Kittie - šelma domácí bytová

Pocházím z vesnice a kočky jsme měli odjakživa, ale vždy jen venku. Domů se chodili jen najíst a pomazlit, občas na návštěvu – hlavně v zimě se zahřát. Kočkolit a očkování byla na vesnici neznámá věc... Z toho důvodu, když jsme s přítelem koupili byt v malém městě a nastěhovali se, ani mě nenapadlo myslet na pořízení kočičky v duchu předsudku – „kočka v uzavřeném prostoru = trápení“.

Letos na jaře zemřela příbuzným kočička a byli z toho moc smutní. Ve stejnou dobu se přítelovým známým hojně urodilo koťátek – osm kousků . Tak jsme se rozhodli udělat příbuzným radost a jednu kočičku pro ně zamluvili... Plynuly týdny, probíhala výměna fotek kotěcího nadělení a předběžný výběr. Jenže týden před plánovaným odběrem čičiny příbuzní na návštěvě uviděli jiná koťátka a rovnou dvě si odvezli domů! Co teď? Přítel je zásadový a kategoricky odmítl v takhle šibeničním termínu zamluvené koťátko odříct. Tak padlo neplánované rozhodnutí – necháme si ho!

Za pár dnů už jsem seděla s čerstvě koupenou kočičí přepravkou ve vlaku a jela pro nového člena rodiny. Za těch pár dnů jsem stihla na internetu nastudovat vše k chovu koček v bytě a mnohdy jsem byla mile překvapena, jaké pro kočičí mazlíčky už existují vymoženosti...  Kromě přepravky jsme narychlo koupili záchůdek, stelivo, mističky, kotěcí papání... na pelíšek nezbylo, ale stejně se brzy ukázalo, že si nový člen rodiny zvolí sám.

Měla jsem právo prvního výběru a jelikož jedinou podmínkou byla kočička, pečlivě jsem pozorovala a muchlala postupně všechny malé mouraté a černé chlupáčky... nakonec jsem si vybrala černou kuličku, která měla úplně nacpané bříško a většinu času spala v bedýnce, až ke konci se probudila, protáhla a upřela na mě krásná kukadla... a byla naše.

Že kočička nebude úplně nejmírnější tvoreček se ukázalo už ve vlaku na zpáteční cestě, když spustila takový vyčítavý koncert, že mne celé osazenstvo vagonu upřenými pohledy obviňovalo z týrání zvířat. V novém domově se rychle zabydlela, jen večer si ještě trochu poplakala po mamince a pak už byla spokojená. A druhý den to začalo – výcvik lidského osazenstva ve prospěch kočičí vládkyně domácnosti. Papá jen jeden druh kapsičky a tři druhy granulí, nad jogurty ohrnuje nos, smiluje se občas jen nad pribináčkem, z dobrůtek vezme zavděk pouze nejlepší šunkou – i šunkový salám odsoudila do sekce „nepoživatelné“.

Hlavním bodem denního programu se stal lov – na člověka. Vyskakuje nám na nohy ze zálohy a úplně nejspokojenější je, když si nechám okusovat a okopávat ruku a moc u toho neřvu... A běda když je doma nuda a „člověči“ si nechtějí hrát – sedne si vyčítavě do chodbičky a mňouká tak úpěnlivě, že by se srdce ustrnulo. To nás pak jistě za týrání zvířat v duchu obviňují sousedi. Do výbavy domácnosti přibyla hromada myšek a míčků, tři pelíšky, vlastnoručně vyrobené šplhadlo, kšíry a vodítka – jelikož nemáme balkón vhodný k zasíťování, chodíme občas ven na procházky. Koťátko povyrostlo, ale lov lidí mu jako hlavní záliba zůstal, takže se doma vážně nenudíme, jako asi žádný kočkař.

Přidáno: 80 bodů.