Převrat mé kočičí pohody
Čtvrtek, 23. duben 2009
Jsem rok a půl stará kočka. Plemeno? No taková ta vesnická všehochuť. Narodila jsem se mamince kočce v jedné stodole venku a už od mala nebylo vše v pořádku. Nejdřív jsem to nevnímala, ale pak začali bráškové a sestřičky skotačit a já nemohla. Měla jsem ochrnutou přední tlapku a problémy s dýcháním. Pak nás jednou našel člověk. Mě a jednoho mého brášku. Ostatní už se routekli bůh ví kam a my zůstali spolu.
Člověk si nás vzal dovnitř a staral se o nás...byla jsem nedůvěřivá, ale dnes už vím že bez jeho pomoci bych neměla šanci na přežití. Pak zmizel i bráška někam do světa a člověku jsem zůstala jen já. Dnes už vím že je to můj páníček a celý můj život patří jemu. Vše bylo skvělé, vůči cizím lidem jsem byla vždy nedůvěřivá a jediný ke komu jsem se přitulila byl vždy jen on...můj člověk.
Rostla jsem jako z vody a časem začla došlapovat na tlapku a lépe dýchat. Dnes už mohu bez omezení řádit a užívat si života. Pak ale přišlo něco nečekaného. Páníček je v této zemi cizinec a rodinu má mnoho kylometrů odsud. Jedno ráno se rychle zbalil a naskočili jsme do auta a on mě odvezl ke svým přátelům aby se o mě postarali zatímco bude pryč. Nechápala jsem nic...vlastně mi vše došlo až po třech dnes strávených pod postelí a bez chuti k jídlu.
Jsou tu na mě srašně hodní, ale i přes to jsem k nim zezačátku necítila žádnou důvěru. Teď se už spolu normálně mazlíme a vím že musím jíst, ale stejně pořád čekám až se vrátí můj páníček a budu moct být znovu s ním...dobře vím že si pro mě přijede, ale čekání je nekonečné....tak toto je můj krátký opravdový příběh mého života a že ne vždy byl krásný to víme jen MY
Od uživatele akasha - přidáno 40 bodů.
Počet přečtení tohoto článku: 224