Příbuzní

Některým z nich dobří lidé alespoň kousek jídla podstrojují nebo nějaké to závětří připraví, ale jiní jsou odkázáni na sebe sama. I naši rodičové se setkali s tímto jevem.

Nejdříve to byla ČERTICE, černá kočička, která se jednoho dne objevila v centru Ostravy u mámina obchodu. Bylo to chvíli po tom, co se k nám nastěhovala ČÍRA. Mamka nelenila a začala toho drobečka krmit ještě s jednou paní z vedlejšího obchodu. Po loňských vánocích se sebrala ještě se svou maminkou a zajely pro ni. Od té doby má jeden tuláček teplý domov.

Druhým tulákem byl MATÝSEK. Ten se zase objevil v areálu, kde pracuje taťka. Jezdí tam spousta nákladních aut, ale naučil se rychle na dobré jídlo, které mu nosil. A nebyl sám. Pár dalších lidí od něj z práce, ale i z vedlejší firmy mu podstrojovali.

Našel se tam ale i takový člověk, který se mu snažil ubližovat, k neuvěření že?! Začala rychlá akce na jeho umístění, neboť to byl i rváč, který do areálu nechtěl žádného cizího kocoura pustit. Nakonec se povedlo. Vzala si jej jedna z těch hodných paní od vedle, a tak má druhý tulák domov.

Třetí. Ten ani snad nebyl tulák, ale byl máminou maminkou a její rodinou zachráněn před utopením. Je to malý MIKY – MIKULÁŠ, jeho tehdejší majitelka se po neúspěšném pokusu o umístění rozhoda utopit. Je to asi šesti až sedmi týdenní kotě a velmi rychle si na nový domov zvyklo. Hraje si s ČERTICÍ i s jejich pejskem BENEČKEM. Je to krásné, jak se všichni tři rychle skamarádili.

Takových příběhů je samozřejmě na MICINÁCH více, díky Bohu a dobrým lidem, ale chtěl jsem Vám napsat, že i u nás jsme se s tímto krásným jevem setkali a jsme tuze vděční, že mí nejsou pouze lidé liknaví, ale takoví, kteří umějí svou lásku dávat a takovým jsme moc a moc vděční. Loučím se, a přeji všem šťastný život a hodně zachráněných příbuzných.
Váš Sisil

Přidáno: 54 bodů.