O kočkách

Jedná se pouze o otřepané klišé, mytizaci či pravdivý výrok o tom, že kočka má devět životů? Proč tomu tak je? Člověk by jí mohl leckdy závidět její um ladnosti a stability při pohybu ve výškách, při chůzi po střešních krovech, odpočinku v korunách stromů.

Když kocour dospívá, začne si značkovat svoje území. Je to jeho přirozenost. Močí postříká konkrétní místo. Tohle ale dělají i některé kočky. Jasně si tak stanoví prostor, kde dávají na vědomí ostatním, že tady jsou doma a mají výsadní právo. Nebo jen dávají na vědomí ostatním, že tu prostě jsou. Je to forma vzkazu, ve kterém se ukrývá vše, co potřebují kolemjdoucímu nebo protivníkovi sdělit.

Vláda paní Zimy udělala svou definitivní tečku a my se můžeme plně oddávat slastné vůni a barevnosti prosluněných jarních dnů. O tom, že nastává slunečné a teplé období, vědí i samy kočky. Se vší parádou vystrkují drápky z domácích vyhřátých pelíšků a táhne je to ven, do přírody.

Nedokázala jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Tělo i mozek byly stále jako opařené, jako v šoku. Srdce přetékalo steskem a bolestí a mozek stále trval na svém – není to pravda. Jenže postupně přijímal tu hroznou skutečnost. Je to pravda! Smiř se s tím!

Zvířata jsou obecně lidmi vnímána jako bytosti, které navozují pocit klidu. Jsou bezprostřední, dávají lásku, aniž by za to něco chtěla, rozdávají porozumění a chovají se leckdy naprosto jedinečně. Chápeme, že myslí, cítí, vnímají. Přesto se od lidí velmi liší. Hlavně tedy tím, že všechno tohle rozdávají naprosto nezištně.

Rok se s rokem sešel a my se ponořili do času adventního, který je už krůčkem k nejkrásnějším svátkům v roce – Vánocům. Čas tajuplného očekávání, splněných přání, radosti a rodinné pohody.

Každý, kdo zná kočky a má je rád, ví, že dokážou uchvátit svou povahou a přístupem k životu. Od psa se liší svou nezávislostí a svobodou, kterou si důkladně hlídá. Přestože vás miluje, nemůžete s ní manipulovat. Umí dát najevo, že zrovna teď se mazlit nechce nebo prostě dělá, že neslyší. Ovšem miluje stejně, jako jakékoliv jiné zvíře, kterému dáte domov a lásku.

Den 4. října patří každoročně zvířatům. Slaví se díky svatému Františku z Assisi, který svůj život zasvětil nemocným a opuštěným zvířatům, o která se staral. Tento den nám má připomenout, že zvířata prostě neodmyslitelně do našeho světa patří.

Kocour – velitel, vůdce smečky a především pán kočičího tvorstva. Kočičí potomstvo má svou matku, na níž spadá veškerá zodpovědnost, starost a péče o malá kočičí klubíčka. Je prvotním článkem k osvojení kočičích návyků a základním prvkem pro začlenění malých koťátek do kočičího společenství.