Umí si dospělá kočka hrát?
Pondělí, 27. červenec 2009
Hra je nejdůležitější aktivita kočky domácí, ale i divoká kočka si hraje se stejným nadšením. Nejnápadnější hra je u těch koček, které mají nejdelší kočičí dětství. Díky tomuto patří kočky k nejhravějším zvířatům. Mláďata si hrají více než dospělé kočky, ale i v dospělosti jsou kočky velmi hravé.
Při hře se zdokonaluje tělesná kondice a koordinace pohybů, která je zapotřebí při lovu a sexuálním chování. Slovo hra je zde zcela na místě, protože kočičí hry nemají vážnou náplň. Kočka si hraje obvykle pro zábavu a pobavení, ale může to být i průprava k lovu, zabíjení kořisti, boji nebo útěku.
Kočky si hrají s vervou a vzrušením. Při hře se koušou a škrábou, ale není to myšleno vážně a proto jen opravdu ve výjimečných případech dochází ke zranění. Koťata, která si hrají a cvičí tímto způsobem lov, potřebují kořist. Ta většinou není k dispozici, a proto jedno z koťat převezme úlohu kořisti. Střídají se u nich role pronásledovatele a pronásledovaného. Protože hra = cvičný lov nemůže skončit zabitím kořisti, opakuje se fáze lovu znovu a znovu dokola a střídají se role lovce a kořisti.
Hra je vždy plná pohybu a koťata, i když se vlastně učí, tak mají pocit radosti a potěšení ze hry. Hra zabraňuje porušení psychické rovnováhy. Tato porucha se projeví u koček, které nemají možnost si hrát nebo je hra nebaví (jsou samy, nemají kočičího společníka), tak, že při samotném lovu si dlouho hrají s kořistí, než ji zabijí. V některých vyhraněných případech se to dá nazvat týráním. Kočky divoké žijící v přírodě často loví a zabíjejí, ale kočka domácí má krmení uchystané v pravidelném intervalu na svém místě ve své mističce a proto jsou u ní často lovecké dovednosti spíše vzácností. Když už domácí kočky loví, tak svou kořist psychicky vyčerpají nebo si prodlouží dobu lovu, aby uspokojily vrozenou potřebu.
Koťata některých druhů cvičí při hře přemety a to tak, že chytí kořist předními tlapkami, útočí proti ní drápky zadních nohou a převalí se s ní, aniž by ji pustila. Tuto techniku používá například kočka černonohá.
Ve hře se provádí a cvičí stále se opakující úkony, které seznámí koťata, ale i starší kočky s podmínkami z okolního světa a s jeho fyzikálními zákony. Ve hře se kočka naučí kdy včas a správně (tiše a nenápadně) vyrazit ze svého stanoviště, jak skočit na běžící nebo letící kořist, jak rychle běžet aby kořist neunikla, ale zároveň aby se neunavila a mnoho dalších prospěšných věcí k úspěšnému lovu.
U starých koček je hra prevencí před psychickými poruchami a dodává jim tolik potřebnou spokojenost a radost ze života. Tyto kočky dostávají připravené krmení a nemusí se vzrušením a mnohdy i bezúspěšně lovit, proto si často vybíjejí své silné a mocné instinkty a touhy ve hře. Takováto hra povzbudí nejen chuť k jídlu, ale i radost z něj. Bez hry by bylo jídlo jen a pouze pravidelnou a jednotvárnou činností.
Z toho plyne ponaučení pro majitele, že si se svou kočičkou nebo kocourkem ať už v dětském, dospělém nebo seniorském věku má co nejvíce hrát a věnovat tomu dostatek času. Hra není pouze předvádění loveckých schopností, ale především to je potřebné cvičení a posilování, které vaší kočce dodá jistotu, energii, radost a hlavně kondici.
Autorka: Jana Šťastná
Počet přečtení tohoto článku: 1582
