Žofinka a vodítko
Sobota, 24. červenec 2010
Žofinka je kočička, kterou jsme našli venku. Asi po roce co jsme ji našli, jsme se doma rozhodli jí koupit vodítko a naučit ji chodit ven. Mysleli jsme si, že si rychle zvykne a naučí se to. Jenže opak byl pravdou.
Když jsme Žofince navlékli vodítko, strašně řádila. Běhala po bytě a snažila si to sundat. Ale to určitě dělají i ostatní kočičky. Prvně jsme ji nechali doma s vodítkem, aby si na něho zvykla. Moc si teda nezvykala. A pak jsme se snažili jít s ní ven. Nechtěla jít vůbec ven, na schodech se zastavovala a chtěla se vrátit domů. Tak jsem jí vzala do rukou, abych jí vzala až dolů. Když jsme přišli ven před dům, strašně se bála. Dokonce ani na nic neútočila, nic jí nezajímalo, jenom to, že se chce vrátit zpátky. Ukázala jsem jí trávu, tak aspoň to jí na chvíli zaujalo a pak očuchávala barák. Chodila kolem něho a pak, když uviděla znovu dveře, tak se chtěla vrátit. To už jsem jí vzala domů.
Od té doby jsem byla s Žofinkou venku už jenom jednou, a když jsem viděla, že se opravdu hodně bojí tak sem to nechala být. Stejně jsem měla o ní strach, aby mi neutekla, nebo se něco nestalo. Vždy když jdeme k veterinářovi nebo jenom projdeme venkem v přepravce tak se bojí. No prostě Žofinka je kočka na doma a jsem vlastně i ráda, že venku být nechce. :)
Přidáno: 33 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 248