Jak naše kočka prohnala našeho psa aneb kočka měla bojovný den
Středa, 9. prosinec 2009
Bylo krásné jarní poledne:Náš pes ,Atila ležel ve své boudičce.Byl uvázaný ,a kočka-Micka ,která Atilu v oblibě nemá,se procházela po zahradě,zatím co pánička šla vyvenčit Atilu.Pánička běžela s Atilou do kopce,ale pak už byla unavená-šla volným krokem.Nahoře na kopci si sedla do dřepu a vydejchávala se .Atila,jako vždy,jí chtěl utéct.Lépe řečeno jít dál.Když nabrala pánička energii,vyskočila a řekla Atilovi:,,Atilo, už asi půjdeme!"
Tak běžela pánička z kopečka a Atila se za ní chvilku hnal,a chvilku jí táhl.Když Atila označkoval větčinu stromů podél cesty,byli už dóle pod kopcem a pánička uvazovala atilu.Dala mu najíst granulky a vodu, a hned se šla také napít. Asi za hodinu,řekl páničce její táta,jak viděl Micku jak provokuje Atilu.Sedla si kousek od něj,aby na ní nedosáhl, a spokojeně tam seděla a možná i předla.Atila na ní štěkal div se neurval ,tahal za provaz-tedy vodítko na uvázání,a vrčel.Chudák si říkala pánička když to slyšela. K večeru,když nastávalo předposlední venčení,šel venčit páničky bratr,protože chtěl také venčit psa.Pánička mu to dovolila.A jak to bývá u malých dětí,tak měl Atila šťastný den,vyrval se Jendovi z ruky, a bylo.Ze všeho nejdříve nám to přišel Jenda sdělit, a potom pánička vzala jeho druhé vodítko a začala ho hledat.
Atila nebyl daleko,a protože máme kolem domu louky a za nimi lesy,pánička slyšela jak štěká na kočku na stromě.(vedle našeho pozemku je pozemek-zahrada jednoho pána a ten má kočku která má letos 4 koťata) V koruně stromu byla černo-bíla kočka -máma,a Atila byl zamotaný v chroští.Nepřestával na ní štěkat.Pánička ho rozmotala,ale on jako blázen když vidí kočku,mi zdrhl ,a běžel směrem k domu.
Tam bylo něco horšího.MICKA-jeho postrach.Ještě s ní zkušenosti neměl.Tak se na ní vrhl,a ona zasyčela,naježila hřbet a udělala ze sebe obludu. Po první facce do čumáčku Atila zakňučel,ale nevzdával se.Když ho majzla podruhé, už popošel o kousek dál.Ale Micka se taky nevzdává.Podle páničky má každá kočka svůj revír,a ten si střeží. Atila,ten zrovna v tom revíru byl.Micka ho vyhnala až za asfaltku(=konec revíru) a tam mu dala poslední facku.
Pánička jednu od rozzuřené Miciny dostat nechtěla.Tak byla kousek dál a smutně se dívala na Atilu jak to skončí.Až když přiběhla za Atilou na konci revíru,zjistila že Atila je poslušný jako nikdy předtím.Celý se klepal strachem a pánička mu ani nemusela dávat vodítko.Doma,mu rány ošetřily a nechali ho spát pro jistotu doma.
Od té doby ,je Atila oddaný micce a už na ní ani neštěká.Nechodí do jejího revíru a když ji vidí tak jde na opačný směr.
Příběh Atily a jeho páničky
Přidáno: 65 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 210
-
-- bez nadpisu --
07.02.2011 19:06:32