem zjistil, že jsem v kuchyni úplně sám a kolem je tma a ticho, tak mi došlo, že se něco nepovedlo. Zkusil jsem zaškrábat drápkama na sklo, zvuk to byl takovej škaredej, až mi samotnýmu naskočila husina, ale nikdo jinej to neslyšel. Pak jsem ještě pořádně zabušil na dveře, ale furt nic. No a tak to bylo jasný. Všichni klidně spí a na mě zapomněli. Bylo mi z toho chvíli do breku, jak jsem se litoval, ale pak jsem si řekl, Fando vzchop se! a hnedle jsem byl celej vzchopenej. Uvědomil jsem si, že je to náhodou děsně príma, že jsem tam sám a můžu si dělat úplně všechno, co chci. A to vám bylo taaaak suprový!
Ráno panča vstala a furt nic netušila. Dávala všem kočičí snídani a pak jí teprve přišlo divný, že jsem nepřiběhl. Volala mě, prohlížela všechny schovky, koukla pod peřinu, zkontrolovala i zavřenej balkon. A pak v ní hrklo - nenechala jsem NÁHODOU Fanouška zavřenýho dole? A tak málem slítla ze schodů, jak to mazala zjistit. Otevřela dveře a mezi nohama jí prolítla chlupatá koule. To jsem byl já, ale to vám asi došlo. Panča jen vytřeštila oči a chvilku nebyla schopná slova a pak začala sečítat škody. Kuchyň vypadala jako... no jako by v ní byl zavřenej Fanda. Však mi to taky zabralo času. Skoro celou noc! Na zemi se blejskalo jezírko. Panča měla prvně podezření, že jsem si tam došel na záchod (jako bych byl nějaký prase nebo co) a to by mi teda nemohla mít za zlý, když tam jinej záchod nebyl. Ale na Fandovu loužičku se jí to zdálo nějak moc velký. Dokonce si k tomu i klekla a očuchávala to jako nějakej voříšek. Čekal jsem, že si toho snad i lízne. Voda byla všude pod stolem a vytýkala zpod takový velký skříně, kde máme schovanou plechovou krabici, aby nám bylo doma pěkně teplíčko. A tak se panča lekla, že nám ta krabice onemocněla a voda z ní vytekla ven a už si v duchu rozbíjela prasátko na nový topidlo. Pak otevřela tu skříň a zjistila, že z krabice nic nevyteklo, tak se jí zase hned ulevilo. No a nakonec našla zdroj toho jezírka. Měla pod tím topidlem velkou konvičku na zalívání kytek. Konvička byla plechová s namalovanou kočičkou a panča ji měla moc ráda, ale protože jsem do ní pořád strkal hlavu a pak ji kolikrát nemohl vyndat, tak ji nechávala schovanou v tý skříni. A mně se kočičáci povedl parádní kousek. Já jsem totiž do tý PLECHOVÝ konvice prokousl díru a všechna voda z ní vyplavala ven a udělala to jezírko. Panča byla furt střídavě naštvaná a oddychnutá, no ale nakonec se rozhodla, že je lepší prokouslá kočičková konvice než rozbitý topidlo. Tak vodu utřela a jezírko zmizelo. Setřela si pot z čela a pak si všimla takový bílý cestičky, co se táhla od jedný skříňky. Ani nemusela chodit blíž, aby poznala, že je to rejže. Já jsem se totiž naučil otvírat všechny skříňky, i když je na nich taková protivná věc, která je zase furt zavírá. Ale už vím, že jak to packou pootevřu, hned se tam musím nacpat celej a pak se to už nezavře. A tak jsem si otevřel skříňku, kde byly různý sáčky. Líbil se mi hned ten první a nějakou náhodou se stalo, že se protrhl. Myslím, že můj drápek v tom nehrál žádnou velkou roli. Zaujalo mě, jak se hned z toho sáčku začalo něco sypat. Tak jsem dírku trochu zvětšil, pomohl jsem si i zubama, a jak jsem to furt zvětšoval a zvětšoval, tak se pytlík nakláněl a nakláněl, až žuchl dolů. No a když už tam tak ležel, tak jsem ho nechtěl nechat ladem a pěkně jsem z něj vystřeloval zrníčka ven. To mě bavilo docela dlouho. A ještě lepší pak bylo ty zrníčka odpinkávat po zemi. Akorát škoda, že na chuť teda to nebylo nic moc.
Dál už to vezmu ve stručnosti, protože to bych na tom výčtu ztratil mládí. Okousal jsem ředkvičky a lupení bylo všude, kam oko dohlídlo. Otevřel jsem si dvířka od odpadkovýho koše a trochu se v něm povrtal. Uklízet se mi to pak už nechtělo. Shodil jsem talíř z odkapávače a udělal z něj pár menších. A na závěr jsem na okně elegantně zkroutil jednu orchidej. No prostě myslím, že panča měla co dělat. Přišla pozdě do práce a vymluvila se na vodu z kotle, lhářka jedna. A já vím jedno. Když vás někde zavřou, neplačte, nezuřte. Prostě si to užijte a pak dělejte uraženýho. To udobřování dobrotama stojí fakt za to!
Váš kuchyňovej Fanda

