Jak šla Micinka na procházku
Úterý, 9. březen 2010
Jednoho krásného rána se rozhodla Micinka, že navštíví svou kamarádku kočičku Lízinku. Pěkně se upravila, aby byla pěkná a vydala se na cestu. Sluníčko ale po chvíli zakryl škaredý mrak a z oblohy se spustil déšť. Kočička už byla ale od domečka příliš daleko nato, aby se vrátila zpátky a tak uvažovala, kam se rychle schová.
Tu uviděla bílou pyšnou kočičku s dětšníčkem. Micinka jí poprosila, jestli by se nemohla také schovat pod její deštníček, že se tam vejdou obě dvě. Ale pyšná kočička že ne, že by ji mohly zmoknout šatičky. A protože nikde nic poblíž nebylo, pod co by se mohla Micinka schovat, rozhodla se, že to musí k Lízince co nejrychleji doutíkat. Lízinka ji už čekala, dala jí teplé mlíčko a pustila ji zahřát do své postýlky.
Mezitím ta pyšná kočička s tím svým deštníčkem, která byla na procházce, se pomalinku blížila také k Lízinčimu domečku. Tu se najednou strhnul velký vítr a co se nestalo? Deštníček se nadzvedl a pyšné kočičce uletěl. A tak se dala rychle do běhu a hledala, kde by se mohla schovat.
Tu uviděla domeček a tak začala mňoukat za dveřmi, aby ji pustili dovnitř.
V domečku se už zatím Micinka usušila a tu slyší za dveřmi hlasité mňoukání. Říkají si s Lízinkou, kdo to asi může v takovém počasí být. Otevřou dveře a koho to nevidí - ta pyšná kočička už nebyla vůbec tak krásná jako předtím, ale zmoklá. A ty její šatičky vypadaly jako kousek hadru. A kočičkám jí bylo moc líto a tak jí pustily dovnitř. Tam jí také daly teplé mlíčko a pustily ji do teplé postýlky. Pak se pyšná kočička, která už nebyla pyšná, Micince omluvila a od té doby měly Micinka a Lízinka novou kamarádku. Společně se navštěvovaly a vymýšlely spoustu nových her.
Přidáno: 33 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 38