Kočičí potrat

Jakmile byla větší začalo jí to táhnout ven. Raději byla venku než doma a tak jsme jí udělali pelížek i venku. Ráno pokaždé už seděla v okně a čekala až jí pustíme domů a dali jsme jí nějakou tu mlsku. Kájinka nám rostla a rosta, vůbec nás nenapadlo, že by mohla mít už i koťata, byla stále malinká a štíhlounká.

Jako každý jiný den, se Kája uvelebyla v křesle, na které svítilo sluníčko. Toho dne však byla celá nervózní. Nevydržela dlouho v křesle klidně ležet, semtam zamňaukala a točila se dokolečka, vůbec jsem nevěděla co se děje. Pak jsem si ale všimla, že má pod ocáskem blánovitou "bublinu". Ze zadečku to nebylo, takže mě první napadlo, že nejspíš rodí, ale nezdálo se mi to. Zavolala jsem veterináři a ten řekl ať jí tedy dovezeme. Jakmile jsme u veterináře otevřeli přepravku, našel v ní veterinář Kájinu dělohu. Byli jsme z toho dost překvapení a nedokázali jsme pochopit, jak se to mohlo stát. Naštěstí se Kájince nic nestalo. Za chvilku se zotavila, a zase skotačila jako dřív. Dalo by se říct, že se nám Kájinka v podstatě sama vykastrovala.

Přidáno: 38 bodů