Smutný příběh
Neděle, 27. listopad 2011
Mývaly jsme kočičku Mínku. Tu jsem si přivedla domů. To jsme ještě bydlívali v bytě, takže jsem se o ni nemusela bát. O rok později jsme se ale přestěhovali do rodinného domku.
Mezitím byla z Mínky už velká slečna. Všechno bylo v pohodě. Byly dušičky, tak jsme jeli dát kytičku a svíčku na hrob. Když tu mamce najednou volá sousedka, že Mínku porazilo auto. Mamka jen stála, ani se nehnula a stékaly jí slzy po tváři. Hned jsem se zeptala, co se děje, ale mamka mi neodpověděla.
A když už mi to řekla, tak jsem neměla slov. To bylo to nejhorší, na co jsem vůbec mohla pomyslet. Když jme jeli autem domů, tak jsem celou cestu probrečela. Když jsme přijeli, tak už byla v hrobečku na kopci. Hned jsem tam běžela a zapálila jsem tam svíčku. Byla jsem u ní dokud to šlo. Vždy, když na to pomyslím, tak je mi smutno.
Přidáno: 18 bodů.
Počet přečtení tohoto článku: 48