Jak jsem přišla k Richie

Jelikož u nás a poblíž nikdo žádná koťata zrovna neměl, hledala jsem v inzerci. Nechtěla jsem černé, černobílé ani rezaté. Jenže pak jsem uviděla fotku tří koťátek, kde byl jeden úplně celý tmavě zrzavý a dvě úplně boží světloučká rezatá koťata. Takovou barvu jsem nikdy neviděla. Hlavně mě okouzlila jejich bílá ouška.

Napsala jsem panu Bencovi, jestli je některé ze světlých volné. Odepsal, že jsou volná dvě a jeden pravděpodobně kocour. Nevěděla jsem jaká dvě, ale doufala jsem, že bude kocour světlý. Zeptala jsem se otce, jestli nepojedeme pro kotě do Rychnova.

Okamžitě na mě začal řvát, že není blázen, že to je daleko. Bylo to 31 km. On mi kotě sice dovolil, ale myslel si, že si vezmu nějaké olezlé z vesnice. Když zjistil, že je tady stejně nikdo nemá, tak nakonec povolil. Jeli jsme si tedy pro kotě do Nové Vsi. Od mámy jsem měla nařízeno, ať beru pouze kocoura. Já jsem ho chtěla kvůli výcviku (podle mně víc poslouchá), ale jinak jsem chtěla kočku kvůli koťatům, jenže jsem taky věděla, že by ji hned dali rodiče kastrovat.

Bylo mi to jedno, rozhodla jsem se, že si vezmu to, co bude hezčí a akčnější. Když nám přinesli přede dveře dvě světlá koťátka, byla jsem štěstím bez sebe. Jenže! Ona byla úplně, ale úplně stejná. Netušila jsem, které si vybrat, tak jsem se zeptala, které je kocour. Řekli mi to ,jenže se mi ten kocour nějak zamíchal a později jsem už nevěděla, který to byl. To, co nejvíce zkoumalo svět, vzala paní do ruky a řekla, že to je akčnější.

Táta mi řekl, ať už spěchám, tak jsem si ho vzala a bylo mi jedno, jestli to je kocour nebo kočka. Celou cestu domů Ričina šíleně řvala a o přepravku si odřela čumák. Vypadala potom divně. Byla tak strašně malinká, že si máma myslela, že ještě ani nebyla k odběru.

Nikdy bych nevěřila, že budu mít kotě z Bazos.cz, ale jsem za něj moc ráda. Ričí sice už není tak hezká, protože se jí uši vybarvili a ztmavla, ale pořád je hezčí než jakákoliv kočka, co jsme kdy měli. A na kráse přeci nezáleží.

Přidáno: 54 bodů.