Já Mirmurri a můj bráška Tommy Moon

Nechtěl jsem nic jíst a hodně jsem zvracel a protože jsem takovej hodnej ňouma, tak jsem měl jen takový smutný pohled a vůbec jsem si nestěžoval. A naši mamču z toho moc bolelo srdíčko a teď už přiznává, že si myslela, že už tady na tomhle světě dlouho nezůstanu.

A najednou před měsícem zázrak. Byl otevřený balkon, na něj přiletěl pták a já vyhublina vychrtlá vystartoval jako střela a v jednom skoku jsem ho zakousl. Kromě toho šoku, že mě máma viděla hrdého s tím úlovkem (pro ni chciplotinou) jí pak nějak došlo, že ten superstart se s tou nemocí nějak neshoduje.

Od toho dne jsem začal žrát jako utržený ze řetězu a teď už mi pěkně dorůstá srst a mamča má pocit, že se zase veterináři s tou diagnózou nějak "sekli". Teda díky bohu a teď už dělám doma "mess" se zbytkem rodiny.

Přidáno: 20 bodů.