12. říjen 2010 12:00:19

Jdu žalovat. Představte si, že na mě panča včera večer normálka zapomněla a nechala mě přes celou noc zavřenýho v kuchyni. MĚ, FANDU!!!! Mě, kterej chodí chrnět do postele! Mě, kterej si uprostřed noci žádá mazlendo! Mě, kterej nesnáší, když je někde zavřenej! Mě, bez kterýho nemůže žít! Tak to jí teda dlouho neodpustím. No ale pěkně jsem se jí za to pomstil. Ta si to bude pamatovat. Dneska nemám čas, ale zítra napíšu víc.
Váš naštvanej Fanda

8. říjen 2010 10:34:53

Tak vám jdu mňouknout kámošové, jaký jsem měl hrozný vzrůšo. Teda ne hrozný, ale hroznový, mně se to furt plete. No prostě panča si přinesla domů takový ty zelený sladký kuličky a nechtěla se o ně se mnou rozdělit, i když jsem se děsně moc snažil vypadat roztomile a neodolatelně. Umyla je a dala na takovej tácek a řekla mi FANDO NE! Jenže znáte to. Když se řekne ne, tak to je ještě mnohem lákavější než kdyby mi to strčila rovnou pod čumáček. A tak jsem ji následoval jako stín do obýváku, kde si panča ten tácek dala na stolek a že si jako udělá siestu a hodí si nohy nahoru a nebude nic dělat. No a když se vrátila ještě pro něco do kuchyně, tak jsem si honem stoupl na zadní packy a natáhl se nahoru, abych se na ty kuličky dobře podíval. Jenže jsem ty přední packy položil rovnou do toho tácku a on se vám na mě celej překlopil. Šmarjá, to jsem se polekal, padalo to na mě a bylo to jako zelený krupobití. Taky to nadělalo trochu randálu, jak to letělo dolů a panča přiletěla s vyvalenýma očima a pěnou u huby. Honem jsem se schoval pod stolek, aby si myslela, že to spadlo samo a liboval jsem si, jak jsem to pěkně zařídil, protože pár kuliček se zatoulalo i ke mně a tak jsem si s nima mohl pohrát. Panča je zatím sbírala ze země a furt si pro sebe něco brblala o polepšovně, ale to už jsem neposlouchal, protože se mě to netýkalo. Doufám, že se nějaký ty kuličky zakutálely i pod sedačku a zůstanou tam na horší časy.
No a ještě se mi pak povedlo vyrobit pro panču hlavolam. Ona totiž schválně na noc sundává z police všechno, co se dá shodit, abych to pak JÁ nemohl shazovat. Taková drzost. Ale neva, já jsem si za to našel bezva náhradu. Teď když je na tý polici dost místa, tak se můžu pěkně natáhnout nahoru a packama došáhnu na takový ty blejskavý věcičky, co nosí ženský na krku. Panička je tam má pověšený na háčku a tak jsem do nich packou strkal tak dlouho, až jich pár popadalo dolů na koberec. Tam jsem si s nima chvilku hrál a ono se z nich udělalo takový pěkný zašmodrchaný klubíčko. Panča na to ráno stoupla a nevěřila svým očím. Ze čtyř řetízků měla jeden, ale zato pořádnej. Určitě z toho měla velkou radost, protože si s tím pak mohla dlouho hrát a přemýšlet, jak na to. Dva už rozmotala, ale dva jí ještě zůstaly v sobě a drží a drží.
Tak takhle se já starám o duševní blaho paničky, aby mi náhodou nějak nezakrněla. Doufám, že mi za to koupí nějakou odměnu. Takovej pomocník jako já si ji fakticky zaslouží.
Zdraví vás hroznej, teda hroznovej, Fanda

1. říjen 2010 10:14:38

Milí kámošové, na dnešek jsem si nepřipravil žádný nový žertovný příhody (a že by se nějaký fakt našly), ale děkovnou řeč. Chtěl jsem totiž jako správně vychovanej kocourek poděkovat rodičům svých rodičů, že se postarali o to, aby se mi narodili moji rodiče a svým rodičům, že jsem se narodil já, dále pak všem páníčkům a paničkám, jejich kocourkům, kočičkám, koťátkům, pejskům, pejskám a štěňátkům, fretkám a křečkům, králíčkům, papouškům a andulkám, no prostě všem, kteří tady mačkali ten čudlík na psací krabičce a posílali mi myšky, abych nehladověl. A já fakt nejenže jsem nehladověl, ale ještě jsem za ty myšky dostal druhou medajličku. Jé, to jsem šťastnej. Vím, co to čudlomačkání žere času, protože kolikrát panča seděla u tý krabky ještě v noci a v očích měla podivnej výraz děsu a vůůůůbec si mě nevšímala, i když jsem ji tahal za nohy a skákal po krabičce, aby se rozbila a panča ji přestala mít radši než mě. Ale pak to panička sama uznala, že čeho je moc, toho je příliš a udělala ťuk a myšky jsou vypnutý. Nevím, kdy je zase zapne, asi až trochu vyhladovím a zhubnu. Ale musím říct, že z medajličky mám velkou, velikou radost a fakticky vám za ni moc mňaukuju.
Svým věrným budu určitě pomáhat dál, aby taky nehladověli, ale třeba to už nebude tak pravidelně, jako doteď. Ona se totiž z toho stávala povinnost a všichni víme, že povinnosti smrdí. Aspoň mně teda určitě jo.
TAK JEŠTĚ JEDNOU, KUJŮŮŮŮŮŮŮ MOC a příště už bude deník zase o lumpárnách.
Váš Fanda

