Můj veliký úlovek.

Co jsem ale předvedla v pátek po obědě,to předčilo všechna očekávání a žádná pochvala mě nečekala.Donesla jsem svůj úlovek do kotelny,kam za mnou ze zahrady přiběhla Hrašulka i oba prckové.Protože to zvířátko začalo pištět a skučet tak,že to bylo slyšet po celé uličce,zůstaly jsme stát s Hrašulkou mezi dveřmi na dvůr a koťata se přitiskla ke zdi a s vykulenýma očiskama žalostně mňoukala.

Já jsem se dost divila,že můj ůlovek se tak vzpřičuje a není raději potichu,aby nebyl ani vidět,ani slyšet.Ale to už cválala panička omrknout situaci,co tam zase provádíme a udělat pořádek.Byla doma,takže do kotelny šla z předsíně.Otevřela dveře,vkročila a rychle je za sebou zavřela.Tentokrát ztuhla,nevydala ani hlásku a vytřeštěně zírala na ječící lasičku,která hledala únikovou cestu ven.Panička byla tak odvážná,že skočila,chytla do náruče naříkající Tyrlinku se Štófim,toho využila lasička a bleskurychle se vtěsnala do malé škvírky mezi zdí a skříní. Okamžitě začalo vyšetřování,která z nás to dotáhla domů a podle mého přitroublého výrazu bylo vše jasné.Bylo mi hned divné,že panička nevyskočila jak laňka na skříň a neječela víc,jak ten můj úlovek,který byl sice o hodně větší než myš,ale zato mnohem krásnější.No jo,jeden se nezavděčí.Dveře na dvorek jsme nechali po zbytek dne otevřené a doufali jsme,že ten můj úlovek uteče a nejukne na páníka,až půjde přidávat do kotle.

Na druhý den už byl klid,venku bylo krásně,takže dveře od kotelny byly opět dokořán a my jsme mohly lítat ze zahrady přes předsíň až domů.Jaké bylo páníčkovo překvapení,když na něj odpoledne koukala lasička ze skříně.Protože měl zrovna pracovní rukavice,chmatl po ní,ale kde jí byl konec.Nemeškal,skříň odstavil a začal ji vyhánět.Neskutečný rachot a nadávání mě přilákalo a já zírala v němém úžasu na páníka,jak se ohání klackem,mlátí s ním do skříně,šťourá pod ní a dupe jak slon.Asi po půl hodině vyběhla lasička ze dveří kotelny a já jsem se konečně dočkala svého úlovku.

Přidáno: 50 bodů