Jak jsme našli Žofinku ♥

Ještě jsem byla v pyžamu a snídala jsem. Najednou jsem venku slyšela nějaké mňoukání. Bydleli jsme v přízemí, takže to šlo dobře slyšet. Tak jsem se šla podívat z okna. No a co nevidím byla tam malinkatá kočička a naproti ní stála veliká kočka (spíš kocour). A ta velká kočka na ní syčela. Bála jsem se, že jí něco udělá, tak můj bratr si vzal kolečko salámu a šel ven. Ta velká kočka utekla, protože už byla zdivočelá, jako ostatní kočky co tam žili. Jenže nás překvapilo, že ta malá se nebojí a dokonce jak sem na ní zavolala z okna šla pod okno. Pak jí můj brášin dal salám a vzal jí domů. Tam jsme jí dali vodu a vůbec se nás nebála. Byla trošku vyhublá.

Tak jsme se rozhodli že si ji necháme, ale nevěděli jsme, jestli nám to dovolí taťka, protože nemá rád kočky. Ale ten nám to dovolil a teďka má Žofku moc rád. Jsem moc ráda, že jsme Žofinku našli a teď jí máme. Neumím si bez ní život představit.

Přidáno: 25 bodů