Jak se Ketynka ztratila
Neděle, 21. únor 2010
Jsou tomu asi tak čtyři roky,co se nám ztratila Ketynka.Bylo léto a páníček šel na procházku do lesa a vzal sebou naši fenku Ketynku.Neměl ji na vodítku ale dal jí pro jistotu obojek.Asi v půli cesty Kety zmerčila srnu a samozřejmě se za ni hned dala utíkat.Ať René volal,jak chtěl nebylo to nic platné,Ketynka se nevracela.Asi po hodině volání a hledání to René vzdal a smutný se vrátil domů.Já jsem tehdy dělala na zahrádce.Ze začátku mi to nepřišlo divné,že nevidím Kety,protože ona se občas vracela později,než René,ale jakmile jsem uviděla smutný a ustaraný obličej přítele,uvědomila jsem si,že asi není něco v pořádku.
René mi řekl,co se stalo a já jsem znervozněla.Ubíhala hodina za hodinou a Kety se pořád nevracela.Bylo to,jak čekání na smrt.Už jsem ji oplakávala a pomalu jsem se smiřovala s tím,že se asi nevrátí,když tu mi najednou zvonil mobil.Neznámé číslo.Tak tedy jsem to zvedla a z mobilu se ozval nějaký muž,že našli německého ovčáka,(Ještě jsem zapomněla říct,že Kety měla na obojku schránku s mým telefonním číslem a adresou,pro případ ztracení,podle toho ti lidé věděli,komu patří)a že si pro něj máme přijet.Nedovedete si představit,jakou jsme v tu ránu měli radost.Okamžitě jsme se rozjeli ta těmi lidmi,kterým mimochodem chci ještě jednou moc poděkovat!
Od té doby Ketynka sice chodí po lese pořád navolno,ale víckrát se nám už naštěstí neztratila a doufám,že už taky nikdy neztratí!
Přidáno: 34 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 281