Jak jsem (ne)šel na kočičí vysokou II
Středa, 23. červen 2010
Po příjezdu do Mňauhy luxusním vlakem značky ČD (Čas je Drahý) jsem byl nucen se ubytovat na místní kočičí studentské koleji, protože moje přijímačky se konaly ve velice přijatelnou hodinu a to v 7 hodin ráno. Po příjezdu na pokoj, který stál jako luxusní apartmá u moře, mě nejvíce zaujala ta krása zařízení.
Vše bylo zařízené tak jednoduše, u stěny stál dřevěný pelech pro kočky, v koutě se nacházel studentský stolek s lampou, které chyběla žárovka a v předsíňce jsem nalezl i ledničku, značky Mňauex, starou asi 30let, aspoň je vidět, že dříve se vyráběly kvalitnější výrobky, které vydrží po mnoho let stále skvěle funkční. Vysprchoval jsem se brzy, koupelnu ani záchod radši popisovat nebudu, jen řeknu, že kočkolit nejspíš nikdy nevyměňují...Ulehl jsem do pevného dřevěného pelíšku, který netlačil na moje záda a pomohl mi perfektně si srovnat páteř, a usnul jsem jako malé kotě.
Asi tak na půl hodiny, poté přišli kočičáci právníci z oslavy po úspěšné zkoušce a nad mým pokojem slavili do půl šesté do rána, konečně jsem pochopil, co znamená sladký studentský život. Když jsem se konečně vracel do říše snů, vytrhl mě ze spaní řev z vedlejšího pokoje. Nějaká kočka s kocourem se hádali asi 3 hodiny. Navzdory tomu, že jsem ležel jako skotská klapouchá kočka, jsem se moc nevyspal a v 6 hodin ráno jsem zvuk budíku poprvé v životě vítal jako osvobození.
Přidáno: 60 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 263