Maci 3

Sobota, 17. červenec 2010

Třetí a pro něho samého nejnebezpečnější vadou našeho mazlíka byla jeho nepoučitelnost, co se krádeží týkalo. Jakákoliv nehlídaná potrava byla prostě jeho. Byl nenapravitelný. A tak když jsme si alespoň občas chtěli dopřát k bramborám kousek masa, museli jsme se poučit my. Po několika „záhadných“ zmizeních řízků s prkénka...zatímco jsem si šla do špajzu pro vajíčko nebo strouhanku... mi bylo jasno. Maso mám buď pod přímým dohledem a nebo v bezpečí (třeba pod kastrolem)..jinak bude vegetariánská strava.

 

Otec ani sousedi už takto prozíraví nebyli a my se začali o kočičáka bát. Když jsem jednou potkala našeho zlóďu na schodech s pořádným kusem bůčku - už pěkně ze všech stran „opracovaným“, udělalo se mi mdlo. Škoda byla neodstranitelná a v obchodě zavřeno. Nebylo těžké představit si, jak zareaguje můj cholerický otec... A tak jsem se stala spoluviníkem. Úlovek jsem Macíkovi odebrala, rychle rozkrájela na malé kousky, vyrobila z něj žrádlo pro našeho kočičáka a otcovu jezevčici a schovala do lednice. S tváří neviňátka jsem po chvíli vyslechla rozzuřeného otce, který mi líčil, že se mu ztratila dvě kila bůčku..a že je určitě sežral náš kocour.. „Ale tati, máš rozum? Cožpak by kocour sežral dvě kila masa? Vždyť by je ani neudesl... (no, to by se všichni divili..).“ Otec mi dal vyjímečně za pravdu a já se strašně za tu lež styděla. „To je pravda“ usoudil. „Ale pazoury v tom jistě má.. Shodil to se stolu a ta potvora psí to jistě někde zahrabala..“, konstatoval a my ho za chvíli viděli, jak chodí mezi záhonky s tyčí a po vzoru lavinových záchranářů pátrá po ztraceném bůčku. Macíkovi to tentokrát prošlo a já hned ráno koupila otci náhradu. Nikdy jsem nenašla odvahu přiznat mu, jak to doopravdy bylo...

 


Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu.. Jednou stál Macík za dveřmi a pravá přední packa mu nějak podivně visela. Nechal se sice vzít do náručí, ale bylo jasné, že je to vážné. Veterinář mi po shlédnutí rentgenu sdělil nemilou pravdu – fraktura a luxace loketního kloubu. Silný úder – možná kopanec, možná rána násadou... Buď operace a nebo utracení. Zatmělo se mi před očima. Ano, v sousedství stavěli dům a dělníci si nechávali svačiny na zídce.. Naše rodina neměla tou dobou na rozhazování a účet za operaci? Ale nechat ho umřít?.. to se nedalo. Měla jsem našetřeno na nové zimní boty a tak rozhodování bylo rychlé. Zimu jsem dík kocourovi odčochtala ve starých sněhulích a on zase se šroubem v tlapce. Nikdy už neběhal jako dřív..a i své zlodějské choutky utlumil. A když přece jen někdy neodolal a byl přistižen, vytáhl na nás svůj handicap.. postavil se na tři tlapky a vydal tak srdceryvný zvuk, že by mu odpustil úplně každý..

 

Přidáno: 80 bodů

autor článku: trnca

Počet přečtení tohoto článku: 179

Zpět na výpis





Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil kočky

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svou kočičkou.


Reklamní systém AdMarket Inzerujte na Miciny.cz a na spřízněných portálech. Máme pro vás milióny reálných uživatelů. Chci vědět víc!