Kočičí hry a výchova

Toho, co můžete naučit vaši kočku, je poměrně hodně. Není to sice stejné jako u psa, ale určitě může umět zajímavé věci. Kočka navíc u své činnosti přemýšlí a umí ji dovést do dokonalosti. A to i bez toho, aniž byste se dále podíleli na výcviku. Rozhodující je, udělat si na svého miláčka čas a věnovat se mu tak často, jak to jen půjde.

Pokud domů přineseme kotě, je v první řadě nutné, naučit ho vyprazdňovat se na bedýnce a také škrábat drápky na škrabadle. Není to až tak těžké. Některé kotě to pochopí rychle, některému se ale nebude chtít vzdávat požitku z drápání třeba sedací soupravy. Chce to prostě trpělivost a hodně se svému chlupatému miláčkovi věnovat.

Nechci vystupovat jako velký pamětník, ale při psaní na téma kočičí hrátky a dovádění nelze nevzpomenout na tzv. přestávku, která před několika desítkami let vyplňovala mezeru mezi pořady v televizi. Jednou z těchto přestávek byla hrající si koťata. Jako dítě jsem tyto chvilky milovala, aniž by mě napadlo, že i tyto hry mají své opodstatnění a svůj význam.

Kočka domácí je od přírody lovcem. I ostatní kočkovité šelmy jsou lovci. Lvi, tygři, gepardi či levharti, kteří žijí ve volné přírodě, potřebují být vynikajícími lovci, aby uživili nejen sebe, ale i svá mláďata, která v brzkém věku nejsou schopna sama lovit. Lovení je instinktivní pud, který se zdokonaluje cvikem.

Jako první odpověď se nabízí – kočku pochválíme. Avšak stojí za zamyšlení, za co ji chválit a za co ne. Pokud kočka přinese domů myš nebo potkana, popř. jiného hlodavce, který škodí, je třeba ji náležitě pochválit. Svou kořist donesla ukázat a přišla se pochlubit, jaký je pašák. Nebo tím také chce říci, že přispívá do naší společné domácnosti, že se také umí postarat.

Naše mazlivá kočička, miláček rodiny, a ukrutný pán džungle tygr ussurijský, největší a nejmohutnější kočkovitá šelma světa vážící až 300 kg. Co mají společného? Poměrně mnoho. Patří totiž do stejné rodiny, a to do čeledi kočkovitých, řádu šelem. Přestože naše kočky jsou dávno domestikované a chované (a náležitě rozmazlované) v bytech, nezapřou v sobě geny divokých šelem a nekompromisních lovců. Při sledování přírodopisných dokumentů o nebezpečných tygrech z asijských džunglí sice můžeme hladit nevinné klubíčko vrnící v klíně, ale v jiných situacích je nám zcela jasné, že máme doma malého tygra.

Kočka většinu dne prospí. Pokud je vzhůru, chce být s námi, žádá si naši přízeň, pohlazení a pomazlení. A kromě toho se chová jako každá jiná šelma. Loví. A i když má jako domácí mazlíček potravu zajištěnou, instinkt lovce neztrácí. Potřebuje číhat, plížit se, schovávat, útočit a dopadnout kořist. Pokud žije v bytě a ne ve svém přirozeném prostředí, hledá si náhrady. Loví naše tkaničky, stíny na podlaze i na stěně, mouchy lapá ve vzduchu a za oknem mlsně kouká na ptáčky.

Hra je nejdůležitější aktivita kočky domácí, ale i divoká kočka si hraje se stejným nadšením. Nejnápadnější hra je u těch koček, které mají nejdelší kočičí dětství. Díky tomuto patří kočky k nejhravějším zvířatům. Mláďata si hrají více než dospělé kočky, ale i v dospělosti jsou kočky velmi hravé.

Každá moudrá kniha, příručka, rady odborníků i názory některých chovatelů říkají: kočka v posteli?? Nikdy. Kočka do postele nepatří. Nepopírám, že kočka má mít svoje místo, kde odpočívá a spí a že by to určitě nemělo být v ložnici. Jenže kolik nás chovatelů toto stoprocentně dodržuje - přiznejme si, že kočka v posteli není až tak nepříjemnou záležitostí a že nám je to dokonce i milé. Víte, co se říká? Kdo tvrdí, že kočku v posteli nemá, má ji tam stoprocentně.