26. září 2010 19:01:11

Dneska vám kámošové napíšu, jak jsem byl užitečnej při mytí okna. Panča si mě vůbec nemohla vynachválit, fakt. Tak předně musím říct, že je panička ještě furt nemocná, ale už je jí přece jen líp a tak jí chytají roupy. Když jel páníček něco nakoupit, tak si řekla, že by mohla třeba umejt okna. Jé, to byla vážně legrace. Panča prvně sundala z okna všechny kytky a dala je na stůl. Jenže, znáte to, ženská logika. Vůbec je neseřadila tak, jak by měly být a tak jsem je trochu upravoval, až jedna nešikovná spadla dolů. Myslíte, že se mi za to dostalo vděku? No ani náhodou. Panča mě místo toho vyhodila za dveře. Jenže já jsem se nedal a tak dlouho jsem do těch dveří mlátil packou, až mi je zase otevřela. Vymámila ze mě slib, že budu sekat dobrotu a to jsem jí klidně slíbil, protože já jsem přece kocourek a těmhle slovům nerozumím, tak co bych jí to neslíbil. A pak jsme začali. Panča měla pochopení pro to, že do hlubokýho kýble by se mi blbě lezlo a tak napustila vodu do nízkýho lavorku. No to vám bylo žůžo. Však už jsem říkal, že jsem malej vodník a vodu mám rád a tak jsem prvně zkoušel tlapkama, jestli voda není moc horká nebo zase studená. Zkoušel jsem to tak pilně, až jsem plno vody vycákal a celej parapet byl mokrej. Koukal jsem po očku po paničce, ale ta dělala, že jí to snad ani nevadí, no páni, ona je snad vážně furt nemocná. A pak teprve začala pořádná akce. Panička to okno otevřela dokořán a přede mnou se objevil úplně novej svět, protože z týhle strany náš barák vůbec neznám. A tak jsem ani na chvilku nezaváhal a už jsem byl venku. Tam vám to bylo ale parádní, jsou tam nasázený keříky a stromy a fakticky zajímavě voněly, u každýho jsem se zastavil a rozjímal, kdo to tudy asi šel. Škoda, že mě panča furt rušila svým vyřváváním, ať mažu zpátky domů. Bála se pro mě jít, protože by musela buď oknem jako já a nebo obejít celej barák a to se bála, že mezitím zmizím. Navíc byla oblečená ve svým spacím munduru, no to byla vážně prča. Ale nakonec vyhrála, protože se na cestě objevil nějakej neznámej člověk a tak jsem zase radši honem hupl dovnitř. Panča se na mě zlobila, ale byla ráda, že jsem zpátky a tak mě ani moc nevyhubovala a honem zavřela to okno. Usoudil jsem, že zatím bylo dost zábavy a práce nic moc a tak jsem začal fakt pomáhat. Abych důkladně setřel z oken špínu, postavil jsem se na zadní a pěkně jsem mydlil skla pacičkama. Panče se to zase nějak nezdálo a tak mě furt sundávala dolů, ale já jsem byl neoblomnej a pracoval jsem dál. Potom jsem si všiml, že na podlaze leží role papírových utěrek a tak jsem za nima skočil dolů. Panča byla ráda, že už má ode mě pokoj a nevšímala si mě. Ani jí nepřišly divný ty zvuky, co zněly asi jako - škub, pliv, škub, pliv. No a pak chtěla vyleštit okna a když viděla, jak jsem jí vypreparoval ty utěrky, tak jen vytřeštila oči a zařvala Fanouši, už toho sakra nech! To se mě trochu dotklo, jen jsem chtěl, aby na těch utěrkách měla pěknej vzorek. No ale nakonec jsem si to u ní zase vyžehlil, to když jsem v samým závěru, kdy okno bylo umytý a vyleštěný, namočil do vody ocásek a okno s ním ještě trochu přeblýskl. Panča řekla, že končí, protože na tohle fakt už nemá nervy. To jí asi došly nějaký ty mycí prostředky nebo co. Pravda je, že další okna už nemyla, ale já bych se do nich klidně pustil. Práce všeho druhu, to jsem přece já, váš Fanda.

