Macík

Při cestě domů,když byla příjemná předvánoční atmosféra,hustě sněžilo,na silnici ani človíčka,jen z oken šla záře od světel jsme zaslechla slabé zamňoukání.Nejprve jsem to ignorovala,ale když se to ještě několikrát opakovalo,zastavila jsme,a rozhlížela jse odkud že to vlastně jde.Až po chvilce jsme jsi všimla slabého kocourka,jak celý vymrzlý a vyzáblý sedí u vchudu jednoho z domu poblíž mě.Okamžitě jsem k ní přikročila,a začala jí soucitně hladit.Bylo mi jí strašně líto.

Už byla tma, jen lampy svítily,ale jeho bílý kožíšek krásně zářil. Na něm se sem tam ojevovaly zrzavé flíčky...taková krásná,a taková...chudinka...měla hroznej hlad.Proto jsme obětovala balík piškotů a nakrmila ji.Od té doby jsem se jí nezbavila.Zašla jsem koupit nový balík piškotů,ale když jsme vyšla z marketu,byla tam zase ta kočka.Koukala na mě těma svýma velkýma očima.Celou cestu šla za mnou...až domů.Na zahradě máme od malička baráček na hraní...Kde si hrajou moji mladší sourozenci.Otevřela jsme tedy potichu bránu a proklouzal do chatky.Tam jsem jí dala,a přikrila dečkou,která ležela na posteli...Chtěla za mnou,ale nemohla se dostat ven.Když jsme se doma převlékla,natáhla jsem na sebe ještě sněhule a kombinézu a vyklouzla ven.Vymluvila jsem se na to,že musím jít ještě zamknout kůlnu.Profašovala jsme s sebou ještě dvě paštiky,mléko a zbytek salámu.To vše jsem jí dala do baráčku v miskách,které jsme našla na písku.Byla už zahřátá,a chtěla si se mnou hrát,proto jsme ta,m chvíli zůstala,a kutlela si s ní míčkem.Když jsem ale zaslechla vchodový dveře,to už mě táta hledal,vrátila se domů.Tam jsme si dala horký čaj,večeři,vykoupala se,vyčistila zuby,a hned usnula.Ráno jsem zjistila že se Micka(tak jsme jí říkala,protože jsem nevěděla že je to kocour)nějak dostala ven.Když máma byla ráno pustit slepice,našla jí před vchodem,a moc se jí jíbila,jak by ne.Proto u nás zůstala...

Měsíce plynuly,přišlo léto a my přišli na to, že Micka je kocour, proto jsme mu začali říkat Macík...Čas dál letěl,a když se děda stěhoval z našeho baráku na druhý konec města,Macíka vzal s sebou.Už byl plně jiný.Nebyl hubený,byl zdravý,krásný...Teď Macík spokojeně žije u dědy a babičkay,s fenou Dášou,které rád žere granule,s králíčkama a slepicema...Řekla bych,že je spokojený

Přidáno: 55 bodů