Jak jsem (ne)šel na kočičí vysokou I
Středa, 23. červen 2010
Milé miciny a miciňáci, tentokrát se s vámi chci podělit o příběh, ve kterém jsem se snažil dostat se na vysokou mňau školu. Jak jsem rostl a rostl, přestával být malé koťátko, tak i moje doupě a zahrada mě začaly tísnit. Potřeboval jsem získat nový pohled na svět. Jednou jsem se rozhodl po zapnutí počítače nezabrousit rovnou do micin, ale podívat se, čím bych se v životě mohl stát.
Při představě, že se stanu kancelářskou kočkou se mi ježily všechny chlupy na hřbetě, také jsem se nechtěl nervovat s malými koťátky ve škole. Hledal jsem nějaké ušlechtilé povolání, vhodné pro můj urozený původ. Nakonec jsem se rozhodl stát se právníkem nebo lékařem. Poslal jsem přihlášku, životopis a přiložil svou fotku na gauči. Cestou na poštu jsem si všiml jiné kočky, v luxusním obleku, která také nesla obálku s přihláškou. Ale ta její obálka byla veliká a uvnitř něco pištělo.
Nejspíš byla plná malých myšiček, v té době jsem však netušil proč ten kocour posílá obálku s malými upištěnými hlodavci. Po pár dnech jsem na tuto příhodu zapomněl a jak čas plynul, přišly mi pozvánky k přijímacím zkouškám. Bohužel pro mě, vesnického kocoura, se všechny školy nacházely v našem kočičím hlavním městě Mňauze. Mňauha matka měst, nebo Stomyšatá Mňauha. Musel jsem si tedy sbalit svých pět granulí, vypnout miciny a vyrazil jsem na cestu.
Přidáno: 70 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 291