Neslavně výjimečný den

Kryštůfek se rozhodl, že to je nejvhodnější chvíle pro udělení lekce, jak vylézt na náš šplhací šeřík a to přímo s rozběhem, tím učněm byla prosím moje maličkost. Z místa mi to moc nejde, to se zavěsím na kmen a po třech až čtyřech lezích padám dolů, přitažlivost zemská je hrozná potvora. Jenže s tím rozběhem taky nic moc, protože když se odrazím pozdě, dostanu hroznou šupu do kebule, ten kmen totiž neuhne a já to nestačím ubrzdit.

Ale musím se pochlubit, že jednou se mi podařilo dostat se na první větve, panička metla s foťákem, ať mám památku a v tom se to stalo. Moje vlastní mamča Hrašulka mě málem zlikvidovala. Jedním hupsem byla u mě, asi se chtěla podívat, jak jsem šikovný, jenže ten hups měl sílu koně, nabral i mě a já nekontrolovatelně letěl dolů. Duchapřítomnost paničky mě zachránila před dalším malérem, no mňouknu vám, já jsem hrozný smolař, ale jsem v tom dycinky nevinně. Foťák i já jsme to přežili bez úhony na zdraví, to první spadlo do trávy a já do nastavené náruče. V té mě panička odnesla domů, vzala šátek, uvázala a já se zase ocitnul u indiánské babičky, navíc s pořádně poškrábanýma rukama. Byl jsem vyděšený, srdíčko mě tlouklo jako o závod, tak jsem byl rád, že jsem v bezpečí.

Zase jsem vařil, i když jsem si u toho spokojeně chrupkal. Po obědě mě otrnulo a společně jsme vyrazili opět na zahrádku. Páník odněkud vydoloval velké dřevěné truhlíky a čtyři polena a že prý budou dělat s paničkou vláček pro kytičky voskovky, tak jako vloni. To jsem si nemohl pamatovat, když jsem tu teprve od letoška, to dá rozum. Pozorně jsem všechno prozkoumal a protože to nebylo vůbec zajímavé, šel jsem raději likvidovat kytky, které už mají pro mě tu správnou výšku. Pak mě ale něco ťuklo do čumáčku a šel jsem po tom, jako stopovací vlčák. Panička přisypávala do hlíny cosi z pytlíku a to bylo ono, co mě tak zavonělo. Páník to lopatou míchal dohromady v kolečkách a protože má páru, sem tam něco od té lopaty vylítlo do trávy. A já hledal a nacházel. No šmakovalo mě to ohromně, byla to delikatesa, lepší než granulky Friskies. Ony to byly taky granulky, ale od slepiček, prostě granulované slepičince. On měl totiž ten pytlík dírku a paničce se trochu vysypalo na zem. Ta se vám tak vyděsila, že hned telefonavala vétě, co to se mnou může udělat. Prý pokud jsem si nedal plnou misku, tak snad nic, uvidí se, jak budu večeřet.

Apetýt jsem měl dobrý,ale panička mě pořád pozoruje, jestli nejsem nějak nadrogovaný. Je fakt, že očkama mžourám nějak divně, ale bodejď by taky ne, když se mnou každou půlhodinu třepe, jestli mi nic není. Takhle neslavně skončil tak výjimečný den.

Přidáno: 30 bodů.