Dvě kočky jsou víc než jedna!

Čtvrtek, 9. červen 2011

Obecně platí, že kočka je tvor společenský. I když žije sama v domácnosti bez přítomnosti jiného zvířecího nebo stejného druhu, vytvoří si pak silné pouto s člověkem. Výjimky sice i zde potvrzují pravidlo, ale samotu kočka určitě nemusí. Jsou dokonce jedinci, kteří se díky samotě stávají zlými a nesnesitelnými. Dávají tak najevo svou nevoli s tím, jak žijí a že chtějí změnu.

Dvě kočky ano nebo ne?

Pro někoho je naprostou samozřejmostí, že se v domácnosti nachází více zvířecích jedinců. Pro někoho ale už samotná představa toho, že místo jedné kočky, by mohly být dvě, může být až děsivá. Znamená to přece více starostí, více jídla, více všeho. Na druhou stranu, každý, kdo začal s kočkou jednou, které pak pořídil kamaráda v podobě další kočky, ví, že to tak není. Pokud je vše v naprostém pořádku, většinou ani nezaznamenají žádnou změnu.

Jistě, stane se, že váš kočičí miláček na dalšího kamaráda nastavený není a lidští jedinci mu naprosto vyhovují. Dokonce jsou i případy, že nevyhovuje konkrétní druh. Může to být dokonce i stejný jedinec. „Mám kočku, byla doma první a zdálo se nám, že by mohla nějakého kamaráda mít, když jsme oba v práci,“ vypráví chovatelka s konkrétní zkušeností. „Přivezli jsme si kocourka od kamarádky, která se stěhovala do ciziny a nemohla si ho vzít s sebou. Nepadli si do oka nikdy. Prostě se navzájem nemuseli, ale neubližovali si. Občas sice k nějaké šarvátce došlo, ale nikdy nic velkého. Tak jsme později zkusili ještě kotě. Dalšího kocourka. Ani toho si neoblíbila. S druhým kocourkem byli kamarádi velmi brzy, ale první kočička se jich obou stranila. Zvláštní ale byla jedna věc. Syn má pejska a to docela velkého. Chodí s ním k nám na návštěvy. Toho si ale oblíbila velmi brzy. Vždy ho vřele vítala a pak se s ním dokonce i pomazlila, kdykoliv přišel. Pak přibyl do rodiny ještě králíček. Ani s ním neměla problémy. Navzájem se myjí a vůbec si projevují náklonnost. Prostě a jednoduše, ostatní kočky nemusí, ale jiný druh přijímá skvěle,“ dodává.

 

Kočka je ale mnohem šťastnější, když doma sama být nemusí a může volné chvíle trávit s kamarádem či kamarádkou. Nenudí se.

Změna povahy kočky

Jsou dokonce jedinci, kterým samota naprosto vyhovuje, i když jich tolik není a naopak tací, kterým druhý jedinec schází natolik, že postupně propadají depresím. Mohou dokonce změnit svoje chování. Ze zcela mírumilovných mazlíčků jsou najednou neteční a zlí tvorové.

 

Takové chování se přičítá snaze na sebe upozornit. Mezi kočky, které by měly mít doma kamaráda, patří například mainská mývalí. Ale jak už bylo řečeno, jedná se o zcela individuální záležitost a tak není jednoznačně dáno, že by kočka měla mít nějakého přítele či nikoliv.

Pořizování kočičího kamaráda

Pokud se přece jen rozhodnete, že svému mazlíčkovi kamaráda pořídíte, seznamování by mělo probíhat podle daných pravidel. Nejlepší je, když domů přinesete koťátko nebo štěně. Mladí jedinci své chování většinou přizpůsobí zaběhnutým pravidlům, a protože kočka je tvor teritoriální, „služebně starší“ jedinec si dokáže své výsady ohlídat snadněji.

Pokud se ale rozhodnete pro dospělého jedince, je nutné postupovat opatrně. Mazlíčci by si na sebe měli zvykat pomalu. Nejlepší je, když jsou nějakou dobu oddělení a pomalu je na sebe necháte navyknout. Dostanou tak prostor a čas k tomu, vyřídit své teritoriální záležitosti.

 

Občas se stane, že i když si na sebe oba zvyknou, poperou se. Je třeba ale odhadnout, zda se jedná jen o škádlení či o skutečný boj. Ani v jednom případě se ale nedoporučuje do jejich šarvátek vstupovat. Pouze v případě, že se boj zvrtne a jeden ze spolubojovníků je na tom opravdu bledě. Pak je dobré použít vodu v rozprašovači nebo je vyrušit nějakým hlukem.