17. září 2010 13:54:04

Žjóva, co se to dneska stalo? Panička mě pochválila. Teda ona mě chválí i jindy, třeba že jsem její méďa béďa nebo tak nějak, ale dneska mi řekla fakt nezvyklou větu, prej Fando, ty jsi v poslední době nějakej hodnej, to je teda divný. Jako kdybych nebyl hodnej pořád, že jo. Ale pak šla na balkon zalít kytku a já jsem šel s ní, protože to si nemůžu nechat ujít, co kdyby nechala chvíli tu flašu s vodou stát na zemi, hned bych musel vyzkoušet, na kolik plácnutí se překlopí. No a tam na tom balkoně něco uviděla a tak jsem se radši honem vypařil, než na mě stačila padnout první várka nadávek. Ale tolik se toho fakt nestalo. No prostě včera ráno si na postel vyndala prádlo a šla do koupelny. A já jsem nemohl odolat ukradnout tu věc, kterou ženský nosí pod trikem a odnýst ji pryč. Za to nemůžu, bylo to silnější než já. Co unesu v hubě, to beru, to se holt nedá nic dělat. No a pak se panička vrátila z koupelny a neviděla to na posteli, tak si myslela, že je asi blázen nebo že na to zapomněla a vyndala si jinou tamtu věc. No a dneska když jsme spolu šli na to zalívání, tak tam tu podtrikovou zbytečnost našla ležet v koutku pod křesílkem. A dobrý na tom bylo, že vedle balkonu je sousedovic zimní zahrada a tam stál náš pan soused a kouřil tam a celý to divadlo ho náramně pobavilo. No tak prosím, ten to aspoň umí ocenit, ne jak ta moje panča. Stejně je divný, že hned věděla, že jsem to ukradl já. Za to asi může ten pán, co mě k páníčkům před třema rokama přivezl. Když mu pak panča žalovala, že jsem zloděj a pořád něco kradu, tak jí řekl - no to víte, je to Kyjovan, tam kradou všichni :o) Takže já za to vlastně vůbec nemůžu.
Tak ahoj kamarádi, užijte si víkend a hodně zlobte, ať v tom nejsem sám.
Zdraví vás malý zlodějíček Fanda

13. září 2010 09:56:27

Tak kámošové, panča mi tuhle řekla - Fanouši, spytuj svědomí, lumpe jeden. A teď jsem z toho jelen. Teda jestli vůbec může být kocour jelen. Já totiž vůbec netuším, co to mám vlastně udělat. Co to je spytovat? Jaký svědomí? Asi jsem na ni koukal dost vyjeveně, protože mi pak řekla, ať si laskavě sepíšu všechny svoje poslední lumpárny. Jo, tak to už je trochu jasnější, ale stejně nevím, jaký lumpárny má na mysli. Řekl bych, že to se mnou tak zlý není, no tak schválně.
Mám docela rád vodu, už když jsem byl prťavej, tak jsem furt skákal do vody a chlemtal vodu z kohoutku a panča mi říkala vodníčku a když mě chtěla vychovávat, že jakože tohle se nesmí a postříkala mě za to vodou, tak jsem z toho měl ohromnou radost a chytal jsem vodu do tlapek. No a tenhle koníček mi zůstal i teď, i když teda stříkání vodou už mi moc nevoní. Ale třeba si strašně rád hraju s lahví plnou vody, co má panička v rohu v koupelně na zalívání kytek. No a je jasný, že když si s ní hraju, tak se někdy překlopí, že jo. A když se překlopí, tak se taky vyleje, s tím už nic nenadělám. Že po tý vodě pak panča ujela a předvedla parádní provaz, za to já už přece nemůžu. Anebo taky rád camrám vody z misek. Pít normálně jako každej jinej mě nebaví a tak si prvně vodu vycourám tlapkou z misky na podlahu a pak to vylizuju. Řekl bych, že tím zároveň i umývám podlahu, ale ta moje panička to zase nějak nechápe. Je naštvaná, že je mokro a všude po podlaze pak vidí mokrý otisky ťapiček, tuhle už vyhrožovala, že nám všem vezme otisky, aby věděla, kdo to takhle ťapičkuje. Radši jsem si všechnu vodu z ťapek honem olízal, ale bylo to zbytečný, na otisky se zapomnělo. Jo a taky mě moc baví házet do misek plyšový myšky, jsou pak krásně nacucaný a můžu s nima dělat mokrý cestičky i na jiných místech, kde by mi už mokrý packy dávko uschly.
O víkendu jsem se rozhodl, že pomůžu s domácíma pracema. Na sušáku viselo prádlo a zdálo se mi, že už je suchý. Nechtěl jsem, aby přeschlo a tak jsem ho postupně skoro všechno stahal ze sušáku na velkou hromadu, aby to panča jen mohla nabrat do koše. No a tak vám mě to utahalo, že jsem na tý hromadě dočista usnul. Ale vůle pomoct tam fakt byla, to nekecám.
Taky jsem se pustil do úpravy deštníku. Přišlo mi, že těch drátů je tam nějak zbytečně moc a tak jsem chtěl jeden odstranit. Trochu jsem se přecenil, drát byl odolnej, ale nakonec jsem vyhrál a teď je deštník pěkně zalomenej. Je to hned jinej pohled, to vám teda povím. A myslíte, že to panča ocenila? Ani náhodou.
Včera jsem měl ale fakt super povyražení. Máme doma takovou prímovou sedačku, za kterou se dá skvěle schovávat a honit se s ostatníma. Taky si tam brousíme drápky, ale to už panča zase nadává. No a včera zase slyšela, že si tam za sedačkou dělám manikúru a chtěla mě vyhnat, ale zůstala celá vykulená, protože jsem tam nebyl. Kočičáci, to si představte, že já jsem se dostal dovnitř do tý sedačky! Tak to se mi předtím ještě nepovedlo. Normálka jsem dokázal odhrnout tu látku vzadu a vlezl jsem si dovnitř, takže jsem najednou nikde nebyl a vzadu v sedačce byla boule. Jé, to si nepřejte slyšet, jaký hromy a blesky lítaly vzduchem. Ale já jsem předstíral hluchotu a pak už byla panča nervní, že furt nevylízám. Zvedla sedačku zepředu, ale tam jsem nebyl vidět, tak to museli s páníčkem odtáhnout a pak jsem teprve vystřelil ven. Ale jsem moc rád, že jsem tuhle schovku objevil, už se těším, jak odtud budu bafat na Kubu, on je takový trdlo, že určitě vyskočí metr do vejšky, až na něj vybafnu.
No tak řekněte, myslíte, že si zasloužím, aby mě panička nazývala lumpem? Vždyť i do tý sedačky jsem zalezl jen proto, abych tam trochu vytřel prach. Ale to víte, člověkům asi jeden nikdy pořádně neporozumí. Kdoví, jestli sami vědí, co vůbec chtějí.
Tak zdárek, jdu se trochu namočit, napsal jsem toho tolik, že mám ťapky už dočista oschlý.
Váš Fanda

