Jak jsem se bál
Sobota, 17. duben 2010
Jednou v noci jsem si vyrazil na malou obchůzku naší zahrady,všude klid a ticho,ale najednou jsem se zarazil a nastražil uši. Něco jako dupot,nebo co to bylo,a já nevěděl co se děje. Trochu jsem popoběhl a uviděl nějaké čtyři bodlinaté koule. Bál jsem se k nim přiblížit,tak jsem začal prskat a mňoukat,až jsem vzbudil mého kamaráda Beníka,který začal okamžitě štěkat jako blázen! Hned se samozřejmně rozsvítilo u mých páníčků a ti vyběhli ven a koukali,co se děje.
Jenže když zjistili,že jsou to prý ježci,tak jen mávli rukou a trochu se smáli,já vím,že mě,jse totiž prý malý pokakánek,co se bojí ježečků,kteří nikomu neubližují! Ale jako by toho nebylo ještě dost,tak jsem se pak ještě nějak zapletl do drátěného plotu,uvízl jsem tam a musel počkat až do rána na vysvobození. Panička říkala,že prý už snad nebudu moct chodit ven bez dozoru,ale doufám,že si jen dělala legraci!
Přidáno: 23 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 268