Moje první kapří Vánoce

Neděle, 14. únor 2010

Ahojky kočičky a kočičáci, chtěl bych Vám napsat o mém setkání s podivnou příšerou z vany. Přípravy na Vánoce byly v plném proudu, od rána jsem se pachtil v kuchyni s kočičím cukrovím, zdobil jsem svou kočičí travičku a věšel na strop jmelí, kdyby náhodou přišla nějaká fajnová kočička. V troubě už jsem měl poslední várku svých oblíbených perníčku, když v tom bouchly dveře. Á, panička je konečně doma, pomyslel jsem si a hned jsem jí běžel naproti ke dveřím. V půli cesty jsem se však zarazil, copak to nese v té igelitové tašce, to je ale obluda, packy to nemá, chlupy to nemá a pořád to na mě špulí pusu. Moje kočičí instinkty mě varovaly, ale zvědavost byla silnější a tak jsem se šel podivat co to panička nese za nového kamaráda.

 

Fuj, Brutusi to neni pro tebe, to máme k večeři...Copak vy budete jíst něco tak odporného a slizkého? Vy jste mi opravdu zvláštní tvorové, no jo, ty lidi pomyslel jsem si a šel jsem radši do kuchyně zkontrolovat cukroví, které už začalo nevábně čmoudit. Po výborném masíčku od paničky jsem úplně na slizkou příšerku zapomněl. Ta se ale po chvíli připomněla, zrovna jsem šel na svůj kočičí záchůdek, když v tom slyším z koupelny podivné šplouchání...šplouchy, šplouch, šplouchy, šplouch...no co vám budu říkat, malém jsem se z toho počůral. A dost! Tady jsem přece pánem já, jdu dát tomu lotrovi co proto! Opatrně vstoupím do koupelny, skočím na vanu a co nevidím. To podivné stvoření nejspíš spadlo do vany a teď se topí. Chudáček malý, pomyslel jsem si a zapomněl na to, jak prapodivně ta věc vypadá. Ahoj kamaráde, já tě zachráním. No, ale jak. Záchranný kruh tu nemají, ani pobřežní hlídku, to jim tedy musim dát packou za uši. Takové nebezpečné místo, kotě se tu může utopit a oni tu nemají záchranný kruh. Naštěstí jsem byl velice zdatný plavec, což jsem si vyzkoušel už při svém incidentu s akváriem (asi před měsícem jsem páníčkovi pomáhal lovit malá roztomilá zvířatka z toho průhledného bazénku, když ho zrovna čistil).

 

Tak na tři...raz...dva...tři...a hop, už jsem tu s tebou, ale světe div se, já ho nemohl nijak vyndat z vody. Když jsem ho zkoušel chytnout do tlapek, vyklouzl mi, nejspíš používá nějakou pomádu. Asi nějakej frajírek, pomyslel jsem si. Tak tam tak plavu a snažím se přivolat pomoc...mňááu,mňááu, tady se někdo topí, mňááu, mňááu...Asi za vteřinu byla u mě panička a už mě vytahovala z vody, moc nadšeně a pyšně ale nevypadala, nechápu to, vždyť jsem jí právě pomohl zachránit toho Kapra? Jo, Kapr se jmenoval...pamatuju si to moc dobře, když panička říkala: "Ty šmudlo, ty jsis chtěl zaplavat s Kaprem, že jo?"Já jsem ale večer usnul s hřejivým pocitem na srdci, že jsem se stal zachráncem...

 

Přidáno: 75 bodů

autor článku: Holisek

Počet přečtení tohoto článku: 386

Zpět na výpis

  • -- bez nadpisu --

    16.02.2010 21:16:56

    Dasty napsal(a):

    :-D A o několik dní později jsi měl jistě ještě hřejivější pocit v bříšku, žejo? :-) Ale snaha o záchranu se taky cení.

Celkem záznamů: 1
|< << >> >|




Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil kočky

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svou kočičkou.


Reklamní systém AdMarket Inzerujte na Miciny.cz a na spřízněných portálech. Máme pro vás milióny reálných uživatelů. Chci vědět víc!