6. září 2010 09:14:25

Nazdárek milí kamarádi, jsem zpááááátky :o) Panička se mi už konečně vrátila, ale teda řeknu vám, že jí to do budoucna asi zatrhnu, takovýhle výlety. Je pravda, že nám sice přivezla nějaký odpustky, to zase jo, no ale mě vám ani nebavilo zlobit, když tady nebyla. Copak to má nějakou cenu, když vám za to nikdo ani mevyhubuje??? Pár věcí jsem natropil, to jako abych úplně neztratil reputaci, tak třeba jsem zase vytahal oblečení ze skříně a náhradní panička to schválně neuklidila, aby ta moje panča pak viděla, kolik jsem toho dokázal vyházet a pochválila mě za to, jasně, že jsem jí taky poshazoval věci z polic, abych tam měl místo na válení, no ale jinak jsem docela sekal dobrotu. Doufám, že teď si to zase všechno vynahradím.
Panička nám přivezla nějaký mušličky, který děsně dobře voní rybama a dají se krásně honit po podlaze. Pak toho asi litovala, protože v noci chtěla spát a já jsem s tím dělal trochu randálu a tak mi to chtěla sebrat, ale přece co se dá, to se z pekla nevydá, ne? Honem jsem si je všechny uklidil do schovky pod postel, tam pro ně určitě nepoleze. A aby nebyla hned první noc moc naštvaná, tak jsem jí dovolil drbat mě po zadku, pěkně jsem ho na ní vystrkoval a ocáskem jí mlátil do obličeje, aby se trochu z tý ospalosti probrala.
Ještě jsem vám chtěl kamarádi moc poděkovat, že jste mi posílali myšky a slibuju, že odteď už je budeme s paňkou pěkně vracet. A taky určitě všem, co mi nadrápali vzkazíky, zadrápkuju odpovědi, ale bude mi to všechno dlouho trvat, to víte, než tady odmyškuju a odkostičkuju všechny kámoše, tak to snad mezitím vyrostu.
Mějte se krásně a já se jdu hned pustit do práce, ať to odsejpá.
Tak čau, zdraví vás Fanda panda veranda

25. srpen 2010 14:09:21

Ááách, to zase byla noc. Trochu jsem si zazlobil, ale pak jsem si to myslím zase hned vyžehlil. Začal jsem tím, že jsem si chtěl udělat pohodlí a tak jsem si otevřel skříň. Má zašupovací dveře, ale ty už jsem se dávno naučil otvírat, kdepak na mě s dveřma. Takže jsem si otevřel dveře a packou jsem z tý mezery postupně vytahal celou kupu triček, co tam byly pěkně naskládaný. Pravda, když spadly na zem, tak už tak poskládaný nevypadaly, ale s tím si já hlavu lámat nemusím. Na tý hromádce se dost dobře leželo, tak jsem si trochu dáchl a taky jsem si potřeboval promyslet, co dál. Tak třeba bych mohl skákat paničce po noze, ne? To není špatnej nápad, škoda, že se to líbilo akorát mně. Za chvilku mě to přestalo bavit, protože panča se zahrabala pod peřinu jako do spacáku, takže jsem na ni nemohl. A tak jsem si řekl, že půjdu skotačit na balkon. Ale co to? Proč jsou jako dveře zavřený? To přece nebejvá! Na tohle musím paničku vzbudit. Prvně jsem to zkusil tenkým tenorem. Zpíval jsem tak krásně, že se panča začala vrtět, to si asi myslela, že jí zpívá nějakej ten pavarotý nebo jak se ten chlápek jmenuje. No ale úplně se ještě neprobrala, tak jsem trochu přidal na hlasitosti. To už přece musela slyšet, že jsem to já, ale zase z tý postele nevylezla. A tak jsem se naštval a zplna hrdla jsem zaječel něco, co prej znělo jako "panimaňaaaaaaaa". Žjova, to byla rychlost, s jakou se posadila. Naštěstí pochopila, co chci a tak teda s nadáváním vylezla z postele, že mi jako ty zatracený dveře otevře. No a přitom málem spadla kvůli tý hromadě na zemi, co jsem tam natahal. Ale to přece není moje vina, má se koukat pod nohy, ne? No prostě v noci se to dějou věci. Na balkoně mě to moc dlouho nebavilo, bylo tam ticho a nic nelítalo, tak jsem si řekl, že mám zrovinka chuť na mazlení. Šup za paničkou, vím, že tomuhle nikdy neodolá. A taky že ne, stačilo ji párkrát ducnout hlavou a projít se jí po vlasech, to nesnáší, protože to prej tahá. A tak zase vstala. Já jsem jí ukazoval cestu, kam za mnou má jít, vždycky jsem sebou řízl na zem, aby mě hladila a hned jsem zase vyskočil a utíkal kousek dopředu. Panička za mnou šla, jako by byla na provázku. Konečně jsme se dostali na místo, kam jsem potřeboval a já jsem si lehl na sedačku a nastavil paničce bříško. Začala mě hladit a kočky a kocouři, to vám bylo takový blaho, že jsem se z toho dočista rozchrochtal blahem. Fakt, já vím, že vy možná předete a vrníte, ale já prostě chrochtám. A nejenže chrochtám, ale taky se úplně roztýkám do všech stran, no zkrátka si to děsně užívám. Většinou mě takovejhle záchvat bere v noci a to se nechám hladit děsně dlouho a když se náhodou stane, že u toho panička usíná a zanedbává mě, tak ji lehkým kousnutím upozorním, že jsme ještě neskončili. Pak ale ty rána.... to spím jako andílek a docela mě zlobí, že panča vstává a dělá kravál a budí mě to. Nemají ti lidi žádný vychování.
Včera nám taky odjela Mrkva, škoda, zrovna když jsem si na ni tak krásně zvykl a mohl jsem ji sem tam trochu profackovat.
Tak a půjdu si lehnout, dělat v noci společníka je fakt docela vyčerpávající. Mějte se kámošové hezky, já tady budu ještě zítra, ale pak panička zase jede na dovolenou a krabička bude vypnutá, tak nebudu moct posílat myšky. Vrátí se až 5. září, to si ani neumím na packách spočítat, kdy to bude. Ale slíbila mi, že řekne jiný paničce a ta mi od 1. září zapne myšky, tak když si na mě někdo vzpomene, budu rád.
Moc vás zdraví straaaašně hodnej kocourek Fanda

