• Profil mazlíčka

27. únor 2009 00:00:00

Odpoledne jeli dvounožci nakupovat. Využil jsem toho a vyběhl jsem ze dveří na chodbu. Kolem výtahu jsem to vzal hezky za roh. Samička se mě snažila doběhnout, ale měl jsem slušný náskok. Volala, abych šel domů, ale já jsem vyhopsal po schodech o patro výš. Když jsem viděl, jak se samička plazí po schodech za mnou (má bolavé koleno), tak jsem se na druhé zavolání vrátil domů.

26. únor 2009 00:00:00

Tkaničky do bot jsou taky prima zábava. Když si dvounožci zašněrují první botu a začnou si zavazovat druhou, tak jim tu první rozvážu. Mě to hrozně baví, je ale ne. Jsou někdy divní...

25. únor 2009 00:00:00

Monja našla míček, který jsem už dlouho hledal. Dvounožci mi ho dali asi před půl rokem a říkali, že se s ním hraje ping-pong. Nevím, co to slovo znamená, ale musí to být nějaká bezvadná hra, protože ten míček, když ho postrčím packou, ode mne strašně rychle utíká. Chytat ho je daleko větší zábava než lovit dvounožce. Monja mi ho nechtěla půjčit, tak jsem dnes ráno dostal od dvounožců svůj míček. Ta malá potvora mi ho okamžitě zabavila, takže zase nemám nic. Ale je to ještě malá holka a moudřejší vždy ustoupí, tak vždycky počkám, až ji hra omrzí a pak se jdu s míčkem honit já.

23. únor 2009 00:00:00

Monja už třetí den spí v mém oblíbeném pelíšku (je to krabice od piškotů, do které mi dvounožci dali měkkou deku).
No nevadí. Půjdu spát k samičce. Ta má v posteli polštář, na kterém se taky příjemně chrní...

21. únor 2009 00:00:00

Dneska slavila nejmladší samička dvounožce dvacetiny. Nechápu, jak může být někdo tak starý!

20. únor 2009 00:00:00

Dopoledne nás mladá samička dvounožce koupala. Nemám koupání moc rád, tak jsem ji kousnul do ruky. Nebylo to nic platné, stejně pokračovala.
Když to trápení konečně skončilo a ona mne osušila ručníkem, chtěl jsem si jít postěžovat Monje. Ale ta na mne vrčela. Za chvíli byla ve vaně taky.
Teď ležím po topením a olizuji se. Nechápu, proč se dvounožci koupou každý den. Jsou divní.

19. únor 2009 00:00:00

Dnes jsem trošku pozlobil nejstarší samičku dvounožce. Hrozně rád totiž chytám papíry, které plive taková krabice, které říká tiskárna. Docela se mi dařilo, a tak jedno daňové přiznání tiskla skoro půl hodiny. Jsem na sebe pyšný. :o)

18. únor 2009 00:00:00

Konečně si Monja nechala očuchat zadeček. Páni, to je vůně! Asi se jí taky líbím, protože když projde okolo mne, tak se skoro pokaždé mazlivě otře o můj nos.
Večer jsme se spolu honili po bytě. Teda řeknu vám, bylo to daleko lepší, než když jsem se dřív honil s dvounožci!

17. únor 2009 00:00:00

Monja se mi ráno snažila sníst snídani, ale tentokrát jsem byl rychlejší a nedal jsem se odstrčit. Tak se vrátila ke své misce, ze které si sotva stačila zobnout.
Stejně mne ale, potvůrka jedna chlupatá, během jídla po očku pozorovala a když jsem si odskočil na bedýnku, tak masíčko, které jsem nestačil zbaštit, rychle dojedla. Ach jo...

16. únor 2009 00:00:00

Včera odpoledne mi dvounožci přinesli domů osmiměsíční slečnu, kterou si vzali z útulku.
Snažil jsem se jí dát najevo, že se mi líbí, ale ta potvůrka na mě jen vrčela a syčela. Vytrval jsem. Ještě ve tři ráno jsem za ní chodil po bytě a snažil jsem se k ní příblížit. Neuspěl jsem...
Až dnes ráno přestala vrčet a dovolila mi, abych se k ní přiblížil. Na oplátku mi snědla snídani. Večer taky vyluxovala nejen svoji, ale i moji misku. Ach jo, ty mladý holky jsou nevychované...
Má kliku, že se ke mně po večeři konečně přitulila a otřela se mi hlavou o bok.
Teď zase budu chvíli dělat drahoty já, i když nevím, jak dlouho to vydržím...

15. únor 2009 00:00:00

Dnes jedou mí dvounožci na výstavu koček. Když někam cestují, tak mne vždy berou s sebou, aby mi nebylo doma smutno.
Třeba v loděnici je to fajn, můžu tam lézt na stromy, válet se v trávě nebo prolézat loď. Moc se mi tam líbí, ale nejsou tam žádné kočky.
Teď jedou konečně někam, kde kočky jsou a mne nechají doma! Tak mě to naštvalo, že jim - než se vrátí - vyházím všechny boty z botníku!

