Příběh malého kocourka Villyho

Dlouho jsme nemohli nikoho sehnat, kdo by chtěl koťátka, hledali jsme, až jsme našli jednu paní, která si kocourka chtěla vzít. Bydlela v Brně, to je docela daleko od malé vesnice kde bydlíme. Ale přijela si pro něho. Ještě ten den se nám podařilo sehnat ještě jednu paní, která si vzala kočičku. Byla jsem smutná, že už si nebudu mít s kým hrát, že už nebude sranda. Potom byla noc a zase druhý den ráno.

Přišel za mnou bratr s tím, že ta paní veze našeho kocourka zase zpět, zjistila totiž, že její manžel je alergický na kočičí chlupy. Já jsem byla ráda, že ho mám zase zpět, máma tak ráda nebyla, že už je všechno ukliděné, a že zase bude dělat binec. Mě to ale nevadilo, já jsem byla srašně ráda, že ho máme zpět. Možná si ho i necháme, a proto jsme ho pojmenovali "Villy Fog" podle stejnojmeného kresleného cestovatele:D

Našeho Villýska bych nikdy nevyměnila, mám ho mooc ráda :-*

Přidáno: 33 bodů