Kočka Terezka a vánoční stromeček

Pátek, 23. prosinec 2011

Terezka si hrála se svou kamarádkou Lidkou a na chvíli při tom zapomněla, jak se dostala do útulku. Pak si navzájem olizovaly hlavičky, protože bylo potřeba očistit i tahle nedostupná místa. Najednou se Lidka zarazila. „Víš, tak se mi zastesklo po Micce. Byla to skvělá kamarádka.“

Terezka se zamyslela a najednou jí hlavičkou proběhl celý ten příběh. Byla se svojí maminkou a dalšími sourozenci schovaná v jednom starém, polorozpadlém domě. Pravidelně chodívali všichni ven za hodnou paní, která jim vždycky dala něco k snědku. Maminka je pak všechny odvedla zpátky a někdy šla na lov. Jako tenkrát. Odešla lovit myšky, aby mohla svoje děti trénovat v tom, co uměla tak dobře, lovit. Dlouho se ale nevracela. Postupně ji všichni chodili vyhlížet a stále marně. Až později. Maminka přibelhala domů a byla celá od krve. Pokousalo ji zvíře, kterému se sice ubránila, ale odnesla to ošklivým zraněním. Lehla si do kouta a všichni ji tehdy opatrovali a moc si přáli, aby se maminka uzdravila. Na jídlo chodili sami, protože už byli docela velcí, ale vždycky u maminky někdo zůstal. Byla na tom špatně.

Pak to paní nejspíš nedalo a šla se za koťaty podívat. Našla tak zraněnou maminku. Pak se to stalo. Všechny je naložili do nějaké bedny, která vůbec nevypadala dobře. Měli strach. Terezka si neustále pamatovala ten obrovský strach. O sebe, o brášky a sestřičku, o maminku. Jeli nějakým vozem, a když vůz zastavil, ocitli se na úplně divném místě. Ona a sourozenci zůstali najednou sami. Maminku odnesli někam jinam. Tolik se o ni bála.

Pamatovala si, jak zůstali v nějaké kleci a všichni se k sobě tiskli. Ti lidé okolo vypadali tak divně a nikoho z nich neznali. Nevěděla, kolik uteklo doby, ale najednou tu maminka byla. Měla oholené chlupy na několika místech a rány byly něčím zašité. Ale vypadala dobře, moc dobře. Všichni se najednou uklidnili. Když byla maminka s nimi, nemuseli se už ničeho bát.

Pak je pustili mezi ostatní kočky. Bylo jich tu tolik. Koukaly nedůvěřivě. Zase přišel ten strach. Ale už nebyl tak velký. V tom se přiloudala Micka. Velká kočka, která je všechny olízla na uvítanou. „Jak se vám v našem útulku líbí?“ ptala se.

„A my jsme v útulku? Co to je?“ byla Terezka zvědavá.

„Přece tohle místo. Já vím, není tu tolik prostoru na proběhnutí, ale máme tu jídlo a teplo,“ odpověděla Micka. Byla tak přátelská. Postupně se tak sblížili s ostatními. Ale největší kamarádka kromě Micky byla Lidka. Terezka si ji oblíbila skoro okamžitě. Často si spolu hrály a dováděly různé lotroviny. Byla spokojená.

Všichni rostli a maminku už tolik nepotřebovali. Lidé tu byli docela hodní, tak Terezce skoro nic nechybělo. Ale moc ráda by se proběhla. Často s Lidkou snily o pobíhání po zelené trávě a honění se za motýly a myškami. To jim chybělo.

Pak se to stalo. Přišli divní lidé a vzali si Micku. Nechtěla, bránila se. Ale ti lidé si ji hladili a chovali se k ní moc hezky. Tak Micka přestala naříkat. Asi udělala chybu, protože pak si ji odnesli. Od té doby ji neviděli.

„A kde myslíš, že teď Micka je? A jak se jí asi daří?“ zeptala se Terezka Lidky.

„Já myslím, že je teď někde u hodných lidí a že může běhat volně za myškami. Alespoň tohle mi říkal Mikeš a ten určitě ví, o čem mluví. Ví skoro všechno,“ odpověděla Lidka a zamyslela se. „Jaké pak by to asi bylo, kdybychom našli také nějaké hodné lidi.“

Terezka si povzdychla a stočila se do klubíčka. Usnula. Zdál se jí moc hezký sen, jak je s Lidkou na zahradě a společně dovádějí na trávě.

