Na památku Gastonka

Jenže po novém roce se mu začal nafukovat hrudníček,okamžitě jsem volala na veterinu a sama sebe uklidnovala,že to nic vážného nebude,vždyt pořád měl chut k jídlu,sice jedl méně ale častěji.
Při návštěvě veterináře a při vyšetření ultrazvukem mi bylo zděleno,že má obrovský nádor,který není operovatelný a že mu zbývá pár dnů či měsíc.Myslela jsem,že snad špatně slyším...slyšela jsem dobře.Udělalalo se mi špatně a další slova jsem již nevnímala.Můj přítel který tam byl se mnou,vím jen,že dostal nějaké tabletky a něco mu říkali.Já jsem byla v šoku a přes slzy jsem neviděla.
Až doma mi přítel sdělil,že tabletky jsou na zmírnění bolestí a když uvidíme,že začíná trpět bolestí máme přijet na uspání.Celou noc jsem probrečela a slzami zmáčela Gastonkovi celý kožíšek.
Druhý den nastoupil vztek a nedůvěra v mého veterináře,přeci musí jít něco dělat!!!!!
Nemůžu jen sedět a čekat a tak jsem se rozhodla,že navštívím jiného veterináře a druhý den plný naděje jsme vyrazili.Bohužel,mi bylo zděleno to samé,že nádor je obrovský a váží něco přes 1 kg ale je tu naděje,že by mohlo jít o nádor na slinivce a ten je operovatelný.Jako tonoucí se stébla chytá,tak i já v naději,že ho zachrání jsem souhlasila s operací.
Seděli jsme v čekárně a čekali....bylo to nekonečné a psychicky velice náročné.
Když se konečně objevil veterinář řekl at jdeme za ním,šla jsem jak ve snu.Zavedl nás na operační sál a řekl tu hroznou větu: je mi moc líto,váš kocourek má rakovinu jater v konečném stadiu a už mu není pomoci.Řekl at se rozhodnu,bud ho probudí a nebo ho ne.Ptala jsem se kolik času mu zbývá a řekl pár dní v bolestech a že se sám divý,že ještě vůbec žije.Moje rozhodnutí bylo nejtěžší v mém životě ho nechat uspat,protože ta představa,že bych viděla jak trpí...bych zřejmě nezvládla.
Pochovala jsem ho na zahrádce,kam rád chodil v létě s náma ke kytičkám.
Byl to můj první kocourek,moc jsem ho milovala.
Gastonku,nikdy na tebe nezapomenu a navždy budeš v mém srdíčku,moc mi chybíš.....

Přidáno 65 bodů.