 

Není prostě jednoznačně dáno, zda dvě nebo jedna. Tohle ale zjistíte jen z vlastní zkušenosti. Pokud se jedná o pokus, doporučuje se, půjčit si prostě ještě jednu kočičku a vyzkoušet, jak si budou rozumět. Zde máte jistotu, že pokud si do oka nepadnou, můžete ji bez problémů vrátit. Ale i tak je docela možné, že nově příchozí vonět vašemu stávajícímu mazlíčkovi prostě nebude.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Počet přečtení tohoto článku: 2658

Zpět na výpis

Pokud se chceš zapojit do diskuze, musíš se nejprve přihlásit, pokud tu ještě nemáš účet, tak se nejprve zaregistruj.

• Dvě kočky v bytě?

  26.08.2011 18:58:33

  

  Aňa2 napsal(a):

  Na začátku prázdnin jsme si pořídili jednu kočku Cassie , a za další měsíc další, z jiného vrhu a od jiné majitelky,kočku Miu.
  Když je dáme k sobě, tak Mia na Cassie prská, syčí a všechno další.Mia se všeho strašně bojí,stačí, když někdo cvakne propiskou,tak se okamžitě lekne,nebo každého jiného zvuku, který nezná. Všeho se bojí, i když ji hladím a nosím na rukou, hned se jí to znelíbí, začne zničeho nic syčet, už mě i pokousala i poškrábala. Cassie si ji moc nevšímá, spíš to vypadá, že by si s ní chtěla hrát, ale ta mladší ji vždy odhání syčením, tak na ni taky sykne a odejde. Myslíte že se ty dvě, někdy skamarádí? :( Majitelka mě ujistila, že byla z celého vrhu,ze všech koťat nejmazlivější a nejhodnější a že tak jistě reaguje ze strachu z jiného prostředí.Chce to čas. Je moc krásná, máme ji moc rádi, tak snad pozná, že ji u nás nic zlého nehrozí. Byla asi hodně fixovaná na kočku(mámu). Zatím je udržujeme v "bezpečné" vzdálenosti od sebe. Chtěla bych si je nechat obě,ale jestli ta nesnášenlivost neustoupí....nevím co dělat.Poraďte.
• To je různé..

  21.06.2011 20:35:17

  

  trnca napsal(a):

  My jsme měli vždycky kočky. Vždycky jsme se zařekli, že budeme mít jednu..a ono se to nějak zvrtlo. Třeba jsme si pořídili poloperského kocourka Maciho. Když mu byl rok, zachránili jsme dvě maličká koťátka. Kocourka a kočičku Kateřinu. Káťa u nás zůstala a Maci ji ignoroval. Neubližoval jí, když přišla k jeho misce, odešel. Když si lehla k němu na křeslo, seskočil a mizel. Na vědomí ji vzal po půl roce... no a pak jsme najednou měli koček 5. Tedy přesněji 2+3;-) Po letech, když Maci i Kateřina odešli na věčnost, přinesli jsme z útulku Marienku. Ta k sobě žádnou další kočičku nepustila. Bylo to nemyslitelné. Až když jí už zbývalo málo dnů, přinesla jsem dva maličké kocourky. Donutila je, aby jí dali pokoj a nikdy si je nepustila k sobě. Teď mám jen je dva... a upřimě: občas uvažuji o tom, že nejsem normální, když jsem si dobrovolně nastěhovala domů demoliční četu s nevyčerpatelnou fantazií :-( :-( Nick a Jimm jsou neúnavní a za toho 3/4 roku už mě mají celkem solidně vycvičenou. :-D :-D
• dvě kočky

  10.06.2011 13:03:05

  

  Vlastina napsal(a):

  Když jsem pořizovala naší roční kočče(Ocicat)koťátko sejšelského kocourka,tak jsem prvních 14 dní ani nespala a bála se ,že ho moje 4kg kočka zabije.Pak ale přišel zlom,malej byl strašně mazlivej a tak dlouho za ní chodil,až se z mé vykastrované kočky stala náhradní máma.Dávala mu napít i když meměla nikdy koťata ,myla ho,byl to nádherný pohled jak se spolu mazlí.Dneska má kocourek 6,5kg a vycházejí spolu krásně.Mají se rádi,mazlí se spolu,hrajou-lítají po bytě jak šílení,někdy se perou ale jen ve hře a kocourek i když je o 2,5kg větší,má z kočky respekt a poslouchá jí.Pořád jí bere jako mámu.:-)
• Lepší jsou dvě

  09.06.2011 17:42:20

  

  napsal(a):

  Mám vlastní zkušenost. Z důvodů, které jsou v článku popisovány, jsme naší roční kočce přinesli několikatýdenní kotě, také kočiččku. První tři dny to vypadalo, že budeme muset kotě vrátit, ale pak nastal zlom. Začaly si spolu hrát, té starší vůbec nevadilo, že kotě žere z její misky. Dnes jsou té starší 2 roky, té mladší cca rok. Vzájemně se respektují, když se jim chce, tak si spolu hrajou "až chlupy lítají". Na povaze té starší se nic nezměnilo, když chce pohladit, tak prostě přijde, ta mladší to samé.>:) >:)