SÁRINKA

Asi po měsíci začal chodit z práce s tím, že pokaždé, když ráno přichází v práci k náklaďáku, tak k němu chodí černá kočička a mňoukáním ho vítá. A jestli bych jí nechtěla. Tak jsem mu řekla jeho větu"a co by tomu řekla Zuzanka". Nějakou dobu o ní nemluvil, pak přišla zima a to jí začal nosit i papání a koncem února zase žadonil, až jsem povolila a řekla jsem mu, jestli vleze do auta, tak ať jí přiveze.

29.2.2003 odpoledne volal, že jí má v autě a za čtvrt hoďky je doma. Koukala jsem z okna, když přijel, bafla jsem přepravku a mazala k autu. Jen, co jsem otevřela dveře, přišla velká černá chlupatá koule a v tu ránu mi došlo, že už jí nikam a nikomu nedám a u nás bude jako v bavlnce.

Ještě to odpoledne jsem jí vykoupala, zjistila jsem, že je uplně zplstnatělá a strašně smrděla naftou. To bylo tím, že vyrůstala na parkovišti náklaďáků a plemenem byla peršanka. Ještě večer jsme jí odvezli k veterináři, během týdne šla na kastraci a kompletní oholení. Sárinka s námi prožila šest a půl roku a byla to ta nejhodnější a nejvděčnější kočička.

V srpnu a v září 2009 jsme ještě byli na dovolené na chalupě a za týden po skončení dovolené jsme jí po návratu domů našli za dveřma mrtvou a ještě teplou. Byl to strašný šok a oba v slzách jsme se ještě snažili jí dovést na veterinu, i když mi bylo jasné, že zbytečně. Ale manžel brečel jak malý kluk, tak jsme zkusili nemožné.

Sárinku jsme nechali v autě přes noc a ráno ještě za tmy jsme vyrazili na chaloupku jí pohřbít. Od té doby uběhlo dva a půl roku a stále nemůžeme zapomenout, i když místo Sárinky obsadila nová handicapovaná kočinda, kterou milujeme nadevše, ale Sárinka byla jedinečná.

Přidáno: 48 bodů.