20. srpen 2010 09:46:42

Včera jsme doma měli prču. Přijela k nám totiž na pár dní na prázdniny chlupatá kámoška Mrkvička. To je takovej králíček, abyste si nemysleli, že mi zase panička koupila mrkvičku s chlupama. No a tak jsem ji šel přivítat. Když říkám přivítat, tak myslím jako očuchat, otlapkat, zjistit, jaká je situace. Byla zavřená v kleci, tak jsem byl za hrdinu, fakticky jsem se vůbec nebál. Přišel se mnou i Kuba a tomu málem vylezly ty jeho žlutý oči z důlků. Vůbec nemohl pochopit co a jak a proč a kdy. Já jsem samozřejmě všechno věděl, tak jsem mohl dělat chytrýho. No ale pak panča otevřela klec a Mrkvička vyskočila ven. Šmankote, tak rychle jsem to teda nečekal. Lekl jsem se, až jsem vyskočil na stůl, jako bych měl na packách pérka. Kuba se taky lekl a skočil paničce do náručí. Mrkva se nelekla ničeho a klidně si skákala dál po podlaze, jako by se nechumelilo. A tak jsme se oba s Kubou zase osmělili a nenápadně jsme slezli dolů za ní. Já jsem chtěl být neviditelnej, tak jsem se za ní plazil po břiše a Kuba ji šel zezadu trochu očuchat, jestli je fakt živá. Ale pokaždý, když se k nám Mrkva otočila, tak jsme honem skočili někam nahoru. Panča se tomu nasmála a říkala, že jsme teda pěkní poseroutkové. Nevím sice, co to je, ale moc se mi to nelíbí. Uvidíme, jak to bude vypadat dneska. Teď je panča pryč a Mrkva je v kleci, ale až přijde domů, tak si zase budeme hrát na vojáky v zákopu. Panička jí chce přinýst nějaký větvičky na okusování, tak si rozhodně musím ukrást aspoň jednu pro sebe.
Tak zatím mrkvím zdar, zdraví vás Fanda

16. srpen 2010 13:21:58

Tak kamarádi, už jsem zase zpátky. Mám teda pocit, že jsem tady nebyl snad rok, ale za to může ta moje panča, doufám, že teď už zase bude sedět nějakou dobu na zadku. Přihodilo se mi pár dobrých kousků. Tak třeba, máme doma novou kytku. Je fakt dobrá, prostě když se k ní dostanu, tak neodolám a užírám ji. Panička mě okřikuje, ať toho nechám, ale já přece nejsem žádná cvičená opice, abych poslouchal a tak klíďo okusuju dál. No a tuhle v noci mě z toho nějako rozbolelo břicho a tak jsem se vyblinkal. Panička to slyšela, ale byla líná vstát a že prej to uklidí až ráno. No a ráno vylezla z postele a nemohla ten můj blivajz najít, tak si pomyslela, že se jí to asi zdálo nebo co a vlezla si do pantofle a tam ten slizkej poklad našla, chachááá, to jste měli slyšet, jak nadávala a šla si honem osprchovat packu i tu pantofli. Tak to byla taková malá pomsta za to, že mě furt odháněla od kytky.
A včera mě zase viděla, jak ležím na zemi, proti mě Kuba a něco pozorujeme. Myslela si, že je to kousek trávy a asi si pomyslela, že jsme trubkové, když se díváme na trávu. Ale najednou ta tráva vyskočila a on vám to byl kůň, teda ne opravdovskej kůň, ale koník, velkej a zelenej s dlouhejma nohama a uměl skákat skoro výš než já. Říkám skoro, protože se mi ho povedlo ve vzduchu chytit a utýct s ním do schovky pod postel. Panča na mě hulákala, ať ho okamžitě pustím a já blázen jsem jí chtěl odmňouknout, že to teda určitě, a jak jsem otevřel papulu, tak ten koník honem uskočil pryč a panička ho stihla zachránit. Tak vám řeknu, že to snad bylo lepší, když byla pryč. Žádnou radost jednomu nedopřeje. Asi jí zase něco vyvedu, možná přinesu do postele šneka.
Tak zatím ahojte všichni, já jdu přemýšlet o lotrovinách. Váš Fanda

