Horolezecký výšlap na pergolu

Prošla jsem si celou zahrádku,svoje nejoblíbenější místečka a trochu jsem provokovala sousedovic Karla s Ozzym,kteří běhali po své zahradě,měli tam totiž páníčky,jinak jsou ve svém kotci.Dokonce za mnou přišla i Hrašulka,kterou panička pouští ven,za jejími unesenými koťaty.Hrály jsme si spolu docela dlouho,koukaly se na nás děti od sousedů a měly z toho velikou legraci.Tak jsme se předváděly,co to šlo,až nás to přestalo bavit a já vymýšlela,co bych podnikla dál.Koukla jsem na pergolu a bylo rozhodnuto,rozhlédnu se,kde jsou páníci.Začala jsem šplhat po trámcích,ale bohužel,střecha přečnívá ze všech stran do úctyhodné šířky,tak tudy cesta nevede.Seskočila jsem dolů a koukla na Ferdův javůrek.Bleskurychle jsem vyšplhala až do koruny a to už nebyl problém,přeskočit na střechu i když ty vrchní větvičky se nebezpečně kymácely.Kóóóčky,to byl rozhled ! Zahrádka jak na dlani,Hrašulka byla nějaká malinká a pesani štěkali o stošest a na mě nemohli.Když jsem měla té krásy dost,nahnula jsem se ze střechy k javůrku,ale ouha !Žádná pořádná větev nebyla mezi listím vidět a na ty tenké jsem se neodvážila.Běhala jsem po střeše a zkoumala,kudy dolů.

Pak jsem to vzdala,sedla si a začala volat,řečeno po našem,žalostně mňoukat.Celou dobu mě sledovali sousedi a když viděli,že se bez pomoci dolů nedostanu,běželi pro páníčky.Jak jsem viděla vykukovat nad střechou dva konce žebříku,věděla jsem,že mám vyhráno.Seděla jsem ale na druhém konci a lákala páníčka,pojď si pro mě !Ten se bál,aby střechu neponičil,tak stál na poslední šprušli a čučeli jsme na sebe.Vysvobodila mě až panička,která mě nalákala tím,že si vzala do náruče ty moje křičící pimprlata a to jsem letěla jak ohnivá čára.Ve třech jsme slezli dolů a já se šťastně vrátila s miminy do pelíšku z nepovedeného horolezeckého výstupu.

Přidáno: 73 bodů