Náš pokojový tygr

Všechny kočkovité šelmy patří mezi lovce. Také kočka domácí původně sloužila lidem jako lovec hlodavců a teprve později se začala uplatňovat jako společník. Náš kočičí predátor má svalnaté a pružné tělo, ostré drápky a zoubky (což mnozí z majitelů znají doslova na vlastní kůži), rychlé reflexy a neuvěřitelně bystré smysly, především zrak, sluch a čich. Kočka domácí je prostě dokonale přizpůsobená k lovu.

Říká se, že tygr narozený v zoologické zahradě se už nikdy nedokáže vrátit do volné přírody, neboť ztratil schopnost lovit. Nevím, co je na tom pravdy, avšak jisté je, že přestože mnoho koček (především těch čistokrevných) je chováno celoročně v bytech bez možnosti výběhu, rozhodně tito hýčkaní miláčci rodiny neztrácejí své lovecké pudy. Přestože už po několik generací kočky nejsou na lovu životně závislé, neboť je krmí člověk, stále je hluboko v nich zakořeněna povaha lovce. Na některých místech planety domestikované kočky zpětně zdivočely, a přestože několik předchozích generací nebylo nuceno ke svému přežití lovit, jejich zdivočelé potomstvo se opět úspěšně živí lovem.

Kočka s tygrem v těle

Bytová kočka dokáže celé dlouhé hodiny vysedávat na parapetu okna a sledovat venkovní život. Spatří-li za oknem ptáčka, tedy možnou kořist, všechny instinkty a svaly jsou během zlomku vteřiny v naprosté pohotovosti. Kočka zalehne na břicho, upřeným pohledem hypnotizuje nic netušícího opeřence a trpělivě vyčkává na vhodný okamžik. Ostré drápky se zatahují a vytahují, chvíle je dramatická. Tedy alespoň při pohledu na našeho lovce. Ptáčka za okenním sklem přece jen nelze úplně jednoduše ulovit. Ale ani obyčejná moucha v pokoji nenechá kočku chladnou - další kořist na obzoru! Kočka šmátrá packou ve vzduchu a loví bzučícího vetřelce.

Podobné situace, kdy odhalíme v kočce povahu divokého tygra, nastávají při hrách. Ty sice slouží kočkám pro zábavu, ale zároveň se jedná o simulaci lovu, boje a chytání kořisti. Koťata si hrají na pronásledovaného a pronásledovatele, učí se používat drápky a jehličkovité zoubky, a proto škrábou a koušou, nenápadně vyráží ze svých úkrytů, tiše se plíží, pak rychle vyrazí, pronásledují svou „kořist" a útočí. I naše kočičí šelmy staršího věku potřebují hru pro vybití a předvádění svých loveckých instinktů, a tak zůstávají hravé celý život.

Zmiňovaný tygr ussurijský se od naší kočky domácí liší především svými rozměry. Váží až 300 kg a délka těla s ocasem dosahuje až 3,3 metru, přičemž údajně největší v zajetí chovaný tygr měřil 3,7 metru a jeho váha přesahovala úctyhodných 423 kg. Průměrná kočka domácí s délkou těla 80 cm a 4 kilogramy váhy je proti tygrovi skutečný trpaslík. My ale dobře víme, že i naše malá kočička dokáže být velkou šelmou. Je to prostě náš pokojový tygr.

Autorka: Iveta Šafaříková