6. srpen 2010 13:22:57

Čau kámošové a kámošky, rád vám posílám myšky, kostičky i jablíčka, ale teď si moje drzá panča klidně na celý týden odjede a já si sám neumím otevřít noťase, jinak bych to odklikal za ni. Takže se s vámi na chvilku loučím, ale až se vrátí, tak zase budu myško-kostičko-jablíčkovat, až si úplně ošoupu polštářky na pacičkách.
Mějte se moc hezky a ať se hlavně nikomu nic nestane!
Zdraví vás Fanda a jeho banda
P.S. Včera jsem se poflakoval na lavici a panička mě naháněla s foťákem. Já vám nevím, co ti člověci na tom focení furt vidí.

21. červenec 2010 17:28:06

Kočičáci, já padám. Dneska jsem objevil něco úúúúúžasnýho. Někomu jsem už určitě říkal, že moje nejoblíbenější hračka je plyšová mrkvička. No a teď si představte, že panička přinesla domů opravdovskou mrkev, byl jí celej balík a já jsem z toho dostal málem mrkvovej záchvat. Musel jsem za tou mrkvou vyskočit nahoru na linku a pořádně se s ní pomazlit. Kroutil jsem se u toho jak žížala, tak paňa honem honem utíkala pro foťák a přidá pár obrázků do galerie. Já vám nevím, co mě na ní tak uchvátilo, ale prostě tak nějak jsem se zamiloval. Ách, ách, ta mrkva nebeská ....
No schválně to taky vyzkoušejte, co to s váma udělá. Máša se pak s tou mrkví šla taky mazlit, tak na tom asi něco bude. Ale co, to vám nepovím.
Váš Fanda

16. červenec 2010 14:05:23

Čau kočičáci, včera v noci se mi něco přihodilo a prvně jsem si říkal, že vám o tom napíšu, ale teď teda nevím nevím.... trochu se bojím, že se mi budete smát. No ale tak teda jo, já to risknu.
Tak asi víte, že je horko, že jo. Už ani na tom balkoně se nedá spát, tak jsem si řekl, že trochu prozkoumám byt, když páníčci chrněj a je čistej vzduch. Nejdřív jsem prošmejdil jeden pokoj a všechno, co šlo schodit ze skříněk dolů, jsem schodil. To prostě mám děsně rád, ať se na mě páníčci zlobí nebo ne, nemůžu si pomoct. Pak už tam byl docela bordel, tak jsem se šel trochu porozhlídnout jinam. Napadla mě koupelna, tam je totiž dost věcí. Zarazilo mě, že v polici, kde jsou ručníky a kam se někdy nacpu, ležela taková ta velká věc, co si s ní lidi vysoušejí chlupy na hlavě. Ta tam prostě neměla co dělat, tak jsem ji rafl za šňůru a vyhodil z police ven. Nadělalo to trochu rámusu a panička se vzbudila. Taky musela na záchod, tak přišla za mnou do koupelny a protože nemá takovou bedýnku na čurání jako my kočky, tak zvedla víko od toho jejich záchodu. Já jsem moc nedával pozor, protože v koupelně zrovna lítala můra a dostal jsem na ni hroznou chuť. Panička ji taky viděla a protože udělá všechno, co mi na čumáčku vidí, tak se rozhodla přinýst plácačku a že mi prej pomůže tu můru chytit. Jenže já jsem se mezitím rozhodl k výskoku a skočil jsem na ten záchod, kde je VŽDYCKY zavřený víko. No a teď bylo to praštěný víko zvedlý a já jsem vám slítl přímo do toho záchodu. Šmarjapanenkoskákavánanebesích, to jsem se lekl!!! Chtěl jsem honem vyskočit ven, ale byl jsem tam trochu zašprajclej a nemohl se hned vyhrabat. Nakonec se mi to povedlo, ale řeknu vám, že takovou ostudu jsem teda dlouho nezažil. Viděl to i Kuba, no ten to určitě řekne všem a každej si teď ze mě bude utahovat. Panička se tak smála, až ji z toho rozbolelo břicho a pak viděla, že jsem uraženej, tak si mě chtěla udobřit ručníkem, že prej mě pěkně očistí a vyfrotýrkuje. Tak na to se jí můžu akorát tak vyprdnout. Očistil jsem se sám, naštěstí v tom záchodě byla jen čistá voda, no ale co kdyby.....
Tak tohle se mi holt přihodilo, no co, každej jsme nějakej.
Zdraví vás váš záchodový dobrodruh Fanda

