Jak jsme párali Mindu

Když se jí narodila koťata s otcem neznámým, chtěli jsme si nechat jen jedno kotě, které si měli vzít naši známí-chtěli kočičku. Ale dcera si další kotě dala do svetru a nechtěla ho za žádnou cenu vydat. Tak jsme nakonec měli koťata dvě kocourka Bertinku a Macíka. Bertinka byla celá černá jen tlapky měla jak ponožky bílé. Macík byl bílo šedý, ale měl neskutečně dlouhé chloupy, jak angoráček. Představa, že se nám budou kočky množit geometrickou řadou mne dovedla k tomu, že jsme jednoho dne Mindu naložili do auta a odvezli z chalupy do města, na veterinu a nechali jí vykastrovat. Vše proběhlo bez problémů, doma jsem pro ni měla nachystané tričko, aby si ránu nelízala a nerozdrápala. Když jsem jí triko navlékla, chodila jen podél nábytku, jako by se opírala. V momentě, kdy jsem jí ránu čistila a byla bez trika, byla zase čiperka. Navlečením trika se stala zase nemocná, herečka jedna. Nechali jsme jí v panelákovém bytě víc jak týden, za tu dobu nám ujel autobus do práce, protože jsme nemohli čičinku vystrnadit z obýváku ze za stěny, pak zase vyšplhala po zácloně až na garnýž a nechtěla dolů, no prostě kočka, zvyklá žít volně venku, byla najednou zavřená v bytě. Bleskurychle se naučila si otevírat dveře, vyskočila na kliku, pověsila se a bylo otevřeno-všude, i na WC za námi chodila. Tudíž jsme měli kliky přestavěné směrem nahoru, jako ve vagonech…Pravda, chodila vzorně na kočičí záchod.

 
O víkendu jsme si řekli, že ji odvezeme proběhnout na chalupu, a pak ji odvezeme zpět a necháme vyndat stehy. Ó, jak jsme se mýlili. V momentě, kdy jsme ji otevřeli dveře auta, vylítla jak střelená, na prvním stromě zůstalo viset triko, které jí mělo chránit ránu. Ti dva její kočičáci hned vítali maminu a hned se všichni vydali do luk na lov. Víkend končil a my začali nahánět kočku, abychom ji odvezli domů. Kdepak, jak když to tuší, lezla po půdě, střeše, stromech, jen abychom se k ní nedostali. Tak jsme jí tam nechali s tím, že se domluvíme s lékaře a dovezeme ji až v týdnu na vyndání stehů. Ve středu jsme se tedy opět vypravili na misi, že kočku prostě musíme přivézt. Přišla nás přivítat celá kočičí smečka, ale Minda hned zase zmizela. Nasadili jsme taktiku-my nic, my Tě tu necháme, ale kdepak, tušila zradu. Volala jsem tedy veterináře, zda by nemohl přijet, ale neměl čas a řekl, ať se tedy pokusíme jí to vyndat sami! A to teprve začala akce. Nechali jsme kočku v poklidu a když přišla večer domů k misce na dobrůtky, odchytli jsme ji. Manžel v kožených rukavicích, já vyzbrojena desinfekcí, pinzetou a nůžkami. Minda se sice bránila jak mohla, ale povedlo se a já ty stehy z ní nakonec vypárala. Že jsem byla zpocená ve všech žlábcích, které člověk má, si asi umíte představit.

A ve finále si známí kočičku Bertinu nevzali a tak jsme měli nakonec 2 kočky a jednoho kocourka. Pravda, Bertinka měla koťátka jen jednou, májová, a ty jí něco sežralo, nezůstalo ani jedno. Pak už byla asi opatrná, protože víc koťátka neměla – naštěstí.

Přidáno: 80 bodů