Člověčí láska ještě existuje
Středa, 7. duben 2010
Pamatuji si jen na vůni mámina kožíšku,na teploučko a na její dobrounké mlíčko.Pak jsem se najednou ocitnul venku na ulici.Jak a proč to nevím.Br,byla mě zima,měl jsem hrozný strach a byl jsem tak sám bez mámy a dobrounkého teplého mlíčka.Tak jsem tam seděl a čekal až mě našli hodní lidé,ale ti mě dali do útulku.Tam už mě bylo líp dostával jsem najíst a nebyla mě už zima,ale já toužil po milém pohlazení a po trošičce lásky ta mě chyběla nejvíc.Tak jsem čekal dál a dál.
Dny ubíhaly a pak přišel den na který nazapomenu.To mě vzaly do náruče ruce které uměly tak krásně hladit!Byli to dva človíčci a ty si mě vzali domů.Domů domů,já našel domov a hlavně našel jsem lásku,pohlazení,pomazlení,prostě to po čem jsem tak toužil.Stále se toho ještě nemohu nabažit prostě my kočičky tu lásku potřebujeme cítit avšak umíme ji i oplácet.Jsem ted moc spokojený kocourek.Užívám si toho mého kočičího života do kterého patří dva hodní človíčci a kamarádka Sissinka.To je kočičí dáma,ale když jde o dovádění tak jde vše stranou.Tak tady končí mé vyprávění,ale vím,že zažiji toho ještě moc,to vám budu vyprávět po čase.
Váš Felix 2
Přidáno: 30 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 235