Druhý den se stalo něco divného. Bašta byla trochu lepší, než obvykle a co víc, lidé přinesli stromek. Takový, co jich je venku spousta. Terezka s Lidkou se divily, proč to lidé nosí dovnitř. Všichni to divné divadlo sledovali a nechápali, co se děje. Pak přišel zkušený Mikeš a povídá: „Teď ten stromek ozdobí a to znamená, že budou Vánoce. Doma jsem je zažil. Bylo to skvělé. Dokonce jsem vždycky dostal i dárek,“ povzdechl si a sledoval s ostatními, jak lidé na stromek věšeli různé ozdoby.

Když byl stromek nazdobený a že byl nazdobený moc hezky, Mikeš se na něj zahleděl. „Prý nosí štěstí. Stačí si něco přát a ono se to splní. Ale asi to pravda nebude. Já chtěl už minule ke svému dvounožci, ale nestalo se to. Tak nevím,“ povzdechl si a líně odešel dojíst tu dobrotu.

Terezka na stromek hleděla s údivem. „Nosí štěstí? A plní přání? Ale Mikeš říkal, že to nefunguje.“ Honilo se jí hlavou. No co. Vyzkoušet nějaké přání přece může. Třeba dělá Mikeš někde chybu.

Tu noc si lehla vedle Lidky, a když cítila, jak na ni jde spaní, moc si přála jedno velké přání. Chtěla být s Lidkou na krásné zahradě a chytat motýly. Tak moc si to přála, že s tou myšlenkou i usnula. Zase přišel i ten krásný sen.

Druhý den se ale nestalo vůbec nic. Ještě, že se nesvěřila Lidce. Určitě by se jí smála, že je hloupá. Dokonce ani další den se vůbec nic nedělo. Terezka skoro zapomněla na přání. Stromek prostě nefungoval. Mikeš měl pravdu.

Za pár dní se ale stalo něco moc zvláštního. Přišla milá paní a neustále si s Terezkou a Lidkou hrála. Pak si něco pošuškávala s paní z útulku. Terezka sice nechápala, proč tu paní je, ale bylo hezké si s někým hrát. Dokonce se i pochovat nechala. Paní ji tiskla obličej do kožíšku a všechno to bylo tak legrační. Ale jen do té doby, než se spolu s Lidkou ocitly v malé bedýnce.

Obě měly tolik strachu. „Co se to děje? Kam nás nesou? Proč jsme tady?“ vykřikovala Lidka, zatímco Terezka se tiskla v koutku a strachy ani nedutala.

Pak ta paní odnesla obě do nějakého vozu. Terezka se s velkým strachem přitiskla k Lidce. „Víš, to je asi moje vina. Měla jsem přání a měla jsem poslechnout Mikeše. Proč jsem to jen udělala? Proč jsem Mikeše neposlechla, když říkal, že stromek nefunguje? Přála jsem si jen zahradu a trávu, abychom si na ní mohly spolu hrát. Nic jiného. Přísahám!“

„Neboj se, určitě to všechno dobře dopadne,“ olízla Lidka Terezce hlavu, ale sama moc klidná nebyla.

Najednou ale Terezka s Lidkou nestačily valit očka. Paní je pustila z bedýnky doma v teple. Dokonce už měly připravené pelíšky a jídlo. Tolik jídla. Nemohly se vynadívat na všechnu tu krásu kolem. Tolik místa pro obě! A žádné mříže! Všude najednou mohly. Tak si prohlédly celý byt a spokojeně pak ulehly do pelíšku. Obě je pohladila a něžně zašeptala, jak je ráda, že jsou s ní.

Další den se mohly dokonce podívat na svou vysněnou zahradu. Byl tu i trávník, i když teď byla tráva pokryta mrazíkem a studila do paciček, byl tu. Myšky zatím žádné neviděly. Ale to vůbec nevadilo. Na jaře určitě nějaké vylezou a také budou lítat motýli.

Terezka byla neuvěřitelně šťastná. Stromeček jí splnil přání. A co víc. Nezapomněl ani na Lidku.

 

Autorka: Naďa Kučerová

autor článku: Naďa Kučerová

Počet přečtení tohoto článku: 2771

Zpět na výpis

  • -- bez nadpisu --

    01.01.2012 17:38:07

    marino napsal(a):

    moc krásné ,smutné i veselé dohromady

Celkem záznamů: 1
|< << >> >|

Dnes má svátek  Zani, Zinia

Narozeniny slaví >><




Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil kočky

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svou kočičkou.