Výletník Brutus

Mňau, panička je doma, asi bych ji měl přivítat, líně se zvednu a pomaličkým krokem se belhám ke dveřím, trošku kulhám, protože jsem si přeležel nohu. Nazdárek Brutusi, mám pro tebe překvapení, radostně mi sdělí panička a pádí ke mě.Já už se olizuju od ucha k uchu, protože "překvapení" pro mě znamená něco moc dobrého do bříška.Přiskočím k paničce, podívám se do jedné ruky, druhé ruky, prošátrám ji kapsy, vrhnu se jí do tašky, ale nikde žádná dobrůtka. Zvědavost mě sžírá, copak je to asi za překvapení? "Pojď kočičáku, půjdeme na procházku", "na procházku?copak to je?a je to aspoň dobrý?a jí se to?"hlavou se mi honila spousta nápadů, co by asi ta "procházka" mohla být.

Panička mi nasadila moje, jak já říkám otěže a chytla mě, hodila si mě na rameno a šla se mnou ven.Doufám, že ta procházka bude stát aspoň za to, když se musím trmácet z mého pelíšku, aspoň, že mě nese. Na každého kolemjdoucí ťululum hodím přihlouplý výraz šťastné kočky a všichni jsou ze mě naměkko. "Tak a jsme na místě" řekla panička, shodila mě na zem a já měl možnost se pořádně rozhlédnout. Tráva, ptáci, tráva, brouci, tráva, stromy, tráva, tráva. Nic zajímavého a kde je to překvapení?!Tak Bruťů, no nejseš nadšenej?Podívej, tady se můžeš vydovádět a vyběhat. Asi si dokážete představit s jakým zápalem a nadšením jsem se dal do toho skotačení. Lidé chodící okolo si o mě mysleli, že nejspíš za chvíli padnu a panička mě vzala na poslední procházku. No co, vycházka je vycházka, na tu se nesmí spěchat. Procházel jsem se po trávníku jako štramák po lázeňské kolonádě a broučci byli oprsklí jak lázeňské veverky pořád mi přebíhajíc po tlapkách. Když v tom jsem v rohu zahrady zahlédl...

Přidáno: 63 bodů