Kulíšek a já II.

Minulý rok na začátku prázdnin se najednou nebe zatáhlo,začal foukat vítr,přišel prudký déšť a s ním ruku v ruce velká bouřka.Blesky křižovaly oblohou a ohlušující hromobití nemělo konce.Seděli jsem s vnoučkem v pokoji a já se najednou zjistila,že nikde nevidím Kulíška.Vím,že se bouřky bojí a nemá jí rád,ale většinou se zdržuje poblíž mě,jako kdyby hledal bezpečí a přitom já se bojím bouřky daleko víc než on...:-).

Začali jsme ho hledat na jeho obvyklých místech,ale nikde nebyl.To už jsem začala ztrácet klid a byla jsem dost nervozní.Procházeli jsem chalupu po všech možných i nemožných koutech a Kulíšek nikde.Vzhledem k tomu,že jsem před tím byli venku,jsem pojala podezření,že někdo nechal otevřené dveře a kocourek utekl.Při pouhé myšlence,že je Kulíšek někde venku a sám,jsem dostala mírný hystorický...:-)) záchvat,vyběhla ven,bouřka nebouřka,strach nestrach a začala volat Kulíška.Plakala jsem a naříkala tak hlasitě,že jsem vyburcovala i sousedy,kteří se přišli zeptat co se stalo.Všichni jsem volali,hledali a kocourek nikde.
Vrátila jsem se domů sedla si do křesla a vůbec jsem pro pláč nemohla mluvit,jenom jsem vyrážela nesouvislé zvuky,kterým nikdo nerozuměl.Začala jsem se smiřovat s tím,že svého kamaráda už nikdy neuvidím.

Asi po půl hodině,kdy mě všichni,které můj vnuk svolal na pomoc uklidňovali jsem šla na chodbu a proti mě v šeru chodby šel můj Kulíšek.Já na něj koukala jak na zjevení,chytila jsem ho do náruče a div jsem ho samým štěstím neumačkala.Do dnešního dne nikdo neví,kde byl celou tu dobu schovaný,a že jsme všechna místa prolezli důkladně to mi můžete věřit a zůstává to pro mě velkou záhadou.....snad se vám příběh můj a mého kocourka bude líbit.....:-)

Přidáno: 49 bodů