9. červen 2010 11:54:51

Tak kočičáci, abyste si nemysleli, že jsem zapomněl psát, tak vám jdu vylíčit naše noční dobrodrůžo. Musím se tomu chechtat ještě teď. Jak je teď takový krásný teplíčko, tak panička vůbec nezavírá balkon a my si tam můžeme dovádět i v noci. Máme tam teda takový mříže, abysme zase nedováděli až moc a neutekli, ale to vůbec neva, protože tam máme místa habaděj. No a včera v noci tam najednou něco nalítlo. Prvně jsem se utíkal tak trochu schovat pod postel, protože jsem vůbec nevěděl, co to je, ale Kuba se normálka vůbec nebál a začal tamtu věc chytat. Já jsem mu pak s tím šel pomoct, abysme zásluhy měli oba dva. No, chytli jsme to a šli jsme si s tím pohrát k paničce na postel. Ta spala, protože byla hluboká noc, a ve spánku prej slyšela nějaký divný zvuky. Myslela si, že to je nějakej sen, ale pak otevřela oči a uviděla nás na posteli s tím divným něčím. Řeknu vám, ta teda zaječela, až se mi z toho naježily chlupiska a zase jsem zajel pod postel. Panička kvílela jak pominutá a vzbudila páníčka a ten se na to černý koukl a řekl, že je to netopýr. Žjova, panička začala řvát ještě víc, takže páníček musel honem vstát a sebrat nám to a rychle to vynýst ven. Kuba to pak ještě dlouho hledal, myslel si, že s ním páníčci hrajou takovou tu hru na schovku a když zjistil, že je to prostě v čudu, tak se urazil a šel spát. Já jsem si šel lehnout zase na balkon, protože teď když už jsem věděl, co to bylo, tak jsem chtěl hlídat. Mohlo by přilítnout něco dalšího, takže abych to neprošvihl. No a teď jsem celej ospalej, tak jdu spinkat, mňaaaau.
Jó, říkal Kuba, že o tom taky napíše do svýho deníčku, tak to jsem teda zvědavej. Čáu, Fanda

30. říjen 2009 09:36:38

Chvilku jsem byl uraženej, tak jsem nepsal, ale už jsem se odrazil. Uraženej jsem byl kvůli tomu malýmu černýmu, co se u nás objevilo. Vůbec jsem nechápal, na co ho přitáhli domů, když už přece mají mě. Předtím to bylo pořád Fanoušku sem, Fanoušku tam, a najednou se mohli celý poslintat z toho černýho vyžlete. Fakt jsem trucoval a schválně jsem chodil pod postel, aby mě nemohli hladit. Taky že je to pěkně štvalo, to kolikrát leželi na břiše vedle postele a slibovali hory doly, nebo teda spíš jako nabízeli nějaký mlsky, protože co bych dělal s horama a dolama, že jo, no prostě chtěli mě nalákat, abych vylezl a mohli si mě udobřit. Ale já jsem je schválně napínal a dělal jsem, že je vůbec nevidím a že mám největší práci s prohlížením věcí pod postelí. No, ono mezi námi, je tam toho na prohlížení dost, však jsem tam za ty dva roky natahal fůru věcí. Tak třeba panička při jednom tom ležení na břiše objevila pod postelí takovou tu malou věc, co hraje do ucha. Mně se na ní totiž líbily ty dva drátky, co do toho byly zapojený, a tak jsem si to půjčil a odnesl pod tu postel. No, panička byla ráda, že to našla, protože ani nevěděla, že to bylo ztracený, ale zase mi při tom trochu vynadala, jako že to nesmím. Ale nadávala tak hezky, abych se neurazil ještě víc. Jo, to byly časy. Teď už jsem teda odraženej, jak jsem řekl a s tím malým černým si docela hrajeme. On si třeba vleze do tanku, co máme z bezva okousaný krabice, a já se k němu plížím po břiše a hlídám, až poleze ven, abych na něj bafl. To je fakt paráda, on pak vyskočí metr do vzduchu a peláší pryč. Jo, ale za chvilku mu to dojde a to mě pak zase pěkně prožene on. Tak takhle si spolu my dva klucí hrajeme.

21. srpen 2009 09:29:55

Dneska v noci vám byla prča. Nějak se mi nechtělo spát, dost jsem toho totiž naspal ve dne, jak je takovej hic, tak se mi ani nechce hrát. No a tak jsem v noci byl úplně čerstvej a rozhodl jsem se, že budu jen tak lehce zlobit. Rozhlídl jsem se kolem, já totiž ve tmě dobře vidím, a hned mě zaujaly dvě packy, teda pardon, nohy, který trčely paničce z postele. Asi jí bylo pod peřinou horko. To bylo něco pro mě. Vždycky jsem se přikrčil, aby mě neviděla, ona sice spala, ale co kdyby, a pak jsem jí po těch packách skočil. Ona sebou škubla, na chvilku je schovala, ale pak byly zase venku. No páni, já jsem si takhle už dlouho nepohrál. Panička už pak byla celá probuzená a řvala na mě, Franto, už toho nech, ale já jsem věděl, že to tak nemyslí. Pak ráno, když už vstala, tak na mě byla trochu nazlobená, ale já jsem udělal bumbrdlíčka, to jako že jsem se rozvalil na zádech a nastavil jsem bříško na drbání, hlavičku jsem natočil do strany a trochu jsem se i usmál a jéééééééé, ta byla ze mě zase celá po... to, však víte. Tak a teď se jdu trochu prospat, v noci jsem tomu moc nedal. Váš Fanda