Kočička Minda

Ale jednoho dne k nám přijela naše babička, která si kupovala chalupu a chtěla by tam i kočičku. Zeptala se jestli nemůže mít tu černou od sousedů. My jsme i kývli že jo, ale musíme se sousedů zeptat. Těm to bylo jedno, no a tak babička po 3 dnech se zbalila a dávala kočičku do přepravky. Zeptala se nás jestli by jsme nechtěli jít na chalupu s ní a my jsme kývli že ano. Byl to super nápad. Kočička mňoukala, škrábala, naříkala a pokoušela se dostat ven. Bylo mi jí strašně líto. Dorazili jsme na chalupu a babička otevřela kočičce dvířka od přepravky. Ta letmo proklouzla mezi nohami a tenkou škvírou ve dveřích a utíkala do polí. Tři dny se neukázala, měli jsme o ní strach. Ale najednou v noci se oběvila. Děda jí hned otevřel a rychle vklouzla ke mě do postýlky. Zachumlala se a usnula. Já potom taky, ale když jsem měla alergii tak jsem celou noc kýchala. To mě ale nevadilo, byla jsem ráda že je se mnou.

Po nocích u babičky jsem brečela. Chtěla jsem jí domů nechtěla jsem jí tu nechat. Babička říkala že jí tu bude dobře, ale já jsem ji neposlouchala a chtěla jsem mojí milovanou kočičku zpátky. Nastal den kdy jsme měli jet domů. Pohladila jsem kočičku a se slzama v očích jsme odjeli domů. Za půl roku jsme opět jeli k babičce. Kočičku pojmenovali Minda a je to pěkná uličnice. Všude lítá, plete se pod nohy a ráda mlsá. Pořád si na mě pamatovala. Byla jsem velmi ráda :-) a to že kočky nemaj dobrou paměť.

Přidáno: 43 bodů