Bílá kočka = hluchá kočka?

Mohou za to geny kočky

Pokud by se dalo zjednodušeně charakterizovat, jak k bílému zbarvení dochází, příčinou je gen W, který je epistatický, což znamená nadřazený genům ostatním, čili překryje zbarvení. Ačkoli se mezi bílými kočkami vyskytuje vrozená hluchota nejvíce, není prokázáno, že právě bílá barva by byla příčinou tohoto defektu. Co tedy vlastně vrozenou hluchotu způsobuje, není dosud přesně známo. S největší pravděpodobností za to může celá řada dalších genů.

Dále je častější, že takto postižené bývají hlavně kočky s modrýma očima. Ty, které mají různobarevné, oranžové nebo zelené oči, trpí hluchotou mnohem méně. U koček, které mají oči různobarevné, se vyskytuje hluchota u ucha, které je na straně oka modrého.

Pokud bychom to tedy shrnuli, častější hluchota je u koček bílých s modrýma očima.

Kvalitní život hluché kočky

Zvířata se s handicapy vyrovnávají mnohem lépe než lidé, to je všeobecně známo. Proto také není důvod, aby hluchá kočka nežila stejně kvalitní život jako kočka bez postižení. Většinou právě postižená kočka poměrně rychle vstřebá okolní prostředí, s nímž se většinou bez problémů sžije. I věku se může dožít velmi vysokého.

Nebezpečí může pro takto handicapovanou kočku číhat zvláště venku, kde není schopna vnímat zvuky, proto může k úrazu dojít poměrně snadno, například ke srážce s autem. Chov takového zvířete se tedy doporučuje hlavně v uzavřeném prostoru, například v bytě.

Hluchá kočka je ale mnohem vnímavější k otřesům, pozná tedy snadno, že se například otevírají dveře nebo se k ní někdo blíží.

U kočky, která neslyší jen na jednou ucho, nepoznáte rozdíl mezi zdravým a postiženým jedincem prakticky vůbec. Velmi dobře slyší vše, proto se také v chování neliší.

Chování hluché kočky

Hluché kočky mohou být bázlivější a někdy i zlé, ale i zde záleží na tom, v jakém prostředí vyrůstají. Chovatel, který takovou kočku vlastní, by měl být opatrnější. Ke kočce by neměl například přistupovat zezadu, aby se nelekala a vůbec se snažit dát jí příležitost na různé podněty reagovat bez stresu a strachu.

Zde je ale nutné si uvědomit, že není třeba přehnané opatrnosti, jen se více snažit o to, aby z tak postiženého zvířátka nebyl uzlíček nervů. To ovšem platí i u zcela zdravých jedinců.

Hlasové projevy hluchých koček se mohou trochu lišit od těch zdravých. Jejich mňoukání může být hlasitější, často se ani mňoukání nepodobá, spíše skřekům. Ale i ze zcela odlišného způsobu kočičího vyjadřování lze snadno poznat, co vaše kočka chce a proč se projevuje právě tak.

Jak chovat hluchou kočku?

Používat hluché kočky k chovu je nemožné. Pokud se navíc bílá kočka narodí a je k chovu předurčena, musí projít audiometrickým vyšetřením, které buď potvrdí, nebo vyvrátí hluchotu.

Chovatelé u bílých koťat snadněji zjistí, zda má kočka postižený sluch tak, že koťata mají na hlavičce barevnou skvrnku, která ale později mizí. Pokud tam tato skvrnka je, je i záruka, že kočka slyší. Pokud ne, je nutné právě zmíněné vyšetření.

Pokud ale chcete jít s bílou kočkou na mezinárodní výstavu, je audiometrické vyšetření nezbytností. Také pokud je bílá kočka určena k chovu, je to stejné.

Z hlediska chovu je tedy bílá kočka podřizována trochu přísnějším vyšetřením a dohledu. K tomu dochází ale hlavně proto, aby se u budoucích potomků hluchota zcela odstranila.

Autorka: Naďa Kučerová