Jak si Elzička pořídila kamarádku
Čtvrtek, 18. březen 2010
Elzička začala chodit ven na zahradu a moc se jí to líbilo. Neměli jsme strach, že by přinesla koťata, protože byla již vykastrovaná. Venku se jí moc líbilo, chytala každou mouchu, motýlka, skákala po louce a většinou se držela u nás. Rozuměla si s s pejsky, takže jsme neviděli žádný problém. Když jsme šla domů a zavolala, vždycky přiběhla.
Až jednou večer stále nepřicházela. Volali jsme na ni, obešli sousedy a nic. Ráno zase začal tím, že jsme ji scháněli, obešli sousedy v širším okolí, ale všechno bylo bezvýsledné. Po třech dnech, když jsme ji už obrečeli jsme se začali koukat po inzerátech, že bychom si pořídili za Elzičku náhradu. V Turnově jsme narazili na chovatelku, která měla volné kotě britké kočičky barvy whiskas. Tak jsme tam hned jeli, kotě bylo krásné, tak jsme se dohodli a i s kotětem odjeli domů. Kotě dostalo jméno Máša. Byla opravdu moc milá, mazlivá, přítulná. Tak jsme myslela, že na Elzičku zapomenu, ale chodila jsem od okna k oknu a pořád volala "čiči". Už jsem si připadala jako blázen, ale nejhorší byla ta nejistata, co se s ní stalo.
Po týdnu od ztráty Elzičky se najednou na zahradě objevila modrá kočička a já na ní koukala a nemohla věřit svým očím. Nejdřive jsem ji ani nepoznala. Byla hubená, měla vyděšený výraz a na boku ránu velikosti dvacetikoruny. Ale byla to naše Elzička strašně šťastná mazlila se, vrněla. Takže následovala návštěva veterináře, kde ji ránu ošetřili, a po několika návštěvách vyléčili. K Máše byla z počátku Elza nedůvěřivá, ale nyní jsou velké kamarádky. Ten týden byla zřejmě zavřená v chatičce, kterých je kolem nás několik. Zahrádkáři tak chodí většinou o víkendu.
Přidáno: 47 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 348