13. únor 2009 00:00:00

Včera se na mě rozzlobila nejstarší samička dvounožce z mojí smečky. Položila si takovou malou krabičku, které říká mobil nebo telefon, na konferenční stolek v obýváku a odešla do kuchyně připravit něco k snědku. Chvíli jsem se o ni otíral, aby také nezapomněla naplnit moji misku nějakou dobrůtkou a pak jsem si šel lehnout do obýváku na křeslo.
Za chvíli začal mobil hrát písničku. Vyskočil jsem na stolek, vzal jsem ho do tlamy a pořádně jsem stisknul zoubky. Když je mobil zticha, tak mi nevadí, ale jakmile začne hrát, musím ho hryznout. Po prvním stisku vyhrávat nepřestal, tak jsem ho kousnul ještě jednou.
Samička se přiřítila z kuchyně, mobil mi vzala, chvíli si s někým povídala a když skončila, tak si tu krabičku pozorně prohlížela.
"Myšáku, ty pacholku jeden," zařvala, "tys mi těmi svými hlodáky poničil dotykový displej! Jsou na něm na třech místech vidět tvoje zuby!"
Tvářil jsem se samozřejmě nevinně. Kdybych uměl mluvit řečí dvounožců, tak bych řekl, že to udělal někdo jiný, případně bych tvrdil, že jsem tu řvoucí krabičku chtěl samičce donést.
Zbytek večera se na mne mračila, což nechápu. No, jen si zkuste hryznout do LG KB770 - je to daleko lepší než okusování mobilu, který dotykáč nemá, protože si nemůžete vylomit zub! To ale ta hloupá samička asi nikdy nepochopí...

12. únor 2009 00:00:00

Dvounožci jsou divní. Dneska ráno se dva potkali v předsíni a sameček říkal samičce: "Tedy, Katko, tobě to dnes sluší, ty jsi ale kočka!" Prej kočka! Chápete to? Vždyť ta samička nemá ocas, pěkné fousy na čumáku, no a o hebkém kožíšku nemluvě! Zkrátka a dobře, vůbec mi není podobná. Jsou fakt divní...

11. únor 2009 00:00:00

My, rozuměj kocouři - gaučáci, jsme naučení chodit na záchod doma, nemusíme utíkat s každým bobkem někam ven před dům jako pes. Jenomže když je pes po operaci, nemůže ven a navíc jeho panička dostane kapku bláznivý nápad, může nastat poměrně prekérní situace. Nevěříte? Tak si přečtěte, co se stalo jedné naší známé. Vypráví o tom tady:

http://yfca.bloguje.cz/663475-oldiku-udelej-to-na-noviny.php

10. únor 2009 00:00:00

KRÁTKÉ POVÍDÁNÍ O TOM, JAK SI MYŠÁK NAŠEL DVOUNOŽCE

Když jsme v červenci 2007 vjížděli k mlýnu, kde jsme měli strávit dovolenou, vyběhl nám naproti zbědovaný, asi měsíc starý, kocourek. Byl vychrtlý a v uších měl svrab. Navíc mu na hlavě seděla drzá blecha (její kámošky zalezly z taktických důvodů do kočičího kožichu) a byl doslova pokaděný až za ušima. Jakmile jsme se zabydleli, dali jsme mu suchou housku a vodu. Ještě nikdy jsem neviděla kočku tak hltavě jíst.
Druhý den ráno jsme koupili granule, kočičí konzervy a orthosan. Myšáka, jak jsme kocourkovi začali říkat, jsme vykoupali a nakrmili. Také jsme mu vyčistili ouška a dali mu odčervovací tabletku. Po týdnu se sice jeho stav zlepšil, ale pořád měl ošklivý průjem. Vzali jsme ho tedy k veterináři.
"Je strašně zbědovanej," pravil ten dobrý muž, když Myšáka vyšetřil. "Nevím, zda to přežije, je to tak pade na pade, ale jestli chcete, prodám vám pro něho antibiotika."
Okamžitě jsme souhlasili. Cestou do mlýna jsme se s dcerou a jejím přítelem domluvili, že si Myšáka vezmeme do Prahy.
"Ty ses zbláznila!" zvolal můj choť, když jsem ho seznámila s naším rozhodnutím. "Sere kudy chodí, není jistota, jestli to vůbec přežije a ty ho chceš do bytu! Rozhodni se, buď já a nebo kocour!"
"Tak sedni na kolo a můžeš vyrazit za maminkou do Mariánek," odvětila jsem klidně, "odtud to máš blíž než z Prahy..."
Manžel se zatvářil uraženě a mumlal si pod vousy něco o tom, jakou že to udělal blbost, když si mne vzal. O pár dní později, když byla Myšákova stolice kapku tužší, připustil, že nechá kocoura nastoupit do auta. "Ale necháme ho v nejbližším útulku," prohlásil tvrdě, "do bytu mi nesmí!"
Dovolená rychle utekla. Pár hodin před odjezdem do Prahy antibiotika konečně zabrala. Myšák vytlačil něco, co už se dalo nazvat téměř standardním bobkem, a zanechal to ve svém provizorním záchodku.
"Tak dobře, jede s námi," rezignoval manžel, "ale jakmile bude doma dělat bordel, jde pryč a vy s ním!"
Od té doby je Myšák členem naší rodiny. Nemusím snad zdůrazňovat, že ho nejvíc rozmazluje manžel...